Služba četnictva bez rozdílu příslušnosti k té nebo oné národnosti sama o sobě je v republice Československé velmi těžkou a odpovědnou. Uvážíme-li pak, že existenční postavení jmenovaného sboru, určeného pro ochranu občanstva, není nikterak zrovna růžovým, tedy jistě doznáme, že bude jenom správným, když usnesení posl. sněmovny schválí senát beze změny. Prosím, aby se tak slavným senátem stalo. (Výborně!)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím, aby páni zaujali svá místa. (Děje se.)
Byla podána resoluce. Žádám, aby byla přečtena.
Sen. tajemník dr Šafařovič (čte):
Resoluční návrh sen. Jelinka, dr Mayr-Hartinga, dr Naegle, Zulegera, Jessera a soudr.:
>Vláda se vyzývá, aby počátkem zasedání předložila osnovu zákona, kterou sezjednávají dalekosáhlé výhody v zájmu výdělečných a pracujících stavů,pokud jde o činnou povinnost vojenskou. Až do té doby budiž co nejvíce použito stávajícíchnařízení.<
Místopředseda Kadlčák: Budeme hlasovati.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomu? (Námitky nebyly.) Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku čís. 1404 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.
Odročuji hlasování ve čtení druhém na dobu pozdější, rovněž hlasování o podané resoluci.
Přistoupíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je
9. Zpráva výboru ústavně-právního, sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny stran vládního návrhu zákona o sborech stráže bezpečnosti. Tisk 1442.
Hodlám tuto věc projednati v jedné debatě ve lhůtě čtvrthodinové. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh je přijat, budeme podle toho postupovati.
Zpravodaji jsou: pan sen. dr Brabec za výbor ústavně-právní, pan sen. Pánek za výbor sociálně-politický a pan sen. dr Karas za výbor rozpočtový.
Uděluji slovo panu sen. Pánkovi.
Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Tímto zákonem, který předložila vláda, má býti zaveden ve služebních poměrech naší bezpečnostní stráže jakýsi právní stav. Až dosud totiž byly upravovány služební poměry sborů bezpečnostní stráže nařízeními ponejvíce císařskými, z nichž na příkl. nejstarší sahá až do roku 1850. Bylo zjevno, že je třeba, aby skutečně služební poměry bezpečnostní stráže byly postaveny na právní, legální basi; a to se má státi tímto zákonem. Sociálně-politický výbor měl ovšem zde určité pochybnosti, poněvadž se tímto zákonem ponechává příliš široké pole prováděcímu nařízení. Není snad ani jediného paragrafu, aby se nepoukazovalo, že to a ono ustanovení bude jaksi vyřízeno prováděcím nařízením. Mám za to, že i sociálně-politický výbor to sdílel, že prováděcí nařízení mají zákon vykládati, ale nikoliv doplňovati a tím méně nahrazovali.
Jinak ovšem sociálně-politický výbor, aby se tento bezprávní stav, který zde je neprodlužoval, souhlasí s předlohou a navrhuje, aby osnova byla přijata ve znění schváleném poslaneckou sněmovnou.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr Brabcovi.
Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Výbor ústavně-právní pojednal o usnesení poslanecké sněmovny stran sborů stráže bezpečností ve své schůzi dne 12. t. m. a navrhuje, aby toto usnesení poslanecké sněmovny bylo ve stejném znění schváleno i slavným senátem. Důvody jsou pro to hlavně ty, že účelem osnovy je, aby sbory stráže bezpečnosti byly postaveny na nový, ale zároveň zákonný základ, poněvadž až dosud svůj základ měly pouze v nejvyšším císařském rozhodnutí ze dne 10. června 1850, kterýmž rozhodnutím - ne tedy zákonem - bylo vydáno t. zv. základní zřízení úřadů policejních, a ty byly jen v některých zemích vyhlášeny také v zemských zákonících.
Vlastně tedy tato státní instituce neměla žádného zákonného podkladu a nemá ho dosud. Dále pak byly vydávány organisační statuty stejným způsobem, které ovšem přihlížely již k ustanovením služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914. Tedy tu jsou nejen jisté pochybností, nýbrž je téměř bezpečno, že právní základ chybí. Je tedy jistě naléhavé, aby taková osnova byla schválena a aby byl utvořen zákonný slav.
Důležito je také uvážiti, že via facti tyto instituce byly přeneseny i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Uvážíme-li tedy všechno to, nemůže býti žádné pochybnosti, že musíme míti takovou zákonně schválenou osnovu.
Jinak proti usnesení poslanecké sněmovny není věcných námitek. Je to sice zákon rámcový, který ponechává ustanovení podrobnosti cestě nařizovací, ale ovšem povaha věcí samotné k tomu vede, aby nebyl vydáván zákon docela podrobný, poněvadž nemůžeme věděti, jak a kde čeho bude potřeba. Není tedy možno zákonem všechny jednotlivostí vyříditi, a my můžeme i musíme se spokojiti s tím, že usneseme zákon povahy rámcové a že zmocníme příslušná ministerstva, aby zákon ten provedla.
Ještě bylo by se zmíniti aspoň o některých ustanoveních specielních. V §u l se stanoví, že sbory uniformované stráže bezpečnostní jsou ozbrojeny a po vzoru vojenském zřízeny, kdežto sbory neuniformované stráže bezpečnostní mohou býti podle potřeby ozbrojeny, ale vojenského zřízení nemají. Myslím, že toho nepotřebuji zvlášť odůvodňovati. Je to samozřejmé, poněvadž neozbrojené sbory nevystupují jako celky a není ani v zájmu služby, aby je bylo nějakým způsobem viděti, pak ale nepotřebují vojenského zřízení. To jsou spíše civilní úředníci.
§ 4, který je velmi důležitý - dávat právo k použití zbraně - byl úplně přizpůsoben §u 13 zákona o četnictvu, z roku 1920, čís. 299, kde se totiž dovoluje užíti zbraně pouze v případě nutné obrany, dále ku překonání odporu, který by mohl vésti ke zmaření výkonu služebního, a konečně aby byl zamezen útěk nebezpečného zločince. Jistě je zde užití zbraně omezeno na nejnutnější míru a není tedy námitek proti schválení i tohoto specielního ustanovení.
Konečně by mohla vzniknouti myšlenka, že snad je zbytečný § 5, který zní, že ve všech případech, ve kterých je podle tohoto zákona některá úprava vyhrazena nařízení nebo vnitřním předpisům, platí až do účinnosti toho dosavadní předpisy. Vždycky platí dosavadní předpisy zákonně až do účinností zákona novéno. Po této stránce tedy by bylo zbytečné do zákona to dávati, ale není to zbytečné, když uvážíme, že vlastně tu žádné právní předpisy zákonné nebyly. Je to tedy jaksi konvalidace těch předpisů nezákonných, my z nich děláme aspoň na dobu účinnosti těch nových zákonných předpisů zákonné předpisy.
Všechny tyto úvahy odůvodňují zajisté návrh ústavně-právního výboru, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo ve stejném znění přijato.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji panu sen. dr Karasovi.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Touto zákonnou úpravou nepovstane státu žádný nový finanční náklad, poněvadž dnešní skutečné požitky členů ozbrojené stráže budou pouze zákonným způsobem pro budoucnost upraveny. Proto odpadá otázka finanční úhrady této úpravy. Rozpočtový výbor senátu připojuje se k návrhu výborů sociálně-politického a ústavně-právního a doporučuje osnovu zákona, jak ji přijala poslanecká sněmovna, slavnému senátu ke schválení.
Místopředseda Kadlčák: Zahajuji debatu. Uděluji slovo p. sen. dr Kovalikovi.
Sen. dr Kovalik: Slávny senát! U záležitostí vládneho návrhu zákona o ozbrojenej stráži bezpečnosti chcem stanovisko našej strany zdôrazniť. A pri tejto príležitostí chcem sa vôbec zmieniť o stanovisku našom, ohľadom nielen stráže bezpečností, ale aj ohľadom otázky a záležitosti četnickej, ktorá dnes pojednávaná bola a ktorá činí predmet dnešného pojednávania.
A tu musím sdeliť, že my niesme proti intenciám takýchto zákonov a návrhov zákonov, ktoré požadajú, aby sa započítaly príslušníkom četnictva podlá platového postupu tie doby, alebo ich časť, ktorá dla dosavádnych predpisov nebola ešte do tohoto postupu započítaná. My sme tedy nie proti záujmom stráže bezpečnosti a proti záujmom četnictva, my ako iným úradníkom, učiteľom, zamestnancom, robotníkom žiadame, aby inpatriácie, poplatky a požitky boly dodávané, tak my to žiadame aj pri stráží bezpečnosti a pri četnictve. Ale keď četnictvo očakáva od nás zákonodarcov, poslancov a senátorov, aby sme hájili ich záujmov, vtedy aj my zákonodárci, poslanci a senátori celkom správne požadujeme, aby stráže bezpečnosti a četnictvo konaly vždy a všade svoju povinnosť nestranne, nad stranami stojac, svedomité v záujme zabezpečenia majetku osoby, v záujme udržovania poriadku pri verejných shromaždeniach a v záujme slobody slova.
Musím ale predniesť niekoľko prípadov na Slovensku, ktoré nám ukazujú to, že súrne potrebné je, aby vláda dala dôraznú úpravu strážam bezpečnosti a četnictvu, aby tieto vždy vykonávali povinnosť svoju nestranne a v záujme bezpečností osoby a majetku, shromaždenia a volného slova. Že si to vyžiadujeme od vlády, aby takúto úpravu dala četnictvu a strážam bezpečnosti, dovolím si len niekoľko prípadov predniesť.
Stalo sa to vo Spišskej Novej Vsi, kde bolo vo veľkej sieni tisíce ľudí shromaždené, a ledva začal rečník svoju reč, už z galérie bolo počuť krik, hluk, piskot tak, že rečníka ani nebolo počuť. Samo sebou sa rozumie, že poriadatelia shromaždenia žiadali udržanie poriadku od polície. Ale čo sa stalo? Tento poriadok tak sa stal, že zavolali vojsko a vyprázdnili sieň. To je jedon prípad!
Druhý prípad v Turčianskom Svätom Martine sa stal, kde sen. Mudroň, ktorý predsa je známy ako Slovák starodávny, v svojom vlastnom mieste nebol pripustený k slovu. Taký hluk, krik a hvízdot nastal v sieni, že nemohol dokončiť svoju reč. Kde bolo tam četnictvo, polícia, prečo nekonali svoju povinnosť a nezabezpečili poriadok?
Tretí prípad sa stal pred mesiacem v Trnave. Na námestí bolo 12-15.000 slovenského ľudu. Už prvý rečník, jak začal svoju reč, bol vyrušovaný asi 50ti nespokojenými elementy, ktoré demokratickými sa menujú, ale absolútne sú nedemokratickými, lebo si nevážia slobody slova. Bol vyrušovaný natoľko, že nemohol v svojej reči pokračovať a všetcia rečníci boli týmito 50ti nespokojníkmi, vyrušovateľmi znemožnení vo svojich rečiach. Prečo? nekonalo četnictvo svoju povinnosť? Rečníci napomínali ľud, aby sa držal pokojne, aby dal pokoj tým vyrušovateľom. Len jedon rečník, keby bol vzpomenul, aby zabezpečil poriadok, tak uisťujeme, slávny senát, že ten 12-15.tisícový národ bol by zmrvil tých 50 vyrušovateľov na toľko, že by ani jedon zdravý odtamtiaľ nebol odišiel. Kde bolo četnictvo, prečo nekonalo svoju povinnosť?
Štvrtý prípad sa stal v Bratislave, kde elementy zúrivé, naštvané napadly redakciu >Slováka<, vnikly do miestností redakcie, roztrhali písma, noviny, knihy, obrazy, rozbili náradie, písacie stoly a vyhádzali von do dvora a na ulicíu. Prečo nespravilo poriadok četnictvo? Však stráž bezpečnosti a četnictvo je na to, aby nestranne, nepolitický, stojac nad stranami, zabezpečilo každému jeho majetok, bezpečnosť osôb, shromažďovania a slobodu slova.
Mimo toho ešte viac senátorov sťažovalo si na to, že četníci podali tendenčné prekrútené zprávy štátnemu zastupiteľstvu, z čoho pre patričných senátorov povstalo mnoho nepríjemností. Sme toho náhľadu, že četnictvo a stráž bezpečností sú potrebné, o tom není treba ztrácať slov, ale jak četnictvo, tak vojsko musí stáť nad stranami, musí konať tú povinnosť, ktorá je jeho úkolom a účelom: zabezpečiť majetok osôb, zabezpečiť poriadok v štáte, zabezpečiť poriadok pri shromažďovaní. To sú účele stráže bezpečnosti, polície a četníctva.
Mimo toho ešte majú konať svedomité, nestranne svoju bezpečnostnú povinnosť a nemajú slúžiť politickým cieľom, ani četnictvo, ani vojsko.
A nech je ubezpečené to četnictvo a všetka stráž bezpečnosti, že naša strana uzná ich velké úkole, uzná to, že často s nasadzením svojho vlastného života musia udržovať poriadok a povinnostiam svojím zadosť učiniť. Tedy keď my uznáme prácu četnictva, keď my chceme dať im to, čo im patrí, keď chceme odhlasovať to, čo požadujú, nech četnictvo ukáže na Slovensku, že ono svoju povinnosť nekoná stranícky, ale svedomité, spravodlivé, nestranne, loyálne oproti každému občanu štátu bárs akej strane patrí. To požadujeme a myslím, že takýto požiadavok je úplne oprávnený a že proti takému požiadavku nemôže nikto ani slova povedať.
Pri tom ešte žiadame i to, aby do četnictva boli prijatí vždy i hlásiaci sa Slováci. Však nech vláda je presvedčená o tom, že Slovák, či on je četník, či on je strážca bezpečnosti, či on je policajt, či vojak, on vždy svedomité koná svoju povinnosť. V ňom dôverovať môže vláda, lebo slovenský charakter je taký, že on má svedomie, on vie, že má vykonávať svoju povinnosť. Keď tedy ešte raz obraciam sa na vládu, aby stráži bezpečnosti, četníctvu takú dôraznú úpravu dala, že by oni vždy a všade tam zvlášte na Slovensku, kde toho požaduje verejnosť, konali svoju povinnosť nestranne, stojac nad stranami a nie v službe nejakej politickej strany alebo tendencie.
Dúfam, že čo bolo sľúbené od vlády, totiž že tomu vyrabovaniu >Slováka< bude zadostiučinené, bude vyšetrované a tí, ktorí to vykonali, budú potrestaní a že aj škoda zapríčinená bude nahradená. Dúfam, že vláda splní svoj sľub a v tejto nádeji končím svoju reč. (Pochvala.)
Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Přeje si pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj sen. dr Brabec: Ne.
Místopředseda Kadlčák: Budeme tedy hlasovat. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou, nebude-li nějakých námitek. (Námitky nebyly.) Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a obsaženém v tisku čís. 1400 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem, úvodní formulí přijata jest také ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Brabec: Ne.
Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.
Tím tento odstavec denního pořadu je vyřízen. Přistoupíme k následujícímu, jímž je
10. Zpráva výboru národohospodářského stran usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. J. Dubického, Jos. Vraného, Nejezchleb-Marchy a soudr. a vládního návrhu zákona o obnově prozatímního vnuceného pachtu (tisk 1426).
Hodlám tuto věc projednati v jediné debatě a to ve lhůtě půl hodiny se stanovením řečnické lhůty na čtvrt hodiny pro jednotlivého řečníka.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat.
Zpravodajem je p. sen. Slavík, dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. Slavík: Na základě §u 63 záborového zákona byla půda přidělena též jednotlivcům do nájmu, pachtu t, zv. vnuceného. Ačkoliv zákon sám připouští, aby lhůta dotyčná byla šestiletá, přece jen mnoha jednotlivcům byla půda tato dána do nájmu kratšího, a to dvouletého nebo tříletého, V důsledku toho letošního roku těmto nájemcům lhůta končí a oni by přišlí o půdu, o kterou žádali. Z toho důvodu poslanecká sněmovna usnesla se na zákoně, kterým tato lhůta pachtovní má býti prodloužena až do úhrnné lhůty šestileté. Jedná se tedy pouze o půdu pronajatou na objektech zabraných, netýká se to naprosto nijak půdy, která je pronajmuta na nezabraných objektech. Jedná se pouze o prosté prodloužení za týchž podmínek. Výbor národohospodářský, pojednávaje o tomto zákoně, neměl proto příčiny, aby byl zaujal snad stanovisko opačné a doporučuje, aby předloha zákona, tak jak vyšla z poslanecké sněmovny, byla také slavným senátem schválena.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Lisému.
Sen. Lisý: Vysoký senáte! Jestliže národohospodářský výbor podle slov referenta doporučuje tento návrh zákona ku přijetí, dělá to jenom proto, že časové rozpětí k tomu ho nutí. Je to do jisté míry nouzové opatření. Ale vypracovaný zákon poslaneckou sněmovnou má vady a měl by býti vrácen zpět, neboť odporuje §u 63 a znásilňuje dohodou uzavřené kratší pachty nežli na 6 let. Jestliže obě strany zúmyslně a do důsledků uzavřely pacht podle §u 63 na dobu na příklad tří let, pak nelze nyní automaticky prodloužiti pacht na 6 roků za stejných podmínek. Vždyť i malý pachtýř musí si býti vědom nesprávností zásahu do vůle obou síran. Při rozhodování podle zákona, zda jde o podstatu podle §u 63 nebo o jiný pacht v případě dobrovolného vyhovění §u 63 se strany velkostatkářů, mohou vzniknouti nákladné spory o důvod nebo o pohnutku strany pachtu jící ku pachtu. To jsem chtěl podotknouti k tomuto zákonu proto, že tento zákon má určité vady, které bohužel senát s ohledem na potřebu tohoto zákona, nemůže nyní opravovat.
Již v únoru letošního roku podal jsem návrh, vlastně interpelaci na předsedu ministerstva a dotazoval jsem se, je-li on ochoten učiniti nátlak na Státní pozemkový úřad, aby otázku nuceného pachtu, která letos končí anebo příštím rokem, upravil. Na interpelaci, jak to bývá u nás zvykem, vláda neodpověděla a podala návrh zákona na obnovu nucených pachtů, který byl usnesen poslaneckou sněmovnou. Projednávaný zákon jakž takž vyhovuje svému účelu, je však také na čase, aby Pozemkovy úřad přestal prováděti revisi přídělů podle §u 63, poněvadž při těchto revisích jsou poškozování lidé existenčně nejhůře postavení. Revise provádějí se tak, že odnímají se - a takových případů máme zjištěno velmi mnoho, - pozemky na základě vnuceného pachtu drobným lidem přidělené a vracejí se velkostatkářům. Tak my si nepředstavujeme provádění reformy půdy. Tímto zákonem upravena bude doba vnucených pachtů jednotně na dobu 6 let. Je třeba, aby za dobu tu drobní pachtýři půdy svého času jim přidělené také využili, nikoli, aby jim byla před uplynutím pachtovní doby odebrána a velkostatkářům vrácena. Je třeba, aby také během té doby konečně bylo rozhodnuto provedením reformy o těchto vnucených pachtech a pachty ty přešly do vlastnictví těch jednotlivých pachtýřů. V upravené jednotné době šestileté nechť Pozemkový úřad neprovádí další revise přídělu dle §u 63, nýbrž ponechá jej těm, kterým byl přiznán. Nemá naprosto smyslu, když po době 2 až 3letého užívání bere se půda takovému obuvníku, protože je živnostníkem a že oproti roku 1919 nebo 1920 udělá o 5 nebo 6 párů bot více. Při tom se mu hned předhazuje, že jest živnostnicky zaměstnán, existenčně opatřen a půda, která se vezme tomuto živnostníku, vrací se velkostatkáři. Stávají se při tom až směšné případy. Na Hořicku byla přidělena půda nuceným pachtem prozatímnímu železničnímu zřízenci a nyní tento prozatímní zřízenec měl býti propuštěn proto, že ho není třeba u dráhy a že prý má půdu. Ale zároveň v téže doby přišel výnos od Pozemkového úřadu, že se mu půda bere, poněvadž jest železničním zřízencem. A tak, vážení pánové, máte plno případů, kde opravdu naše nařízení a zákony stávají se směšnými.
Jiná věc je, vzdá-li se pachtýř sám svého pachtu. Pro ten případ je v projednávaném zákoně ustanovení, že půda může býti jen uchazeči na návrh obce přidělena. Poněvadž se toto ustanovení nevztahuje na případy, kde provede se revise, kde půda se odebere nucenému pachtýři, jest nejlepší, když Pozemkový úřad tyto revise zastaví a svojí činnost především věnuje definitivnímu provádění reformy půdy.
Vážení pánové, víme, že dnes Pozemkový úřad nevykonává svého velikého úkolu a není to pouze stížnost naší strany, nýbrž jest to stížnost všech politických stran, všech národností. Pozemkový úřad nevykonává svého velikého úkolu a nedává půdy do rukou malého lidu, jemuž ta půda plně patří. Jestliže Pozemkový úřad nevykonává své povinnosti, poškozuje statisíce našich nejlepších republikánských občanů. Jestliže půda bude na dále v rukou bývalých šlechticů, velkostatkářů a církevních institucí, dotud bude stále dosti podpory k reakcím, bude stále a stále dosti podnětů se strany těchto pánů, kteří jsou půdově, finančně silnými, proti našemu státu. V okamžiku, kdy půda bude v rukou našich širokých lidových vrstev, bude stát opravdu bezpečným a proto s tohoto místa volám k Pozemkovému úřadu, k jeho vedení, a k celé vládě, aby konaly povinnost k našemu malému drobnému lidu. Nemůžeme - a nedivte se, pánové, mému rozhořčení, - se dále dívati, jak na venkově se reptá proti Pozemkovému úřadu, proti vedoucím úřadům a činitelům a i proti republice. Jest to hřích a zločin, páchaný na našem malém lidu, že se mu slíbená půda do dnes nedává a kde se mu dává, zase se mu bere. (Hlas: Pozemkový úřad jest snad rozpuštěn!) Ještě není, bohužel, tam velice se drží pánové svých křesel.
Máme zákon o přídělu, podle kterého musí býti půda přidělena, ale jak zákon záborový, tak přídělový a náhradový, jsou zákony nedostatečnými, zákony z doby revoluční, kdežto nynější doba vyžaduje celou řadu oprav. Máme záborový zákon; to jest zákon, který provádí pouhou formalitu. Vždyť ten stát půdy žádné nemá a když při přídělovém řízení usadí se někde přídělový komisař, může jen půdu slibovat a pak chodí deputace za deputací na Pozemkový úřad, kde neslyší než sliby, že půdu dostanou. Od zimy a jara chodily deputace a říkalo se jim, že do žní se to všechno upraví a že na podzim bude půda v rukou lidu.
Já s tohoto místa volám na odpovědné činitele, aby splnili, co slíbili lidu do žní, poněvadž nastane nové obdělávání pozemků, velkostatkáři zasadí zase pluhy do půdy a tomu lidu se řekne, že se musí čekat, až přijde vhodná doba, poněvadž půda je obdělávána. Tak daleko to tedy došlo, že přídělová půda byla lidu vzata. Já uvedu případ, který nejlépe illustruje poměry v Pozemkovém úřadě a celém státě v otázce reformy půdy. Já jsem dobrým republikánem, ale kdyby to tak dále mělo ve státě takto vypadati, a tak zákony se měly prováděti, sám bych pochyboval o právu a spravedlnosti tohoto státu k malému člověku. Pánové, máme případy, že podle §u 63 byla přidělena půda malému člověku, že Pozemkový úřad sám tuto půdu přípisem jemu dal do nájmů a úřady příslušné nařídily tomu malému člověku, aby půdu obdělal, ale mezitím správní výbor rozhodl ve prospěch velkostatkáře a tak se stalo na Hořicku, kde už pšenice byla 2 decimetry nad půdou, že přišli velkostatkářští oráči a zaorali malému člověku to, co on tam těžkou prací zasel. Dodnes ještě není toho, kdo by zaplatil malému člověku ztráty práce a zrní a kdo by mu nahradil výtěžek, který z té půdy měl míti. Máme případy, že přišli četníci a pomáhali velkostatkáři vháněti toho našeho malého zemědělce s pole. Tyto poměry jsou k nesnesení a já se potom nedivím, že lid reptá a nemá potom důvěry v úřady, stojí proti institucím státním a že často vyslovuje se velmi, řekl bych, skepticky o celé naší republice. Proto v zájmu veřejnosti, v zájmu lidu a v zájmu státním musí býti starostí nás všech, aby reforma půdy se prováděla, aby se těm různým byrokratům ukázalo, že jsou povinní zákony, tak jak znějí, prováděti i pro malého člověka. Máme záborový zákon a půdy nemáme. Když přijde řešení otázky přídělové, nastává obyčejně spor s velkostatkáři. Pozemkový úřad není proto, aby se s velkostatkářem soudil, aby tento uznal zákon a dopustil příděl. Proto je nutno, aby doplněn byl záborový zákon tím, že stát převezme veškerý zabraný velkostatkářský majetek knihovně. To jest nutno, má-li býti vůbec podklad k provádění reformy půdy. Mluvíme-li ovšem o převzetí záborového majetku státem, nemyslím tím, že by stát na tom majetku hospodařil. Po uspokojení nároků majitelů dle §u 11 zákona záborového a po uspokojení nejdrobnějších žadatelů sice zbyly by t. zv. zbytkové statky, ve vlastnictví státu, byly by však pronajaty v prvé řadě družstvům zaměstnanců nebo obcím, jednotlivcům, případně í nynějším majitelům anebo pachtýřům. Ale zbytkové statky, pokud by byly tvořeny a proti nimž my stojíme, nesměly by býti prodávány, ty by musily zůstati jako reserva pro zaměstnance a pro drobné zemědělce, pokud by jích kde do budoucna potřebovali. Je to do nebe volající hřích a na druhé straně je to směšné a nedůstojné, když vidíme, že o půdu je tisíce a tisíce žádostí malých našich lidí, a že při tom se vylučují z půdy naší živnostnicí venkovští, kteří půdu potřebují a na druhé straně se dělají zbytkové statky, na těch místech, kde je největší nouze o půdu. Najednou vidíme, že jest tam 50 a více procent zbytkového statku jako na Netolicku, kde byly přímo bouře o půdu. Tam jsou ponechány nejlepší komplexy půdy na zbytkové statky. A kdo žádá o tyto zbytkové statky? O zbytkové statky jest přímo pračka mezi různými protekčními pány politických stran. Vypadá to tak, jakoby pozemkový úřad zbytkové statky pro jednotlivé pány, poslance a senátory, připravoval.
Vážení pánové, jestliže o zbytkové statky podávají žádosti různí zbohatlí sedláci a keťasové a těmto lidem má ustoupiti malý člověk, který půdy nemá, pak se nedivte, že zvedá pěst a zvedne pěst a nebude-li se tato otázka řešiti zákonně, pak nebude divu, že ji tito lidé budou řešiti bouřemi na jednotlivých místech.
Dnes máme strašné zjevy na našem jihu, kde zástupy našeho lidu nemají existence; zednici, štukatéři, truhlaří, kováři atd., ti různí sezónní živnostníci, kteří dříve pracovali v Rakousku, v Bavořích, Sasku, Budapeští a jinde za hranicemi a kde dnes nemohou nalézti práci, poněvadž jednak valutní poměry a jednak celkové hospodářské poměry v těchto státech úplně znemožnily každé podnikání stavební i jiné. (Sen. Kouša: Kteří poslanci a senátoři žádali o zbytkové statky?) Na příklad posl. Bradáč žádá o takový dvůr. (Sen. Kouša: Ale kteří senátoři?) Senátory nechci jmenovati. (Sen. Kouša: Jen konkrétně!)
Když bude potřebí, přivedu do senátu všechny případy, kde tvoří různí pánové politických stran společnosti. (Sen. dr Karas: Kterých politických stran?) Tedy politické strany! Jsou zde společnosti, které chtějí různé objekty do nájmu na celou řadu let a lidé pořádají demonstrace a tábory proti těmto společnostem, kde politické strany buď přímo nebo nepřímo jenom figurami jsou zastoupeny. Chytrost jest v tom, že dávají se zastupovati jinými osobami, které z politického života odešly, anebo kteří vidí, že po získání takového statku nepotřebují politiku provozovati. O tom ještě budu mluviti.
Nemůžeme se tedy diviti, že na těchto místech, zejména na českém jihu se lidé přímo bouří. Lidé čekali, že prostřednictvím pozemkové reformy bude jim doplněno to, co ztratili na práci v cizině. Dnes máte celý jih, tisíce lidí, - kdo tam byl, zná ty poměry - kteří nemohou dnes vyživiti rodinu, poněvadž nemají dostatek půdy a půdu tu v dostatečném množství by dostali, kdyby se pozemková reforma provozovala řádným způsobem. Právě v těch místech, kde jest nejvyšší nouze o půdu, tam se pozemková reforma neprovádí řádně. Do přídělu vzaly se nejhorší objekty, nejhorší dvory a v těch místech se dělá také nejvíce zbytkových statků. Protestujeme proti zbytkovým statkům a protestují s tohoto místa proti schvalování a zadávání půdy různým společnostem výdělkovým. (Výborně!)