Bylo řečeno, že tento zákon málo, ale přece jen zasahuje do okruhu zájmů živnosti hostinské a výčepnické a průmyslu kvasného. Není pochybnosti, že se již tu i onde ozvaly hlasy. Oposice byla dosti nesmělou. Ano, není takovou, zde v našem sboru se vůbec nevyjádřila, nebyla takovou, abychom proti ní museli široce polemisovati. Ale jisto jest, že při dalším radikálním provádění zákonů proti opilství z této strany budou činěny velké námitky. Jest nepochybno, že se nepije dosti pro hostinské. >Od jídla samotného zajisté nemohou žíti<, potřebují, aby se hodně pilo. Dnes na příklad stojí v >Prager Tagblattu<: Odborný list hostinských >Hostimil< si stěžuje, že se nyní sice mnoho tancuje, ale málo pije. Nádherně, precisně řečeno. Naše mládež tančí, namáhá se tělesně, ale nepije. Praví se dále ještě v tomto článku: Obecenstvo přináší si dokonce sebou jídlo, zkrátka, není žádného ruchu pro hostinské. Také jinak prý spotřeba piva proti době předválečné klesla o dvě třetiny. Musím říci, všechna čest, můžeme býti velice spokojeni, že tomu tak jest. Ovšem budeme muset očekávati od moudrého zákonodárství, jež drží krok a pokračuje s přiměřenými a dalšími zákony proti opilství, že to znenáhla bude odbouráno. Neboť ovšem pro hanebnou živnost nestal se alkohol prostředkem k požitku, nýbrž prostředkem k účelu, jak se to namnoze tak stává v lidském životě, kde některá věc se zrobí pro určitý účel a znenáhla tak se stane sama sobě účelem, že se takřka dále vyvíjí jako hlíza., jako rakovina na účet cizí.

Abych dospěl ke konci, chci krátce shrnouti, že zajisté všichni - a to přece také v posavadních řečech bylo vyjádřeno - tento zákon co nejvřeleji vítáme. Není pochybností, že se tím blížíme nejpokročilejším státům vůbec, zejména pak, a to zde má býti vysloveno jako přání, jestliže tento zákon právě jest pouze začátkem, začátkem celé řady systematicky vybudovaných zákonů, jež dále pokud možno rychle mají následovati a jež si obraly za úkol bojovati proti opilství. Chceme zde při této příležitosti vysloviti ještě jedno přání. Také tomuto zákonu dostane se prováděcího nařízení i bude věcí tohoto prováděcího nařízení, aby poněkud zmírnilo malé snad nedostatky, jež v zákoně jsou obsaženy. Může se dobře stáli, že při železniční jízdě v některé malé stanici bude lze obdržeti jen zcela podezřelou vodu pitnou a vedle toho lehké venkovské pivo, se stanoviska lékařského musíme říci, že pro mladého muže také pod 16 let, na př. pro gymnasistu, bude lépe, když vypije sklenici piva, nežli když bude píti podezřelou vodu. Musíme se na věc dívati střízlivě, nesmíme říci, že každá kapka alkoholu jest jedem! To jest vyloučeno, tak se věc přece nemá. Za okolností jest, vezmeme-li věc se stanoviska lékařského, škodlivější píti vodu nežli event. pivo, není-li tu nic jiného. Doufám tedy, že při dalším projednávání této mimo věc ležící stránky bude ponecháno pijáctví stranou, a že v osnově zákona, která nás v nejbližším zasedání bude zaměstnávati, v osnově zákona o pohlavních nemocech, i tuto věc budeme projednávati bez veškeré zbytečné přítěže a jedině na věcném lékařském podkladě. (Souhlas a potlesk českých i německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Rozprava je skončena. Slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Jsme u návrhu zákona, jehož text vytryskl přímo z kruhů zákonodárců. O zákoně bylo napsáno, že znamená, že naší mládeži má se vzíti radost ze života. Má-li býti radostí ze života mravní pokles mládeže, pak je jisto, že toto rozpoznání správně učiněno nebylo. Navržený zákon je součástkou příštího velikého našeho zákonodárství zdravotního, toho zákonodárství, které má položiti základ blahobytu všech občanů, pokud obývají republiku Československou. Když již není možno, abychom byli jednotní v přítomné chvíli, kdy jedná se o zákony politické, o zákony národní, prosím slavný senát, abychom byli jednotnými aspoň tam, kde jedná se o zdraví, o budoucnost naší mládeže, o zdraví a budoucnost těch, o nichž si z duše přejeme, aby byli lepšími, šlechetnějšími a krásnějšími nežli my. Prosím, aby návrh zákona slavným senátem byl schválen jednohlasně. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Budeme postupovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém ve znění otištěném v tisku č. 1203. (Potlesk na německých lavicích.)

Přerušují schůzi na 1 hodinu.

Místopředseda Kadlčák: Zahajuji další projednávání dnešního denního pořadu.

Přistupujeme ke

19. Zprávě výboru ústavně-právního a rozpočtového o návrhu sen. dr Soukupa a spol. na změnu jednacího řádu senátu. Tisk 1274.

Zpravodaji jsou za výbor ústavně-právní pan sen. dr Veselý, za výbor rozpočtový pan sen. Kouša.

Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr Veselému.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Osnova předloženého zákona, má způsobit, aby senát byl částečně zbaven a vzdal se výhody, které dosud požíval tím, že všecky jízdní lístky na železnicích, lodích atd. byly úplně bezplatné. Této osnově zákona bylo činěno několik výtek. Zejména se vytýkalo, že snad pohnutkou k jejímu podání byly demagogické snahy. Já jsem přesvědčen, že v senátě není těchto pohnutek, protože my se tím jen přizpůsobujeme tomu, co všeobecně se nyní žádá ve veřejném životě našem a v čem my nesmíme zůstati za ostatními vrstvami lidovými. Jestliže se ukazuje, že je potřeba volné jízdy na drahách omezit, že i železniční zřízenci musí se částečně vzdát těch výhod, kterých dosud požívali, a že také státní úředníci budou omezeni v dosavadní volnosti jízdy na drahách, není možno, abychom se my vylučovali z této - řekněme - obětí, a musíme ochotně a rádi se přizpůsobit tomu, co ukládáme lidovým vrstvám.

Pokud jde o senát a ústavní výbor, tedy jistě mohu prohlásiti docela určitě, že u nás nebylo pohnutek demagogických, že nám šlo skutečně o to, abychom splnili povinnost, kterou ukládáme lidovým vrstvám.

Bylo také vytýkáno, že v zákoně není určen způsob rozdělení tohoto našeho příplatku 2000 Kč ročně, mezi státní dráhy a mezi dráhy soukromé, nýbrž, že se ustanovení tohoto klíče zůstavuje prostě ministru železnic. Myslím, že ani v tom není žádné chyby a že ustanovení zákona, je zcela správné, poněvadž tento klíč rozdělení mezi státní a soukromé dráhy je jistě měnivý a mění se často postátněním některé dráhy, po případě frekvencí, jak bude jednotlivých drah členy Národního shromáždění používáno. K tomu všemu je nutno přihlížet a to může sice vykonati ministr železnic, který nařízení může připraviti dost rychle, ale není možno zákonem upravovati tento klíč, poněvadž každá změna jeho by vyžadovala projednání v Národním shromáždění.

Mluvilo se také, že my zde něco sice dáváme, ten svůj příspěvek 2000 Kč, ale za to, že také něco dostáváme a že si vyžadujeme, totiž že si dáváme určit, že lístky mají platiti až do konce toho roku, ve kterém 2000 Kč byly zaplaceny. To je správné, ale pánové, někomu ukřivděno býti musí. Jestliže by se řeklo, že lístky pozbývají platnosti ihned rozpuštěním senátu, jistě by bylo ublíženo senátorům, kteří, - řekněme - za prvé dva měsíce své činnosti by zaplatili celé 2000 Kč na celoroční lístek a najednou za 2-3 měsíce by již pozbýval jejich lístek platnosti, takže by byli zkráceni. Tedy někomu musí býti ukřivděno, poněvadž není možno, abychom žádali od dráhy, aby vracela poměrnou část splacené částky za lístky, poněvadž je to něco neobvyklého, aby dráha vracela částku, kterou již jednou za lístky přijala. (Sen. dr Spiegel [německy]: To přece nedostane dráha, to přijímá stát!) Ovšem, stát. Je tedy neobvyklé, aby stát vracel peníze za lístky. Někomu ukřivděno býti musí a nejmenší křivda je ta, jestliže členům Národního shromáždění, kteří si zaplatili za celý rok jízdu, bude popřáno, aby jejich funkce měla ještě alespoň v tomto směru tolik účinku, aby vyznívala do konce roku, ve kterém se se svou funkcí rozloučili. Tedy ani v tom neshledávám veliké křivdy nebo nespravedlnosti.

Do § 1 zákona, jak byl senátu předložen, členům všech stran, vložili jsme ještě větu, která také v poslanecké sněmovně byla přijata a která přispěje k objasnění a k vysvětlení celého zákona, totiž vložku (čte): >ať jsou v provozu státním, nebo ve vlastní režii, malodrah, a drah elektrických, osobních autobusů poštovních atd.<. To je jisté vysvětlení, které přispěje k doplnění zákona. Dovoluji si upozorniti, že dosti veliký význam má doslovné znění pro výklad zákona: >Senátoři mohou užívati vlaků všech druhů,< - zde je čárka - >kterékoliv třídy,< - zase čárka - >všech i soukromých drah...< atd. Tedy vlaků všeho druhu, to znamená nejen rychlíků a osobních vlaků, nýbrž také vlaků nákladních, a znamená to i lokomotivy, poněvadž i lokomotiva je také lokomotivním vlakem. Je potřeba, aby pánové si uvědomili, že mají právo žádati, aby i do nákladních vlaků a lokomotiv byli připuštění. (Hlasy: A expresní vlaky?) Expresní vlaky pokládám za osobní neb rychlíky, to se rozumí samo sebou. Aby nebylo nedorozumění, jsou tam tedy slova >všeho druhu, kterékoliv třídy<. Každé toto ustanovení platí samo o sobě. Na konec dovoluji si ještě upozorniti a navrhuji, aby v § 1 původní věta byla opravena tak, aby tu stálo: >Místo třetí věta § 81,< nikoliv 82, § 82 má poslanecká sněmovna. U nás toto ustanovení je obsaženo v § 81. Další změna je, že tam má státi >zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n.<, nikoliv 325, Čís. 325 je jednací řád poslanecké sněmovny, náš zákon má číslo 326. Tyto omyly se vloudily do návrhu, jak byl senátu předložen a proto je opravuji, aby to bylo uvedeno v souhlas se skutečným zněním našeho senátního jednacího řádu.

Ústavně-právní výbor navrhuje, abyste, pánové, tuto osnovu zákona schválili.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, panu sen. Koušovi.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Rozpočtový výbor pojednal o tomto návrhu se stanoviska finančního. Škody - samo sebou se rozumí - stát z tohoto návrhu nebude míti, naopak, stát tím získá, ale je otázka, zdali státním financím bude tím obnosem pomoženo. Jak poslanci, tak i senátoři poslechli hesla šetřiti a my se tomu heslu dobrovolně podrobujeme, ale zajisté, že bychom si všichni přáli, by se šetřilo na všech stranách. Já mohu říci s tohoto místa, že zraky mnohých jsou upřeny na diety poslanců a senátorů. Ale nikdo pří tom nezkoumá povinnosti poslance a senátora, že poslanec i senátor vlastně žijí na dvou místech, že žije jeho rodina jinde, když on je v Praze a že dnes je živobytí neobyčejně nákladné, My jsme prvním státem v Evropě, který zavádí platy za jízdu poslanců a senátorů na státních železnících a drahách soukromých, Není to v žádném státě, to zavádí náš stát jako první. Jak jsem uvedl, bylo by si přáti, by toto heslo šetření se na všech stranách ujmulo, by zkrátka v dozírné době také to šetření bylo patrno ve státním rozpočtu.

Výbor rozpočtový se připojuje z plna k vývodům váženého našeho kolegy a sen. dr Veselého, rovněž také přistupuje na změny v prvé větě §u l proto, že náš jednací řád je docela jinak číslován, než jednací řád poslanecké sněmovny.

Prosím slavný senát za výbor rozpočtový, aby tuto osnovu zákona schválil.

Místopředseda Kadlčák: K slovu dále není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

Přistupujeme k hlasování. O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Budeme tedy podle toho postupovati.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, osnova zákona je přijata ve čtení prvém.

Z důležitých důvodů navrhuji slavnému senátu, abychom odstavec poslední projednali nyní, jako odstavec následující denního pořadu. Jest to

20. Zpráva výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny, týkajícím se usnesení senátu o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje čl. II. zákona ze dne 2. prosince 1920, čís. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu. Tisk 1272.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Nejsou, budeme tedy podle toho jednati.

Zpravodajem je pan sen. Lisý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte! Senát Národního shromáždění přijal v 61. schůzi 1. července 1921 vládní návrh zákona, tisk senátu čís. 824, podle něhož výminečně může ministr financí v dohodě s ministrem zemědělství a ministrem národní osvěty povoliti zřízení hospodářského lihovaru, zpracujícího, jiné suroviny, než brambory, jde-li o lihovar, určený k výzkumným nebo učebným účelům. Připomínám, slavný senáte, že tento návrh zákona byl přijat všemi českými hlasy i hlasy německými. (Sen. Walló: Slovenskými, z slovenskými, tedy všemi hlasy!) Byl přijat bez debaty, jako zákon veledůležitý a časově potřebný, zákon kulturní i hospodářskou potřebou odůvodněný.

Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ve své 120. schůzi dne 13. ledna 1922, usnesení senátu o tomto vládním návrhu zamítla a přešla přes něj k dennímu pořádku. Národohospodářský výbor senátu projednal 9. února 1922 námitky poslanecké sněmovny a seznal, že nejsou opodstatněny, že poslanecká sněmovna dala se svésti podružnými momenty a nesprávnými informacemi. Poslanecká sněmovna vyslovila ukvapenou kritiku o senátu, při debatě o tomto zákoně, kritiku, která není důstojná, je-li pronášena ústy poslanců. V poslanecké sněmovně v debatě bylo vysloveno podezření, že při projednávání toho zákona působily určité vlivy na rozhodování senátorů, a proneseno bylo obvinění, že senát chtěl oklamati poslaneckou sněmovnu. Odmítáme tato neodůvodněná podezření a obvinění. (Výborně!) Senát přijetím zákona, jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z líhu, měl na mysli jen kulturní potřebu a doplnění moderní výchovy zemědělského dorostu, (Tak jest!) tedy žádné určité vlivy zde nerozhodovaly, nýbrž jen vysloveně kulturní, vědecká a technická potřeba. (Výborně! Tak jest!)

Na tomto případě jest jasně vidět, jak důležitým korektivem je senát, který chrání před omyly, jež mohly by způsobiti vážné kulturní, hospodářské i jiné škody. (Tak jest!)

Referát o předložené osnově zákona mohl by býti, vážení páni senátoři, odbyt několika větami. Běží o věc samozřejmou, ovšem, kdyby nebyla tato záležitost v poslanecké sněmovně a zejména v rozpočtovém výboru skomplikována různými událostmi a kdyby také nebyla denním tiskem tato kulturní záležitost přesunuta na vedlejší koleje a spojena s jinou záležitostí, která na konec ani netýká se podstaty tohoto zákona. (Tak jest!) Mám totiž na myslí souvislost tohoto zákona s případem uhříněvského lihovaru.

I o této souvislosti jsem jako referent povinen promluviti. Nejprve budu se zabývati námitkami poslanecké sněmovny, resp. rozpočtového výboru, aby bylo jasno, že poslanecká sněmovna ne dost pozorně tento zákon zkoumala. Poněvadž zákonem o daní z lihu, který stanovil všeobecné hospodaření lihem za minulé kampaně, bylo dodatkem, který nebyl v původní vládní osnově, nýbrž vložil jej tam pří projednávání poslanec dr Rašín, stanoveno, že nemají býti zřizovány lihovary zpracující jinou surovinu, než brambory, kdežto vláda předložila osnovu zákona, kterým se povolují výjimky z tohoto ustanovení, v tom případě, jedná-li se o lihovary k účelům školním neb výzkumným. Tedy zřejmo jest, že, má-li býti nějaký lihovar výzkumným, musí mu býti dána možnost, zpracovati kteroukoliv surovinu, po případě i surovinu, které ještě dnes neznáme.

Senát, sleduje tuto pokrokovou intenci, usnesl se na zmocňovacím zákoně, kterým se zmocňuje ministr financí v dohodě s ministrem školství a národní osvěty a ministrem zemědělství, aby k těmto účelům lihovary, zpracující jinou surovinu nežli brambory, mohly býti, zřizovány, avšak jen tehdy, když se jedná o zmíněné účely kulturní, Tedy senát jednoduše projevil důvěru těmto třem ministrům, že je zmocnil, aby v takových případech, povolovány byly výjimky od původního zákona vzhledem k dodatkům Rašínovým. Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny postavil se na stanovisko jiné. Zejména vytýká, že není ohraničeno zmocnění, které se jmenovaným ministrům dává, pokud se týče počtu takových lihovarů, množství líhu, které může býti takovýmto lihovarem vyrobeno a jakým způsobem má býti tento lih zužitkován, a říká se doslovně, že předloha neposkytuje žádné záruky, že by tohoto ustanovení nemohlo býti zneužito k finančnímu poškození státu. Rozumějme: není důvěra v ministra financí, že by nezneužil tohoto zmocnění k finančnímu poškození státu. Myslím, slavný senáte, že ani jediný den nemohl by sedět v ministerstvu ministr financí, kdyby mohl býti jen stínem v podezření, že by chtěl poškoditi finančně stát. Zákony, vážení pánové, však nemohou býti tak stylisovány, aby tam každá podrobnost byla uvedena, poněvadž zákony nedělají se pro politické děti, nýbrž pro občany, kteří již dovedou obsah zákona plně chápati a jemu rozuměti. Zákony také nemohou sešněrovávati hospodářský život, poněvadž poměry hospodářské v našem státě nezůstávají na jednom bodě, nýbrž se stále vyvíjejí - a v poslední době velmi rychle se vyvíjejí a přeměňují. Nelze dělati stále a stále nové zákony, nýbrž zákony musí býti - jako lihový zákon - podle potřeby doplňovány. Zákon, který jsme přijali, jest doplněním velkého zákona lihového.

Zákonem, přijatým senátem, bylo to právo dáno uvedeným ministrům, ale bylo omezeno kulturním účelem lihovaru, a proto nebylo žádného nebezpečí, že by nějaký stav mohl spekulačním způsobem využíti tohoto zákona ve prospěch svůj. Množství, které takovýto lihovar má vyrobiti, jejich počet a pod., musí právě stanovití ministr financí podle toho, jak toho doba připouští. Dříve ministr financí byl zmocněn povolovati jakýkoliv lihovar, tento zákon omezuje stanovením účele jeho, účele kulturního jeho bývalé široké právo.

V důvodové zprávě jest, vážení pánové, jasně uvedeno, že jde o dva neb tři případy, a já jako tehdejší zpravodaj jsem zúmyslně uvedl, že tyto lihovary mají býti zřízeny při technice pražské, brněnské, ale i na Slovensko nesmí býti zapomenuto. To tam uvádím, poněvadž Slovensko má stejné právo žádati školský lihovar k zvýšení odborného a vysokého vzdělání v oboru lihovarnickém.

Jak rychle se mění poměry, které zákon nemůže předvídati, co do jednotlivostí, to, pánové, jest viděti z dodatku Rašínova. Tento dodatek Rašínův byl přičiněn proto, aby se zamezilo zpracování cukrovky na líh, aby byla všechna cukrovka zpracována na cukr. V době, kdy zákon byl projednáván, stát vydělával miliardy na vysoké ceně cukru na světovém trhu a také vzhledem k tomu, že v tehdejší době naše valuta byla nízká. Ale zároveň tehdy bylo nebezpečenství, že by velké množství líhu, které by zpracováním cukrovky vzniklo, zůstalo neprodejné. Proč? Poněvadž právě v té době byl zákaz požívání alkoholu v Americe, náš export byl tím tedy do jisté míry jaksi ohrožen a přirozeně, že ceny lihu tím se klonily k poklesu. To bylo příčinou, že tehdáž bylo dáno do zákona jakési omezení, aby nebylo nebezpečí zpracování cukrovky, která byla pro náš stát tak drahocenná, přímo zlatem na jedné straně, a na druhé straně, abychom neměli přebytečný líh, který bychom nemohli prodati.

Vážení pánové! Dnes tyto obavy nejsou, poněvadž během té doby nastal velký pokles cen cukru a vznikly již také ztráty na vývozu cukru, které bohužel nenese stát, nýbrž rozpuštěním cukerní komise, cukrovarníci, kteří to spíše snesou, než by to snesla státní pokladna.

Dnes jistě bude se musiti pomýšleti při nízkosti cen cukru o tom, jak by se dala výhodně zpracovati jinak cukrovka, když budeme míti nadbytek cukru domácího a v cizině není po něm poptávky a zejména, když třtinový cukr bude nám soutěžiti nižšími cenami, než cukr náš má. Tedy ten strach, že by byl zpracován takovým školským lihovarem cukr, naprosto nyní odpadá. Ale strach, pánové, k vůlí lihu, není odůvodněný. Jest pravda, že dnes máme lihu dosti, že musíme hledat nový způsob, jak lihu, který se u nás vyrobí, použíti. (Hlas na levici: Vypíti!) To můžete vy! Bude to dobře, když nám pomůžete. (Veselost.)

Dnes hledá se způsob, jak by se použil k pohonu motorů, vidíme, že v Americe se objevují patenty k použití lihu k automobilům. Jest potřebí hledat takové poměry, které by zase nám umožnily nadbytek lihu v exportu uplatniti. Vážení pánové, já uvádím tyto případy proto, poněvadž z těchto případů jest nejlépe vidět, že nedá se dělat zákon tak pevný, který by nemohl býti anebo nemusil býti podle potřeby časově měněn. Je tedy nutno, aby zákon, zejména zákon hospodářský, měl možnost býti změněn nebo doplněn. V takových otázkách je nutno, aby vláda měla určité právo přijíti před parlament, před Národní shromáždění a žádati za rychlé doplnění zákona podle hospodářské okamžité potřeby. Jestliže vláda přichází, jako přišla s tímto zákonem, pak musíme míti k této vládě důvěru, poněvadž za těmito změnami zákona stojí vláda, která má ústavní zodpovědnost za změnu zákona, že nebude vyvolán stav takový, kterým by stát nebo občanstvo byli poškozeni. A ministři, přicházejí-li se zákonem, jsou si vědomi, že jsou zodpovědní Národnímu shromáždění při každém zneužití zákona. Proto také námitka poslanecké sněmovny v rozpočtovém výboru, že není stanoven na př. způsob zužitkování ve školním lihovaru vyrobeného lihu, je bezpředmětnou. Je také dotaz, co se s ním stane. Vážení pánové, jest zřejmo, že bude prodán jako každý jiný výrobek, že obchod zanese jej tam, kde je po něm poptávka, a že se bude hleděti docíliti nejvyšší ceny.

Tedy tím bych vlastně mohl ukončiti referát s poukazem na to, že zmocňovací tendence zákona, byla vlastně jen otázkou důvěry k těm ministrům, kteří měli zákon prováděti. Ale promiňte, že musím ještě dále kritisovati jednání poslanecké sněmovny, a to proto, poněvadž poslanecká sněmovna projevila najednou starost, že bude nadprodukce lihu, která, jak jsem se zmínil, byla již dříve. Tedy co je to nadprodukce lihu? Nastává tehdy, když je menší poptávka, než je výroba, ale nikoliv poptávka vnitřní, která tak nerozhoduje, jako poptávka zahraniční, poněvadž my, pokud se týče lihu, jsme státem exportním, tato spotřeba ciziny bude se jistě měniti a ministr financí musí tedy, pokud se týče jeho fiskálních zájmů, úpravu množství výroby lihu upravovati. Naše výroba odhaduje se nyní na 700.000 hl. a takovýto školní lihovar, který byl poslanecké sněmovně nebezpečným, že vyrobí 200-300 hl. a řekněme více, 500-600 hl. lihu, bude dělati tedy to, co mu ministerstvo podle stávajících poměrů dovolí. Kdybychom počítali, že budeme míti takovéto tři lihovary, u pražské vysoké školy, u brněnské a na Slovensku, tedy, prosím, všeho (všudy nejvýše mohou vyrobit 1500 a - přidejme - 2000 hl. A poněvadž výroba naše čítá 700.000 hl., tedy výroba těchto lihovarů školských dělá 2% veškeré výroby a v tom je to nebezpečí. My máme okrouhle asi tisíc lihovarů, tedy přibude jeden pro pražskou vysokou školu, anebo dva, po případě tři, tedy budeme míti - a v tom je to veliké nebezpečí, jehož se poslanecká sněmovno bála - jeden tisíc a jeden, nebo jeden tisíc a dva, anebo nejvýše jeden tisíc a tři. Také je námitka, že by mohly býti zpracovány na líh v tomto výzkumném lihovaru ušlechtilé plodiny, sloužící k výživě obyvatelstva, patrně tedy obílí, to pochází ještě z té doby, kdy ještě bylo vázané hospodářství. Zapomíná se, že již nejsou lístky, a že si můžeme dovésti hodně levného obilí, kolik chceme. Cizina by nás zasypala dnes obílím. A já myslím, že žádný lihovárník by nezpracovával v nynější době obílí na líh, když má dostatek brambor a dostatek cukrovky, poněvadž by pří zpracovávání obílí na líh prodělal celý lihovar.

Nelze dále rozuměti námitce, že není jasno, mají-li tyto školní a výzkumné lihovary zřizovati se na účet poplatnictva. Stejně je nejasné stanovisko, že s hlediska rozpočtového tato předloha znamená, podle zprávy poslanecké sněmovny, zbytečné zatížení státního rozpočtu. Zřizuje-li se nějaký objekt na základě usneseného zákona, tedy pří tomto zařizování jsou dvě věci. Předně je to právo zřizovati lihovar k účelům školním i pro jiné suroviny, nežli jsou brambory. A druhá otázka je ta, která se zákona netýká, kde se na to vezmou peníze. A ta otázka, vážení pánové, vždy je rozřešena každým rokem rozpočtem. Vždyť zákon nenařizuje, že se musí zřizovati lihovary, z čehož by také vyplývala finanční povinnost, nýbrž dává se jen právo, povolovati takovéto lihovary. Na příklad v případě uhřiněvského lihovaru je zde k tomu účelu dar >Družstva hospodářských lihovarů<.

Tedy ukázal jsem, že všechny námitky, proti zákonu v poslanecké sněmovně vyslovené, jsou mylné. Ale i kdyby byly opodstatněné, jako že nejsou, pak prostě senát má důvěru k vládě a ministrům, kteří měli tento zákon prováděti, a je přesvědčen, že tento zákon nikdy by finančně stát poškoditi nemohl. Mimo to senát, jakožto část Národního shromáždění, má dostatek prostředků kontrolovati, jak se zákon plní, a volatí k zodpovědnosti ministra financí, kdyby lihovary na základě toho zákona stát a občanstvo finančně poškozovaly.

Vážení pánové! Celý zákon, jak byl senátem přijat, nemluví o žádném místě, tedy o žádném určitém lihovaru. V době kdy se tento zákon projednával, nevěděli jsme, že budou ten lihovar hledati automobily. Vůbec také jsme nemluvili o místě. Řeklo se tam, kde vysoké učení toho bude potřebovati. Do této záležitostí vpadl nám však nešťastným způsobem případ uhřiněvský. Zástupce ministerstva školství již nám tento případ vyložil ve výboru národohospodářském a nebudu to zde uváděti, poněvadž jeho výklad byl skoro ve všech listech uveřejněn. Stát najmul dvory Uhříněves a Netluky, Lichtenštejnského panství, jako školní statek pro pražskou vysokou školu zemědělskou při české technice, O tomto statku víme, že je v každoročním našem státním rozpočtu, a že jeho příjmy jdou do státní pokladny, stejně, jako režie je hrazena ze státní pokladny, a že vzhledem k řádným položkám rozpočtovým je aktivní. Profesorský sbor staral se o náležité jeho vybudování, aby zvláště posluchači získali na něm praksi ve všech oborech zemědělské výroby, tedy také v lihovarnictví. O tento obor staral se především nedávno zesnuly profesor lihovarnictví Nýdrle, který také o tom napsal článek velmi informativní v zemědělském archivu,?e kterého vychází na jevo, že profesorský sbor obrátil se na cukrovarnické, lihovarnické a pivovarnické svazy, aby přispěly na vybudování příslušného výzkumnictví na tomto školním statku. Ze zprávy ministerstva školství uvádím, že družstvo hospodářských lihovarů pro prodej lihu v Praze, oznámilo přípisem ze dne 27. dubna 1921, adresovaným správnímu výboru školského statku v Uhříněvsi, že věnuje státu peníz 5 mil. Kč na zakoupení dosud pronajatých dvorů Uhřiněvsi a Netluk, pro účely vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze. Z tohoto obnosu má b^ti zaplacena kupní cena a zbytek věnován na vybudování pokusného lihovaru při statku a na podporu vědeckých prací, směřujících k povznesení zemědělské výroby a zvláště zemědělského průmyslu. Děkanství vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství po projednání záležitosti nabídnutého daru v profesorském sboru podalo zprávu ministerstvu školství o této věci v červnu 1921, na základě které byla pak ocele záležitosti písemně informována všechna míní ster štva a zároveň požádána ministerská rada, aby v principu schválila přijetí nabízeného daru a aby též vyslovila svůj principielní souhlas k vyjednávání s majitelem dvorů Uhříněves a Netluky, ohledně jích zakoupení státem. Ministerská rada, pánové, v sezení dne 7. září 1921 projevila svůj souhlas se zmíněným návrhem ministerstva školství a zmocnila tento resort, aby podrobností projednal s ministerstvem financí. Darovaný obnos ve výší 5,000,000 Kč včetně s úroky, je dosud netknutý uložen na účtu správního výboru u Zemské banky v Praze. Tedy dar byl vládou přijat, což ministerstvo školství profesorskému sboru přípisem ze dne 14. října 1921 oznámilo a pak projednávalo jednotlivosti podmínek daru s různými ministerstvy. Tedy všecko šlo cestou legální. To je to celé strašné pozadí tajemné aféry, o které by se snad byl mohl rozpočtový výbor poslanecké sněmovny informovati v ministerstvu školství. Kdyby tento postup byl býval volen a byl by se rozpočtový výbor záhy informoval u ministerstev, nemusilo dojíti k této aféře, která nám ani v cizině neprospěla, poněvadž zahraniční listy psaly o ní jako o skandálu.