Vážení pánové! Také krátce chci se zmíniti o tom, že vůbec drobní zemědělci prožívají velice tísnivou dobu, na příklad samozřejmě ztrácejí v první řadě zaměstnanost, poněvadž kdo něco má, jest z továrny propuštěn. Ti lidé mají velmi mnoho dětí, a mají-li třeba jen 2 korce pozemků, nedostávají podporu v nezaměstnanosti. Ten systém, myslím, že se provádí proti domkářům tuze přísně a že by se jim měla podpora v nezaměstnaností udělovati. Dále zatíženi jsou samozřejmě daněmi a vedle toho tím vším, nezaměstnaností, drahými pachty atd. Bylo by jistě v zájmu nás všech, tedy jak dělnictva, tak také drobných domkářů a živnostníků, aby daňový systém postaven byl u nás brzy na jiný základ. Ten, kdo nemá dostatečných příjmů, aby uživil sebe a svou rodinu, aby nebyl povinen platiti dlaně, i když něco má, co dani podléhá.
Pokud jde o radu zemědělskou, opakujeme, že její volební řád je nedemokratický a že by měl býti přizpůsoben nynějším právním poměrům a prozatím, že má býti dosazena správní komise.
Námitky dosti často přednášené, o nichž se zde zmínil také náš pan hlavní referent stran nehospodárnosti samosprávy, řeknu: Velké přirážky obecní a okresní zaviněny jsou zákony stanovícími platy úředníků, zřízenců a stráže. (Hlas: Platy nejsou tak vysoké!) Ovšem, ale přece jen zákony bylo uloženo, že se zřízenci musí prohlásiti za definitivní a že se jim vyměřují takové a takové platy a přídavky. Možná, že obce by to bez toho zákona opatřily laciněji. Z toho důvodu musí dělati ty vysoké přirážky. Říkám, že třeba malá obec, která má jen jednoho strážníka, aby mohla zaplatiti jeho služné, musí mnohdy vypisovati ne sto, ale sta procentní přirážky. Panující nezaměstnanost nutí obce k podnikání nouzových staveb, zřizují se v mnoha obcích občanské školy, zavádí se osvětlení a jiná zařízení, staví se obytné domy, chudinství postaveno bylo na přijatelnější základnu a vše to znamená vydání. O mrhání nelze mluviti. Předpis, že obec s 3.000 obyvateli musí si vzíti za tajemníka právníka, má také za následek takové ohromné zatížení. Zákon o dohledu k obcím vyžadovati bude velikého nákladu, neboť starostové, kteří chodí do práce, nebudou moci obecní agendu zmoci a budou se musiti zříditi obvodní tajemníci. Plzeňský okres na přiklad musil by jich míti 10 a myslím, že pak některé obce jen na ten dozor budou musiti veškerý svůj příjem vynaložiti a budou znovu musiti přirážky zvyšovati. Ta kritika je někdy nedomyšlená, někdy prázdná a také se někdy děje z důvodů stranických, že se na samosprávu útočí.
Tolik jsem chtěl přednésti k těmto věcem a prohlašuji za náš klub jako moji kolegové, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Luksch.
Sen. Luksch (německy): Slavný senáte! Dohlížeti na finanční hospodářství státu jest beze vší pochyby jednou z nejdůležitějších úloh zástupců lidu. Nynější poměry v tomto státě však jsou přímo výsměchem demokratické ústavy, slovo >demokratický< béře se jen příliš často při každé vhodné a nevhodné příležitosti mylně do úst. Neboť také tentokráte, jak naproti v poslanecké sněmovně, tak také zde v senátě, státní rozpočet byl jednoduše probičován. Veřejnost nedoví se vůbec ničeho o nejdůležitějších položkách a také v rozpočtovém výboru podávají se zprávy jen kusé.
Chci si především dovoliti vyjmouti jednotlivé číslice tohoto rozpočtu, které se obzvláště týkají nás rolníků. Máme-li na očích jednotlivé číslice - ať jest to na straně příjmů, ať na straně výdajů - musíme dojíti k závěru, že tento státní rozpočet jest vlastně přímo nicotou, nesmyslem. Finanční ministr jest vzestupem koruny velice spokojen, přes katastrofální následky a smutné zjevy, jež měl za následek. Nevidí, mnoho-li továren bylo přímo zastaveno, jak katastrofálním byl účinek v živnostech a v obchodě a obzvláště u nás rolníků, nevidí počtu nezaměstnaných, nevidí - můžeme o tom čísti denně v různých novinách - konkursů, vyrovnání, atd. Vzhledem k těmto všem přímo katastrofálním zjevům v různých odvětvích hospodářských přicházíme logicky k úsudku, že zde v tomto státě jednoduše chceme ubíti národní hospodářství, abychom udrželi a zachránili toto nesmyslné hospodářství státní. Optimistickému a skutečnostmi bohužel nepodepřenému názoru ministra Rašína ve příčině vzestupu koruny odporují především číslice státního rozpočtu samého, kterýž nám předložil. Vzhledem k zařazeným cifrám ve státním rozpočtu musíme si položiti otázku: odpovídá to vzestupu koruny téměř dvojnásobnému oproti stavu loňskému, jestliže státní výdaje úhrnem 19,3 miliard se zmenšily pouze o půl miliardy, t. j. o 3 % proti roku loňskému? Pan ministr financí má, jak jsem již řekl, nejlepší naději, pokud se týče finančního postavení pro budoucnost. Dlužno mu záviděti jeho optimismus. Ovšem obsahuje vzestup koruny také současně - dlužno z toho za to míti, že se nám, jako novému státu daří dobře, to také Velká Dohoda, náš přítel, ihned poznala, a když vidíte poslední číslice, naložila nám jednoduše následkem tohoto bohatství, jež Dohoda u nás vidí, 42 % státních dluhů starého rakouského státu.
(Předsednictví ujímá se místopředseda Kadlčák.)
Náš ministr financí jest pln optimismu. Přejal však zároveň také umění, postarati se vedle pravidelného rozpočtu také o investiční rozpočet 3 miliard, jenž má býti uhrazen zahraničním úvěrem. Krásnými slovy slibují se výdělečným stavům a poplatníkům v různých vyhláškách ministrů - bylo to v září a také nyní - úlevy státních břemen. Ale kterak lze o tom vážně mluviti, když v rozpočtu pro rok 1923 skoro všechny přímé daně netoliko že nejsou sníženy, nýbrž že pro běžný rok zařazeny jsou podstatně mnohem vyššími obnosy - vzpomínám zde na daň pozemkovou, na domovní daň třídní, výdělkovou, důchodovou a na daň z příjmů. O malé víře ve snížení cen svědčí také rozpočtová cifra daně z obratu, kterou dle mého názoru dlužno označiti za daň nejméně oprávněnou a tudíž také nejméně morální. Dnes jest daň z obratu dle rozpočtu pro rok 1922 jedním z největších pramenů příjmů a příjmových položek ve státním hospodářství. Pro rok 1923 zařaděna jest daň z obratu 1,8 miliard, tudíž ani ne o pětinu níže, ačkoliv koruna stoupla dvojnásob. V podobně úzkých hranicích pohybuje se snížení při věcných výdajích, které činí 11 3/4 z 19,3 miliard státních výdajů. Kdyby bylo správné, že se domácí ceny přizpůsobily kursu koruny a kdyby vláda pevně počítala s tímto kursem, jak to také od nás žádá jakožto vlasteneckou povinnost, musel by státní rozpočet skoro o polovinu svých věcných výdajů býti menší. Pravím tudíž: mezi ciframi rozpočtu s jeho nezměněnými a dokonce zvýšenými ciframi pro přímé daně ve státním rozpočtu na jedné straně a mezi vývody ministrů o přizpůsobení výrobních nákladů a domácích cen kursovnímu stavu koruny zeje nepřeklenutelný rozpor. Budoucnost nás bude museti poučiti, zdali lze tento rozpor řešiti, aniž by stát a jeho hospodářství neblaze bylo poškozeno. Jak jsem již řekl, počítá se přes hospodářskou krisi, která dle mého názoru ještě nepolevuje, obávám se, že jsme na počátku této hospodářské krise, přes shroucení národního hospodářství netoliko s týmiž daněmi jako roku loňského, nýbrž daně se v rozpočtu ještě zvyšují. Při tom se však neuváží, že například zemědělské výrobky, jak bezprostřední řečník přede mnou již obšírně o tom promluvil, přímo rapidně klesly a tudíž také příjmy a výtěžek zemědělství se velice zmenšil. Stala se již zmínka o tom, že přešlého roku l q pšenice stál 450 Kč, dnes obdržíme ho za jednu čtvrtinu této ceny. Brambory, které loňského noku bylo lze prodati za více než 100 Kč, stojí dnes 10 Kč za l q. U nás se stlalo - chci obzvláště reagovati na výkřik jednoho demokratického řečníka - že jednotliví majitelé lidem přenechali brambory jednoduše zadarmo, poněvadž nepřišli na útraty vybírání brambor. Při tom však režie potřeb, které máme, nepoklesla. Napadá mne na příklad: loňského roku obdrželi jsme za metrický cent pšenice denních potřeb, jako košilí, čtyry kusy. Dnes obdržíme za l q již jen jednu košili. Přes všechny tyto okolností vidíme, že pozemková daň, která v roce 1921 obnášela 138,6 milionů, v roce 1922 152,6 milionů, v rozpočtu na rok 1923 obnáší 153 milionů korun. Všechny přímé daně, které za rok 1921 byly zařaděny úhrnem 989 milionů korun, jsou zařaděny pro rok 1922 částkou 1.571 milionů a pro rok 1923 částkou 1.730 milionů korun. To přece jest vzhledem k vzestupu koruny na částku skoro dvojnásobnou a vzhledem ke stagnaci obzvláště v zemědělství i jakož i vzhledem ke strašlivé hospodářské krisi - odpusťte, když zde to slovo vyřknu - přímo nesmyslné, ale jiného slova nelze pro to užíti. Daň z příjmů, která pro rok 1922 měla obnášeti 302 miliony, jest v tomto rozpočtu zařaděna částkou 801 milionů korun. Neuváží se - neví se o tom anebo nechce se o tom ničeho věděti - že nejen u nás v jižní Moravě, na příklad v mém domovském okrese, který zde přece zastupuji, nýbrž že v celém Československu následkem neobvyklého sucha, které jsme roku loňského měla, museli jsme počítati s přímo katastrofální neúrodou, jaké jsem se dosud nedožil, totiž co se týče pšenice, ovsa, žita a ječmene. K tomu přichází ještě rapidní pokles cen pro tyto druhy obilí a všechny zemědělské plodiny. Není žádné pochybností, že vzhledem ke všem těmto okolnostem většina zemědělských podniků v příštím roce bude passivní. Zřídka, jen sem a tam bude hospodářství, které v příštím roce ještě bude aktivní a které bude míti příjmy. Jest tudíž pochopitelno, že daň z příjmů pro běžný rok nebyla vyměřena níže, nýbrž mnohem výše. Ano, tomu se rozumí, to se dovede, nám rolníkům předpisovati jednoduše daně, které pro nás jsou naprosto nesnesitelnými.
Jedná-li se však o to, aby určeny byly ceny za obilí, jak by se to státi mělo celními a obchodními smlouvami s našimi státy sousedními, pak sedláka nikdo nenajde. Nikdo ho nepřibéře ani k poradám o ochraně proti zahraniční konkurenci, jak se to u nás nyní stalo. Máme nyní sice průmyslová cla, průmysl jest dostatečně chráněn, ale s výjimkou ochranného cla pro dobytek, jež vlastně ničeho neznamená, nemá zemědělství žádné ochrany. Jest zcela nepochopitelno, jak lze dále ospravedlniti, že výdělková daň pro podniky povinné veřejně účtovati, v první řadě pro zemědělská družstva a společnosti z 96 milionů roku 1922 stoupla na 215 milionů korun roku 1923, poněvadž přece skoro všechny společnosti a družstva, bude asi málo výjimek, následkem konjunkturních ztrát a jiných okolností stojí před finanční pohromou. Nebudou vůbec s to vykázati nějaký zisk, kterak potom ještě budou moci platiti daně, zůstává nesrozumitelno.
Rovněž nesmyslným a řekl bych, přímo unikem jest, že 5 roků po ukončení světové války zařazuje se do rozpočtu státního ještě válečná daň ve výši 289 milionů korun. Zajímavou položkou jsou také úroky z prodlení ve státním rozpočtu, kterážto položka ze 3,9 milionů roku 1921 má býti zvýšena na 18,8 milionů korun roku 1923. Ministr financí se patrně domnívá, že sobě zemědělci a jiní poplatníci dají trvale líbiti těchto 10 % lichvářských úroků. Dle mého názoru bude to vypadati také s jinými státními příjmy velmi bledě. Že na příklad uhelná dávka v roce 1923 vynese 1.050 milionů korun, to myslím ani pan ministr financí dr Rašín sám nevěří, právě tak jako nemůže věřiti výtěžku dopravní daně 351 milionů, daně z jízdních lístků 132 milionů, poněvadž při vysoké režii československých státních drah, při vysokých cenách jízdních lístků a dopravních sazeb patrně brzo nikdo nebude s to použíti státního vehiklu. Že naše státní dráhy jsou více než přes příliš drahé, konstatováno bylo při poslední anketě o hospodářské krisi, i není bez zajímavostí, jaké číslice při této příležitostí vešly ve známost. Při této anketě bylo nezvratně zjištěno, že na příklad dopravné za obilí pro tutéž trať obnáší v Rakousku 66 haléřů, v Německu Kč 2,85 a u nás Kč 11,20, za brambory v Rakousku 9 haléřů, v Německu Kč 1,2, u nás Kč 6,85.
Daň z obratu má v roce 1923 obnášeti neméně nežli 1.801 milionů korun. Při tom se zapomíná, že následkem hospodářské krise obchodní ruch úplně vázne, že na příklad, abych uvedl jen jeden obor průmyslu, obor hospodářských strojů, že takováto továrna na stroje, která má investovány miliony, již od několika měsíců neprodá ani jediného stroje. Také jiné státní příjmy z daně z lihovin, piva, láhvového vína, z daně z nápojů a z tabáku budou dle mého názoru, zcela určitě mnohem menší nežli roku loňského, poněvadž vzhledem k nezaměstnanosti konsum těchto poživatin zcela určitě klesne a musí klesnouti. Vzhledem k nynější hospodářské krisi a všeobecné stagnaci jest nepochybno, že také příjmy z pošt a železnic a z dolů budou menší a musejí býti menší, ačkoli byly zařaděny vyšší částkou nežli roku loňského. To jest jisto.
Jest dále také jisto, že státní hospodářství na lesích a pozemcích - když však pravím sestátnění lesů, chci na to poukázati, že i president pozemkového úřadu konstatoval, že toto sestátnění postrádá jakéhokoli zákonitého podkladu - jako vše, co státně jest obhospodařováno, toho důkazy máme, kamkoli pohlédneme, zcela mimořádně jest a v budoucnosti také bude passivním. Tomu tak jest všude. Mohu uvésti příklady: právě dnes jsem četl v novinách, že Anglie učinila pokusy se zemědělstvím, musila od toho však upustiti, podniky státem vedené přinesly obrovské ztráty, nebylo si to také lze jinak mysleti. Co státem jest obhospodařováno, jest již předem passivním a nevýnosným.
Nuže, velevážení pánové, chci nyní poukázati na to, že v ministerstvu zemědělství jest zařaděna položka 140 milionů korun nikoli ku podpoře zemědělství, jak se tam praví, nýbrž tyto výlohy jsou zařaděny dle zákona o pozemkové reformě pro lesy a statky státem převzaté. Jestliže již převzetí lesů a pozemků stojí tak obrovské sumy, co teprve bude kdysi vyžadovati hospodaření na nich? Myslím, že můžeme v několika letech počítati přímo s miliardovým schodkem z tohoto titulu. Vidíme, že pozemková reforma, jak ji zde stát provádí - nejsme žádnými odpůrci pozemkové reformy, ale odpůrci reformy, jak se zde provádí, totiž pouze pro národnostně-šovinistické účely, pouze aby uzavřené německé jazykové území osídleno a prostoupeno bylo legionáři - pro nás, míním pro poplatníky, bude nesmírně drahou zábavou. Jistí lidé však, a jest prý jich velmi mnoho, mají se při pozemkové reformě velmi dobře, u nás užívá se, odpusťte to slovo, dokonce výrazu >jako prase v žitě<. Nuže, pánové, já říkám, že státní příjmy budou dle mého názoru mnohem menší nežli roku loňského, snad o polovinu, a to vzhledem k panující krisi, která, jak jsem již řekl, dle mého náhledu nespěje ku konci, nýbrž, jak se obávám, teprve začíná a která denně stoupá.Nemám optimismu našeho pana ministra financí. Snad ve skutečnosti budeme museti počítati s příjmy o 20, 30 ba dokonce 60 % menšími, nežli jsou rozpočteny. Přes všechny tyto obrovské státní výdaje se bohužel rozhodně nespoří: nechci jíti do podrobností, ale člověk by zrovna ztratil hlavu, pomyslí-li dnes na výdaje za naše vojsko. Totéž platí také ve příčině stavby školních paláců pro t. zv. menšinové školy atd. Neboť oproti 1.912 milionům, které rozpočteny byly roku 1922, obsahuje letošní rozpočet výdaje 19.377 milionů, k tomu při- stupuje ještě 2.199 milionů t. zv. výdajů investičních. Výlohy na státní školy zvětšeny byly z 2.079 milionů na 2.790 milionů. Při tomto obrovském rozpočtu skoro 20 miliard není zařaděn ani haléř na zúrokování a amortizaci válečných půjček. Ano, dlužné daně za 5 roků inkasoval stát, tu byl nástupnickým státem, při převzetí státních dluhů krčí se jeden ministr financí po druhém, obzvláště rozumí tomu výborně nynější ministr financí a vy necháte jednoduše zoufalého majitele válečných půjček - jak při tom můžete klidně spáti je mu nepochopitelno - vy necháte ho jednoduše sáhnouti k revolveru. Dle mého názoru stojí válečná půjčka za babku v poměru k tomu, co by na druhé straně mohla a musila vynésti s ohledem na sociální hospodářský a mravní účinek. Co zabraňuje zaplacení válečných půjček, jest stále ještě působící myšlenka pomsty vůči Němcům, ačkoli nevím, co na nás vlastně máte pomstíti. Mně to známo není. Tato myšlenka pomsty, od kteréž upustiti dosud žádná česká strana neměla odvahu, toto neplacení válečných půjček nemá jiného účele nežli nás Němce hospodářsky oslabiti a učiniti neschopnými v boji proti počešťovacím snahám. A byť by se to - právě výkřik z druhé strany potvrzuje, že tomu tak jest - opakovalo až do omrzení, pak nutno přece opětovati, že to jest, odpusťte to tvrdé slovo, lží, říká-li se, že lze dnes vyměniti válečnou půjčku za 75 %. Pravím, že lež, která se nestane pravdou, i když cizinu ať ve francouzském nebo v anglickém jazyce krmíte touto nepravdou a i když také ministři neustále toto mínění zde i venku posilují. Mám za to, že dodnes nikomu, nejméně pak nejchudším z chudých, válečná půjčka vůbec nebyla zaplacena. Čtvrtá státní půjčka, kterou předstíráte, není ničím jiným nežli pokusem, oklikou přes válečné půjčky obdržeti hotově zaplacenou vnitřní půjčku. Tento pokus musel ztroskotati, poněvadž nikdo anebo největší část majitelů válečných půjček vůbec nemá prostředků k tomu: bude jen zcela nepatrná část těch, kteří mají prapředky, aby částku v hotovosti upsali a také pro ty, kdož mají prostředky, neláká vlastně upisování této půjčky vzhledem k výhodám, které se jim domněle poskytují, které však tu není. Jestliže ministr financí na jistém místě praví, že důvěra jest základem pro zdar státu a veškerého hospodářství, zejména peněžního hospodářství, dávám mu za pravdu a musím mu ovšem dáti za pravdu. Z toho důvodu pravím: dokud otázka válečné půjčky nebude bez námitek rozřešena, nenaleznete ani na německé ani na české straně pevné důvěry, na kteréž jedině vybudována býti může zdravá finanční politika a politika vnitřních půjček. Před krátkou dobou mluvil zde z tohoto místa člen pravice senátu - vždyť jej mohu jmenovati - pan kolega, důstojný pán Valoušek, ale nejen on, nýbrž také člen jeho strany v poslanecké sněmovně, jenž zaujímá vůdčí místo, také jej mohu jmenovati, Šamalík - o válečných půjčkách a nalezli při tom oba velmi vřelá slova pro zaplacení půjček. Jest to jasný a zřetelný důkaz, a mohl bych uvésti pro to ještě mnohé jiné důkazy, vzpomínám jen na to, že již také Češi mají svazy pro ochranu majitelů válečných půjček, že tato důležitá otázka jest nejen pro nás Němce, nýbrž také pro Čechy velice naléhavou a že každým dnem stává se naléhavější. Ale ačkoli velice vítám slova pana P. Valouška, on a jeho strana, dojde-li ke hlasování pro anebo proti válečné půjčce, budou jazýčkem na váze, a budou-li hlasovati pro zaplacení, bude tu většina pro zaplacení válečných půjček. (Sen. dr Witt [německy]: Ale nikoli majorita pro úhradu!) Také pro úhradu bude lze a bude nutno nalézti majoritu, bude-li k tomu vůle. Chceme-li, najde se pro všechno cesta a při této otázce tím spíše. Nebyl jste snad, pane dr Witte, přítomen, když jsem řekl, že potřebná suma jest ničím, že by morální, hospodářský a sociální prospěch byl mnohem větším. Ale myslím, že se to krásnými slovy neodbude. Také české noviny tak píší, také náš president Masaryk přislíbil řešení otázky válečných půjček v určité formě. Vidíme právě, že presidentská slova nejsou císařskými slovy. Z krásných slov nemají však ubozí majitelé válečných půjček již zcela ničeho. Radil bych důstojnému pánu Valouškovi, chce-li skutečně, aby válečná půjčka byla zaplacena - má k tomu dnes ještě čas - aby podal resoluci, ve které se žádá zaplacení válečných půjček. Pro úhradu, jak zde bylo zvoláno, najdeme již prostředky. Učiní-li tak - to mu zabezpečuji - bude míti ihned většinu pro zaplacení válečných půjček. Ale obávám se, že důstojný pán Valoušek sice zde a ve voličských schůzích vždy bude mluviti o nutnosti zaplacení, že však také nadále zůstane ve vleku Kramářů a Rašínů a že se tím činí spoluvinným na zločinu - nemohu to jinak nazvati - jenž se na národech tohoto státu páše neplacením půjček. Vhání tímto svým jednáním sta a tisíce lidí do smrti. ( Souhlas.)
Chci se zmíniti ještě o jednom. Jsou to naše družstva. Mám na mysli obzvláště zemědělská, poměry ostatní jsou mi málo známy. Družstva vytvořena a vybudována byla ve veřejném zájmu na podporu obecného blaha. Ale také je necháváte přímo vykrváceti otázkou válečných půjček, ačkoli dle zprávy statistického státního úřadu bilanční cena válečných půjček všech německých a českých družstev dle systému Raiffeisenova a všech svazův na Moravě a ve Slezsku obnáší pouze 164 milionů a ačkoli zaplacení válečných půjček těmto organisacím jakožto hospodářsky nejslabším stalo se jednou z nejnaléhavějších otázek našeho národního hospodářství. K řešení těchto po výtce národohospodářských otázek se nepřistupuje, naproti tomu však dává se ministerstvu národní obrany k disposici 2.775 milionů, ačkoli zdánlivě, jak se všech stran se tvrdí a slyšíme to jen příliš často od pana ministra věcí zahraničních, žijeme v úplném míru. Platí se zde francouzskému generálovi - uvádím to dle zprávy jistého českého časopisu - tolik, co má 115 učitelů dohromady služného. Jest vysvětlitelno, že když se peníze tímto přímo zločinným způsobem vyhazují z oken, že pak pro nejdůležitější odvětví, míním v prvé řadě zemědělství, jest jen velmi málo nazbyt. To se jednou trpce vymstí na tomto státě, poněvadž v prvé řadě jest státem agrárním. Ministerstvo zemědělství se odbude se 773 miliony, při čemž se největší části užije pro státní lesy a statky, jež dle zcela nešťastné pozemkové reformy mají býti převzaty do státního majetku. Pro mnohé, ve zcela německých obcích vybudované paláce menšinových škol - často pro 2 a 3 děti - jest peněz dostatek, na druhé straně však musí často 30, 40 dětí - vzpomínám mezi mnohými jinými pouze na jižní Moravu, na Frelichov, Dobré Pole a Nový Přerov - choditi hodinu cesty do školy, aby mohly býti německy vyučovány. Ale pro tři, čtyry, pět českých dětí staví se školní paláce. Pro ty máme nazbyt nesčetné miliony. Srovnejte t. zv. ministerstvo sociální péče, které proti nám rolníkům, proti samostatným zemědělským nemocenským pokladnám vede boj, ačkoli tyto bez závady zákonem jsou odůvodněny.
Mezi mnohými požadavky, jež při poradách o rozpočtu chceme klásti - řečníci přede mnou, kteří náleží k mému povolání, přece již o nich pojednali - dlužno zvláště se zmíniti o dávce z majetku a z přírůstku na majetku. Nechci se tím zabývati dopodrobna, poněvadž to již učinil můj soudruh a řečník přede mnou. Musil bych všechno anebo alespoň mnohé opakovati. Chci se zmíniti jen o tom, že dávka z majetku jest dnes anomálií. Proto dlužno ji dle mého názoru důkladně znovelisovat a doplniti. A v prvé řadě, jak kolega Spies před několika minutami v jedné resoluci k dávce z přírůstku na majetku zaujal stanovisko, dlužno dávku z přírůstku na majetku škrtnouti. Neboť my rolníci nemůžeme počítati s přírůstkem, ba naopak našeho jmění všeobecně oproti roku 1914 nepřibylo, nýbrž ubylo a to vzhledem ke změněným poměrům, ke stoupající valutě a k rapidně klesajícím obchodům ve všech oborech, obzvláště v zemědělství, i musíme tudíž naléhati na brzkou novelisaci dávky z majetku a na odstranění dávky z přírůstku na majetku. Žádáme dále - mezi mnohými požadavky chci vytknouti jen nejdůležitější, jež nutno vysloviti právě při státním rozpočtu - brzké úplné zaplacení válečných půjček; dále žádáme odstranění válečných přirážek k přímým daním, poněvadž přece již nemáme žádnou válku a platiti válečnou daň po 5 letech jest nesmyslné. Žádáme dále odstranění - musí v brzku pro to zjednán býti jiný zákon, daň tuto dlužno postaviti na zcela jiném, spravedlivém základě - zcela nespravedlivé daně z obratu, kterou dlužno označiti za nemorální, dále zřízení zvláštních zemědělských okresních nemocenských pokladen a konečně musíme žádati - myslím, že jest to již vyjádřeno v resoluci mého předchůdce - aby zemědělcům poskytnuta byla právě tak jako průmyslu vydatná celní ochrana zákonem, a tento zákon dlužno vytvořiti pokud možno brzy. Není přípustno, aby jen jedna hospodářská skupina zde byla chráněna před konkurencí ciziny, kdežto zemědělci jsou přímo vydáni konkurenci ciziny. Že se zde jedna strana vyslovuje proti agrárním clům, nemohu pochopiti. (Sen. Stark [německy]: Poněvadž potřebujeme levnější chleba!) Velmi správné, pánové, ale jak máme odměňovati naše dělníky? Na druhé straně však jste pro průmyslová cla, tu smýšlíte přímo cechovně. Tu neměli jste zhola ničeho proti tomu, když se zaváděla průmyslová cla. Naproti tomu křičíte tím hlasitěji proti agrárním clům.
Ke konci chtěl bych se ještě poněkud dotknouti politické stránky. Promluvím-li - odpusťte, řeknu-li - o neslýchaném znásilňování a násilném panství, o mnohém útisku ve všech oborech, jehož se držitelé moci v tomto státě tak brutálním způsobem dopouštějí proti menšinovým národnostem, že to asi jest jen ojedinělé v dějinách, tu chtěl bych většině v tomto domě říci, že jen tehdy nastane a nastati může klid, pořádek a konsolidované poměry, kterých vy více potřebujete nežli my, jestliže splníte spravedlivé požadavky Němců. Čím dříve, tím lépe pro vás a pro tento stát. Neboť splnění těchto požadavků jest dle mého názoru přímo předpokladem pro trvání tohoto státu. Žádáme především od většiny nic jiného nežli právo a spravedlnost pro náš národ. Právo, to víme my a to vědí všichni z vás, kdož smýšlejí spravedlivě, jest na naší straně, moc máte vy. A jest stará známá věc, že v politice jde moc před právem. A této moci dovedete - myslím, že v dějinách světa nebude proto druhého příkladu - využíti způsobem, jak se toho ještě nikdo nedožil. Dle dosavadních nepříjemných zkušeností není vaším úmyslem zahájiti nějaké porady s menšinovými národnostmi v národnostních otázkách, děláte tak, jako by vůbec nebylo takovéto národnostní otázky v tomto vysloveně národnostním státě - tvrdíte-li něco jiného, jest to pouze sebeklam, číslice vašeho vlastního sčítání lidu to praví, děláte jednoduše pštrosí politiku, která se mnohem dříve, nežli si to myslíte a přejete, velmi trpce na vás a na tomto státě samém vymstí, poněvadž se ze zkušeností dějin ničemu neučíte nebo naučiti nechcete. Mějte jen trpělivost, pravda musí zvítěziti. Činy a násilí, jež s druhé strany jest pácháno, jsou přímo výsměchem vašeho hesla >Pravda zvítězí<. Nechte si to, pánové z většiny, říci. Národ více než tří milionů dle vašeho vlastního sčítání ve státě dvanácti milionů nesprovodíte a nemůžete ani sprovoditi se světa. Můžete použíti prostředků, jakých chcete, tohoto cíle, který jste si postavili, a vše na to ukazuje, nikdy nedosáhnete. My tvoříme v tomto státě mnohem větší část nežli vy, Češi, jste tvořili ve starém Rakousku. A že státníci a správcové státu, musí počítati s tak silnými menšinami, ukázala vám přece světová válka a dokazují vám to přece vaše vlastni dějiny, dějiny vašeho národa Ale z dějin nechcete se ničemu naučiti a to dříve nebo později - neboť několik desítiletí v dějinách národa nehrají žádné úlohy - pro vás a váš stát bude jednou osudným. To je jisto. Nelze trvale potlačovati národa, který se sám nevzdá. Vaší úlohou, řekl bych, první úlohou mělo by býti, chcete-li dosáhnouti uspořádaných a konsolidovaných poměrů v tomto státě, abyste z příslušníků menšinových národů učinili spokojené státní občany. O to jste se dodnes vůbec nepokusili, nemáte vůbec v úmyslu se o to pokoušeti, ba vše, čím jste se dodnes prohřešili na nás, na menšinových národech, muselo dosáhnouti pravého opaku. Nepřistoupili jste ani dodnes, jak jsem se již zmínil, po čtyřletém trvání tohoto státu vůbec k řešení národnostní otázky, ačkoli jest nejdůležitější otázkou ve státě. Že se touto otázkou nezabýváte, dokazuje mezi jiným také výklad ministerského předsedy, když se představovalo nové ministerstvo, že naschvál a zajisté s úmyslem se ve výkladě nestala ani nejmenší zmínka o slově >německy<. To dokazuje také dále zamítnutí návrhů ve druhý sněmovně - víte asi, který návrh míním - který tam podalo 117 poslanců. Zajisté to menšina, se kterou již dlužno počítati a podivným způsobem také čeští sociální demokraté, kteří se přece vždy označují jako mezinárodní, hlasovali proti tomuto návrhu a tím jednoduše přehlasovali svými hlasy tento veledůležitý návrh, jenž zajisté byl by umožnil sblížení mezi oběma národnostmi. Bagatelisování menšiny dokazuje dále to, že jednoduše přehlasujete v rozpočtovém výboru všechny návrhy menšiny - nenamáháte se ani, byste poznali jejich obsah - návrhy čistě hospodářské povahy, které by rozpočet často vůbec nezatěžovali. Nuže, pan zpravodaj tehdy sice prohlásil, že tím ještě není řečeno, že návrhy ve výboru přehlasované by nemohly býti přijaty také zde v plenu. Nuž, jsme velmi zvědavi, jak se vzhledem k těmto slovům zpravodajovým zachová většina při hlasování o těchto návrzích v plenu. Na místě abyste z nás učinili spokojené státní občany, přicházíte ať již zde anebo kdekoli jinde do omrzení se starou písničkou, která již dávno, jak kdysi dr Kramář ve starém parlamentě o jiné věci řekl, jest obehraným klavírem. Vždyť zde panuje netoliko rovnoprávnost, nám prý se přece vede mnohem lépe, nežli Čechům se vedlo ve starém Rakousku. Pravím vám otevřeně, kdyby se nám jenom desátým dílem vedlo tak dobře, jak se vedlo Čechům ve starém Rakousku, byli bychom více než spokojenými. (Sen. Kroiher: To je silné!) Naprosto ne silné. Chci zde vyjmouti jen jeden příklad z mnohých, jež mě napadají. Myslím totiž, jak vy si představujete rovnoprávnost a jak se jeví v našich očích. Bylo by na příklad bývalo ve starém Rakousku možné, že se k městu, jako na příklad jest Brno, Olomouc nebo Znojmo, jež svou většinou jest německé, jednoduše připojí dvacet českých obcí - německé obce nebyly přibrány - které s městem vůbec nesouvisí, vesnické obce od Brna 10 km vzdálené, a tím se přes noc jmenovaná obec vydá české většině. Nechci mluviti o mnohém útisku škol, chcete-li, mohu vám vyjmenovati mnoho případů, obce, kde 30 anebo 40 německých dětí musí choditi do školy do sousední obce, celé hodiny vzdálené, kdežto v dotyčném místě pro 5 nebo 6 českých dětí zřízena byla škola. Jmenuji a opakuji místa jako Frelichov, Dobré Pole a Nový Přerov a jiné. (Sen. Kroiher: Naše děti u Rakousku nesměly vůbec choditi do české školy, byly znásilňovány a musily choditi do německé!) To není správné! Jak daleko jde odvaha ve znásilňování v takovýchto věcech, dokazuje příklad malého městyse v sousedství mého domova, městyse Míroslavy. Až dodnes nebyly tam konány ani obecní volby ani volba starosty a to proto, poněvadž se zabývají myšlenkou - bylo o tom již nesčíslně jednáno - k této německé obci Míroslavě připojiti dvě české obce, z nichž jedna jest vzdálena asi 8 km - ačkoli v nejbližším okolí jsou dvě německé obce - aby jednoduše tato německá obec vydána byla české většině. Co byste byli vyváděli ve starém rakouském parlamentě, kdyby se vám bylo přihodilo takovéto znásilnění. Tu by byl kol. Lisý přišel už nikoli s trubkami, ten by byl sehnal největší bubny, takže by jednání vůbec nebylo bývalo možným. Ačkoli - a vidíme to také z výkřiků, které zde byly učiněny - ačkoli toto znásilnění jest zcela jasné, můžeme pozorovati, že se odvažujete svým úplatným tiskem anebo svojí zahraniční propagandou vytrubovati do světa, že zde v tomto státě panuje rovnoprávnost. Žádáte, abychom byli loyálními, žádáte však od nás jako první podmínku ochoty úplné podrobení se pod nynější poměry, které vytvořeny byly bez našeho přičinění a které směřují proti nám Němcům. Pokud neupustíte od tohoto úplně falešného stanoviska, pokud od nás žádati budete bezvýhradného uznání tohoto zjevného bezpráví, nemůžete a nebude klidu v tomto státě a nenastanou konsolidované poměry. A poněvadž od tohoto svého stanoviska neupouštíte, vidíme z toho, že nás vybízíte k boji. Přijímáme tento boj, nechceme ho, ale vy jste nám ho opověděli a my jsme tudíž v nutné obraně. Ale kterak tento boj skončí, není pro nás žádnou otázkou, neboť národ, který vy uvádíte v zoufalství, nelze poraziti, ale váš stát tento boj nevydrží. Chci citovati slova, která kdysi ve starém parlamentě pronesl poslanec Stránský. Řekl tehdy ve starém Rakousku: >Jestliže zájmy státu nejsou totožnými se zájmy národa v tomto státě obývajícího, pak tento stát pro tento lid nemá existenčního oprávnění<. To byla slova Stránského ve starém rakouském parlamentě. Nuže, pánové, žádáme tudíž, aby na místě dnešního vysloveně donuceného státu nastala volná dohoda volných národností a národů. Pokud tomu tak není a pokud s námi zde zacházíte jako s národem méně cenným a pokud budeme míti jen povinnosti a více nevinností nežli vy a žádných práv, pokud naše školství bude utiskováno tak, jak se to děje nyní, činíte nám těžkým, ba nemožným, abychom jevili loyalitu vůči státu. Pokud tak bude, jest přímo svatou povinností pro každého Němce, aby hlasoval proti státnímu rozpočtu, který vždy zároveň také obsahuje důvěru k dočasné vládě. (Živý souhlas.)