To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty také ve čtení druhém.

Pak je ještě resoluce, kterou pan zpravodaj přečetl.

Kdo souhlasí s touto resolucí tak, jak ji pan referent přečetl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce jest přijata. Na denním pořadu dále je

13. Zpráva výboru národohospodářského, ústavně-právního a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, čís. 329, Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový. Tisk 1444.

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě jedné hodiny se stanovením řečnické lhůty na půl hodiny pro jednotlivého řečníka.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Zpravodajové jsou: za výbor národohospodářský sen. Lisý, za výbor ústavně-právní sen. Lukeš, za výbor rozpočtový sen. Kroiher.

Prosím pana sen. Lisého, aby jako referent národohospodářského výboru se ujal slova.

Zpravodaj sen. Lisý: Vysoký senáte! Bylo mnoho stížností na nedostatky, které jsou v náhradovém zákoně. Tyto nedostatky byly často výmluvou u úřadů, že nelze plně vyhověti při přídělu půdy. Všechny politické strany ve svých časopisech upozorňovaly na tyto nedostatky zákona a žádaly, aby novelisaci zákona náhradového byly odstraněny. Já a několik kolegů i z poslanecké sněmovny podali jsme návrh na změnu tohoto zákona a odstranění jeho nedostatků. Poslanecká sněmovna projednala tyto návrhy a usnesla se na návrhu zákona, kterým se zákon o převzetí a náhradě zabraného majetku pozemkového doplňuje a částečně mění. Doplňky tyto mají zjednodušiti a také urychliti řízení náhradové, odstraniti všechny nedostatky legislativy, rozřešiti otázku finančních prostředků a zabezpečiti zaměstnancům na zabraných velkostatcích jejich existenci.

Zákon tento pojednává o 2 důležitých záležitostech: Jest to záležitost náhrady a zabezpečení existence zaměstnanců. Víme, že právě finanční otázka, která působila mnoho nesnází Pozemkovému úřadu, byla příčinou, že přidělování půdy nemohlo býti rychle prováděno. Musím vysloviti podiv, že to 2-3 léta trvalo, než otázka nejdůležitější pro reformu půdy, otázka náhradových bank a náhradových knih byla rozřešena. Dokud tato otázka náhradových bank a náhradových listin nebude rozřešena, není možno prováděti plně příděl půdy, poněvadž naši malozemědělci nejsou tak finančně silni, aby mohli ihned hotově přidělenou půdu platiti. Jsou na omylu obyvatelé měst, že dnes v době poválečné malozemědělec jest zámožným a bohatým člověkem. Těch málo krejcarů, které více získal, již se rozletělo z jeho kapes, a bude-li reforma půdy protahována na 3, 4 a snad 5 roků, bude finanční stav jeho takový, že bude musiti odmítnouti každý příděl půdy. Snad nepřátelé a nepříznivci pozemkové reformy s tím počítá jí a snad to bylo příčinou, že otázky finanční tak dlouho se neřešily. Našim zájmem a povinností musí býti, aby otázka finanční byla upravena, aby náhradové banky a náhradové knihy byly zavedeny. Náhradové knihy musí býti v činnosti jednak proto, aby chudí uchazeči nebyli vytlačeni z pozemkové reformy a nemají-li banky k tomu chuti, nechť vláda předá službu náhradovou šekovému úřadu, který může tak učiniti dle §u 64 tohoto návrhu. Jestliže se tak nestane a neprovede-li se tato otázka rychle, pak bude nedůvěra k Pozemkovému úřadu u chudých uchazečů ještě stupňována.

Dnes jest těžko žádati od uchazečů půdy, aby hotově platili. Také myslím, že není správné žádati, aby hotově se platila náhrada vlastníkům. Žádá-li se to, jest tím naprosto znemožněno malému, chudému člověku, aby půdu dostal. Máme případ na Hrotovicku, kde se provádí příděl půdy, ale půdu lidé nemohou převzíti, poněvadž nemají zálohy, kterou Pozemkový úřad vysoko jim předpisuje. A jest to do nebe volající, jestliže v Hrotovicích předepsána jest chudým lidem, kteří nemají často ani krejcaru, na každý hektar půdy záloha 1000 Kč. Kde má chudý člověk při dnešním nedostatku záložen a neochotě spořitelen tisíc korun vzít. Nezbývá než aby půdu, která přídělem a zákonem mu patří, přímo odmítl. Stojíme proti tomu, aby Pozemkový úřad takovým způsobem znemožňoval chudému člověku přijmout příděl půdy, že vypisuje vysoké zálohy. Vypadá to, jakoby to bylo úmyslně děláno. Jest třeba, aby otázka náhradové banky co nejrychleji byla vyřízena.

Druhá otázka velíce důležitá týká se zemědělských zaměstnanců. Zemědělští zaměstnanci mají býti podle § 3 starobně a invalidně pojištěni, a to v rámci požitků pensijních číslo 89 z r. 1920, s tím omezením, že nejvyšší mezi jsou požitky dle zákona č. 130 z roku 1921 podle jednotlivých skupin zaměstnaneckých. Dělníci zemědělští dosud nepodléhali pojištění pensijnímu, v tomto případě budou přejatí velkostatkem a budou požívati nejvyšších požitků skupiny první tabulky z čl. 130. Stejné omezení platí pro úředníky a zřízence, u nichž nastane při převzetí vyrovnání se zákonem pensijním. Pense nebude dále vyplácena velkostatkáři, nýbrž státem, a to se značné části z prostředků veřejných, jež ovšem budou rozpočtově omezeny. Nutno je, aby prováděcí nařízení k §§ 73 a 75 byla ihned vydána; zejména k § 75, aby každá nejistota o osudu zaměstnanců byla určitým způsobem odstraněna. Právě tato nejistota zaměstnanců na velkostatku, co se s nimi stane, bude-li velkostatek rozparcelován, byla příčinou, že se stavěli proti reformě půdy a byly přímo bouře na mnoha místech, jako na Netolicku aneb veliké protesty, jako na Mnichovo-Hradišťsku a jinde proti reformě půdy se strany zemědělského dělnictva a zaměstnanectva. Je to opravdu smutné, že Pozemkový úřad tuto otázku neřešil, ač senát na to již loňského roku v září upozornil, že bez otázky zabezpečení existence dělnictva, zřízenectva a úřednictva nedá se provésti reforma půdy.

Vím, že stanovisko zemědělských dělníků a zejména zaměstnanců z té příčiny, že neměli-li zabezpečenou existenci, bylo přímo příkré a, řekl bych, přímo zadržující provádění reformy půdy. Snad tímto zákonným návrhem, který plně zabezpečuje zaměstnance zemědělské a dělníky, bude poměr jejich k reformě půdy změněn. A bude jistě změněn, když obsah zákona bude prováděn.

Vážení pánové, neradil bych, aby zase takovým, lehkomyslným způsobem dívali jste se na otázku zemědělských dělníků a zřízenců. Jako socialista trvám na tom, že reforma půdy nesmí nikoho poškozovati, kdo na půdě zakládá svojí životní existenci, ať je to také i malý zemědělec, který jestliže dělá nárok na půdu, jistě také nechce, aby, jak na schůzích bylo tlumočeno, přišel někdo o svou existenci. Naopak po dohodě a zákonném dorozumění chce každý, aby jeho existence byla zabezpečena.

Tuto otázku nechal Pozemkový úřad ležeti celá léta, aniž jí věnoval nejmenší pozornosti. Když však veliký výkřik a někde i bouře zemědělského dělnictva ohrožovaly bezpečnost naší republiky, Pozemkový úřad teprve si této otázky všiml a začal ji studovati. Co máme říci, pánové, o takovém státním úřadě, který po době 2 až 3 let musí prohlásiti, že ani neví, kolik zemědělských dělníků a zřízenců, je na zabraných velkostatcích. To jsou velice smutné zjevy. (Hlas: Správní rada!) Byla-li to správní rada anebo předsednictvo, to je jedno. Vinník jako vinník, ať patří k té či oné politické straně, nikoho nevyjímám a nikoho neomývám. (Tak jest!) Vina zde jest a musí býti odčiněna bez rozdílu. Osobní věcí, které hrají zde takovou úlohu, musí přestati. Ty právě zanesl Pozemkový úřad tam, že lid volá, aby bylo z Pozemkového úřadu ministerstvo. A jestliže dnes se ozývají proti tomuto volání lidu politické strany, strany ty umlknou hned, až tisíce a statisíce malozemědělců dá povel: chceme pořádek v provádění reformy půdy a chceme půdu, jak toho nutně vyžaduje naše existence a jak toho potřebuje a vyžaduje vážnost a čest státu.

Touto osnovou se snad umírní naší zemědělští dělníci a zřízenci a budou klidně vyčkávati aspoň po nějakou dobu, kdy prováděním reformy půdy na jednotlivých velkostatcích podle zákona, doslova a písemné jejích existence bude se zajišťovati. Nebudu opakovati, jak tento zákon pojednává o existencí zaměstnanců, poněvadž vám to je známo z předlohy, chci říci jen jedno, že nikdo si nesmí mysliti, že by pomocí bodáků a bajonetů mohl umlčovati tyto lidí, nýbrž to jest možno jedině skutkem, totiž dáti každému to, čeho potřebuje ke své existenci a nebude potřebí sta a sta četníků posílati na Netolicko, aby udržovali pořádek. Ne bodáky a kriminály, nýbrž právo a spravedlnost každému, kdo mají nárok na spravedlnost, na své zaměstnání na velkostatcích, každý, ať dělník, ať úředník, ať malozemědělec, kteří si činí plný nárok na půdu.

Touto reformou půdy se do jisté míry vyhovuje velkostatkářům. Tito to byli, kteří reformě půdy také do jisté míry překáželi ne přímo nýbrž nepřímo. Říkali, že jsou poškozováni tím, že jejich náhrada není řádným způsobem prováděna, že ty odpočty byly příliš nízké. Tato reforma však jim do jisté míry přichází vstříc a my můžeme říci, že touto reformou se jim dává dar až do sto milionů korun. Tedy jejich křik a nářek proti nesrovnalostem je jistě umlčen a snad tento návrh, usnesený a schválený v poslanecké sněmovně a schválený usnesením senátu bude podkladem opravdového a rychlého provádění reformy půdy. Bylo by si přáti, aby největší otázku revoluční a také největší čin sociální, národohospodářský a národní byl uváděn ve skutek tak, aby všichni, kdo mají na půdě nějakou existenci nebo na půdě jí hledají, mohli býti spokojení. Tím končím a navrhuji, aby návrh zákona usneseného v živnostensko-obchodním výboru a usneseného v poslanecké sněmovně byl schválen.

Místopředseda Klofáč: Za výbor ústavně-právní referentem je p. sen. Lukeš.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Slyšíme na všech stranách stížnosti proti Státnímu Pozemkovému úřadu, zejména jsme je mohli slyšet dnes opětovně, že totiž pozemková reforma se neprovádí takovým způsobem, jak bychom si toho přáli a jak by to bylo v zájmu státu a aby též byli uspokojeni ti, kteří jedině po půdě toužili a kteří na té půdě mají podle zákona právo. Při tom ovšem nesmíme přehlížeti, že není jen vina na Pozemkovém úřadě, který zde nechci hájiti, avšak, že je mnoho zaviněno těžkopádným zařízením Pozemkového úřadu, že nebyl náležitě vybaven a konečně že jsme mu dali takové předpisy, na základě kterých se mu velmi těžce úřadovalo a úřadování stěžovalo. Dosavadní zákonnitá ustanovení ukládají totiž Státnímu pozemkovému úřadu mnoho formálních opatření, jichž zjišťování, ač se často jedná o věci podřadné, vyžaduje mnoho času a mnoho práce. Předloženou osnovou zákona mají se nejasné a mnohdy nesprávné znění zákona přesně stanoviti, a tím formálně řízení též zjednodušiti. Přijme-li se předloha zákona, jak jest předložena, umožní se tím též Státnímu pozemkovému úřadu snazší vyřizování a tím též rychlejší provádění pozemkové reformy.

Novelou zákona vyhovuje se také různým zájemníkům jak vlastníkům, tak pachtýřům a zejména zaměstnancům na velkostatcích, o jejíchž nároky resp. uspokojení jest zákonem dostatečně postaráno. Mimo to řeší se též osnovou tohoto zákona. otázky finanční. Doufám, že po přijetí tohoto zákona přestanou početné stížností proti pomalému provádění pozemkové reformy, a nepřestanou-li úplně, že se aspoň omezí na míru nejmenší. Přál bych si však, aby Pozemkový úřad při provádění pozemkové reformy pokud možno dbal co nejvíce oprávněných přání občanů dotyčných krajů, kteří se hlásí o půdu, na kterou by podle jejích přesvědčení a podle zákona měli nárok. Bohužel, nemůžeme říci, že Pozemkový úřad postupoval zde vždy, abych tak řekl, dosti správně, naopak mohu zde učiniti výtku, pokud se týká Šternberská, a to panství liechtenšteinského. Tam když Pozemkový úřad tuto záležitost vyřizoval, když sjednával kompromis se zástupci knížete Liechtenšteina, netázal se lidí, kteří si činili nároky na půdu z velkostatku liechtenšteinského, nýbrž uzavřel kompromis se zástupci Liechtenšteina takový, že celé panství vyloučil z programu pozemkové reformy. Tím tam ovšem způsobil velikou nespokojenost a můžeme říci bouři, ale doufám, že toto nedopatření a chyba, která se stala, bude aspoň nyní dodatečně napravena. Přál bych si, aby v zájmu klidu takového něco a zejména taková nedopatření se neopakovala a doufám též, že nyní, když se Pozemkovému úřadu ulehčí a.zejména, když bude zjednodušeno též jeho složení, což s určitostí očekáváme, bude pak možno pozemkovou reformu prováděti tak rychle, jak jsem zde řekl, jak by to bylo žádoucno v zájmu občanstva i v zájmu státu.

Ústavně-právní výbor pojednav o osnově zákona, nemá žádných pozměňovacích návrhů a navrhuje slavnému senátu, aby osnovu zákona přijal tak, jak byla poslaneckou sněmovnou schválena.

Místopředseda Klofáč: Prosím, pana senátora Kroihera, aby se jako referent za výbor rozpočtový ujal slova.

Zpravodaj sen. Kroiher: Rozpočtový výbor projednav předlohu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny uznal, že novela tohoto zákona jeví se ve všech směrech pokrokem proti stavu dosavadnímu a proto usnesl se připojiti se k usnesení výboru národohospodářského, čímž ovšem není řečeno, že by se připojoval také ke způsobu, jakým toto usnesení výboru národohospodářského zde bylo předneseno, a navrhuje, aby osnova zákona usnesená poslaneckou sněmovnou, tak jak jest obsažena v tisku 1410, byla senátem schválena.

Dále schválil rozpočtový výbor resoluci, ve které se vláda vyzývá, aby opatřením úvěru umožnila zaměstnancům přejímání půdy do vlastnictví neb nájmu podle § 75 zákona náhradového a aby zabezpečila zastoupení zaměstnanců v kuratoriu pensijního fondu podle § 73 a v rozhodčí komisi podle § 75.

Místopředseda Klofáč: K slovu jsou přihlášeni řečníci: pp. senátoři Albert Friedrich, dr Ledebur a Hartl.

Uděluji slovo panu sen. A. Friedrichovi.

Sen. Alb. Friedrich (německy): Slavný senáte! Jménem klubu německých sociálně-demokratických senátorů podávám následující prohlášení:

Předložená osnova zákona znamená dalekosáhlou změnu dosavadního zákona, K poradě o této předloze, pro kterou nám nebyl dán německý překlad, byly nám dány tři dny. Povrchní studium, jak jinak v krátkém čase nebylo možno, nám ukazuje, že zákon jak v technickém tak ve věcném ohledu má plno vad, že v jednotlivých částech jest úplně nesrozumitelný a že by jej zákonodárné shromáždění, které i chce býti bráno vážně, nikdy nesmělo přijati. Přes to přijala většina, která všechny tyto nedostatky zná, tento zákon beze změny. Nemůžeme se zúčastniti porady a usnesení, které jest parodií vážné parlamentární činnosti.

Místopředseda Klofáč: K slovu dále je přihlášen pan senátor dr Ledebur.

Sen. dr Ledebur-Wicheln (německy): Slavný senáte! Bohatý věnec zákonů o reformě půdy i nařízení, jichž máme dnes již více než dva tucty, obohacen byl novým květem: zákonem, o kterém dnes jednáme a který se důstojně řadí ke svým předchůdcům. Předloženou novelou má býti doplněno několik paragrafů náhradového zákona. Ohledně t. zv. náhradového zákona, německy >Entschädigungsgesetz<, který v německém znění neprávem obsahuje slabiku >ent< - neboť jest skutečně německy řečeno >ein Schädigungsgesetz< - vytkl pan president republiky zcela správně, že ve vysoké míře má zapotřebí reformy. Soudíce z výroků pana presidenta, musíme se domnívati, že mínil zlepšení ve smyslu rozumu a spravedlností, ale sotva lze se domnívati, že zákon, jak nám dnes byl předložen, jeho názorům bude vyhovovati. Naopak, domnívám se, že každý, kdo tento zákon nepředpojatě zkoumá, musí dojíti k přesvědčení, že jestliže již první náhradový zákon se jeví jako monstrum, jednotlivá ustanovení dnešního náhradového zákona přímo ve tvář bijí všem rozumným pojmům právním.

My němečtí senátoři zřekli jsme se toho, abychom k zákonům zde projednávaným podávali věcné návrhy, poněvadž jsme došli k přesvědčení, že to při dnešních politických poměrech znamená marné plýtvání energií. Omezujeme svoji parlamentární činnost na kritiku a v tomto smyslu chci vyjmouti několik ustanovení projednávané novely.

Paragraf 74 náhradového zákona doplňuje se v tom, že osoby, které doposud používaly zabrané půdy, jsou povinny zajistiti sumu pensijních nákladů kapitalisovanou dle stavu z roku 1921, kdežto zaplacení pozemku jakož i výpočet ostatních břemen děje se na základě hodnoty resp. stavu v létech 1913 až 1915. Toto ustanovení platí také pro pachtýře. Představte si nyní pachtýře, který, byv nátlakem Pozemkového úřadu vytlačen ze svého pachtu, má nyní ihned zaplatiti kapitalisovanou sumu dle stavu roku 1921 za úředníky, které po př. přijal, resp. za jejich pense; takovýmto způsobem tento člověk beze všeho může býti zničen. Totéž platí pro majitele pozemků.

§ 50 náhradového zákona byl změněn v tom, že žádný pachtýř na zabraném pozemku, jestliže na základe náhlé výpovědi Pozemkového úřadu ztratí pacht a zůstane bez výdělku, nemůže žádati odškodnění. Naproti tomu přiznává se Pozemkovému úřadu právo, zavázati majitele zabraného velkostatku, že předá půdu do pachtu těm osobám, které mu Pozemkový úřad označí. A konečně přidává v §u 75 náhradového zákona doplněk v tom smyslu, že osoby, které pracují na zabraném velkostatku, jsou nuceny pro uprázdněná nebo nově zřizovaná služební místa přijímati ty úředníky, které jim Pozemkový úřad přikáže. Tak, pánové, hospodařící majitel jest nucen vzíti za úředníka toho, koho mu Pozemkový úřad jmenuje, poněvadž jinde přišel o chleba. To odporuje všem pojmům o volném hospodaření a právu osoby, volně pracovati na své půdě. A co to při dnešním složení Pozemkového úřadu a při způsobu, jakým Pozemkový úřad posud prováděl pozemkovou reformu a po zkušenostech, které jsme posud učinili s Pozemkovým úřadem, znamená, nepotřebuje dalšího výkladu. Pravím jen: blaze tomu, kdo má nějakého strýčka neb synovce v Pozemkovém úřadu. (Veselost na levici.) Kdo ho nemá, nedostane místo.

Činnost Pozemkového úřadu byla v senátě opětovně podrobena ostré kritice. Byly namnoze činěny návrhy na zrušení Pozemkového úřadu. Pan president republiky vytkl ve své novoroční řeči výslovně, že Pozemkový úřad dnešním účelům naprosto již nevyhovuje, a přes to daří se mu i nadále co nejlépe, přes to přiznává se volnému uvážení tohoto úřadu nyní zase řada dalekosáhlých práv. Kdo vlastně drží Pozemkový úřad? Odpověď jest na snadě. České národní strany, které v >Pětce< jsou zastoupeny. Pozemkový úřad předložil panu presidentu republiky, jakož i všem zahraničním vyslanectvům dosti podrobný ospravedlňující připiš. Jest přece jen zajímavo, že úřad nějaký takovýto ospravedlňující připiš vůbec musí podávati. Ale ještě zajímavějším jest, že tyto ospravedlňující přípisy u různých vyslanectev znějí různě a že text jejích není týž. (Německy: Slyšte! Slyšte!) Tyto ospravedlňující přípisy obsahují také množství nepravd, jež zde uváděti vedlo by příliš daleko. Ale neobsahují celé množství věcí, které pochopitelně se zatajují, neobsahují nesčetné případy stranickostí, napomáhání čistě osobním zájmům a nacionálnímu šovinismu, které místy hraničí až na vydírání a neobsahují různé ošklivé věci, jichž nikdo nechce přednésti, poněvadž Pozemkový úřad má zájem na tom, aby je zamlčel.

Pozemkový úřad, kterému obzvláště my Němci přinášíme vstříc největší nedůvěru, přikročuje nyní společně s ministerstvem zemědělství k sestátnění pohraničních lesů. Československé zákony o reformě půdy, které stanoveny byly revolučním konventem, jsou produktem revoluce; tím snad lze ospravedlniti, že jsou nerozumné, nepraktické a nespravedlivé. Ale dnes, po třech letech, bylo by zajisté na čase, doplniti tyto zákony ve smyslu hospodářského a právního rozumu anebo utvořiti nové zákony na místě zákonů starých. Dnes by se však nemělo, navazujíc na tyto plody chorobné fantasie, zacházeti s cizím majetkem ještě brutálně ji, nežli to učinily samotné zákony revoluční.

§ 10 zákona, ze dne 16. dubna 1919 praví, že převzatý majetek pozemkový má stát podržeti pouze pro všeobecně užitečné účely. Ano, kde pak jest všeobecně užitečný účel při sestátnění pohraničních lesů? Zajisté není v zájmu německého lidu. Dle mého názoru také naprosto není v zájmu českého státního národa, obzvláště nikoli tehdy, mělo-li by se v pohraničních lesích hospodařiti právě tak, jako se hospodaří v lesích státních, o nichž jest veřejným tajemstvím, že jejích výnos jest velice nepatrný a že část jejích vůbec jest pasivní. Anebo byla by zde nějaká jiná příčina? Bylo snad ze státních lesů palivového dříví obyvatelstvu prodáváno levněji nežli z lesů soukromých? Právě naopak tomu jest. Mohu vám uvésti důkazy, že stát ze svých lesů prodával palivové a užitkové dříví za ceny, jež daleko přesahovaly směrné ceny. Anebo domníváte se snad, že stát se svými úředníky a pensisty jedná lépe nežli soukromý velkostatkář? Pak byste přece nebylí museli při předmětu, jenž právě před tímto zákonem byl projednáván, hlasovati o resoluci, ve které úředníci velkostatků v Brandýse, Konopišti, Chlumci a Tereziánského ústavu šlechtičen prosí, aby jim nyní, když se stalí státními úředníky, byly přiznány tytéž výhody, které zákonem jsou stanoveny pro soukromý velkostatek.

Jsou zde však také ještě jiné důvody, které mluví proti postátnění. Veliká část dříví ze slovenských státních lesů byla prý na dlouhou řadu let na sto jato prodána konsorciu kapitalistů. Nuže, každý, kdo v nějakém lese hospodařil, ví, co to znamená prodávati dříví na léta napřed. To jest to nejnehospodárnější, co existuje, rovněž jako prodávati dříví na stojato. Na všechen případ není takovéto opatření, kdyby mělo býti uskutečněno, v zájmu všeobecnosti, nýbrž nejvýše, jak jsme tomu přece zvyklí, v zájmu malého konsorcia, kde rovněž hojně budou zastoupeni strýčkové a synovci. Ministerstvo odůvodňuje sestátnění lesů tím, že československý fiskus nemá dostatek lesů, a že následkem toho nemůže kontrolovati ceny dříví. Takovéto odůvodnění jest pro každého, kdo měl co činiti s trhem na dříví, otevřeně řečeno, nesmyslným, neboť kontrolu cen dříví, dřevařský monopol, nebude míti stát ani tehdy, bude-li míti v rukou 80 a 90% všech lesů. Neboť dříví jest výrobkem, který jest vyráběn v tak nesmírném množství, že ho nelze ve státě monopolisovati. Ceny dříví budou se vždycky říditi dle ceny na světovém trhu, A v jakém smyslu vlastně chce stát působiti na ceny a je kontrolovati? Chce-li působiti vzestupně, uškodí domácímu konsumu a chce-li působiti sestupně, uškodí domácímu národnímu hospodářství. Vidíte tedy, že odůvodnění vůlí působiti na dřevařský trh není ničím jiným, než planou výmluvou.

V dřívější době uváděny byly na obranu sestátnění pohraničních lesů důvody strategické. Před krátkou dobou označily směrodatné osobnosti v republice tento důvod jako směšný, a přece dovídáme se nyní, že jest to především vliv francouzského jenerála pana Mittelhausera, jenž naléhá na sestátnění pohraničních lesů a následkem tohoto vlivu má nám německým Helotům z vlastní domácí půdy býti postaveno vezení. S hospodářskými a sociálními úkoly pozemkové reformy, které zplna uznáváme, nemá sestátnění lesů nic společného. Jest zbabělou loupeží na lidu a soukromém majetku. (Souhlas na levici.) Ano, není ničím jiným nežli loupeží, a zbabělou proto, poněvadž loupež provádí někdo, kdo má moc, proti někomu, kdo jest bezbranný. (Výkřiky sen. Kroihera. Řečník pokračuje, obrácen k senátoru Kroiherovi.) Musím otevřeně říci, musím se diviti, že strana, která stojí na stanovisku křesťanského názoru světového a která se nazývá katolickou, podpisuje zákon, kterýž desateru přikázání v každé příčině odporuje. (Sen. Kroiher: Co pak dělali Němci v Poznani?) To se nikdy nestalo, znám přesněji poznaňské poměry.

Před více nežli jedním rokem konala se v ministerstvu orby anketa o sestátnění pohraničních lesů, ku kteréž přizváni byli odborníci obou národností a všech kruhů. Při tom vyslovili se všichni až na jeden hlas proti sestátnění lesů. Proč tedy se svolávají ankety, když se pak činí opak? V posledních měsících konaly se četné schůze obeslané všemi německými stranami, ve kterých zaujato stanovisko proti sestátnění lesů. Ale to jest zcela lhostejno, nedbá se na to, co jiní lidé praví, zejména, ne na nás Němce. Jedna třetina státních občanů se zcela jednoduše ignoruje a tato neúcta k vůlí lidu v tak zvaném demokratickém státě jest dle mého názoru důkazem, že demokracie zde jest lží, a že naopak my jsme zde ovládáni národnostní oligarchií dle její svobodné vůle.

Nechci zde vůbec mluviti o jednotlivostech vyvlastnění lesů a pozemků, o zaplacení a jinakých nespravedlnostech, pouze na jeden bod chtěl bych obrátiti pozornost. Vidíte, pánové, mužové, jejichž předkové od staletí s půdou byli srostlí, kteří ve svědomité péči tuto půdu vzorně vzdělali, a v tomto vzorném hospodářství právě tak jako ve vlastním svém domově vytvořili sídla kultury v pravém slova smyslu, ti nyní ze svého vlastnictví a ze svého domova s krátkou lhůtou výpovědní jsou vyhánění jako nepoctivý kočí. Což pak víte pánové, kteříž zde vládnete, jaký význam má tradice usedlých rodin v kulturním a hospodářském významu právě ve mladém státě a právě v době, kdy keťasové a váleční zbohatlíci házejí na hromadu vymoženosti staré kultury? Nevíte-li toho, radím vám, abyste cestovali db Anglie a tam se přesvědčili, jak v této nejdemokratičtější zemi na světě ctěno jest právo domu a vlastnictví.

Odnětí lesů, kterýmž jednotliví majitelé pozemků skoro o celý svůj majetek přicházejí, jest povážlivým pokleskem proti zásadě neporušitelností vlastnictví, jež také v československé ústavě jest zakotvena a uznána. Praví se, že Rus Čičerin, když v Janově s francouzské strany byl žádán, aby uznal soukromé vlastnictví, odvětil, že radí západním mocnostem, aby v této příčině přece nejdříve začly u svých vlastních spojenců, u Jislovanů a Čechoslováků, Rusku nedostává se žádaného úvěru proto, jak se chová v otázce vlastnictví, Tím nepochopitelnějším jest, že se najdou ještě západní státy, liteře vzhledem k tomu, jak se zde jedná se soukromým vlastnictvím, poskytují úvěr Československu. A právě tak nepochopitelným jest šílené kolísání, ve kterém československá koruna stoupá. Nikdo z vás přece dnes nevěří, že stoupání čs. koruny jest výhradně známkou důvěry v t zv. konsolidaci státu! Čs. koruna stala se dík dřívějším námahám finanční správy a dík beznadějnému postavení ostatních středoevropských států, vytvořenému mírovými smlouvami, módním artiklem mezinárodní spekulace. A tato mezinárodní spekulace žene kurs ve víru do výše, při čemž však valná část národního hospodářství z toho hyne, při čemž počet nezaměstnaných denně roste, takže jsme to dnes dovedli šťastně tak daleko, že jsme nejdražší zemí v Evropě. Tak zvaná hospodářská konsolidace - o politické nechci mluviti - existuje jen ve zlatém lesku valuty a ve falešném světle zaplaceného vládního tisku. Ve skutečnosti této konsolidace není. A sice - vytýkám to výslovně - není jí vzdor výjimečně příznivému hospodářskému podkladu tohoto státu proto, poněvadž zde všechny otázky právní, hospodářské, sociální a kulturní povahy výhradně jsou pojímány a řešeny se stanoviska stranicko - politického a národnostně-šovinistického. Kdo nepatří k české národnostní stranické klice, tak systematicky jest potlačován, podváděn a olupován a mezi všemi národnostmi tohoto státu dostává se nám, Němcům, této přednosti v nejštědřejší míře, poněvadž jsme považováni za nebezpečné. (Sen. Hartl [německy]: A poněvadž od nás toho lze nejvíce nabrati!) Řekl jsem již dříve, že kritika vlastně jest jedinou zbraní, kterou máme. Jsme jako občané demokratického státu dle mého názoru také povinni tuto kritiku vykonávati a jestliže vládě to jest nepříjemno, jestliže ve svém tisku nás pro naši kritiku napadá a nazývá ji illoyální, není dle mého názoru v právu, neboť kdyby nebylo německé oposice a německé kritiky, která jako žíravá sůl do jisté míry ještě brání kvasící hnilobě tohoto státu, kdyby české strany této země byly mezi sebou samy, pak tento stát již dávno by se byl udusil v bahně vnitřního sváru a vnitřní korupce. (Odpor českých stran.) Ano, pánové, nerozčilujte se, a prosím, byste mi nevykládali ve zlé, že v poslední den zasedání provádím kritiku poněkud ostrou. Ale cítím se povinen tak činiti následkem přesvědčení svého i vůči svým voličům. Podal jsem s více pány kolegy v poslední schůzí senátu naléhavou interpelaci na veškeré ministerstvo, abych vyslovil rozhořčení a rozčilení, jež ve veškerém německém obyvatelstvu povstalo pro hanebný atentát v Louce. Dáti zadostiučinění vůči brutalitě, jaká tam byla spáchána, jest nemožno. Čeho jsme žádali, byl projev politování se strany vlády a, pokud to vůbec je možno, náhrada škody. Naší interpelaci nebyla, přiznána pilnost, poněvadž většině slavného senátu patrně jest lhostejno, když Němci jsou ztýráni a zmrzačeni. Pan ministr dodnes na tuto interpelaci neodpověděl. Zítra uzavřen bude senát a jest pochybno, zdali bude lze ještě odpověděti, Bude-li dána odpověď později, i když bude míti sebe větší význam věcný, psychologického významu již míti nebude. V každém normálním státě právním byl by zodpovědný správce vlády vzhledem k takovýmto událostem si vyžádal slovo bez vyzvání a byl by bez vyzvání vyslovil své politování, aby uklidnil náladu v obyvatelstvu. Ve starém Rakousku se tak vždycky dalo i konstatují, že se zde tak nestalo, i vyvozuji z toho své další důsledky, o kterých již nemluvím.