Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Dolanský, Staněk, Udržal; za ministerstvo financí odborový přednosta dr Vlasák.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Navrhuji, aby udělena byla zdravotní, dovolená do 15. srpna p. sen. Dulovi na základě lékařského vysvědčení.

Kdo s udělením této dovolené souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Žádaná dovolená se uděluje.

Udělil jsem dovolenou pro tento týden p. sen. Mudroňovi.

Tiskem rozdáno: Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1420. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona jednajícím o rozšíření působnosti zemských úvěrních ústavů na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Tisk 1421. Zpráva I. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, II. výboru sociálně-politického a III. výboru rozpočtového stran usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona, o potírání pohlavních nemocí.

Tisk 1422. Zpráva I. výboru zahraničního a II. výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu na ratifikaci >Mezinárodní úmluvy o zřízení Mezinárodního Ústavu zimného<.

Tisk 1423. Zpráva I. výboru zahraničního a II. výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a říší Německou o ochraně právní a právní pomoci ve věcech občanských, podepsána v Praze dne 20. ledna 1922.

Místopředseda Kadlčák:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): Podle §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. z. a n.:

výboru rozpočtovému:

Účetní závěrka nejvyššího kontrolního úřadu za rok 1921 a dodatečná účetní závěrka téhož úřadu za rok 1919.

výboru živnostensko-obchodnímu:

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 22. června 1922, jímž se zrušují výjimečná ustanovení v oboru práv ze živnostenského vlastnictví.

Místopředseda Kadlčák: Přikročuji k projednávání denního pořadu:

Odstavec první:

Žádám p. zapisovatele sen. dr Přikryl a, aby přečetl příslušný přípis vlády.

Sen. dr Přikryl (čte):

>Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze. Vzhledem k přerušení sněmovních prací, k němuž došlo dle druhé věty odstavce 4., §u 4 jedn. řádu senátu při zakončení předešlého (podzimního) zasedání Národního shromáždění republiky Československé, dovoluje si vláda ve smyslu třetí věty odstavce 4., §u 4 jedn. řádu senátu učiniti návrh, aby senát Národního shromáždění republiky Československé usnesl se v jedné z nejbližších schůzí tohoto nového (jarního) zasedání, že se podle citovaného ustanovení zákona povoluje obnova resp. pokračování ve sněmovních pracích prozatím také u vládního návrhu zákona o nemocenském pojištění státních zaměstnanců (č. tisku 1062 sen. ai 1921).

Vláda doporučuje, aby tento vládní návrh byl přikázán výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy v přiměřené lhůtě.

Předseda vlády:

Dr Ed. Beneš v. r.<

Místopředseda Kadlčák: O tomto vládním návrhu jest nám jednati a to ve smyslu §u 4 jedn. řádu usnesením bez rozpravy.

Kdo souhlasí, aby tomuto vládnímu návrhu přiznána byla obnova, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh vlády jest přijat.

Přistoupíme k druhému odstavci denního pořadu, jímž je

Navrhují, aby věc tato projednána byla v celkové lhůtě půl hodiny se stanovením doby řečnické na čtvrt hodiny pro jednotlivého řečníka.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Zpravodajové jsou: za výbor ústavně-právní místo p. sen. dr Brabce předseda výboru ústavně-právního pan sen. dr Veselý, za výbor sociálně-politický pan sen. Ackermann.

Udělují slovo p. sen. dr Veselému.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Ústavně-právní výbor usnesl se doporučiti senátu, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny, ve kterém jde o opatření bytové péče.

Ústavně-právní výbor byl si vědom, že navrhovaná předloha zákona ukládá vlastníkům domů znovu těžké povinnosti a těžká obmezení, která ovšem se soukromým vlastnictvím nejsou srovnatelná, ale byli jsme si také vědomi toho, že jde jen o zákon přechodný, o zákon, kterým se má překonati chvilková obtíž a také platnost zákona je omezena jen do konce roku 1923. Tedy na takové zákony nelze brát takové přísné měřítko, jako pří zákonech, jichž platnost je neobmezeně dlouhá.

Znění zákona ovšem v některých ustanoveních by bylo vyžadovalo ještě oprav. Ústavně-právní výbor by si byl přál změniti některá ustanovení, zejména pokud jde o paragraf 8, ve kterém, se ustanovuje, že rodině, která má více než 5 členů, nemůže být přiděleno místností více než 5. Je to jistá nesrovnalost, poněvadž pro rodiny menší je vždy nějaká přebytečná místnost, tedy přikazuje se byt větší než je počet členů rodiny, ale při rodinách přes 5 členů, při rodinách velkých, četných není tolik místností přikázáno, aby pro každého člena rodiny byla l místnost, V tom je jistá nesnáz, a až půjde o novelisaci, prodloužení nebo novou úpravu zákona, bude nutno zjednat v tomto směru nápravu. Rovněž pokládáme za nevhodné, že služebné osoby nejsou počítány za členy rodiny a že se nepamatuje pro ně na zvláštní místnost. Ten l pokojík, který se pro služku nebo kuchařku atd. vyhrazuje, nestačí jistě v těch rodinách, které na příklad pro značnější počet členů mají takových pomocných osob v domácností několik. Zde by bylo záhodno ustanoviti, že pro pomocnice v takové domácnosti má býti určena jedna zvláštní místnost - obyčejně je to místnost malá - po případě, že pro několik takových osob má být vyhrazena l světnice bytová, nebo 2, kde je na př. potřebí vychovatelky atd.

Tedy to je také nedostatek zákona, který při příští úpravě bude nutno odstranit. Poukazováno bylo na to, že by zákon tento neměl mít platnost pro Podkarpatskou Rus poněvadž tam jsou poměry primitivnější, které nevyžadují snad takových omezování, jako u nás je potřebí. Avšak přesvědčili jsme se, že i tam, zejména, v městech, je bytová tíseň rovněž značná a zejména pro úřednictvo, které tam je nutno přesazovat od nás z Čech a Moravy, že se těžko opatřují byty a z toho důvodu je tedy potřebí, aby zákon napomáhal úřadům, které by byty mohly opatřit.

To jsou vady, které bychom rádi bylí opravili, ale kdyby zákon byl vrácen poslanecké sněmovně, nastalo by dosti nebezpečné vakuum, poněvadž by otázka bytové péče nebyla vůbec nijak upravena. Chtěli jsme zamezit tuto mezeru, v zákonodárství a proto doporučujeme, aby zákon byl schválen v tom znění v jakém byl poslaneckou sněmovnou usnesen, ale vyhrazujeme si a také vládě doporučujeme, až se bude jednat o prodloužení nebo novelisování zákona, aby k těmto výtkám přihlížela.

Navrhují tedy, aby senát schválil usnesení poslanecké sněmovny.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Ackermannovi jako referentu, za výbor sociálně-politický.

Zpravodaj sen. Ackermann: Slavný senáte! Výbor ústavně-právní projednával zákon po stránce sociální a přidružil se k důvodové.zprávě, tisk Národního shromáždění 3308, poněvadž odpovídá plně těm nesnázím, které byly podnětem, že byl podán návrh z poslaneckých kruhů, aby stala se nějaká náprava a zejména aby se stala náprava ve prospěch nemajetných vrstev, které v této době ještě příliš trpí nedostatkem bytů. Stěžují-li si měšťácké vrstvy na nedostatečné byty, tím více si může stěžovati dělnická třída, která bydlí v bytech, které nelze zváti byty, V některých případech snad stáje pro dobytek jsou lépe vypraveny a vybaveny než dělnické byty. Sociálně-politický výbor přiklonil se k důvodům, které byly předneseny p. referentem za výbor ústavně-právní. ale připomíná, že výbor sociálně-politický poslanecké sněmovny opomenul při projednávání zákona v §u 20 ochranu spolkových místností, aby se zákon nevztahoval také na spolkové místností, sloužící k účelům výchovným a tělocvičným. Bylo mi uloženo jako referentu výboru sociálně-politického senátu, abych tento nedostatek připomenul v ústní důvodové zprávě a žádal, aby úřady přihlížely k tomu, aby zákon podle § 20 nevztahoval se na místnosti spolkové, sloužící k účelům výchovným a tělocvičným. Výbor sociálně-politický přes vady, které zákon má jak po stránce ústavně-právní, tak také po stránce sociální, nechtěl dělati nějaké změny, poněvadž by, tím vyvolal ještě větší nesnáze, nežli které zde jsou. Ježto zákon končí rokem 1923, do kteréžto doby máme naději, že se snad nesnáze bytové trochu odstraní, a jestliže se neodstraní, že máme možnost, při projednávání novelisace zákona vady, které zákon nynější má, odstraniti, doporučuje výbor sociálně-politický, aby návrh zákona byl schválen tak, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Žádám, aby byl přečten pozměňovací návrh pana sen. Hartla.

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

Pozměňovací návrh sen. Hartla, dr Herzigové a soudr.:

>§ 13 budiž škrtnut.<

Místopředseda Kadlčák: K slovu se přihlásili pan sen. Hecker a sen. Hartl.

Uděluji slovo p. sen. Heckerovi.

Sen. Hecker (německy): Vážené dámy a pánové! Myslím, že máte se mnou týž pocit, že ani předloha, kterou se nyní zabýváme, zhola ničeho nezmění na nynějších poměrech, pokud jde o otázku bytovou. Během posledních let pokusili jsme se v tomto oboru již několikráte, abychom oživili potřebnou činnost stavební a čelili této obrovské bytové nouzi, ale dosud všechno ničeho nespomohlo. A také osnova zákona, kterou se dnes zabýváme, ničeho na tom nezmění.

Podíváme-li se na § l zákona, tedy nepraví nám vlastně nic jiného, nežli co stanoveno jest ve stavebních řádech, jíž dávno platných. Jinak má se věc s § 2 předloženého zákona. Politickým správám okresním má býti přenecháno, že byty, které v roce 1921 byly alespoň po 6 měsíců pronajaty, zase musí býti pronajaty. Tu ale schází to, čeho, bohužel, v tak mnohých zákonech postrádáme a co nelze dosti často zdůrazniti; znamená to snad skutečně nějaký pokrok, že lze alespoň nutiti majitele nájemních bytů, které v roce 1921 částečně byly obydleny, aby tyto byty opětně na určitou dobu pronajali. Co však bude s byty, které bylo lze obývati a které v roce 1921 nebyly obydleny, tedy nebyly pronajaty? Takových bytů jest v každém místě veliký počet a kdyby zákon byl skutečně chtěl učiniti něco praktického, pak neměl sahati zpět na rok 1921, nýbrž měl sáhnouti zpět alespoň na rok 1914.

Jak pak to vypadá s ostatními paragrafy až k §u 8, které jednají o počtu obytných místností? Máme dnes oproti roku 1914 v menších a středních místech poměrně mnohem méně pronajatých bytů, ba mohl bych vám uvésti jistou obec, s počtem obyvatel přes 3.000, kde dnes oproti roku 1914 jest o 148 nájemních bytů méně, ačkoliv jest zde tentýž počet domů, ba snad několik k tomu bylo přistavěno. Proč? Poněvadž sobě majitelé podrží byty zcela jednoduše pro sebe. Tak. tomu jest ve středních a v menších obcích. Jak to nyní vypadá ve větších městech? Znám v Liberci případ - a podobně tomu bude na mnoha jiných místech - kde osamocená paní, která nebydlí daleko ode mne, má 6 obytných místností, a k tomu ještě delší čas v roce nebývá doma, Připouštějí-li se takovéto věci, nezabrání se bytové nouzi. K tomu ještě přistupuje, že také předložený zákon praví, že nájemci takových bytů, kteří dříve již, tedy před rokem 1921, měli více místností nežli zákon stanoví v §u 8, mohou tyto byty podržeti. Kdyby tedy dnes následkem toho osamocená osoba měla také 10 obytných místností, nemůže ji podle předloženého zákona byt býti redukován. Domníváte se, že takovýmito věcmi můžete skutečně bytové nouzí odpomocí? To myslím nikdo se nemůže domnívati.

Přihlédneme-li nyní k §u 13 - chci zde vytknouti jen některé věci - pak musíme upamatovati na to, že nyní vlastně zabírání bytů přece jest zrušeno: § 13 však praví, že byty státních zaměstnanců, státních zřízenců atd., kteří mění svůj byt, musí býti zachovány pro jejich nástupce ve službě. To samo o sobě bylo by velmi pěknou věcí. Přeji si jen s tohoto místa, aby zákona používáno bylo nejloyálnějším způsobem také, pokud jde o obě národnosti. Jest zde však nedůslednost potud, že majitelům takových bytů, kteří mají za nájemníky státní úředníky nebo státní zřízence, tímto zákonem vlastně se byt zabírá, ačkoliv již nemáme zákona o zabírání bytů. Mohu z praktických důvodů velmi dobře chápati, že dnes při přesazování zaměstnanců se činí takováto opatření, aby jim byt byl zabezpečen. Nenamítali bychom proti tomu ničeho, kdyby se to provádělo tak, jak si toho přejeme, čemu však, jak se obáváme, tak nebude, aby totiž pří přesazování s příslušníky obou národností anebo všech národností se jednalo stejně. Ale co bude praktickým důsledkem? Že dnes majitelé domů, pokud již ve svých bytech nemají státní úředníky jako nájemníky, nebudou jích více přijímati do bytu, poněvadž se patrně nenajde žádný majitel domu, jenž by neznámé mu osoby z bůh ví kolika členů rodiny zaměnil za jiného nájemníka, takže pravděpodobně ani zde nebude dosaženo toho, co bylo přáním; ba naopak, bytová nouze státních úředníků a státních zřízenců tím snad ještě bude zhoršena. Návrhy na odstranění anebo zmírnění bytové nouze, které v tomto zákoně jsou obsaženy, nejsou vlastně žádnými positivními návrhy; zde bylo by přece třeba nasaditi páku nejdříve u činnosti stavební. Nechci zde opakovati, co v této sněmovně již dříve pří projednávání této věcí bylo řečeno, že totiž stát má povinnost zde spolu zasáhnouti. A pravíte-li, že nemůžete to učiniti jinak, nežli stavební výpůjčkou, anebo podobnými takovými opatřeními, pak to zde právě neplatí. Podívejme se např. na Německo! Německo vydalo z roku 1920 na rok 1921 více než 21 miliard marek na stavební činnost; v ruhrské uhelné pánvi bylo pro havíře z veřejných peněz vydáno více nežli 3 miliardy pro stavební účely. K tomu přistupuje, že tam obce ještě spíše mohou něco dáti na tento účel, takže značná část bytové nouze byla zmírněna. Ale táží se vás: Co pak učinil tento stát, co pak učinilo Československo z moci státní pro tyto účely, vyjímaje stavební půjčku, která také ztroskotala? Obce nemohou ničeho činiti, spořitelny resp. banky nedají žádných peněz i když jim půjčky státem z části jsou zabezpečeny nebo garantovány, a průmyslníci jsou z valné části, jak říkají, válečnou půjčkou a jinými věcmi spoutáni, takže stavební -činnost těmito prostředky ovšem nelze zvelebiti. Co se dělá nyní při novostavbách a také jíž při pronajímání starých bytů? Žádá se od nájemníka, aby zaplatil nájemné na 5 až 10 roků napřed, sice není přijat. Kde však má takový chudák, dělník nebo zřízenec, nebo i vyšší úředník nabrati peněz, aby mohl zaplatiti nájemné na 5 nebo 10 roků napřed?

Poněvadž stojíme přirozeně na stanovisku, že ani nejmenší pokrok nemá býti popírán, a poněvadž víme ze zkušenosti, že všechny návrhy na zlepšení, jež vycházejí z oposice, beze všeho rozmýšlení jednoduše se přehlasují, a poněvadž vidíme, že zamítnuty byly návrhy našich soudruhů v poslanecké sněmovně, jež znamenaly zlepšení, třebas nikoli ideální zlepšení zákona, neopětovali jsme zde tyto návrhy, poněvadž by pro oposici nemělo smyslu ani účelu, aby vůbec ještě padávala návrhy. Přehlasováním všech návrhů oposice dosáhnete v budoucnosti jen toho, že oposice bude muset přejíti k jinému způsobu oposice a veřejnost venku konečně také uvidí, že za těchto okolností jest oposici nemožno přispěti i v nejmenším ke zlepšení různých zákonů. Žádáme jakožto sociální demokraté v zájmu a na ochranu nájemců, aby znovu zaveden byl zákon o zabírání bytů z roku 1918. Ani tento návrh jsme zde nepodali, poněvadž jsme věděli, že by byl přehlasován.

Ačkoli tedy jsme přesvědčeni, že ani předložený zákon ničeho nezmění na nynějších poměrech anebo změní toho tak málo, že to sotva padá na váhu, budeme přece hlasovati pro zákon, poněvadž i to málo chceme přijmouti. Prosíme jenom, aby stát všemožně se namáhal, aby konečně vážně bylo čeleno bytové nouzi a aby činnost stavební byla zvelebena. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Slavný senáte! Chci navázati na poslední slova váženého pana řečníka přede mnou, který poukázal na to, že jest vlastně zcela zbytečno, aby oposice v této sněmovně podávala návrhy, i když jsou sebe více odůvodněny; neboť jednoduše se přehlasují. Souhlasím ovšem zúplna s tímto názorem při skutečnosti, denně se opakující, a pak obzvláště pod dojmem toho, čeho jsme se včera dožili, kdy nám zcela, jednoduše znemožněno bylo rozhovořiti se o přímo hanebné události posledních dnů, tím, že naléhavost interpelace o litoměřických událostech jednoduše byla zamítnuta a tím také zabráněno o těchto událostech se rozhovořiti. A dnes stane se to zcela určitě zase, až budeme chtíti mluviti o bídném loupežném přepadení, jež spácháno bylo nedávno v Louce-Horním Litvínově proti klidným, ničeho netušícím a spícím německým turnérům bandou lupičů, patrně za asistence úředních orgánů, až dnes o tom podáme pilný návrh. Jest naší povinností, také v tomto okamžiku - byť by to také nepatřilo k věci - vysloviti své rozhořčení. Jsme toho sytí, dávati naše lidi přepadati bandou zákeřníků, aniž by se něco stalo, aby nám dáno bylo zadostiučinění. (Výkřiky, hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci.

Sen. Hartl (pokračuje): A jedno musím ještě připojiti: jestliže znemožňujete rozhovor o takovýchto událostech, zamítajíce naše pilné návrhy, pak jste to vy, kteří těmto lupičským bandám poskytujete ochrany. Vy a tato vláda, kteří snažíte se vyhnouti rozhovoru o těchto neslýchaných událostech. (Souhlas na levici.)

A nyní, velevážení, dovolte, abych přešel k rozhovoru o zákonu, kterýž projednáváme. Měli bychom sice mnoho vytýkati tomuto zákonu a mohli bychom k různým paragrafům činiti návrhy na změnu a zlepšení, chci se však omeziti jedině na to, že ještě jednou blíže přihlédnu k paragrafu 13, o kterém již pan řečník přede mnou promluvil. V tomto §u 13 jednoduše se zrušuje právo domácího pána na zadáni svého bytu v určitých případech. Jestliže byt měl posud úředník, pak bére se mu právo, s tímto bytem volně nakládati, opustí-li úředník takovýto byt. Spatřujeme v tom opětný hluboký zásah do soukromých práv, ztenčení vlastnického práva majitele domu, zatížení domů služebností, o jejíž závažnosti vlastně předem vůbec nelze souditi. Neboť nový nájemník může za okolností podle poměrů čistě osobních způsobiti tak těžké zatížení pro dům a tak velké znehodnocení domu, že majitel tím co nejtížeji bude poškozen. Mohli bychom si to ovšem dát líbiti, kdyby toto ustanovení platilo teprve ode dne, kdy zákon vstoupí v platnost, t. j. kdyby bylo ustanoveno, že byty posud úředníky obývané nespadají pod platnost tohoto ustanovení, nýbrž teprve ty byty, jež pronajaty budou po působností tohoto zákona, to tedy znamená, když majitel domu pronajme byt, maje vědomost o závazku, kterýž musí převzíti, takže do jisté míry dobrovolně přijímá zatížení svého majetku domovního. Ovšem lze sotva se domnívati, že majitel domu, jenž trochu jest rozumný, přistoupí dobrovolně na takovouto podmínku, resp. že akceptuje pronájem za tak závažného zatížení. To jest vyslovená služebnost, pro jejíž význam a závažnost vlastně předem nemáme žádného určitého měřítka. Poněvadž pravé, jak již také řečník přede mnou se zmínil, sotva se najde majitel domu, který by dobrovolně takovouto věc převzal, jest tím také řečeno, že sotva bude možno, aby vůbec nějaký byt nalezl úředník, jenž hledá byt, pakliže nenajde přístřeší v bytě uvolněném. A jest mnoho úředníků, kteří nemají bytu, bytová nouze jest právě pro úředníky tak veliká, že mimořádně silně a bolestně bude pociťováno každé stížení této nouze. Z tohoto důvodu, také v zájmu úředníků, navrhujeme tudíž, aby § 13 zákona byl škrtnut. Pánové, to jsou věcné důvody, pro které se vidíme nucení vystoupiti proti §u 13. Dovoluji si nyní jen ještě poukázati na to, že máme také ještě jíně námitky proti tomu. Viděli jsme jíž tak často, že zákony, které zdánlivě a obzvláště při povrchním pozorování vypadaly dosti nevině, při bližším pozorování staly se zcela strašnou zbraní při národnostním útisku Němců, i obáváme se netoliko velice, nýbrž přímo jsme pevně přesvědčeni, že také s tímto zákonem tomu tak bude, že také tento zákon v praktickém použití nebude znamenati nic jiného, nežli že dosti nehlučně, ale s tím větší intensitou budou čeští úředníci strkáni do německých míst a měst, a aby pro jejích ubytování každé chvíle byl po ruce takovýto praktický nástroj, jakýž právě tento zákon poskytuje.

A abyste se nedomnívali, že vidím příšery, dovolím si přednésti dva případy z poslední doby, jež se udaly v Liberci. V Liberci existuje pensijní fond pro železniční zřízence. Budova, ve které se nalézají naturální byty pro železničáry, leží naproti nádraží. V posledním pololetí jest to již druhý případ, že němečtí železniční úředníci, resp. nikoli oni, nýbrž jejích představený úřad, dostali jednoduše od ředitelství státních drah v Hradci Králové rozkaz: Dotyčný budiž pohnut k tomu - mluvím o posledním případě - aby do konce července vyklidil byt, sice muselo by býti vzato v úvahu jeho přeložení do jiného města. (Výkřiky.) Výraz >muselo býti vzato v úvahu< jest ovšem míněn eufemisticky. Znamená: Jinak bude přeložen, jak také v prvém případě bylo vyhrožováno. Referent, k němuž dotyčný došel, prohlásil to také zcela otevřeně, říká: >Buďte rád, že jste první! Přijde jích po vás ještě mnoho, neboť jedná se o to, že musíme českým železničním úředníkům, kteří mají býti do Liberce přeloženi, opatřiti byty, a ty nemůžeme dostati jinak, poněvadž žádných nelze dostati, nežli když německé úředníky odtud přeložíme.< Vidíte, že v tomto smyslu se jedná jen za tím účelem, aby napomáháno bylo počešťování německých měst přílivem českých úředníků a tomu odpovídajícím odstraňováním úředníků německých. Víme zcela dobře, že ani tento zákon, prováděn v praksi, nebude sloužiti jiným účelům, a že byl předložen jen za tím účelem, aby zjednán byl další prostředek pro počešťování našich německých měst. Z tohoto důvodu budeme hlasovati obzvláště proti §u 13 tohoto zákona. - v této příčině byl již podán dotyčný návrh - jehož škrtnutí navrhujeme. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím pana zpravodaje, aby se ujal slova k doslovu.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Proti vývodům pánů senátorů Heckera a Hartla musím trvati na návrhu, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo také senátem schváleno. Myslím, že ty výtky, které zde byly učiněny, nejsou tak závažné (Sen. Matuščák: Ty jsou velmi vážné!), abychom na usnesení poslanecké sněmovny něčeho měnili. (Sen. Matuščák: Slovenští a němečtí železničáři jsou vyhazováni z bytů a druzi lidé jsou postaveni na jejich místa.)