Obvodní a obecní lékaři, pokud bylí ustanovení definitivně, mají býti převzatí do služby státní. Zákon tento začne účinkovati teprve v době po vydání vládního nařízení o svazech zemských, župních a okresních úřadech a po zákonech, jimiž bude opatřena úhrada finanční k tomu potřebná. To však může trvati ještě léta. Náhrada, které se dostalo lékařům inteligentům, kteří nasazují své zdraví, i životy ve výkonu své služby, za jich práci byla nepatrnou, neodpovídající jejich studiím a jich výkonům. Tito lékaři resp. jich vdovy a děti obdrželi nepatrné výslužné, resp. platy 'vdovské a příspěvky vychovávací, ze kterých absolutně nemohli býti živi. Proto bylo nutno přikročiti k úpravě jejích požitků. Toto se stává předloženými osnovami zákonů tisk 1406 a 1402.
Vládní návrh zákona tisk 1402 zakládá se na §u 14 návrhu tisk 1406, podle něhož zaopatřovací požitky lékařů obecních a obvodních, přeložených na odpočinek před účinností tohoto zákona (tisk 1406), jakož i zaopatřovací požitky pozůstalých po těchto lékařích, budou upraveny zvláštním zákonem.
Podle návrhu zákona tisk 1402 mají býti zvýšeny 3,3násobně dosavadní požitky zaopatřovací lékařů, jich vdov a sirotků, jímž se dostane též přídavků drahotních, mimořádných a nouzových výpomocí, což vše pro celé území státní bude činiti 3,300.000 korun ročně.
Zákonem tím bude aspoň částečně odpomoženo tísnivým poměrům uvedených osob; zákon je sociálně spravedlivým i nutným, pročež výbor ústavně-právní, prozkoumav jej s hlediska ústavního i právního, navrhuje, aby senát vzal osnovu tu za svoje usnesení tak, jak byla schválena poslaneckou sněmovnou. (Výborně.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodajovi Klečákovi.
Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Při projednávání tohoto zákona jistě tane nám na myslí, že vedle těch nešťastných pensistů, vdov a sirotků po lékařích obecních a obvodních je zde ještě sta a statisíce pensistů, vdov a sirotků, kteří vyšlí ponejvíce z řad těch nejchudších. Lze litovati toho, že při projednávání zákona není možno zároveň také projednávati zákon, který by se dotýkal pensistů, vdov a sirotků z řad dělnických. Když již však je úkolem naším vyřešiti zákon, který máme před sebou, tedy dovolte mi, jménem zdravotního výboru pronésti několik slov, které dotýkají se staropensistů lékařských a vdov a sirotků po lékařích. Kdo sleduje život pensistů z řad obecních a obvodních lékařů z doby minulé, vidí, že tito lékaři neměli možnosti, aby na stará kolena mohli si nastřádati určitý kapitál a také neměli možnosti, aby mohli nastřádati určitý kapitál svým vdovám a sirotkům. Je pravda, těch staropensistů není ve státě Československém příliš značný počet, snad je jích několik desítek, za to vdov a sirotků je daleko více. Ale kdo měl příležitost poznati život těchto staropensistů a kdo má příležitost viděti život vdov a sirotků po zemřelých lékařích obecních a obvodních, tedy ten shledává se s něčím, co je bolestné a trapné a co vyžaduje řešení a rychlou nápravu. Je přirozeno, že tam, kde vdova s pěti dětmi požívá pense, která měsíčně dělá celých 133 Kč, a to vdova s pěti sirotky, která nemá naprosto k disposici nějakého nastřádaného kapitálu, poněvadž sama svému manželu věna nepřinesla, musí se spoléhati na dobrou vůli a dobročinnost lékařských organisací. Je vyloženo, že takový život je velmi těžký, velmi bolestný.
Jestliže vláda našeho státu přišla s návrhem, aby byla učiněna určitá náprava, tedy my všichni ve zdravotním výboru senátu přišlí jsme k názoru, že podaný návrh je naprosto nedostatečný, že zákon sám, který snad zlepšuje těžkou chvíli staropensistů z řad lékařů, jejich vdov a sirotků, snad jim přináší určitou úlevu, ale zákon samotný neznamená, že by to byla existence, která by aspoň z části uspokojovala rodinný život vdovy a případně také výchovu sirotků. My všichni, kteří jsme ve zdravotním výboru o tomto návrhu mluvili, dospělí jsme k názoru, že bude třeba, jakmile finanční stav našeho státu to dovolí, aby znovu byla učiněna radikální změna. Tam, kde v zápase o zdraví občanstva lékař dosti často bére za své ve velmi mladém věku - máme případ právě z poslední doby, že lékař, jediné dítě sedřených, sestárlých rodičů, jenž vystudoval v pravém slova smyslu o hladu a bídě s největším sebezapřením svých stařičkých rodičů, že sotva započal provádět svou praksi, sotva zašel do první dělnické rodiny, nakazil se tam a bohužel všechna pomoc, která byla tomuto lékaři dána ode všech kolegů, kteří byli k němu povoláni, byla marná a tak příští opora i radost starých rodičů odešla v místa, odkud není žádného návratu - tam nutným bude, aby stát i společnost konaly své povinnosti.
Snad možno přiznat v přítomné chvílí, že existenční postavení lékařů obecních bylo upraveno, ale nebylo upraveno existenční postavení lékařů obvodních. A jestliže jsme si toho vědomi, že tu tolik vad a nedostatků, předpokládám, že je tím přímo železnou povinností nás všech, kteří jsme důvěrou občanstva na tato místa bylí vysláni, abychom odčinili všechny křivdy, s kterými se v přítomné chvíli setkáváme.
Zákon aspoň z částí odčiňuje křivdu, páchanou právě na těch, kteří neměli by podobné křivdy prožívati. Málo kdo ovšem kdy věděl, jak těžkým bylo stáří obecních a obvodních lékařů a jak těžkým, přímo bolestným a zoufalým byl život pozůstalých vdov a sirotků po lékařích. I kdyby zde nebylo pocitu povinnosti, tedy pocit lidskostí musí nás vésti k tomu, abychom odstranili křivdu minulosti i přítomnosti.
Uvedený zákon činí tak aspoň z částí. Neodstraňuje úplně nedostatky zákonů minulých. Bude povinností naší, abychom v době příští plně odstranili veškeré nedostatky. Jenom tím dosáhneme, že jeden každý lékař s daleko ještě větší energií vrhne se v boj proti všemu, co ohrožuje zdraví občanstva v republice Československé.
Jménem zdravotního výboru senátu prosím, aby slavný senát předlohu přijal tak, jak byla schválena poslaneckou sněmovnou.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. dr Karasovi.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Zákon tento je pouze důsledkem zákona, který budeme projednávati v dalším bodě 15. Stát sestátňuje zde lékaře dosud autonomní, obecní a obvodní a proto musí zestátniti i pensisty, kteří v těchto službách bylí dříve zaměstnáni.
Se stanoviska výboru finančního upozorňuji pouze na to, jaká břemena zákon uloží financím státním a jakým způsobem budou kryta. Převzetím pensí bývalých lékařů, vdov a sirotků po nich stát na se převezme břímě asi 31/4 milionů Kč ročně. Kromě toho jsou jisté platy z milostí, které se dávají vdovám, které nemají nároku na pensi. Ty obnášejí asi 133 tisíce Kč, takže přibližně 31/2 milionu Kč bude činiti břemeno, které stát na se vezme. Od toho dlužno odečísti 1/4 milionu Kč z fondů, které v Čechách a na Moravě sloužily dosud k placení pensí bývalých autonomních lékařů. Tento fond připadne státu a tedy i příjmů z tohoto fondu bude užito k nesení těchto nákladů. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku zákon bude platiti od 1. ledna 1923 a dotyčné částky budou tedy zařaděny do rozpočtu na r. 1923; na Slovensku a v Podkarpatské Rusi má zákon vstoupiti v platnost hned. Bude tedy potřebí dotyčnou kvótu letošního roku již letos pro Slovensko opatřiti. Ministerstvo zdravotnictví nás ubezpečuje, že prý tato částka je jenom nepatrná, - na Slovensku bylo těchto lékařů poměrně málo - že tyto náklady na Slovensku jsou malé, ale že jich nelze přesně stanovití, poněvadž všechny dotyčné doklady účetní ze Slovenska nejsou po ruce, nedostali jsme jich. Nesmí se zapomínati, že všechny spisy jsou v mocí státu maďarského, centralisovány byly v Peští, a poněvadž nemáme potřebných dokladů, nemůžeme zcela přesně vypočísti zmíněnou částku. Ale dá se předpokládat, že nebude velká, prý asi 1/2 milionu korun a bude prý moci býti kryta z úspor rozpočtu letošního - doufáme totiž, že úspory takové budeme míti a že rozpočet letošní nebude končiti překročením jako loni.
Z důvodů těch rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby předloha tato byla schválena. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány senátory, aby ráčili zaujatí svá místa. (Děje se.)
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku čís. 1042 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pánů zpravodajů, zdali mají nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Jaroš: Ne.
Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoli.
Zpravodaj sen. Klečák: Ne.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Nemám.
Místopředseda Kadlčák: Není tomu tak.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.
Tím tento odstavec denního pořadu je vyřízen a přikročíme k následujícímu, jímž jest
15. Zpráva výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona, kterým se doplňují a částečně v činnost uvádějí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 332 Sb. z. a n., jímž stát přejímá výkony zdravotně-policejní. (Tisk 1435.)
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě, a to ve lhůtě l hodiny, se stanovením řečnické lhůty na čtvrt hod, pro jednotlivého řečníka. Jsou námitky proti tomu? (Nebylo námitek.) Námitek není, návrh můj je schválen.
Zpravodaji jsou: pan sen. dr Přikryl, pan sen, Hrejsa a pan sen. Klečák. Uděluji slovo prvému zpravodaji, panu sen. dr Přikrylovi.
Zpravodaj sen. dr Přikryl: Slavný senáte! Zákon ze dne 15. dubna 1920 předává zásadně státu péčí o výkon zdravotní policie. Zákon tento je však lex imperfecta, poněvadž účinky jsou vázány na život jiných zákonů, z nichž některé buď nejsou včas anebo úplně provedeny.
Je to hlavně vázanost na zřízení svazů zemských a župních i okresních úřadů.
Návrh zákona, který se projednává, má tyto obtíže zdravotnictví odstraniti tím, že dubnový zákon částečně uvádí v činnost a vydatně jej doplňuje. Arciť plně vykoná svůj úkol, až vládním nařízením budou ve smyslu §u 7 zákona dubnového a dle §u 3 tohoto zákona zřízeny resp. upraveny zdravotní obce a obvody. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a ve Slezsku má to býti nejdéle do 1. ledna 1923, v ostatních územích republiky v účelných lhůtách. Do té doby bude zajisté také vydáno vládní nařízení, kterým stanoven bude rozsah povinností obecních a obvodních lékařů, jakož i služební instrukce pro ně.
Hlavní doplňky dubnového zákona týkají se §§ 5 a 12. Povinnosti státního lékaře rozšiřují se v nich o odbornou součinnost v oboru sociální péče a o součinnost při řízení a vyučování službě samaritské. Oproti tomu splnomocňuje se ministerstvo zdravotnictví, aby ve výjimečných případech smělo prominouti fysikátní zkoušku, která dle §u 12 dubnového zákona je pro všechny obvodní a obecní lékaře obligátní, i těm lékařům, kteří až do svého převzetí do služby státní nevykáží plných pět let služebních.
Nově připojují se na dubnový zákon oddíly II.-VIII.
V oddílu >Zdravotní rady< účelně je postaráno o zdravotní rady obecní, okresní a komise epidemické, při čemž není dotčena samosprávná činnost zdravotních komisí pro účely obecní.
Právní poměry obecních a obvodních lékařů upravují se v oddílu III. provisorně, a to smlouvou služební. Smluvní požitky mají se pohybovati v mezích od 10.000 do 24,000 Kč ročně a se svolením vlády lze přiznati výjimečně i požitky vyšší. Zajisté jest při tom myšleno na § 8 zákona dubnového, kde je připuštěn postup do VII. hodnostní třídy. Výslužné obecních a obvodních lékařů a zaopatřovací požitky jejích pozůstalých se v tomto zákoně neřeší a budou stanoveny zákonem zvláštním. Zdravotní výbor jest přesvědčen, že jest nutno, aby co nejdříve bylo vydáno vládní nařízení o cestovním paušálu obvodních lékařů. Doporučuje se při tom vzíti zřetel na zkušeností lékařských žup. Tak na př. Hanácká župa zjistila, že v roce 1921 projel obvodní lékař průměrně za účelem prohlídek mrtvol 632 km, za účelem veřejného očkování 148 km, za účelem intervencí při nakažlivých chorobách a jiných zdravotních výkonech 156 km.
Při přijímání lékařů do státní služby třeba si počínati co nejvlídněji, tím spíše se urychlí obsazení všech obvodů zdravotních. Podle statistiky odborného rady ministerstva veřejného zdravotnictví dr Stocka v Čechách roku 1921 bylo zdravotních obvodů a obcí 1090, z nich neobsazeno 76, na Moravě 444, z těch zůstalo neobsazeno 64, a ve Slezsku 58, z nichž neobsazeny byly 4. Celkem v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo zdravotních obvodů a obcí 1592 a z nich neobsazeno zůstalo 144. Ta číslice jest zajisté velká a svědčí o tom, že o lékařský stav bylo špatně postaráno a jeho existence neumožněna.
Opatření zvláštní v oddílu IV. přimykají se k posavadním ustanovením zemských zdravotních zákonů o bezplatné pomocí chudým rodičkám, o opatření místností pro nakažlivé nemoci, zdravotního personálu, léků, desinfekčních prostředku, o léčení chudých, a vhodně je doplňují. Ocelným je ustanovení o povinnosti obcí, dodati lékaři povoz a dodávku jeho obci honorovati.
Posavadní růzností v příslušnosti o obstarávání výkonů zdravotních odstraní oddíl VII.
Zdravotní výbor přikládá zákonu tomuto veliký význam pro veřejné zdravotnictví i pro sociální postavení lékařského stavu, který ve světové válce dovedl uchrániti svět před hroznými epidemiemi, a navrhuje, aby senát přijal osnovu zákona ve znění tak, jak ji usnesla poslanecká sněmovna.
Týž výbor také doporučuje senátu resoluci, která je připojena k jeho zprávě.
Já jménem výboru zdravotnického ji také doporučuji.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Hrejsovi.
Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Předložená předloha má ten účel, aby jednotně upravila péčí o veřejné zdravotnictví v celé republice. Posud tomu, jak známo, v našich zemích není. Dále má ten účel, aby povznesla zdraví našeho lidu. Stát má na tom zájem a musí také pečovati o to, aby úmrtnost klesla, zdravotní poměry se zlepšily, abychom měli zdravý, statný, silný lid. K tomuto účelu má sloužiti tato novela zákona z r. 1920. Tento zákon jest také způsobilý, aby cíle dosáhl, neboť tvoří nové odbory zdravotní, obecní a obvodní, činí lékaře státními úředníky, kteří budou míti péči o zdraví lidu jim svěřeného. Poměry lékařů budou lépe upraveny, takže se budou moci věnovat lépe svým úkolům. Budou také podléhati dozoru státních úřadů a budou povinni povinnosti své řádně plniti. Na tomto zákoně má zájem také i venkov, neboť ač na venkově jest úmrtnost daleko menší než v městech - vysvětluje se to způsobem života - přece zdravotní poměry tam nejsou takové, jaké by měly býti.
Dosavadní platné zákony ukládaly obcím povinnosti, ale nikdo se nestaral, by byly plněny. Nebylo zde orgánu, který by se staral o to, aby to, co se ustanovilo, stalo se také skutkem. Ani obvodní, ani okresní lékaři nebylí s to, aby fysicky tyto své povinnosti zdárné plnili. Proto také venkov vítá tuto předlohu, neboť se tím rozšiřuje péče o zdraví lidu vůbec a na venkově zvláště. Také jest nám sympatickým to, že tálo novela zákona má péči o další stránky této věcí, že totiž lékaři obvodní a obecní mají pečovati o sociální a hygienické poučení lidu, mají býti rádci a vychovateli lidu, kteří mají udělovati rady a pomoc chudým, jichž prostředky nestačí, aby si mohli vzíti lékaře.
Z těchto důvodů se usnesl sociálně-politický výbor doporučiti tuto předlohu slavnému senátu k přijetí. K tomu pak připojil jednu resolucí, kterou rovněž doporučuje k přijetí.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Klečákovi.
Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Rozpočtový výbor senátu Nár. shromáždění republiky Československé pojednav o výše uvedeném návrhu zákona, jednomyslně usnesl se připojiti se ku zprávě zdravotního výboru a senátu doporučiti ku schválení osnovu zákona, přijatou poslaneckou sněmovnou dne 28. června 1922.
Místopředseda Kadlčák: Byl předložen resoluční návrh pana sen. dr Wiechowského. Prosím o jeho přečtení.
Zástupce sen. tajemníka dr Bartoušek (čte): Vláda se vybízí, aby s urychlením pokud možno největším zřídila sociálně-lékařské akademie, v nichž by se lékaři vzdělávali v sociální péči a v lékařství a ve všech odvětvích hygieny. Fysikátní zkouška se má důkladně zreformovati, má se skládati na sociálně-lékařských akademiích a smějí jí skládati jen absolventi těchto akademií.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. dru Wiechowskému.
Sen. dr Wiechowski (německy): Dámy a pánové! Posavad platí v různých částech naší republiky velmi různé zákony zdravotní a jest tedy beze vší pochyby velmi uvítati, že zákonem z 15. dubna loňského roku v této příčině projevila se snaha po jednotném zákonodárství. Tento zákon však jest, jak již jeden z pánů referentů podotkl, ve skutečnosti >lex imperfecta<; nejdůležitější v tom jest, že veškerá zdravotní policie, kterouž vykonávati příslušelo dílem zemím a dílem obcím, bude sestátněna. Jest to zajisté velmi značný pokrok, který zaznamenáváme a který co nejvřeleji dlužno uvítati. Jednotlivci jest přece nemožno, ani jednotlivému lékaři, neřku-li pak laikovi, s úspěchem činiti opatření proti rozšiřování zejména jistých všeobecně rozšířených nemocí, jakou jest na př. tuberkulosa. Zde jest rozhodně zapotřebí ústředního vedení, ústředního úřadu, od kterého všechny předpisy systematicky vycházejí a jenž dovede stejnou zásadu uplatniti na všech místech. Nehledě k tomu jsme my, myslím stranu, za kterou mluvím, ještě obzvláště uspokojeni zamýšleným sestátněním, poněvadž v něm spatřujeme byť i malý krok k socialisaci stavu lékařského. I když tím naprosto nerozumíme totéž jako sestátnění, tož leží to přece na cestě ku sespolečnění stavu lékařského. A jednou zajisté nadejde doba, kdy nebude lze pochopiti, že nejvyšší účel lékařské vědy nebyl učiněn všem lidem stejně přístupným a že také zde, byť se to také nejevilo tak příkře jako v mnohých hospodářských věcech, stále ještě majetný člověk mnohem lépe pečovati může o své zdraví nežli, proletář. Jak tedy řečeno, vítáme celkem tento zákon a budeme také hlasovati pro jeho přijetí.
Dovolte mi jen ještě, abych několika slovy odůvodnil resoluci, kterou německá sociálně-demokratická strana dělnická doporučuje přijmouti. Nový zákon vyžaduje od úředníka-lékaře mnohem dalekosáhlejší povinnosti, mnohem více povinností, nežli dosud, k jejichž výkonu na základě posavadního svého vzdělání vlastně nemá náležitých schopností. Nesmíme zapomínati, že posavad studium lékařské směřovalo abych tak řekl ku stránce individuálně lékařské, k pouhému ošetření nemocného a že pro lékaře ve veřejné službě tu nebylo systematického vyučování. Nyní na lékařských fakultách stále víc a více netoliko u nás, nýbrž i v jiných zemích proniká názor, že lékař vedle povinnosti ošetřovati nemocného má plniti také ještě četné jiné funkce, že následkem toho jeho obzor musí býti rozšířen, jeho studium prodlouženo; a zejména tomu jest připisovati, že se všude pracuje na nové úpravě lékařského studia. Ale nežli to lze vyčkati, jest již nyní, poněvadž jak řečeno nový zákon lékaři ukládá nové povinnosti, zapotřebí, aby specielně výcviku úředních lékařů věnována byla zvýšená pozornost. Až dosud dosaženo bylo kvalifikace úředního lékaře na základě fysikátní zkoušky. Tato fysikátní zkouška obsahovala všechny možné velmi užitečné a důležité předměty, ale příprava k tomu byla zcela soukromá. Lékaři nebylo možno přistoupiti k fysikátní zkoušce na základě systematického vyučování, nýbrž byl nucen vědomosti tam požadované si osvojiti soukromě v kursech atd. Také doba pro fysikátní zkoušku požadovaná, míním dobu výcviku, byla namnoze velice krátká, poněvadž lékaři studujíce k fysikátní zkoušce v universitních městech nutně museli se vzdáti své soukromé prakse. To ovšem pro ně bylo spojeno s hospodářskou škodou i omezovali tudíž tuto dobu výcviku na míru nejnutnější. To vedlo k tomu, že dnes, musím to, bohužel říci, fysikátní zkouška se vlastně stala formalitou. Všechny předměty, které se zkouší, hygiena, nauka o epidemiích a zvířecích nákazách, zdravotní zákony, pharmakognosie atd. zkoušeny býti mohou jen v nepatrném rozsahu, poněvadž dotyční kandidáti právě jsou příliš málo vycvičeni. Všechno jest více méně formalitou a nevycvičen zahajuje úřední lékař svoji činnost. Teprve při výkonu své funkce osvojuje si znenáhla potřebné vědomosti více nebo méně, ten skutečně, onen zdánlivě. Jest tudíž rozhodně zapotřebí, aby stát sám pečoval o výcvik úředních lékařů, a proto vyzvali jsme v resoluci vládu, aby zřídila sociálně-lékařské akademie při lékařských fakultách. Na těchto sociálně-lékařských akademiích vycvičeni býti mají zejména, ti lékaři, kteří si přejí státi se později úředními a státními lékaři; dále žádáme v této resoluci, aby také fysikátní zkouška, kteráž jest vybudována na zastaralých zásadách, dle moderních zásad byla reformována. Tím vlastně bych byl řekl vše, co k tomuto zákonu máme říci s našeho stanoviska.
Dovolte mi však ještě, abych několika slovy dotkl se §u 10 resp. §u 6 tohoto zákona. Jak jsme již slyšeli od pana zpravodaje, budou v okresech a obcích zřízeny zdravotní rady. Žádáme nyní anebo lépe řečeno resoluce v poslanecké sněmovně podaná žádá, aby do funkcí těchto zdravotních rad spadalo také rozhodování o konkursu při obsazování míst úředních lékařů a to z dobrého důvodu a právem, poněvadž předpokládáme, že obce samy budou míti dosti žadatelů a samy při obsazování těchto míst by měly trochu spolurozhodovati pro to, poněvadž tyto lidi znají a poněvadž přece jest velmi důležito, aby tuto funkcí státního lékaře převzala osoba, která s obcí samotnou jest v úzkém styku a jí jest příjemná. Z tohoto důvodu také podali naší soudruzi v poslanecké sněmovně k §u 6, kde se praví: >Zpravidla obsadí se místa na základě veřejné soutěže< - což jest elastickým ustanovením, liteře libovolně může býti vykládáno, ježto slovo >zpravidla< může také býti vykládáno, že obyčejně se tak nebude postupovati, neboť výjimky jsou samozřejmě přípustný - podali tedy pozměňovací návrh, dle kterého by bylo velmi dobře omeziti trochu plnou moc vlády a opatření resp. jmenování omeziti na návrh terna, kterýž by obec resp. zdravotní rada podala. Nuže, tyto pozměňovací návrhy byly v poslanecké sněmovně zamítnuty a my jich zde vůbec ani nepodáváme, poněvadž jsme jisti, že by ovšem také zde byly zamítnuty.
Přes to budeme hlasovati pro tento zákon. Podali jsme tyto pozměňovací návrhy zejména, proto, poněvadž právě v tomto státě se musíme obávati, že každé příležitosti bude použito, aby naši soukmenovci byli poškozováni; jest zcela, dobře možno, že tohoto paragrafu může býti použito k počešťování německých obcí. Promiňte, jestliže vždy, při každé příležitosti, vyslovujeme takovéto podezření, ale to, čeho jsme se zde posud dožili, omlouvá jen příliš dobře, jestliže takovéto podezření vždy znovu se objevuje. Doufáme sami, že jest bezdůvodným a že v budoucnosti z tohoto paragrafu nevyplynou opět potíže a škody pro naše obce. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přeje si slovo pan zpravodaj k doslovu?
Zpravodaj sen. dr Přikryl: Nikoliv.
Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava jest skončena. Budeme hlasovati. Prosím, aby páni senátoři zaujali svá místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku č. 1406 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové opravy?
Zpravodaj sen. dr Přikryl:
V § 2, odst. 3. za slovem >obvodním< má býti čárka,
v § 20, prosím, aby čárka za slovem >služby< byla vynechána a
v § 25, budiž vynechána čárka za slovem > vrchností<.
Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém i s navrženými opravami, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.
Budeme hlasovati o resolucích a jsou to resoluce výboru zdravotního, výboru sociálně-politického a resoluce dr Wiechowského.
Kdo souhlasí s těmito třemi resolucemi, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, resoluce jsou schváleny a tím tento odstavec denního pořadu je vyřízen.
Bylo ze středu senátního vysloveno přání, aby odstavec 16. a 17. denního pořadu dnešního byly projednány v jedné debatě společně. Nejsou-li proti tomu námitky, vyhovím tomuto přání a budeme oba dva odstavce projednávat současně a sice bod 16. a 17. (Námitky nebyly.)
16. Zpráva výboru kulturního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. Tisk 1437.
17. Zpráva výboru kulturního, sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění některé zákony o služebních poměrech učitelstva veřejných škol obecných a občanských. Tisk 1417.
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě 4 hod. se stanovením řečnické lhůty na 1/2 hod. pro jednotlivého řečníka.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat.
Zpravodajové pro bod 16. jsou: za výbor kulturní sen. dr Krejčí, za výbor rozpočtový sen. Havlena.
Zpravodajové pro bod 17. jsou: za výbor kulturní sen. Hnátek, za výbor sociálně-politický sen. Jílek, za výbor rozpočtový sen. Klečák.
Uděluji slovo zpravodaji výboru kulturního panu sen. dr Krejčímu.