Co děje se dnes v lesním hospodářství, co se děje na různých místech nejen na Slovensku, ale také zde v Čechách, jest úžasné. Přicházejí zprávy, že lesy se přímo drancují a jestliže dnes neučiníme přítrž tomuto drancování, budeme míti v krátké době v naší republice lesy vydrancovány. Jestliže stává se také to, že Pozemkový úřad vyhovuje různým společenstvům a družstvům, která se tvoří, nečiní dobře. My pozorovali jsme na mnoha místech, že příděl půdy byl znemožňován tím, že najednou na místě, kde měl býti příděl půdy drobným lidem, objevila se družstva různého rázu. Družstva pastevní, družstva (Hlas: Mašata!) jiného rázu, jako na příklad k pěstování ušlechtilých semen, pěstování zvláštních ras brambor, dobytčí družstva, a bůh ví, jaká družstva se vymyslila, a v těchto družstvech sedí páni, kteří na schůzí mluví pro reformu půdy pro malý lid, ale pomocí těchto družstev znemožňují příděl půdy, poněvadž si vynutili jednak na ministerstvu zemědělství a jednak na Pozemkovém úřadě, že dostávají tento příděl před těmi drobnými žadateli půdy. Vážení pánové, promiňte, že se rozčiluji, ale nemožno se nerozčilovat, když jedete tou krajinou a jdete na schůze drobného lidu a neslyšíte nic, než nářek a žaloby na poslance, že nekonáme své povinnosti a nechráníme malého člověka, kterému zákonem patří půda. Jestliže, vážení pánové, staví se šlechta a velkostatkáři proti této reformě, víme, že je to pro ně s jejich stanoviska jasné, ale diviti se musíme, že na příklad dnes, když zákon je jasný, vyskytují se různé náhledy, že na příklad církevní majetek nepatří pod zábor. Četli jsme nedávno ve >Věstníku svazuvelkostatkářů< doslovně, že církevní majetek měl a má velký význam kulturní a humánní, jež mu od věků připadl a svědomitě do dnes se plní, na kteréžto momenty musí býti při provádění pozemkové reformy vzat náležitý zřetel.
Vážení pánové! Prohlašují s tohoto místa, že my trváme nejen na zabrání majetku šlechty, nýbrž i na zabrání církevního velkostatku a podřízení jeho reformě půdy. Reformou půdy, vážení pánové, je doplněna naše revoluce a kdo nestojí při provádění reformy půdy, pak jistě nemá na srdcí budoucnost, pevnost a zachování naší republiky. Končím.
Místopředseda Kadlčák: K slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím pana zpravodaje k doslovu.
Zpravodaj sen. Slavík: Slavný senáte! Pan kolega Lisý proti samotnému zákonu zde vlastně nijak nepolemisoval, nýbrž polemisoval ohledně provádění pozemkové reformy a proti Pozemkovému úřadu. Já jako referent o tomto zákoně nemám naprosto k tomu příčiny, abych hájil provádění pozemkové reformy, anebo Pozemkový úřad, ale přece musím prohlásiti s tohoto místa, že musí již jednou ten omyl, který ustavičně panuje, jako by naše strana měla Pozemkový úřad výhradně ve svých rukou, býti odstraněn. V Pozemkovém úřadě je strana naše zastoupena tak malým počtem jako ostatní politické strany a pak je povinností těch pánů kolegů sen. Lisého, aby řekli svým straníkům, kteří tam zasedají, ty výtky, a není třeba uváděti to tak tendečně, jako bychom to všecko zavinili my, naše strana. S tohoto místa jsem povinen proti takovýmto paušálním výtkám naprosto se ohraditi. (Výborně.)
Proti samotnému zákonu není zde učiněno žádných námitek, poněvadž zákon tento není ničím, než prodloužením stávajících poměrů, a z toho důvodu doporučuji, aby zákon tak, jak byl schválen poslaneckou sněmovnou, byl přijat také slavným senátem.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Rozprava je skončena. Budeme hlasovati.
Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou proti tomu námitky? (Námitek nebylo.) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle usnesení poslanecké sněmovny vyznačeném v tisku čís, 1401 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Má pan zpravodaj nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Slavík: Nikoliv.
Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty,ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty také ve čtení druhém.
Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen a přistoupíme k dalšímu, jímž jest
11. Zpráva výboru národohospodářského stran usnesení poslanecké sněmovny k návrhu posl. Koudelky, Ant. Černého a soudr. na novelisaci zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 Sb. z. a n. o obnově drobných zemědělských pachtů. Tisk 1427.
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě čtvrt hodiny.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh můj jest přijat.
Zpravodajem je pan sen. Petřík. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Petřík: Slavný senáte! Obnova drobných pachtů jevila se nutnou také letošního roku. Pachty byly obnovovány zákonem z r. 1920 a 1921 a letos přistupujeme k prodloužení pachtů pro rok letos končící 1922 a 1923, na jeden rok, končících 1923. Tím dostaneme tři obnovené pachty, které budou končiti jedním rokem. Letos dva a příštím rokem jeden. Skončí nám tedy jedním rokem tři období pachtovní, takže by nám stačil zákon jeden, celkový, abychom ho každým rokem nemusili opakovati.
Při obnovování těchto zákonů zjistili jsme, zvláště my zástupcové malých lidí, že se velmi těžko tyto zákony projednávají, protože i když. se podá ten zákon brzy, jako Koudelka ho podal 13. ledna v poslanecké sněmovně - v senátě byl podán včas návrh kol. Lisým a mnou - čekalo se, jak poslanecká sněmovna naloží s tímto návrhem Koudelkovým. A jak to bývá, není času v zimním zasedání, není času v jarním zasedání a pak se v zasedání poslední dny začíná smlouvati a projednávati a zákon vypadl tak, že je horší, nežli byl loňského roku. Loňského roku měl zákon, řekněme, jakýsi právní smysl, ale letos í v tom právním je hodně pošramocený. Návrh na novelisací zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 313 Sb. z. a n. o obnově drobných zemědělských pachtů, usnesený poslaneckou sněmovnou, pozměňuje pouze § l a § 2, ostatní paragrafy zdá se, že naprosto ruší. V zákoně je mnoho rozporů a pachtovné zvyšuje se 3-4kráte oproti dosavadním zákonným pachtům, dosavadním úpravám zákona. Zmíním se, který zákon tím myslím, V článku I. stanoví zákon, že se obnovují pachty končící v létech 1922 a 1923, v článku VI. však, že se obnovují pachty, končící v létech 1922 a 1923. (Sen. Kouša: Vrátit to!)
Vrátiti? To já řeknu, proč ho nevracíme. V článku VI. pak se ponechávají v platnosti pachtovní smlouvy uzavřené v době od 1. ledna 1922 až do vyhlášení zákona mezi propachtovatelem a novým pachtýřem. Tedy se tam obnovují zákonem všechny pachty končící roku 1922 a 1923, v tom §u l však v článku VI. se připouští - až do uzákonění tohoto zákona a uveřejnění ve sbírce - že mohou se obnovené pachty nechati v platností, pakli byly uzavřeny na 6 roků a nemá-li pozemek více než 8 ha, i s pachtovaným dohromady.
Tedy de facto když tento zákon prodloužíme a uvedeme ve skutek, stane se nám, že všecky tyto pachty se zruší a pronajmou takovým lidem, kteří dají více na 6 let, a takových, kteří nemají ještě pachtováno 8 ha je celá spousta, 8 ha to jest 28 strychů. To znamená, že by mohli nájemci 18 až 25 korcoví najímati dále pozemky a dosavadním pachtýřům by se vzaly. To platí i pro nové pachtýře, nejen zatímní. Je nebezpečno zákon oddalovati. Pachtýři čekají na tento zákon. V září se obnovují smlouvy a my jdeme do srpna. Nemůžeme zákonu dávati nové znění a posílati ho do poslanecké sněmovny, poněvadž nezasedá.
V čl. II. přiznává se pachtýřům nárok na náhradu způsobené škody, byl-li jim pacht neprávem zrušen. Neurčuje se nijak pojem takové škody. To povede k četným právním rozepřím, týká-li se to jen náhrady za hnojivo nebo i také jiné škody. To tam mělo býti určeno, na kolik let se má ta škoda počítati, o tom nic nevíme, to by mělo býti přesně určeno, od toho jsou zde právníci a navrhovatelé.
ČI. III, nepřiznává pachtýři hospodářských dvorů, statků a usedlostí právo na obnovu pachtu pozemku, na kterém hospodáři sám, tak to vyznívá, ale přiznává mu nárok na obnovu pachtu pozemků, které dal do drobného podpachtu. Právnicky jeví se ta věc nemožnou. To, co obhospodařuje sám, to nemůže obnoviti, ale přiznává se mu nárok na obnovu pachtu toho, co dal do podpachtu. To je právnický lapsus.
ČI. IV. zavádí nový způsob vypočítávání pachtovného. Při určování oblastí neuvádí se však, že to mají býti oblasti uvedené v zákoně ze dne 8. října 1920, č. 586 Sb. z. a n. Pachtovné podle tohoto zákona má činiti v řepařské oblasti při ceně žita 230 Kč za 100 kg, t. j. nynější cena bursovní, 690 Kč z hektaru. V obilinářské oblasti I. - 590 Kč, v obilinářské II. - 460 Kč, v bramborářské 415 Kč a v pícninářské 345 Kč z 1 ha, podle nynějška. I v chudých krajinách. To je hrozné nájemné. Na chudém západočeském Pošumaví, na Blanicku, je nemožno, aby pachtýři takové nájemné platili.
Podle opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 činilo tehdy, když se to zavádělo, nájemné v prvé skupině na začátek 182 Kč, a to se vypočetlo podle toho, kolik se platí daně pozemkové z hektaru a kolík je čistý katastrální výnos z hektaru, takže při nejnižším katastrálním výnosu činilo pachtovné 182 Kč a při nejvyšším 411 Kč; v druhé skupině, t. j. I, obilinářské činilo pachtovné 125 Kč, v nejvyšší stupnicí až 310 Kč, ve třetí skupině, t. j. druhé obilinářské, činilo pachtovné nejnižší 100 a nejvyšší 252, ve čtvrté skupině bramborářské 100 a nejvýše 215 a v páté skupině 85 a nejvýše 175 Kč z hektaru. Je viděti, že to bylo poměrně nižší. My ty pozemky nemáme najmuté, protože nejlepší pozemky nedá nikdo do pachtu.
A kromě toho jsou tyto rozpory. Máme zákonem upraveno pachtovné několikráte. V zákoně o starousedlých v §u 3 se pronajímají pozemky, které měli starousedlí v nájmu, kteří neměli přes 8 ha, těm se na 6 roků povoluje pachtovné od obce a určuje se pacht za hektar z pole na 90 Kč, nejvýše 150 Kč. První až třetí bonita 150 Kč, 4. až 8. bonita 90 Kč; u luk se počítá 1. až 3. bonita po 225, 4. až 8. po 150 Kč. Vidíme, jaký je tu v tom rozpor. Druhý zákon, pánové, jest § 63.
§ 63 určoval nájemné nejnižší 85 až 90 Kč, to už počítá obilinářské první a druhé a nejvyšší 200 až 210 Kč. To se obnovuje za starých podmínek tím zákonem, o kterém referoval pan kol. Slavík. To je nízké nájemné, a teď ještě jsou pachty dlouhodobé, kde nájem jako vlastnící platiti nemají a z těch je teprve nízké nájemné, protože vlastník nemá právo nic jiného přirážet, jen to, co musí přirážet, na moučnou dávku. Tedy jsou tří zákonné pachty velmi nízké a jen tento jest vysoký. To jsou ohromné rozpory.
Chudé kraje ponesou velmi těžce toto zvýšení pachtu, pachtýři budou nuceni vzdávat se pachtů a když je podrží, nepovede to k snížení cen zemědělských výrobků, nýbrž povede to k zvýšení cen.
Pachtýři budou platit pachtovné podle cen sklizně roku, ve kterém najímají a ne kdy budou sklízet, oni budou sklízet teprve za rok při sestupné tendenci cen obilí, budou platit letošní ceny, ač příštím rokem budou asi ceny levnější.
Pak to vypočítávání nájemného a vypočítávání cen obílí bude též sporné. Ministerstvo má vyhlásiti v čas průměrné ceny, to jest za září, říjen a listopad. V listopadu je teprve ukončeno průměrné období a ministerstvo může vyhlásiti teprve v prosinci, co se bude platit za nájem, ale propachtovatel bude nájemné na mne chtít a já budu po případě museti dáti větší zálohu, než co budu platiti a z toho budou veliké rozpory. Není tu směrnice, když není dohody, kdo rozhoduje o tom, co se má platit.
Čl. 6. připouští uzavírání nových pachtovních smluv, o kterých jsem se zmínil. Proto nemůžeme ho oddalovat, aby vešel v moc práva a pak také k vůli tomu, že panuje velký hlad po půdě, aby nepřišel nikdo o půdu, a dále je ještě velká nezaměstnanost a lidé půdu potřebují.
Národohospodářský výbor se postavil na stanovisko, které jsem jako referent měl a uznával, že bychom byli prosadili zákon zde v senátě lépe, než oni ve sněmovně poslanecké. Vědouce to, měli ten zákon z těchto skupin interesentů sem předložiti. Je velíce divné, že všichni koketujeme s domkáři a když se přijde s tím, že bychom jim měli něco poskytnouti, že se jim to právo nedá. Je to zaviněno samozřejmě tím rychlým tempem práce poslanecké sněmovny, které tam panuje.
Národohospodářský výbor doporučuje vám, abyste zákon v nezměněném znění - je to smutné, že to musím říci, ale je to nyní nutností - přijali a abyste také schválili resoluci, které je u návrhu toho vytištěna.
Místopředseda Klofáč: K slovu se přihlásil pan kolega Lisý.
Sen. Lisý: Slavný senáte! Připojuji se ke slovům referenta p. Petříka, pokud se týče oněch nesprávností a nedokonalostí onoho zákona. Připomínám, že neprávem na př. tento zákon nese název, že se jim doplňuje a částečně mění zákon čís, 313 Sb. z. a n., naopak, jde o zákon zcela nový, s novými materielními předpisy, týkajícími se jiné skupiny subjektů, než zákon čís. 313. V návrhu jsou nepřesnosti, zřejmý nedostatek ovládání právnických výrazů a mnoho nesrovnalostí vnitřních. Na př. v čl. II. je nejasná fráse: >Převzetísvému nástupci do vlastnictví<. O něco dále: >nástupce pozemek do vlastní správytakto přejatý..<. Tedy jest zde vnitřní rozpor mezi vlastnictvím a správou. To může býti už příčinou různých soudních rozporů.
V čl. III. předmětem věty je pachtýř a přece je nesmyslné pokračování vtaženo na předmět: >vyjma ony hospodářské celky<. To je přímo nesmysl!
Jsou tam nejasnosti, na př. kdo rozhoduje, dle jakého zákona a nařízení, jaká je to oblast obilní a tak dále. Tam stojí: >dokud nevyhlásí ministerstvo zemědělstvípřiměřené ceny<, tedy není zase jisto, jaké ceny, a také tam není stanoveno, zda vůbec je povinen pachtýř platiti na pachtovné >a konto<.
V dalším není ustanoven důvod, proč se nedohodnou strany. Vždyť ministerstvo zemědělství hlásí nejvyšší ceny. Jak se nedohodnou? Není zde dále ustanovení, když soud zamítne žádost o úpravu, pak vůbec nestane se naprosto ničeho. Není zde také uvedeno, zdali je to řízení sporné nebo nesporné. Není zde uvedeno, co se stane, když návrh bude opožděn a když se jednotlivé strany nedohodnou. Jaké bude potom pachtovné?
V posledním odstavci čl. IV., nevím, co znamenají slova: >pod takto vypočtený<. Tomu ani právník nerozumí, co znamená >pod takto vypočtený<.
V čl. V. uvádí se taková nejasnost, že na př. když se stane, že u soudu je právoplatně upraveno pachtovné, tedy přece pro ten samý rok může jedna strana podle návrhu zákona žádati znovu o úpravu. Tedy pro tento rok je možno dvakráte pachtovné upravovati.
§ 7 nemá naprosto žádného smyslu. Jak může tento zákon mluviti o smlouvě pachtovné od 1. ledna 1922 uzavřené na 6 roků, když není v nejmenší souvislosti s paragrafem 1. Paragraf 7 jest neprávnický a nejasně stylisovaný, poněvadž opravdu nevím, co znamená >nýbrž a pak<. To znamená: >propachtovatelnení oprávněn, nýbrž toliko v....< atd. To jsou takové nejasnosti, které ovšem zákon velice, řekl bych, činí pochybným a jestliže navrhoval zde pan kolega senátor přijetí, děje se to jen, řekl bych, z nedostatku času.
Já, vážení pánové, podal jsem podobný návrh, i kolega sen. Petřík, ovšem navrhoval jsem pachtovné v zcela jiném smyslu, než je v návrhu přijatém. Výše pachtu v návrhu přijatém poslaneckou sněmovnou je příliš vysoká a pro některé krajiny i nebezpečná. My jsme žádali také, aby pachtovné bylo vypočítáno podle čistých katastrálních výnosů. Nebudu o tom mluviti, poněvadž je to zbytečné, když zákon je už přijat. Ale mluvím-li o těchto drobných pachtech, pak, vážení pánové, promiňte mi. že si budu stěžovati i na to, jak v této věcí se jedná s našimi malozemědělci. Zase samý útisk. A jestliže jeden kolega mi soukromě řekl, že mluvím zde příliš ostře a že se to nehodí na půdu senátu, pak tvrdím, že je to povinností mou jako senátora a vůdce malozemědělců přibíti všechno to, co se děje proti našim malozemědělcům, nejen že všude se odstraňují, co se týče půdy, ale kdekoliv organisace malozemědělské chtějí se zúčastniti zásobování státu, nenajdou nikdy u ministrů opory, naopak velicí, organisovaní zámožní rolníci a výdělkové společnosti zemědělské dovedou vždy najíti, řekl bych, úspěch.
A já protestuji, velectění pánové! Stát nesestává z velikých sedláků a magnátů zemědělských, nýbrž stát sestává z tisíců a statisíců malorolníků, a ti nesmějí býti vyloučení, když chtějí přispěti i státní správě, nesmějí miliony vydělávati plynoucí z toho, že zaopatří si stát od malého zemědělce laciné a dobré věci, nýbrž stát musí veliké peníze platiti jednotlivým výdělečným společnostem. Vážení pánové, jest trapné, když stát zakládá si svoji existenci na malých činitelech zemědělských, ale tito malí činitelé zemědělští nenajdou nikde - řekl bych - trochu lásky ani u těch úředních institucí ani u samotné vlády. Co vidíme na příklad při zabírání půdy, které se děje na různých místech? Příděloví komisaři jsou jmenováni Státním pozemkovým úřadem. Oni přijíždějí do různých krajů, ale místo s lidem vyjednávají s velkostatkáři. Ve mnoha místech, kde podle zákona má býti pojato do reformy 40-50 procent půdy, páni komisaři sejdou se se zástupci velkostatkářů nebo s velkostatkáři samotnými a zaberou a přidělí pro naše malé lidi tu půdu, která nemá žádné ceny, 40 až 50 procent nejhorší půdy zaberou a přidělí! Proto žádáme, aby všude, kde se jedná o příděl půdy, o program pozemkové reformy, byli přibráni zástupci malých zemědělců všech politických stran, aby dívali se přímo do rukou pánům přídělovým komisařům, kteří tu půdu dávají. Zákon sám určuje, že to nesmí býti nejhorší půda, v nejhorším případě to má býti z polovice půda dobrá a z polovice půda méněcenná. Zároveň příděloví komisaři snaží se přiděliti půdu jenom těm uchazečům, kteří mohou doplniti své hospodářství na 6-10 hektarů a ostatní uchazeče pomíjejí. Pozemková reforma se však nedělá pro ty, kteří mají aspoň existenční minimum, my chceme... (Hlas: Nač máme poradní sbory?) Ano, to je to smutné, že poradní sbory jsou příliš hluché, že Pozemkový úřad a poradní sbory nerespektují těch přání. Mám zde plno stížností, které mi byly poslány. Pošle-li se nějaká stížnost, napíše pozemkový úřad prostě: >Po vyšetřeníshledáno správným<. (Hlas: Anebo ani, neodpovědí!) Ano, ani neodpovědí. Jestli se pánové rozčilují, pak je na chudých lidech, aby se rozčilovali! Dívejte se na malé zemědělce! Pak-li se to bude dělati podle stran, neumlčíte jejich hlasy. A vezměme si případ, jak velice by byla republika v rozhodném okamžiku poškozena, kdyby náš malý zemědělec nebyl uspokojen, kdyby nebyl klidný. Chcete bouří, pánové? Budete ji míti za krátko na Hrotovsku, kde právě - zmíním se ještě o tom jako referent - malí zemědělci nemohou dostati půdy, poněvadž nemají peněz, poněvadž Státní pozemkový úřad se nepostaral a vůbec nestará o úvěr. Lidé tu půdu chtějí, je to jejich živobytí, je to jejich láska k půdě, je to přímo v jejich krví na půdě žíti, na půdě pracovati, na půdě prospívati národu a státu.
Proto žádáme s tohoto místa, aby při přidělování půdy dostali nejprve ti nejmenší, kteří nemají ani té výměry do 3 ha, a ti druzí teprve tehdy, je-li půdy dostatek. A není-li jí dostatek na velkostatku, je půdy dost u velkých sedláků, kde můžeme při vy vlastnění zcela klidně jíti do 50 ha. Půdu v první řadě musí dostati malý člověk, aby mohl doplniti svoji existencí. O půdu se dnes, vážení pánové, vede politický boj. A to je to smutné. Je to původně otázka hospodářská, otázka, sociální, a nyní se to pere na naších vesnicích a okresích čistě politicky. Proto také úřady mohou dělati co chtějí, poněvadž lid se o tuto otázku rozbíjí a poněvadž nemá síly, v jednotné frontě jíti proti nepřátelům reformy půdy. Naše strana, která jako strana socialistická stojí na stanovisku uspokojení našich malých zemědělců, byla několikráte napadena, že prý stojí proti reformě půdy. Vážení přátelé, již já jako předseda malozemědělské organisace jsem důkazem, že stojíme při reformě půdy. Odmítám s tohoto místa jednou pro vždy všecky útoky, jako by naše strana nestála při reformě půdy. Celá strana dle svého prohlášení stojí za pozemkovou reformou a přídělem půdy do soukromého vlastnictví při řádném, zabezpečení zaměstnanců. Tato otázka jest pro nás otázkou zásadní a z té neslevíme ničeho. Navždy odmítám každý útok, jako bychom byli nepřáteli reformy půdy a malého lidu.
Místopředseda Klofáč: Má pan zpravodaj poznámku?
Zpravodaj sen. Petřík: Nikoliv. Doporučují osnovu zákona ke schválení.
Místopředseda Klofáč: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Přistoupíme k hlasování.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Není jich.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku čís. 1394 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Petřík: Ve druhé řádce článku I. ve 2. odst. za r. 1922 má býti čárka. V řádce 5. téhož odstavce za r. 1923 má býti také čárka, pak ve článku II. odstavec b) v 1. řádce >béře< má býti opraveno na >bere<.
Místopředseda Klofáč: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém s korekturou, na kterou zde upozornil pan zpravodaj, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty také ve čtení druhém.
Dám hlasovati o resoluci, která jest připojena.
Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Přijato.
Na denním pořadu jest dále
12. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují pojistky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém. Tisk 1429.
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě půl hodiny se stanovením řečnické lhůty na čtvrt hodiny pro jednotlivého řečníka.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat.
Zpravodaj jest pan sen. Hrejsa. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Tato předloha zákona pojednává o zákoně ze dne 18. března 1921, č. 130, kterým se upravují požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém. Tato předloha mění §y 11 a 12. Jest rozhodně pokrokem proti starému zákonu. V §u 11 se stanoví jasně výše podílu na zvýšených požitcích v tom případě, když zaměstnanec na bývalém velkostatku požíval zaopatřovací požitky od jednoho nebo více dřívějších zaměstnavatelů. Podle §u 1 lit. b) platného zákona nabyl toliko nároku na placení pense u posledního zaměstnavatele.
Dále se mění § 12. V odst. 1. tohoto paragrafu omezuje se povinnost plnění na nástupce v držení (užívání) svěřenského nebo substitučního majetku. V dosavadním platném §u 12 byla povinnost tato jasně vyřčena. Případně mluvilo se o právních nástupcích osob k výplatě povinných. Je to pokrok proti dosavadnímu platnému zákonu.
Dále v témž §u 12 odst. 3 se stanoví, že revírnící lesní přeřazují se ze skupiny 7. do skupiny 8. tabulky pro vyměření požitků. Ve třetím odstavci téhož paragrafu pokud se týká lékařů pro velkostatek nebo jeho průmysl mění se slovo >výhradně< v >převážně<, což jest zase v prospěch těchto zaměstnanců na velkostatcích.
Článek II. tohoto zákona stanoví účinnost jeho od 6. května 1921 a má za účel, aby se vyhnulo všelikým soudním sporům.
Sociálně-politický výbor uváživ tyto výhody nového zákona, doporučuje je plenu k ústavnímu schválení, jakož i resoluci: >Vláda se vyzývá, aby pensistůmvelkostatků v Brandýse n. L., Konopišti, Chlumu a Tereziánského ústavu přiznalaodpočivní požitky dle zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., od 1. ledna1920, jelikož dosavadní jích požitky daleko nestačí ku skromnému uhájení života.< Tyto velkostatky totiž nepatří ještě republice a jsou ve správě ministerstva zemědělství a pensisté berou odpočivné požitky z bývalých fondů, které byly založeny při těchto velkostatcích. Požitky tyto jsou však tak nedostatečné, že k životu je jich málo a k smrti je to moc. Poněvadž není žádného důvodu zákonného, aby se jim stalo po právu a spravedlnosti, usnesl se sociálně-politický výbor odporučiti tuto resoluci k přijetí, aby těmto ubožákům byla umožněna existence. Při tom sociálně-politický výbor měl na mysli, pokud by bylo více takových velkostatků, které nejsou majetkem republiky a jsou ve správě ministerstva zemědělství, aby tato resoluce se vztahovala také na ně. Resoluce tato dotýká se také téhož předmětu, který měla na mysli resoluce poslanecké sněmovny, ale zde vyjadřuje se to jasněji a lépe než tam.
Pokud se týká druhé resoluce poslanecké sněmovny, stává se bezpředmětnou v důsledku §u 73 hověly k náhradovému zákonu.
Doporučuji tedy jménem sociálně-politického výboru jak předlohu zákona, tak i resoluci k přijetí.
Místopředseda Klofáč: K slovu není nikdo přihlášen. Přeje si pan zpravodaj ještě nějaké poznámky?
Zpravodaj sen. Hrejsa: Nikoli.
Místopředseda Klofáč: Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.) Budeme hlasovati.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku čís. 1407 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Hrejsa: Nejsou žádné.
Místopředseda Klofáč: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)