Nebudu se pouštěti do debaty, která by mohla rozvířiti otázku pro pány z tábora německého dosti choulostivou a pro český tábor otázku velmi bolestivou. Poznamenal jsem již, co náleželo nám celá staletí, co bylo démantem bývalého státu českého, že jsme se tím rozloučili velmi těžko. Spoléháme však, že přes to přijde spravedlivá chvíle, která nám vrátí co po celá staletí nám náleželo. (Výborně.)

Jinak prosím slavný senát, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno beze změny.

Místopředseda Kadlčák: Rozprava je skončena, budeme hlasovat.

Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se).

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest obsažena v usnesení poslanecké sněmovny vyznačeném v tisku čís, 1396 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táží se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové opravy.

Zpravodaj sen. Klečák: Nikoli!

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou ve čtení druhém, čímž tento odstavec denního pořadu je vyřízen a přistoupíme k bodu IV., to jest

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě l hodiny se stanovením řečnické lhůty na čtvrt hodiny pro jednotlivého řečníka.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Zpravodajem je pan sen. Hrejsa.

Uděluji slovo panu sen. Hrejsovi.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Jak známo, po převratu panoval velký nedostatek všech možných potřeb a také i umělých hnojiv. Následkem toho produkce obilnin a okopanin velmi klesala a proto ministerstvo zemědělství pečovalo o to, aby bylo možno opatřiti strojená hnojiva. K tomu účelu podána osnova zákona, který byl přijat 22. prosince 1920 pod čís. 683 Sb. z. a n., jímž bylo umožněno sprostředkovat nákup strojených hnojiv v cizině a dodat je také i zemědělcům.

Protože strojená hnojiva v cizině byla neobyčejně drahá, bylo pečováno o to, aby mohla poněkud laciněji v dostupné ceně býti zemědělcům dodána. Prostředky k tomu účeli byly opatřeny hlavně z nové dávky, z nového příspěvku, který byli povinní zemědělci ze svých lesů, vinic a zahrad do tohoto fondu platiti. Tento příspěvek obnášel z každého hektaru dvojnásobný čistý katastrální výnos, ale nesměl býti menší než 30 K z jednoho hektaru.

Tímto způsobem se umožnilo, že stát opatřil v roce 1921 za 765 milionů strojená hnojiva z ciziny a dodal je zemědělcům. Ovšem tálo strojená hnojiva kupovali většinou zemědělci v úrodnějších a zámožnějších, krajích, kdežto zemědělci v krajích chudobnějších, hornatých a lesnatých málo participovali na této výhodě, která jim byla poskytnuta opatřením strojených hnojiv. Proto zemědělci v horských krajinách zvláště nesli velmi těžce, že musí platiti do fondu pro opatření strojených hnojiv, a to tak vysoký příspěvek, nejméně 30 Kč z 1 ha lesa a mimo to také vinaři z vinic a majitelé zahrad jak na venkově tak i v městech. Jestliže pak tento fond pro opatření strojených hnojiv nedodal již v roku 1922 žádných hnojiv a obchod strojenými hnojivy úplně byl uvolněn, dvojnásobně těžce nesli a nesou zemědělci, že musejí platit z lesů, vinic a zahrad příplatky do fondu, který jim za to neposkytuje žádných výhod.

Proto poslanecká sněmovna přijala předlohu zákona, podle které zemědělci-vlastníci lesů do 20 ha nebo vinic do 5 ha a majitelé zahrad vůbec jsou sproštěni povinnosti, aby přispívali do tohoto fondu v roku 1922. Je to spravedlivé, neboť tyto selské lesy, o něž nám hlavně jde, jsou po většině v horských krajinách a špatně se s nimi hospodaří, takže nepřinášejí majitelům většinou žádného užitku nebo užitek jen velmi malý. Také v katastrech jsou zapsány jako lesní půda i pastviny, které jsou zarostlé jalovčím, březím a pod. Je tedy spravedlivo, aby tito majitelé lesů selských v horských krajinách, kteří jsou zatíženi tak mnohými daněmi, jichž prý je asi 28, byli zbaveni placení příspěvku do tohoto fondu pro strojená hnojiva.

Na Slovensku však vedle soukromých majitelů lesů je mnoho lesů tak zvaných urbárních, společných, které byly dány do společného vlastnictví rolníkům a chalupníkům v jednotlivých obcích a kterých tito majitelé společně užívají. Tato osnova zákona v § l odst. 2, pamatuje na to, aby tito majitelé tak zvaných urbárních lesů byli zproštěni povinnosti platiti příspěvky do tohoto fondu, v tom případě, když celková jejich výměra vinic a zahrad s připočítáním toho podílu, který na ně připadá z lesů urbárních, nečiní více než 20 ha. V poslanecké sněmovně však zapomněli na to, že týž poměr, jako na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jest také na Moravě. Jest také množství lesů společných nikoliv obecných, nýbrž takových, které patří celé řadě podílníků, rolníků i chalupníků. Tyto lesy se nazývají na Moravě singulárními lesy; je to společný majetek, který mají jednotlivá čísla v obcích připsána. Na Moravě není ani jediné obce, která by neměla takových singulárních lesů.

Proto národohospodářský výbor usnesl se na resoluci, kterou se ukládá ministerstvům železnic, financí a obchodu, případně správě fondu pro opatření umělých hnojiv, aby ustanovení §u l odstavce 2 analogicky vztahovalo se také na t. zv. společné >singulární< lesy na Moravě, které mají úplně povahu společných urbárních nebo komposesorátních lesů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Jménem výboru národohospodářského odporučuji slavnému senátu, aby tato předloha byla přijata a ústavně schválena.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Kroiherovi. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo. Uděluji slovo panu sen. Zulegerovi.

Sen. Zuleger (německy): Slavný senáte! Přihlásil jsem se ke slovu ke zprávě o změně zákona o strojených hnojivech a sice nikoliv proto, abych zde jen tak něco řekl, nýbrž abych k věci samé zaujal stanovisko a abych v meritorní příčině na celý zákon ještě jednou se poohlédl. Nezneuznávám zajisté zprávu národohospodářského výboru, ve kteréž se poskytují jisté úlevy pro majitele malých lesů do 20 ha, majitelům vinic do 5 ha a pak majitelům zahrad vůbec. Měl býti zreformován vůbec celý zákon, neboť tak malá změna jako tato má tak nepatrný význam, že vlastně nepřichází v úvahu. Mnohem důležitější bylo by bývalo něco jiného. Mám totiž za to, že máme právo žádati v poslanecké sněmovně a v senátě účty o fondu pro opatření strojených hnojiv a o výsledku zákona vůbec. Toho postrádáme. Nevíme, ani jaký byl výsledek, ani co se stalo s výtěžkem fondu pro opatření strojených hnojiv. Vyslovuji zde zajisté kruté slovo, vláda však jest povinna, aby kladla účet o penězích jí svěřených v poslanecké sněmovně a v senátě - to jest jediná v úvahu přicházející instituce. Dodnes nemáme žádné zprávy o tom, k čemu vůbec bylo použito fondu pro opatření strojených hnojiv. Bývalý ministr orby prof. Brdlík jest právě profesorem a měl jako profesor na technice (Výkřiky) - prosím, pánové, abyste nebyli uraženi, vždyť ještě něco k tomu dodám - zajisté nejlepší úmysl při zavádění zákona, kterého z nás nikdo nepotíral. Chtěli jsme právě, přihlížejíce k hladu, válkou způsobenému, zvýšiti produkci potravin. V tom byli jsme všichni za jedno. Zákon byl právě vytvořen proto, aby produkce potravin byla usnadněna a zvýšena.

Nuže, řekl-li jsem, že pan profesor vytvořil tento zákon, pak zajisté neměl zlého úmyslu. Jestliže však potom zákon tak dopadl, to znamená, že při jeho provádění se staly takovéto věci, pak ani nechci jeho samotného činiti za to zodpovědným. Brali jsme strojená hnojiva; a vzhledem na neustálé zvyšování tarifů u státních drah, jest přece samozřejmo, že jsme nebrali strojená hnojiva, která obsahují málo procent živných látek, to znamená, že vzhledem na neustálé zvyšování tarifů železničních se vůbec nevyplácí bráti strojené hnojivo, které obsahuje 5, 6 procent kyseliny fosforové anebo málo drasla; to bylo by přec šílenstvím, kdybychom tak činili, okrádali bychom sami sebe. Proto bychom byli očekávali, že při koupi strojeného hnojiva nebude dodáváno méně cenné draslo, nýbrž 40procentní draselná sůl, anebo bychom byli od státní správy očekávali, že nám železniční ministerstvo, tak jako kdysi, poskytne výjimečné tarify, aby výroba potravin byla zvýšena. Nic z toho obého se nestalo a tak museli jsme bráti od státu umělá hnojiva bez záruky, mnoho-li stupňů obsahují. A při pokusech v chemické pokusné stanici zemědělské rady - to zajisté není žádný podvod, to zajisté jest objektivní - viděli jsme, že jsme důvěřivě kupovali fosfáty, superfosfáty a Thomasovu moučku, o kterých jsme se domnívali, že obsahují jako v míru 18-20 procent fosforové kyseliny, které však na místo toho měly pouze 6 procent užitečných látek. Nuže, pánové, nekupuji přece přítěž, písek a zemi, kupuji přece jen fosforovou kyselinu a sice fosforovou, kyselinu ve vodě rozpustnou (Německy: Velmi dobře!) poněvadž jiné přimíšeniny ničeho nepomáhají. Zem a hromady písku mám doma. Tu přece nebudu vydávati dopravné na železnici a tolik za to platiti. Zde bylo těžce zhřešeno a účel celého zákona pro zvelebení produkce potravin, zákon o opatření strojených hnojiv, stal se pak ilusorním. Byl bych očekával, že hledíc ke zkušenostem, celý zákon o opatření strojených hnojiv jednoduše hozen bude do pece, to jest, že bude zrušen; to by bylo bývalo nejlépe. My sobě koupíme strojené hnojivo zajisté lépe nežli stát, to jsme již loňského roku dokázali, my jsme kupovali jen strojené hnojivo, jež zaručeně obsahuje fosforovou kyselinu, stát však kupoval všechen nesmysl. V tom leží ta vada. (Výkřik německy: Stát chce býti šálen, proto šálí zase! - Veselost.) Ano, stát byl napálen a napálil zase nás. To by nemělo býti.

Přicházím nyní k něčemu ještě vážnějšímu. Projíždíte-li celou zemí, vyhlížíte-li z oken vagónů, spatříte něco, nad čímž každý zodpovědný člověk, jenž ještě v sobě má jiskru cti a smysl pro povinnost, musí sprásknouti ruce a říci: Bože můj milý, co z toho bude! Spatřujete, že celé obrovské kusy lesa jako v ohni krvavě se červenají od známého škůdce. Naše lesy z větší části v Čechách již jsou zničeny. Vidíme sice, že sem tam ministerstvo orby svolá nějakou anketu. Známý mně agrárník řekl jednou; Kde anketa začíná, přestává rozum. (Veselost). Této velice směšné věty lze použíti také v tomto případě. Kdyby sobě stání správa a parlament se senátem byly vědomi zodpovědnosti, co zde přijde a přijíti musí, věru museli bychom zkusiti vše, abychom proti tomu působili. Jestliže již člověk sám nemůže všechno věděti - nevytýkám to nikomu, nenarodil se ještě člověk, jenž by všemu rozuměl - mánie se dotázati odborníka. Díváme-li se naproti přes říšskou hranici a dotazujeme-li se v Berlíně zemědělské společnosti: >Co jste podniklik potírání mnišky?<, řeknete, že šilháme přes hranice. Musíme se dívati všude, kde se můžeme něčemu naučiti. Dívati se tam, kde se ničemu nemůžeme naučili, nemá žádného smyslu. Prosím, aby se nám nepřicházelo s touto výtkou a neříkalo vždycky, že se díváme přes hranice. Vláda by měla všechnu příčinu, podívati se přes hranice, aby hledala, jaká pomoc jest možná, aby vyhuben byl tento škůdce, jenž všechny lesy v Čechách takřka zničil.

Ježto 75 procent celého fondu pro opatření strojených hnojiv dává les, právě tento na zmar vydaný les, že by člověk nad tím plakal, když to vidí, jak vydán jest na pospas tomuto škůdci, jenž jej ničí, měla vláda zde příležitost říci: když les platí 75 procent celého fondu na opatření strojených hnojiv, jsem já tím morálně vinna. Nikoli jednotlivá osoba, pánové! Jestliže zde snad jednáte tak z animosity proti velkostatku, je to skutečně neodpustitelné. Velkostatek jest národním jměním československého státu, a proto byste byli morálně povinni, poskytnouti část fondu na vyzkoumání prostředků k potírání tohoto škůdce. Poněvadž však každému laikovi musí býti známo, jak veliké nebezpečí v tom jest, jestliže během dvou, tří let zničeny budou všechny lesy tohoto státu - nechci říci státu, ale lesy v tomto státu ležící - nelze rozuměti vašemu chování. Lesy patří většinou velkostatku; jestliže tak jsou vydávány na pospas, má hledati prostředky proti tomu velkostatek, jenž zkracován jest tímto podivným zákonem, dle něhož také pohraniční les má býti sestátněn? Velkostatku přece již naprosto není možno tyto prostředky hledati, zajisté však jeho dědici, Československu. Stát jakožto příští majitel lesů byl by měl morální povinnost o tom přemýšleti a to tím více, ježto všechno, co v tomto státě se vyrobí, stát do jisté míry musí považovati a má hájiti jako národní jmění. Nestalo se však nic jiného, nežli - jak jsem již řekl - že byla svolána pouze anketa, ve kteréž byl učiněn dotaz, jak veliký jest rozsah škody, která zde ovšem vzrostla do nezměrná, aniž bychom dodnes měli jen tušení, jakým způsobem bylo by lze vésti boj proti mnišce, proti tomuto škůdci.

Přicházím nyní k návrhům výboru. Jak již řečeno: dvacet hektarů malého lesa jest vyňato z povinnosti platiti příspěvky pro fond na opatření strojených hnojiv, rovněž 5 ha vinic a pak zahrady vůbec. O stylisaci dotyčného ustanovení nechci ztráceti slov, ačkoli bych byl jiného mínění. Máme však mezi majiteli lesů také obce, a vy víte, že tyto obce mají nesmírný počet humanitních závazků. Musejí udržovati nemocnice, sirotčince, chorobince atd. Často jsou tyto obce, jako na př. v Žatci - když vidím zde svého přítele před sebou - také patrony a jako takové jsou povinny převzíti otop v dotyčné faře. Samé věci, které městu nic nevynášejí, zajisté však ukládají nesmírné závazky. Nebylo by zde spravedlivo, kdyby se zde opět z rozumových důvodů bylo řeklo, že také obce, které mají tak nesmírné závazky - obce mají tolik oráče, alespoň o německých obcích to mohu říci, snad jest tomu (K pravici) u vás lépe, (Sen. Hrejsa: Bohužel, nikoli!), nevím to přesně, o nás však to mohu říci - vzhledem na jejich humanitní závazky, jež mají vůči veřejnosti, že také obce jsou vyňaty z povinnosti ze svých lesů platiti příspěvek pro fond na opatření strojených hnojiv, jestliže již nastati má změna zákona, kterou zajisté dlužno uvítati.

Ale nyní k jiné kapitole, a jest mně skutečně nesrozumitelno, o čem nyní chci mluviti. Můžete o mně smýšleti jak chcete: Vy, pánové z české strany, nebudete mně však moci nikdy vytýkati, že dělám zbytečně hluk. To jste o mně nikdy nemohli tvrditi. Nedělám oposici nebo obstrukci k vůli oposici samé. Ale jest pro nás hanbou anebo vlastně hanbou pro vás, poněvadž my Němci zde nemáme žádného vlivu, že zde spolknouti musíme každý zákon, který obdržíme z poslanecké sněmovny, i když má sebe více vad, a i když to jest, jak vulgárně říkáme, přímo bota; neboť jakmile se mění jen čárka, věc se přehlasuje. Ano, pánové, několik pánů z minority nemohou sami situaci měniti. Ale jest to pokoření: sedí nás zde 150 lidí jenom proto, abychom strčili do kapes našich 60.000 Kč ročně. (Německy: Velmi dobře!) A co stojí tento veliký aparát úředníků, a - poohlédněte se - sluhů, papír, kancelář a to vše, pánové! Devět milionů obdrží sami senátoři, a ti zde mají sedět jen proto, aby si prvního každého měsíce přišli pro své peníze? Jako slušný člověk mám také trochu smyslu pro čest a když nyní vidím, že skutečně by byla oprávněnou naše práce na předlohách, které dostáváme z druhé strany z Rudolfina, tu musím otevřeně říci, že souhlasím s pány ze socialistické strany: že horní sněmovna jest zbytečností, která nemá jiného účele, nežli aby poplatníkům brala peníze z kapes. A nemůžete-li to změniti, pak pravím otevřeně: pak je chytřejší, půjdeme-li všichni domů, alespoň se nemusíme styděti před svými voliči. To jest moje mínění. Jest kruté, co pravím, ale my Němci nemáme moci, abychom to změnili; u vás na straně koalice jest možnost to změniti. Učiňte tak nebo neučiňte toho, my na vás nemůžeme míti vlivu. Neprojevovali jste posud žádného porozumění pro naše přání. Přenecháváme věc jejímu osudu a tím končím. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Dúrčanskému.

Sen. Dúrčanský: Slávny senát! Keď je reč o umelom hnojive, nemôžem vystáť ani ja, abysom neprehovoril ako roľník k tejto veci. Už ako mladík počúval som, keď sa komusi krivda stala, že sa musí odčiniť, i keby mal ísť pred samého pána ministra. Takto som už počúval ako mladík a z toho som čerpal to, že keď už nikde by pravda nebola, hlavne u nás ako u zákonodarcov, že pri vláde musí sa človek pravdy dovolať. Ale, bohužial, ja aspoň včul v týchto nádejach som sklamaný. Ja už viackrát som tuto prízvukoval, že povinnosťou našou je, také zákony a nariadenia vynášať, ktoré budú dobré a spravodlivé a ľud uspokojujúce. A tu sa, slávny senát, tážem, aký základ a čo za podklad bolo k tej veci, že na fond pre umelé hnojivá museli prispievať i majitelia lesov v horských chudobných krajoch, ktorí nemali z nich žiadneho zisku, alebo bedarovia, ktorí majú len domček so záhradkou. Slávny senát, keď sa na toto človek díva, zaplakať musí, kde že asi môže byť pravda, keď táto sama nepravda odtiaľ pochádza. Ktože by bol proti umelým hnojivám, hlavne my horniaci, keď ich potrebujeme hlavne na hornom Slovensku, odkiaľ som ja? Ale my sme sa dovolávali vlády, aby v zákone o opatrení umelých hnojív, bolo pamatované na náš úbohý horniacký ľud na Slovensku, ktorý na to platil, ale mohli sme sa toho dovolať? My sme tiež mohli potrebovať umelé hnojivá, ale než sa ľud o tom dozvedel, lehota k prihláške došla a nemohol dostať nič. Atak ďalej tieto dane obťažujú náš úbohý ľud. Som veľmi povďačný poslaneckej snemovni, že nahliadla, že velká nespravedľnosť sa páchala na tomto úbohom ľudu, a že aspoň do 20 ha chce oslobodiť ľud od tohoto tak zvaného fondu umelých hnojív a môžem hneď riecť, od tejto nesprávnej dane. Ja bych sa len zopýtal tých pánov, ktorí hneď pri prvopočiatku túto daň vvmysleli, čo brali za podklad tej dane a kto mal byť chránený? Táto daň je celkom bez každého základu, táto daň má jedine vykoristiť náš úbohý horniacký ľud. Veď, pánovia, pri prejednávaní zákona vo výbore, jak sme spravili rozdiel medzi ľahčími a špatnými lesy: že 20 ha lesa lepšieho vynesie viac, než 20 ha lesa špatného. I na tú otázku som odpovedal, slávny senáte, že 20 ha lesa dobrého alebo zlého donesie za 80 nebo 100 rokov jedon osoh. Les dobre dochovaný pripodobňuje sa jedine k dobre vykrmenému, tučnému veprovému. I to nám len po smrti dobrý osoh ukáže. A tak í tá hora nám teprve po 100 rokoch donesie osoh, či je ona dobrá alebo zlá.

Preto, slávny senáte, rozhodne sme proti tomu, aby tieto nespravedlivé dane na hory a pasienky boly ďalej hádzané. Tu vám tiež predčítam v krátkostí, čo som si tak poznamenal:

Keď vezmeme za podklad priamu katastrálnu daň, ktorá je zvýšená zákonom už o 200%, ďalej daň za správu lesa, plat ha j neho, ročnú rentu od pôdy, nepredvídané výlohy a dľa zákonnej osnovy na umelé hnojivo platiť sa majúci obnos, ktorý ročne spolu činí priemerne pri l ha asi 35 Kč, to keď vezmeme všetko za 100 rokov, učiní nám to 32.000 Kč. A čo teprve, keby sme to úrokovali! Ďalej sú investície na sadenie lesov, ktoré činia na l ha najmenej 300 Kč. Keď to spočítame a pripočítame všetky vedľajšie výdaje, dá nám to za 100 rokov 19.000 Kč. Tedy výlohy na l ha za 100 rokov činia 51.000 Kč.

Naproti tomu, aké osoby nám doniese? Hlavný príjem činí v prvej triede drevo. Na 1 ha sa nám nemôže viace dreva urodiť pri dobrej j akosti lesa, než 350 kubických metrov. Len to berem za podklad. Keď to porátame, 20 Kč za l m3, činí to 7000 Kč, a vezmeme-li tiež všetky odpadky tiež za 7000 Kč, robí to dohromady 14.000 Kč dôchodku z jedného hektáru za 100 rokov. Odrátajme 14.000 od 51.000 a zostane na ten jedon hektár 37.000 Kč deficitu. Vidíte, slávny senáte, jak nespravedlivé je to, že tieto lesy sú odaňované na umelé hnojivo.

Pýtame sa, kto sa staral, ako som hovoril, o toho gazdu, kto má les, jak ho zachoval, jak ho vypestoval, jak ho zachránil? A tak, slávny senáte, my sa tiež nepýtame, kto vypestuje tú cukrovku alebo niečo iného. Keď hnojí umelým hnojivom, keď ho potrebuje, má i spôsob, si ho zadovážiť. Ale není možno a ani prípustné nemôže byť, aby naďalej takáto nespravedlnosť na rudu horniackých krajoch sa páchala. Preto bych prosil slávny senát, aby pri vynášaní takýchto zákonov, ktoré sú častokráť obťažovaním jednotlivých občanov a ktoré vyvolávajú nespokojnosť, bol obozretný, lebo, pánovia moji, jestli budeme takéto zákony vynášať, nikdy sa u nás pomery neskonsolidujú, Chceme-li, aby sa pomery u nás skonsolidovaly, musíme vynášať dane spravodlivé a také, ktoré majú svoj základ, nie dane také, ktoré nemajú základu. Prosím, slávny senáte, však i my sme pre umelé hnojivá! My v našich hornatých krajoch potrebujeme umelých hnojív, poneváč bysme mohli mnohem ľahšie hospodáriť, ale není to možné, lebo 170 Kč nemôže náš úbohý roľník za l metrák hnojiva dať. Kebych čítal, že potrebuje 2 metráky umelého hnojiva na l ha - čo by bolo veľmi málo - a urodí sa mu 3-¹/₂4 metráku úrody, tak tento náš roľník, počítám-li ešte k tomu robotu atď., musel by zahynúť.

Preto prosím slávny senát, aby to vzal pre budúcnosť na vedomosť, abysme nevynášali tu zákonov, ktoré v skutočností nemajú podstaty. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. sen. Barthovi.

Sen. Barth (německy): Dámy a pánové! Jestliže jsem se při poradě o této předloze přihlásil ke slovu, jsem si toho vědom, že tento zákon nebude změněn, poněvadž, jak známo a jak již pan řečník přede mnou kolega senátor Zuleger dovodil, všechno, co sem přijde, vládní strany spolknou a poněvadž to vše zcela jednoduše musí býti přijato, aniž by na tom se změnila čárka. Ale pánové, chtěl bych při této příležitostí vám a širší veřejnosti přece říci, s jakou neznalostí věci a s jakou bezohledností zde v tomto státě se dělají zákony. § 2 této předlohy totiž praví, že vlastnící lesů, vinic a zahrad jsou povinni v roce 1921 a 1922 platiti pro fond příspěvek, jehož výše se rovná dvojnásobnému katastrálnímu čistému výnosu tohoto pozemku v těchto létech. Praví dále, že majitelé lesů ve výměře 20 ha a vinic až do 5 ha a zahrad vůbec jsou osvobozeni. Nevím, jak dalece a jak vůbec lze rozšiřovati tento pojem >zahrad vůbec<, nevím, zdali jsou také míněny zahrady zelinářské a chmelnice a mám dojem, že v různých okresech tento zákon různě může býti vykládán, že na př. finanční a berní úřady v okresech chmelařských a v jednotlivých okresech tento zákon zcela různě mohou vykládati. Ale, pánové, již pan kolega Zuleger poukázal na to, že při této příležitosti zůstaly obce zcela nepovšimnuty. Poněvadž náhodou jsem referentem v obci, jemuž podléhá lesní hospodářství, jsem právě do podrobností zpraven o strašném nebezpečí, které hrozí našim lesům, i nemohu pochopiti, že původcové této předlohy, když již vlastníci do 20 ha lesa a do 5 ha vinic jsou osvobozeni, neměli tolik rozumu, aby také obce od této daně osvobodili. (Výkřiky německy: Velmi dobře!) Dámy a pánové! Žatecká městská obec jest vlastníkem lesa asi 550 ha. Za tento les musela loňského roku zaplatiti na dávce pro strojená hnojiva 18.380 Kč a na moučné dávce 18.472 Kč: veliká část tohoto lesa jest notabene nadací a dle nadační listiny má každoročně patronát, tedy dočasný děkan, obdržeti zadarmo 120 kubických metrů polenového dříví a 90 kub. metrů kuláčů. Přepočteme-li to při dnešních cenách dříví a při obrovských cenách dovozu na peníze, pak jest to další nesmírný výdaj. Nejhroznější při věci však jest to, že příští léta vůbec nebudeme moci káceti tak, jak to vlastně jest přípustno a jak to zákon předpisuje. Budeme muset několik let káceti vysoký les mniškou úplně zničený. Tento les nemůže zůstati a pochybuji také o tom, co uvádí pan zpravodaj, že snad po 20ti letech budeme moci káceti mladý les, který jen z části mniškou byl napaden. To nevím, mám za to, že také po 20ti letech by tomu tak bylo, kdyby les mohl býti zalesněn. Ale vysoký les za každých okolností nutno káceti, poněvadž se vydáváme nebezpečí, že během krátké doby jednoho nebo dvou let budeme míti v těchto lesech kůrovce a že budeme muset prodávati toto dříví nikoli již jako užitkové dříví, nýbrž jedině jako palivové dříví. Mám za to, že by stát měl upustiti od této akce se strojenými hnojivy. Nemáme přece možnost nahlédnouti do věcí, které zde spolu rozhodují. Ale mám za to, že tato otázka strojených hnojiv měla by býti přenechána činitelům, kteří strojeného hnojiva potřebují. A jestliže by majitelé chmelnic byli anebo měli býti osvobozeni od dávky na strojená hnojiva, pak by to byl skutečně veřejný skandál. V zákoně není ničeho obsaženo, jen se mluví o zahradách vůbec. Víme, že chmelaři musí odebírati největší část strojených hnojiv, poněvadž hnoje ze svých chlévů musí upotřebiti většinou pro své chmelnice a pro pole mají pak jen strojená hnojiva. Nenahlížím, proč by tito chmelaři si neměli sami opatřovati strojená hnojiva, když jich potřebují, obzvláště při nynějších cenách chmele. Ostatně mám za to, že celý tento zákon o strojených hnojivech, jak pan kol. Zuleger již velmi správně uvedl, vůbec má zmizeti. Organisace, které potřebují strojená hnojiva, mají se samy o to starati. Ale považují za svatou povinnost vlády, by pečovala o to, aby při sestoupení parlamentu předsevzata byla novelisace tohoto zákona, aby obce byly osvobozeny od těchto obrovských dávek, pod jejichž tíží musí klesnouti.

Chci se ještě zmíniti, že před krátkou dobou byl u nás jistý velkoobchodník dřívím, který nám za vysokokmenné dříví - není ovšem všechno vysokokmenné, není jim prorost, jehož z části lze užíti pouze jako chmelových tyčí a jako t. zv. tyček do plotu atd. a jenž úplně do holá jest ožraný, - za vysokokmenné dříví tedy nám nabízel cenu, která by nekryla ani režií kácení. Vidíme tedy, že obce jdou vstříc katastrofě, nebudou-li od této daně osvobozeny.

Přes to však budeme hlasovati pro tuto předlohu, poněvadž v ní alespoň malí majitelé lesů od této daně jsou osvobozeni. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo dále přihlášen. Přeje si pan zpravodaj slovo?

Zpravodaj sen. Hrejsa: Ano.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Pan kolega Zuleger ve své řeči, zajisté věcné, žádal vyúčtování tohoto fondu pro strojená hnojiva. To jest zajisté věc správná, ale na tuto věc pamatuje tento zákon. V §u 3 čteme, že fond předloží po ukončení své likvidace nejdéle do 31. března 1922 Národnímu shromáždění své konečné vyúčtování. Tedy požadavek pana kolegy Zulegera jest úplně splněný.