Pan kolega Hecker sám přiznal, že proti obsahu zákona by nebylo námitek, že jde jen o to, aby nebyl praktikován nepříznivě. Tedy jde o praxi zákona, o vykonávání zákona, a tu prosím, aby také pánové z německé strany působili k tomu, aby mohl býti zákon vykonáván nestranně. Vždyť republika se musí postarati o to, aby její úředníci a zřízenci mohli někde bydlet. Není jiné pomoci, než že musí mimořádnými prostředky opatřiti byty. Není možno, aby republika vystavěla pro všecky úředníky a zřízence státní domy, tolik nemůže investovati do domů. (Sen. Matuščák: Na militarismus dejte míň a budete to míti!) Ale kdyby se německé obyvatelstvo chovalo objektivně k úředníkům i českým i německým, pak jistě by takových mimořádných prostředků nebylo potřebí. Jestliže nastane to uklidnění myslí - a já doufám, že nastane a musí nastati - tedy to ostří, které pánové v praxi tohoto zákona vidí, zajisté odpadne. (Výkřiky německých senátorů.) Ale, pánové, vždyť republika, stát, nejen českým úředníkům, také německým úředníkům a německým zřízencům byty musí opatřiti a já vás ubezpečuji, že i v německých místech musí také pro německé zřízence chápati se §u 13, po př. celého zákona, aby i německým zřízencům byty se opatřily. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Ale teď nebudou majitelé domů úředníky přijímati!) Tedy i na tu výtku chci odpověděti. Říká se, že až potom ve jde, v platnost § 13, že nikdo nevezme státního úředníka nebo zřízence do bytu, poněvadž by ten byt potom zase musil odevzdati státnímu zřízenci. To není správné. V zákoně stojí, že uprázdní-li se byt obývaný v den vyhlášení tohoto zákona státním zaměstnancem, že takový byt musí býti opětně státnímu zaměstnanci pronajat. To se netýká bytů, které budoucně budou státním zaměstnancům zadány, nýbrž jen bytů, které v den vyhlášení tohoto zákona budou obsazeny státními zaměstnanci. Nemůže se tedy mysliti na šikanu, že by budoucně domácí páni státním zřízencům byty nepronajímali. To jest vyloučeno, poněvadž zákon platí jen pro ty byty, které v den vyhlášení zákona, budou státními zaměstnanci obsazeny. Této šikany není se třeba obávati. Doufám, že ta praxe se časem tak uklidní a utiší, že ty vaše výtky, které dnes činíte, stanou se bezvýznamné.

Pan senátor Hartl si stěžoval, že všechny opravné návrhy jsou zamítány.

Nevím, jak tomu bylo v poslanecké sněmovně, ale pokud jde o senát, byl zde učiněn jeden jediný opravný návrh a ten se týkal §u 13. Já, bohužel, musím navrhnouti, by tento návrh byl zamítnut, poněvadž ten by právě stěžoval vykonávání bytového zákona v praxi, která má odpomoci bytové tísni. Kdybyste, pánové, věcné návrhy a ne jen návrhy vedené, řekněme, z politických důvodů činili, jistě bychom byli ochotni o nich jednati, a pánové, kteří v ústavně-právním výboru pracují, vědí, že tam není žádné zaujatosti, zejména ne nacionální. (Sen. dr Heller [německy]: Ale tentokrát musí býti všechny zákony přijaty beze změny, to víte, pane kolego! - Sen. Polach [německy]: Dvacet pozměňovacích návrhů ke školskému zákonu bylo zamítnuto!) Za to já nepře jímám odpovědnost co se stalo ve věcech školských. Ale u tohoto návrhu zákona byl podán tento jediný návrh změňovací a jak pan sen. Hecker sám přiznal, paragraf ten není sám o sobě špatný; jde jen o to, aby praxe byla dobrá a přejeme si všichni, aby politická praxe uklidňovala, aby zákona nebylo používáno k represáliím a snad k nacionálním nepřístojnostem. Račte uklidňovati své spoluobčany tak, jak my chceme a budeme činiti a pak doufám, že zákonu, který má sice vady po této stránce, které jsem přiznal, nebude možno nic vytýkati. Navrhuji, by návrh sen. Hartl a byl zamítnut, jinak však aby usnesení poslanecké sněmovny bylo senátem schváleno tak, jak bylo učiněno poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu dále není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati. O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati následovně:

O §u l až 12 dle usnesení poslanecké sněmovny.

O §u 13 dle návrhu sen. Hartla. Bude-li zamítnut, dle usnesení poslanecké sněmovny.

O §u 14 až 23 nadpisu zákona a úvodní formuli dle usnesení poslanecké sněmovny. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není, budeme dle toho postupovati.

Kdo souhlasí s tím, aby § 1-12 měl znění podle usnesení poslanecké sněmovny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Paragrafy tyto se schvalují, a to podle usnesení poslanecké sněmovny.

Budeme hlasovati o §u 13.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Hartla a soudr., aby paragraf tento byl vypuštěn, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest menšina, návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby § 13 byl schválen podle usnesení poslanecké sněmovny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, návrh podle usnesení poslanecké sněmovny se přijímá.

Prosím, nevyrušovati při hlasování.

Kdo souhlasí, aby § 14-23, nadpis zákona a úvodní formule měl znění podle usnesení poslanecké sněmovny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Paragrafy tyto s nadpisem zákona a úvodní formulí jsou přijaty podle usnesení poslanecké sněmovny ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém. Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Veselý: V §u 17 odst. 2. v první větě schází čárka za slovem >vydati<.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Budeme hlasovati o předloze ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých hlav a jednotlivých paragrafů tak, jak byla přijata ve čtení prvém, i s opravou navrženou panem zpravodajem, také ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina, osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých hlav, jakož i jednotlivých paragrafů přijaty jsou ve čtení druhém.

Tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen a přistupujeme k dalšímu odstavci.

Dříve však musím se vrátiti k řeči p. sen. Hartla, který podle stenografického zápisu užil slova >Räuberbande<. Musím vysloviti nad tím nelibost, že se takových slov zde užívá. Jsou to slova nedůstojná senátu a žádám, aby podobných slov nebylo užíváno, a to vzhledem k důstojnosti senátu a v zájmu pokojného vyřizování všech věcí. (Sen. Luksch [německy]: Byly přece ukradeny tři prapory! - Sen. Karel Friedrich [německy]: Byly ukradeny kufry, to je přece lupičská banda.)

Tento výrok odmítám rozhodně. Pakli se vám, páni, líbí, abyste se nazývali vzájemně Räuberbande, račte tak pokračovati, ale to přece přípustné není. (Souhlas na českých lavicích. - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Řekněme banditi, tedy jen jiné slovo. Kdo v noci vyloupí vagón a ukradne prapory, je bandita, ať Prus nebo Čech!) Pane kolego, nemáte slovo.

Budeme pokračovati v projednávání třetího odstavce, jímž je

Navrhuji, aby tato věc projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě půl hodiny se stanovením řečnické doby na čtvrt hodiny pro jednotlivého řečníka.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, návrh můj jest schválen. Budeme podle toho postupovati.

Zpravodaji jsou: Za výbor sociálně-politický sen. Jakubka, za výbor rozpočtový sen. Havlena. Jako řečník přihlášen pan sen. Jarolim. Uděluji slovo panu zpravodajovi za výbor sociálně-politický sen. Jakubkovi.

Zpravodaj sen. Jakubka: Slavný senáte! Vláda podala na žádost horníků návrh zákona o bratrských pokladnách, který upravuje sociální pojištění hornictva docela na jiném podkladě nežli je dosud, a co hlavního, sjednocuje pojištění horníků na Slovensku. To byl podnět vládě, by sociální pojištění horníků bylo uspíšeno.

V poslanecké sněmovně doznal vládní návrh značných změn. Sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny zvolil subkomitét, který návrh zákona důkladně přepracoval.

Zákon se má vztahovati as na 250.890 osob, které jsou dnes pojištěny u osmdesáti bratrských pokladen, a to: 181.120 členů, 25.197 provisionistů, 20.087 vdov, 16.496 sirotků. Byla vyslovena obava, zdali toto pojištění horníků nebude vaditi všeobecnému pojištění dělnictva, zdali se dá vsunouti do nového pojištění, jinými slovy, zdali je přizpůsobeno nově se tvořivšímu sociálnímu pojištění dělnictva. Nositelem tohoto pojištění má býti Ústřední bratrská pokladna se sídlem v Praze; ke provádění pojištění mají býti zřízeny revírní bratrské pokladny; v obvodech revírních báňských úřadů, po případě pro více revírních báňských úřadů může býti zřízena jedna revírní bratrská pokladna. Provedení má nastati tím, že dosavadní bratrské pokladny závodní budou spojeny v revírní pokladny.

Ústřední bratrskou pokladnu spravuje dvacetičlenné představenstvo, které je složeno ze 16 zaměstnanců a čtyř zaměstnavatelů. Dozorčí sbor jest desetičlenný. Osm členů volí zaměstnavatelé, dva členy volí zaměstnanci. Správu revírních bratrských pokladen vede desetičlenné představenstvo, z něhož volí osm členů zaměstnanci a dva členy zaměstnavatelé.

Dozorčí sbor jest pětičlenný: čtyři členy volí zaměstnavatelé a jednoho člena zaměstnanci.

K rozhodování sporů v obvodu revírních bratrských pokladen zřízeny budou rozhodčí soudy.

Rozhodčí soudy rozhodují všechny spory, vzniklé z poměrů pojišťovacích a také o povinnosti pojišťovací, což u okresních pokladen rozhodují politické správy. Odvolání z rozhodnutí rozhodčího soudu děje se k vrchnímu soudu rozhodčímu se sídlem v Praze.

Soudy jsou pětičlenné, a to dva členové ze řad zaměstnanců a dva členové ze řad zaměstnavatelů. Předsedu jmenuje vláda ze řad soudců z povolání. Ohrada děje se způsobem rozvrhovacím, příspěvky mají krýti vydání. Nemocenské pojištění má býti postaveno na roveň všeobecnému pojištění nemocenskému v dávkách i v požitcích. Vláda navrhovala základní pensi 1200 Kč a za každý pojišťovací měsíc 4 Kč příplatku, sociálně-politický výbor sněmovny poslanecké změnil tento návrh a stanovil základ na 900 Kč, ale za každý pojišťovací měsíc 8 Kč, což bylo schváleno.

Vládní návrh stanovil 35 roků zaměstnání, aby mohl horník jíti do provise bez ohledu, zdali je práce schopen čili nic, dokoná-li věk 55 roků aneb 60 roků po patnáctiletém zaměstnání. Zákon zkracuje dobu zaměstnání na 30 roků. Doba čekací po tříletém členství ²/₃ základní částky, po pětiletém členství celá základní částka, tedy čekací lhůta jest pětiletá.

Výše starobní pense má základ 900 Kč. 300 měsíců po 8 Kč jest úhrnem 2400 Kč, celkem 3300 Kč. Pense může býti zvýšena drahotními přídavky.

Důchod vdovský má obnášeti aspoň polovinu renty, příslušející zemřelému manželi. Důchod sirotčí do 16 roků stáří jednu čtvrtinu renty otcovy, oboustranně osiřelému dítěti polovinu. Dohromady dostane vdova s dětmi ³/₄ renty živitele. Stanovami může býti toto pojištění rozšířeno také na rodiče a děda i bábu, když vdova a děti nevyčerpají ony ³/₄ nároků živitele. Na požitcích se dostává horníkům nepatrné zlepšení, a proto sociálně-politický výbor navrhuje přijetí tohoto zákona ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového panu sen. Havlenovi.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Výbor rozpočtový projednal tuto předlohu a poněvadž ustanovení této předlohy zavádí novou prospěšnou a účelnou organisací v sociálním pojišťování dělnictva zaměstnaného v hornictví a poněvadž jednak tato organisace a hlavně také opatření ohledně úhrady znamená oproti dosavadnímu neutěšenému stavu sanaci bratrských pokladen a celého pojišťování hornického, a dále zabezpečení pro pojištěnce, při čemž stát nebude nijak finančně zatížen, proto výbor rozpočtový učinil z těchto důvodů usnesení, doporučiti slavnému senátu, aby předlohu přijal tak, jak se na ní usnesla sněmovna poslanecká.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Jarolimovi.

Sen Jarolim (německy): Slavný senáte! Předloženým zákonem má prozatím býti ukončena skromná reforma pojištění v bratrských pokladnách. Řekl jsem proto >prozatím<, poněvadž zákon v mnohé příčině jest nedostatečný a obzvláště pokud jde o to, co poskytuje, zůstává daleko za nadějemi a očekáváním, jež u horníků se k zákonu tomuto pojilo. Dlužno nyní však také na jisto postaviti, že i tato skromná reforma potkala se s velkými překážkami; byly činěny potíže netoliko mimo parlamentární korporace, nýbrž také v parlamentě samotném, a dokonce také u ministerstva veřejných prací.

Poslanecká sněmovna především obdržela tuto předlohu v lednu, tam ležela, po celé dny, aniž by nějak o ní bylo jednáno. Konečně jednáno bylo o ní rychlíkovým tempem a toto rychlíkové tempo bylo ještě nad to rušeno pletichami, pletichami, které měly za účel přivoditi různé poškození horníků. Můžeme zajisté tvrditi, že pletichami, které se zde v poslanecké sněmovně udaly, ministerstvo veřejných prací zajisté není bez viny; celá předloha má totiž zvláštní předehru. Na jaře 1920 předložilo ministerstvo veřejných prací předběžný návrh korporacím v úvahu přicházejícím k projednání. Dotázány byly organisace horníků, organisace podnikatelů a také představenstva bratrských pokladen se závazkem, aby do určité lhůty podaly své dobrozdání. Korporace, které svá dobrozdání podávaly, změnily návrh ministerstva veřejných prací v mnohém ohledu, a sice především v tom, že podnikatelé si přáli, aby pokud možno sníženy byly závazky, kdežto dělníci z důvodů snadno pochopitelných žádali opak. Ale v jednom bodě byly správy bratrských pokladen, organisace horníků a také podnikatelé za jedno, alty totiž přijaty byly bratrské pokladny, jež ministerstvo veřejných prací navrhovalo. Ministerstvo veřejných prací vyslovilo se pro zásadu, aby příští organisace bratrských pokladen byla vybudována tak, aby v Čechách zřízeny byly dvě bratrské pokladny, a sice jedna v Mostě a jedna v Praze, a aby pak ještě po jedné pokladně zřízeno bylo v Mor. Ostravě a v Bratislavě, Mohli bychom se nyní domnívati, když toto dobrozdání ode všech korporací bylo tak jednomyslné, že ministerstvo veřejných prací nenajde nejmenší příčiny, aby na tom něco korigovalo. Ale stalo se jinak. Nejdříve to trvalo dosti dlouho, nežli vládní návrh byl v poslanecké sněmovně vůbec předložen, a když se objevil, tu byla část organisace zcela jinak vybudována. Nejdříve staly se ze čtyř bratrských pokladen náhle tři. Velmi podivno, že právě mostecká bratrská pokladna musela zmizeti. Praví se v důvodové zprávě, že se ministerstvo veřejných prací postavilo proto na stanovisko, že v Čechách má býti zřízena, jen jedna bratrská pokladna, poněvadž to vyžadují poměry pojišťovací techniky, totiž společenstevní risiko. Dobře; dalo by se o tom mluviti v tom případě, kdyby se to na Slovensku bylo učinilo právě tak, Kdežto však v severozápadních Čechách, ve falknovském a mosteckém revíru jest asi 45.000, možno také říci 47,000 horníků, jest jich na Slovensku pouze asi třetina, a tam mohla samostatná bratrská pokladna býti zřízena z těchže důvodů, ze kterých v severovýchodních Čechách zřízena býti nemohla, Zde zajisté nejednalo se o otázky pojišťovací techniky. Ministerstvu veřejných prací namluvil někdo - nevíme kdo - že z tolika a tolika důvodů, které nespadají do oboru sociálního pojištění a pojištění vůbec, jeví se účelným nepřipustiti pro hnědouhelné těžařstvo žádnou bratrskou pokladnu, a to se pak jednoduše tak udělalo. To byl první úraz, který se při parlamentárním projednávání v poslanecké sněmovně ob jevil. Konečně vyložily koalované hornické organisace vládě, že vybudování organisace nesmí se takhle díti, a jestliže jíž stojíme na stanovisku, že z nějakého důvodu, kterýž také my chápeme, musí býti utvořeno společenství risik, nemůže tomu býti tak, jak to vláda chce, nýbrž musí býti vůbec zřízena jedna jednotná bratrská pokladna pro celé státní území. V náš prospěch - chceme to uvítati - postavila se většina poslanecké sněmovny na toto stanovisko, tím že bylo vysloveno, že má býti utvořena jedna jednotná bratrská pokladna pro celé státní území. Mimo tuto pokladnu mají býti zřízeny jen ještě t. z v, revírní bratrské pokladny, které se zřizují v jednotlivých revírech a které mají působiti jako úřadovny hlavní bratrské pokladny, kterým obzvláště přikázány jsou úkoly správy nemocenských pokladen a obstarávání dávek nemocenských pokladen vůbec. Tu bylo velmi na snadě, aby se pečovalo o to, by v oboru správy nemocenských pokladen autonomie dotyčného představenstva rozšířena byla do nejvyšší míry. V sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny panovalo mínění opačné i museli jsme skutečně smlouvati o každý odstavec, abychom zjednali jakousi autonomii pro revírní bratrské pokladny. Tyto úklady byly sice částečně odraženy, zcela se to však nepodařilo. Do zákona na př. pojato bylo ustanovení, že všude tam, kde v jednotlivých revírních bratrských pokladnách se mluví o ustanovení lékařů a zaměstnanců bratrské pokladny, pouze tehdy revírní bratrská pokladna může se právoplatně usnésti, pokud toto usnesení se stalo jednohlasně; nestane-li se tak, mají zástupci, kteří se pro to nerozhodli, právo veta, to znamená, že jednoduše mohou zabrániti takovémuto usnesení. Bylo zároveň vysloveno, že na konec má hlavní bratrská pokladna rozhodovati o tom, kdo vlastně má býti přijat jako lékař, anebo zaměstnanec nemocenské pokladny. Také v sociálně-politickém výboru slavného senátu zabývali jsme se touto otázkou. Návrhů v této příčině jsme nepodali. Jednak proto, poněvadž také zde v této sněmovně se pracovalo tempem skutečně rychlíkovým; ačkoli také referent sociálně-politického výboru slavného senátu byl toho názoru, že znění, jež poslanecká sněmovna stanovila pro odstavec o omezení autonomie, jest velice ominesní, prohlásil přece s resignací, že nelze nyní něco měniti, poněvadž hrozí nebezpečí, že zákon vůbec pro delší dobu jednoduše bude odročen. To jsme chápali také my, řekl bych z donucení, i bylo by si jen přáti, aby takovéto situace nebyly vyvolávány.

Jinak však, pokud jde o dávky, nutno konstatovati, že zůstávají daleko za očekáváním, i jest zcela zvláštní, že jsou podnikatelé a také lidé, kteří podnikatelům jsou blízcí, a kteří tvrdí, že dávky jsou nesmírně vysoké. Posledně jistý majitel dolů si dovolil v jakési schůzí zvolati, že by se tomuto státu mělo odvykati, aby pěstoval tuto přepychovou sociální politiku. Tento pán, jenž to řekl, není patrně poukázán na dobrodiní a dávky plynoucí z pojištění u bratrských pokladen, jakož i ze všech jiných sociálně-politických zařízení, neboť kdyby tomu tak bylo, nebyl by měl drzost a odvahu tvrditi takovéto věcí.

Jak přepychová jsou naše sociálně-politická zařízení, obzvláště pokud jde o pojištění, ukazuje skutečnost. Především ani v předloženém zákoně o bratrských pokladnách nebylo změněno toho nejmenšího pokud jde o dávky nemocenských pokladen. Jak známo, mělo podle dřívějších zákonů nemocenské obnášeti asi 66% mzdy, ve skutečností obnáší nyní průměrně 40% a zkoumáme-li mzdu výše kvalifikovaných dělníků, obnáší sotva polovinu mzdy. Na této bídě ani v přítomné době tímto zákonem ničeho se nemění. Jak se má věc s dávkami dělníkům, kteří se stalí invalidními? Vláda ve svém návrhu řekla, že základní důchod má obnášeti 1200 Kč, důchod, který věru jest velmi skrovný. Vláda dále navrhovala, aby zvyšovací částka obnášela měsíčně 4 Kč, čili v roce 48 Kč. To dá za 30 služebních let částku 2400 Kč, Koalované organisace hornické za podpory a pomocí poslanců navrhovaly, aby zvyšovací částka obnášela alespoň 10 Kč měsíčně. Bohužel, byl tento návrh v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny zamítnut a byl potom přijat kompromisní návrh, dle kterého základní důchod byl snížen z 1200 na 900 Kč a dle něhož zvyšovací částka nemá obnášeti 10, nýbrž 8 Kč, Můžeme tedy klidně říci, že až do 10. služebního roku vlastně všichni dělníci, kteří do této doby přijdou do provise, mají nějakou ztrátu. Věc se vyrovnává teprve po 10 služebním roce a provise obnáší po 30 služebních letech 3300 Kč, takže vyplývá mírné zvýšení. Z tohoto důchodu obdrží vdova polovinu, sirotci jednu čtvrtinu, ovšem s tím omezením, že celý důchod dohromady nesmí obnášeti více nežli ³/₄ veškeré provise mužovy. Nyní snad někdo může se leknouti této cifry, 3300 Kč provise po 30 služebních letech! Musíme však na věc pohlížeti trochu jinak. Vezměme dřívější stav: na základě zákona o bratrských pokladnách z r. 1889 obnášel základní důchod 200 K. Vezmeme-li pracovní mzdu oné doby k tomu v úvahu, můžeme vypočítati, že důchod obnášel něco přes 30% ročního výdělku. Během doby zůstal důchod na stejné výši, kdežto mzda z tolika a tolika důvodů musela býti zvýšena. Bezprostředně před válkou obnášel důchod ještě asi 23% mzdy. Nyní, po válce, kdy se tvrdí, že důchod nesmírně stoupl, máme tu skutečnost, že základní důchod obnáší sotva 6% pracovního výdělku. To je obnos přímo směšný. Nesmí se zneuznávati, že také zde třeba vzíti zřetel na veliké zvýšení cen, neboť máme-li dnes po 30 letech 3300 Kč, nemáme pak, měřeno dle výrobních poměrů, více nežli 300 K. Pak teprve máme zase obnovenou cenu mírovou; ale i když podnikatelé tvrdí, a částečně také ve Vládních kruzích se říká, že sociální břemena pro pojištění v bratrských pokladnách, pro pojištění horníků všeobecně, tak velice vzrostla, že hornictví namnoze jest ohroženo a že tím částečně také se přivozuje neschopnost konkurenční, tož patří to jednoduše do říše báje. Správno a skutečností jest, že příspěvky pojištěnců nikdy před tím nebyly tak nepatrný, jako nyní. Bylo by si přáti a bylo by také potřebí, aby vláda jednou předala veřejnosti k disposici statistický, materiál, aby konečně jednou přestalo mluvení a hlomození podnikatelů. Konstatuji, že dle mého odhadu podíl pojistných příspěvků ha ceně uhlí sotva dosahuje 4%. Myslím, že kdybychom měli před sebou přesnou číslici, mohli bychom říci, že to jsou pouze 3%, chci ale jíti dále a říci, že to jsou 4%. Obnos jest tedy mnohem nižší nežli před válkou.

To tedy bylo by říci všeobecně o dávkách. Jinak jest zcela, samozřejmé, že horníci předpokládají, že ustanovení, která dle zákona o bratrských pokladnách byla přijata, že také zavedení drahotních přídavků jest přípustno, nezůstanou pouze na papíře, nýbrž stanou se také skutkem, poněvadž z toho, co dříve uvedeno, seznáváte, že důchody jsou velíce skrovné.

Jinak bylo by ještě leccos říci o jednotlivostech zákona. Postrádáme mnohého, co by tam mělo býti; jen o jedné věci bych se ještě zmínil, aby totiž správa byla v budoucnosti postavena přece na jiné základy, nežli tomu bylo posud. Posavadní správa bratrských pokladen byla totiž zařízena tak, že majitelé dolů již z předu a způsobem nepopiratelným měli míti předsednictví. Dělníci měli tam sice dvoutřetinovou většinu, přes to však bylo v mocí podnikatelově, zdali některé usnesení bude provedeno čili nic. Na základě předloženého zákona bude to nyní tak, že dělníci budou ve správě míti převážný vliv, kdežto podnikatelům se přiznává právo kontroly. Nemáme zhola ničeho proti tomu, aby podnikatelé kontrolovali. Ať kontrolují co nejostřeji, jak jen chtějí. Budou se musit přesvědčiti, že jednoduše není pravdou jich tvrzení, že horníci nedovedou sami spravovati bratrskou pokladnu. Tento stav jest nyní odstraněn. To jest rovněž výhodou reformy.

Nyní ještě slovo těm, kdož tvrdí, že předloženou reformou bratrských pokladen mohlo by býti nějakým způsobem ohroženo sociální pojištění. Horníci ho neohrožují, dámy a pánové, neboť horníci byli od jakživa těmi, kdož s největší vytrvalostí a vášní spolubojovali na straně veškerého dělnictva pro sociální pojištění. Činí tak také dnes jak to činili dříve. Ale tolik je jisto - dlužno se dívati na věcí tak, jakými jsou - že nynější reforma pro horníky nemůže býti zdržována, až snad v pozdějším čase sociální pojištění se stane skutkem. Bude lze nalézti prostředky a cesty, zorganisovati souvislost a vybudování tak, aby tu nebylo nějakého nebezpečí pro sociální pojištění. Ti, kdo to tvrdí, chtějí to uvésti patrně jen jako důvod, aby se tímto způsobem vyhnuli vlastnímu vyřízení sociálního pojištění.