Tyto důvody jsou zároveň proto, aby byly objasněny resoluce, na kterých se také usnesl kulturní výbor.

Přicházím k poslednímu ustanovení, totiž ke čl. XIII. Ten praví, že se v prosincovém zákoně § 2 ruší, to jest, že učitelstvu vrací se, řekl bych, to, co mělo před vydáním prosincového zákona až na některé srážky, proti kterým učitelstvo se nijakým způsobem nestaví. A poněvadž učitelstvu škol obecných vrací se tedy do jisté míry všecko a protože učitelstva škol obecných je přece jenom největší díl všeho učitelstva republiky, myslím obecno-školského, a protože měšťanským čí občanským učitelům přece jakési zlepšení se zde naskýtá proti prosincovému zákonu, proto kulturní výbor navrhl, abyste, slavný senáte, všecek tento zákon beze všech změn přijali. (Sen. dr Heller [německy]: S těžkým srdcem!) S těžkým srdcem, ano!

Resoluce, které jsou přidány z výboru kulturního, mají ostroty zákona alespoň zmírniti tam, kde se to zmírniti dá, ale nemohou odstraniti všecko, poněvadž resoluce je jenom kusem popsaného papíru.

Přeji všemu učitelstvu, přeji slavnému senátu, i Národnímu shromáždění, aby nezůstaly tyto resoluce jenom na papíře, jako mnoho resolucí již zůstalo a, aby uvedeny byvše náležité a s náležitým porozuměním v život, prospěly tomu stavu, který je pořád ještě zneuznán, zneuznán způsobem nenáležitým a který vykonává pro národ ať český nebo německý, který vykonává pro republiku, pro člověčenstvo služby nejdůležitější. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. Jílkovi.

Zpravodaj sen. Jílek: Slavný senáte! Jménem sociálně-politického výboru dovoluji si doporučiti tuto předlohu ke schválení. Je sice pravda, že prosincovým zákonem učitelům z nouzových příplatků bylo 20-30% vzato, což způsobilo venku bouři a byla zde žádána náprava. Je sice pravda, že z druhé strany a zvláště od úřednictva se tvrdilo, že když má býti parita platů, že má býti také parita výkonnosti a že skutečně práce má odpovídati tomu platu.

Zákonem tímto má býti oběma dvěma stranám vyhověno, aby si nemohly naříkat, ani ti, ani oni a jest si jenom přáti, aby zákonem tímto a úpravou platů učitelských zavládly normální poměry mezi učitelstvem, aby přestalo to, co se dělo v poslední dní, kdy učitelstvo na veřejných místech a před dětmi nazývalo republiku Československou >chlívkem<. Jest si přáti, aby toto přestalo, aby skutečně škola vedla děti k republikánskému smýšlení, aby škola vedla dětí k tomu, že tato republika je naše, že stát je náš a že jej musíme udržovat.

Doufám tedy, že ty omrzelosti, které byly, přejdou, a že učitelstvo se skutečně chopí té práce a bude v tom směru pracovat. Zároveň doporučuji resoluci sociálně-politického výboru první a zároveň resoluci druhou. Této druhé resolucí se stalo to, že byla v sociálně-politickém výboru teprve přijata až v druhém sezení, kdy již byla celá zpráva v tisku. Tato resoluce kol. Hartla, kterou sociálně-politický výbor přijal, není vytištěna ve zprávě a proto dovolují si ji přečísti.

>Vláda se vyzývá, aby předložila v nejkratší době osnovu zákona, kterouby stabilisace požitků všech státních zaměstnanců a učitelů, jakož i pensistů,zákonitě byla provedena.

Současně se vláda vyzývá, by nařídila úřadům, k poukázání ak výplatě těchto požitků pověřeným, co nejpřísněji, aby zákonitěstanovené požitky byly vypláceny k příjmu oprávněné osobě v densplatnosti, nikoli však teprve po několika měsících, jak se to děje pravidelně přiúmrtních kvartálech a při nově připadajících požitcích.<

Tuto resoluci také doporučuji a prosím o její přijetí.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji dále slovo panu zpravodaji sen. Klečákovi.

Zpravodaj sen. Klečák: Vážený senáte!

Vládní návrh zákona, schválený již poslaneckou sněmovnou, znamená pozměnění zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n. a také částečné pozměnění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n. Návrhem tímto aspoň částečně přivoděna náprava pokud se jedná o paritu mezi učitelstvem a státními zaměstnanci a také i pokud se jedná o zlepšení životní existence jak učitelstva obecných tak i občanských škol.

Rozpočtový výbor senátu podrobil navržený a poslaneckou sněmovnou již schválený vládní návrh bedlivé úvaze a, dospěl k jednomyslnému úsudku, že navržený zákon neodpovídá nikterak oprávněným a spravedlivým požadavkům učitelstva v Československé republice. Obava však, že by bylo učitelstvo na delší dobu odkázáno trpěti tak zvaným prosincovým zákonem z roku 1921 f přivodila, že rozpočtový výbor navrhuje, aby senát přistoupil k usnesení poslanecké sněmovny ze dne 26. června 1922. Současně pak usneseno plně se připojiti k resoluci sociálně-politického výboru senátu, v níž ukládá se vládě, aby nejdéle do podzimního zasedání Národního shromáždění připravila osnovu zákona o novém požitkovém systému pro veškeré státní zaměstnance všech kategorií a skupin.

Dále schválena resoluce senátora dr Karase, již se vláda vyzývá, aby plníc resoluci, přijatou sociálně-politickým výborem, v době nejbližší předložila další novelu k zákonu ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., jímž by byly nejtěžší hroty zákona toho i proti úředníkům a zřízencům autonomním zmírněny.

V poslední dny bylo napsáno, že vláda a Národní shromáždění, pokud se jedná o tento zákon, couvly pod dojmem všeho toho, co se proti vládě a Národnímu shromáždění mluvilo a psalo, jakmile v prosinci zákon se stal skutkem. K tomu prohlašuji docela otevřeně, že my jsme žádnému teroru nepodlehli, nýbrž jsme prostě vykonali jen svou povinnost, kterou jsme slíbili, že vykonáme hned týž den, kdy prosincový zákon v senátě byl odhlasován. Jestliže z řad českých senátorů bylo svého času řečeno, že zákon prosincový měl znamenati, koaliční věrnost stávající dnešní koalice, tedy bych prosil, aby příště podobné zákony, které by měly znamenati jenom koaliční věrnost jedné strany ke druhé, nebyly a to proto, poněvadž takovým zákonem můžeme přivoditi jenom, znechucení ve veřejném životě pracovati vůbec. (Výborně!) My do této chvíle všichni bez rozdílu můžeme říci, že co konáme, konáme jen pod dojmem svých povinností, které máme vůči státu a společností, která tento stát vytvořila, tvoří a udržuje. Jestliže tedy dnes senát náš přichází k tomu, aby opravil prosincové hlasování, pak nutno říci, že jsme k tomuto jednání nepřistoupili pod dojmem teroru. Zapomínáme všecky urážky, které nám byly činěny. My jsme jistě v prosinci hlasovali těžce a bolestně, jako snad málo kdy ještě hlasovati budeme. Podrobili jsme se určité disciplině když se nám řeklo, že zájem státu toho vyžaduje. Vykonali jsme tuto povinnost proto, poněvadž zájem svých vlastních stran klademe níže, zájem státu, který nulujeme který zbožňujeme a považujeme za stát, v němž bude možno, aby v blízké době, případně později všem vrstvám a všem národnostem se měřilo stejným právem, a stejnou povinností, klademe nejvýše. (Výborně.)

Úkolem mým jest doporučiti zákon, kterým se mění některé zákony o služebních poměrech učitelstva veřejných škol obecných a občanských, úkolem rozpočtového výboru pak bylo zkoumati, zda oprávněným je požadavek o úpravě existence našeho učitelstva. Rozpočtový výbor senátu požadavek ten považuje za zcela, oprávněný a lituje jen, že nebylo možno vyhověti spravedlivým požadavkům učitelstva plnou měrou. Jménem rozpočtového výboru senátu prosím o schválení zákona. (Hlučný souhlas.)

Místopředseda Kadlčák: Žádám, aby byly přečteny podané návrhy a resoluce.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Pozměňovací návrh sen. dr Hilgenreinera a soudruhů k §u 10. odst. 1. a2.

Na školách chlapeckých buďtež ustanovování zásadně učitelé, na školáchdívčích zásadně učitelky, na školách smíšených mají býti k vyučovánípřipuštěna obě pohlaví a veškerá místa na těchto školách mají býtivypisována pro volnou soutěž. Táž zásada má platiti při obsazování míst správcůškol a ředitelů škol, dále při provisorním obsazování míst. Učitelům ustanovenýmposud definitivně nebo zatímně na školách dívčích se přiznává právo ucházetise do patnáctí let o místa na školách dívčích.<

Resoluční návrh sen. dr Hilgenreinera a soudruhů k témuž bodu:

>Vláda se vyzývá, aby ve školních letech 1921/22 až 1931/32 nezrušovala třídy,jestliže jejich počet dětí úbytkem porodu, způsobeným válkou a poválečnými poměry,neklesl pod dvacet dětí. Jednotřídní obecné školy nemají v této době býtizrušovány, pokud počet dětí neklesl pod patnáct. Občanská škola již zřízenámá v této době býti zrušena teprve tehdy, jestliže počet dětí klesl podčtyřicet.<

Resoluce (k tisku 1375) sen. Bárinka a soudr.:

>Ku vládnému návrhu zákona, tisk 3724, ktorým sa menia niektoré zákony o služebnýchpomeroch učitelstva verejných škol obecných a občanských.

Vláda sa vyzývá, aby spravila opatrenie, aby snížený plat učitelstva aj církevníchškol od 1. januara do 1. juna 1922 vnovom rozpočte pre rok 1923 doplnený bol.<

Pozmeňovací návrh sen. Bárinky a soudr., ku vládnomu návrhu zákona, tisk 3724, ktorým sa menia niektoré zákony o služebných pomeroch učitelstva verejných škol obecných a občanských:

Aby v hlavě V. článku XIV. v odstavci druhom veta: >a na učitelstvostatných škol ľudových a občanských na Slovensku doplnena bola po slove >štátných<,slovami: >aj cirkevných<.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr Wiechowskimu.

Sen. dr Wiechowski (německy): Dámy a pánové! Difficile est, satiramnon scribere. Vládní strany, zpravodajové a, jak později uslyšíme, také kolegaSmrtka, jenž nepřevzal žádného referátu a aby tím volněji mohl mluviti k věci,dal se zapsati do seznamu řečníků - ti všichni hrají úlohu oposice. Ostřejšíchslov odsouzení předloženého zákona, nežli jsme je snad slyšeli z takpovolaných úst pana kolegy Hnátka, ani na naší straně nelze nalézti. Akolega Hnátek seznal snad ze živého potlesku, který nalezl také na našístraně, že naprosto souhlasíme s ostrou kritikou, kterou na tomto zákoněprovedl. Dožili jsme se již několikráte v tomto slavném senátě divadla, žezpravodaj a řečnící vládních stran ostře kritisovali zákon, kterážto kritikakončila slovy: >Doporučujeme zákon k přijetí v nezměněném znění<.Ale v tomto případě věc zcela obzvláště bije do očí, a abych vám toukázal, chci jen zcela krátce dotknouti se toho, co naši soudruzi v poslanecké sněmovnětomuto zákonu vytýkali a chci krátce dotknouti se pozměňovacích návrhů, které tamnaše strana ve velikém počtu podala.

Nejprve jedná se o § 2, který dává učitele občanských škol ze skupiny B doskupiny C. Pan kolega Hnátek - později bude o tom asi mluveno obšírněji - jakoži důvodová zpráva, resp. zpráva výboru dovozují široce, že spravedlivýmstanoviskem by bylo bývalo dáti učitele občanských škol mezi skupinu B a C, takžeby obdrželi asi 85% požitků skupiny B. To také - horribile dietu - vláda ve svédůvodové zprávě uznala. Výsledek však byl, jak ze zákona vychází, že obdrží nakonec pouze 60% požitků.

Dále dlužno promluviti o §u 3, jenž jedná o funkčním přídavku ředitelů a správcůškol. Tento funkční přídavek jest tak směšně nepatrný, že skutečně jest pouhýmzdáním. Neboť má-li správce školy těchto 200 K ročně čili nic, toho přecevůbec nepociťuje. Co to dělá v jeho měsíčním rozpočtu? Podali jsme takév poslanecké sněmovně v té přičíně návrh, aby tato věc byla přecealespoň trochu lidsky zvýšena, Také tento návrh byl ovšem zamítnut.

K §u 5 jest podotknouti - a nechci této příležitosti použíti k vývodům, kteréby zajisté na mnohé straně vzbudily odpor - § 5 obsahuje v jednom svémodstavci zřejmé nadržování učitelům náboženství oproti ostatním učitelům,kteréž, jak kolega Smrtka ve své zprávě praví, jest naprosto neodůvodněno.

Obzvláště nápadným jest § 6, který jedná o učitelkách ženských ručníchprací resp. domácích nauk. Jest beze vší pochyby oprávněno, že dle svého celéhopředběžného vzdělání, jež pro ně dnes jest předepsáno, patří do skupiny C anikoli db skupiny D. Tyto ubohé učitelky jsou, řekl bych, nejhůře ze všech na tom.Na jedné straně bylo jim předepsáno zvýšené předběžné vzdělání a na druhéstraně jedná se s nimi ze všech nejhůře.

Totéž platí o §u 7, který jedná o vedlejších učitelech, zejména okvalifikovaných vedlejších učitelech, mezi nimiž rozuměti jest obzvláště učiteleřečí. Také zde jsou ustanovení tohoto zákona úplně nedostatečná, což obzvláštěnápadně vysvítá z §u 9, který jedná o nepovinných předmětech. Pan kolega Smrtkavypočítal, že hodina nepovinného předmětu přijde asi na 3 resp. 4 K. To jestúplata, za kterou dnes nelze obdržeti nikde prácí, natož pak kvalifikovanou prácianebo dokonce práci, která jest věnována vzdělávání naší mládeže,nejněžnějšího a nejlepšího statku, kterýž vůbec máme, tedy úplata, kteránikde není přípustná a vůbec nikde by nebyla přijata.

Článek V., který jedná o míře povinnosti učitelské, podrobně probral panzpravodaj. Také my stojíme na stanovisku, že takováto vyučovací povinnost 28 hodinjde daleko za přípustnou míru. Zdá se, že zákon, abych tak řekl - tu mohu seopětně připojiti k panu zpravodajovi - sepsán byl s vyloučením jakékoliznalosti vyučování. Kdyby některý učitel při sepisování tohoto zákona byl bývaldotázán o radu, pak pravé byl by pánům zákonodárcům a tvořitelům zákona vysvětlil,že věc není odbyta tím, že se tam hodiny odsedí jako snad v nějaké kanceláři,nýbrž že k tomu přistupují spolu jiné věci, které zúplna zaujmou prácí,čas a ducha dotyčného učitele.

Nyní chci se blíže zabývati věcí, alespoň několika málo slovy, které soběoposiční řečníci vládních stran patrně a pan zpravodaj rovněž vůbecnepovšimli, což však je samozřejmé, a to jest článek XII., který obsahuje něcotak nesociálního, že nutno se tomu diviti i v tomto tak po výtce národnostnímstátě, že ani v tomto bodě národnostní animosita se neodmlčela. Článek XII.zní: Učitelé-legionáři a vojíni československé armády do 28. října 1918, kteříse až do 31. prosince 1919 stalí válkou neschopnými vykonávati atd., těm připočtese 10 let. Co to znamená? To znamená, že všichni ostatní učitelé, kteří se veválce stali k službě neschopní, kteří nepatřili k československé armáděanebo nejsou legionáři, kteří tedy sloužili ve staré rakouské armádě, z tétovýhody zůstávají vyloučení. Obracím se zde právě na pány proti mně stojící.Jak můžete činiti takovýto rozdíl na jedné a na druhé straně? Neplnili jednodušesvé povinností také lidé chudí, bez pomoci, zranění resp. invalidé, kterýmž totodobrodiní nechcete přiznati a nepřišli při tom o své zdraví?

Nakonec musíme ovšem také zde vytknouti nespravedlnost, o které patrně také ještěbude promluveno, že totiž zákon má vstoupiti v platnost teprve 1. července t. r.a že následkem toho veškeré bezpráví, které stát od 1. ledna, tudíž po celý půlroku na učitelech páchal, nebude zase odčiněno. Proto také naši soudruzi v poslaneckésněmovně podali návrh, aby zákon měl zpětnou platnost od 1. ledna t. r.

Nehledě k tomu, co jsem řekl o článku XII., jest vše, co jsem shrnul, ničímjiným, nežli byly pozměňovací návrhy, liteře v poslanecké sněmovně podalaněmecká sociálně-demokratická strana dělnická a všechno to strany přednesly doslova v branném výboru rovněž jako naléhavý požadavek a jako výtku protitomuto zákonu. Je mně zcela nesrozumitelno, kterak jest možno, aby v poslaneckésněmovně tytéž strany měly tak zcela odlišné mínění, takže zamítly našepozměňovací návrhy, které zde většina doslova přednáší, ovšem nikoli jakopozměňovací návrhy, nýbrž pouze jako resoluce. Můžeme věc vylíčiti také takto:pozměňovací návrhy, liteře německá sociálně-demokratická strana podalav poslanecké sněmovně, byly zde převzaty vládními stranami a byly, resp. budoupřijaty jakožto resoluce. K čemu vše to má vésti? Proč jsou učitelézkracování, proč se jim nedává to, co jim náleží? Chci tu zcela upustiti od tétočistě formální anebo více méně demagogické otázky parity anebo nadparitys ostatními státními úředníky. Podstatným jest, že má býti docílenoúspor. K čemu? Úspor pro vojsko, a tyto úspory v prvé řadě mají zasenésti učitelé. Ale, slavný senáte, brzy nám nebude vůbec možno činiti takovétoúspory. Na jedné straně sice se mluví o tom, že počet vojska má býti znenáhlazmenšen atd., ale na druhé straně projevují se snahy, resp. hájí se názory, kterébyvše uvedeny ve skutek, musí vésti k ještě mnohem značnějšímu zvýšenívojenského rozpočtu. Ještě nedávno poukázal velice vážený člen branného výborupři stížnostech a dotazech vznesených na vojenskou správu k tomu, že zůstávámezpět, že jest zapotřebí, abychom se také zabývali válečnou chemií, abychomzakládali a udržovali továrny pro výrobu otravných plynů, že máme příliš máloletadel a že klidný život vésti můžeme jen tím způsobem, můžeme-li v tétopříčině konkurovati se všemi evropskými státy. Ano, týž pan senátor ostatně vytýkal,že platný systém letadel u nás jest špatný. Jeden z naších soudruhů, senátorLink, poukázal při této příležitosti na množící se nyní nehodys letadly, a tu bývalý pan ministr Klofáč poukázal na to, že patrněsystém jest špatný. Co to stojí, má-li býti změněn systém letadel a co by tostálo, kdybychom měli zříditi továrnu pro výrobu otravných plynů, to si můžetepředstaviti, právě tak, jak by to vedlo daleko. Spoří se potom zase na ubožácích,kteří se nemohou brániti, na lidech s pevným platem od státu. Všechny návrhy,liteře naši soudruzi podali v poslanecké sněmovně, byly zamítnuty. Nepodávámejich tedy znovu, poněvadž jsme přesvědčeni, že by zde právě tak byly zamítnuty,resp. že musí býti zamítnuty. Přes to budeme hlasovati pro. A nyní, pánové zestran většiny, můžete mně vrátiti výtku: také my dnes vykonáváme trpkou kritiku,abychom potom přece hlasovali pro. Činíme tak, poněvadž zákon konečně přinášísebou 'sté zlepšení oproti listopadovému zákonu, byť by také v jisté příčinětu nebylo zlepšení, nýbrž zhoršení. Ale, poněvadž nám není možno zákon zlepšiti,musíme přece z dvojího zla voliti menší zlo a hlasujeme pro. Ovšem činímetak, doufajíce s určitostí, že dříve nebo později, chci doufati, že dříve,předložena bude novelisace tohoto zákona. Ale tak jak jest, nemůže tento zákon zůstati.Nespokojenost voličstva pohne vládu bezpodmínečně k tomu, aby největšíkrutostí tohoto zákona skutečně zmírnila a to cestou novelisace, neboť to, co činístrany většiny, totiž resoluce, nemá žádného významu. I když bude provedeno vše,co v resolucích jest žádáno, přece ještě není zlomen hrot všem krutostemtohoto zákona.

Jen všeobecnou poznámku dovolte mi ještě ku konci. Celé projednávání tohoto důležitéhozákona ukazuje opětně, jak zcela, zbytečným jest senát. Věc se ještě zhoršilaproti loňskému roku. Loňského roku byly nám věci přineseny a bylo řečeno:>Nesmíte na tom ničeho měniti!< Nyní však také - snad ne u tohoto zákona, ale ujiného se tak stalo - nastane prakse, že se řekne, že senát nesmí ničehozměniti; věc jde do poslanecké sněmovny zpět, poslanecká sněmovna učiní změny,věc přijde zase zpět do senátu, kde >par ordre de Mufti< zase nic nesmí býti změněno.Ovšem, za takovýchto okolností nemá senát skutečně žádného významu. Má nejvýšeten význam, že se uzákonění jednotlivých předloh protahuje. Něco positivního jsmevůbec posud nevykonali. Difficile est, satiram non scribere! (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Konečnému.

Sen. Konečný: Slavný senáte! V parlamentním zákulisí vedl se dlouhýa tuhý boj o to, má-li ve škole národní náboženská výchova býti nahrazenavýchovou občanskou a morálkou laickou. Dovolte, vážení pánové a dámy, abychspecielně k této otázce obrátil pozornost. Světovým vítězstvím svobody ademokracie povstal i náš stát a je přáním každého poctivého republikána, každéhostoupence opravdového pokroku, aby náš stát byl vybudován ve svobodnou demokratickourepubliku. A tu nepůjde pouze o republikánskou státní formu, nýbrž především ahlavně o její náplň, o ducha republiky, a to již není věcí snadnou, jak dobřepraví známý výrok Horace Manna: >Je snad lehko založiti republiku, ale dojista neníjiž tak lehké, vytvořiti pravé republikány.<

Nebude mezi námi snad sporu o tom, že opravdové republikány můžeme vytvořitijedině převýchovou národa podle změněných poměrů státních, hospodářských asociálních. A kdo by pochyboval o tom, že převýchova národa zabezpečena budenejjistěji účelnou reformou školskou? Školská reforma, a to nutno zdůrazniti, musíbýti založena na týchž základech, jako stát sám a říditi se týmiž zásadami, ježjsou vtěleny do ústavy naší republiky a jejich základních zákonů. Pro opravdovéhorepublikána je to věc samozřejmá a nevyhnutelná, neboť pro stabilitu našírepubliky nebylo by nic tak osudného, jako kdyby naše školská politika přišla dorozporu s demokracií.

Právě naše školská politika musí republice vtisknouti ráz a směr demokratický.Jinak by to byla skořápka bez jádra. Dnes činí se v tom směru pokus tak zvanýmmalým školským zákonem. Je to pokus polovičatý, v hlavní věcí hodné nešťastný.

Nepopíráme, že malý školský zákon přináší některá dobrá ustanovení, ajá je nebudu vypočítávati, poněvadž vytkl je již referent prof. dr Krejčí.Avšak co něj rozhodněji stavím se proti tomu a co nejrozhodněji odsuzuji, že podleusnesení poslanecké sněmovny má býti v národním školství ponecháno vyučovánía výchova náboženská, neboť tím je církvím zajištěn vliv na školu, vliv, jak ukáži,velmi neblahý a v jiných moderních státech dávno již odklizený.

Do demokraticko-republikánské státní domácnosti naší přebírá senedemokratické, nerepublikánské ustanovení z bývalé aristokraticko-klerikálnímonarchie rakouské, jež náš duchovní život rozpoltí - na to kladu váhu - a vevývoji zabrzdí. Nikdo nezvrátí té pravdy, že rozluka státu od církve je jedinoucestou, která umožňuje poctivé etablování moderního státu. Touto cestou brala seSeverní Amerika, Anglie, Francie, Itálie, Japonsko a jiné státy, které činí nárok,aby byly řáděny mezi státy moderní. V těchto zemích se dávno poznalo, že náboženskámorálka, nechávajíc žáky lhostejnými a bezcitnými, nezabezpečuje řádnou výchovumládeže.

>Zakladatelé amerických kolonií<, praví na př. Vilém Müller ve své knize oamerické výchově, >byli lidé hluboce náboženští a přísně církevnicky smýšlející.Přes to neponechali žádného místa ve školním rozvrhu pro vyučování náboženské,V nejpřísnější odluce státu a školy od církve viděli nejjistější zárukunáboženské a občanské svobody. Místo konfesijního náboženství zavedena naamerických školách občanská mravouka.

Rovněž ve Francií po pádu monarchie a v Itálii po odstranění státu papežskéhobylo prvním úkolem zákonodárcovým, odděliti školu od církve, zajistiti svobodu svědomíjak učitelům, tak žactvu, odloučiti vědu od víry, založiti národní výchovu napojmech práva a povinnosti,

Jules Ferry vyloučil z francouzských škol každé dogmatické náboženství,jež ponechal rodinám a na první místo postavil vyučování mravní. Tak je tomu téžv Itálii od roku 1877.

V Anglii je nejpřednějším úkolem školní výchovy a vyučování vzdělánívůle a myslí, to jest vytvoření charakteru pomocí laické morálky.

Ve Švýcarsku je vyučování vesměs bezkonfesijní. Každý mladý muž nastupujícíslužbu vojenskou musí se podrobiti zkoušce z nauky občanské. Většina kantonůzdůrazňuje výchovu mravní. V kantonů solothurnském, jehož obyvatelstvo jekatolické, neposkytuje se ve školách vyučování náboženské, nýbrž jen vyučovánímravní.

Cíl čínské školy je čistě etický a veškeré vzdělání má ráz etický.V Japonsku jsou veškery školy světské. Kněžstvo není se školou v žádném,spojení. Učení Konfuciovo ostatně, jak je všeobecně známo, je čistá naukamravní.

Jak tomu podle předloženého malého školského zákona má býti v Československérepublice? Doufali jsme, že i u nás bude etická výchova odpoutána od vlivů církevníchjako ve všech moderních státech právě jmenovaných a že do národní školy budeuvedena morálka laická, otevřeně a bez obalu. Doufali jsme, že důsledkem toho budedogmatické, konfesijní náboženské vyučování vyloučeno ze škol. Aby bylo jasnomezi námi - a to adresují jmenovitě straně lidové - pravím: Čisté náboženstvíKristovo může býti dobrou oporou etického vyučování a může žíti s vědou v dobrém,harmonickém poměru. Proto čistého náboženství ze školy žádný z nás nevylučuje,a kdyby za základ mravní výchovy školské byla vzata zásada Kristova: >miluj bližníhosvého<, měli bychom takovou výchovu, jaké na světě není rovno. My však vidíme,že čistého náboženství Kristova a náboženské výchovy v pravém slova smysluu nás nemáme a u nás jsme doposud ještě neměli. To, co u nás a jinde je, to jevýchova konfesijní, církevnická, dogmatická, jež je spíše zrůdou výchovy, nežlivýchovou pravou a žádanou. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Což křesťanstvínení konfesse?) Ano, ale my, bohužel, nemáme žádné křesťanské nauky náboženské.Co je cílem dogmatického vyučování, vážení přátelé, a náleží ono do školy?Dovolte, abych v odpověď na tuto otázku uvedl slova, jež v pojednání o náboženskévýchově napsal Lev Nikolajevič Tolstoj, muž, který nejen hlásal učení Kristovoslovy, nýbrž je i celým svým životem prokazoval. Proto také je nazýván třináctýmapoštolem. Tolstoje žádný z nás nebude viniti z nějakého kacířství,nebo z nějaké zrady na náboženském učení Kristově.

Nuže, a tento Tolstoj ve zmíněném pojednání napsal tato slova: >Od té doby -je tomu dvacet let -7- co jsem jasně viděl, jak má a může šťastně žítilidstvo a jak nesmyslně, mučíc sebe, hubí pokolení za pokoleními, stále dál adále jsem odsunoval základní příčinu tohoto nerozumu a této zkázy. Zprvu zdál sebýti touto příčinou falešný řád hospodářský; potom státní násilí, udržujíctento řád; nyní však jsem dospěl k přesvědčení, že základní příčinouvšeho je falešné náboženské učení, šířené výchovou. A tak jsme přivyklítéto náboženské lži, která nás obkličuje, že nepozorujeme vší té hrůzy,hlouposti a surovostí, již je přeplněno učení církve.< A dále: >Pochopme přecejasně, co děláme, učíce dětí tak zv. náboženství, a zhrozíme se strašného zločinu,který pácháme takovým učením. Čisté, nevinné, neoklamané ještě a ještěneklama jící děcko přichází k nám, člověku, jenž déle žil a má nebo můžemíti všechny vědomostí dostupné za naší doby lidstvu a táže se na zásady, jimižse má člověk říditi v tomto životě. A co my mu odpovídáme? Často anineodpovídáme, nýbrž přecházíme jeho otázky, aby měl již hotovou vštípenouodpověď, než vzniká jeho otázka. Odpovídáme mu na ty otázky hrubou, nesouvislou,často prostě hloupou a hlavně surovou židovskou legendou, kterou podáváme buď v origináleanebo, co jest ještě horší, svými slovy. Vypravujeme mu - vštěpujíce mu, že jeto svatá pravda - to, o čem my víme, že to nemohlo býti a co nemá pro nás žádnéhosmyslu.<

To jsou slova, která musí, Vážení přátelé, zatřásti svědomím každéhospravedlivého člověka, musí zatřásti svědomím každého učitele, jemuž jest výchovaškolní mládeže svěřena.

Naše ústava v §u 119 praví: >Veřej ne vyučování budiž zařízeno tak, abyneodporovalo výsledkům vědeckého bádání.< A tu trpíme, aby mládež naše bylaodkájena morálkou, jež jest s pravdou na štíru, jak ihned ukáži.