Škola nemá jen pěstiti rozum, nejen paměť obohacovati poznatky, ona musí také pěstovati svědomí, to jest pocit zodpovědnosti, zodpovědnosti k sobě, k bližnímu, k světu a ke státu, a ovšem také k Bohu. Je povinností školy pěstiti svědomí. A co vlastně nejlépe pěstí svědomí? Jsou zajisté pravdy evangelické, které se tu přednášejí. Jest jisto, že kdo se bojí Boha, má také úctu k člověku, a obává se, aby nepoškodil bližního, státní autoritu, zákony atd. (Hlas: Nesložili někteří přísahy falešné?) My hodláme přijati přísahu, kde o Bohu není ani slova; vždyť je protismyslná taková přísaha, takovou bude leckdo s lehkým srdcem skládati.
Někdo řekne, pánové, že by se mravní výchova aneb pocit zodpovědnosti, čili svědomí, mohly také získati laickou morálkou. Já na to odpovídám, že laická čilí vědecká morálka nedostačuje, a to z toho důvodu, že laická morálka nemá ještě přesně vymezeného pojmu mravnosti.
Filosofové, když u nich hledáte, co jest mravné - a mohl bych jich nejméně 20 citovati - se nesrovnávají v pojmu, co je mravné. (Hlas: Protože mravnost jest relativní pojem!) Prosím, tedy budete něco relativního bráti za základ vychování? (Hlas: Vůbec všechno je relativní!) Podle positivistické vědy jest ovšem všechno relativní, pro nás však mravní normy jsou absolutní, nikoli relativní a na tom záleží působivost náboženské morálky. Morálka laická nemá propracovaného systému.
Marně jsem pídil po vhodné učebnicí v českém jazyku pro laickou morálku. Mimo to laická morálka nemá žádné vyšší sankce, která přísně zavazuje. Jestliže nějaký učenec mně doporučuje vědeckou mravnost, mohu říci, vždyť já také něčemu rozumím, proč bych bral jeho systém jednání za normu. Já si vytvořím systém svůj zvláštní, já pán, ty pán, je stará zásada, proč bychom také přijímali za směrnici mravností nějaký systém vědecký některého muže. Taková morálka však, která má vyšší sankci, totiž bytosti metafysické, absolutní, jinak váže. (Hlas: Liguori!) Před Liguorim byli lidé, kteří věřili ve vyšší sankcí mravního jednání. (Hlas: Ale nejednali podle toho!) Někteří snad ne, však podle laické morálky také mnozí mravně nejednají. Nemáme ještě v Čechách zkušeností, ale ve Francií této zkušenosti je dosti. Já nechci morálku laickou naprosto podceňovat. Přes to, že má asi takovou cenu, jako nějaká náhražka válečná různých předmětů, přece pravím, že ji nechci naprosto podceňovat. Pan kolega Konečný citoval Tolstoje, ve prospěch morálky laické, já budu citovati Tolstoje zase proti němu. Tolstoj ve spise >Život podle náboženství< praví v podstatě o laické morálce toto: >Kdo pěstí a vychovává dítě v laické morálce, počíná sijako nerozumné dítě, liteře chce přesaditi květinu, myslí ale, že kořen neníhezký, tak ho uřízne.< To je citát proti citátu. Pravím, že ji nepodceňuji. Když laická morálka se spojí ještě s náboženskou, jestliže nějakou mravní povinnost opřu o příkaz náboženský a ještě občanský, pak příkaz ten jest pevněji zakotven v duší člověka, než když je opřen jen z jedné strany. To by byl ideální člověk, který by jednal mravně jak z motivů občanských, tak i náboženských.
Škola by jistě nenaplnila svůj úkol, kdyby neměla náboženství ve své osnově, poněvadž škola má připravovati pro život. Jest to staré přísloví: >Non scholae,sed vitae discimus<, to jest, neučíme se jen pro školu, nýbrž pro život. Kolikerý je život? Život jest dvojí, časný a věčný. Pro časný život škola má vychovávati, a í tu náboženství se hodí velmi dobře pro přípravu k soužití sociálnímu. (Smích.) Bez nábožensko-mravní kultury myslím, že by toto soužití naše bylo velmi těžkým. Že dnes jsou poměry ještě snesitelné mezi lidem, myslím, že je to ovoce té kultury, kterou mnozí páni zatracují, jako něco špatného. Palacký píše, že kde není Boha, tam není ctnosti, práva, ani spravedlnosti a ani život člověka důstojný. A Komenský, jeden z předních učitelů českých, píše, že úkol dobře spořádané školy je ten, aby školy byly dílnami, kde lidé lidmi a křesťané pravými křesťany by se stali. (Hlas: Dílnami lidskosti, ale to vy neděláte, aby byly dílnami lidskosti!) Prosím, pane kolego, to jest potřebí podati také důkaz. (Hlas: Já vám dám důkazů celou řadu!) Nezapomeňte, že se analogií nic přesně nedokazuje. Kdybyste těch důkazů přinesl devadesát devět, přinesu jediný, který vám to všecko může zvrátit. (Sen. Polach [německy]: Podle této logiky nebylo by možno pak nic na světě dokazovat!) Já jsem tady citoval Komenského a litoval český národ, kdyby zapřel Komenského a chtěl jeho nauku vyloučiti ze školy. (Sen. dr Klouda: Vy jste ti praví, kteří mluví pro Komenského! - Hlas: A spálili mu všechny jeho knihy!) To se račte mýliti, to bych prosil o důkazy, neračte nic tvrditi bez důkazů. Proč nám to dáváte za vinu? To nemůžete mi dokázati, že jsem potomek těch lidí, kteří byli v Čechách pronásledováni, a vy těch, kteří pronásledovali. Dnes neplatí odvolávati se na starou historii, musíte se říditi dnešními poměry. (Sen. dr Klouda: Nesměli jsme ho oslavovat! Čí to bylo dílo? - Hlas: Zákaz!) Pane kolego, letos chtěli učitelé slaviti Komenského a řeklo se jim, že jest toho prázdna dosti, aby raději učili. (Hlas: To už jest něco jiného, to není rok 1892! - Jiný hlas: Za těch 30 let nezměnili jste se docela nic!) To my musíme věděti, zdali jsme se změnili.
Myslím, že k náboženské mravností je potřebí zvroucnění náboženských citů, aby se mravnost povznesla. Víte, že v naší době, zejména po válce, jeví se pokles mravnosti. Kriminalistika stoupá. Je známo, že í v českých zemích, (Sen. Albert Friedrich: Náboženských nejvíce!) bylo odsouzeno v r. 1919 11.281 lidí pro zločiny, v roce 1920 32.900, tedy třikráte tolik a z tolika odsouzených, jak jest zjištěno, 20% bylo konfessních a 80% bez konfesse. (Hlas: Páter Raška!) Ten jest mezi těmi konfessními. Těch jest jen 20%. (Hlas: Ale ten vyváži více než 80% těch bezkonfessních! To souhlasí!) A opět na př. učitel Janeček je mezi těmi bezkonfessními. (Hlas: 526 bylo římských katolíků!)
Zvroucnění náboženského cítění jest rozhodně potřebí a byli byste špatní zákonodárci, kdybyste tuto skutečnost podceňovali. Výchova mravností musí začíti ve škole. Jako strom omlazuje se od kořene, tak í mravnost národa počne se povznášeti výchovou mládeže ve škole. Ovšem jest potřebí, aby se pracovalo na povznesení mravností souladně, aby jeden nebořil to, co staví druhý. Bylo zde proneseno slovo, že snad občanská nauka jest příležitostí, kde se budou některé odchylné názory pronášeti proti náboženství. Myslím, že to není možno, když se bude přednášeti občanská nauka na správných názorech. Já v občanské nauce nic nepřátelského neshledávám, ani takovou záludnost, která by mohla principy náboženské bourati. (Sen. Hnátek: To jest ale také správné obráceně!) Já vám vysvětlím, že budeme pěstovati občanskou nauku na principech náboženských. (Sen. Hnátek: To by byl obrat!) Já bych vám poslal svou knihu, kterou jsem napsal před válkou. Jest tam mnoho látky, kde mám o státu takové vznešené ponětí, jako o zřízení náboženstvím posvěceném. (Sen. Hnátek: Ale to zůstalo jen na papíře! Vaše kniha, vy ne, nechci býti osobním!) Nesmíte býti osobním, to bych si vyprosil. Z poznatků o státě, o formách státního života, lze vyvoditi zajisté povinnosti i práva občanská. Předně úctu k autoritě. Když víme, že stát je nezbytně potřebný k bytí lidskému, že není společnost lidská možná bez státní formy, anebo vůbec společenské autority, pak je potřebí, abychom tuto ctili. A Kristus Pán výslovně řekl Pilátovi: >Neměl bys mocí žádné nade mnou, kdyby ti dána nebyla shůry.< Tedy my říkáme, že autorita je dána shůry, V tom se budeme náramně dobře v občanské nauce srovnávat. (Sen. Alb. Friedrich: To se těm pánům, hodí!) Já řekl, representanti státu. (Hlas: Jen abyste si vy neškodil!) Já přesně vážím slova. (Hlas: Já nemyslím jen vás; myslím stranu!) Vážnost k zákonu můžeme docela dobře doporučovati, poněvadž svatý Petr napomínal křesťany, aby poslouchali i vrchnosti zlé, nejen dobré. A i mučedníci zachovávali poslušnost státu a jen říkali: Usque ad aras<. To znamená, kde je příkaz oproti přesvědčení, tam musíme jítis Husem na hranici. (Sen. Alb. Friedrich: Aby na zemi pracovali a po smrti dostalinebe!) Dále, pánové, budeme v našem katechismu doporučovati, by se platilydaně, poněvadž Kristus řekl výslovně: Dávej což císařovo císaři, co božíhoBohu. (Sen. Alb. Friedrich: Škoda, že tu není finanční ministr!) Vždyť on seto dočte, já myslím, že čte také sněmovní zápisy. Budeme doporučovatsolidarismus. Upozorníme na to, že jsou lidé k solidaritě zavázáni a nejenv minulosti, ale i v budoucnosti a přítomnosti, jeden v druhém má vidětibratra, což plyne z naší modlitby >Otče náš<. Zajisté ta pravda, že jsouvšichni lidé dětmi jednoho otce, vede k tomu, by se vzájemně milovali. (Hlas:Ale ve skutečnosti?) Jen se modlete každodenně >Otče náš<. (Sen. Alb.Friedrich: Jeden má pytel s penězi a druhý umírá hlady!) Náš president semodlí každý den >Otče náš<. Dělejte to také a pak se rozvine mezi námisolidarismus.
My budeme také doporučovati úctu k přesvědčení druhého. (Hlas: To bylovidět prve s Husem, když mluvil Konečný!) Pánové, kdybych to měl brát doslova, co vy proti mně vykřikujete, tak bych myslil, že nemáte úcty k přesvědčení.(Sen. Hnátek: To jsou jen poznámky!) Co se týká pana Konečného,s tím se vypořádám. Já jsem zvyklý na debatu a nemám ve zvyku vyrušovat přiřeči a také jsem nevyrušoval.
Úctu k přesvědčení máme na základě pravdy: >Co nechceš, aby ti jíní činili, nečiň ty jim!< Dokázal jsem, že občanskou nauku lze i na pravdách náboženskýchvyučovati.
Říkává se, že náboženství vlastně vyvolalo válku. (Hlas: Nezabránilojí!) To slovo vypadá, jako když dítě upadne a pak bije do země, a má zlost nazemi, že se uhodilo. Jsme všichni již dospělí, a máme dobrou pamět, abychomvěděli, kdo válku vyvolal, že na soud byli voláni ne papež, nýbrž Vilém a jehogenerálové. Tak je vidět, že válku asi papež nevyvolal. A já myslím, že válkuspíše vyvolal odpad od víry, který měl ovšem v zápětí vzrůst egoismu,materialismu, vzájemné boje a rozervanost jednotlivců. A zase, pánové, lze doufativ zlepšení tohoto úpadku mravnosti, když dovedeme zapírat v sobě egoismus,materialismus a vzájemné sváry, které z nich vyplývají. Pak lze doufati i vezlepšení poměrů společenských a národnostních. Vážení pánové, ani republikanaše nemůže postrádati nábožensko-mravní kultury, Masaryk výslovně ve svémposelství z roku 1919 vyslovil, že republika vedle své armády a správnéadministrativy potřebuje také základ mravností, a ve svém spise >Ideály humanitní< praví, že si nedovede představiti rozluštění otázky mravnosti bezotázky náboženství.
Pánové, jsou tři cesty, které směřují k udržení republiky. Je to soběstačnosthospodářská, moudrá a poctivá politika a posléze demokratická a mravní výchovalidu. A to považuji za zásluhy nynější koaliční vlády, že zjednala posléze pořádekve škole a upravila zákonem směrnice výchovy na podkladě náboženském. I přirozluce církve od státu myslím, že náboženství ve škole zůstane, poněvadž snadse náš stát neodloučí od náboženství. Chce se jen odloučiti od církve a ne odnáboženství. A proto soudím, že tento malý školský zákon zůstane i tenkrátev platnosti, když dojde k rozluce církve od státu. Kdo je, pánové, bez vášně,a kdo staví výše blaho republiky, než své osobní názory, konečně uzná, že malýškolský zákon je takový, že se může pro něj hlasovati bez újmy charakteru, a,proto naše strana bude pro něj hlasovati.
Mám ještě, pánové, povinnost, abych si všiml několika výroků, které
sedotýkaly přímo naší strany. Nebudu mluviti proti těm, kdo potírali náboženstvíz historie. Jen toho si všimnu, co bylo v neprospěch naší strany zde uváděno.Lituji, že pan kol. Konečný proslovil svoji řeč, která žádným způsobemnepřispěla ani k pochopení tohoto zákona, ani k lepšímu pochopeníotázek, jež zde byly ventilovány. Ty věci, které zde byly pronášeny proti náboženstvía. proti nám, jsem mnohokráte slyšel na různých schůzích a četl jsem je mnohokráte,a jsem přesvědčen,
že když to vyvrátím až do písmeny >z<, že se to bude namítatzítra zase. To jsou věci, které se stále opakují. Kdybych já někdy namítal něcoproti některé straně a některý řečník mě usvědčil, že nemám pravdu, hledalbych poučení a řekl bych si: >Mohl jsem se poučiti a nemusil jsem si škoditi.
Proti náboženství bylo zde operováno biblí, Starým Zákonem, a vzali si dosti těžkýproblém, hexaemeron, čilí názor o stvoření světa. Já se divím, že to chápe pankolega doslova. To již svatý Augustin před čtrnácti sty lety měl názor, žehexaemeron, stvoření světa, není nutno bráti doslova, že bylo v pondělítohle, v úterý tohle, ve středu tohle a že celých šest dní bylo potřebí kestvoření světa. Svatý Augustin měl ten náhled, že 6 dní značí 6 zjevení, ideu,kterou Stvořitel Mojžíšovi ukazoval, aby mu naznačil stvoření světa. A jinátheorie učí, že hexaemeron, jak je uveden, je pouze methodický výklad té dogmaticképravdy, že Bůh je stvořitelem světa. Církev zprávu Mojžíšovou o stvoření světav 6 dnech nemá za článek víry. V katechismu stojí prostě věta: >Bůh je stvořitelem nebe, světa a žerné - to je dogma - v to věříme a o hexaemeronu neříkáme, že by to byla pravda taková, která se musí doslova věřiti, nýbrž ponecháváme vědě výklad této zprávy. Vůbec bible není naučnou knihou o přírodě. (Hlas: Ve školách to tak je!) Zase methodicky. Vždyť vy tam máte pro idee pravdy různé methodické věci. Vždyť se z toho nic víc nevyvozuje, než, že Bůh je stvořitelem světa a stvořitele ze světa ani véda ještě nevypudila, poněvadž nemůžete dokázati, kdo je původcem života a pohybu. Jestliže vyloučíte Boha z přírodního dění, jste hotovi se svou moudrostí, neboť musíte věřiti, že pohyb a život ve světě začaly samy od sebe. Nemáme jistě báchorkovité víry, neboť nic třetího nezbývá, buď věříme, že život a pohyb ve světě je sám od sebe, ač je, to proti vědecké zásadě příčinnosti, anebo věříme to druhé; Bůh je stvořitelem světa a původcem života a pohybu. V tom ohledu, pánové, myslím, že máme také zcela rozumové důvody pro své mínění. Bylo mně při té debatě trapno. Ne snad z toho, co všechno povídal pan kolega, ale když jsem pozoroval, že člověk, který se dobře neinformuje, něco vykládá, co naprosto nespočívá na pravdě.
Pan Konečný chce čisté náboženství bez dogmat a bez církve. Prosím vás, kdyby tak někdo řekl: já chci socialismus, ale čistý, bez programu a bez organisace, co byste mu na to řekli, nebo kdyby řekl někdo: já chci vlastenectví čisté, bez historie a bez národnosti. Není možno chtít náboženství bez církve a bez dogmat, bez nauky, jako nemůžete chtít socialismus bez programu a organisace.
Také tu bylo řečeno, že církev usiluje o politiku. Prosím, pánové, to rozhodně popírám, že cílem církevního poslání je politika. Co je náboženství? To je princip života, a to nejen soukromého života, nýbrž také veřejného, tedy života v úřadě, v politice, ve státě. Tedy o to usilovala církev, aby se žílo podle náboženství, a to je to, co sami chcete, aby náboženství jevilo se v praktickém životě, a když o to církev usiluje, zvete to politikou. Je jisto, že náboženství není soukromou věcí, nýbrž veřejnou, a má být také základem našeho zákonodárství. Když i v senátě se mluví o náboženství, proč by zákonodárný sbor vylučoval takový pojem jako je náboženství. Církev tedy neusiluje o světské panství, nemá žádného státu a existuje s nezkráceným mravním vlivem na smýšlení milionů duší.
Říkalo se, že církev rozšiřuje bohatství. Možná, že někteří chybili v tomto ohledu a nechci je bráti v ochranu. Kdo chybil, to jsou zase lidé, ale že by bylo církevní poslání, šířit politickou moc pozemskou, to je naprosto vyloučeno, a kdyby to dělala, chybovala by a vzdalovala by se svého vysokého úkolu, který záleží v mravním vzdělání lidu. Když se dostanou lidé na scestí, vždy to odnášela církev a náboženství.
Myslím, že ani ta touha, jak zde byla vyslovena, rozluka církve od státu, že není žádoucí a že ani to slovo >rozluka< není správné. (Hlas: Kolik je hodin?) Když vás to nezajímá, já vás nezdržuji, pane kolego. Já bych spíše řekl, že to má býti úprava vzájemných poměrů a ne rozluka. Dnes se o tom již také docela jinak mluví.
Bylo také namítnuto, že církev poškodila civilisaci. Kdo zná civilisaci evropskou, jak to může říci? Mohl bych citovat zase autority. Mohl bych jich citovat spoustu, Gladstona, Macaulayho. Vezmu jen Palackého, Palacký ku konci svého života, jako 731etý stařec, napsal. (Hlas: To ho omlouvá!) Pane kolego, nebudete ho snad podceňovat. To byl evangelík, nebo jak on říká raději, český bratr. Kdyby to bylo pro něj hanlivé, že byl starý, museli bychom se ze senátu vystěhovati (Veselost), poněvadž jsme všichni staří. (Potlesk.) Palacký napsal v >Pokroku<, že se přesvědčil, že církev vůbec a katolická zvláště vykonala v Čechách mnohem více dobrého, nežli zlého, že byla původcem veškerého pokroku, vzdělanosti, mravnosti a ušlechtilosti. Chcete-li ten citát doslova, přinesu vám to, cituji z paměti, poněvadž je mně to velice dobře známo. A pánové, konečně je známo, že školství do osmnáctého století bylo vůbec v rukou církve. Stát měl tehdy docela jiné starosti, než pečovati o vzdělání národů, vedl stále války. Jen církev držela školu do konce osmnáctého století. (Sen. Kouša: Ovšem primitivní!) To se rozumí, ale školy jesuitské na příklad byly tehdy výborné. Nemohlo to býti tedy všechno jen tak primitivní. (Sen. Konečný: Jesuité měli dvojí morálku, že jinak mluvili a jinak jednali!) Nebuďte osobním, poněvadž bych vás, pane kolego, mohl vzíti také osobně, ale já se vyhýbám osobností, a polemisuji pouze s vašimi vývody. Držte se tedy také věci, prosím, já osobní nejsem. Já vytýkám pouze vady vašeho výkladu, vaší vzácné osoby jsem se nedotkl. Proč se mně tedy vytýká, že zavádím tu dvojí morálku, jinak mluviti a jinak jednati. (Sen. Konečný: Jesuité právě zavedli tu morálku! Vás se to netýká!)
Místopředseda dr Soukup: Prosím, pánové, nezavádějte debatu na tak široké pole, takovým způsobem bychom daleko nedošli.
Sen. dr Reyl (pokračuje): O maličkosti bych se ještě zmínil. Patří to k celku, aby se nám pak neřeklo, že jsme něco zde vyslechli bez odpovědí, že jsme si to museli dáti líbiti. Mluvilo se proti církevním a klášterním školám. Podceňuje se jejich vyučovací a vychovávací úspěch. Slyšel jsem, že dr Ambros v Národním shromáždění popíral výrok Pottingův ve znění, ve kterém jste ho zde uvedl. Já za to neručím, bylo mi to pouze řečeno. Co se týče škol klášterních, učitelé jejich a učitelky jsou přece učitelé s plnou kvalifikací. Dělají zkoušky před státní komisí, mají nad sebou státní dozor, a jestliže špatně učí, ať zakročí školní úřad a zbaví je jejich působení.Jestliže však učí dobře, proč je podceňovati? Já na př. z vlastní zkušenosti v Hradci vím, že jedině abeceda jmen znemožňuje, že všechny děti v Hradci se nehrnou do školy, kde vyučují sestry. Kdyby ten nával abeceda nezdržovala, druhé učitelky světské neměly by koho učiti. Myslím, že rodiče jsou dosti moudří, a že by dětí k jeptiškám neposílali bez příčiny. Dokonce rodiče bez vyznání posílají je k nim také. Pánové, já vám něco řeknu, klášterní ústavy, zejména učitelské ústavy jsou přeplněny dětmi, namnoze i dětmi učitelů. Co jsem se sám napřimlouval za mnohé děti učitelů, aby se dostaly do klášterní školy! Proč pak tedy podporujete ty špatné školy klášterní a posíláte do nich děti? (Sen. Havlena: Nejsou to děti učitelů, kteří jsou vašeho smýšlení?) Ne, bohužel, nemáme žádných mezi sebou, anebo moc málo. Tím nechci však dáti těmto rodičům nějakou hanu, já jen chci říci, že jiná je praxe a že jiné jsou také řeči, to jest, že pánové sice pro forma tvrdí, že klášterní školy jsou špatné, ale přece jsou v duší přesvědčeni, že školy ty tak špatné nejsou a neobávají se tedy proto do nich svých dětí posílati. A že by neměly jeptišky zkušenosti životní, vážení? Ve škole obecné, mnoho-li té zkušenosti životní pro děti se potřebuje? Je nutno, aby se vzdělávaly v elementárním vědění, problémy filosofické se přece v obecné škole neluští. Tak paušálně.... (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Příliš mnoho zkušenosti míti, není také dobře v životě!)
>Vyučování nemá odporovati vědě<, bylo zde řečeno. Chápu, že vyučování nemá odporovati vědě. Chápu to, ale náboženská nauka přece není v žádném odporu s vědou, poněvadž náboženství a věda jsou dva obory, které nemohou žádným způsobem se dostati do sporu, jestliže někdo přednáší správně náboženství a někdo pěstuje správně vědu. To jsou tak široké obory pro sebe, že není spor naprosto možný. (Sen. Chlumecký: Galillei to musil odvolati!) Pánové, nadhazujete takové otázky, že bych prodlužoval debatu. Kdyby byl čas, já bych vám vysvětlil, že Galillei byl přítel papežův, a Galillei dokazoval něco, co nemohl vědecky dokázati, hájil to z bible, a to byla právě jeho chyba. Vždyť přece původcem změny názoru geocentrického je Mikuláš z Cusy a Kopernik, který Pavlu III. předložil spis >De revolutionibus orbium caelestium<. Kopernik byl kanovník krakovský a papež Pavel III. spis jeho schválil. Z toho je viděti, že církev nebyla proti novému přírodnímu názoru. Prosím, podívejte se v Rusku! Tam teprve komunisté si opravili ruský kalendář. Zde uznáváme jejich přednost, že Rusko srovnalo se zase s vědou.
Pánové, konečně když byste říkali, že se má škola přizpůsobiti vědeckým poznatkům, pak musíte každou chvíli školní knihy opravovati, protože věda stále pokračuje. A jak jest známo na př. filosof a badatel Einstein zvrátil nám všechny theorie vědecké o hmotě, takže musíme názory své opravovati. Nezapomeňte, že se musíme zeptati, se kterou vědou se vlastně škola má srovnávat, s vědou dneška nebo zítřka, která věda je vlastně pravá. Já tomu pokroku nebráním, ale náboženství má normy - toho si musíme vážiti - normy stálé, absolutní, a ty jsou právě zárukou morálky stálé, která platí dnes, která dítě zavazuje dnes k mravnímu životu, která ho bude zavazovati po 20ti letech a bude ho zavazovati po celý život až do jeho smrti. Je tedy náboženství vhodným učebním předmětem ve škole.
Já tedy myslím, že nebylo to zrovna šťastné, když pan kolega tímto způsobem zahájil tuto debatu. Dokázal snad jen to, oč se také přimlouvá resoluce kulturního výboru, kde se mluví o potřebě vyššího vzdělání učitelstva. Jestliže bude míti učitelstvo vyšší vzdělání filosofické, jsem přesvědčen, že odpadnou takové jalové námitky, které nejsou skutečně oprávněny. Pak se ovšem povznese také vzdělání vůbec, a když dospějeme k vyššímu stupni vzdělání, pak jistě bude mezi námi více demokratičností a snášenlivosti a budeme více respektovati navzájem náboženské, politické, i také vědecké přesvědčení. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Polachovi.
Sen. Polach (německy): Vážené dámy a pánové! Školní debaty v československém Národním shromáždění nepatří podle naších dosavadních zkušeností k potěšitelným věcem. Pokud jsme dosud museli vésti školní debaty zde a v poslanecké sněmovně, byl to vždy boj o existenci školy, byl to boj proti rdousení škol, byl to boj proti rozpouštění škol, byl to boj o existenci německé školy. A my, sociální demokraté, přímo jsme toužili po příležitostí, aby se jednou škola stala předmětem rozpravy se zřetelem na její velký osvětový, na její velký pedagogický a na její velký praktický význam pro život, poněvadž jsme toho přesvědčení, že tento školní problém, podstatný problém školy, jest styčným bodem, jest společnou věcí všech, kdož ve všech národech tohoto státu jsou dobré víry a dobré vůle.
Školní otázka, kterou jste malým školním zákonem učinili předmětem diskuse, byla by bývala vhodná k tomu, aby rozpravu o velkých otázkách školy, o základních otázkách školy uvedla na půdu, jež by nesporně byla bývala vhodná přivésti sblížení, jež by bývala s to, aby místo národního soupeření vytvořila soupeření osvětové, v němž není žádných protiv v praktickém účinku, v němž zájem jednoho národa nevylučuje zájmu druhého. Avšak musíme říci, že to, co se nám dnes předkládá, jest výtahem pro rozvoj tohoto státu ve čtyřech létech jeho trvání. Chcete-li v těchto čtyřech létech vyznačiti osvětový obsah, který přece doprovází státní obsah, budete jej moci označiti, řeknete-li: Naše osvěta, náš rozvoj školy jest také se zřetelem na český národ rozvojem od Jana Husa k Šrámkovi. To jest rozvoj našeho školství; neboť co zde zvítězilo v malém školském zákonu? To jsou ony názory, to jsou ony pojmy školství, jímž jest vhod každý prostředek a každá ideologie, aby se zachoval starý poměr závislosti, aby se škola dále udržela jako nástroj, jenž má udržovati lid v pokoře a náklonnosti k zájmům nynějšího kapitalistického hospodářského pořádku. To jest podstatou toho, co se skrývá za všemi těmi rozličnými ideologiemi, a jest příznačné, že mezi řečníky v dnešní theologické rozpravě, kterou jsme měli v tomto zákonodárném sboru, zástupce občanské národně-demokratické strany dosáhl všeobecné vášnivé pochvaly, všeobecného vášnivého souhlasu právě klerikálů, že klerikálům všech národů - s málo výjimkami, jichž si vážíme jako věci přesvědčení - nejde o nic jiného, než o to, aby dokázali, že si dnešního společenského pořádku přeje sám Bůh a aby jej udrželi. (Sen. dr Naegle [německy]: To není nic jiného, než fráze! -- Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Nemáte lepších důvodů?) Pýcha klerikálních zástupců jest přece dnešního večera tak veliká, že si osobují právo označovati to, co praví, jako absolutní pravdu, a to, co říkají jiní, jako fráze. Nic jiného neznamená chování, které bylo projeveno výkřiky.