Dále pan kolega Zuleger vytýkal, že stát koupil špatná hnojiva v roce 1920 pro rok 1921, že se dal ošiditi a napáliti. Přiznávám, že kde stát vystupuje jako obchodník, vždycky to špatně dopadne, protože tomu nerozumí a nemá osobního zájmu. Ale na omluvu státu musím uvésti, že byl veliký nedostatek hnojiv, že se musela hnojiva kupovati z ciziny, z Belgie, Afriky muselo se koupiti včas, jak bylo možno. Tedy tato výtka jistě odpadá.
Co se týče dále toho, že stát se nestaral, aby hájil lesy proti velikému škůdci, mnišce, že svolával anketu, ve které, když prý se začne pracovat, přestává rozum, přiznávám, že s těmi anketami to tak často bývá. Bohužel, ač mám vědu ve veliké úctě, přece ještě nenašla prostředku proti mnišce a když přece našla, byl špatný. Odporučovala sbírati mnišky. Lidé sbírali dole kam dosáhli, a ukázalo se, že co se provádělo, bylo chybné. Ty mnišky dole byly nemocné, nakažené, a tím, že je lidé sbírali, mnišce pomáhali. Zde nepomůže věda, žádná lidská síla, nýbrž příroda si musí pomoci sama. Vidíme, že často přijde nemoc, která takové škůdce zničí, a potom na ráz, jak přišel, zase zmizí. Litujeme ovšem velíce, že velké plochy lesů byly zničeny, ale, bohužel, nástroj lidský je k tomu slabý.
Přiznávám také, že mají dosti správností v sobě vývody kol. Zulegera, že obce měly dostati sproštění od přispívání do tohoto fondu, že jsou zatíženy - a to nejen obce německé, také české a jistě víc, platí 500 až 1500% přirážek obecních. Obce jsou finančně zatíženy tak, že to dále nejde a nepůjde a pak-li se něco nestane, aby samospráva byla udržena finančně, ty obce prostě klesnou. Ale zde, pánové, bylo možno ve výboru na to pamatovat. Ne zde v plenu, nýbrž ve výboru měl pan kol. Zuleger tento návrh podat a pak bylo možno nějakou příslušnou resoluci přijati. Ale když tak neučinil, to jest jeho chyba. Ta resoluce o singularistech na Moravě byla podána a byla také přijata, pánové to uznali za správné. Není to tedy naše vína, nýbrž vina příslušných pánů, že nepracují v příslušných výborech tak, jak by pracovati měli.
Co se týká toho, že horní sněmovna, senát, je silně zanedbáván, že se netěší vážnosti a že nemá takového vlivu, autority, to je, bohužel, pravda. Ale kořen toho zla je v tom, že už při jeho zrození byl zde počátek toho zla. Víme, že tehdy nebyly všechny strany pro zřízení dvou komor a že bylí četní nepřátelé senátu. Přes to se to sice prosadilo, ale kompetence senátu byla omezena. A my, pánové, také dosti důkladně nehájíme vážnosti senátu. Také v nás je vina. Kdybychom vážnost senátu a autoritu senátu důsledněji a energičtěji hájili, také by se ta vážnost a autorita dostavila. Každého roku nám obyčejně poslanecká sněmovna až v červenci dá svoje předlohy, každého roku říkáme: Budoucně to neuděláme. - A když to přijde, zase to odhlasujeme jako stroj, mechanicky, Tedy také více důslednosti se strany senátu by bylo třeba, A také dobře by působilo, kdyby strany, které jsou zastoupeny zde a v poslanecké sněmovně a které mají zájem na senátu, působily na své kolegy v dolní sněmovně, aby senát nebyl tak bagatelisován. (Sen. dr Hilgenreiner: Zvláště vy, pane kolego!) My jsme pro senát byli a jsme pro něj také dnes. A naším přičiněním byl také senát zřízen.
Pan sen. Dúrčanský, který také souhlasil s touto předlohou zákona, se ptá, kde má tato daň základ; chce jen prý vykořisťovati chudáky v horách. Tak správné to úplně není. Daň měla základ v tom, aby se opatřila umělá hnojiva, kterých r. 1921 nebylo možno opatřiti. To byl ten základ, opatřiti hnojiva, ale ne vykořisťovat chudáky. A proto uvalena daň na majitele lesů, zahrad, vinic, řepaře, bramboráře, chmelaře, a ti všichni platili. Jelikož na lesy velkostatkářské ta daň byla uvalena, chytili také nás, majitele malých lesů. A ta křivda se právě odčiňuje. Tedy nebyl zde účel vykořisťovati chudáky, nýbrž opatřiti strojená hnojiva.
Pan kol. Barth stěžoval si, že se zákony u nás dělají s velkou neznalostí a bezohledností, že pojem zahrad, které jsou vůbec osvobozeny od dalšího přispívání do fondu, je velmi pružný, elastický. Upozorňuji ho, že to není tak velké neštěstí a zlo; berní úřady jistě budou počítati podle katastrálních archů. Co jest v katastrálních arších jako zahrada, zůstane zahradou a bude zbaveno placení, co ne, to za zahradu neuznají. Tedy ten pojem není nikterak elastický, to jest přesně vymezeno. (Sen. Klimko: Ale pojem lesů je elastický! Je mnoho lesů, které nejsou v katastrálním archu jako lesy zapsané!) To je pravda, ale za to nemohou zákonodárci, nýbrž majitelé lesů,,že se nepostarali o to, aby provedli změnu v katastrech. To je jejich věcí. (Sen. Kroiher: Evidenční geometři jsou každý rok v obcích!) Ovšem, to je věc lidu, uvědomění lidu.
Dále pan kol. Barth žádal, aby tento zákon byl novelisován a co možno brzy zmizel. Upozorňuji, že si neprohlédl zákon z roku 1920, č. 683. Tento zákon platí pro rok 1920-21, koncem roku 1922 zmizí v propadlišti a není potřebí novelisace. Po té stránce jsou všechny strany upokojeny s tímto obsahem zákona a těším se, že pro tento zákon budou hlasovati. Navrhuji slavnému senátu, aby zákonu byla udělena sankce.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Rozprava je skončena, prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.) Budeme hlasovati.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou přijaty v usnesení poslanecké sněmovny vyznačeném v tisku čís. 1397 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táží se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Hrejsa: Navrhuji opravy v §u 2, řádce 3. místo >21. prosince 1920< >22. prosince 1920<. Potom v §u 4, v řádce 2. místo >pověřuje se< má státi >pověřují se< a místo slova >ministr< má býti >ministři<.
Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, i s navrženými opravami panem referentem přednesenými, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijaty také ve čtení druhém.
Přistupujeme ke hlasování o resoluci výboru národohospodářského.
Kdo souhlasí s předloženou resoluci výboru národohospodářského, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce je přijata, čímž je tento odstavec denního pořadu vyřízen a přistupujeme k dalšímu, jímž je
5. zpráva výboru ústavně-právního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o prozatímní úpravě poručenské a opatrovnické agendy na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Tisk 1440.
Navrhuji, aby věc tato byla projednána v jediné debatě a to ve lhůtě čtvrt hodiny. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh je přijat.
Zpravodaji jsou: Za výbor ústavně-právní sen. dr Daxner, za výbor rozpočtový sen. Zimák.
Uděluji slovo panu zpravodajovi sen. dr Daxnerovi.
Zpravodaj sen. dr Daxner: Ctený senáte! Záležitosti poručenské a opatrovnické, totiž tak zvané sirotčie záležitostí na Slovensku sverené boly tak zvaným sirotčím stoliciam, ktoré boly sriadené pri župách a pri mestách so sriadeným magistrátom.
V Čechách boly pridelené okresným súdom. A keď porovnáme výsledky, že ako tieto záležitosti vybavované sú v bývalom Uhorsku a ako v bývalom Rakúsku, totiž na Slovensku a v českých zemiach, vidíme ten veľký rozdiel, že v Čechách je každý spokojný s výsledkom, kdežto v Uhorsku je všeobecná nespokojnosť s vybavovaním sirotčích záležitostí. Je to evidentná vec, že sirotčie záležitosti patria viacej súdom než do administratívy a má to svoju príčinu, že keby v bývalom Uhorsku boly tieto veci pridelené sirotčím stoliciam, nebolo by totiž potrebné, aby velký aparát zabýval sa s týmito záležitosťmi, v ktorom aparáte vernú mnohí z ľudí vláde milých dostali potrebnú výživu a zaopatrenie. Ale vec sa musí považovať z vážnejšieho stanoviska, že sa totiž neslýchané komplikuje každá záležitosť sirotčia a to preto, že nevybavuje jedon úrad tú istú záležitost, ale že to chodí od jednoho úradu k druhému. Abych objasnil slávnemu senátu, aká je to komplikovaná záležitosť, ktorá je zcela jednoduchá, donesiem príklady. Zomrel otec rodiny a nechal vdovicu a 2 sirôtky. Celá dedina vie, že je matka, celá dedina pozná sirôtky, že dedí pozostalosť a pozná i pozostalosť, poznáme to i my, ale nepoznajú to úrady. Pokračovanie je to, že obecný notár, ktorý pozná osoby i pozostalosť, napíše vo 2 exemplároch tak zvaný smrtný pád, jeden exemplár pošle k sirotčej stolici, o ktorej sme jednali. Sirotčia stolica vymenuje tútora. Druhý exemplár ide okresnému súdu k tomu cieľu, aby si notár mohol vyžiadať z pozemkových kníh výťah pozemkový. Keď ho ten dostane, dá si zavolať vdovicu a urobí tak zvaný inventár, súpis. Nejakou shodou úradov tam tá vec by mohla byť ukončená, ale ide to teraz k okresnému súdu, a okresný súd nerobí nič iného, než že vydá všetké aktá verejnému notárovi na prejednávanie. Ten si pozve strany k prejednávaniu, napíše protokol, vezme si svoje taxy a pošle písma nazpät k okresnému súdu. Písmo ide k vrchnostenskému potvrdeniu, zase k sirotčej stolici a tá místo aby na tom študovala, napíše, že z prednesených dôvodov, jak to napísal notár, sa potvrďuje, písma idou nazpäť k okresnému súdu a stane sa, že konečne po dlhom čase dôjde k intabulácii vlastníckeho práva pre deti a k intabulácii vdovského práva pre vdovicu. Z tohoto pokračovania vidíme, že sa robí práca Sisyfova, ohromná, že písma, aktá prekonajú celú Odysseu a divíme sa potom, že je papier strašne drahý. (Veselost.) Prirodzene, keďže sa takto ničí! Pri robení aktov tých čísiel je tak mnoho, akoby sa počítalo v rakúskych korunách. (Veselost.) Všetko toto není potrebné. Záležitosť sirotčia má byť na toľko zjednodušená predbežne prezatým tak, jak vláda to žiada, že ako záležitosť pri sirotčej stolici vybavovaná, totiž to menovanie tútora a pokračovanie súdne, že sa hneď tam pri súde vybaví, a tak sa vybaví ľavnejšie a kratšje i spoľahlivejšie, o mnoho lepšími, povolané j sírni silami než teraz. Pánovia, to bude rozdiel, a vec bude o mnoho lepšie vybavená.
Z tejto príčiny ústavne-právny výbor doporučuje usnesenie poslaneckej snemovne bez všetkých zmien tak, jak je to obsažené v čísle tisku 1398.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Zímákovi.
Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Za výbor rozpočtový dovoľujem si tiež doporučiť túto osnovu ku schváleniu. Osnova je sociálne-unifikačného rázu a znamená zdokonalenie úpravy tútorskej a opatrovnickej na Slovensku, Naliehavosť je odôvodnená tým, že sa blíži uvedenie v platnosť zákona o župnom sriadení a zákona o novej úprave obcí na Slovensku, s ktorými má agenda tútorská a opatrovnícka súvislosť. Značnejšie obťaženie štátneho rozpočtu neznamená, poneváč organizácia tejto agendy bude jednoduššia a ani nových budov ani väčšieho manipulačného aparátu nevyžaduje. Osnova odpovedá tiež názoru právnikov na Slovensku, ktorí na s jazde v marci v Bratislave konanom vyslovili toto želanie, aby úprava bola tak, ako to v osnove stojí. Želali by sme si, aby prevedením tohoto zákona bolo čo najrýchlejšie prevedené, poneváč to bude v súvislostí so sociálnymi otázkami na Slovensku. Ako je nám známe, sociálna pečlivosť v Bratislave udáva, že máme na desať tisíc detí zo Slovenska ešte v Maďarsku. Tieto deti s najväčšej časti tam boly zavedené behom vojny a úpia tam. V tejto záležitostí bude nutno, aby zákon čím skôr bol v platnosti, čím by sa urobil pokrok, keby deti zo Slovenska prišly na Slovensko k svojím rodičom, k opatrovníkom a pokiaľ sa týka nemanželských detí, k tým, ktorí sa chcú o nich uchádzať a ich opatrovať.
Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Budeme hlasovat. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou nějaké námitky. (Nebyly.) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatými ve znění poslanecké sněmovny vyznačeném v tisku čís. 1398, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Daxner: Niet.
Zpravodaj sen. Zimák: Nikoliv.
Místopředseda Kadlčák: Změn nijakých není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení druhém, čímž tento odstavec denního pořadu je vyčerpán.
Přistupujeme ke
6. zprávě výboru ústavně-právního a sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se všeobecně upravují právní poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tisk 1438.
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě čtvrt hodiny.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh můj jest přijat.
Zpravodajové: za výbor ústavně-právní sen. dr Witt, za výbor sociálně-politický sen. Cholek.
Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní panu sen. dr Wittovi.
Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Pracovní a služební poměr na historickém území je docela jinak právně upraven než na Slovensku. My zde máme všeobecný občanský zákonník a specielně jeho třetí novelu, jakož i další k ní vydané novely, které upravují tento pracovní a služební poměr všeobecně a mimo to máme celou řadu specielních zákonů, jako zákon o obchodních pomocnících a hornický zákon atd. V zemích, kde platí uherské právo, není však dosud tento poměr služební a pracovní všeobecně upraven, nýbrž tam existují jednotlivé specielní zákony. Bylo tedy nutno vydati i pro Slovensko takový zákon, který všeobecně pracovní a služební poměr ustanovuje a tomu vyhovuje osnova tím, že převádí platnost občanského zákonníka, resp. uvedených novel, také na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.
Tato úprava je jen částečná a může býti považována jen za prozatímní. Normy, upravující poměr mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem jsou roztroušeny v tolika zákonech a nařízeních, že je těžko je znát odborníku právnickému, tím méně může je znát laik, byť byl sebe vzdělanějším. Je nutnou kodifikace veškerého práva, týkajícího se poměrů služebních a pracovních, a to jednotným zákonem, jenž bére zřetel k požadavkům doby a k zájmům jednotlivých oborů služebních a pracovních.
Jménem ústavně-právního výboru navrhuji tudíž, aby osnova byla schválena a taktéž resoluce, která jest Je důvodové zprávě připojena.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Cholkovi.
Zpravodaj sen. Cholek: Slavný senáte! Předloženou osnovou vyplňuje se velmi citelná mezera pro právní poměry mezi zaměstnanci a zaměstnavateli na Slovensku.
My, kteří v poměrech těch žijeme, stále a stále jsme naléhali na to, aby aspoň částečně bylo zákonem zajištěno to, nač má zaměstnanec právo a jaké má zaměstnavatel povinností.
Považujeme tuto osnovu zákona za první etapu unifikace právních poměrů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli na Slovensku. Sociálně-politický výbor také s tohoto stanoviska na osnovu tu se díval, pojednal o příslušných paragrafech a doporučuje slavnému senátu, aby beze změny tak, jako poslanecká sněmovna, zákon schválil.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Matuščákovi.
Sen. Matuščák: Slávny senát! Je najvyšší čas, že v tejto záležitosti fakticky jedon vládny návrh došiel pre úpravu medzí zamestnávateľom a zamestnancom, lebo tak mizerné pomery ako na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi sú málo kde v iných štátoch. Na Slovensku, povedzme k tomu na pr. v Prešove, sú také dielne a továrne, kde zamestnávateľ so zamestnancami tak robí a nesprávne pracuje, ak sa mu páči. Ten zamestnanec, keď ide niekam na sťažnosť, na skarhu, tam zaiste nedá sa mu za pravdu, lež len vždy zamestnávateľovi. V Podkarpatskej Rusi v Zemplínskej župe, tam je jedna pila jednoho boháča z Moravy, ktorý tam má zamestnávať okolo 150ti robotníkov, ale pracuje len s 38 robotníkmi. Ten pán riaditeľ na tej pile platí robotníkom od 10 do 18 korún denne a je tam 8 starších robotníkov, ktorí nedostávajú viac ako 25 korún na jedon deň. Žiadali dotyčnú firmu, aby uznal pán riaditeľ, že dnes v týchto pomeroch za 25 korún nemôže žiť ten, kto má 4 až 5 detí. Pán riaditeľ riekol: Keď ja budem platiť 25korún robotníkovi, musí mu jazyk od roboty vyliezať a musí pracovať od rána od 5ti večer do 8mi hodín.< Sú tam zamestnané ženy, dietká, ktoré by malý chodiť do školy a dostanú po 8mi až 10ti korunách na deň a využijú tých detí na tejto pile, miesto pracovníkov vyrastlých.
Prvého mája svätili pracovníci na pile. Poneváč je to zákonitý sviatok, žiadali, aby zamestnávateľ uznal, keď už majú malý plat, aby za ten deň im zaplatil. Pán riaditeľ odpovedal, aby to zaplatili komunisti alebo pán Masaryk. A vidíte, proti takýmto pánom niet zákona! Tým je slobodno také věci robiť. V paritných komisiach sú len zamestnavatelia, a pre to fórum takých štatistov vyberu zo zamestnancov, ktorí skutečne dajú súhlas, že ho odsúdia na smrť a on riekne áno, dobre.
Z toho dôvodu vedla toho vládneho návrhu bolo by treba, aby sa skutečne urobilo, nielen na papieri, ale v skutečnosti, a všude aby sa spravodlivé úpravy tie previedly.
My budeme pře ten zákon hlasovat.
Místopředseda Kadlčák: Rozprava je skončena.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí dám hlasovati najednou. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Jsou nějaké námitky proti tomu. (Nebyly.) Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovu zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou obsaženy v usnesení poslanecké sněmovny vyznačeném v tisku čís. 1406, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táží se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové opravy?
Zpravodaj sen. dr Witt. Obě věty paragrafu 1 tvoří jeden odstavec.
Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém a s navrženou opravou, jak ji přednesl p. referent, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém.
Budeme hlasovati o resoluci výboru ústavně-právního.
Kdo souhlasí s navrženou resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce je schválena. Tím je vyřízen tento odstavec denního pořadu.
Dále je
7. Zpráva výboru, sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o propočítám služební doby příslušníkům československého četnictva. Tisk 1432.
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě půl hodiny se stanovením řečnické lhůty na čtvrt hodiny pro jednotlivého řečníka.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat.
Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Pánek, za výbor rozpočtový sen. Klečák.
Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Pánkovi.
Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Zákonem ze dne 9. dubna 1922, č. 222, byla veškerým státním zaměstnancům propočítána celková služební doba. A při tom přihlíželo se také ještě k mimostátní službě předchozí, jakož i k předchozí vojenské službě. Této výhody nebyly však dosud účastný osoby příslušející četnickému stavu. Proto vláda předkládá návrh zákona, aby i členové četnického stavu bylí účastní výhody tohoto zákona, a aby se jim také propočítala celková služební doba.
Sociálně-politický výbor pojednal o této věcí a navrhuje nezměněné znění přijaté poslaneckou sněmovnou.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Klečákovi.
Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Rozpočtový výbor senátu Národního shromáždění republiky Československé, pojednav o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o propočítání služební doby příslušníkům československého četnictva, usnesl se doporučiti slavnému senátu schválení navrženého zákona, a sice z důvodů přednesených sociálně-politickým výborem senátu Národního shromáždění republiky Československé.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Kovalikovi. (Hlasy: Není přítomen!) Není přítomen.
Ke slovu není nikdo již přihlášen. Rozprava je skončena.
Při stupu jem k hlasování.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku čís. 1399 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táží se pp. zpravodajů, zdali mají nějaké textové opravy?
Zpravodaj sen. Klečák: Nemám.
Zpravodaj sen. Pánek: Rovněž ne.
Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém.
Přistupujeme k dalšímu bodu, jímž je
8. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového stran usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se upravují služební požitky četnických vrchních strážmistrů, kteří jsou veliteli stanic (okresů) nebo kteří konají rovnocennou službu četnickou. Tisk 1433.
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě čtvrt hod.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat.
Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Pánek, za výbor rozpočtový sen. Klečák.
Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Pánkovi.
Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Vrchní četničtí strážmistři konají kromě zodpovědné, těžké a také životu nebezpečné služby bezpečnostní ještě také úřednickou kancelářskou práci. Ačkoliv tuto práci konají, nebyli dosud podle toho honorováni. Jejich práce, jak jsem již řekl, vyrovná se úplně nižší práci úřednické, ale oni nebyli dosud zařazení do hodnostních tříd a nepožívali příslušných platů. Zákonem z r. 1920, čís. 186 upravily se sice jejich služební požitky tak, že byli zařazeni, pokud se týče základního služného do 4 nejnižších hodnostních tříd, ale pokud se týče místních a drahotních přídavků, mimořádných a nouzových výpomocí používají jích ve výměře stanovené pro podúředníky. To byla jistá křivda a nesrovnalost, kterou vláda odčiňuje tím způsobem, že předkládá osnovu zákona, podle liteře vrchní četničtí strážmistři jsou zařazení do požitků rovnajících se čtyřem hodnostním třídám nejnižším, a to nejen pokud se týče základního služného, nýbrž i místních a drahotních přídavků, nouzových drahotních výpomocí a všech ostatních.
Zde bych měl některé pochybnosti a některá přání. Je třeba, aby některé věcí doznaly určité opravy a změny. Především chtěl bych upozorniti na to, že za Rakouska na příklad v ministerstvu zeměbrany, kterému podléhalo četnictvo, byli takořka vesměs zaměstnání jen civilní úředníci právníci a že tam bylo pouze jenom několik četnických důstojníků, kdežto u nás je opak toho. U nás v oddělení jsou všechny instance obsazeny výhradně četnickými důstojníky. Zde by bylo třeba nápravy, a to v tom směru, aby pokud možno všechny tyto věci byly svěřovány právníkům, tedy civilním úředníkům. Zejména v otázkách disciplinárního řádu. Dále bylo by potřebí, aby při soustředění četnictva starali se představení o řádné ubytování, stravování atd. A konečně bylo by potřeba ve školách četnických, aby se pracovalo více názorně oproti pouhému biflování, aby žáci navštěvovali továrny, nemocnice, universitní přednášky, knihovny atd., aby se vychovali ke svému těžkému a odpovědnému povolání. Také bylo by potřeba, dbáti větší čistoty na školách a pod., aby přestalo zneužívání školáků četnických k pracím ve školách četnických, aby se mohli věnovati jen a jen svému povolání. Veliké stížnosti jsou do Slovenska. Na Slovensku jsou poměry ubytovací nepříznivé a bylo by nutno je odstraniti co nejrychleji. Také pokud se týče zacházení s četnictvem jsou Četné stížností a to pravděpodobně proto, poněvadž zde máme celou řadu důstojníků převzatých od bývalé správy, kteří nemohou si posud ještě vtěsnati do myslí, že žijí ve státě, kde je republikánské zřízení. Zejména pokud se týče disciplinárního řízení, je zde mnoho stížností, že na příklad bez soudního a disciplinárního vyšetřování jsou četníci propouštěni, ba dokonce i zbavování svých pensijních požitků.
Tedy tyto věci bylo by potřebí odstraniti.
K předloze samé podotýkám, že ji projednával velmi zevrubně sociálně-politický výbor a pronesl Četná přání, která jsou uvedena v důvodové zprávě. Jinak navrhuje sociálně-politický výbor přijetí této předlohy ve znění schváleném poslaneckou sněmovnou.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji panu sen. Klečákovi.
Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Rozpočtový výbor senátu Národního shromáždění republiky Československé projednav usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se upravují služební požitky četnických vrchních strážmistrů, kteří jsou veliteli stanic (okresů) nebo kteří konají rovnocennou službu četnickou, usnesl se doporučiti slavnému senátu ke přijetí výše uvedený zákon.