Vážení pánové! Vyslechli jste zprávu ministerstva školství a podrobné vylíčení celého případu o zákoně námi již přijatém, ale také případ uhřiněvského lihovaru. Tedy srovnejte, co se všecko o tom psalo, a pak stojíte s úžasem nad tím, jak bylo možno mluviti takovým způsobem o věcí ve své podstatě i v pozadí naprosto korrektní. Případ je tak jasný, že pří něm může se vyskytnouti jen jedna záhada, jak bylo možno jej tak zamotati, aby vyvolán byl ve veřejností dojem nejasnosti a nesprávnosti.

Navrhuji, aby slavný senát podle usnesení národohospodářského výboru znovu osnovu zákona schválil. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr Brabcovi.

Sen. dr Brabec: Slavný senáte! Mezi tímto zákonodárným sborem a poslaneckou sněmovnou povstalo v této věci, kterou právě projednáváme, jisté nedorozumění, o němž je zapotřebí, aby bylo promluveno sine ira et studio. Mlčeti ovšem nemůžeme, ať již věc dopadne prakticky tak či onak, Z událostí a řečí v poslanecké sněmovně jest viděti, že kruhy této sněmovny poslanecké daly důvěru informacím, podle našeho přesvědčení nesprávným, a mimo to že se daly vésti jistými momenty podružnými, Je známo na příklad, že úředník státní administrativy se dopustil chyby nebo nedopatření, ale je také jisto, že bývalý ministr prof. Brdlík jel na komisi, aniž by mu bylo známo, s jakým očekáváním a s jakým předpokladem na tutéž komisi jeli jiní účastníci této komise. To je tedy vadné arangement ve věcí, ale nic více. To je chyba v postupu a ty nesprávné informace a to pochybení administrativního úředníka svedly, podle mého skromného názoru, referenta poslanecké sněmovny kolegu Remeše a poslance kolegu Sajdla k výrokům - já nepochybuji, že bona fide proneseným - jako by náš sbor zákonodárný, se usnášel maje na zřeteli ne všeobecný zájem státně-kulturní, nýbrž - jak řekl kolega zpravodaj Remeš - již předem vyhlédnutý určitý případ, že však nebyl tento náš postup upřímný tak, abychom byli pověděli, jak to vlastně je, nýbrž že teprve oklikami on musil tuto okolnost jako fakt zjistiti. (Slyšte!) V těchto slovech jest obsaženo jisté obvinění a jisté podezření, které druhý zákonodárný sbor nemůže od referenta prvého zákonodárného sboru jistě žádným způsobem snésti a pomíjeti mlčením. (Slyšte!) Rovněž také kol. Sajdl, rozváděje tuto myšlenku vyjádřil se, že souhlasí s návrhem referentovým - to jsou jeho vlastní slova, >abychom my jednou také ukázali, kde že je ten korektiv senátu, kterým nám má býti<, a praví dále >dovedl bych určiti i nitky, odkud to přišlo a proč senát předskočil poslaneckou sněmovnu, aby to usnesl jako své dílo, o kterém původci mysleli, že je poslanecká sněmovna tak snadno spolkne<. Pak pokračuje, že děkuje za ten korektiv, a že jest vděčen, že v tomto případě včas to mohl postřehnouti a odmítnouti.

Velectění pánové! To jest mluva proti zákonodárnému sboru našemu takového způsobu, že my musíme aspoň o této věcí si pojednati a svoje stanovisko náležitě zdůrazniti. Jest z toho vidno, že u nás se hledaly, jak bylo řečeno, jakési nitky a jakási snaha předskočiti poslaneckou sněmovnu ještě v tom pochybném předpokladu, že poslanecká sněmovna si to dá líbiti, že tedy něco spolkne, s čím by po zralé úvaze a náležitém vysvětlení naprosto nemohla souhlasiti. Tedy poslanecká sněmovna měla obavy, že senát ji svým postupem chtěl nějak zaskočiti a něco jí vnutiti. Kdybychom my dnes zde o této věci nepromluvili, na př. kdybychom ji vzali s denního pořadu a nechali tak projíti lhůtu zákonem nám stanovenou k projednávání, tak bychom mlčky projevili souhlas nejenom s usnesením poslanecké sněmovny - to bych konečně snad ještě považoval za snesitelné z nějakých jiných důvodů, na př. že se chystá celková úprava té věci v jarním zasedání - ale my bychom také projevili souhlas s odůvodněním poslanecké sněmovny, které nás přímo podezřívá, a sami sebe proti svému lepšímu přesvědčení bychom soudili a odsuzovali. Jsem přesvědčen, že máme pravdu v této věci, a jsme povinní tuto svou pravdu také hájiti a to i tehdy, když snad nedocílíme toho praktického výsledku, že totiž ta pravda bude uznána i usnesením poslanecké sněmovny. Jedná se o věc pravdy, kterou jsme poznali a kterou jsme povinni hájiti do všech důsledků, abychom nevzbudili nesprávný dojeni, že mlčky buď schvalujeme nebo usnášíme něco, co pravdou není. Pak bychom přestali býti rovnocenným zákonodárným sborem, pak bychom se prohřešilí proti svým ústavním povinnostem a doufám, že to nikdo nebude od nás žádati a očekávati. Vy snad nebudete všichni hlasovati s těmi, za které jsem zmocněn mluviti. Já proto také neříkám a nemyslím, že byste tím chtěli, kteří budete hlasovati proti návrhu referenta v naznačeném směru, zadati posicí senátu. Mám prostě ten dojem, že jste se dali rovněž dále svésti těmi podružnými momenty a nesprávnými informacemi, které také rozhodovaly v poslanecké sněmovně k opačnému stanovisku. Jest to chyba, o které bych si přál, aby se neopakovala a aby byla v budoucnosti rozhodně vyloučena.

Nečiním tedy těm, kteří budou jinak hlasovati, než jak já se přimlouvám, žádné výtky, ale prosím, aby stejně loyálně pojímali postup nás, těch, za které mluvím a naše hlasování.

O podrobnostech případu se stanoviska odborného a kulturního nebudu mluviti, poněvadž o tom promluví kol. Hucl a prof. Mareš, a nechci jejich vývodům žádným způsobem předbíhati, abychom se zbytečně neopakovali. Nebudu se tudíž těchto podrobností dotýkati, nechávaje slovo ústům informovanějším a povolanějším. Končím s upřímným apelem na všechny členy tohoto slavného sboru, aby hlasovali pro návrh pana referenta. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Huclovi.

Sen. Hucl: Slavný senáte! Způsob, jakým projednáván byl zákon dnes nám znovu k projednávání předložený v poslanecké sněmovně a zprávy, které se dostaly do veřejností tiskem i listním podáním o tomto projednávání v poslanecké sněmovně, nutí mne k tomu, abych se ujal slova v této záležitosti a se stanoviska zemědělského poněkud věc tu osvětlil.

Pan kol. Lisý o předložené osnově zákona poukázal správně na to, že přijetí nebo zamítnutí tohoto zákona jest otázkou důvěry nebo nedůvěry k ministru financí, zemědělství a školství, v tom smyslu, že nové lihovary na zpracování jiných surovin než bramborů budou skutečně povolovány jen tehdy, když se jedná o účely Školní nebo výzkumné, také v původní zprávě důvodové senátu bylo naznačeno, že půjde tu, jak se zmínil kolega referent, jenom o několik málo případů - snad dva až tři - a že je proto pro celkovou výrobu líhu naprosto podřadné, jestli vedle 900 hospodářských soukromých lihovarů a 90 družstevních, tedy okrouhle asi 1000 lihovarů hospodářských budeme míti ještě snad jeden nebo dva lihovary. Při té velké výrobě roční, která při těchto lihovarech dělá si 700.000 hektolitrů, by bylo jistě velice nepatrným příbytkem 500 hektolitrů výroby nové u takového školního nebo pokusného lihovaru. Je to asi 2%o z celé té výroby. Ostatně podle nové předlohy zákona o dani z líhu, která bude snad z jara projednávána, má býti upravena přesná roční výroba líhu hospodářského, takže l nový lihovar neznamená žádné zvětšení výroby celkové, nýbrž jen nanejvýš zmenšení výroby stávajících lihovarů o nějaké procento, ovšem o docela nepatrnou část, která by snad pří 600 hektolitrech znamenala u jednoho lihovaru zmenšení asi o 60-70 litrů. Z toho je zřejmo, že uvádět proti zákonu okolnost nadvýroby lihu je po uvedených informacích úplně naivní. Také obavy, že by nový lihovar snad zpracoval nějaké jiné výrobky ve velkém množství, snad obilí, jak se o tom zmiňoval referent kolega Lisý, a tím že by byla snad poškozena výživa obyvatelstva, jsou docela nemístné, poněvadž před válkou a jmenovitě před zavedením vázaného hospodářství každý lihovar mohl zpracovati jakoukoliv surovinu i obilí, a nikoho nenapadlo tenkrát tvrditi, že je tím ohrožena výživa obyvatelstva; můžeme snad očekávati, že po této stránce zase se vrátíme k normálním poměrům a že bude dána tatáž volnost lihovarům, která byla dána dříve, před vázaným hospodářstvím a tedy všech těch tisíc lihovarů v nejkratší době bude moci zpracovat také obilí nebo snad cukrovku, či jakoukoli jinou plodinu. Najednou se nám líčí nebezpečí, že kdyby se jednomu nebo dvěma lihovarům výzkumným povolilo, že by snad měly právo zpracovati něco jiného než brambory, že by byla ohrožena výživa obyvatelstva. I v nejpříznivějším případě, kdyby snad zpracoval takový lihovar obilí - ovšem podotýkám, že by to mohlo býti v mimořádném případě k vůli pokusům - kdyby takový lihovar zpracoval ročně i 10 vagónů obilí, nepadá to při celkové výrobě obílí asi 300.000 vagónů ročně vůbec na váhu.

To po stránce vyživovací, ale se stanoviska obchodního je samozřejmé, že nenapadne, vážení pánové nikomu, aby zpracoval obilí na líh, poněvadž by to bylo prostě neekonomické, když jsou k disposici daleko lacinější suroviny, zvláště okopaniny, které jsou k tomu v první řadě určeny. Ale padá zde velmi na váhu pří tomto zákoně, aby mohlo být dovoleno pokusným a školním lihovarům zpracovati jiné plodiny než okopaniny, zvláště v okresích a krajích řepařských, tedy také řepu v tom smyslu, že ve sklizní bramborů již docilujeme dvojnásobného množství škrobu z téže výměry půd v jako při sklizni obilnin a oři sklizni řepy dokonce dostáváme čtyřnásobné množství škrobu proti obilninám. Samo sebou je dáno, že nebude nikdo zpracovávati obilí, když v řepě dostává mnohem více škrobu a látek, ze kterých se líh vyrábí. Je známo, a o tom se také podrobněji zmíním, že mělo býti tohoto zákona zmocňovacího užito k povolení hospodářského lihovaru na státním školním statku v Uhříněvsi. Uhříněves je v kraji řepařském, tam tedy je možno z 1 ha řepy vyráběti dvojnásobné množství lihu, než se vyrobí z 1 ha půdy osázené brambory. Ale tato výhoda, vážení pánové, měla býti vlastně k dobru státní pokladně, poněvadž lihovar měl býti státním majetkem a příjmy z něho měly plynouti do státní pokladny. Nevím tedy, zdali tím, kdyby byl býval zákon uskutečněn a schválen, nebyl by měl stát skutečný a přímý užitek. Vážení pánové, kdyby Uhříněves ležela v kraji bramborářském, mohl by tam býti lihovar pro zpracování bramborů postaven bez všeho zákona. Ale poněvadž šlo o to, že v Uhříněvsí je statek pokusný pro vysoké učení zemědělské, a u velkostatku měl býti lihovar a Uhříněves je v kraji cukrovarnickém, kde tedy pěstování bramborů bylo by ne-hospodárné pro výrobu lihu, šlo o to, umožniti, aby v tomto lihovaru mohlo se užíti k výrobě lihu jiné suroviny nežli bramborů, tedy aby na pozemcích, které mají lepší bonitu, nebylo nutno pěstovati brambory jako plodinu méně výnosnou. Kdyby se někdy ukázalo, že je racionelnější zpracovávati u nás obilí na líh, také by to nebylo neštěstí, kdyby se tak stalo, poněvadž z úbytku obilí, který by se v normálních dobách dal nahraditi dovozem, lih by se mohl vyvézti nebo spotřebovati k průmyslovým účelům a zůstal by nám velice cenný materiál jako krmivo, totiž výpalky z lihu, kterých by se užilo zase k výrobě zvířecí a také ke zvýšení výroby mrvy, která by velice intensivně zase prospěla výrobě obilí. Ať tedy důvody rozpočtovým výborem poslanecké sněmovny uvedené se stanoviska hospodářského a se kteréhokoliv stanoviska vůbec uvážíme, vždycky ukazují se býti naprosto mylnými a kdyby byl někdo v poslanecké sněmovně, resp. v jejím rozpočtovém výboru ukázal na tuto okolnost s hospodářského stanoviska, nebylo by bývalo možno, aby zákon ten tak lehkomyslným způsobem byl býval zamítnut. Já velice litují, že ze zástupců stavu zemědělského v poslanecké sněmovně nikdo si neuvědomil své povinnosti, aby na tuto okolnost poukázal, ačkoliv v rozpočtovém výboru jsou jistě lidé, kteří otázky zemědělské dobře ovládají, a jsou tam také kolegové, kteří v hospodářství a zvláště v průmyslu hospodářském velíce intensivně pracují a se uplatňují. V poslanecké sněmovně se domnívali, že poskytují ministru financí nějaká zvláštní dalekosáhlá práva, snad nová práva. Ale vždyť ministr financí za doby dřívější, za Rakouska, byl zmocněn vždy povolovati lihovary hospodářského charakteru a sice ke zpracování, vážení pánové, kterékoliv suroviny, tedy také cukrovky. Pouze dodatek Rašínův k zákonu z 22. prosince 1920, kterým se zakazovalo zřizování lihovarů pro zpracování jiné suroviny než brambor, vyplynul jak jsem již pravil, z nazírání vázaného hospodářství; Mělo býti zabráněno tomu, aby se cukrovka, která tenkráte byla vysoce cennou surovinou pro výrobu cukru pro stát, se nezpracovala jiným způsobem, než v cukrovarech na cukr. Ale mám za to, že ministr financí byl by tento zájem státu obhájil dostatečně sám, a maje k tomu zmocnění, byl by dal povolení k postavem lihovaru jen v případech nejnutnějších a tam, kde by nebyl zájem státu nikterak dotčen. Ostatně dodatek Rašínův byl vložen do zákona, kterým se stanovil způsob vázaného hospodářství s lihem, tedy zákon čistě časový a přechodný. Musíme se, vážení pánové, hleděti dostati co možná brzy i v tomto ohledu do úplně normálních poměrů, ve kterých ovšem význam hospodářských lihovarů musí býti zase náležitě zdůrazněn. Je samozřejmé, že zvláště v krajinách bramborářských, kde se brambory ve větším pěstují, mají hospodářské lihovary zvláštní význam hospodářský, a v těchto krajinách zůstávají brambory jedinou okopaninou, a že v oblastech řepařských budou to případy velice ojedinělé, kde se lihovary budou zřizovati. Brambory, které mají samy sebou velice úzký okruh konsumentů vzhledem k tomu, že jejích veliké výlohy dopravní nesnesou delšího transportu, mohou býti sice zkrmovány v malých hospodářstvích bravem vepřovým, ale ve větších závodech, které spočívají z valné části jen na chovu dobytka hovězího, musí býti zpracovány v lihovarech, poněvadž tím se získávají cenné odpadky, výpalky pro žír hovězího dobytka, a jsou lak regulátorem probíraní krmení tohoto důležitého odvětví hospodářského. Tento význam lihovarů hospodářských v bramborářských obvodech byl vždycky oceňován a udílen takovýmto lihovarům hospodářským na zpracování brambor zvláštní kontingent, to jest určité množství výroby plné daní nepodléhajícího lihu vedle exkontingentu, který již dani podléhal a kterého mohl si každý páliti dle libosti. Vedle kontingentu, který byl udílen také průmyslovým, melasovým lihovarům, byly výhradně hospodářským lihovarům udíleny ještě t. zv. bonifikace pro každý vyrobený hektolitr, které byly pro jeden hektolitr tím větší, čím menší byla denní výroba. Proto také nezřizovaly se lihovary v obvodech řepařských, poněvadž těchto výhod se jun nedostávalo. To reguloval tehdy ministr financí a ministr zemědělství a tak bude jistě i v budoucnu. Není možno na každý lihovar vydávati zákon, to musí býti ponecháno právě těmto ministrům. Bylo-li, pánové, útočeno v poslanecké sněmovně na hospodářské lihovary proto, že měly ve vázaném hospodářství vyšší cenu líhu než v průmyslovém, zapomnělo se, že byla u těchto jiná surovina - tam brambory, zde melasa - a v hospodářských lihovarech také mnohem nákladnější procedura při výrobě lihu. I v dobách předválečných měly hospodářské lihovary vzhledem k uvedenému národohospodářskému významu zvláštní výhody a mohu jen vysloviti podivení a politování, že se nenašel nikdo v poslanecké sněmovně, kdo by se byl hospodářských lihovarů zastal a útok na ně odrazil a odmítl. (Sen. Donát: Bohužel!) Mám za to, že tak dalece přece nelze jíti, aby z nějakých osobních důvodů nebyly chráněny zájmy zemědělských lihovarů - tak důležitého zemědělského průmyslu - stojícího v úzkém spojení se zemědělstvím. Zdá se podle určitých známek, že zdrojem informací, které vedly poslaneckou sněmovnu k zamítnutí senátem již přijatého zákona, byla snad určitá osobnost, která se dala nyní do služeb průmyslových lihovaru. Ale mám za to, že půda parlamentní je nejméně vhodná k tomu, aby se nějaké, osobní účty na této půdě vyřizovaly mezí pány. Nebyl to však, vážení pánové, jenom tento moment, který přivedl na scestí tento tak eminentně kulturní zákon v poslanecké sněmovně, ale i tendenční podání jeho v souvislosti s lihovarem na školním statku v Uhříněvsi, Došlo ke známé výpravě komise rozpočtového výboru, která onen lihovar v Uhříněvsi hledala - krok to, který důstojností Národního shromáždění jistě nikterak neprospěl. Mluvilo se ovšem hodně všeobecně o záležitosti té, mluvilo se dokonce i o korupci, ale tak, aby se neřeklo nic určitého, jenom se naznačovalo, že se o nějakou korupci jedná, ale mluvilo se tak, aby z té neurčitosti vyvolalo se zdání, že skutečně běží o nějakou korupční aféru. Po vysvětlení ministerstva školství, o němž se zmínil kolega referent, do kteréhožto ministerstva případ tento plně spadá, je věc pro nás úplně jasná a čistá. Kolega Lisý zmínil se o Uhříněvsi. Já dovolím si jenom několik slov o tomto lihovaru v Uhříněvsi a velkostatku školním se zmíniti se stanoviska čistě našeho, zemědělského.

Vážení pánové! Pražská vysoká škola zemědělská při vysokém učení technickém v Praze, dříve zemědělský odbor tohoto učení, usilovala o to již dávno, od svého založení v roce 1906, aby měla přidělen školní statě, poněvadž nutně potřebovala tento statek jako doplnění vědeckého studia. Teprve po převratu se podařilo získati takový statek v Uhříněvsí, majetek to Liechtensteinův, a sice dvory Uhříněves a Netluky; zatím statky tyto dostala škola jen do nájmu. V této věci pomáhal velmi účinně dřívější ministr zemědělství, nynější náš předseda senátu Prášek. Stát pronajal pak skutečně od 1. února 1919 tyto dva dvory na 20 roků. Tento školní statek je tedy státním majetkem, veškeré zisky z něj plynou do státní pokladny a já konstatuji s potěšením, že ačkoliv jest to školní statek sloužící účelům pokusným a cvičným, je přece jen velíce aktivním a kapitál státem tam investovaný nese 10 procent. Ředitelem tohoto statku je známý praktik Rosám, hospodářský rada bývalých statků císařských, v čele správy statků stojí kuratorium, ve kterém zasedají 4 profesoři a 3 praktikové. Jako zástupce ministerstva zemědělství je to nájemce dvorů a inspektor panství dr Brzorád, jako zástupce ministerstva školství nájemce arcibiskupského dvoru Paroubek, jako zástupce zemského správního výboru jest to přísedící Bohumil Novák. Předsedou kuratoria jest prof. Brdlík, Zástupce ministerstva školství prohlásil, že veškeré funkce těchto členů kuratoria jsou funkce čestné a bezplatné, ba dokonce, že tito pánové někdy neúčtují ani hotové své výlohy. Je samozřejmo, že sbor profesorský se správním výborem se snažil o nejdokonalejší vypravení tohoto statku a že pracoval k tomu při rozdělení svých funkcí, aby po všech stránkách statek byl vyzbrojen nejen pro praksí, ale i pro vědu hospodářskou. Zvláště v oboru lihovarnickém velikých zásluh si dobyl a věci se věnoval loňského roku zesnulý veliký náš lihovarnický odborník inž. Nýderle, který byl současně ředitelem lihovarnické školy v Praze. O svém programu a obtížích, které byly s tím zřízením spojeny, rozepisuje se v >Zemědělském archívu<, který jsem náhodou dostal do ruky a si přečetl a doporučuji článek jeho k bedlivému prozkoumání váženému senátu. Článek ten byl psán již na začátku loňského roku, kdy vůbec.se nevědělo, že nějaká aféra o uhříněveském lihovaru vznikne, a již tenkráte se velmi dobře kryje jeho názor a vývody s našimi dnešními poznatky. Těžkost ztížení lihovaru v Uhříněvsi spočívala hlavně v tom, že podle tehdy platných zákonů, ačkoliv mohla býti ta žádost vyřízena prostě ministerstvem beze všech námitek, zůstala ležeti, a mezí tím byl předložen a přijat nový zákon o dani z lihu se známým dodatkem Rašínovým, že zakazuje se zřizovati lihovary, zpracující jinou surovinu nežli brambory, aniž by byla připuštěna výmínka pro takové lihovary, určené třebas pro účele školní nebo výzkumné. Proto také profesor inž. Nýdrle žádal a snažil se o to, aby zvláštní novelou bylo umožněno zříditi podobný školní a výzkumný lihovar v obvodu řepařském, maje na mysli zříditi, lihovar, potřebný pro vysokou školu zemědělskou v Uhříněvsi; o tu novelu, kterou dnes právě projednáváme, se také jemu jednalo.

Avšak k důvodům všeobecně kulturním, které nás svého času, stejně jako dnes, vedly k přijetí zákona, přistupuje ještě důvod speciální. V uvedeném článku vzpomíná inž. Nýdrle toho, jak profesorský sbor obrátil se na jednotlivé cukrovarnické lihovarnické a pivovarnické korporace, aby přispěly ony samy na vybudování výzkumného zemědělského lihovaru. Z veřejného projevu Družstva hospodářských lihovarů vychází na jevo, že pomáhal těmto snahám profesorského sboru jeho člen, tehdy ministr zemědělství prof. Brdlík, který každé příležitosti použil k tomu, aby připomínal hospodářským lihovarům, že jest jejich povinností podporovati jejich vlastní odborné školství a výzkumnictví. Družstvo hospodářských lihovarů věnovalo konečně oficielním přípisem z dubna minulého roku obnos 5 milionů korun jednak na zakoupení obou těch dvorů Uhříněvsi a Netluk, jednak také na postavení vzorného výzkumného lihovaru. Profesorský sbor oznámil v červnu minulého roku tento dar 5 milionů korun ministerstvu školství a to předložilo také oznámení o tomto daru ministerské radě, která se schválením jej přijala. To stalo se v září roku minulého. Že, vážení pánové, nemohl býti v Uhříněvsi postaven lihovar, když jela tam komise rozpočtového výboru v lednu, jest samozřejmé. Když se o záležitosti v ministerské radě jednalo v září, není možno za tak krátkou dobu, aby ten lihovar tam již stál, a to snad nejvíce členy rozpočtového výboru roztrpčilo.

Avšak, vážení pánové, dar, který učinilo toto družstvo, je vázán na podmínku výstavby tohoto lihovaru a jest ovšem samozřejmou otázka, jak se toto družstvo zachová, když zákonem a dodatkem Rašínovým bylo by znemožněno tento lihovar vůbec zříditi. Pak nemá přirozeně družstvo, které věnovalo tento dar, žádného zájmu na Uhříněvsi, neboť si podmiňovalo, že žáci soukromé lihovarnické školy vydržované tímto Družstvem, budou tento lihovar také používati k účelům cvičným. Tak jest vlastně dar daný státu podmíněn přijetím zákona, o kterém, pánové, dnes jednáme a na tom spočívá, zdali stát tento dar 5 milionů korun míti bude, nebo zdali o něj přijde.

Naprosto protestovati musím proti tomu, aby pro nějaký výrok zástupce ministerstva financí byla tato čistě kulturní záležitost strhována do bahna pomluv a podezírání. Nemohu zatajiti své podivení nad tím, že nenašel se nikdo v poslanecké sněmovně, kdo by byl také s tohoto kulturního stanoviska záležitost tu posoudil.

Bylo také útočeno na družstvo hospodářských lihovarů a byly hledány tajemné příčiny tohoto daru. Mám za to, že to je docela pochopitelné, že družstvo chce se starati o úřednický dorost pro své lihovary a zároveň odborný pokrok lihovarské výroby, tak aby obstála tato výroba ve světové soutěži za tak těžkých podmínek, které nám nastávají. Vážení pánové, když dělníci samí splácejí velkou část i ze svých mezd na své zájmové organisace, nikdo v tom neshledává nic závadného, ale když tisíc hospodářských lihovarů, podniků to, které za války měly dobrou konjunkturu, když těchto tisíc lihovarů složilo dar pouhých 5 milionů korun, pří němž připadá na jeden lihovar 5 tisíc korun, čilí srážka z 1 hl. lihu, který se prodával za 1200 K, pouhých 10 K, zdá se to najednou mnohému podezřelým darem. Když, vážení pánové, cukrovarníci věnovali dvacet a více milionů na výstavbu výzkumného ústavu cukrovarnického, nebylo to nikomu nápadným. Proč? Cukrovarníci dobře vědí, že takové peníze se vrátí několikráte v odborném pokroku zpět. Máme obavu, vážení pánové, že tento případ bude míti neblahý vliv v budoucnosti na praxí, poněvadž každý se bude míti velíce na pozoru před tím, aby podporoval kulturní účely, když jest podezříván za to z nekalých úmyslů. Otázka přijetí tohoto poslaneckou sněmovnou nám vráceného zákona je, jak jsem se z počátku zmínil a jak také pan referent kol. Lisý prohlásil, otázkou důstojností senátu. S hlediska věcného běží o zákon eminentně kulturní, s hlediska formálního o důvěru k jmenovaným ministrům. Z těchto důvodů doporučují vřele slavnému senátu přijetí předložené osnovy zákona.

Místopředseda Kadlčák: Další slovo má pan sen. prof. dr Mareš. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr Mareš: Slavný senáte! Jedná se o vědecký, výzkumný ústav. Je tedy mou povinností jako profesora, abych se zde zastal těch profesorů, kteří o zřízení tohoto ústavu se tak usilovně namáhali. Stala se jim v tom křivda, že to jejich úsilí bylo spojeno s takovým nenáležitým oceňováním. Dovolte, abych promluvil o lihovarech se stanoviska vědeckého. Když se řekne lihovar, myslí se, že to je ďábelská kuchyně. Slyšeli jsme dnes mnoho o líhu a zdá se vám, že lihovary neslouží k ničemu jinému než k produkci lihu, a z toho se všechno posuzuje. Pravím vám, že to je omyl. I kdyby líh nebyl skutečně k něčemu jinému, kdyby se musil vylévati do kanálu, přece by se lihovary zřizovaly, a to proto, poněvadž je to nejsilnější, nejintensivnější produkce rostlinná, jaká vůbec může býti. Zasejí-li se na škrobovou nebo cukerní půdu kvasnice, houby, tedy bují s takovou vehemencí, s takovou rychlostí, že v několika hodinách jich naroste veliké množství. Co to znamená? To znamená, že z té živné půdy málocenné jakou je na př. škrob, se vytvoří živná látka nesmírné ceny, jako jest bílkovina, lecithin, jako vitaminy, o kterých jste dnes slyšeli. To jsou kvasnice. Kvasnice jsou lepší nežli maso. Máme v Plzni zvláštní ústav, kde se připravují kvasnice pro potravu lidí, V posledním čísle časopisu lékařského je zpráva o provádění analyse těchto kvasnic a přichází se k tomu důsledku, že jeden kilogram kvasnic vydá tolik, jako tří kilogramy masa, Tedy, i kdyby ten líh nebyl k ničemu, stálo by za to, aby se tyto méně cenné živné látky, jaké jsou v bramborách, přetvořily v živné látky více cenné, proto to hospodáři dělají. Hospodářům nezáleží na lihu, nýbrž na těch výpalcích, na tom zbytku, na těch organismech, které tam na té živné půdě vyrostly. Pravím vám, že i kdyby líh nebyl k ničemu jinému upotřebitelným, že by se lihovary zřizovaly a že takových lihovarů jest na miliony v naší republice. Dobře, že o tom pan ministr financi neví, (Veselost.) Kdyby tam šel, nic by tam nenašel. Takové lihovary jsou v každé domácnosti. Kvasnice přidají se k těstu a nastane týž proces. Na živné půdě vyrůstají organismy, které tuto živnou půdu zlepšují. Líh se při tom také produkuje, ale při pečení ten líh uniká pryč a ztratí se. Tu máte příklad, že ten líh je vlastně vedlejší produkt. To je jako exkret jiných žláz, lidských ledvin. Je to vedlejší produkt. Za druhé bych vás upozornil na to, že líh má svou velikou cenu, sice ne proto, aby se pil ve způsobe kořalky. Bylo by chybou posuzovat produkci lihu jenom s hlediska antialkoholismu. Je dobře vystupovati proti alkoholismu, ale bylo by nemoudré vystupovati proti alkoholu. Upotřebení alkoholu je tak mnohonásobné kromě kořalky, v domácnosti, průmyslu, ve vědeckých ústavech, že jeho vzácnost nynější skutečně ve mnohém překáží. Líh je výtečný desinfekční a konservační prostředek, tak ke konservování ovoce, nebo v anatomických ústavech vidíte, že se celé orgány konservují alkoholem. Jakou obtíž mají nyní tyto ústavy, mají-li takový drahý líh kupovati, A když si vyprosí líh nezdaněný, přichází jim tam každou chvílí komisař a musí každých 100 krychlových centimetrů vykázati, nač jich upotřebily. Hledí se stále na líh jako na jed, kterého lidé nemají požívati. To je docela správné. Ale to nezlepšíme tím, když budeme omezovati produkci lihu. Je důležité, aby takové výzkumné ústavy, které kvasné děje zkoušejí, byly vypraveny co nejbohatěji. Je to veliký národohospodářský úkol a týká se to velice výživy lidu. Na příklad já jsem mnoho sám se naučil na lihovarnické škole před 35 léty, kdy byl jejím ředitelem nebožtík prof. Kruis. Naučil jsem se tam methodám, které jsem zavedl potom do lidské fysiologie a kde se také ujaly. Kruis věnoval všecku svou práci pěstování kvasnic. Na tom všechno záleží, na těch kvasnicích. Jednoho dne po delší době, kdy jsme spolu nebyli zadobře, potkal jsem ho; se zářícím obličejem dával mi něco v balíčku a povídá: >Jdi, ať tvoje žena zadělá na buchty. Já jsem vypěstoval nové kvasnice!< A skutečně byly to nové kvasnice, že všechny kuchařky nikdy něco podobného neviděly. On je totiž vypěstoval na melase, na jiné než bramborové půdě. Když je těsto cukrem řepným zadělané, obyčejné kvasnice jím nehnou. Ale Kruisovy kvasnice právě měly tu sílu; byly tak vypěstované methodami, o kterých se nechci šířiti, že rychle stravovaly a využívaly i řepný cukr, Tedy kdybyste omezovali výzkum nebo takové výzkumné lihovary jen na brambory, tím omezujete možností, které zde jsou, kterých musí té volnosti bádání býti dopřáno. Nejenom řepa cukerná, může to býti krmná, mohou to býti jakékoliv odpadky, které mají býti zpracovány, a musí se podle toho také dělati výzkum. Není možno, aby v laboratořích, v kádinkách a v baňkách byl ten výzkum prováděn. To jest začátek. Má-li to míti nějaký význam a úspěch, musí se to dělati ve větších rozměrech, sice by se to nemohlo uváděti v praksi. Tedy musí taková lihovarenská škola míti také svůj výzkumný lihovárek. Tenkráte za těch časů profesor Kruis takový lihovar také měl, ovšem jenom mu byl propůjčován ve Velkých Popovicích od Ringhofferů, poněvadž tito fabriku jí příslušné přístroje destilační atd., tedy měli na tom také zájem. Upozorňuji na to, že by ten nový výzkumný lihovar mohl míti - a dal bych mu - jednu úlohu, která by byla pro výživu lidu velmi důležitou. Právě jsem se zmínil o těch kvasnicích. Jedl jsem z kvasnic polévku v čas vojny. Je to, když se zbaví těch příchutí - to je právě methoda, která se musí najíti, aby se tyto kvasnice očistily -- výtečná potrava. Kromě toho je to potrava, která chová v sobě vitaminy, totiž látky povzbuzující zažívací činnost člověka i léčivé látky. Kvasnic užívá se totiž jako léku, Tedy by bylo velmi výhodno, kdybychom nalezli pro pěstování kvasnic k výživě člověka jinou nějakou cestu, nežli je cesta pivovarská, poněvadž tato předpokládá živnou půdu, slad ječný, ale to je živná půda příliš vzácná, takže není možno produkovati kvasnice ve velkém množství. Kdyby se podařilo na bramborové půdě nebo jakékoliv jiné půdě na řízkách atd. vypěstovati kvasnice tak, aby byly uváděny ve větším množství do obchodu, aby si lidé mohli kupovati kvasnice k jídlu, byla by to veliká věc. Když zůstanete při svém prvním usnesení, tedy nejen zachováte vážnost senátu, nýbrž i posloužíte skutečně vědeckému výzkumu a proto vás žádám ve jménu vědeckého bádání, abyste pro tento dodatek k zákonu hlasovali. (Výborně! Hlučný potlesk.)