Zpravodaj sen. dr Krejčí: Vážený senáte! Zákonem o němž mám referovat, jakožto zpravodaj kulturního výboru mění a doplňují se některá ustanovení ve příčině vnitřní a vnější organisace škol obecných a občanských.

Změny a doplňky nejsou četné a vzhledem k tomu nejeví se název Malý školský zákon, který mu byl dán jaksi oficiálně, nikterak odůvodněným. To by se muselo užíti nějakého ještě více zmenšujícího výrazu - je to zákonek u přirovnání se spoustou předpisů školských velmi malý.

Také vzhledem k významu a dosahu změn zákonem zaváděných ve školské praksi musíme říci, že jsou rázu podřízeného, že mají význam opravdu malý.

Zásadního nemění se na dosavadním stavu nic. Nějaká pronikavější reforma, po které toužíme a voláme po celou dobu republiky, není zákonem tím zahájena ba ani naznačena. Kdo se obávali nějakých novot, obracejících starý řád na ruby, mohou zůstati klidnými; zákon neznamená přelom s minulostí, neublíží nikomu. Ostatně vždyť jest plodem polygamické intimity naší milé koalice, zplozeným v lásce a svornosti k potěše všech súčastněných na záruku šťastné budoucností. Zákon, který vyhovuje stejnou měrou přesvědčení stran, representujících směry diametrálně různé, nemůže přece znamenati podstatné zasažení do struktury nynějšího školského řádu. Tím se můžeme a musíme utěšiti, třebaže takovéto hovění na všecky strany nemusí býti vykládáno a nebývá vždycky vykládáno na dobrou stránku. O lidech, kteří něco takového dovedou a kteří se hledí každému zachovati, mluví se na jedné straně s velikým uznáním, těšívají se veliké přízni obecné a bývají velebeni jako vzory společenského taktu, ale někomu zase nejsou sympatickými, protože zachovati se každému zdá se jim nemožným bez úhony charakterností, a někdo se jích bojí, že by takoví lidé byli schopni zachovati se v rozhodné chvíli někomu jinému na úkor jim. Je to už tak, že lidé mívají o jedné a téže věci různé názory a že je různě hodnotí. A tak by se to mohlo aplikovati a říci o zákonu, o němž mám čest referovati. Avšak vzdávám se toho a věren zpravodajské povinnosti, konstatují pouze, že v zákoně jsou ustanovení, nad jejíchž zavedením musíme se stanoviska pedagogického a socialistického vysloviti uspokojení a projeviti s nimi bezpodmínečný souhlas.

Mezi předměty vyučovacími na školách obecných a občanských zavádí se jako povinný předmět občanská nauka a výchova. To jest za všech okolností zisk pro školu a její cíle. Jest ovšem význam této novoty značně stlačen tím, že náboženská věrouka zůstává povinným předmětem vyučovacím, neboť podle dosavadního stavu zkušeností o vyučování tomuto právě předmětu jest odůvodněná obava, aby dualism mravního podkladu nebyl výchovné práci za společným cílem na úkor. Ale pro zkušeného, svému úkolu cele oddaného pokrokového učitele jest zavedením občanské nauky dána příležitost uplatniti v mravní výchově vlivy zásad povznášejících se nad rozdíly náboženské. Dále dlužno vytknouti s povděkem, že zákonem se uplatňuje právo rodičů, na jehož obmezování tolik se naříkalo; uplatňuje se v ten smysl, že i dětí rodičů určitého vyznání, tedy i dětí rodičů katolických mohou býti zproštěni povinného vyučování náboženství, jestliže si toho rodiče přejí a předepsaným způsobem své přání povolaným instancím školním projeví.

Myslím dále, že potká se s obecným souhlasem, že má býti již na školách nižších poskytnuta příležitost žákům jiné národnosti naučiti se jazyku oficiálnímu. Dobrá jsou také jistá ustanovení týkající se vnější organisace - řeknu to jen všeobecně - počtu žactva, rušení tříd a škol, otvírání nových a obsazování míst, při čemž se má dbáti principu úplné parity mezi učiteli a učitelkami, a kde jest náležitý zřetel vzat k početnímu poměru, sil učitelských dle pohlaví. Včasné jest dále utvrzení povinné Slete návštěvy školní vyloučením dosavadních výhod a vyměřením přísných trestů pro zanedbání školní návštěvy z důvodů zištných a jinak nepřípustných.

To jest dosti věcí - dotkl jsem se jich jenom zběžně - které mohou se potkati se souhlasem každého, kdo o škole a se školou dobře smýšlí. Co zákon podává nového, to uspokojuje a to nepodává důvodů stavěti se proti němu.

Ale ovšem musíme se odhodlati, abychom neposuzovali zákon podle toho, co v něm není a podle toho co bychom si každý se svého stanoviska přáli, aby tam bylo. A právě v tomto smyslu nalézá, se velká část naší veřejnosti ve velkém omylu, který jí byl, abych tak řekl, vsugerován novinářskými diskusemi o vnitřní situaci, jimiž bylo s vydáním tohoto t. zv. malého školského zákona učiněna politická událost prvního řádu. Rozšířilo se totiž mínění, že tento t. zv. malý školský zákon znamená počátek rozluky církve a státu a že jest to první splátka na požadavek, činěný hned po převratu v Národním výboru a potom v Národním shromáždění revolučním a pak legitimním s velikým úsilím od zástupců pokrokových stran a celé pokrokové veřejností, takže byl ten požadavek učiněn jedním z kardinálních bodů programu těchto stran, jehož splnění bylo se slavnostním důkazem činěno podmínkou účastenství stran ve vládě. Račte věděti, jak to s požadavkem rozluky církve od státu dopadalo a dopadlo. Obratnou taktikou stran konservativních a - teď jsem na rozpacích o vhodném parlamentárním názvu - řeknu tedy politickou neprozíravostí ostatních stran bylo řešení problému toho oddalováno, podmínky k jeho uskutečnění více a více se znesnadňovaly, až veřejnost stala se netrpělivou a své netrpělivosti propůjčila výraz způsobem, který, jak se mi zdá, stal se už koalici nepohodlným, anebo snad docela nebezpečným. A tu se řeklo, že ministr Šrobár, osvědčený pracovník, osvědčený muž pokrokový, má zákon pro rozluku připravený a to ostatní si domyslíte. Veřejnost napnula zvědavost, přestala se bouřiti, čekala a z toho dostalo se tomu malému školskému zákonu významu, že jim rozluka církve od státu se zahajuje.

A toto mínění musí se v zájmu dobré věci korigovati. Veřejnosti je třeba říci, že malý školský zákon neznamená, rozluku církve od státu ve školství. Ta ovšem musí býti provedena, protože je vývojovou nutností, které se nevymkne žádný stát. Nemůže však býti provedena, dokud církev má účast na vládní moci skrze administrativu, to jest dokud církevní orgány fungují jako orgány státní, dokud kněz je ve službách státu, čilí státním zřízencem, a když to vezmeme ve školství, členem sboru učitelského (Výborně!) čili, což je toho podmínkou, dokud je náboženství povinným předmětem vyučovacím, a tím zůstává podle nového školského zákona také.

Tedy důsledně je souditi: Není-li možno, a není-li přípustné, aby i socialistické a pokrokové strany vzdaly se rozluky církve od státu jako požadavku programového, bez něhož socialism přestává býti socialismem a pokrokovost pokrokovostí, nesmí se tento malý školský zákon pokládati za počátek uskutečňování té dávno žádané rozluky.

Se špatnou by se potázala kterákoliv strana, a neposloužila by ani koalicí, kdyby doopravdy přijala tento návrh zákona za splátku na svůj programový požadavek, a kdyby jej nechala před veřejností platit jako ukázku toho, jak bude asi vypadat rozluka, až bude přistoupeno k uskutečnění jejímu v oborech jiných. Bylo by jistě politicky neprozřetelné přiznávat vlastní neúspěch a vítězství reakce a tak vzdávati se požadavku vitální důležitosti jak pro češství, tak pro němectví, pro republiku a samostatnost státu.

Tedy otázka rozluky církve a státu ve školství není zákonem, jehožto přijetí doporučuji, rozřešena a požadavek jejího provedení - rozluky - zůstává v platnosti.

Aby v té příčině bylo jasno, navrhuje většina kulturního výboru k §u l zákona resoluci tohoto znění: Vládě se ukládá, aby co nejdříve připravila návrh zákona na úpravu poměru státu k církvím.

Co bylo řečeno o všeobecné situaci snad postačí na její odůvodnění. Výbor kulturní navrhuje ještě jinou resoluci, a to k §ti 10, kterou má býti zamezeno, aby uvedený paragraf - ten 10, resp. jeho druhý odstavec, nemohl býti interpretován proti duchu zákona samého. V §u onom se praví, že místa na všech školách mají býti obsazena z poloviny muži, z poloviny ženami, ale není tam jasně řečeno, co se má díti, když by nebylo dosti kompetentů toho kterého pohlaví, a tu není vyloučeno, když by se zákon vykládal přesně, jak to někdy bývá, a když by se to hodilo někomu do krámu, v plné důslednosti litery, písmene, není vyloučeno, že by místa v takovém případě zůstala neobsazena a.proto výbor navrhuje tuto resoluci: Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, aby při provádění odstavce 2. a 3. §u 10 poukázalo podřízené školní úřady, aby vypisujíce a obsazujíce místa učitelská, dbaly také, aby byla za všech okolností uprázdněná místa při prvním vypsání definitivně obsazena. Ministerstvo školství nařídí školním úřadům, aby byla upravená a systemisovaná místa ihned vypisována. V případě, že by při prvním konkursu nebylo uchazečů, aby byla vypsána místa nejdéle v půlroční lhůtě opět opakována - totiž vypsána místa.

Žádám slavný senát ve jménu kulturního výboru, aby přijal předlohu, jak byla schválena poslaneckou sněmovnou a s ní obě tyto resoluce.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Za výbor rozpočtový referentem je pan sen. Havlena. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Výbor rozpočtový pojednal o předloze zákona a doporučuje slavnému senátu, aby přijal předlohu, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna, a jak je obsažena v tisku čís. 1437.

Některá ustanovení zákona budou znamenati pro vydržovatele škol zvýšené vydání. Tak rozšíření látky vyučovací, na př. zavedení vyučování občanské mravouce, vyučování ručním pracem; pokud je toho potřebí povinně u chlapců, opačně jako povinný předmět tělocvik pro dívky a konečně i možnost zavedení jiných potřebných předmětů nepovinných na školách se souhlasem dotyčných školských úřadů, pokud to zákon připouští. Ve všech těchto případech vzejdou nová vydání na učebnice nebo jiné vyučovací pomůcky. Zmenšení počtu dětí ve třídě na 60 a zavedení 8leté návštěvy školní i pro Slovensko, kde dosud je školní návštěva stanovena do 12tého roku, bude míti za následek potřebu zřizování dalších tříd a konečně i také větší náklad na učitelské síly, zejména na Slovensku.

Konečně zavádí zákon školu pokračovací pro mládež ve stáří od 14 do 16 let, tedy u mládeže všeobecně vzato, která dosud nenavštěvuje žádné jiné školy buď pokračovací, anebo jakékoliv jiné. Toto opatření zákona, nebude však vyžadovati žádných zvláštních přílišných výdajů, poněvadž se upotřebí místností dosavadních i učitelské síly dosavadní budou tyto povinnosti z velké části konati. Jakých obnosů bude toto vybudování nových škol obecných a měšťanských, pokud zákon mluví o novém vybudování anebo zlepšení škol, vyžadovati, nelze předem stanoviti, protože schází potřebná data pro takový odhad hlavně zase na Slovensku.

Výdaje vzešlé z provedených změn uhradí dosavadní zákonní vydržovatelé škol. Pro nejbližší léta nebude rozmnožování tříd nijak veliké, bude se díti jen pozvolna. V zákoně je to blíže označeno, že ponenáhlu se bude ten předpis, že ve třídě nemá býti více než 60 dítek, provádět, že počet dítek bude poznenáhlu rok od roku klesati, až se dojde k číslu 60, nad které se mají nové třídy zřizovati. (Hlas: Snad 50!) 60 se praví v zákoně, a v důvodové zprávě se přímo praví, že je řada států, kde jsou dále v této věci, a naznačuje se, že je to prozatímní opatření, poněvadž školství naše je vybudováno v základě na zákonech starších více než 50 roků a poněvadž definitivní velký školský zákon, pronikavou reformu a reorganisaci není možno provésti z těch důvodů, že není vyřízena na přiklad otázka poměru církve ke státu a na druhé straně zase ve smyslu příslušných paragrafů ústavní listiny není také vyřízena, otázka, týkající se menšin; aby se prozatím alespoň to nejnutnější provedlo, zavádí se - má se uzákonit - tento nový zákon, který je všeobecně nazýván malým školským zákonem. Tedy toto pozvolné rozmnožování tříd, bude se díti pro nejbližší léta pozvolně už také vzhledem k tomu, že nadchází nyní období celé řady let, kdy se objeví důsledky poklesu porodů z let válečných, tedy přechodně nejbližších 6-8 letech počet dětí u jednotlivých ročníků bude daleko po případě menší, nežli byl před válkou nebo dosud. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kde je školství vybudováno z let minulých, ač ovšem není také dostatečné, nebude potřebí zatím zvláštního vládního rozšiřování škol, zejména to platí o školách občanských, protože ve třídách škol občanských je pouze asi jedna pětina žáků vůbec povinných navštěvovati školy. Je mnoho tříd občanských, že počtu 60 žáků ani nemají. Na Slovensku, podle odhadu, přibližně, jak se praví v důvodové zprávě, bude přírůstek činiti na státních školách asi 320 tříd. A na církevních školách asi 800 tříd. Opatřování místností potřebných vzhledem k této nové úpravě nebude také najednou ani možné a náklady se pak rozdělí na řadu let. Jakým způsobem se má postupovati, kde se mohou činiti výjimky, to všecko je přiloženým zákonem ustanoveno a nespadalo to ani tak do povinností projednávání ve výboru rozpočtovém.

Chci ještě podotknouti, že roku 1922 za zbývající měsíce, tedy pro nastávající školní rok, nebude pro Slovensko zvláštních nákladů potřebí, poněvadž bude potřebí vykonati předběžná šetření a přípravné práce a pro rok 1923 vloží ministerstvo školství do rozpočtu státního určitou částku podle možností finančních.

Chci několik svých slov zakončiti tím, že když zákonem vydržovatelům vzejdou z nové úpravy vydání nová, bude každý peníz vynaložený na školství uložen velmi dobře, každá takováto obět přinesená bude k vznešenému a svatému účelu, k duševní výchově naších dítek příštích našich generací a občanů naší republiky. Já proto znovu jménem rozpočtového výboru doporučuji slavnému senátu, aby předlohu schválil tak, jak se na ní usnesla sněmovna poslanecká. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč: Za výbor kulturní je referentem pan sen. Hnátek. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Hnátek: Slavný senáte! Všeobecné vzdělání je tak důležité, že o tom není potřebí se rozšiřovati. Vzdělání nabývá se školstvím, ale kdyby byly sebe lepší školské zákony, ti, kteří je provádějí, kteří v duchu jejích působí, totiž učitelstvo, musí býti vždycky náležitě uspokojeni, aby tyto zákony mohli prováděti tak, jak odpovídají celé jeho duší, celému jeho chtění. Proto těžce zhřešili původci zákona prosincového, když namířili těžkou ránu na učitelstvo, a těžká rána dopadla nejen na učitelstvo, ale dopadla také zároveň i na školství. Zákonem prosincovým bylo vyřčeno, že ruší se nadparita učitelstva, nadparita proti ostatním státním zaměstnancům. Nadparita ta způsobila tolik zlé krve u ostatních státních zaměstnanců, kteří závistivě pohlíželi na to, co má učitelstvo, a co mají oni. Ale tato nadparita byla jenom zdánlivá. Jest-li kde byla, byla tak malá, že byla daleko vyvážena tím, kdy učitelstvo nedosáhlo náležité parity a ta nadparita, která zdálo se, že je skutečně, vyvěrala z předešlých ustanovení zákonných, vyvěrá ze smluv, které měly právní podklad a neměly být rušeny tak, jak byly zrušeny ne jenom zákonem prosincovým, ale také zákonem, o němž nyní mám potěšení referovat.

Zákon prosincový porušil paritu. Řekl totiž prostě, že učitelům strhne část jejich požitků. Byl to čin protizákonný, poněvadž zákon prosincový praví, že učitelé jsou ve svých požitcích postavení na roven státním úředníkům, a těmto na roven postaveným státním úředníkům se zrovna zase strhuje. Bylo to tedy naprosto nesprávné právnicky, bylo to ovšem nezaloženo na zákonech. Chtějí-li ti, kteří to způsobili, učitelstvu strhnout, měli napřed rovnostní zákon pro učitelstvo zrušit, měli říci, že tento rovnostní zákon pro učitelstvo neplatí a pak teprve mohli strhnout, jak to učinili, a pak teprve byly by bývaly tyto srážky zákonem náležitým způsobem uvolněny. Možná, že ještě tato záležitost bude dále předmětem jednání. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To jsme my všichni říkali, ale vy jste pro to hlasoval!) Já náhodou ne. To mne velmi utěšuje. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To je vaše štěstí!) Mám těžkou úlohu, abych zákon, ku kterému jsem těchto několik slov přednesl, mohl doporučiti k přijetí. Nejraději bych přečetl celou zprávu v tisku číslo 1417 obsaženou, kde jsou dopodrobna, sneseny všechny výstižné důvody, které řečníci všech stran politických v kulturním výboru snesli, ale trvalo by to dlouho, a potom je na vašich stolcích a je tedy možno každému náležité se s ní obeznámiti. Ale i když je takto o to postaráno, aby důvody kulturního výbory byly předneseny před forem tohoto slavného senátu, nemohu si přece odepřít, abych nevyzdvihl aspoň některé.

§ 2 zevrubně pojednává o požitcích pro učitelstvo škol občanských. Ve zprávě zmíněné je obšírné pojednáno o tomto paragrafu a já přidám jenom několik slov. Učitelstvu nezáleží na tom, kolík tisíc služného ročně anebo měsíčné má. Učitelstvo prostě a jedině chce ukojiti své potřeby a nic více.

Stát beztak neplatí svým zaměstnancům více než tolik, aby mohli býti zaměstnanci živi. Stát není správným zaměstnavatelem, který by se staral ještě o další, aby mohl ten který jeho zaměstnanec žít tak, aby nebyl obtížen starostmi o rodinu. Toho v tomto zákoně není. Zákon dává méně než minimum. Učitelstvo nechce tedy zvláštních nějakých nových a nových obnosů, ono spokojí se prostě tím, když opatří své potřeby. Snižte ceny všech potřeb, snižte ceny jídla, snižte ceny potřeb rodinných na ošacení a všech potřeb vůbec - abych se nerozšiřoval - a dejte učitelstvu tolik, kolik mělo před válkou, a ono bude úplně spokojeno a ještě vám poděkuje, že dostalo >namazaný chlebíček<, jak bylo s tohoto místa řečeno.

Ale tento zákon namazaný chlebíček máslem učitelstvu nedává. Funkční přídavek je vyměřen učitelstvu za hodinu 54 h. Prosím, práce hodinová platí se 54 haléři správci školy obecné, osmdesátí dvěma haléři řediteli školy občanské! Tak se učitelstvu naměřilo právě v té době, anebo aspoň v dobách blízkých, kdy ředitelům středoškolským předválečné funkční přídavky o 80% se zvyšují.

Velmi je dotčena kategorie B, totiž učitelstvo škol měšťanských, které bylo zařaděno do kategorie B. Učitel měšťanské školy má vzdělání to, které má učitelstvo obecných škol, kromě toho musí se připravovati buď soukromě anebo v kursech, a nebo i soukromě i v kursech k přísným zkouškám pro občanské školy. Zkoušky tyto jsou přísné. Bylo by mně velmi milé, kdybych mohl posloužiti statistikou - nechci však prodlužovati debaty - statistikou o tom, kolik z kandidátů přihlášených odstupuje od zkoušky anebo při zkoušce neobstojí. Tím by byla nejlépe dokumentována přísnost těchto zkoušek, jejich nesnadnost. A tato příprava, která při veliké píli trvá nejméně rok - u mnohých těch odborů ne rok, nýbrž léta - musí býti počítána za vzdělání vysokoškolské. Vždyť svým časem beztak bude všecko učitelstvo vysokoškolsky vzděláváno, bude vzděláváno ať na universitách, ať na technikách, to je lhostejno, ale bude - a ústavy učitelské budou přeměněny na části těchto vysokých škol. Nejhůře však v tom dopadly učitelky ženských ručních prací. Já si dovolím z této zprávy uvésti toto: >Nově ustanovená.učitelka do 6ti hodin vyučovacích měla podle prosincového zákona25% služného, t. j. 64 Kč, dohromady 482 Kč i s drahotními přídavky,nouzovými výpomocemi, a jak se všechny ty přídavky jmenují.< (Hlas: Měsíčně?) Ano, měsíčně. (Posl. Matuščák: To je hanba!) >Podle nového zákonadostane služného dohromady 184 Kč, t. j. o 300 Kč méně, než měla v prosinci.Tomu se říká >chlebíček máslem namazaný.< (Sen. Matuščák: Za to na vojáčky- máme peněz dost!) Ano, na ty je vždycky peněz dost a zde se neptají nás,jestli si je mohou vzíti anebo ne.

Odměna za vyučování za nepovinné předměty platí se 4,70 K na obecních,5,60 K na měšťanských školách. Za vyučování náboženství platí se naobecných 5,70 K, t. j. o 1 korunu více, a 6,80 K na občanských, t. j. o 1,20K více. Nevyčítám to těm katechetům, že mají více, oni i teď mají málo,ale 5,70 a 6,80 mají oni a 4,70 a 5,60 mají učitelé. To jistě stojí za srovnání,když více nic, - o tom nechci se rozšiřovati.

Čl. V. mluví o rozsahu vyučování, totiž o počtu hodin. Nám učitelům bylo sevšech stran vytýkáno, že málo pracujeme a dnes zrovna jsem se dověděl, že vlastněpracujeme tak málo, že ještě zůstáváme ročně hodinu dlužní. My nepracujemedocela nic a ještě hodina se k tomu nedostává. (Veselost.) A tak tedy totozaměstnávání naše ta výměra hodin bila v oči mnoha státním zaměstnancům,ale i také nezaměstnancům. Již ve starém Rakousku byla počítána hodina příméhovyučování za dvě hodiny kancelářské práce. Hodina, ve které učitel se nemusímnoho namáhati anebo méně namáhati než příkladně při počtech atd., tedy hodinapsaní, kreslení, tělocviku byla počítána za ³/₄ hodiny. (Veselost!)totiž ³/₄ hodiny tělocviku bylo počítáno za hodinu kancelářsképráce.

Počítejme, že učitel učí 18 hodin týdně těch těžkých předmětů jako jsoupočty, mluvnice, sloh atd. - to je 36 hodin. Kreslení, tělocvik, psaní a zpěv 7hodin - týdně, t. j. 11 hodin, dohromady už je to 47 hodin. Příprava na vyučování- počítám moc málo - jen ¹/₄ hodiny, dozor ¹/₄hodiny, oprava úkolů - když 40 let vyučuje a má třídu takovou, ve které se majíopravovati úkoly, za těch 40 let jich opraví, prosím, ¹/₄milionu! - příprava ke konferencím atd., to všecko počítám jen 4 hodiny. Ráčíteuznati, že je to velmi mírně počítáno, t. j. 51 hodin, 6x8 hodin - 8mi hodinovádoba pracovní, 6 dní v týdnu - je 48 hodin. A my máme 51 hodin! (Sen.Kotrba: Živnostník pracuje 54 hodin týdně.) Ano, my pracujeme ještě více. Jási to dovolím vypočítati zde dál. (Sen. dr Heller: S prázdným břichem!)K tomu, prosím, přidána jest povinnost nová, totiž 4 hodiny povinné kulturnípráce, t. j. 55 hodin. Jestliže ještě připočítám k té povinné kulturnípráci přípravu - a připravovati se musím, - kdo jste působili mezi lidem, kdojste šli přednášeti, jistě jste si musili učinili představu, o čem budete přednášeti,a krátký náčrtek a to přece vyžaduje nějakou přípravu. Počítám-li půl hodiny,jsou to další dvě hodiny, tak je to dohromady 57 hodin.

To už máme tedy každý den v týdnu v neděli a svátek 8 hodinpracovních. A teď, pane kolego, vám: kdo nepokračuje ten stojí, ale nejen stojí, tenkráčí nazpět. (Tak jest!) Učitel musí býti všude a vždycky ve všemvědění napřed. (Hlas: To v každém povolání.) To jest jeho povolání,K této schopnosti se musí náležité připravovat, musí se vzdělávat odborně,musí číst cestopisy, přírodopisné listy, jiné odborné listy, denní listy. Vždyťučitel sám musí z denního politického života povědět mládeži, co se děje,proč se děje a jak se to děje. Račte si připočítat tyto hodiny, liteře vyplývajíz učitelské povinnosti a počítejte, - kolik hodin pracuje učitel. Přijdete k tomupoznám, že ne méně, ale že více pracuje. Když si potom připočítáte tu drobnoupráci, která, jest mimo školu a kterou učitel vykonává z lásky, za kterou nicnemá, jen to namáhání a po případě vydání, najdete, že pracuje 18 až 20 hodindenně. A to nejsou jedinci!

Tento počet hodin byl přiznán učitelstvu jakož celý zákon bez jakéhokoliv poraděníse s učitelstvem. Líto mi bylo a líto mi jest velice, vidím-li a slyším-li, žek tvoření zákonů jsou přizváni znalci dotyčného oboru. Líto mi bylo, kdyžnyní projednává se osnova zákona o hudebnických komorách a viděl jsem k tomupozvané experty, odborníky hudební, kteří mají dávati o těchto odborných věcechsvé dobré zdání. Zákon učitelský, zákon, který prospívá škole, byl schválenbez učitelů, byl sdělán bez jejich souhlasu, bez jejich práce. Učitelstvo bylo jenzavoláno: zde si to přečtěte, co tomu řeknete a dost. Aby s nimi bylopojednáno, to ne. Cynismus, bych řekl, šel, tak daleko, že se učitelstvu řeklo a žádalood něho, aby všecko to podepsalo, že jest s tím spokojeno. (Německy: Slyšte!Slyšte.) Zákonný tento výměr hodin byl sdělán bez dobrého zdání lékařského.Dovolím si přečíst několik slov z posudku lékařova: >Dle anglického názorujest 6hodinná doba pracovní denní pro učitele maximálním zatížením jehonervových schopností. Každá hodina nad to, hlavně pak vyučování večerní značítěžké ohrožení duševního i tělesného zdraví. Nervově vyčerpaný učitel stáváse postrachem třídy.< Ne tedy pro učitele se má ukládati povinnost, ale pro žactvo,aby toto mělo učitele celého, zdravého, aby nebylo od učitele jeho nervositou týráno.Místo toho, aby se zákon staral o mládež, aby se staral o příští občanstvo, ozdraví jeho, učiteli se přikládá podle toho známého článku z čítanky,>stokrát nic umořilo osla,< nové a nové břemeno. Zda s prospěchem věci, ukážesama budoucnost. Učitelstvo to snese. Přidáte-li mu ještě 10 hodin, ono je takévykoná, ale jak, na tom záleží.

Krásný jest také odstavec čl. V., který praví, že za vyučování nepovinných předmětůse učitel honoruje tehdy, když má zkoušku. Prosím, kdo chce, vyučovat čemukoliv,musí míti jakési vědomosti a ty vědomosti, má-li učit, musí býti také náležité.Má-li zkoušku, je to jenom jakýmsi veřejným, řekl bych, papírovým vyjádřením,že skutečně ty schopnosti má. Ale on může míti nejen takové, on může míti i většíschopnosti bez této zkoušky, bez tohoto papíru, který mu to potvrzuje. Ten, který mávysvědčení, ten dostane za to zaplaceno a ten druhý bez vysvědčení učit sice musí- k tomu ho zákon nutí - ale nedá mu za to ani haléře. (Hlas: To jelogika! - Sen. Matuščák: Demokratický cit!)

Když v prosinci bylo sáhnuto na platy učitelstva, bylo to odůvodněno dvojím.Předně, že stát musí šetřiti a proto, že někde musí se začíti. (Sen. Matuščák:U těch vojáčků!) Začalo se tehdy u učitelů - ale také se u nich přestalo.Slibovalo se, že se bude šetřiti dále a dále, ale jen u učitelů se začalo a jen uučitelů už se také přestalo. Druhý důvod k tomuto snížení byl ten, že prývšecky potřeby poklesnou. Stát nešel v šetření svém dále než za učitele, azatím všecky ceny životních potřeb nejen že neklesly, nýbrž i stouply. Prosímželeznice, totiž místní dráhy, přidražily o 100%; od té doby, kdy bylo strženoučitelstvu služné prosincovým zákonem, stouplo poštovné, stouply v ceně jinéa jiné věci. Zde není ten předpoklad, láce nepřišla. Ba naopak: Buď se udrželacena u různých předmětů na stejné výší, anebo nyní je vyšší, než byla dříve.

Tedy předpoklady pro toto snížení zákonné se nedostavily a není správné, kdyžvláda i všecky strany uznaly, že prosincovým zákonem křivda učitelstvu se stala,že křivda tato se nenahrazuje. Křivda se nenahrazuje, poněvadž zákon má působnostsvou vyznačenu od 1. června.

Slavný senáte! Velikému dílu učitelstva bylo toto snížení břemenem hrozným.Jak velikým, vidět je z toho, že slezská zemská školní rada všemu učitelstvudala zálohu na to, co teprve dostane. Kdyby ji učitelstvo nebylo potřebovalo, jistě byo to nežádalo a úřady by také zálohu nedaly. Tím uznal zemský úřad, žeučitelstvo je v bídě, A pánové, kdybyste přišli mezi učitelstvo, ale prosím,skutečně d!o rodin - ne posuzovat je pouze podle toho, jak ono vystupuje venku - myvíme dobře, že venku se ta bída přikrývá, aby nebyla tak náležitě znatelná, jakskutečně doma je - kdybyste se přišlí podívati do rodin - a přál bych vám,abyste měli tu příležitost, jako jsem ji měl já, abyste viděli tu skutečnouučitelskou bídu - pak by jistě nikomu nenapadlo, aby působnost zákona, přeložilod l, června, když učitelstvo v té době pětiměsíční bylo srážkami těžcepoškozeno.