K předloze samotné chci ještě jednou zdůrazniti, že ji vítáme a že si přejeme, aby všechny tyto věci, které dnes ještě nejsou vyřízeny, v krátké době byly vyřízeny, a že budeme hlasovati pro předlohu. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Doslov má pan zpravodaj sen. dr Krupka.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Jen několik slov. Já kvitují s díkem, že se zadostučiněním byla přijata také tato smlouva se strany druhé. Ostatně, obsah je, jak jsem již řekl, blahovolností prodchnut, že zajisté také páni se strany druhé mohou s dobrým svědomím pro tuto smlouvu hlasovati. Co se týče námitek, které zde byly podány panem kolegou Friedrichem, poukazuji prostě na vývody pana kolegy Hellera a dovoluji si jen k čl. 1. připamatovati to, že pan kolega Friedrich se mýlil, když přikládal článku prvnímu význam, jako by to mělo býti na újmu německých příslušníků. To je pravý opak toho. Tam se praví: >bez újmy tam platných zákonů jazykových<. To znamená tolik: Ty jazykové předpisy platí pro každého. Platí pro československého státního občana, platí tak pro německého státního občana. Nějakou výjimku v tomto směru nebudeme činiti. Tedy tím jenom vlastně potvrzen byl skutečný stav, který stává ve shodě s našimi ústavními zákony.

Co se týče trestních věcí, ovšem je pravda, že tento zákon neupravuje řádně styky; pokud se týče trestního soudnictví, je v tom mezera, ale pokud je mi známo, již také v berních věcech byly trestní věci vyloučeny z právní pomoci a tak očekáváme, že vláda pokud se týče soudnictví nastoupí tutéž cestu.

Pokud se týče překladů, že snad byly příčinou nějakého protahování různých soudních záležitostí, tomu, myslím, jde velmi snadno odpomoci tím, že každý občan československý naučí se, pokud ještě nezná, česky. Oficielním jazykem je přece čeština a každý dobře smýšlející ví, že toho jazyka v našem státě potřebuje. A pakliže každý bude také znát československý jazyk, pak budou překonány všechny obtíže.

Co se týče toho, že nevyřizují se různé věcí tak hladce a brzy, podepisuji úplně.

Znám poměry velíce dobře. Je to pravda, že exekuce se velice protahují. Ale, velectění pánové, nesmíte zapomenouti, že jednak fabrikujeme zákon jeden, na druhý, že jeden zákon usneseme a druhým to změníme, a tím povstává hotový chaos. Ve věcech berních stíhá jeden zákon druhý, a následkem toho je fysicky nemožno, aby každý úředník konal svoji, abych to tak vyjádřil, saframentskou povinnost. Ostatně sborové soudy jsou tak přetíženy prací, že se tomu nesmíme diviti.

Ale ještě jeden důvod je tu, na který musíme bráti zřetel. To je úprava platů našich soudců. To je veledůležitá otázka, poněvadž my musíme míti justici naprosto nekorumpovanou, poněvadž justice je základem každého státu, a je potřebí, aby zde byla zajištěna naprostá nestrannost. A pokud budou poměry takové, že úředníci soudcovští, kteří mají vysokoškolské vzdělání, snad méně platu dostávají, než některý manipulační úředník, potud jsou ty poměry smutné. Nám státní úředníci a soudci utíkají ze služby, každou chvíli to slyšíme! Máme silný nedostatek soudců a proto žádám, aby se stala náprava. A z té příčiny přimlouvám se za to, aby také pokud se týče úpravy platů naších soudců byl učiněn pořádek.

Tím končím a prosím opětně o schválení navrhované smlouvy.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Debata je skončena, budeme hlasovati. O schvalovacím usnesení dám hlasovati najednou. (Námitek nebylo.) Námitek není.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, otištěným v tisku číslo 1372, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Pan zpravodaj má slovo k textovým opravám.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Pokud se týče usnesení, odstavec první, ve třetí řádce za slovem >pomoci ve věcech občanských< náleží čárka za slovem >občanských<. V odstavci 3. téhož usnesení, v 2. řádce má státi na místo >aby učinil< >aby učinili v dohodě se súčastněnými ministry<.

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém i s textovými změnami, jak je navrhl pan zpravodaj, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, schvalovací usnesení se přijímá také ve čtení druhém.

Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž jest:

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě čtvrt hodiny.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitek není, návrh můj se přijímá.

Zpravodajem je za výbor živnostensko-obchodní pan sen. Lisý, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Lisý: Vysoký senáte! V prosinci roku 1919 svolala francouzská vláda do Paříže mezinárodní konferenci za účasti 38 států, dominií a kolonií, na níž jejich zástupcové zavázali se úmluvou zříditi a udržovati mezinárodní ústav zimný v Paříži. Na nové konferenci, konané 21. července 1920 rovněž v Paříži, uzavřena a podepsána byla smlouva předmětná o Mezinárodním ústavu zimném plnomocnými zástupci států, tedy také zástupcem republiky Československé. Vláda Československé republiky je povinna závazek, podpisem této předmětné smlouvy mezinárodní převzatý, uvést ve skutek a žádá Národní shromáždění, aby učinilo usnesení ratifikační.

Činnost ústavu zimného má značný význam pro theoretické i praktické řešení otázek výroby oběhu a spotřeby hospodářských statků podléhajících zkáze.

Hlavní účely Ústavu, jehož činnost jest mezinárodní, jsou tyto:

1. podporovati vyučování vědy a prakse zimné, jakož i vývoj a popularisování studií a vědeckých nebo technických výzkumů v tomto oboru,

2. podporovati studium nejlepšího řešení otázek, jež se týkají uchovávání, dopravy a rozprodeje potravin, podléhajících zkáze,

3. seznamovati, s udáním původu uveřejňovaných zpráv, se světovým stavem mražených potravin s trojího hlediska, a sice s hlediska výroby, oběhu a spotřeby,

4. soustřeďovati k uveřejňování veškery zprávy a doklady vědecké, technické a hospodářské, jež se týkají výroby a užívání zimy,

5. soustřeďovati ke studiu zákony, předpisy a zprávy všeho druhu o průmyslu zimném a předkládati dle potřeby vládám k schválení opatření, jimiž se mají zlepšiti a sjednotiti předpisy a mezinárodní dopravě výrobků, při nichž se dá s výhodou použíti chlazení,

6. pořádati mezinárodní sjezdy zimné,

7. udržovati stálé styky s vědeckými a odbornými skupinami, aby se zabezpečilo uskutečnění programu činnosti ústavu.

Všechny otázky, které se týkají zájmů hospodářských, zákonodárství a správy jednotlivého státu, jsou vyloučeny z působností Mezinárodního Ústavu zimného.

Význam ústavu zimného je více theoretický, ale my také, vážení pánové, musíme si všímat praktické potřeby zimného průmyslu. Otázka výroby ledu a umělého chlazení vůbec je velice důležitou otázkou pro vyživování měst a průmyslových míst. Viděli jsme zejména v nynější době poválečné, že často nedostatek masa byl způsoben tím, že jsme neměli chladíren a mrazíren. A nedostatek chladíren a mrazíren velkých měst a průmyslových míst také vyvolával stále měnivé, ani í stoupající ceny masa. Naše hlavní město Praha, jakož i průmyslová města a místa, do dnes nemají podobných chladíren a mrazíren a je nutno, aby stát finanční a mravní podporou postaral se, aby tento nedostatek byl v krátké době odstraněn.

Poslanecká sněmovna ve své schůzí 155. dne 26. června vládní návrh na ratifikaci mezinárodní úmluvy na zřízení mezinárodního ústavu zimného schválila a živnostensko-obchodní výbor ve své schůzi dne 30. května rovněž jej navrhuje k schválení slavnému senátu.

Místopředseda dr Soukup: Referentem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Výbor zahraniční připojil se ke schválení výborem živnostensko-obchodním a podotýká pouze toto: Mezinárodní úmluva, která je předmětem tohoto usnesení, byla mezi zúčastněnými státy projednávána na četných konferencích za účasti odborníků z celého světa a není proto proti ní věcných námitek. Tendence úmluvy je samozřejmou a mírumilovnou a lze očekávati, že čím více takovými smlouvami budou na sebe různé státy vázány, tím spíše je možno doufati v posílení mezinárodní pospolitosti a tím méně bude snad chutí, aby tyto vzájemné styky byly rušeny násilnými konflikty válečnými. Roční příspěvek 2000 franků, kterými se zatíží náš rozpočet, nemůže býti zajisté vážnou překážkou právě tak, jako náklady spojené s nutnými mezinárodními konferencemi, vyplývajícími z této věci. Navrhuji schválení této smlouvy.

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena. Přikročíme k hlasování. O schvalovacím usnesení míním dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.) Námitky proti tomu nejsou.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, otištěným v tisku č. 1373 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Mají páni zpravodajové nějaké textové změny?

(Zpravodaj sen. Lisý hlásí se o slovo.) Zpravodaj pan sen. Lisý má slovo.

Zpravodaj sen. Lisý: Na druhé stránce v posledním odstavci má státi místo slova >v dohodě se všemi účastněnými ministry< >v dohodě se všemi súčastněnými ministry<.

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s ratifikačním usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, i s opravou, jak byla právě referentem přednesena, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím je toto ratifikační usnesení přijato také ve čtení druhém a přikročíme k odstavci dalšímu, jímž je

Navrhují, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to se stanovením řečnické lhůty na čtvrt hodiny pro jednotlivého řečníka.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj je přijat.

Zpravodajem za výbor zdravotní je pan sen. Klečák, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Dosavadní předpisy, směřující k potírání pohlavních chorob, nikterak se neosvědčily.

Ukázala nám to světová válka, jejíž vlivem nastalo značné jích šíření. Proto jest vítati osnovu zákona právě projednávanou.

Osnova zákona staví naší republiku mezi moderní státy demokratické. Jí se ruší na jedné straně veškeré výsady určitého druhu žen a na druhé straně současně také veškerá libovůle orgánů správních oproti určitým občanům republiky. To je zákona toho přednost ta největší.

Ale nejen toto stanovisko mravní určuje cenu zákona, nýbrž i to, že lékařsky nabudeme jím v republice daleko širšího podkladu pro boj proti chorobám pohlavním, nežli je možným ve státech s reglementovanou prostitucí.

Kdežto státy tyto starají se jen o prostituci řemeslnou, ostatní prameny nákazy pomíjejíce, umožňuje osnova zákona začíti boj se všemi, kdož choroby pohlavní svým nemravným životem rozšiřují, Tedy nejen o prostitucí řemeslnou a tajnou, ale se zhýralci mužskými.

Ale osnova zákona vede i s prostitucí řemeslnou boj hlouběji nežli předpisy reglementační; ona béře prostituci řemeslné její dosavadní právo a výsadu nezodpovědnosti za činy její, specielně za poškození zdraví jiných a za druhé stěžuje ve značné míře styk s ní.

Nikomu zajisté nenapadá domnívati se, že zákonem tím mohla by býti prostituce sprovozena se světa. To by mohla dokázati jen vyšší mravnost tíhnoucí k jednomužství a jednoženství a současně pozvednutí vrstev sociálně slabých. Ale vezmeme-li prostituci právo volné a drzé nabídky a přinutíme-li jí, aby se skrývala a tajila, odstraníme tím již valnou část chorob pohlavních z ní prýštících. Nebudou-li červené svítilny určitých místností hlásat podnapilým chodcům nočním, kde lze kleslá děvčata najít, a zabráníme-li nevěstkám lákat v noci na ulicích alkoholem obluzenou mládež, zachrání se sta a sta mužů, kteří jen v alkoholické rozjařenosti prostituci vyhledávají. Prostitutku, která nebude smět buditi pohoršení a která bude muset i byt svůj i řemeslo své pečlivě maskovat - aby trestu ušla - tu bude moci vyhledat a navštívit muž jen při plném vědomí toho, co činí a při plném vědomí nebezpečí, jemuž se vydává. Vědomí o nebezpečnosti styku toho bude tím živější, že nebude ohlušováno lékařskou prohlídkou prostitutek a mylným z toho předpokladem, že prostitutka lékařsky kontrolovaná není zdraví mužů nebezpečná.

Výsledky lékařské kontroly prostituce jsou vzhledem k nakažlivosti prostitutek tak nepatrné, že nevyváží naprosto škod, které kontrola ta sama působí tím, že vyvolává a podporuje bezstarostnost mužů při styku v prostitucí a umožňuje každému volný a pohodlný přístup k prostitucí reglementované. Nucená kontrola prostitutek řemeslných snímá s nich pocit zodpovědnosti před zákonem za rozšiřování chorob pohlavních. Proto se také prostitutka taková nijak o své zdraví sama nestará. Musí býti v nemocnici držena pod zámkem. Bude-li však v důsledcích zákona potrestána, nakazí-li někoho, uvědomí si velmi živě, jak mnoho jí musí na tom záležeti, aby byla zdráva a mohla tak živnost svou beztrestně provozovati.

Sama proto bude vyhledávat lékařské rady a lékařského dozoru, a onemocní-li, sama se dobrovolně přihlásí do nemocnice, tam ráda zůstane a všemu se podrobí, co ji může vrátit zdraví, jako každý jiný dobrovolně do nemocnice vstupující pacient.

Námitku, že prostituce stane se pak vesměs tajnou a nekontrolovanou a tím zdraví nebezpečnější, lze vyvrátit takto: Předně, kontrola lékařská, byť i sebe častější a důkladnější, nedovede prostituci ozdravit a nedovede také zabrániti, aby vedle kontrolované nebujela ještě také prostituce tajná. Při tom prostitutky obojího druhu nemají ani nejmenšího pocitu zodpovědnosti před zákonem pro rozšiřování pohlavních chorob.

Kontrolovaná prostitutka pro kontrolu samotnou a tajná proto, že ví dobře, že kolegyni její kontrolované nic státi se nemůže a tedy ani jí samotné ne. Tím spíše, že i ona může se státi kontrolovanou a tedy naprosto nezodpovědnou, kdykoli by se jí jen zachtělo. Proto se také nestará tajná prostitutka a nemá proč by se starala o své zdraví, A proto je dnes prostituce tajná, pokud se zdraví týká, na tom hůř, než kontrolovaná.

Bude-li si muset v důsledku, navrženého zákona prostitutka uvědomit zodpovědnost za přenesení pohlavní choroby, bude se muset o své zdraví starat. A nebude pak prostituce tajná na tom nijak hůře, nežli dnešní kontrolovaná.

Navrženým zákonem ucpává se tedy nejlépe, pokud to je v lidské moci, jeden z nejdůležitějších pramenů chorob pohlavních - prostituce.

Na jedno chci ještě upozorniti. Zákon je pouhou mrtvou literou, není-li občanstvo na mravní výši, kterou zákon předpokládá. V tom ohledu bude nutno věnovati velkou péčí tomu, nač i v zákoně je pamatováno, to jest poučování občanstva a zvedání mravní jeho úrovně.

I navrhují, aby slavný senát, jak již dříve byl učinil, schválil osnovu zákona, i se změnami, schválenými poslaneckou sněmovnou, ježto těmito změnami na zákoně věcně nic nebylo změněno.

Při téže příležitosti nutno poukázati na výtku, učiněnou nám v poslanecké sněmovně pří jednání o tomto návrhu zákona. Jak čeští, tak i němečtí členové zdravotního výboru senátu označili závady navrženého zákona. Bylo však projeveno výslovné přání jménem ministerstva zdravotnictví, aby nebylo činěno nižádných změn vzhledem k tomu, že účinnost zákona jest již velenutnou. My jsme přání tomuto vyhověli. Pro příště budeme ovšem opatrnější, a vykonáme jenom to, co budeme považovati za svoji povinnost.

Jinak prosím jménem zdravotního výboru senátu o schválení navrženého zákona ve znění, schváleném poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dalším referentem za výbor sociálně-politický je pan sen. Hrubý. Prosím ho, aby se uchopil slova.

Zpravodaj sen. Hrubý: Slavný senáte! Jednomyslnost, se kterou projednáván byl předložený zákon, je nejlepším dokladem jeho potřeby. Ovšem, že nemůžeme si slibovati zázraků od něho - to je pochopitelno - ale přes to návrh zákona tohoto je dobrým prostředkem, aby strašnému zlu, které zejména po válce zachvátilo široké vrstvy naší mladé generace, bylo zabráněno. A právě v té důvěře sociálně-politický výbor upřímně doporučuje přijetí navrhovaného zákona tak, jak jej schválila poslanecká sněmovna.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zpravodajem výboru rozpočtového je pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Zásady zákona přítomného zůstaly nezměněny vůči zákonu, který jsme schválili poprvé. I zde je stanovena povinnost dáti se léčiti pro toho, kdo je nemocí stižen, a i zde stát bere na sebe břímě, hraditi útraty léčení u osob nemajetných. (Sen. Matuščák: Len je treba k tomu nemocnic viac vybudovati!) To se zajisté stane, a proto rozpočtový výbor trvá na původním svém návrhu, v němž doporučuje slavnému senátu osnovu ke schválení, ačkoliv nevíme, jak velikých nákladů bude potřebí na léčení. Jsme si vědomi, že náklady budou dosti značné, neboť nemoce tyto rozšířeny jsou opravdu velice, léčení jich trvá dosti dlouho a naše nemocnice - jak již pan kol. Matuščák podotkl - nejsou dosud na to zařízeny. Ač tedy léčení nemocí a náklady léčení budou dosti značné, přece sociální zlo, které tyto nemoci působí, vyžaduje, abychom se přes to potíráním těchto nemocí vážně obírali a hmotné prostředky a náklady, kterých bude k tomu třeba, schválili.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, budeme hlasovati. Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, o jeho nadpisu, o nadpisech jednotlivých oddílů a paragrafů, jakož i o úvodní formuli dám hlasovati najednou.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, s jeho nadpisem, s nadpisy jednotlivých oddílů a paragrafů, jakož i s úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých oddílů a paragrafů, jakož i úvodní formule jsou schváleny ve čtení prvém.

Podle přiznané pilností přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Jsou nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Klečák: V §u 18 v posledním odstavci místo slova >uznání< má býti >uznáno<.

V §u 19 al. l. v první řádce na místo >jsou< má býti správně >jsouc<.

V §u 25 ve třetí řádce odpadá za slovem >podle< slovo >jeho<, v 7. řádce vsune se za slovem >rozhodnutí< čárka.

V §u 26 místo slova >zavázen< přijde slovo >zavázán<, a posléze v témže paragrafu ve druhé řádce odpadá čárka za slovem >hlášení<.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, s jeho nadpisem, s nadpisy jednotlivých oddílů a paragrafů a s úvodní formulí tak, jak byla přijata právě ve čtení prvém, a se změnami uvedenými právě panem zpravodajem, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je osnova zákona schválena také ve čtení druhém.

Nyní si dovoluji přerušiti schůzí na dobu půl hodiny.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji schůzi. Přistupujeme k projednávání dalšího bodu, jímž jest

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě čtvrt hodiny.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Námitek není.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní jest pan sen. Lukeš, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte!

V zemích koruny české zřízeny byly nevýdělečné úvěrní ústavy pro úvěr hypoteční a komunální. Pro úvěry hypoteční měli jsme v Čechách Hypoteční banku v Praze, na Moravě Hypoteční banku v Brně a ve Slezsku Slezský úvěrní pozemkový ústav, kdežto pro úvěr komunální Zemskou banku v Praze, na Moravě Zemědělskou banku a ve Slezsku Komunální ústav. Prvního července sloučeny byly moravské ústavy úvěrní, a to Hypoteční banka se Zemědělskou bankou v jeden ústav. Ústav tento má nyní šest oddělení, a to hypotékami, komunální, meliorační, železniční, elektrisační a mimo to nové oddělení bankovní. V novém zákoně jest stále řeč jen o prvních čtyřech úvěrech, kdežto o úvěru elektrisačním a bankovním řeči není, poněvadž v té době ještě ústav na Moravě s rozšířenou působností zřízen, resp. vládou povolen nebyl. Blahodárná činnost jmenovaných úvěrních ústavů, poněvadž jsou ústavy nevýdělečnými, jest všeobecně známa, z té příčiny žádali též ihned po převratu jak na Slovensku, tak v Podkarpatské Rusi jejich zástupci, aby tam rovněž takové nevýdělečné úvěrní ústavy byly zřízeny. V bývalých Uhrách totiž takových nevýdělečných ústavů nebylo. Ti, kteří se tam domáhali úvěru hypotekárního nebo komunálního, jsou odkázáni na úvěr soukromý, resp. bankovní. Úvěry tyto jsou zejména v poslední době velmi drahé. Proto vláda pomýšlela v poslední době zříditi pro celou Československou republiku jeden úvěrní ústav nevýdělečný. Svolala za tím účelem anketu všech úvěrních zemských ústavů, ale ukázalo se vzhledem k různým těžkostem a vzhledem k nízkému kursu cenných papírů, že by této doby nebylo ještě dobře pro celý stát jeden úvěrní ústav zříditi, nýbrž že by bylo lépe, řešiti tuto otázku jiným způsobem. Nezbývalo, než buď zříditi samostatný ústav pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, nebo rozšířiti působnost zemských úvěrních ústavů na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Pokud se týká prvního řešení, zřízení samostatného úvěrního ústavu, mluvily proti tomu momenty hospodářské a finanční. Hlavním účelem má býti zjednati dlužníkům laciný úvěr a toho by zde nebylo, kdyby kurs cenných papírů byl nízkým nebo kdyby nebylo odbytu pro cenné papíry a papíry měly by ještě nižší kurs než papíry úvěrních ústavů zemských. Proto ti, kteří by si vypůjčovali, musili by si vypůjčovati draho.

Z té příčiny bylo upuštěno od zřízeni samostatného úvěrního ústavu a vláda se rozhodla, aby ústavy stávající rozšířily svou působnost i na Slovensko a Podkarpatskou Rus, a to tím způsobem, aby tam stávající zemské ústavy zřídily své filiálky, které by byly vedeny ředitelstvím, pozůstávajícím z odborníků, které by mělo právo rozhodovati a z představenstva, sboru poradního, které by bylo jmenováno ministrem financí v dohodě s ministrem vnitra a mateřským ústavem. Představenstvo bylo by jaksi více povahy politické, jako jest dnes v zemských úvěrních ústavech, resp. v zemských správních komisích nebo výborech, kde rovněž zmíněná správa, jsouc vysílána jednotlivými politickými stranami, má do jisté míry povahu politickou. Aby se vymezila působnost tohoto představenstva, bude za tím účelem třeba vypracovati teprve vládě, resp. zúčastněným ministerstvům jednací řád.

Poněvadž ve stávajících úvěrních ústavech zemských ručí za vydání zástavních listů a dílčích úpisů země - za úrokování a splácení jich - není možno žádati, aby tyto země, Čechy, Morava nebo Slezsko, když by jich úvěrní ústavy zřídily nějakou filiálku na Slovensku a tato měla působnost pouze pro Slovensko nebo Podkarpatskou Rus, též ručily za zástavní listy, resp. cenné papíry filiálek, které budou vydávány jen pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Z té příčiny nezbylo, než aby tam vydávány byly zvláštní cenné papíry - tedy ne tytéž zástavní listy a tytéž dílčí dlužní úpisy jako jsou vydávány v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a to se zárukou nikoli zemí, Čech, Moravy a Slezska, těch ústavů úvěrních, které tam filiálky zřídí, nýbrž se zárukou státu, pokud se týká splácení úroků a zaplacení zástavních listů, resp. dílčích dlužních úpisů, když bývají vylosovány.