Chceme tu ešte poukázať na to, čo z Podkarpatskej Rusi prišlo, kde si tiež vyžadujú svoju autonómiu a túto majú zabezpečenú. My sme a budeme verní, oddaní republike Československej a loyálne budeme pokračovať voči nej, ale nech i ona voči nám je loyálna a dobre pokračuie. Toho si žiadame a tým končím. (Sláva! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. sen. Horákovi.

Sen. Horák: Slavný senáte! Dodatečný rozpočet je známkou ještě neuvine konsolidovaných poměrů ve státě. Tuto nekonsolidovanost, myslím v prvé řadě onu skutečnost, že výsledky a důsledky válečných poměrů a hospodářství nejsou dosud překonány, a náš nový stát nemusí se snad za dodatečný rozpočet hanbiti. Vždyť i v zemi finančního pořádku, v Anglii, musí rovněž dodatečný rozpočet předkládati. Ovšem vyslovuji přání, aby při sestavování budoucího rozpočtu bylo dostatečně pamatováno i na vzrůst potřeb, které snad již delší dobu ve státním hospodářství se rýsují.

Dodatečný rozpočet je důkladně přepracován a zdá se, že poskytuje již číst a naprosto jistá. Je z něho patrná také snaha po stabilisaci a je viděti z něho i snahu vlády pevně říditi celý běh našeho státního života. Uznávaje tuto snahu vlády musím dle své povinnosti upozorniti na některé nepřístojností a chyby, které nejen že do krajnosti roztrpčují náš lid, nýbrž také vážně ohrožují budoucnost našeho státu. Zmíním se krátce jen o některých.

V době válečné a bezprostředně po válce bylo velmi jasně dokázáno, že jen ten stát a jeho obyvatelé tíže války a poválečné doby nejsnadněji snesli, který byl opřen o své vlastní silné a vyspělé zemědělství. Zásluhou našeho zemědělského lidu to bylo, že v uplynulé době válečné a poválečné, kdy bylo rolnictvo přímo rabováno a často, násilnými rekvisicemi obíráno o poslední zbytek úrody, zbylo nám. ještě tolik, že nebylo u nás možno mluviti o hladu a z toho plynoucích nakažlivých nemocí a smrti. Nechci vzpomínati bývalé války, do níž jsme byli násilně stržení a která by snad bez násilí, páchaném na naším zemědělství, byla dříve skončila. Připomínám pouze, že ani ty dnešní základy míru nejsou tak pevné, abychom, byli zajištění před každou budoucí válkou, v níž by šlo též o naší republiku.

Jak by to vypadalo u nás s výživou našeho obyvatelstva, kdybychom nadále považovali naše zemědělství za popelku? Vypadá to tak, jako by některé stavy a dokonce i část úředního aparátu státní správy pracovaly dnes na ožebračení našeho zemědělce. Situace našeho zemědělce je dnes kritická. Ceny plodin a výrobků jeho jsou hříčkou peněžní bursy a vydány úplně kapitalistické spekulaci. Náš zemědělec se musel v zápasech o svou existenci podrobiti moci dolaru. Dnes se neplatí naše plodiny podle naší koruny, která má býti přece měřítkem a jakousi jednotkou životních potřeb, nýbrž podle kursu dolaru a franku. To cítíme zvláště nyní, kdy dolar a frank klesají. A klesne-li frank a dolar ještě více, pak nemohou se těšiti ani ostatní stavy na pravý blahobyt, poněvadž prvovýrobce, rolník, nebude mocí za těchto poměrů, kdy všechny své potřeby musí draho platiti, ale sám své výrobky musí prodávati pod výrobní.cenou, vůbec pracovati ani vyráběti. To bude přirozeném důsledkem znehodnocení stavu zemědělského.

Pravím otevřeně, že jsem nepřítelem dnešních vysokých cen a uznávám, že musíme všichni pracovati o jejich snížení, ale musíme všichni chtíti snížiti ceny všech potřeb a výrobků. Chtíti ceny jedněch výrobků snížiti pod výrobní dnešní cenu a současně chtíti udržeti ceny výrobků jiných na dnešní výši, znamená vyhubiti některý stav, to znamená chtíti jeho záhubu, a pak-li tento experiment by měl býti prováděn na komkoli, najde vždy ve mně silný odpor. Když však jde o zemědělce, pak pravím, že podvrácení stavu zemědělského je současně podvrácením našeho státu.

Dnes se tolik mluví o pozemkové reformě. Tolik lidí touží po vlastní půdě, aby mohli ji vzdělávati, dobývati chleba sobě a svým spoluobčanům. Pozemková reforma, to je jeden ze základních pilířů, na kterém chceme upevniti náš stát, kterou chceme upevniti naše národní hospodářství, posíliti a zmladiti celou oblast našeho venkova. Pozemková reforma znamená vybudovati tu celé nové řady samostatných, neodvislých výrobců, založiti velikou řadu samostatných, pevně v našem státě zakotvených existencí, a tím posíliti i základy státu, které jistě tím pevnější jsou, oč o větší počet samostatných, svobodných výrobců se opírají.

A chtějte nyní našeho rolníka vydati v šanc spekulaci cizí valutou - a pochovali jste celou pozemkovou reformu a všechny naděje, které k ní připínáte. Nejen, že půdy nikdo nebude chtíti, nýbrž dosavadní její starší vlastníci, malí zemědělci, budou z ní utíkati. A konec, panové, vám nemusím líčiti.

Chcete-li ponechati zemědělcům všechna břemena, jaká na ně byla v době válečné a poválečné uvalena, pak takové nespravedlivé zatíženi se musí velice vymstíti. Je velice podivno, jaké bystré nápady jsou pohotově, jedná-li se o poškození stavu zemědělského! Náš zemědělec musí dnes za vlády nespravedlivé spekulace valutou s hrůzou pohlížeti na kurs dolaru. Každé stoupání kursu naší koruny znamená jeho poškození, pokud také ostatní potřeby, práce a mzdy, nebudou podle téhož kursu dolaru upraveny. Pakliže se chrání náš průmysl před dovozem cizích výrobků, pak tatáž ochrana musí býti i pro zemědělce. Musí býti stabilisovány ceny nejen obilí, nýbrž všech jiných výrobků a práce podíle jednotného kursu, o který bychom se mohli pevně opříti, aby čilý život hospodářský nabyl zase pevné jistoty a také vyvarováno bylo všem poruchám, které na náš lid dnes doléhají.

Dožaduje se dále přísné objektivnosti a šetrnosti státních úřadů a všech funkcionářů ve věcech kulturních vůči lidu, zejména spravedlností v záležitostech církve římsko-katolické. V důvěře v objektivnost naší koncentrační vlády, že na příště své jednání říditi bude jen blahem celku, celého státu, všech jeho vrstev a stavů, prohlašují, že strana moje bude hlasovati pro tento dodatečný rozpočet.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Chlumeckému.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Najmúdrejšé by bolo, pánovia, kebysme sa odobrali do reštaurácie á ja bych mohol tam moju reč držať. (Veselost.) Tak ako sme nevzali my, kommunisti, na známosť prvého počiatočného rozpočtu na rok 1921, poneváč nie sme srozumení s tým, jak peniaze štátnych občanov sa vyhadzujú na militarismus, četnictvo a kriminále, kdežto pre kultúrne a humanitné potreby takmer nič sa nezvyšuje, tak teraz ani dodatky k tomuto rozpočtu na známosť nebereme.

Pri tejto príležitosti sa vraciam k otázke baníckej. Minister verejných prác prehlásil menom vlády, že táto je ochotná finančne uľahčiť postavenie baní. Pýtame sa, neznamená to predovšetkým zvýšenie cien na uhlie, proti čomu museli by sme sa rozhodne postaviť v záujme konsummujúceho obyvateľstva. Pomýšla-li sa však na zmenšenie uhelnej dane, alebo podobné opatrenie, tu sa pýtame: o jaké obnosy sa tu jedná a ako hodlá vláda tieto výdavky kryť. Dokial vláda nebude menovať výšku obnosov, ktoré sú určené k ozdraveniu ťažiarstiev a zároveň neoznačí pramiene, z ktorých tieto prostredky bude získavať, do tej doby považujeme jej služby za umelý manévr, spočívajúci na klamaní bojujúceho robotníctva, ktoré má týmto byť uvedené do omylu, ako by štát hodlal vziať na seba čiastku, pripravovaného snížením mzdy.

My k tejto vláde dôvery nemáme. Vláde, ktorá prenasleduje pri 'každej príležitosti robotníctvo, ktorá vždy len háji záujmy majetných, nemôžeme žiadny rozpočet odhlasovať. Práve terajšia stávka baníkov ukazuje nám jasne, akej jakosti táto vláda je. Pod dojmom všeobecnej sympatie všetkých vrstiev národa nie je vláde možno brachiálnou mocou zakročiť proti stávkujúcím, ako sa to kedysi v starších dobách robievalo. Dnes sa takto pracovať nedá; ale sympatia vlády uhlobarónom nedá sa zakryť, ona robí všetko, aby kapitalisti boli zachránení pred socialisáciou, aby robotníctvo povolilo a dalo si predsa niečo zo mzdy odtrhnúť, ked aj nie toľko, ako si to otrokári prvopočiatočne vyrátali (Sen. Jilek: Podívejte se, kam to v Rusku přivedli!) Čo sa toho Ruska tak strašne bojíte? Pre kapitalistov Rusko není, to sa rozumie. Jestli chcete, môžeme sa spolu trochu zabávať.

Vláda chce umožniť, aby to, čo sa teraz, baníkom odtrhnúť nedá, mohlo sa na pozdejšiú dobu odložiť; ona nechce si to s uhlobaronmi pokaziť a preto nevedie vyjednávanie k žiadnemu výsledku. Lebo nie je možné, aby baníci privolili k tomu, aby sa im ich beztak nízka životná úroveň ešte ďalej zhoršovala. Privátkapitalistický záujem ale nedovoľuje, aby vláda do rozporu medzi robotníctvom a podnikatelstvom zasahovala; robotníctvo musí byť ponechané tak zvaným chlebodarcom, aby títo dľa svojho dobrozdania platili mu za jeho prácu, koľko sa im ľúbi. Naša kapitalistická vláda svoju povinnosť oproti kapitalistom koná a my preto k nej dôvery nemáme a nebudeme jej nikdy nejaký rozpočet odhlasovávať.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Klofáčovi. (Sen. Chlumecký: Pan Klofáč dopil!)

Sen. Klofáč: Ano, pane Chlumecký, právě jsem doobědval. Mám tu buržoasní slabost, že obědvám. (Veselost.) A teď přicházím, protože svou řeč mluvím, vy byste klidně mohl zůstati v restaurací a stačilo by sem zde místo vás umístiti gramofon, poněvadž, jakmile nám sem přicházejí řečnící, kteří mají od svých stran napsané řeči a zde nám je předčítají, bylo by jistě moudřejší, aby nám - jsou to komunisté - poslali do tohoto senátu místo pánů Chlumeckých gramofony. To by bylo daleko moudřejší. (Veselost.) Po druhé mi, pane Chlumecký, dáte aspoň pokoj - a teď se posaďte. (Veselost.)

Není třeba dnes, abychom mluvili dlouho o různých otázkách rozpočtových. Jest třeba všimnouti si jen některých věcí, které se týkají rozpočtu a jest třeba ukázat na některé momenty, když všem nám, bez rozdílu stran, záleží na pořádku ve státě Já jsem s velkou účastí pozoroval, že i němečtí řečníci jevili zájem o stát a musím konstatovat, že zástupce křesťansko-sociální strany, dr Hilgenreiner, jevil ohromný zájem o to, aby u nás byl pořádek. To nebylo už stanovisko negace, když nám dával rady a ukazoval, kde je potřeba v tom neb onom oboru šetřiti. Ukazoval také na to, kde jest třeba získávat nové a větší příjmy. Zdá se mně jen, že v jednom byl neloyální. Pozoroval jsem, že před svou řečí mluvil s panem ministrem financí, dal si všecko vysvětliti, a když se všecko dozvěděl, tak zdá se mi, že zapomněl na něco, co myslím, že jest u katolíků nutno - mluvit pravdu. (Veselost.) Ale ukázal dobrou vůli a já mu ji vděčně kvituji. Pokud se týká vůbec našich kolegů německých, nechť vezmou laskavě na vědomí toto: v tom okamžiku, kdy postaví se na stanovisko státu a republiky, budeme mluvit všichni jinak. Já sám a moji přátelé ve Vídni náleželi jsme k nejradikálnějšímu směru. (Sen. Chlumecký: Kalamářem házeli!) My jsme neházeli žádným kalamářem. Tyto hlouposti nechávám mluviti jen zástupcům komunistické strany. (Sen. Chlumecký: Vy nejste tak moudrý!) Ale tak hloupý ještě nejsem, abych se mohl dostati do komunistické strany. Lituji, že se vůbec musíme ve vážných sborech zabývati elementy, které za normálních dob nebyly možný.

Pokud se týká německých kolegů, nechť laskavěji vezmou znovu na vědomí: U nás není nejmenší animosity, jakmile se jedná o věcné řešení problému mezi námi, není u nás proti vám nejmenší předpojatostí. My dobře víme, čím jsme v této republice a čím nám je republika a víme také, že nejsme zde sami, že jsou tu také druzí. A byl bych velmi šťasten, kdyby se naše republika mohla pochlubiti jednou zkouškou, že právě ona dovede býti mostem mezí slovanským východem a mezi západem a také mezi německým světem. V těchto dnech mluvil v Praze socialistický předák belgický o poměrech v Belgii. I v Belgií jsou dvě národností, jsou tam Francouzové a Valoni. A musím upřímně doznati, že Francouzové jsou v menšině. Tento francouzský vynikající socialista, belgický poslanec a spisovatel, velmi krásně mluvil o tomto problému dvou národností v Belgii a ukázal na to, že tam de facto nacionálního problému není, nýbrž jenom jazykový. Mluví! také o poměrech v naší republice soukromně a to velmi lichotivě. To je soud objektivního socialisty. Kdyby vám někdo bral university a techniky, kdyby váni někdo sahal na kulturu, myslím, že my, kteří jsme náleželi ve vídeňskému parlamentu k velmi radikálnímu směru, bychom se proti tornu postavili. Ve vídeňském parlamentě neměl žádný z Němců odvahy postaviti se po náš bok, když Vídeň sahala nám na školy i kulturu. (Hlas: Němečtí sociální demokrati!) Přiznal bych vám některým tam velmi dobrou vůlí. Vzpomínám si s učtou na nebožtíka dr Adlera. Ale měli jste tam také vy své nacionální křídlo. Vezměte si Pernerstorfera, již mrtvého, dobrý muž, ale s Vídní stál proti nám a takových s ním bylo i mezí soc. demokracií mnoho. Máme smysl pro socialismus, ale pak musíme míti smysl i pro psychologii nacionalismu. My bychom se okamžitě postavili po váš bok, kdyby vám stát křivdil. A říkáni vám to otevřeně, to jsou slova, za která musím ručiti.

Kdyby hned v roce 1918 po převratu bylo bývalo psychologické prostředí, abychom se mohli sejíti a podebatovati si o jistých otázkách, snad by nebylo mnohých nedorozumění, která dnes jsou. Staly se snad v říjnu a v listopadu některé chyby. Chybou je, že jsme se nemohli sejíti. Snad jsme se jednotlivci scházeli. Mohu říci, že já sám ještě před ukončením války jsem se scházel s některými poslanci a záleželo mně velice na tom, aby německá demokracie měla smysl pro to, co přijde. Byla, bohužel, veliká skepse i mezi nejmodernějšími Němci. Nechtěli věřiti, že bude válka končiti tak, jak skončila. Snad to bylo příčinou toho, že jsme se nemohli sejíti. Řeknu upřímně, že na mě působily světové cesty; ty mě měnily. Byl jsem hluboce přesvědčen, že po válce musíme býti jinými. Zapřísahám vás: Nechtě všichni bez rozdílu nacionalismu předválečného. My zde, Němci a Češi, můžeme státi vedle sebe, ale nemůžeme státi proti sobě. (Sen. Chlumecký: Proti komunismu se spojte!) Proti lidské hloupostí se spojíme. Řeknu vám něco: V Americe jsem studoval komunismus. Smeknu klobouk před skutečnými komunisty. (Sen. Chlumecký: Proč nejste skutečným komunistou!) Vy mne nebudete učiti, co to je a co mám dělat. Já bych naše komunisty neodsuzoval do kriminálu, nýbrž ke skutečnému komunismu, (Veselost.) poněvadž to přece znamená, obětovati sebe, pracovat a mysliti jen na celek.

Já jsem tu věc studoval velmi podrobně v Americe, navštívil jsem komunistické osady sám osobně, byl jsem u nich ve státě Jova. Tam byste viděli komunismus. Práce je tam rozdělena, jedni pracují jako dělníci, druzí jako farmáři, nebo jako lékárníci, učitelé a pod. To je vzorné komunistické hospodářství. Prosím, tam není žádného soukromého majetku, a již od roku 1855 trvají tyto kolonie. Musíme se opravdu vážně zamysliti nad tím, v čem to je? Je to v tom vnitřním zušlechtění, kde opravdu nikdo z těch lidí nemyslí na sebe, nýbrž jen a výhradně na celek. Dokud komunismus myslí na heslo: >Co je tvého, to je mého a co je mého, na to mi nehmatej<, tak mi dejte svatý pokoj s takovýmto divným komunismem! (Veselost.) Vy přejdete hranice Kanady a máte ruské sektáře, duchobory a molokány, tam je radikální komunismus. Všichni opravdu správně a v sociální harmonií a rovnosti žijí. Ale ukažte mi jeden případ v celé naší republice, kde byste mí ukázali cosi skutečně komunistického, tak se před tím opravdu pokloním. Ale vy se necháte štváti až z Moskvy a dovedete bráti odtamtud peníze, 160 milionů korun z Ruska již přišlo do naší republiky, do Vídně a Maďarie, ale prosím, čtyři pětiny se těch peněz ztratilo, než došly na určené místo. (Hlučný smích.) S tímto komunismem na nás nechoďte! Vy jste rozbili dělnictvo, poškodili jste věc socialistickou. Kde je zde mluvčí, který mluvil za německou katolickou stranu? Prosím, proti mně sedí, (ukazuje na sen. dr Hilgenreinera) ten musí vám poděkovati a stejně tak i naše katolická strana v Čechách musí vám poděkovati za své úspěchy, jichž v poslední době se dodělala. To jste zavinili vy. Musí se ještě jednou naroditi takový romanopisec Jokai, který psal o dvou kandidátech poslanectví, z nichž jeden říkal: >Když mě zvolíte, nebudete platiti vůbec žádných daní<, a druhý, aby toho prvého přetrumfl, zase říkal: >Když mně zvolíte, nejen že nebudete platiti žádných daní, ale stát vám musí vrátiti ještě všecky daně, které jste mu zaplatili za posledních 30 let. (Veselost.) Takto, prosím, to děláte vy a tak jste také včera mluvili o hornické stávce. Musíte působiti opravdu jen na lidskou hloupost a demagogicky postupovati. (Souhlas.)

A teď zas k věci: V první řadě prosím Němce, nechť se vybaví ze staré ideologie. Jakmile se stane representantem dnešní politické německé myšlenky Baeran... (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Tím není!) Prosím, podívejte se, jak se německý Nationalverband pro něho rozhodl. V tom okamžiku nemáme co činiti s lidmi myšlenky, a nemůžeme si podávati ruku s uličnictvím. My se nemůžeme postaviti na stanovisko, že smrdutá bomba je argumentem v politickém a kulturním boji. V tom je celé zlo. Myslím, že v této době, kdy se nová Evropa tvoří, musíme si dávati nové cíle a musí býti nová ideologie. Kdyby pro vás zněla dnes otázka němectví, že je to otázka administrativní, pak vám rozumím. Otázka školství to není, škol máte více než my. (Hlas [německy]: Ale místy jste nám ublížili!) My jsme vám vzali školu, kde byly 2 děti německé, a žádné jiné školy. Jen mi přijďte s jedním takovým případem, který by znamenal křivdu. My jsme vám nechali školy, kde bylo 11-12 dětí německých. Kdybyste byli poškozeni jazykově, pak bych vašemu rozčilení rozuměl. Vy máte právo stížnosti na administraci, ale tam nemáte své posice, a nemůžete jich míti, dokud se nepostavíte na stanovisko státu a republiky.

My, kteří jsme v této věci velmi reální, víme, v čem je vaše vada. Vaše vada je v myšlení předválečném. Jsou mezi vámi přemnozí, kteří myslí, že se vrátí časy, které byly před rokem 1,914, že nová světová válka bude řešit problémy střední Evropy, a že vrátí Němcům nadvládu. To je předválečný duch. Lituji, že tento předválečný duch působí i u takového muže velmi inteligentního a velmi prozíravého, jako je pan kol. dr Heller, že i on podléhá této ideologii předválečného měšťáctva, (Sen. dr Heller [německy]: To docela není pravda!) Já bych si přál nových lidí na německé straně a nových lidí i na naší straně.

Stojíme dnes před konferencí janovskou. Co je konference janovská? To je velký problém! (Sen. Polach [německy]: Zajisté, nyní pokouší se Poincaré ji překaziti!) Nechci říkat, zda bude svolána či odložena, faktum je, že pokud vím, Malá dohoda neměla zájmu na tom, aby pomáhala zde jednostranně komukoli. (Sen. Polach [německy]: Co je s Malou Dohodou, která Poincarého podporuje v odsunováni janovské konference?) Ne, docela ne! Faktum je jen, že se musíme chovat s jistou reservou ke všemu, co se bude díti. Nevíme, co vše se stane, ale uvažte, že se ponejprv mají sejíti spojenci, přátelé a nepřátelé! (Sen. Polach [německy]: Četl jste 'dnešní projev Malé Dohody proti Rusku?) Tedy, prosím, do Janova mají přijíti i Němci i Rusové! Nikdo neví, jaký bude resultát toho všeho. My si jistě přejeme novou Evropu, ale opakuji, musíme bytí reservovaní, poněvadž nevíme, co všechno bude z této konference a poněvadž se musíme zaříditi tak, aby naše zájmy nebyly poškozeny. Přál bych si, abyste vy, Němci, měli program positivní. Faktum je, že nyní existuje republika, že světová válka v dozírné době nebude - já bych si přál, aby nebyla nikdy více - teď musíme věcně, realisticky myslit a upravovat si poměry v této republice. V této republice šovéni na české straně mohou býti šťastni, že děláte tu nejhloupější politiku, poněvadž s touto politikou vy nemůžete nikam přijíti. Vy znemožňujete každému člověku, který myslí klidně. (Sen. Polach [německy]: To je řečeno na falešnou adresu!) Může být, že jest to na falešnou adresu, ale já to adresuji na celý německý tábor. Kdo chce mít normální poměry, takovému člověku se znemožňuje loyální poměr. Uvázle, že jsme uzavřeli lánskou dohodu, že v českém táboře byl poplach v jistých kruzích pro to, že se vychází vstříc Rakousku atd. Místo, aby se všichni Němci postavili za tuto lánskou úmluvu viděli jste, že stojí všichni proti ní a jdou agitovat do Vídně. Agitují a působí žurnalisticky proti a proti. To jest duch předválečný. - (Sen. Polach [německy]: To jsou přece jen kousky dobrodružných lidí!) Já vám velice děkuji za tato slova, očekávám je od. sociální demokracie německé. Jsem velmi vděčen, když zástupcové německého pracujícího lidu se proti tomu postavili. My nemůžeme myslet předválečně, tu jest nutno nalézti nové cestičky z toho chaosu. (Sen. dr Heller [německy]: My však shledáváme, ze vaše cesty jsou také staré!) Nikoli, podívejte se na naše metody a taktiku ve vídeňském parlamentě, podívejte se na naši stranu v celé její minulosti a podívejte se na to, co děláme od té doby, co jsme zde s vámi. My jsme byli 'utiskováni, my jsme neměli škol, my jsme byli ve všem ubití. (Sen. dr Heller [německy]: A nám jste školy vzali!) Vám se nic neděje, učiňme maličkou sázku, zda je to pravda. To chci opakovat znovu a znovu. (Sen. Polach [německy]: Ale pro 6 dětí vydržujete menšinovou školu!) Na tom není nic pravdy, mám doklady v rukou, které školy byly zavřeny. Školu se 6 dětmi v Sušici nebudeme přece držet, ale s 11 ji pro vás držíme. (Sen. Polach [německy]: Ano, já se vám zavazuji, že vám je vyjmenuji!) Kde? Rád bych přece měl doklady. Kdybyste takové doklady měli, ten argument by lítal proti nám.

Abychom se vrátili k jádru našeho problému česko-německého! Myslíme předválečně nebo poválečně? Převálečně znamená, chtíti nové války, působiti na to stálé rozeštvání, klásti důraz jen na to jazykové, kde nejste nijak utiskování nebo poválečně: postaviti se na stanovisko demokratické! To je teď náš problém a vy víte, že demokracie jest ohrožována z prava i z leva bolševictvím. Já bych si přál, abychom konečně všichni pochopili, že pokrok je jen v demokracii, že ideu demokracie máme sesilovati, rozvíjeti. Musíme konkrétně věděti, v čem posilovati lid, který pracuje, v čem pomáhá ti oněm ideám, které nazýváme humanitní, jak pracovati na poli kulturním atd. Kde jest příčina a proč se nemůžeme sejíti na této půdě? (Sen. Polach [německy]: Já jsem řekl ve své řeči: Sejděme se a stanovme loyálně školské požadavky, loyálnějšim nelze býti!) Až budu mluviti o školství, možná, že my máme větší stesky, nežli vy. Prosím, to se můžeme sejíti. Ale musíte vzíti na vědomí, že jsme si stát vybojovali v krvi a pod šibenicí, že máme lásku k tomuto státu, že si tento stát nenecháme nikým poškozovati. Podívejte se: Slováci po tisíci letech přicházejí k tomu, co nazýváme svobodou, my k svobodě přicházíme po strašném otroctví po Bílé Hoře, od toho popravíště na Staroměstském náměstí, až po persekuce let 1914 až 1917, Musíte pochopiti naši lásku k těžce získané svobodě, tomu nesmí se nikdo vysmívati. V roce 1918 28. října, v den svého vítězství byli jsme jistě prosti jakékoliv nenávisti; provedli jsme revoluci, aniž by vlas byl zkřiven těm, kteří nás ubíjeli, kteří vodili nás na šibenice. Sokolové šli a hlídali majetek německý. Té krásné psychologii našeho národa musíte rozuměti. Snad se později staly věcí, kterých nikdo z nás neschvaluje, ale to nesouvisí s naší oficielní národní a státní politikou. Ta šla po správných cestách. Vy jste měli Cheb a my naše Stavovské divadlo. Myslím, že nemáme nedostatek odvahy říci, že tehdy se stala největší hloupost. (Různé výkřiky na německé straně.) Budu vám státi za každým slovem proti každému, ať jest Čech nebo Němec, My jsme své stanovisko hned tehdy řekli a velice zřetelné řekli. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Tenkráte to nikdo neřekl!) Oproti všem, i kdyby to byli moji kolegové. To byla jistá nemoc psychická, po těch událostech chebských. (Sen. dr Heller [německy]: Kdo ty lidi vedl? Kolega Sokol a Hrubý!) To je lhostejno; já mám kuráž říci, že se stala velká chyba. Prosím, uvažte, že vy jste tehda uřezávali copy děvčatům, jež promluvila s českým vojákem. Také byli v českých městech němečtí vojáci, kteří měli styky s českými děvčaty. (Sen. dr Heller [německy]. To byla surovost, surovost to byla!) To se rozumí. Nerozdávejme si tedy v tomto senátu role, které nám nepřísluší, my nejsme utiskovateli a vy nejste těmi, kteří stojí vždy na straně svobody a práva. Pro právo jsme měli vždycky smysl a ti, co nás učili politicky mysliti: Havlíček, Palacký, Rieger i Masaryk, ti nás učili tomu, co jest to respektovat každého člověka a v boji užívati prostředků morálních, V této škole jsme skutečně vychováni.

Máme, pánové, odvahu se sejít, nebo nemáme? Chcete nutiti všechny, kteří tu mají moc, aby se, když děláte hlouposti - a to jsou často více než hlouposti - užívalo prostředků, jako ve Vídni? My toho nechceme. My pořád čekáme, kdy od vás budou promluvena slova, která počítají se skutečností. Jest dvojí politika, politika, která počítá s obrazotvorností, a politika, která počítá se skutečností. To platí pro politické strany a také pro socialismus. Mezi socialisty jsou také lidé, kteří počítají jen s obrazotvorností a ne se skutečností, ale to dělají i celé strany politické Ale ještě horší je, když z hlupáků a dobrodruhů dělají se političtí hrdinové. Vy Němci máte mezi sebou inteligenty a často se kláním, když poslouchám jejich řeči. Ale ti neplatí ničeho, ale Baeran, když hodil smrdutou pumu, jest hrdinou! Kdybychom měli takto zápasiti, ať lid volí kořaly a sprosťáky a ne muže rozumu, srdce, rozhledu a vzdělání. Této taktiky zanechme a postavme se na onu půdu, kde si opravdu můžeme porozuměti, ale kdy o všem už budete musiti pochopiti to, že Rakouská republika musí býti německou, kdyby tam ve Vídni bylo nevím kolik Čechů, a opak že platí pro nás. Naše republika zcela přirozeně bude míti vždy charakter našeho národa, který jest historickým zakladatelem našeho státu, ale vaše práva zde musí býti naprosto chráněna, tady musíte se cítit doma. Ano, vy se zde musíte cítiti doma. (Sen. Pollach [německy}: Nebudete nám suggerovati! Baeran jest naším úhlavním nepřítelem!) A, když tak zde vespolek sedíme, cítíte, že jste v senátě menšími? My jsme to ve vídeňském parlamentě cítili, že jsme párii, lidmi, jimž české řeči se do protokolu nedávaly, kteří ve výborech česky nesměli ani pípnout, A prosím, my jsme znamenali veliký stát, který byl spojen pod habsburskou dynastií. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Což musí to také tak zůstati, jako bylo ve starém Rakousku? Nelze to napraviti?) Vy se zde cítíte doma, nezapírejte. My máme zájem na tom, a rádi to vidíme, řeknu vám upřímně: Vy, naši kolegové v senátě, nejste nám nesympatičtí, vždyť vy se chováte tak, že se můžeme dorozuměti s vámi. Dejme příklad z tohoto senátu do poslanecké sněmovny. (Sen. dr Heller [německy]: Ale na druhé straně je to přece také tak! Špaček a Rašín, který vyplazuje jazyk!) Ale radikalismem na jedné straně vyvolává se přirozeně radikalismus také na druhé straně. A jestliže pana kol. Hellera mrzí ten Rašínův jazyk - no, hezké to nebylo - ale i tady pokrok mezi vídeňským parlamentem a naším. - když to srovnáme - u nás v poslanecké sněmovně vystrkovali jazyk, tam. se vystrkovaly jiné části nežli jazyk. (Veselost. - Sen. dr Heller [německy]: Mně stačí jazyk, pane kolego!) Ale co se dělalo ve Vídni, nemusíme dělati zde. Rakousko nebylo ideálním státem a rakouský parlament nebyl také žádným vzorem. Mějme aspoň my, senátoři, ambici z našeho senátu udělat vzorný zákonodárný sbor, ale pak nesmíme pořád mluvit z oken a chtít se předhánět v radikálničení. (Souhlas.)