Přicházíme k mlékařství. Loňského roku platilo se za l litr mléka inclusive dodání do domu 4 Kč za litr. Dnes obdržíme za litr 2,70 Kč franko Teplice. Při tom dlužno ještě platiti: dopravu tam a zpět, počítáme-li ještě opotřebení konví a amortisaci nádobí, zůstávají za l litr 2 Kč. Z toho vyplývá rozdíl v ceně 2 Kč za litr. Počítáme-li, že l kráva vydá ročně průměrně 1.500 litrů, pak vyplývá z toho při poklesu 2 Kč za litr poškození 3.000 Kč za l krávu. Při tom není vůbec vzat zřetel k tomu, že většina rolníků letos ještě na jaře kupovala dojnice po 7.400 Kč. Holandské krávy stály dokonce ještě více. Letos naproti tomu dostaneme za takovéto krávy 3 až 4 Kč za l kg živé váhy.

Vzhledem k těmto skutečnostem vnucuje se zde bezděky otázka: může zemědělství za těchto okolností svoji výrobu udržeti, čili nic? Může zemědělství dále existovati, když výlohy jeho nejsou v žádném poměru k příjmům? Může zemědělství uložená mu břemena na daních a dávkách nésti také nadále, když zde není více žádného příjmu? Jest za nynějších okolností ospravedlněno předpisovati a platiti dávku z majetku a z přírůstku na majetku podle stavu z roku 1914 až do 1. března 1919?

Od té doby uplynuly 3 roky, cena našich realit značně klesla, takže nezaznamenáváme žádného přírůstku na majetku, nýbrž úbytek na majetku 50 %. O nějaké dávce z majetku anebo dávce z přírůstku nemůže tudíž býti řeči potud, dokud skutečně nenastane změna tohoto zákona v tom smyslu, že se dávka z přírůstku na majetku úplně škrtne, neboť s nějakou slevou 25 až 30 % dávky z fiktivního přírůstku na majetku nejsme za žádných okolností srozuměni, poněvadž tu není skutečného přírůstku na majetku, i pravím zcela klidně: za nynějších poměrů nejsou naši malodomkáři, naši rolníci vůbec již s to, aby dávku mohli zaplatiti, a přesné provádění nyní platného zákona mělo by za následek shroucení bezpočetných existencí, ze kteréžto příčiny znovu a důrazně dlužno žádati také zaplacení válečných půjček, jejich konečné uznání a připuštění jich jakožto platebního prostředku při placení daní v ceně nominální, nezbytný to předpoklad pro ozdravění našeho hospodářského života. Dávka z majetku a válečná půjčka jsou dvě věci, které velmi úzce souvisejí, netoliko proto, poněvadž výše dávky z majetku vysokou měrou závisí na tom, jak oceněna byla při tom válečná půjčka, nýbrž také proto, poněvadž daňové fondy většiny velikých podniků jsou uloženy ve válečné půjčce.

Nelze tudíž dosti odsuzovati, a každý poctivý, spravedlivě smýšlející člověk musí přiznati, že úzkoprsost a krátkozrakost českého národního šovinismu tomu posud zabránily, aby tato tak význačně hospodářská otázka příznivě byla řešena; a v žádné jiné otázce nebylo veškeré národní jmění tak velice poškozeno, jako právě jednáním v otázce válečných půjček; státu zajisté by nebylo záleželo na několika stech milionech korun na úhradu úrokové služby, vždyť na druhé straně se přece dost peněz vyhází oknem.

Ve spravedlivém řešení otázky válečných půjček ležel snad klíč k vnitřnímu ozdravění tohoto státu; na místě toho tisíce lidí přichází na pokraj záhuby, nedůvěra a nenávist vnášejí se do širokých vrstev obyvatelstva. Jestliže si stát osvojil právo vymáhati nedoplatky daní z let 1914 až 1918, dlužno nyní označiti za darebáctví, když těmže státním občanům neuznává jejich požadavky vůči státu a tím způsobuje zničení národního jmění.

K dávce z majetku chci jen ještě podotknouti, že většina předpisů dopadla tak vysoko, že placení stává se nemožným i v předepsaných splátkách, poněvadž byla daleko překročena hranice platební možností osob dávkou povinných.

Již základ dávky z majetku byl vzat příliš vysoko a neodpovídá skutečným potřebám; tak jest ocenění půdy nespravedlivé a nesprávné, zejména u zpustošených a rekultivovaných ploch v územích, kde jsou doly, kde zplna dlužno přihlédnouti k znehodnocení, což platí také ohledně ocenění lesů. Placení dávky z majetku má vzhledem k nynější ceně valuty počínati teprve při jmění 100.000 Kč. a býti přípustno ve třiceti pololetních splátkách. Stojíme na stanovisku, že při provádění žádané novelisace jsou nezbytný úlevy, jako sečkání, osvobozené od úroků z prodlení, odkladný účinek rekursů, dále bylo by rekursní lhůtu prodloužiti na 180 dní. Odpis dávky z majetku dle § 56 zákona, měl by nastati netoliko při zmenšení majetku dávkou povinného o třetinu, nýbrž při zmenšení ceny o čtvrtinu. Bylo by však také namnoze konstatováno, že finanční úřady jednotlivého poplatníka často vůbec nevyslechnou, jeho ospravedlnění a jeho námitky nepřipouštějí, ve příčině předpisu dávky z majetku potřebných výkladů nepodávají; proto žádám pana ministra financí, aby berní úřady poukázal, by bezpodmínečně zachovávaly zákonité předpisy na ochranu poplatníků v řízení vyměřovacím; obzvláště budiž poplatník bezvýjimečně slyšen a budiž mu dán obšírný výklad o vyměření, neboť nestrpíme již za žádných okolností, aby poplatníci u úřadů byli snižováni, uráženi anebo dokonce vystrkování za dveře, jak se to již často stalo.

Tím více dlužno tudíž uvítati, když také na české straně se ozývají hlasy, které se rovněž obracejí co nejostřeji proti daňové a hospodářské politice vlády; a jestliže naproti ve druhé sněmovně poslanec Hálek si stěžoval do špatné správy v tomto státě a nad utrácením, nad špatnou finanční politikou a nad neudržitelným daňovým systémem vyslovil zničující kritiku, pak jest to pro nás nejjistějším důkazem, že také tam v řadách většiny počíná svítati a že sobě elementární silou zjednává průchodu poznání, obzvláště však u českých malorolníků, že nynější poměry jsou neudržitelné. A jestliže dále poslanec Hálek obzvláště vytýká, že rolníci na jihu Čech nejsou s to platiti daně a dávky, oč méně mohou platiti teprve naši rolníci v Rudohoří a v Krkonoších, čím na daních jsou povini, kde veliká část úrody nebyla sklizena a nyní hnije pod sněhem. Jak a jakým způsobem má pěstitel chmele dostáti svým povinnostem, když cena chmele klesla ze 7.000 Kč na 400 Kč, kdy tedy ani náklady česáčů nejsou kryty, a při pěstění obilí a dobytkářství krise se jeví ještě značněji. Tím více stojíme na stanovisku spravedlivé a zdravé daňové reformy, poněvadž dnešní těžká hospodářská krise nesmírně se zostřuje nesnesitelně vysokými daněmi a dávkami, a naše zemědělství a lesní hospodářství zatíženo jest neméně nežli 26 druhy daní. Jestliže tedy pan ministr financí v rozpočtovém, výboru prohlásil, že vláda zcela vážně pomýšlí provésti daňovou reformu, základní myšlenky této reformy před tím sděliti veřejnosti, vyžádati si dobrozdání hospodářských korporací, především však vyslyšeti o tom úsudek poplatnictva, pak můžeme to jen uvítati, avšak vůči takovýmto reformám musíme vždy míti jakousi nedůvěru, pokud nebude zde jistoty, že předně reforma jest spravedlivá a za druhé že nenastane větší zatížení.

Pokud nebude zjednána rovnováha ve státním hospodářství, pokud nenastane důkladná reforma veškerého finančnictví, snížení vysokých nákladů vojenských, provedení správní reformy, jakož i racionelní a obchodní hospodaření ve státních podnicích, potud nelze pomýšleti na ozdravění našich hospodářských poměrů.

Ke snížení cen jest stát v prvé řadě povolán spolupůsobiti zrušením všech daní, které obchodní ruch a tím také život zdražují, jakož i dalekosáhlým prominutím daní. I když se vláda snaží, aby zahájenou zlevňovací akcí přizpůsobila kupní sílu koruny doma kupní síle v cizině, nebude to míti žádaného výsledku potud, pokud dále bude trvati onen dvojí druh daní v dosavadním rozsahu, jež každý výrobní proces a veškeré zboží zcela mimořádně zdražují, a to jest daň z obratu a uhelná dávka. Chceme-li tudíž zůstati vůči cizině schopnými soutěže, zabrániti hospodářské krisi, pak jest naléhavě nutno, aby tento dvojí druh daní byl buďto zcela odstraněn, anebo alespoň důkladně snížen.

Musíme dále také protestovati proti tomu, že dále zůstávají v platnosti posavadní paušální sazby, jichž použito bylo k paušalování daně z obratu za rok 1921 na základě ministerského výměru ze dne 23. února 1922, čís. 14658 obzvláště u malorolníků, neboť tento systém vykazuje značné nedostatky, jež právě zemědělství těžce pociťuje. Již rozdělení jednotlivých okresů v oblasti obilnářské a pícninářské vykazuje veliké chyby a nedostatky, ježto se nikterak nepřizpůsobuje výrobním poměrům jednotlivých okresů, a tu chci uvésti jen jeden příklad:

Politické okresy Doupov a Teplá byly zařaděny do oblastí obilnářské, okresy, které vesměs leží 600 až 700 m vysoko, okresy, kde klimatické poměry jsou takové, že s osevem lze začíti často teprve začátkem května, kde úroda, obzvláště letošního roku, částečně nemohla býti svezena, naproti tomu jiné okresy se zcela jinými poměry výrobními zařaděny do oblasti pícninářské. Kde zůstává spravedlnost?

Právě tak tomu jest při výpočtu daně z obratu; zde jeví se zcela zvláštní obraz, neboť právě u nižších čistých výnosů katastrálních stanoven byl nejvyšší násobitel 100 až 125, kdežto u čistých katastrálních výnosů od 48 nahoru stále se zmenšuje a klesne pak na 57. Tyto a ještě četné jiné zlořády nutí nás, abychom se co nejostřeji ohradili proti takovému způsobu předpisování, neboť nemůžeme klidně přihlížeti k tomu, kterak právě pohraniční území Čech, kde panují nejnepříznivější klimatické a hospodářské poměry, platiti musí poměrně nejvyšší paušální sazby daně z obratu.

Při obrovském poklesu cen všech zemědělských plodin a vzhledem k tomu, že snížení mzdy u zemědělského dělnictva lze prováděti jen velice pomalu, jest zcela vyloučeno, že by majitelé půdy mohli nésti tyto obrovské daně a dávky. Proto žádáme odstranění válečných přirážek k dani pozemkové, obzvláště u majitelů malých lesů, jakož i válečné přirážky k všeobecné výdělkové daní pachtýřů, rovněž žádáme úplné osvobození od daní při porážkách z nouze.

Zcela rozhodně musím však protestovati proti svévolně vysokému vyměřování daně z příjmů, a zde musíme klásti požadavek, aby při vyměřování této daně přihlíženo bylo v každém jednotlivém případě ke všem hospodářským okolnostem, aby však také ve vyměřovacích a odvolacích komisích zemědělstvu a lesnímu hospodářství bylo přiznáno zastoupení, které jim přísluší.

Má-li býti skutečně provedena nějaká finanční reforma, pak může se to státi jen v té formě, že zrušeny budou všechny daně z výnosu, a že zavedena bude progresivní, skutečným poměrům odpovídající daň z příjmů. Jestliže se tedy reformní dílo vládní zabývá myšlenkou, aby pozemková daň, domovní daň a výdělková daň splynuly s daní z příjmů, takže by každý poplatník na příště podával jen jedno přiznání a o své povinnosti by obdržel jen jediný platební rozkaz, pak tento postup znamenal by dalekosáhlé zjednodušení berní techniky a tím zmenšení výloh a také personálu, což by bylo jen uvítati. Ovšem bude se snad také jednati o to, zdali tato novota nesáhne také materielně hlouběji do kapes. Dle všech předpokladů vyměřovala by se tato nová daň z výnosu pozemků nikoli již dle čistého výnosu katastrálního, nýbrž ze skutečného hrubého výnosu, čímž by dvojí zdanění tím více se jevilo, a tu stojíme na stanovisku, že vyměřovací procento pro novou daň z výnosu pozemků nutno vzíti velice nízko; kdyby se však vláda zabývala myšlenkou ponechati posavadní pozemkovou daň k čistému výnosu z parcel, na vyrovnání však ohledně zisku z chovu dobytka - jenž prý v čistém výnosu z parcel mění obsažen - zatížiti rolníka ješte výdělkovou daní, při čemž se zcela přehlíží, že chov dobytka jest pouhým následkem produkce zemědělských plodin, pak bylo by to přímo zločinem na veškerém zemědělství a následek toho by byl, že by rolník vůbec zcela zastavil chov dobytka.

Při tom musím ještě vytknouti, že tísnivá daň z obratu již beztoho plnou měrou pohltí výtěžek chovu dobytka, a poněvadž platnost tohoto zákona, jak známo, vyprší dnem 31. prosince 1923, dlužno se obávati, že této dani, která dnes nese více nežli všechny přímé daně dohromady, přiznáno bude delší trvání anebo že jest zde úmysl vlády, tento veliký úbytek těchto příjmů nahraditi daňovou reformou. Kdyby však dokonce tu byl další úmysl zavésti stálou, každoročně se opakující dávku z majetku - a kdyby byla sebe menší - pak bychom se dostali z deště pod okap; tohoto dalšího zatížení by pozemkový majetek více nesnesl a konec byla by zkáza zemědělství.

Máme tudíž všechny příčiny míti největší nedůvěru k tomuto reformnímu dílu. Budeme se brániti proti každému způsobu většího zatížení pozemkového majetku. Zemědělství stojí u konce své platební schopnosti, ve všech oborech shledáváme nutnost bezodkladného snížení naších daní, nemá-li dojíti tak daleko, že budou sice daně, ale nebude zde jíž žádných pramenů pro ně. A tu musím vznésti ještě další výzvu k vládě, aby projednávajíc hospodářské otázky, obzvláště však při vyměřování vedla si přísně věcně a aby zakázala jakoukoli politickou a národnostní třídní tendenci, neboť pravím to zcela otevřeně: naši poplatníci nemohou se zbaviti obav, že se jim měří jinou měrou nežli poplatníkům českým.

Totéž platí také o přikazování přirážek okresům a obcím. Jakým způsobem jest možno sestaviti rozpočet anebo roční účet obce nebo okresů, když dnes v prosinci 1922 se samosprávným korporacím nedostalo ani vyúčtování o došlých a přikázaných přirážkách roku 1921? Hospodářství většiny okresů a obcí jest poukázáno na přirážky k přímým daním, nedocházejí-li tyto daně pravidelně, pak není tu žádných příjmů pro autonomní úřady; všechny stížnosti, podávané doposud proti tomuto skrovnému přikazování přirážek, zůstávaly bezvýsledny a tu žádají naše německé obce, aby vybírání obecních přirážek bylo zase přikázáno obcím.

A nyní dovolte, velectěné dámy a pánové, abych ještě několika krátkými slovy se dotkl hospodářské krise. Budou-li se poměry takto vyvíjeti dále, pak spěje veškeren náš hospodářský život k úpadku. My bychom při tom vlastně ničeho neztratili, kdyby při tom nešlo o naši vlastní kůži, o naši německou hroudu. Chce-li však tento stát skutečně dále žíti, pak musí býti vybudován na spravedlivosti a na volnosti všech svých obyvatelů. Vy však chcete odnárodnění a rozdrobení veškerého německého hospodářského života. Způsob života našeho jest dnes zbědován, počet nezaměstnaných roste den ze dne a nám není více možnou práce tvořivá a také v zemědělství pokračuje úpadek den ze dne a existence domácího zemědělství a lesního hospodářství je velmi těžce ohrožena. Jest tudíž naléhavě třeba, aby se vláda odhodlala učiniti konečně ochranná opatření na zvelebení domácí výroby, aby jejích existenční a vývojová možnost byla zabezpečena. Nestane-li se tak v nejkratší době, pak také naše domácí zemědělské obyvatelstvo zachváceno bude krisí a strženo bude do propasti.

Naši zemědělci nechtějí nikomu dávati přednost, nechtějí spekulací bez námahy hromaditi jmění, nepachtí po úřadech a hodnostech, nežádali osmihodinové doby pracovní, poněvadž tato na venku není proveditelná. Naši zemědělci chtějí i nadále od časného rána do pozdní noci bez omrzení konati těžkou svojí práci, aby zjednali chléb, mléko a maso pro obyvatelstvo, ale to chtí míti beze vší pochybnosti zabezpečeno, aby po životě plném namáhavé práce dětem svým zanechati mohli hospodářství od otců zděděné v dobrém stavu, aby tito zase státu a lidu sloužili dále jako svobodní němečtí sedláci a nikoli pouze jako vykořisťovaní otroci.

K bídné robotě pro stát a lehko vydělávající vrstvy obyvatelstva však poklesnouti musí zemědělství, jestliže naše zemědělství nadále vydáno bude bez ochrany na pospas přemocné konkurenci ciziny, jestliže ponecháním otevřených celních hranic pro zemědělské výrobky bude umožněno dovážeti z ciziny obilí, mouku, jateční dobytek, tuky atd., jež na našich trzích se prodávají za značné nižší ceny, nežli je naše zemědělství samo může vyrobiti při největší píli a nejvíce racionelním způsobu hospodářství.

Jednostrannou politiku vysokých ochranných cel ve prospěch průmyslu, jenž nyní chráněn jest dvaceti až padesátinásobnými cly mírovými, musíme tudíž rozhodně zavrhovati; proto žádáme také ochranu domácí výroby našich plodin zemědělských, poněvadž naše zemědělství více než kdy jindy potřebuje ochranného cla. A poněvadž bolestné následky světové války z valné části jsou překonány, není více nebezpečí, že by konsumující obyvatelstvo zavedením celní ochrany bylo poškozeno; neboť zabezpečení rentability jest nejlepší podporou výroby.

O nedostatečné péči vlády o naše zemědělství bylo by zajisté lze říci mnohé, jako lichvu s umělým hnojivem; náš chmel, náš ječmen, naše ovoce, naše víno nemá více kupců ani doma, ani v cizině, v otázkách vývozu nedostává se jakékoli iniciativy. Těžká rána s válečnými půjčkami zasáhla nás až do krve, pokles cen zemědělských výrobků jest bezpříkladný, přihlížeje pak k dávce a majetku, přihlížeje k daňovým břemenům a k vysokým mzdám pracovním, jakož i vysokým cenám, průmyslových výrobků, kteréž nestojí v žádném poměru, táži se pana ministra zemědělství:

Co zamýšlí učiniti, aby zadržel úpadek zemědělství a aby se mu s rozhodností postavil na odpor? Jaké důvody byly pro něho anebo jeho předchůdce směrodatnými, že se při všech těch důležitých otázkách výživy, dodávek obilí, mzdových bojů, zemědělských nemocenských pokladen, obzvláště však při otázce celní ochrany při poradách >Pětky< dal tak zatlačiti do pozadí, když přece na těchto otázkách jak české tak také německé zemědělstvo má tak veliký zájem?

Jsem u konce svých vývodů. Po dvě léta sedíme zde v této sněmovně se sebezapřením, jemuž není rovno. Dnes dospěli jsme k nejzažší mezi; opětovně bylo s tohoto místa zdůrazňováno, že stojíme na půdě práva a že jsme vždy hájili zásadu: státu, co náleží státu, a lidu, co náleží lidu. Co chceme, to víte všichni: chceme samosprávu, národnostní samosprávu. A tento náš požadavek není žádnou zradou národa. Opětovně podávali jsme vám ruku ke smíru, ve svém velikášství jste to zamítli. Chcete-li však boj s námi vésti dále, pak ho máte míti, ale v tomto boji nalezne svůj hrob jak německé, tak také české zemědělství.

Ke konci dovoluji si ještě navrhnouti následující resoluční návrhy: >Vzhledem k tomu, že cena většiny zemědělských výrobků klesla jíž pod paritu zlata, vyzývá se vláda, aby co nejdříve ke stanovení přiměřených celních sazeb pro všechny zemědělské výrobky zavedla předválečná cla násobená dnešním číslem indexním.<

>Vláda se vyzývá, aby senátu o veškerém hospodaření fondu pro strojená hnojiva v létech 1921 a 1922 podala podrobnou zprávu co do příjmů a výdajů.<

A těmito slovy končím. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má sen. Petřík.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Vláda ve svém programovém prohlášení slíbila, že bude všemožně pracovati k tomu, aby pozemková reforma byla prováděna rychle a současně prohlásila také, že ona bude podporovati tvoření soběstačných usedlostí při provádění pozemkové reformy. V předloženém rozpočtu kap. IX., § 3 se stanoví, že v roce 1923 převezme státní pozemkový úřad a že také přidělí 140 tisíc ha půdy zemědělské a 30.000 ha lesů. To je dohromady 170 tisíc ha. Přejímací cena půdy zemědělské činí u těch 140 tisíc ha půdy zemědělské 308 milionů Kč a u těch 30 tisíc ha lesů bude činiti 60 milionů Kč. To je dohromady 368 milionů Kč.

Program přídělu veškeré ku převzetí určené půdy má býti proveden ve třech pracovních obdobích do konce roku 1929. První pracovní období začínalo rokem 1921 a končí rokem 1923. Druhé pracovní období je v roce 1924, 1925 a 1926 a konečně třetí pracovní období v roce 1927, 1928 a 1929. Tedy tři tříleté periody.

Jsem toho názoru, že úkol tento nebude moci státní pozemkový úřad provésti, neprovede-li v brzku řádnou vlastní reorganisaci, aby byl jeho výkon poměrně levnější. Státní pozemkový úřad přiráží na vlastní režii 20 % k přejímací ceně půdy. Tato přirážka činí z té pro rok 1923 převzaté půdy v ceně 368,000.000 Kč 73,600.000 Kč, tedy skoro 74,000.000 Kč. To je ta 20% přirážka, kterou si béře z půdy pozemkový úřad na té režii. To je tak ohromná cena, že to znamená, že celé latifundie spotřebuje pozemkový úřad sám. Sní je, jak říkáme. Spotřebuje ohromné výměry pro vlastní práce. A počítá-li se, že průměrná přejímací cena l ha půdy činí 2.200 Kč - tento výpočet je uváděn v rozpočtu a není správný, protože se přejímá půda, kde l ha bude stát také 50 Kč, bezcenná půda, a ty nejvyšší a nejnižší ceny dají průměr 2.200 Kč za hektar. Z těchto 2.200 Kč má býti přiraženo na hektar 440 Kč pro pozemkový úřad, pro jeho práce. Zdražení to je ohromné.

A protože dalších přirážek na kolonisační fond má býti 15 %, na dávku z majetku 15 %, na měření a vyřešení kommassací, komunikací a meliorací 15 %, a dále, protože se uvádí v té kapitole, že S. P. Ú. nebude svými vlastními inženýry moci všechno měření provésti a bude najímati civilní inženýry, jimž bude vypláceno za vyměření hektaru 250 až 300 Kč a tento obnos se připočte k přejímací ceně, budou veškeré přirážky činiti 65 až 70 %. To znamená zdražení pozemku o 1.430 Kč při l ha nad přejímací cenu.

Tak zdraženou půdu nebudou moci drobní zemědělci kupovati, protože ceny zemědělských plodin klesají a klesati budou a to znamená krisi v provádění pozemkové reformy.

Drobný lid venkovský věří dosud, že mu půda přidělena bude, proto je klidný a domáhá se rychlého přídělu. Jak ale zjistí, že přidělovaná půda je tak drahá, že ji koupiti nemůže, stane se odpůrcem pozemkového úřadu a takto prováděné pozemkové reformy a tohoto nového odpůrce nynější systém státního pozemkového úřadu nesnese.

Pro žadatele o půdu je nevýhodné, že státní pozemkový úřad béře na svou režii procentní přirážku na přejímací cenu, neboť to bude míti vždy za následek, že nebude odpůrcem vysokých přejímacích cen, ježto z vysokých přejímacích cen jeho 20%ní přirážka více vynese než z nízkých. Nebude se báti podle mého názoru vysokých cen přejímacích proto, že to pro něho bude míti výhodu. On měl vzíti určitou částku z hektaru a ne v procentech.

Zákon o náhradách rozeznává podle profesora Brdlíka 4 zemědělské oblasti. Ovšem zákon dle návrhu Brdlíkova měl 5 oblastí, ale pozemkový úřad vzal čtyři, to jest řepařskou, obilnářskou, obilnářsko-bramborářskou a pícninářskou. Zařazení okresů do těchto oblastí stalo se bez jakékoliv úvahy. (Hlas: To není správné!) Prosím, to budeme viděti. Na příklad okresy Plzeň, Nepomuk, Planice atd. zařazeny jsou do obvodu obilinářského. Na Plzeňsku je půda nejlepší, rodí se tam to známé křimické zelí. Ale kolem Ledče, Třemošné atd. je půda naprosto písčitá, je to pouze kaolin a písek. A tato půda je zařazena do stejné oblast. (Hlas: Oni to obrátili! Jiný hlas: Podobně je to i na Českomoravské vysočině!) Proč pak jsi tedy říkal, že to není pravda, proč jsi říkal, že toho nevzali v úvahu? (Hlas: On je z těch, kteří myslí, že krupice roste!) Pozemkovému úřadu se mělo nechati právo, aby sám určil, která část okresu patří do té oblasti. Na Planicku a v přilehlých okresích, na Nepomucku, na Blatensku atd. jsou poměry takové, že jak přejíždíme okres blovický směrem k Čes. Budějovicům, vidíme hned, že jsme v naprosto jiném okresu zemědělském. Vidíme tam skalní tesy, balvany přímo v poli, které se při obdělávání musejí objížděti. Jsou to přímo skály, které trčí v polí. Na Planicku skoro na celém je hrubý kámen, pískovec, žádná ornice, místo ní jenom písek. A to je zařaděno stejně jako obilní obvody, totiž do oblasti obilnářské. To má samozřejmě za následek, že v těchto krajích se platí přejímací cena půdy majiteli velmi draho, a odnáší to zase jenom nabyvatel, který ještě k tomu ke všemu nedostane nejlepších pozemků od velkostatku, protože se utvoří po případě zbytkový statek, kromě toho dostane půdu vzdálenou, pozemky, ležící daleko ode vsi nebo ode dvora, a ještě k tomu nejhorší polohy, tedy na návrších atd. Okresy tyto, Plánice, Nepomuk a Blatná měly by býti zařaděny do bramborářské nebo do pícninářské oblasti.

Snaze, zřizovati soběstačná hospodářství, musíme odporovati, protože to by znamenalo odepříti příděl půdy velikému množství oprávněných žadatelů. Přidělilo-li by se v obvodu s půdou střední jakosti průměrně po 8 ha půdy, aby z toho mohlo vzniknouti soběstačné hospodářství, ode dvora na př. o 100 ha půdy k přídělu určené, mohlo by býti poděleno nejvýš dvanáct žadatelů. To znamená, že žádají-li průměrně čtyři obce od jednotlivých dvorců o příděl, že by z každé obce mohli příděl dostati pouze tři žadatelé, a všichni ostatní by se musili zříci půdy. Tak se prováděti příděl nedá, a proto musí býti půda přidělena drobným uchazečům, aby své nepatrné hospodářství rozšířili a tím dána jim byla možnost držeti si vlastní potahy a zaříditi si všechno hospodářské nářadí a stroje. Pouze v Čechách je asi 350.000 držitelů půdy, kteří nevlastní více než l ha půdy. Tento stav nesmí zůstati tak, jak je, když se provádí pozemková reforma, neboť na třech až třech a půl korcích hospodařiti racionelně se nedá. (Hlas: Dá se hospodařiti racionelně i na 8 hektarech!) Pozemková reforma musí zemědělci umožniti, aby o několik korců svoji výměru zvětšil a aby svá hospodářství sesílil. Pokud jde o zastánce latifundní, velikých výměr, nesdílím jejich obav, že národohospodářsky a v zásobovacím ohledu utrpíme v provádění pozemkové reformy újmy. Velkostatku zůstane ještě veliké množství tím, že ty velkostatky, které nemají 150 ha půdy zemědělské, zůstanou nedotčeny, dále že každému většímu velkostatkáři zbude nejméně 150 ha půdy zemědělské a vedle toho že ponecháno bude mnoho zbytkových statků. Velkostatků tedy zůstane dosti. Jak jsou latifundie prospěšny, ukázaly nám jasně jižní Čechy. Lid musel se stěhovati, poněvadž se doma uživiti nemohl. Štěstím bylo pro ten kraj, že se stěhovali pouze saisonně do Vídně a do Německa, že vedle peněz nosili do jihočeských vísek nazpět také kulturu a sociální názory světové, jinak by jižní Čechy byly na úrovni třebas Podkarpatské Rusi. Sesílení drobných zemědělců bude míti výhodný vliv také na naši soběstačnost. Jsme na příklad více nežli soběstační v ječmeni, cukrovce a chmelu, ale vyrábíme málo hlavních plodin, brambor, žita a pšenice. Přidělením půdy drobným zemědělcům zvětší se osevná plocha pro žito a pšenici, poněvadž drobní zemědělci pěstují více těchto plodin než velkostatky. (Hlas: Žita máme dosti!) Myslím, že ne. Stav dobytka hovězího, vepřového, jakož i drůbeže stoupne a tak budeme míti více masa, tuku a mléka. Množí se stížnosti zemědělců, v jejichž obrodu leží bývalé statky císařské. Příděly podle par. 63 nebyly na nich provedeny v té míře, jako u jiných velkostatků, pozemková reforma se na nich neprovádí, což vzbuzuje údiv mezi obyvatelstvem a půda stavební se na nich též nepřiděluje. Na Přešticku nalézá se několik dvorů bývalého panství císařského Korunopoříčského. Již přes dva roky vymáhají tam stavebníci z mnoha obcí půdu na stavbu domků, ale dodnes jim přidělena nebyla, zatím co bývalá šlechta prodává ochotně půdu, na př. Waldstein, Palffy, Czernin atd. po 5 Kč sáh, kdežto ředitelství státních statků v zapadlých vískách žádá 2,50 až 3,50 Kč za l čtvereční metr, to jest až 12,60 Kč za jeden čtvereční sáh. Tak draho se prodává půda kolem Plzně. Takové jednání odnáší pak stát, neboť lid právem žehrá, že stát je horší, než kterýkoliv nepřítel republiky. Žádám zástupce vlády, aby netrpěli takové stát poškozující jednání, a aby působili k tomu, aby stavební pozemky prodávány byly žadatelům rychle a levně a aby jednání o provádění pozemkové reformy na statcích těch bylo skoncováno.