Toto heslo bylo nemožné již z důvodů zeměpisných, ale heslo to přirozeně vzbudilo víru u mnohých vašich nacionálních soukmenovců a tu přirozeně - já to chápu - je těžko se hned tak přeorientovati, Ale věci jsou jednou tak daleko, že my pohromadě žíti musíme, my jsme, prosím, po dlouhá staletí pohromadě žili, a dokud nebyly vzbuzeny a živeny nacionální vášně - ovšem ty vyrůstaly a byly nenávistně živeny, na kolik byl vzestup kulturní u našeho porobeného národa. Dokud toho nebilo, lid se dobře snášel. Já jsem ze smíšeného území - docela klidně Všichni ti lidé žili pohromadě, dokud nacionální politika nebyla mnohým politikům přímo povoláním. Potom byl lid rozdvojen pro nicotné Racionální hádky.

Pánové, na těch věcech nedá se nic měniti, to jest trvalý stav, žili jsme několik set let pohromadě, proč bychom nemohli žíti zase tak nadále? Změniti by se mohlo na těch věcech snad jenom - to každý chápete - násilným zasáhnutím, ale jen vítězným. Ale to nevím, kdo by se našel, aby měl po tom strašlivém utrpení válečném tu smělost a odvahu volati po nějakém násilném novém upravování národnostních nebo územních poměrů. Nikdo a nikde vám to neuvěří, když jsme mohli tak dlouho žíti pohromadě, že byste teď s námi žíti nemohli.

Vážení pánové, odvoďte z této skutečnosti jedině správný důsledek. Vyhledávejte méně, co národy rozdvojuje, vyhledávejte spíše, to říkám vám i jiným, i my máme přes příliš nacionálně založené kruhy - ne co nás rozdvojuje, nás občanstvo, národnostní kmeny v republice, nýbrž, co nás může sblížiti. Na takové cestě najdete pochopení u sociální demokracie československé ať i u jiných ještě stran československých.

Pánové, nebude to nic nečestného a myslím, že ti lidé také budou míti své veliké jméno v historií, kteří dají zvítěziti rozumu a kteří dosud nemluvili dosti, poněvadž ustupují před nacionálními vášněmi.

Končím, pánové. Strana naše sociálně demokratická stojí věrně pří republice, přejeme si jejího upevnění, abychom, na její půdě mohli vybojovati náš zápas třídní, aby lid pracující na půdě této republiky vybojoval vítězství socialismu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. dr Hilgenreiner. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Po včerejších hlasitých řečech nastalo zde dnes poměrně ticho. Včerejšího dne vznášely zde socialistické strany nejtěžší obžaloby proti podnikatelům a to v okamžiku, kdy vláda jedné části socialistických stran zasedala u jednoho stolu vyjednávajíc s těmito >krev vyssávajícími uhlobarony<. Pánové z českých socialistických stran přiznají, že těmito řečmi nebylo zajisté usnadněno postavení vlády při vyrovnávání v uhelné stávce, při vyrovnávání ve stávce, při níž denně ztrácíme 7 milionů korun na dělnických mzdách a 4 miliony korun uhelné dávky. Bylo zde včera apelováno na solidaritu dělníků. V tom smyslu, jak toto volání včera znělo, nechtěl bych, aby vycházelo. Chtěl bych raději apelovati na hospodářské společenství zájmů všech dělníků při dodávání uhlí, na hospodářské společenství zájmů podnikatelů a dělníků. Neboť, jak zde včera pan kolega dr Fáček správně vytkl, právě v této stávce, která vyšla z falknovského revíru, se ukázalo, jak úzce spjat jest zájem, podnikatelův se zájmem dělníkovým. Podnikatel potřebuje dělníka a nahlíží to denně více. (Výkřiky soc.-dem. stran.) Jestliže dříve v této příčině panovaly mylné názory, tož sesedne si dnes podnikatel přece s dělníkem v paritní zprostředkovací komisi, vyjednávají spolu jako rovnocenní, a to jest velikým pokrokem. Na druhé straně potřebuje dělník soukromého podnikatele. (Výkřiky soc.-dem. stran.) Věřím tomu, že výrobní družstva stále víc a více se budou rozvíjeti, a jest snad. možno, že dokonce jednou vystřídají soukromého podnikatele. Ale dnes ještě nejsme tak daleko.a štveme-lí dnes bezohledně a nespravedlivě také proti dobře smýšlejícímu podnikatelstvu, pak ženeme věc do ruských poměrů, vháníme naše dělnictvo do hladu a nákaz, které v Rusku dělnictvo decimují. A proto ten, kdo nyní dobře smýšlí se stavem dělnickým, musí apelovati na solidaritu podnikatele s dělníkem a dělníka s podnikatelem. Nikoli solidarita dělníků anebo podnikatelů, nýbrž dělníků a podnikatelů! Ale rozumím přece socialistickým stranám. Komunisté šedí vám v týle a nyní musíte je překřičeti, sic přijdete do zadních řad. (Smích.)

Dříve nežli přejdu k vlastnímu předmětu, ještě krátkou poznámku k dlouhým vývodům pana kolegy Polacha, poněvadž přece část jich byla obrácena zvlášť na moji adresu. (Nepokoj.) O církvi a státu a o církvi a škole budeme se někdy jindy baviti tak vážně, jak toho tyto vážné otázky od vážných mužů vyžadují. Dnes řeknu vám jen toto: Venku v Německu sedělo centrum se sociálními demokraty při poradách o ústavě. Tito oba nalezli střední linii, na které vybudovali německou ústavu, aby pokud možno se vystříhali třenicím v tomto oboru, poněvadž protivné názory jednou existují a nelze jích odstraniti. A tak chovám blahou naději, že také nám se podaří nalézti zde v tomto státě základnu, na níž jednak uhájíme svobodu svědomí, jednak ale oprávněné zájmy náboženství a vyznání, církví. (Sen. Stark [německy]: Pravého náboženství!) Jste o tom rozhodčím vy, pane kolego Starku? Proti materialismu, na němž předem spočívá marxismus, stavětí idealismus křesťanství, to bude vždy naším čestným úkolem. (Nepokoj.) Přecházím nyní k předmětu, jenž nás právě zaměstnává, k dodatečnému rozpočtu, jenž nám byl v říjnu předešlého roku předložen, a o kterém dnes máme jednati. Velevážení! Mohli bychom vlastně dnes jíti spát, neboť to, co zde dnes děláme, leží vlastně před námi již zcela hotovo. (Hlas [německy]: Velmi, dobře!) A ani myš neukousne již ani nitky z tohoto dodatečného rozpočtu, o kterém dnes máme jednati. Bylo to zvláštní s tímto rozpočtem. Navrhoval nejprve, jak také pan zpravodaj zde vykládal, úvěrní operace asi 3 miliard na řádné a asi 3 miliard na mimořádné výdaje. Tu najednou někdo v poslanecké sněmovně přišel na to, že jako výdaje, tak také příjmy v roce 1921 se mohly zvýšiti i dotazoval se skromně, zdali ve finančním ministerstvu zde neb onde neslyšeli něčeho o zvýšených příjmech. A tu tedy páni referenti spěchali poohlédnouti se trochu ve svých zásuvkách, a skutečně sehnali slušnou sumu 2.822 milionů: přímých daní 562 milionů, cel 563 milionů, spotřebních daní 506 milionů, příjmů na dávkách 735 milionů, na monopolech 436 milionů, zkrátka 2.822 milionů. A to koncem září. Neboť začátkem října byl tento dodatečný rozpočet předložen; kdyby se bylo ještě trochu počkalo, bylo by ministerstvo financí zcela, jistě v některém koutě ministerstva seškrábalo ještě těch 700 milionů korun, které zbývají pro běžné výdaje, a my bychom byli dnes zproštění námahy zabývati se těmito číslicemi pro řádné výdaje, Vidíte, je to taková záhadná věc s naší finanční správou. Naše finanční správa - dámy z finančního ministerstva nebudou to na sebe vztahovati osobně - jest taková jakási čarodějnická kuchyně, v níž se nikdo nevyzná. Myslím, že sám pan finanční referent si o věci není zcela jíst, nejvyšší kontrolní úřad to přece otevřeně doznal, a snad náš finanční ministr také sám se ještě dostatečně neorientoval, ačkoli jest dobrým finančníkem, o jednotlivých položkách ve finančním ministerstvu za krátkou dobu svého úřadování. Je to tak zvláštní: Tak mnohé příjmy, které plynou z různých pramenů, nenalezneme, pokud vím, vlastně nikde uvedeny. Tak vynesl prý vývoz cukru zcela značné sumy: Za rok 1919/20 přes 2¹/₂ miliardy, 1920/21 asi 2 miliardy; kde jsou súčtovány? Vývoz sladu za rok 1918/19 přes 4 miliony, 1919/20 205 milionů, 1920/21 165 milionů, kde je nalezneme?

Prodej líhu 1918/19 35 milionů, 1919/20 376¹/₂ milionů, 1920/21 90 milionů, 1921/22 70 milionů. Kde ty jsou? Pánové, číslice našeho státního rozpočtu jsou jako krásné očí: díváme se rádi do nich, ale kdo je moudrý, nevěří jim.

Kdo zná na příklad naše břemena zahraničních dluhů? Jeden mluví o 60 miliardách, druhý mluví dokonce o 80 miliardách. Myslím, že sám tak řádný obchodník, jako dr Rašín, nedovede dodnes říci, mnoho-li zahraničních dluhů náš stát má ve skutečnosti. Anebo naše obchodní bilance! Komise pro zahraniční obchod uveřejňuje za rok 1920 obchodní bilanci s přebytkem 3 miliard, t. j. cena vývozu přesahovala prý dovoz o 3 miliardy. Tato komise jest ústavem státním. V sešitě 2. až 4. z prosince 1921 >Československého statistického věstníku<, úředního československého statistického věstníku, uveřejňuje brzy na to úředník statistického ústředního úřadu dr Josef Mráz ve francouzském jazyce článek o československé obchodní bilanci za léta 1919 a 1920 a vypočítává na základě úředních dat za rok 1920 minus, schodek skorém 194 mil, Kč. Kdo tedy má pravdu? Státní komise pro zahraniční obchod anebo úředník, jenž na základě státní statistiky sestavuje nyní konečný výsledek?

Jaká tajemství dřímají v rozpočtu, viděli jsme přede dvěma dny v rozpočtovém výboru. Tu máme předlohu, jež pány bude ještě zaměstnávati, 500 milionů, jež požadovány jsou na výlohy mobilisační. Tato předloha prošla parlamentem naproti a zde, a vládní strany projevují ovšem největší ochotu povoliti to beze všeho. Zajímali jsme se poněkud o věc, k čemu a kolík vlastně peněz se potřebuje? A co při tom vyšlo na jevo? Tu vyšlo na jevo, že my vlastně těch 500 milionů musíme spolknouti dvakráte. Jsou totiž, tak bylo nám řečeno, obsaženy již v řádném rozpočtu na rok 1922. (Německy: Slyšte! Slyšte!) A tato předloha 500 milionů, jež podána byla v říjnu, je vlastně pouze profylaktickou, totiž pro ten případ, že by vojsko na mobilisaci požadovalo ještě více nežli 500 milionů. Pak má tato předloha býti vytažena ze zásuvek ministerstva financí, aby pak větší vydání mobilisace z toho bylo zaplaceno. Jen náhodou jsme na to přišli.

Anebo náš valutami problém! Ptal jsem se svého času finančního ministra v rozpočtovém výboru, zdali se naší valutě nepomáhá trochu uměle. Tu pánové otvírali oči, >Nemožno, nemožno! Kterak možno při světové arbitráži míti vůbec vliv na kurs valuty, se kterou se hraje na veřejných bursách?< (Nepokoj.) A >Národní Listy< denuncovaly mne jako velkého nepřítele tohoto státu, poněvadž nevěřím této zlaté valutě. A dnes čteme ve všech novinách o přednášce ministra financí v jisté zdejší korporací, ve které sám řekl - slovného referátu nemáme, ale stojí tak stejně ve všech novinách, i domnívám se, že ministr dodal tisku krátký výtah - >Po prvé náš stát intervenoval, když naše koruna ve Švýcarsku klesla na 5,1 centimů<. První intervence! Tedy přece nějaká intervence. A kdo nás ubezpečí, že pan ministr financí se nepokoušel častěji opravovati štěstí a že jen tím, že pak nemohl věc držeti, nýbrž že se věci zmocnila spekulace, nastala nyní situace poněkud trapná?

Na to vše chtěl jsem jen poukázati, abych vám řekl, že naše finanční správa jest čarodějnickou kuchyní, v níž se nikdo nemůže vyznati, i když se snaží její tajemství nalézti. Naše finanční hospodářství vykazuje tyto číslice: 1919 deficit 4 miliard, k tomu dodatek 677 milionů; 1920 deficit 2¹/₂ miliard, k tomu dodatek 1,200 milionů. Rozpočet na rok 1921 ukazuje schodek přes 2¹/₂ miliardy. K tomu ještě dodatečný schodek 4 miliard, V roce 1922 povolili jsme doposud 4 miliardy, dodatečný rozpočet bude nám zajisté předložen. Tedy v době od roku 1919 do roku 1922 schodek asi 21 miliard, a do toho nejsou pojaty ještě nikterak mimořádné úvěry pro vojsko a účele zaopatřovací. Těchto 21 miliard nejsou hospodářským schodkem tohoto státu, U Německa nesmíme se diviti vysokému schodku, u Rakouska rovněž se nesmíme diviti; tam přináší to sebou hospodářské poměry samotné. Toho zde věru nemáme zapotřebí; neboť jak jsem zde v této síni již jednou řekl, máme zem bohatou a zdatní lidé usazeni jsou na této půdě. Podepisuji to, co dnes zde řekl kolega Horáček, že po stránce materielní tento stát jest ve veliké výhodě proti státům pohraničním. Jest to tedy schodek finanční, jejž zde máme, jinými slovy schodek, jenž plyne ze špatného hospodaření, A jest to těžká výtka, kterou musíme činiti všem posavadním vládám, že totiž pěstovaly špatnou finanční politiku.

Chyby spočívají zde stejně ve výdajích jako v příjmech. Ve výdajích máme dvě hlavní položky: vojsko a správu. Od založení republiky vykázáno jest 15 miliard běžných výdajů jen pro vojsko. Náš trvalý dluh pro vojsko obnáší 8 miliard, polovinu pro náklad věcný, druhou polovinu pro náklad osobní. Přirozeně! Sedí-li v ministerstvu 33 generálů, 383 důstojníků generálního štábu a 283 jiných důstojníků - to jest statistika z roku 1921 - pak dále u řadového vojska ještě 121 generálů 356 plukovníků, 902 podplukovníků a přes 9,000 důstojníků, při stavu mužstva 150.000, a k tomu ještě tálo těžce placená francouzská delegace, pak nesmíme se diviti, když moloch militarismu dnes skoro mnohem více nežli ve Starém Rakousku hlodá na blahobytu lidu.

Druhým výdajem jest správa. Správa jest zde mnohem dražší, i když vezmeme v úvahu špatnou valutu, nezlí ve starém Rakousku. Počet ústředních úřadů zdvojnásoben, počet úředníků zvláště v jednotlivých úřadech jest mnohem větší nežli v Rakousku a úřední šiml přes mnohé ty automobily neběhá rychleji. Pánové, úsporná komise se pokusila před několika dny ušetřiti 73 úředních automobilů. Uvidíte, že úřední šiml nepoběhne ani o sekundu pomaleji, protože automobily byly dány do garáže. (Veselost.) Na těchto dvou místech obzvláště třeba nasaditi páku, mají-li býti zmenšeny výdaje, jak toho třeba. Kdo jediný v roce 1922 měl menší výdaje, jest, jak pánové vědí, ministerstvo sociální péče. Tam se spoří, kde by nejméně se mělo spořiti a vydávají se peníze tam, kde by jich vlastně bylo možno nejsnáze uspořiti.

Chyby lze také zjistiti v příjmech. Ve Vídni byly přímé daně páteří daňového zákonodárství, ačkoliv musíme přiznati, že také tam nepřímé daně příliš byly pěstovány, spotřební daně, jež právě širokých vrstev lidových tak těžce se dotýkají. U nás v Praze stávají se spotřební daně stále více páteří našeho daňového systému, obzvláště dávka uhelná a daň z obratu. Osobní daně za rok 1922 činily přes jednu miliardu, ale spotřební daně 2¹/₂ miliardy a daň z obratu přes 2 miliardy. Rozhodujícím jest v našem daňovém systému vždy jen číslice, nikoli však efekt daní, nikoli úvaha, na koho se daň přesune. Velevážení! Uhelná dávka na příklad zvyšuje dávky státu zcela, značně, jak jsme před několika dny četli v jistém českém časopise, o 400 milionů korun, jež stát takřka platí sám sobě. Uhelná dávka zvětšuje odbytovou křísí netoliko v uhelných dolech, nýbrž také v mnohých jiných podnicích a činí je neschopnými konkurence. Uhelná dávka zmenšuje tímto způsobem daně samotné, poněvadž podniky musí zastavovati práci. Uhelná dávka jest jedním z hlavních vinníků nynější všeobecné stávky 150.000 horníků.

Tímto způsobem zajisté nedojdeme zdravé rovnováhy ve státním hospodářství. A jak provádí se úhrada deficitu? Úvěrními operacemi, to jest jasněji řečeno: děláním dluhů. Ministerstvo financí, pokud vím, má nyní zmocnění asi na 7 miliard, aniž by ho mohlo použíti způsobem, jenž by stál za zmínku, poněvadž se nechce nalézti nikdo, kdo by půjčil. Vnitřní půjčky, abych se vyjádřil zhruba, zkrachovaly, nepodařily se, I nucená půjčka, jako čtvrtá státní půjčka anebo jako investiční půjčka zůstaly daleko za očekáváním, V přítomné době máme ještě stavební prémiovou půjčku a moučnou půjčku, při kteréžto poslední sahá se zpět k rakouskému válečnému zařízení, totiž k lombardování, aniž by to mělo účinek, jenž by stál za zmínku. Tímto způsobem ovšem státní úvěr nevzrůstá, a nelze tímto způsobem pomýšleti na trvalou, sanaci naších státních financí, naší valuty a všech existenčních podmínek státu.

Dámy a pánové! My Němci nejsme zodpovědní za toto špatné hospodářství, neboť nesedíme na žádném z míst, jež za to jest činiti zodpovědnými. Nemáme ani v ministerstvech úředníků, kteří pracují na státních rozpočtech, natož pak v ministerstvu financí. Proto se nám nedostává kontroly, kterou bychom měli, kdyby tam byli úředníci z našeho lidu, a již z toho důvodu nemáme důvěry ve finanční správu státní. To jest právě to dobré tam, kde národy jsou pohromadě, že se vzájemně doplňují, vzájemně povzbuzují, za jistých okolností dokonce vzájemně se kontrolují, a toho se nám k blahobytu, pokroku v našem státě nedostává. I když my Němci nejme odpovědnými, přece nemůžeme zůstati bez zájmu na tomto hospodářství. Náš statek a naše jmění jest již jednou naloženo na státní káru Československého státu, a sjede-li tato kára do příkopu, sjede s ní také nás majetek do bláta. A proto máme s ostatními národy tohoto státu společný zájem a nemůžeme býti bez zájmu na tom, co se v tomto státě děje. Proto klademe finanční správě určité požadavky. Požadujeme především včasné podávání poctivého rozpočtu a poctivého dodatku k ročnímu rozpočtu, a proto podáváme resoluci, za jejíž přijetí strany žádáme: >Vláda se vyzývá, aby případný dodatečný rozpočet - pro příští rok dostaneme jej přece určitě - podávala vždy nejpozději v jarním zasedání.< Mám za to, že na přijetí této resoluce mají také české strany přímý zájem. Za druhé: Spořivost, ale spořivost na pravém místě. Někdy je to docela velice lehké. Se zmíněnými 73 automobily souvisí úspora alespoň 73krát 100,000 korun, a tu nejsou ani započteni řidiči. Některé úřady, jako na příklad zemský výbor, čítaly ještě mnohem vyšší útraty provozu za automobily. Rozumná spořivost, ovšem nikoli na nepravém místě, takže na příklad konceptní úředníci u nás ve státě jsou v poměru k jiným úředníkům tak bídně postavem, že hromadně odcházejí do výnosnějších povolání a že stát na mnoze ztrácí své nejlepší úředníky. Nikoli spořivost na útraty úředníků a učitelů v okamžiku, kdy životní podmínky nejsou ještě tak utvářeny, aby bylo lze pomýšleti na snížení platů. Spořivost na pravém místě, nikoli na vydáních mírových, nýbrž na vydáních válečných. Kdyby byli pánové těch 500 milionů, které povolujete pro mobilisaci - a vy vydáte víc - povolili a vydali včas za válečné půjčky, ujišťuji vás, že by to také ve strategickém ohledu bývalo lepší, nežli vydati 500 milionů za děla a pušky. Neboť co jste na německém obyvatelstvu ztratili neuznáním válečných půjček také v ohledu vojenském, přesahuje daleko těchto 500 milionů. Tu můžeme zajisté očekávati, že pokud možno splněn bude slib, jenž s nejvyššího místa byl dán ve příčině válečných půjček. V dodatečném rozpočtu postrádáme ovšem věcí, které dávno jsou povinností státu, jako jsou válečné půjčky, předválečné renty, postavení staropensistů a novopensistů na roveň, stabilisace úřednických platů a podobně. Dotýkám se toho jen mimochodem.

Třetí požadavek k finanční správě musíme v každém případě vznésti, aby totiž vždy víc a více byla vybudována daň z příjmů, pokud možno v panující a pokud možno v jedinou daň ve státě. Nikoli spotřební daně, které neberou ohled na příjem, nikoli výrobní daně, které výrobu ještě ztěžují a chuť ku práci zmenšují, ale skutečně zjištěný čistý příjem, jenž vždy více bude učiněn základnou pro státní požadavky daňové, jenž však také v úměrném stoupání skutečně taje bude zvýšen, aby tím vyhověno bylo skutečným poměrům. Vím, že jest to ideálem, jejž nelze v uskutečniti ihned. Ale čeho se zde v tomto státě dožíváme, vzdaluje se denně víc a více od tohoto ideálu, kdyžtě v poslední době, každoročně spotřební daně víc a více stavěny jsou do popředí, kdežto daň z příjmů zůstala pozadu.

A nyní ještě jedno slovo. Hlavní deficit v tomto státě jest politický - na to poukázal president této republiky ve své novoroční řeči - jest to německá otázka. Přidejme k tomu: Slovenská, maďarská, rusínská otázka, zkrátka otázka národnostní. Kolega Horáček mluvil o tenké stěně mezi národy, kterou musíme prolomiti, bezprostřední řečník přede mnou, Havle n.a, mluvil o tom, že se máme umoudřiti, a že máme ve smyslu rozumu, jenž nás vzájemně na sebe poukazuje, v míru si podati ruce. Řeknu vám, co stojí psáno na tenké stěně, o níž kolega Horáček mluvil: >Národnostní stát<. Strhněte tuto stěnu, uznejte poměry, jakými jsou. Nikoli kladivo a nikoli kovadlina, jak dnes kolega Horáček zdůrazňoval, nýbrž se všemi národy v tomto státě jednati, jako se stejně oprávněnými! Jakmile většina tyto podmínky utvoří, pak padne stěna a my jsme posledními, kdož by váhali podati pak ruku ke smíru. Pokud ale tato stěna stojí, pokud nebude v tomto státě panovati spravedlnost, rovnoprávnost národů, pokud u vás panovati bude bludná myšlénka národnostního státu, jenž ostatní národy činí kovadlinou, kdežto státní národ chce býti kladivem, potud budete nás nutiti hlasovati proti každé vládě a také proti každému rozpočtu a dodatečnému rozpočtu. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Šachl. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Šachl: Vážený senáte! V tomto dodatečném rozpočtu, jejž vláda nám byla předložila k schválení a prozkoumání, není možné, aby se staly nějaké značné opravy, číselně jej zmenšující, poněvadž tohoto finančního dodatku jest státu nutně potřebí. Proto se omezím pouze na všeobecné stesky poplatnictva a to hlavně poplatníků zemědělských. Stesky tyto, jež jsou v prvé řadě, pokud se týče placení daní, které dnes uvádějí poplatnictvo v zoufalství, když se stále a stále předpisují nové a zvyšují staré daně, a to pouze vždy z jedné a téže věcí tolikráte již placené, což hlavně platí o daních, placených stavem zemědělským.

Daň z pozemků, tolikrát již zvýšená a katastrální výnos převyšující, platí se dnes v různých daních jako daň z příjmu, daň gruntovní, daň z obratu, daň na moučnou dávku, daň z masa, daň válečná, daň dědická atd. - Tyto všechny daně se shrnují čistě jenom na zemědělce, a není snad jiného stavu, který by musil více platiti, než zemědělec. To jistě není v žádném státu, aby tolik daní shrnuto bylo na zemědělce, a ještě k těmto daním druží se přirážky obecní, okresní, zemské, školní a jiné, pak jsou zde úrazové pojišťovny, nemocenské pokladny, pojištění požární, proti vloupání, povinné ručení, vesměs placení, bez kterých se dnes žádný obejíti nemůže a také neobejde. A proto není divu, že mnohý poplatník stojí tu nad tímto svým rozpočtem a výkazem daňovým s přemýšlením opravdu zoufalým, kterak tyto daně vesměs zaplatí. A nedivíme se, když přečisto musíme slýchá dnes ty stálé nadávky na republiku, že prý nám to bylo dříve mnohem snazší, že dříve snáze jsme se protloukali, a je to jistě opravdu bolestné, když to musíme slyšet ve vlastním našem státě.

Nedávno stěžoval si mně jeden 40korcový rolník, který dostav výkaz z berního úřadu přišel ke mně, jak vlastně má zaplatiti tu daň, když nemá žádných úspor a nemá také co prodat. Stěžoval si, že má jedině pár tažných volků a ty že musí prodati a jiné že musí koupiti. Řekl jsem mu: Když si nechceš vypůjčiti, musíš je ovšem prodati. A skutečně je prodal. Ale když je prodal a zaplatil, musil zaplatiti daň z obratu a když si později koupil zase jiné, o pět metráků lehčí a musel dát za ně skoro tolik, co dostal na dřívější dva kusy, o pět metráků těžší, a kromě toho musil platit zase daň z obratu, poněvadž jí obchodník platit nechtěl. A pánové, to je skutečnost, že zemědělec platí dávku z obratu, ať prodá, nebo koupí, ustavičně se jen na něj jde, on tu dávku musí platit, ať je to kdykoliv.

A nyní, velectění pánové, přichází ještě daň z majetku. A tu se stala ohromná chyba, že daň z majetku nebyla placena ihned po vyšetření berními úřady. To byla ohromná chyba naších finančníků, že po vyšetření nedali ihned výkazy, mnoho-li má jednotlivec zaplatit. Kdyby se to bylo ihned stalo, mohl si každý snadno tuto dávku z majetku zaplatit, poněvadž ty poměry, které byly té doby před půl druhým rokem, byly docela jiné, než jsou dnešního dne. Té doby produkty hospodářské o dvě třetiny až dvě pětiny platily více než dnes, té doby dobytek se prodával průměrně po 15 Kč, dnes průměrně po 5 Kč. Pánové, jak to přijde, že zde jsou o ²/₃ menší ceny, ale dávka z majetku se nezmenšila, nýbrž naopak byla ještě zvýšena a stále se šroubuje výš a výše. A o to, oč bylo rolnictvo okradeno - přímo to řeknu, že bylo okradeno - o to je ovšem také okraden náš stát. Dnes zemědělec neplatí, dokavad zde nemá platebního rozkazu; on to nechává, až mu to přijde. To je zcela pochopitelné.

Kdyby se to bylo 'každému dalo do ruky, on by to byl zaplatil, když ne celkem, alespoň polovici-a stát mohl míti ušetřeny ohromné miliardy, ze kterých dnes platíme úroky, a o to jest okraden jak venkov - hlavně zemědělci - tak také stát. (Výborně!)

A jestliže se ptáme, velectění, kdo je tím vinen, musíme říci, že vlastně vina je v tom, že v ministerské řadě se stále a stále radili, jak prý by se to nejlépe uskutečnilo. Já neříkám, že to mělo špatnou stránku, ale mělo to stránku pochybnou, poněvadž to, co se urovnalo za půl druhého roku, to se mohlo urovnati dříve, a dávka mohla býti vypsána, A v tom spočívá ta ohromná chyba, která jde, jak jsem již řekl, do miliard.

Dále to nadšení, jaké bylo po převratu, a to nadšení jaké je dnes! Po převratu mnohokrát jsem také s naším lidem mluvil, a každý říkal: >Já rád to všechno dám, já rád budu platiti, jenom když budu viděti, že se zbavíme státního dluhu a že budeme v republice svými pány,< Dnes, pánové, je to všechno již jiné a člověk je nerad, když musí doznati, že to všechno jsme propásli, že největší poplatníci nám takřka unikli, a dnes na středních stavech mají se veškeré tyto daně vymáhati.

Myslím, že to byla vlastně přílišná horlivost berních úřadů, ale byla to také jaksi přílišná taková ostražitost, že se to takto protahovalo. Mám za to, že musí zde nastati také jiný pořádek. Marné vlastně úřady pro to, aby vždycky a hned po Novém roce dostal každý výpis daní i přirážek, aby podle toho 'se zařídil a daň ke konci roku nemusil platiti celkově, nýbrž jaksi čtvrtletně nebo měsíčně. To se, pánové, dnes neděje. Berní úřady dnes předpisy nedávají tak, jako to bylo dříve, ony čekají na konec roku a mnohý neví ani, co a zač má platiti. Dnes dostane do ruky prostě sek a zaplatí, ba staly se, pánové, případy, že místo obnosu, který mu byl před měsícem právě vypsán, když se mu náhodou šek ztratil a přišel na berní úřad, dostal jiný šek na jiný obnos větší nebo menší. Tyto případy se staly a mohl bych je doložiti. Pánové, když mohou berní úřady vypisovati daň ke konci roku a nedělá jím to obtíží, proč to nemohou udělati na začátku roku, aby každý věděl, mnoho-li má platiti a co má platiti? Pak je každý spokojen, ale když mu to přijde koncem roku, tu je každý mrzutý a musí to sháněti, a neví kde, kdežto po menších částkách to spíše sežene. Řeknu upřímně, že neviním snad úředníky berních referátů, ale viním úředníky z malých berních úřadů, kteří mají na to dosti času a mohou to docela dobře udělati. Nechci kritisovati co jsem viděl, poněvadž je to skoro jaksi nehodno slova.

Já jsem již k tomuto výpisu daní podal interpelaci a žádal jsem v ní, aby se finanční ministerstvo už ode dneška postaralo o to, a nařídilo, aby berní úřady předpis každému poplatníku daly ihned do rukou. Doufám, že se také tak stane a bylo snad již i nařízeno, aby každý dostal platební knížku berní, jak bývalo v dřívějších dobách.