A za to sa im dostáva, že jsou ohlupovatelia národov. Pánovia, mýlite sa. Kňazi nie sú ohlupovatelia národov. Ten, kto to rieka, chce len svoju vlastnú hlúposť ospravedlniť. Áno, opakujeme, oní nie sú ohlupovatelia národov. A ja sa vás pýtam, slávny senáte: Kde sa učili a od koho sa učili naši pradedovia písať, čítať a počtovať? Jedine od kňazov, vo školách kláštorných, A odkiaľ vám prišly knihy, z ktorých sme sa vzdelávali? Jedine od církve. Kto vás učil láske k vlastí? Podívajme sa do celého sveta civilisovaného, kto doniesol kultúru a civilisáciu? Zase len cirkev. A podľa tohoto i nespravedlivé sú tie výčitky. (Sen. Babka: A učila páliť Husa!)
I to vám rieknem, i Hus ich dal niekoľkých upáliť. (Výkřiky.) Aj to vám rieknem, jak Hus pálil. Čítajte dejiny a tú cestu, ktorá šla z toho. I na to vám odpoviem, až príde čas. (Sen. Zimák: Kto upálil Husa? Kto?) Ja vám to poviem, až na to príde čas, a dokážem vám to, Zimáku.
Slávny senáte! Odvolávali sa tu istí pánovia tiež mnoho na dejiny. Pohovorím o tom a opakujem, že grécky národ nám dal najviac mudrcov, lebo jeho diela umelecké ešte dnes veda nepochopí, a pripomeniem, vám jednoho z tých mudrcov, Aristoteles bol výtečným mužom, vládol najväčšou múdrosťou pred Kristom a pred smrťou svojou, čo riekol svojmu sluhovi? Riekol: >V neistote som trávil život svoj, a v neistoteodchádzam z tohoto života a neviem, čo stane sa so mnou.< Ďalej to bol učenec Sokrates, ktorý hlásal jedného Boha a za jedného Boha vypil otravu a otrávil sa, A dnes dvadsiate stoletie to nechce uznať - bohužiaľ. A teraz tu chcem riecť> čo jetá škola. Práve teraz tu rečnil pán učiteľ. Vzdelanosť človekovi podlá stavu ipovolania jeho je nutne potrebná: A preto od školy mnoho sa požaduje, aby ona svojmupovolaniu úplne odpovedala. Avšak čo je všetka veda, učenosť a rozumnosť bez Boha,Preto nekonečne moc záleží od toho, do akých rúk sa dostane z rodičovskéhodomu dieťa k nadobudnutiu potrebných vedomostí. Je-li učiteľ never ec, nezná jboh, oh, tehdy - Slávny senáte - beda, beda dieťaťu. Lebo on sa bude všemožneusilovať ztroskotať to, čo je božského u dieťaťa. Bude robiť posmech zo všetkého,čo sa tyká Boha a života po smrti, a za základ všetkého bude sa usilovať postaviťrozum ľudský ako súbor, súhrn rôznych poznaní, myšlienok a pochopov. A na tomto základebude sporiadať celý vek života díeťata, mládenca a devy, ale či to uspokojí dušučloveka, o to sa on nestará, lebo i tejto jestvovanie zapiera. Neba on nepotrebuje,poneváč ho tu nechce mať, preto volá: Napred, napred, preč s náboženstvom, s vierou,tá patrí medzi hlupákov, ktorí ďalej od nosa nevidia. Preč s vierou, ktoráprotiví sa vede, a sputnáva rozum ľudský a ho od pokroku a vzdelania zdržuje.
Drahí moji! Ja vám len to poviem, áno i čo povedal jedon výtečný muž ohľadneviery a náboženstva. Ohľadom takejto výchovy šlachetný muž Flamarion verejne saozval: >Výchova bez náboženstva je nemožnosť.< Náboženstvo nedá sa nahradiťvedou. Semeno neverckého ducha hlásajúceho, že učenosť a veda spasí ľudstvo, dnesje u konca - veď výsledok tohoto klamného názoru už je tu. Bezbožnosť, opierajúcasa o vedu, vychovala hrôzu anarchistov, lupičov a apačov - a preto nezbýva nič iného,slávny senáte, nežli abysme sa starali o rozšírenie trestníc, káznic a nemocníc. Ažsem, až k týmto koncom dospel ľudský pokrok bez Boha. (Sen. Kouša: Rakouskobylo státem katolickým a mělo nejvíc kriminálu!) Vždy sa vyplnilo, že jakí súučitelia, takí sú aj ich žiaci.
Oproti tomu jak zdarné
účinkuje učíte!! ducha veriaceho: Nerúca, čo rodičovskásvätyňa zbudovala, ale na základe viery stavia, a chovanca svojho usiluje sa vedomosťaminasýtiť, ku ktorým nezkažený rozum ľudský má svoj prístup, lebo medzi náboženstvom,vierou a vedou pravou, žiadneho sporu byť nemôže. Len pravá veda vedie k Bohu, anamyslenosť pri poznaní pravého smýšlania, tá vedie od Boha. Svedkovia toho súverduchovia rozumu ľudského. Tak Linné, veľký prírodovedec, ktorý zavolal: >Videlsom večného Boha zbežne, zďaleka
prísť, a žasnul som. Nalezol som stopy jeho i v najmenšíchveciach stvorených a divil som sa, aká je všade moc, múdrosť a dokonalosť Božia.
Keď už ide slovo o cirkev a o zjavené pravdy, slávny senáte, tu už darmo saspiera rozum ľudský. Darmo sa volá: viera není potrebná; preč s kostelom,s cirkvou, domom Božím; preč s kňažstvom, - niet duchovného sveta; neníneba, není pekla. Každý dla svojho si žij a tu máš nebe. Ale my sa môžeme opýtať:Je tento rozum neomylný, ohľadom na bytnosť ľudskú? Je on sám zo seba, zospojitostí čiastok, modzgu povstalý, nekonečná pravda? Pravda, ktorá ani klamať aani oklamaná byť nemôže? Oh, jak často sa stáva, že prudké boje, útoky, vedierozum ľudský v učencoch, z ktorých každý húževnato svoje náhľady, názory,zásady za neomylne platné, výlučne isté drží, a vyhlasuje, kdežto prostý,jednoduchý rozum volá: no kde tu pravda?
Slávny senáte! Tu už nezbýva iného, ako ísť ku žriedlu pravdy, a to je Boh.Ano, môžem vám povedať: Vyzerá to tak, akoby malo prísť náboženstvo ku konci.Nech si robí kto chce, čo chce, nech si rúcajú tie kostely, kto ich chce rúcať,nechť sa robí čo chce, ale zostane z nich predsa čosi, nech sa prelámu tie kríže,jak sa tu o nich mluvilo, ale i z nich zostanú kúsky, ktorými potom potlče jedondruhého.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji dále slovo panu sen. dr Marešovi.
Sen. dr Mareš: Slavný senáte! Nerozšiřoval bych debatu o tomto zákoně,kdyby mně to nebylo uloženo. Ta debata je skoro zbytečná, řekl bych, (Souhlas.),poněvadž mezi všemi těmito zákony, co máme na programu a co jsme jich měli, nebyložádného, se kterým bychom souhlasili všichni jako souhlasíme s tímhle. Jepravda, jak řekl pan zpravodaj, že se zachovává tento zákon všem stranám a protožev něm nemůže býti nic hlubokého, že nemůže zasahovati hluboko. Kromě tohotaké řekl, že jsou tam ustanovení, která uspokojují všechny a že všem sezachovati, bývá jaksi ne bez úhony charakteru. Myslím, že to posuzuje trochu přísně.Jest zde kompromis, který vyhovuje všem. Máme snad postupovati tak, abychom sipostavili hlavu a proti všem ostatním chtěli prosaditi to, co si přejeme, a tím věcužitečnou a prospěšnou zmařili? Nezapomeňme - a sám pan zpravodaj to uznal -že zde je mnoho pokrokového a dobrého. Těch věcí je celá řada, sám je vyjmenoval,o tom není žádné pochyby. Je to tedy skutečný pokrok. Že nepředkládáme hnedzákona o organisaci všeho školství vůbec ze základu, prosím, já bych před tímvaroval. Na to není ještě dosti klidná doba a nemáme ještě dosti zkušeností. Budedobře, když budeme postupovati pomalu. (Hlas: Jsou to už 3 léta!) Tři léta jemálo na to na všechno. Potom nemáme na to finančních prostředků, abychom všechnoudělali tak, jak bychom si přáli, aby to vyhovovalo našemu ideálu. Všechny stranytedy jsou v tom za jedno, že ustanovení, která jsou v tomto zákoně, většímdílem jsou pokroková, prospěšná a dobrá. Jedině nad čím se pozastavujeme, je to,že mezi povinnými předměty učebnými ve školách obecných se uvádí také náboženství.V původním návrhu vládním, kterého my jsme ovšem do rukou nedostali, tak že to vímjen ze zpráv ústních, byla navržena občanská nebo laická mravouka a náboženstvínebylo mezi povinnými předměty. (Hlasy: Bylo mezi nimi! - Sen. dr Hilgenreiner:Bylo!) Poslanecká sněmovna zde udělala změnu. Bylo tedy, ale ta svoboda také.Stala se zde ta změna, že poslanecká sněmovna ustoupila od požadavku, aby občanskámravouka byla zavedena na naše školy. Jaké mohou býti toho příčiny? Máme místotoho jen, občanskou nauku. Jest to také nový předmět, ale je to přece jen něcodocela jiného. Občanská nauka a občanská nebo laická mravouka. Podle svého míněníbych myslel, že poslanecká sněmovna udělala dobře. Předně proto, že není nikoho,kdo by nám mohl podati učebnici občanské mravouky. (Sen. Walló: Nevíme co je to!)Nevíme co jeto. Jak my budeme dávati do zákona jakožto povinný vyučovací předmětnauku, o které dosud nikdo neví, jak má vypadati? (Souhlas.) Račte uvážiti,jaký systém morálky, dejme tomu filosofický systém byste si vybrali? Já bych sinetroufal takovou knížku napsati a zabýval jsem se těmi otázkami etnickými afilosofickými dosti. To je nesmírně obtížná věc. My bychom tedy zde dali si do zákonapředpis předmětu, kterému se má vyučovati povinně, ale byli bychom ve velkýchrozpacích najíti pro něj učitele a knihy. Bylo by snad dobře bývalo i pro ten příštíprogram, kdyby ministerstvo vypsalo takovou soutěž, aby pro národní školy byla takovánauka nebo mravouka občanská napřed sepsána.
Kdybychom měli před sebou takovou knihu a věděli, co obsahuje, potom bychom mohlitakový zákon udělati. Ale upozorňuji na to, že je to těžké i s občanskounaukou. My také nemáme knihy ani učitelů občanské nauky. Co pak ta občanská naukabude obsahovati? Nejprve snad povinnosti a práva občanů vzhledem ke státu. No, to konečněpodle psaných zákonů se dá vysloviti, ale budou to také názory na stát a ty užbudou ti různých stran různé. Ta občanská nauka, řekněme, socialistická, budejiná, než ta komunistická a zase bude jiná než ta agrární a než ta t. zv.buržoasní. Prosím, my se zde dostaneme do velmi těžkých nesnází.
Bude otázka, zdali ty učebnice, které musejí býti vydány, když jsme to dali do zákonů,vyhoví všem stranám a zda ten ministr, který ty učebnice zavede na naše školy,obstojí před kritikou všech těch stran. Nezapomeňme, že se zde pouštíme doneznámých krajů. Je pravda, že v jiných zemích, ve Francii, se již tatoobčanská mravouka pěstuje. Máme v té příčině jakési vzory. Ale bude třebanejdříve také pro nás, pro naše poměry poříditi takové učebnice. Nyní místoté občanské nebo laické mravouky najednou se zde octlo - bylo-li to už v původnímvládním návrhu, o tom já nevím - vyučování náboženství. Jinak však myslím,že byl ten rozdíl, že občanská mravouka byla určena pro děti těch, kteří nepatřído žádné církve a nepřejí si vyučování náboženství, kdežto ti ostatní bynebyli měli občanskou mravouku a bylí by měli náboženství. To by bylo bývalo podlemého soudu nebezpečné. My bychom bylí již ty spory náboženské zanášeli doškoly. Je lépe, tak, jak je to v tom zákoně, když se ta občanská mravouka předepíšejako povinná pro všechny dětí a náboženství pro ty, jejichž rodiče si toho přejí.
Tedy to je skutečně velmi dobré a svobodné zařízení. Bylo zde řečeno, že jsmeočekávali již návrh odluky církve od státu. Upozorňuji vás, pánové, že toto užje jeden krok a velmi veliký krok. Jak pak je to podle dosavadních platných zákonůrakouských, které se ovšem neprováděly po převratu? Podle těchto zákonů bylirodiče bezkonfessijní povinní posílati své děti do náboženského vychování. Bylipovinni, prosím, to je platný zákon u nás dosud. Jak pak tedy to není pokrok? Jak pakto není první krok k odluce církve od státu, když se řekne, že náboženstvíje sice povinné pro děti, ale jen těch rodičů, kteří si toho výslovně přejí,poněvadž kteří si toho nepřejí, pouhým oznámením u úřadu jsou toho sproštěni.(Sen. dr Kovalik: Takých bude málo, doufáme!) Uvidíme, to bude právězkušenost velmi drahocenná, které upotřebíme, až budeme dělati definitivní školskýzákon.
Podle mého mínění přece jen zde velmi důležitý krok učiněn k odlucecírkve od státu a právě v otázce školské.
Mohlo by se namítnouti: My zde dáváme rodičům velikou moc nad dětmi, a tonemůžeme uznat. To jsou vysoce pokrokové názory, ale nevíme, můžeme-li se za takovýmpokrokem pouštět. Pánové, já bych před tím varoval. Rodiče mají práva, ale majíještě větší povinností a nezapomeňme, že žádná generace nezačíná z počátku,lidský život že není začátkem, nýbrž jen článkem, že žijeme prací svých předků,že myslíme jejich myšlénkami, mluvíme jejích řečí, žijeme v jejich domech asklízíme na jejich polích. (Souhlas.) My se nemůžeme od svých předkůodloupnouti, odloučiti, nikdo není s to, aby zapřel své předky ve skutečnosti. (Takjest!) Tedy rodičové mají povinnost starati se o své děti a děti, kdyždorostou, řeknou - a snad vám, otcům, to také již někdy řekli: vy jste měl mne k tomumít, abych se učil. Není-liž pravda? (Souhlas.) Tedy rodičové jsou odpovědnisvým dětem. Je to pravda, co ten prvý positivista Comte řekl: Mrtví vládnou živým,A jest tomu skutečně tak. Můžete činit co chcete, to jest ten kořen konservativní- chcete-li to vytýkat - ale bez toho konservativního kořenu není možný pokrok,poněvadž, jestliže nezachováte to, co bylo získáno, nic dobrého sami nevytvoříte,poněvadž k tomu, aby se vytvořilo něco dobrého, jest třeba dlouhých generacía veliké práce. Vy nám budete vytýkat konservatismus a reakcionářství. Ne! My jsmeúplně otevřeni všemu pokroku, ale ne tak, abychom zamítali vše, co jest nezbytnýmzákladem každého pokroku.
Nyní o tom náboženství bych také ještě jen několik slov promluvil, abych vásdlouho nezdržoval. Pan předseda je netrpělivý a já také. Půjde o to, abychom sedorozuměli o tom pojmu, co jest náboženství. Slyšel jsem zde dnes - a také se otom na začátku mluvilo - že náboženství nerozlišuje se od víry a že náboženství,víra a církev dává se všechno do spojení, jakoby to bylo jedno. Je to jedno, totižje to svazek, jedno bez druhého není možno, ale přece mezi tím je veliký rozdíl.Náboženství, to jsou otázky, kterým se žádný člověk nevyhne: Kdo jsem, jakýjest smysl mého života, co bude po smrti, co mám činiti. Těm otázkám se nevyhne anijeden z vás. A na tyto otázky žádná věda vám nedá odpověď. (Potlesk Sen.Kouša: Víra odpovídá!) Rozumím vědou tu, kterou máte všichni na myslí,objektivní přírodní vědu. Může býti jiná věda, ale docela jiná věda, kterámule hledat odpověď na tyto otázky. To jsou, jak se říká, metafysické otázky.Metafysika není možná v přírodní vědě, proto ji také přírodní vědavšechnu vylučuje docela důsledně.
To jest jinými slovy: Přírodní věda je nezpůsobilá odpověděti na metafysickéotázky, které na každého člověka doléhají, kterým se žádný člověk nevyhne. Anáboženství pokouší se dáti odpověď na tyto otázky. Mezi těmito otázkami jenejdůležitější, co máme činiti. To jest otázka mravní. Máme nějaké mravnízávazky, jsme někomu zavázáni povinnostmi, je ta moje závaznost naprostá a nepodmíněnáči jen - relativní? Tu se dostaneme na jádro toho všeho: Buď je mravní zákon, jakjsem to již naznačil ve výboru, absolutní, totiž mravní povinnost je naprostozávazná, anebo je mravní povinnost pouze vývojem, přizpůsobováním sek okolnostem životním vytvořená, tedy jen relativní a platí jen za zvláštníchokolností. Co jest jednou dobré, může být jindy zlé. Když jsem jednou něčímzavázán, tedy nepodvádět, mohu za jiných okolností třeba býti tohoto závazku zproštěn.Prosím, pánové, rozhodněte: Jste pro to, že mravní závaznost je absolutní čirelativní? - V tom to vězí. Když řeknete: je absolutní, - tak jste na půděnáboženské. Jestliže řeknete: je relativní, jste na půdě vědy, poněvadž vědaje veskrz jen relativní a podmíněná, Tedy, když se - abych skončil svoji řeč anetýral vás dále - poslanecká sněmovna rozhodla pro to, aby odstranila laickou morálkua když ponechala - jak už tam bylo - náboženství, to pro mne znamená, ževšichni uznávají, že mravní povinnost zavazuje absolutně, že tedy mravnízávaznost je nadlidská. To, co zde pan kol. dr Kovalik citoval, že lidskézavazování může býti jen relativní, že občanská závaznost nebo mravouka může býtilegální, ale nebude morální, se bude v mezích zákona mocí podváděti, kdežtopodle absolutní mravní závaznosti se nesmí nikdy podváděti, to jest moje mínění otéto věcí a proto také souhlasím s tím, aby vyučování náboženství veškolách zůstalo, poněvadž je to především vyučování mravnímu životu. (Takjest!) A přál bych si, aby vyučování událostem, to, co činí obsah víry a obřadů,nebylo kladeno do popředí, aby to pravé nebo čisté náboženství netrpělo podtlakem věr a konfesí. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Musí míti nějaké roucho!)- Ano, já tím nepravím, že náboženství pro člověka může býti bez víry abez konfese. To není možné, poněvadž člověk potřebuje ke všemu svému duchovnímutvoření fysických prostředků, I když my zde společně myslíme, tedy můžeme takčiniti jenom pomocí společných fysických prostředků, totiž pomocí jazyka. Jsou různéjazyky mezi lidem, ale je jedno lidské myšlení a myslím, že je vůbec jen jednorozumné a mravní myšlení; ačkoliv to vyjadřujeme různými jazyky a hádáme se o tyjazyky, přece jenom naše smýšlení a naše mravní konání se řídí jedněmi a týmižmravními a logickými zásadami. (Tak jest!)
Tedy v té příčině je náboženství něco všelidského. Ovšem tak, jakolidské myšlení potřebuje jazyků, potřebuje také náboženství konfesí a církví,A jako mezi jazyky má býti snášelivost, má býti také mezi vyznáními a církvemi. (Výborně!Hlučný potlesk. Řečníku se blahopřeje.)
Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo panu sen. dr Hilgenreinerovi.
Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Dva zákony ležípřed námi k projednávání. První zákon pojednává o hmotných poměrechučitelstva. Touto předlohou bije se většina zde v této sněmovně a ještě vícevětšina druhé sněmovny kajícně v prsa a praví: Peccavimus, zhřešili jsme,všichni vespolek, když jste v prosinci loňského roku zkrátili učitele taknespravedlivým způsobem; míním většinu, my, Němci, jsme tehda varovali. Pánovénaproti však říkali, že zde není peněz. Nyní najednou jsou tu peníze. Pánové! Vaše>peccavi<, vaše lítost musí býti úplná. Tomu však tak není. Poškozujeteučitelstvo přece ještě. Nepovolujete mu srážky od 1. ledna do 1. června aponěvadž se domníváme, že to bylo již předem nespravedlivé, budeme hlasovati proresoluci, která vychází od Slováků a která žádá, aby tyto požitky bylydoplaceny. Majorita sice také podává takovouto resolucí, oklikou chcete dosáhnoutitéhož. Budoucímu ministrovi financí má býti pro rok 1923 uloženo, aby tytodiference zařadil do nejbližšího rozpočtu. Kdo tomu věří, spasen bude. Pánové,jiné bezpráví má býti spácháno dnešním zákonem, byla již o tom zmínka: sníženístavu učitelstva občanských škol. Občanská škola blíží se stále více středníškole, a obdržíme-li jednou jednotnou školu, splyne asi nižší střední škola seškolou občanskou, Chceme-li však k tomu míti náležitě vycvičené síly, pakmusíme také vytvořiti materielní kouzlo a toto kouzlo jest příliš nepatrné, kdyždnes zařazujete učitele občanských škol do třídy C. Na co klademe největšíváhu, jest, aby nikdo nynější úpravou ve svých posavadních požitcích nebylzkracován, a proto hlasujeme z celého srdce pro resoluci, kterou podaly strany většiny,aby nikdo, kdo posud měl vyšší požitky, ničeho na tom netratil, aby zejména, takédefinitivní industriální učitelky, které dnes snad se mohou octnouti v nebezpečí,že přijdou o své místo, poněvadž nemají dosti hodin, nebyly zkráceny ve svých požitcích.Byla vyslovena myšlenka, zaměstnávati je v dětských zahrádkách, které mají zřizovati.
Tolik myslím, že musím říci k prvému zákonu. Druhý zákon jest dodatečnýzákon k posavadnímu školskému zákonu. Naše školské zákonodárství sezakládá v podstatě na rámcovém zákoně z r. 1868, na říšském školskémzákoně z r, 1869 a na jistých úlevách, jež vytvořeny byly r. 1883. Z těchtozákonů padá poslední, a to ze srdce vítáme. Čeští Němci tento zákon netvořili,jak pánové vědí; školní úlevy žádaly alpské země a slovanští národové.Ostatní zákony však zůstávají dle tohoto předloženého zákona, pokud v němjejich ustanovení nejsou výslovně zrušena. Zůstává tudíž také základní myšlenkastarých zákonů, že obecná škola má za úkol vychovávati mládež mravně-náboženskya na tomto základě vychovávati z nich řádné lidí a statný občany. Tato základnímyšlenka starého říšského zákona o obecných školách zůstává zachována, jakožtaké většina jeho jiných ustanovení. Ale nový zákon přináší mnoho obohacení.Obohacení a zlepšení spatřuji v rozšířeném plánu učebním, jenž jest rozšířeno občanskou nauku, vyučování ručním práčem, vyučování řečem a o nauku o domácímhospodářství a pod. Zlepšení spatřuji ve zmenšení počtu žactva, jenž ovšem dlenašeho mínění vzat byl příliš nízko, poněvadž se při tom dovolilo panuministrovi financí příliš do toho mluviti. V nynější době mluviti ještě o80 dětech ve škole, jakožto nejvyšším počtu, takže teprve nad 80 musí býti zřízenanová třída, není moderní, a že teprve po dlouhé době, teprve r. 1932 se sestoupína 60, nelze schvalovati. Při tom radil nikoli ministr školství, nýbrž ministr financí,a ten zřídka kdy jest dobrým rádcem, jedná-li se o věci školské. Šetřiti naškolách jest nejhorší šetrnosti. Dalším pokrokem, který však teprve třebavyzkoušeti, jest fakultativní koedukace. To v mnohé příčině není nic nového,ve vesnických školách vyučují se již dávno hoši a dívky společně. Až do jakémíry lze koedukaci doporučovati, naučí nás teprve prakse; a doposud tato prakseneukázala se výhodnou na celé čáře, na př. na střední škole. Dalším pokrokemjest prodloužení skutečné školní povinnosti. My všichni, kteří jsme pracovali veškole, víme, jak děti následkem osvobození v předposledním školním rocezdivočely a do školy se vrátili ve stavu, že také první pololetí posledního školníhoroku nestálo za nic. Ani světští, ani duchovní vychovatelé nemohlis takovýmito dětmi ničeho poříditi. Že se to odstraňuje, jest pokrokem a dalšímpokrokem jest pokračovací školství po 2 léta pro takové dětí, které se nevzdělávajíani na zemědělských a|ni na živnostenských pokračovacích školách. Ve forměnedělní školy bylo toto pokračovací vzdělávání v Německu již ode dávna aukázalo se úspěšným. A tak doufáme, že také u nás bude výhodným, bude-li náležitéupraveno. Ostatně spatřuji, že jen ještě trestní řízení o zanedbávání školyjest nově upraveno.
To v hlavních rysech jsou dodatky, jež nový zákon přidává k našimstarým školským zákonům. Co všech těchto věcí se týče, nemá smyslu podávatizde mnoho návrhů, neboť přece zkrátka odmítnete návrhy, které obsahují nějakouzměnu. Přece vsak se domníváme, že máme povinnost podati návrh k jednomuparagrafu, totiž k paragrafu 10 o použití učitelských sil. Nynější zákonustanovuje, že na všech, školách, má býti polovina učitelských sil mužská apolovina ženská. To není žádná zdravá a vyzkoušená zásada. Navrhujeme k §u10 jako zásadní ustanovení: >Pro chlapecké školy užito má býti zásadněučitelů, pro dívčí školy zásadně učitelek; na smíšených školách budižpřipuštěna úplně volná soutěž. Tatáž zásada platiti má pro správce škol,ředitele škol a také při prozatímním obsazování.< Nepronikneme s tímtonávrhem, poněvadž jest většina na předlohu vázána až do těch teček a čárek.Ale měli jsme přece za to, že musíme návrh podati, abychom naše stanoviskokonstatovali. Ale následující resoluční návrh můžete přijmouti všichni amůžete tím ukonejšiti obavu, jež na německé straně bude tak dlouho, pokud školstvínebude vybudováno na zásadě národnostní samosprávy, obavu, že hrozící nynívylidnění školy, jež nastává válečnými a poválečnými poměry, obavu totiž,že tohoto vylidnění použito bude k tomu, abychom ve školách ještě více bylizkracováni, nežli by toho poměry skutečně vyžadovaly. Školy a třídy se lehce zrušují,ale těžce zase zřizují; obzvláště těžko jich dostáváme od národnostního odpůrce,jenž jest ve většině. A proto navrhujeme zde resoluční návrh: >aby se ve školníchlétech 1921/22 až 1931/32 třída směla zrušiti teprve tehdy, jestliže počet žákůklesne pod 20, jednotřídní škola jen tehdy, jestliže počet žáků klesne pod 15 aobčanská škola, jestliže klesne pod 40.< Pánové, nezadáte si ničeho, jestližetuto resoluci přijmete.
V ostatním, pánové, tento zákon ničeho nezměnil, rovněž ničeho na tombodě, jenž dnes večer byl předmětem tak podrobné debaty, totiž na vyučovánínáboženství. Co dnes v zákoně stojí, sankcionuje pouze stav, zavedený zdev republice od převratu, dle něhož vyučování náboženství zůstalo povinnýmpředmětem, od něhož se udílí dispens také pro dítky vyznání ve státě uznaných,nechtějí-li rodiče posílati dítky k tomuto vyučování; to jsou známé výměryHabrmanovy; jimi také pro tyto vrstvy stalo se vyučování náboženstvífakultativním. Že lidé bez vyznání nejsou nucení do vyučování náboženství,jest ještě v těchto výměrech samozřejmé. Na posavadním stavu se tedy novýmzákonem naprosto ničeho nemění, i nemá tudíž ani jedna část příčiny seradovati, ani druhá část příčiny, aby se tak halila do roucha smutečního, jak seto zde s některé strany stalo. Vystoupili dnes v našem středu velcítheologové (Veselost.) i pojednávali o nejobtížnějších problémech. Různýmzpůsobem. Způsob, jakým zde vystoupil učenec dr Mareš, byl na podiv mnohemskromnější, nežli způsob, jakým se s těmito problémy vypořádal učenecKonečný. (Veselost.) A pánové, myslím, že se s tím setkáváme také veveřejném životě. Čím méně kdo o těchto problémech přemýšlel a čím méněhluboko sám v sobě zápasil, tím lehčeji rozhoduje o těchto problémech. (Potleskna pravici a na levici.) Ale kdo se vážně s těmito věcmi zabýval a obzvláštěkdo osobně z těchto problémů se těšil a trpěl, (Výborně!), ten k těmtootázkám přistupuje takřka tápaje a nikoli s onou apodiktickou jistotou, jak sednes v této místnosti s mnoha stran stalo.
Pánové! Jakou zásadu vyslovuje nový školský zákon ve příčině náboženství?Že vyučování náboženství ve škole má býti a zůstati hlavním předmětem. A tojest mínění velké většiny obyvatelstva této republiky. To jest mé pevné přesvědčení.(Výkřiky: Tak jest!) Nemohu ani kolegovi Krejčímu dosti děkovati za>Lex Krejčí<, kterou zde v senátě podal a sice se stanoviska náboženství.Nic venku náš lid tak nerozčiluje, jako jeho návrh, aby najednou ze školního vyučováníbylo náboženství zcela vytrženo. (Potlesk na pravici a na levici.) Tímprofesor Krejčí a Bartošek byli našimi, nás křesťanských sociálů,nejlepšími pomahači. (Smích, nepokoj.) Pánové, tak se takové věci nedělají.Tak náhle se nerozlučujeme s celou minulostí našeho národa. A i v kruzích,jejíchž zástupcové se zde v senátě jako naproti rozhodně vyjádří proti vyučovánínáboženství, i v těchto kruzích jest daleko rozšířena myšlenka: děti třebavychovávati nábožensky, a nevychováváme-li je nábožensky, vychováváme z nichzločince. (Potlesk na pravici a na levici, hluk, výkřiky [německy]: Zbožnikřesťané jsou také zločinci!) Pánové, jsou-li mezi nimi zločinci, pak jimizajisté nejsou proto, poněvadž jsou křesťany, nýbrž poněvadž nejsou křesťani. Zásadasamotná to nedělá. Dlužno jí také následovati. (Výkřiky.) Nebudu tvrditi,že člověk, který se positivně nepřiznává k nějakému vyznání, by nemohlbýti mravným. Nikoli. A právě tak nebudu tvrditi, že člověk, jenž se positivněpřiznává k nějakému vyznání, jenž chodí do kostela, přijímá svátosti,musí býti člověkem veskrze mravním. Nikoli, ani jednoho z obou netvrdím, poněvadžto odporuje zkušenosti. Mohu si zcela dobře představiti, že dospělý muž, jenž v mládíbyl nábožensky vychován, časem odloží vnější znaky svého vyznání a přes tojest mravně bezúhonným mužem. (Sen. Link [německy]: Ačkoli celé národyevropské byly vychovány nábožensky, přece se navzájem povraždily!) Ne zcela.Zůstalo jich přece ještě několik. Ale, pánové, pravím zcela otevřeně:. (Výkřiky[německy]: Katolická církev dopouštěla se svého času největších zločinů!).a také největší ctnosti. Tedy to chci vám říci: Nechť smýšlíte jakkoli ovyznání a mravnosti u dospělého muže, u dospělé ženy, pro dítě znamená náboženstvítolik, jako vyznání a jestliže dítěti ve škole neposkytnete náboženství jakokonfessi, pak poskytujete dítěti jen konfusi. To jsem již často vyslovil. NáboženstvímFausta děti nevychováte. Dítě potřebuje také náboženského názorného vyučování,chce také zde viděti a hmatati. Buďme poctivými, pánové! Je-li zde mezi námikolega, jenž stojí na stanovisku: náboženství je podvod a církev organisovanýmpodvodem!, tomuto pánovi přiznávám, aby konal nejostřejší kritiku a aby řekl: venze školy s vyučováním náboženství! Ale kdo z nás zde praví: nikoli,nechci, aby náboženství bylo zcela vymýtěno, nechci, aby mravnost nepřetržitelnýmipouty byla připoutána na věčný božský zákon, tomu upírám zde právo, aby mluvilo vyloučení vyučování náboženství ze školního vyučování a sice takékonfesionelního vyučování náboženského. Neboť nechcete-li dětem poskytnoutikonfesionelní vyučování náboženské, nemůžete jim poskytnouti vůbec žádnéhovyučování náboženského, ať činíte jak chcete. Ve Francií přidržovali se v katechismechmorálky, když Jules Ferry zavedl vyučování světské morálce, ze začátku ještěrůzných náboženských ideí, jména Božího atd. Ale co se stalo? Že lidé, kteříse nedrželi osobního Boha, řekli: To jest konfesionelní vyučování, toho mynechceme. Naše náboženství jest pouze morálka, vědomí odvislosti od Věčna a pod.A jméno Boží muselo zmizeti ve francouzských státních školách, o náboženství sejedná nyní jen v dějinách. Křesťanství chceme, bylo zde řečeno, čisté křesťanství!Což nemá to konfesionelní ráz, není to snad všeobecné náboženství? Mluví-li seo křesťanství, mluví se přece také o nějaké konfessi, A bez určitého dějinnéhorázu nenaleznete také žádného křesťanství. (Sen. A. Friedrich [německy]:Křesťanství v naší době již nemá kořenů!) Že nemá více žádných kořenů?To jdete do vašeho volebního okresu a zeptejte se lidí! Pane kolego Friedrichu, vy jstez téhož kraje jako já, ze Šumavy. Na Šumavě, v Hořících, povstal protimně jeden komunista a řekl: Ano, pane senátore, náboženství musí býti ve škole. (Veselost,potlesk vpravo a vlevo. Hluk.)