Teď přejděme k těm některým našim stížnostem. Ta škola! Jak začínáme se školou, tak začínám být v oposici. Vystupuji z koalice, vystupuji z vládní strany a jsem v oposici. (Veselost.) Já si přeji, aby v našem ministerstvu vyučování konečně někteří feldvéblové, někteří, kteří brzdí pokrok, porozuměli, že my po válce chceme míti novou školu. My jsme za tři léta neudělali žádné vážné reformy ve školství. (Tak jest! Žel Bohu!) Vídeňská ztrnulost vládne pořád. Já nechci odsuzovat úředníky, kteří přišlí z Vídně. Jsou mezí nimi mnozí schopní lidé, ale v ministerstvu vyučování jich necítíme, ať už jde 'o obecné školství, nebo o gymnasium, Já byl v těchto dnech v Roudnici. Oktaván pokusil se o sebevraždu, nevím, je-li mrtev. Propadl z matematiky. Já sám jsem náležel mezi špatné matematiky a strašilo mně to dlouho, že dělám znovu maturitu z matematiky. Ale já jsem měl profesora, který našim slabostem rozuměl. Každý má schopnosti pro něco jiného, a třeba i přihlížet k individualitě a být paedagogem a psychologem. Ale tady v Roudnici je profesor, který vytáhne prostě hodinky: >Dvě minuty máte čas!< A teď se pase - řekl bych, přímo sadisticky - na rozpacích, strastech a úzkostech milého studenta. On mu nepomáhá, neřekne slovíčka. (Hlas: Splete ho!) Přirozeně, deprimuje ho, jen se na něj dívá, jakoby se těšil na ten okamžik, kdy bude mloci říci: >Dvě minuty Utekly, máte nedostatečně.< Hoch zdrcený odejde a končí sebevraždou. Prosím, zaostalý absolutismus několika ředitelů, máme jich ještě několik, a. tento absolutismus několika profesorů, tento absolutismus musí být zlomen. Jiný, nový duch do středních ústavů a do škol obecných!

Odpusťte mně, jestli se znovu zmíním o Americe, nechci se chlubit, že jsem tam byl. Čím je americká škola pro výchovu národa? Americká škola nepěchuje tolik vědomostí jako naše, U nás je to, jako, když se zelí našlapává. Ale když vystudujeme gymnasium, tu neumíme nic praktického. Vědomosti máme, máme je větší než v Americe, ale prosím, mají máto ceny pro život. Účelem americké školy, říkali mi, je vychovávat charaktery a pečovat o to, aby děti něco dovedly, V oněch školách musí každý pracovat, lhostejno, je-li to syn milionáře, anebo syn dělníka. V americké škole vychovává se pro samosprávu, dítě musí myslet, od prvé třídy o mnohých věcech samo rozhoduje, vychovává se v něm smysl pro samostatný život. U nás každý se bojí myslet. Jděte do úřadu - to je výsledek výchovy. Přijdete na jednoho úředníka s aktem a ten si myslí: Co já budu rozhodovat, ať si to starý rozhodne a >šibruje< to výš, a odtud zase výš, ačkoliv by věc mohla se hned rozhodnout. A tak se to táhne 6 měsíců a možná půldruhého roku. (Hlas: A co to stát stojí!) Je třeba, aby škola vychovávala charaktery, samostatně myslící lidi, jako to činí školy americké. Mně se líbí v amerických školách i ta výchova pro stát a pro národ. Když loni přijeli čeští komunisté z Ameriky na Olympiádu, neměli Rudý prapor, jak se dalo očekávat podle jejich ideového pojímání buržoasního státu u nás, nýbrž měli prapor americký. U nás by se styděli nésti náš prapor, prapor svého národa a státu. Amerika vychovala jiné stanovisko ku státu. Stát je to nejvyšší, obec jsem já, stát jsem já. Já bych si přál, aby v naší škole byla také tak mládež vychována. Mějte si, vy Němci a komunisté, jaké chcete barvy, ale napřed musí býti barva republiky! (Potlesk.) Stejně jako v Americe. Mluvím-li o škole, učitelé u nás mají dobrou vůli, ale v prvé řadě musíme jim umožniti realisovati jeden požadavek: jednotné střední školství, jednotné vzdělání! Už také z toho důvodu, poněvadž víte, jak jedna kategorie na druhou žaluje, jak žaluje se, že mají učitelé takový a takový plat, když nemají takové a takové vzdělání. I mezi úředníky jsme to pozorovali. Jedni podceňovali druhé. Máme kategorie A, B, C, D, E, F, nevím ani, kolik těch kategorií máme.

Jednotné střední vzdělání, řádně vychované učitele a nového ducha!

Slyšel jsem od pana presidenta v těchto dnech, že dostavil se k němu německý učitel, který mu řekl: Máme úctu před republikou, a říkám vám to otevřeně, že republika, teprve republika z nás udělala svobodné občany. My jsme vymaněni z rukou fary, z rukou okresních hejtmanů, my můžeme teď samostatně mysliti. (Hlas: To je pravda!)

Ale teď bych prosil, aby zde jistá nedorozumění byla vyrovnána. Je mi líto, že až dosud nenašli jsme ani jediného skutečného organisátora našeho školství. Učitelstvo je také nyní rozčileno pro známé události. Všecko pochopuji, ale povídám: Učitelstvo má právo zlobiti se na parlament, na vládu, ale nemá práva zlobiti se na národ. (Výborně!)

Kdo zná náladu v senátě, ví, že kdybychom měli příslušnou předlohu v listopadu místo před 1. lednem, že jsme tuto předlohu, týkající se učitelských platů, vrátili. (Hlásí Ano! Zcela určitě! - Tak jest!) Ale tak nemohli jsme si pomoci, jestliže měli státní zaměstnanci a učitelové vůbec 1. ledna dostati gáži, když otázka záloh je vyloučena.

Stane-li se křivda, je třeba hledati cesty k její nápravě. Dělnictvu stane se často, ale ze sokolských jednot a z obranných národních spolků nevystupuje. Bije se za své stavovské věci, ale pracuje při tom poctivě a bez přerušení tam, kde je národ volá a nedovedlo by srovnati se svým svědomím, aby, když bije se za svou hmotnou existenci, vyhrožovalo národu. (Výborně!)

Žádný stav nesmí vyhrožovati, žádný štva nesmí přijíti s terorem, neboť před terorem nikdo by neustoupil! (Potlesk.) Jakmile se jedná poctivě a vážně, všichni jsme k disposici jednat o reparace, kde se někomu děje prokázaná křivda, V tom jsme úplně k disposici a velmi rádi svou povinnost vykonáme. Já jsem sám, než jsem šel na universitu, po maturitě prožil ten život na škole a vím, jaká to jest slast. Ale bylo to přec jen velmi příjemné, o tom není žádné pochybnosti, žít nejen s těmi dětmi, ale po škole i s těmi rodiči - to je také učitelské povolání - a působit k vyšší kultuře. Toho se učitel nesmí nikdy zříkat.

Učitel je u nás jediným spolehlivým zástupcem republikánské myšlenky na venkově, jediným spolehlivým. (Tak jest!) Máme tom mnoho živlů, ale nevíte: je, nebo není stoupencem republiky? Zaleží a musí záležeti nám všem, kterým záleží na republice, aby učitel chápal, že my docela vážně oceňujeme jeho poslání a že chceme mu dát to, co mu patří, ale tak nesmí nikdo vystupovat. (Sen. Kroiher: Nesmí říkat, že je komunista, když chce býti zástupcem republiky!) Já si nesmím rozhněvat kol. Chlumeckého, on jest hned zlý... (Veselost.).., nikdo nesmí vyhrožovat, že vystoupí ze všech kulturních spolků a pod. Běda učitelům, kdyby ztratili sympatie rodičů, běda jim, kdyby mezí národem a školou kopali propast. A nesmyslem je nás terorisovat, když naše sympatie k učitelům jsou opravdové. Ale já budu velmi upřímný, když jim upravíme poměry tak, aby měli chléb s máslem, pak si přejeme, aby nikdo nezpanštěl a nenosil nos vysoko, aby zůstal každý v širokých vrstvách lidových. Ať každý pracuje podle svého politického přesvědčení, nám nenapadne nikoho nutit, aby šel do té anebo oné strany, ale pracovat musí, poněvadž má na to čas a jestliže žije na venku, musí to cítit jako věc samozřejmou, v širokých vrstvách pracovat. Stávka může být hospodářská, když mne k tomu donutí zoufalství, ale nemůže býti kulturní a proti národu. To není možné a proto říkám docela otevřeně, že reparace je nutná, neboť je tu opravdu něco nelogického, jestliže hájí se na jedné straně parita a na druhé straně učitelstvu měří se jiným loktem. (Sen. dr Heller [německy]: Prosím, podejme společný návrh!) Prosím, my jistě svou povinnost vykonáme, podporujte nás a sejdeme se. (Sen. Chlumecký: My jsme dostali mnoho učitelů do naší strany!) Gratuluji vám, kolego Chlumecký, ke každému učiteli, který k vám šel, poněvadž je to bezcharakterní člověk, a zradí za chvíli také vás. A teď dál. Já také nejsem spokojen se vším, co se týká našeho státního hospodářství. Když my zde dohromady debatujeme, pak ti, kteří jsou v oposici, jako německé strany nebo kolegové komunisté, mají snadnou posici, kdežto my leccos musíme spolknouti, co nám není zrovna nejpříjemnější, poněvadž jsme ve vládě. Ale při všech chybách jsem hrd, že jsem ve vládní straně, poněvadž, prosím, koho zde chcete nechati vládnout? Kdo má v tomto státě vládnouti? V Maďarsku je to snadný problém: Jednou jsou to sedláři po druhé šlechta, po třetí Béla Kuhn (různé výkřiky), tento nejšovinističtější Maďar, Maďar jaký byl. (Různé výkřiky komunistických senátorů.) Prosím, jeho válka byla šovinisticko-nacionální. Mezi Poláky je to také lehké, jedna vrstva odchází, druhá přichází, ale prapor státu vlaje dál. Ale zde, u nás, kdo má tento stát držeti? Žádná strana nemá majority. Sociální demokraté ji nemají, my ji také nemáme agrárníci ji nemají, národní demokraté a lidovci rovněž ne. Jestliže proto jedná se u nás v tomto momentu o to, udržeti stát, musíme si podati ruce. Je to politika kompromisní, o tom není pochyby. Musíme leccos - opakuji to - spolknouti, ale, prosím, pořád jsem šťasten, že mohu před světem klidně za to, do konáme, zodpovídati, že nás netíží svědomí, jako na příklad ty, kteří >jdou přímočaře<, jako v Moskvě. U nás neumírá 15 milionů lidí hladem. (Sen. Chlumecký: Kdyby zde tři léta nepršelo, bylo by to jako v Rusku! - Veselost.) Je to tedy otázka paraplete? (Veselost.) Ne, to není otázka deště. To je jenom částečně otázka neúrody. To je nešťastný systém, (Tak jest!) kde se ztrácí chuť k prácí, kde se nepracuje, kde nefungují komunikace, kde nejezdí dráhy, kde není vagónů a lokomotiv. To musí prostě končiti katastrofou. (Sen. Chlumecký: A co blokáda, kterou celý svět postavil proti Rusku?) Ale, jaká pak blokáda? My jsme dříve kupovali obilí i suroviny z Ruska - Rusko stačilo si samo sobě - a dneska se musí posílati obilí do Ruska!

Kolegové němečtí když vystupují jako oposičníci, ve svém svědomí cítí jisté obtíže a musí je cítiti, poněvadž vidí, co je ve Vídni a jinde. Není pravda, že Vídeň musí být dnes v horší situaci, než jsme my. Má Alpské země. Alpské země jsou něco překrásného. (Sen. Polach [německy]: Ty hory se nedají kousat!) Nejsou tam jen hory, je tam zase za co menší populace a je tam hodně skotu a mléka. Ale vy jste zde mluvili správně: Administrativa! V té to je, U nás hledáte chyby - a jsou - ale podívejte se do Vídně, jaká je tam administrativa, mnoho-li je tam úředníků a zřízenců! Víte, že zde byli vaši zástupci - vlastně ne vaši zástupci, vás počítám za naše, (Hlučná veselost.) tedy, rakouští zástupci, a když viděli tu naši snahu, jak se snažíme udržeti pořádek, pravili: >Smekáme před vámi klobouk, před vaši vůlí, udržeti pořádek.< Ovšem, oposice má právo mluviti trochu >do luftu<. (Veselost.) My jsme to také ve Vídni dělali. Možná, že bychom vám mohli ještě trochu napovídat, jak se to má dělat (Bouřlivá veselost. - Sen. dr Hilgenreiner [německy]; Dva dni a dvě noci obstrukce!) To jsme byli ještě silní mladíci. Dokonce 3 noci! No, to po nás nedokážete, 3 dni a 3 noci! To jsme byli junáci! Ale, prosím, já bych od vás - když jste v oposici - rád slyšel některé věci a tleskal bych vám. Já vám to tedy musím napověděti. Já bych na vaší straně řekl na př.: co je s tím tabákem, s tabákovou režií? (Sen. dr Heller [německy]: Špatný je! Moc mizerný! - Veselost.) Prosím, konkrétní věcí jsou vždycky nejlepší. Já jsem byl v těchto dnech v Čes. Budějovicích a tam jsem slyšel - sánu úředníci z tabákové továrny na to ukazovali - že v továrně dostali hnůj místo tabáku a my to máme kouřit! Prosím, proč se nekupuje tabák rozumným způsobem na př. přímo z Ameriky? Nebo z Makedonie? Proč tento tabák kupuje se,od záhadných prostředníků z Holandska, kteří dodávají takové mizerné zboží. Kde je vysvětlení? Říká se, že za Rakouska čistý zisk obnášel 65% z hrubého zisku, U nás se řeklo, že to vynáší 42%, A prosím, teď najednou slyšíme o 300 milionovém dluhu. Co pak to při monopolním hospodářství u luxusního předmětu jest možné? Koště, koště, koště oproti jednotlivcům, kteří, prosím - by to potřebovali! (Veselost.) Vzpomínám si na různé obchody. Vždyť také z Bulharska přichází mizerný tabák, kde je přece možno dostat výtečný. Prosím, ať finanční ministr má konečně jednou kuráž se podívat na různé osoby v tabákové režii, ať se nedívá jen na >Zeugnissy<, Na >Zeugnissy< nic nedám, nýbrž jen na to, co ti lidé skutečně dovedou. Kdo řídí tabákovou režii, prosím, musí býti obchodníkem, vždyť ten podnik musí býti obchodnicky vedený. Podnik, který obchoduje s monopolním zbožím, musel by míti při dobré správě ohromné zisky. Ty věci musí býti jednou vyšetřeny (Souhlas.)

Pánové, naše úsporná komise mně připadá někdy směšná, poněvadž hledá nám stovky a zlámané sirky. Ale právě v té době za 30 milionů dříví a to zpracovaného dříví nám hnije na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. (Slyšte!) Nemluvím ani o tom dříví, které stoje hnije... Jest zde pan min. Staněk? - Je tady. Tak jsem mu velmi povděčen, že tady je, poněvadž bude museti s některými pány ve svém ministerstvu také trochu promluvit.

Co chcete dělat s tím lesním hospodářstvím? Vždyť to je ohromná věc, vždyť je to také otázka důvěry pro finanční zdatnost státu, abychom mohli ukázati. Tak dovedeme hospodařiti s ohromným lesním bohatsvím. (Hlas: Ty různé smlouvy!) Ano, ty smlouvy, to jest strašné. Stať musí lesy zabrat ale potom dáti tam skutečné odborníky a ne jen lidi s >zeugnissy<, Dám vám, pánové, příklad. Když jsem byl ministrem, tak jsem se pokoušel o různé věci, - když jsem poslancem, mám právo aspoň ku kritice. (Veselost.) Měli jsme Vojenské panství v Milovicích, to bylo deficitní. Tam byl nějaký vašnosta vojenský a ještě pár takových pánů - pak tam byl.ovšem také deficit. (Veselost.) Vybral jsem člověka, který neměl vysokoškolských >zeugnissů<, ale který něčemu rozuměl a prosím, to nám přineslo najednou veliký finanční úspěch. Dnes se podnik industralisoval, to jest přirozené, máme nejvzornější hospodářství atd. Tedy z panství deficitního máme panství, které má úspěch finanční. Pokud vím, máme velká, krásná, státní panství na Slovensku - v Milovicích je písek a od kanonýrů polámané borovice - a vynáší to, a na Slovensku jsou překrásná, úrodná panství a ta mají deficit! Zde ať úsporná komise zkoumá, zkoumá a zkoumá, proč to je, kde je příčina. To dřevní a lesní hospodářství musí býti jiné u nás, než je. Jinak budeme dělat zodpovědným min. Staňka bez pardonu. (Sen. dr Heller [německy]: Co jest se smlouvami petrolejovými?) To jest interpelace? To musím ponechat k zodpovídání slavné vládě. (Veselost.) Kdybyste se mne tázali, jako poslance, řeknu vám hned. Předně: Buďme opatrní! Poukazuji na to, že zde byli lidé, kteří chtěli a dostali koncesí, aby ji hned prodali, jak je dokázáno, oné společnosti, o kterou se jedná. Já vás prosím, buďte opatrní. Pro mně je cenná petrolejová společnost, která se nám zaváže, že bude skutečně vrtat, poněvadž mohou býti společnosti, které by dostaly koncesí a pak by nevrtaly, a to z té jednoduché příčiny, aby neměly konkurence. I tady můžeme stát v jedné řadě.

Přátelé slovenští pronesli a pronášejí své stesky. My s nimi úplně sympatisujeme. Nechť naši Slováci rozumějí jednomu, Naše láska k Slovensku byla i tenkrát, když jsme nesnili, že by mohlo Slovensko býti naše. Láska byla u nás vždycky a když se ukázal jen dráteníček, přímo sentimentálně jsme se na něho dívali. Ale dnes je nesmyslem, štve-li se proti Čechům a jestliže se operuje hloupými důvody náboženskými, Jsem-li já socialista, beze všeho vám říkám, že přes to jsem náboženský člověk, a nijak se nerozpakují to říci. Je veliký rozdíl: Církevnictví a náboženské cítění a nazírání. Jen velmi povrchní lidé nechápou toho rozdílu. Vnitřní problémy, problémy morálky, nemohou býti žádnému vážnému socialistovi, lhostejný. Nám všem, ať jsme jakéhokoliv náboženského názoru, jde jedině o ideály, které člověka zušlechťují. Jestliže socialismus je poměr člověka k člověku a náboženství je poměr člověka k Bohu, k tomu neznámému, k tomu ohromnému >X<, prosím, můžeme si všichni rozumět, může mezi námi panovati snášenlivost. Člověk zlý a špatný nemůže býti ani dobrým katolíkem, ani protestantem, ani židem, nemůže býti ničím kloudným a opravdovým, o tom není žádné pochybnosti. (Výborně!) Život nás jednou musí naučiti jednomu: Respektovati přesvědčení a nazírání každého jednotlivce. Já nemohu nikoho nenávidět pro jeho nazírání náboženské, to jest naprosto vyloučeno. Prosím, aby ti, kteří se hlásí na Slovensku ke katolictví, přicházeli se živým, náboženstvím - a živé náboženství jsou dobré skutky - a prosím, aby respektovali každého, kdo má náboženský názor odlišný, a my musíme respektovati také je. Snad se na Slovensku některé chyby staly, ale ani Slováci nejsou bez chyby, na obou stranách jsou lidé chybující, ale, prosím, hlavní věcí je, abychom všichni ze Slovenska učinili něco řádného, života, schopného. Nám nesmí být žádná obět dost veliká, abychom ji pro Slovensko nepřinesli, A zase Slováci musí míti odvahu přiznati, že Češi nechtějí nikoho odnárodňovati na Slovensku. Nám je lhostejno, když se z Čecha stane Slovák. A mnoha našich mladých hochů vezme si Slovenku, děti budou Slovačiska. Podporujme manželství taková a právě z těch manželství českých a slovenských ať je hodně zdravých Slováků a hodně lepých šohajek slovenských. (Veselost.)

Prosím, ať přestane tedy ta agitace, která je v zájmu maďarského živlu a nic jiného. Porozumějme si. Na Podkarpatské Rusi bych si přál, aby naše vláda větší pozornost obracela k tamějším poměrům. Podkarpatská Rus není chudá země. Podkarpatská Rus potřebuje porozumění a pomoci. Je to bohatá země, a troufal bych si říci, že je ještě bohatší, nežli Slovensko. (Hlas: A 50% patři Schönbornům!) Ano, znám to bohatství, je třeba proto pozemkovou reformu poněkud, rychleji prováděti, je potřebí industrialisovati tu Podkarpatskou Rus, to veliké bohatství, které tam je. Stát to dělati nemůže, poněvadž němí k tomu prostředků. Stát musí míti ovšem kontrolu a příslušný zisk. A jsou tu zase náboženské problémy! V Podkarpatské Rusí je více smyslu pro náboženské nazírání, nežli pro iracionální. Lidé jsou ještě, řekl bych, v tom primitivním, stadiu svého vývoje. Respektujme přesvědčení každého. Jako si nepřeji, aby byl proud proti těm, kteří patří k uniatskému hnutí, musíme státi proti každé politice, která stojí proti pravoslavným. To poškozuje naše zájmy. A dejme pozor, aby námi tam přicházeli jenom řádní úředníci k administraci.

A teď ještě několik slov politických. Stojíme před janovskou konferencí. Nevíme, bude-li, nebo nebude. Snad bude. My se vůbec na celou věc, jak jsem řekl, díváme s reservou, ale musíme podporovati všecko, co by znamenalo hospodářskou a politickou obrodu celé Evropy. To je samozřejmé. Ale když už o věcech za hranicemi mluvíme, nechť přestanou už útoky na propagandu, že stojí peníze. Každý stát musí míti propagandu zahraniční. Jde nám o to, abychom se rychle orientovali. To musí býti. To znamená v této nejisté době získávati sympatie pro náš stát, to znamená, informovati druhé o nás, to se politicky i hospodářsky vyplácí. Když jsem slyšel útoky na to, jak lidé jsou placeni za hranicemi, usmál jsem se. Inž. Pokorný, výtečný náš technický attaché v Pittsburku, měl 200 dolarů měsíčně, a konduktér na Fordově dráze má 350 dolarů měsíčně. Hlavně je útočeno na naše lidi v Americe. Pravda je, že naši lidé nejsou tam placeni více nežli za Rakouska, naopak méně a přece kupní cena dolaru je dnes mnohem nižší. Kdo šel dříve do diplomatické služby, s platem nepočítal. Byli k tomu šlechticové, kteří měli své značné soukromé jmění. Nesmíme pořád počítati, když máme své lidi v Americe, kolik dnes dolar platí u nás. Musíme míti na zřeteli, co zaň koupím v Americe a co tam stojí representace. A především musíme se zeptat, jaké lidi máme ve světě a jaké v Americe. Když jsem byl ve Spojených Státech a viděl naše zástupce při práci, když viděl jsem je v Nov Yorku, v Chicagu, ve Washingtonu, v Clevelandu, Pittsburku, St. Louis a v Omaze, tu vzpomínaje si, jak dříve na rak.-uher. konsulátech se pracovalo, hluboce jsem se před našimi lidmi, před jejich snaživostí, pílí, svědomitostí a inteligencí poklonil. Všecka čest těm, kteří jméno naše v Americe representují! Přirozené ze začátku - když i ve Spoj, státech všecko bylo drahé - platy podle naší valuty byly vyšší, ale když dolar klesá, i tyto platy v korunách vyjádřené jsou hned také nižší, ačkoliv - opakuji - musíme mít na mysli život v Americe, tedy dolarový, a ne náš, korunový! Ostatně ku cti vyslance dr. Štěpánka, jehož osobní počestnost jistě nikdo nebude podezírati, musím říci, že sám po příjezdu do Washingtonu platy našeho zahraničního úřednictva zredukoval, a ovšem, že to především - a to ve velké míře - učinil napřed sobě. A vím, že už před týdny navrhl další srážení platů, což mu všude jistě přátele nezískalo, zejména když ukazovalo se, co stojí v Americe representace a že naše konsuláty pracují se vzornou americkou systematičností, s nejkrajnějším napjetím sil a proto neznamenají pro stát vydání, nýbrž značné příjmy.

Pánové, vytýkat úředníkovi příjmy, považuji za nízkost, když víme, že sotva stačí s nimi na úkoly, kterými jsme ho za hranicemi pověřili. Kdybychom našim lidem v Americe mohli vytýkat, že jsou neschopni nebo nepracovití, byla by věc jinou. Ale to, co pořád slyším, je nevěcná závistivost, je plebejské vytýkání platů, na který má úředník plné právo, a někdy i to naivní sedání na lep mizerným klepařům a intrikánům, kteří žádali v Americe bůh ví jaká místa, nemajíce k tomu nejmenší způsobilosti, a když byli zamítnuti, napadají naše vyslanectvo ve Washingtonu a naše úřednictvo ve Spoj. Státech. Protože jsem v Americe byl, skutečnost viděl a každá podlost se mi protiví, protože vím, co pro stát znamená zahraniční propaganda, na kterou Maďaři a Poláci i v Americe věnují ohromné miliony, považují dnes za svou povinnost našeho úřednictva ve Spoj. Státech Severoamerických, na konzulátech i na vyslanectvech, i s dr Štěpánkem v čele, co nejdůrazněji se ujmouti a bude-li třeba, promluvím o věci obšírněji.

Končím. Jistě máme své stesky v různých oborech státní správy, ale celkem zůstáváme optimisty, neboť pokrok všude je nesporný. Podívejme se jen, co jsme za tři léta naší svobody udělali my a co udělali jiní. Prosím, porovnávejte to trochu. My socialisté, nemáme naprosto žádných příčin se za to styděti, ani náš národ a naše republika teprve ne. Mohu vám říci, že jsem měl v ruce důvěrné informace některých bank new-yorských, kde porovnávají nás s jinými státy. To, co jsem o nás četl, je neobyčejně lichotivé. Ti, kteří z dáli porovnávají nás s druhými novými státy, soudí lichotivě o našem vývoji. Dokud nebude Rusko v pořádku a dokud bude panovati dosavadní chaos v Německu, přirozeně cítiti to budeme i my zde. To je přirozené, že my zde ještě dlouho nebudeme v normálních poměrech, ale pokrok náš je tak mimořádný, že máme právo k optimismu a že jiní nám mohou záviděti. (Sen. Chlumecký: Až bude Kramář v Rusku, pak bude dobře!) O té věci přece nebudeme mluviti. Kdyby byl dr Šmeral v Rusku, nebude to o nic lepší. (Hlučná veselost.) Já bych si jenom přál, abychom my všichni, kteří representujeme pracující vrstvy, nechali již jednou všech těch licitací, kdo dovede užívati silnějších slov, abychom se dohodli, co vlastně chceme. Pryč s politickou fantasií, neboť ta vede ke zkáze! Politickou a hospodářskou skutečnost znát potřebujeme, ale pak se spojte a nedělejte politiku pozejtřku. My se musíme bíti za dnešek, abychom mohli vyhráti zítřek a pozítřek, svému národu i stranám vytýčiti musíme nové velké cíle a všichni musíme býti naplněni ctižádostí, z naší republiky udělati první stát ve střední Evropě. (Potlesk.)

To je naprosto možné, nijak nepřeháním, když porovnáme poměry v celé Evropě, ale pak to všichni musíme poctivě chtíti - a vy, Němci, kteří máte ve svých řadách tolik lidí, kteří jsou opravdovou inteligencí, mužů odbornických, obchodnických, finančnických a průmyslnických, vy ve vlastním zájmu musíte spolupůsobiti také. Jestliže my ze své republiky něco uděláme, tak to děláme nejen pro sebe, ale zároveň pro všecky, kteří tuto republiku obývají. Vždyť nejedná se jen o nás, nýbrž i o vás. Jestliže budete míti ambice, jako my, abyste udělali z této republiky stát vskutku vzorný a demokratický, který by nesl vysoko prapor sociální rovnosti, pak čest a výhody z toho budou patřiti i vám.

Ale jestliže budete chtíti užívati každé příležitosti, abyste pod tento stát házeli pumy - o těch Baeranových zde vůbec nemluvím, možná, že mu snad smrdí mnohem více než-li nám - a budete za všech okolností zásadně státi proti všemu, co děláme, i kdybychom měli sebe modernější a snášenlivější názory, pak tu stojíme jako jedna nerozborná falanx a musíme tak stát, poněvadž jsme tento stát nedobývali jen pro to, aby se nám za několik let stal problémem a otázkou minulosti. Tento stát je faktem a faktem definitivním a jeho existence jest v zájmu míru celé střední Evropy a celé Evropy vůbec. Stali jsme se krystalisačním bodem v celé střední Evropě a musíme dokázat, že jsme živlem demokracie a pořádku. To jsem vám chtěl říci, to vám říkám poctivě a mám za to, že se teď z vaší strany musí ozvati tóny, kterým bychom mohli porozumět, které by dovedly vyvolat ohlas i v našem táboře a přivodili jednou souhlas, po kterém všichni toužíme. Opakuji, my jsme zde v republice vedle sebe a musíme zakřiknout každého, kdo štve nás proti sobě. Demokratická, sociálně spravedlivá republika nade vše! (Bouřlivý potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji dále slovo panu sen. Rozkošnému.

Sen. Rozkošný: Slavný senáte! Kontrola státního hospodářství je zajisté největším právem zákonodárných sborů. Jest však přirozeno, že to, v čem vidíme své největší právo, je zároveň naší nejsvětější povinností. Musíme proto zkoumati předlohy, které se týkají státního hospodářství s největší svědomitostí a máme k tomu příležitost hlavně při předkládání rozpočtu. My jednáme nyní o rozpočtu dodatečném, o rozpočtu na rok 1921, tedy za uplynulý rok. A pan referent o rozpočtu již nám pravil - s čímž úplně souhlasím - že bychom si přáli, aby ten dodatečný rozpočet tentokráte byl posledním toho druhu a že by bylo lépe, aby již v rozpočtu na příští rok byly ony položky zařazeny, které se nám doposud v dodatečném rozpočtu předkládaly, a aby byl dodatečný rozpočet odpadl. Já bych tento náhled pana zpravodaje doplnil ještě tím, že bych si přál, aby kontrola našeho státního hospodaření byla doplněna, aby byly předkládány parlamentu v pravý čas závěrky účetní. Závěrkám účetním se dosti často v parlamentních sborech nevěnuje dosti velká pozornost jako rozpočtu, poněvadž v rozpočtu mohou se ještě všelijaká přání a potřeby lidu předkládat, kdežto při účetní uzávěrce se konstatuje to, co se stalo nebo nestalo v uplynulém roce. Nicméně však tato závěrka účetní podává nám obraz o hospodaření státním v uplynulém roce, a to ne vzdálený, jako je to v rozpočtu, a přibližný, nýbrž doopravdy co opravdu jednotlivé položky ve státním rozpočtu vyžadovaly. A to jest právě to nejdůležitější, poněvadž tam vidíme v tom účtu za minulý rok teprve, jak to hospodaření v jednotlivých oborech dopadlo.