Slovensko je bohaté, strašně Rohaté na př. na dřevo, my tam posíláme pražce a telegrafní tyče z Čech. (Hlas: Pražců jsou tam miliony.)

Tedy autonomie Slovenska závisí na penězích. Ostatně, přátelé, nevěřte všem těm obviněním Čechů a Moravanů, že špatně Slovensku slouží, neboť jste slyšeli při poslední aféře, když šlo o soudce, že by Slováci ze svých sil a ze své moci autonomii neprovedli. Křičeli ve sněmovně, že se utiskují slovenští soudcové, a dr. Dérer konstatoval, že do převratu byl na Slovensku jediný známý, slovenský soudce. (Sen. Walló: Pán doktor, všetko som vám veril, ale s týmto ste si všetko pokazil, teraz vám nič neverím. [Odchází ze sálu.] Veselost.)

Já už končím. (Sen. dr. Kovalik: Na Slovensku spokojenost nebude, pánovia, keď nedáte Slovákům co potřebuje!)

Pánové z lidové strany... (Výkřiky sen. dr. Kovalika. Místopředseda dr. Soukup zvoní: Pánové, prosím o klid!)

Mohu se snad pochlubiti v tomto shromáždění, že jsem náležel mezi nemnohé z těch, kteří Slovensko dobře znali před převratem, a kteří je znají po převratu, a já vám pravím: Nebýti našich českých úředníků, nebýti našich železničářů, ani by vaše dráhy nejezdily! (Hlas: My uznáváme pravdu!)

Uznejme, že vy neumíte ty věci. Vždyť my vám to nevyčítáme. Stalo se toto: Aby se neřeklo, že všechny střední školy jsou obsazeny na řídících místech Čechy, byl dosazen v jednom.místě východního Slovenska ředitel Slovák na gymnasiu, a já vám povím, jak by vypadala slovenská autonomie školská. Přijel k onomu slovenskému řediteli inspektor z Prahy na maturity loňského roku, roku 1920. V pondělí měli začíti maturity, a když inspektor se tázal slovenského ředitele, jsou-li vykonány všecky potřebné přípravy a jak dopadly písemné práce maturitní, ukázalo se, že pan ředitel zapomněl dát písemné maturitní práce -zabudol - a musily se dělat písemky za přítomnosti inspektorovy, aby aspoň zhruba viděl, jak jsou kandidáti zralí nebo nezralí. Když se měla psát vysvědčení po maturitě, ukázalo se zase, že slovenský pan ředitel neměl po ruce maturitních blanketů, zapomněl na ně - zabudol.

To je autonomie, které rozumí u nás každý školník. Vy jste se tomu nemohli naučiti, protože vás na ředitelská místa nepouštěli. A tak by vypadalo všecko.

Na konec prosil bych zrovna vás pány ľudovce, abyste šli mezi národ a abyste mu neříkali jen, že je římsko-katolický křesťan, ale také že je Slovák. V této chvíli je na Slovensku snad tisíc maďarských škol ve venkovských obcích, kde je 100, 120 až 150 slovenských dětí. Proč nemohou býti zřízeny školy slovenské? Protože prostě není učitelů. Proto se na školách ponechávají staří maďarští kantoři. (Hlasy: Slyšte! Slyšte!) Kdybyste vy nepronásledovali českých učitelů, protože jednou jeden se prohřešil, šli by tam jistě rádi, ale jsou utýráni a utíkají odtamtud, nechtějí tam býti. (Sen. Smrtka: Utíkají všichni!)

Tak tedy musíte se starati o to, aby váš lid byl slovensky uvědomělý, aby rodiče v tom tisíci ještě vesnic, kde jest tolik dětí slovenských, chtěli slovenské školy. A to by bylo pravé vaše poslání, a ne jen rozeštvávat lid slovenský v tom směru, že se mu bere víra. Což pak mohu vzíti někomu víru? Mohu mu vzíti klobouk s hlavy, ale nikdy ne víru ze srdce. (Sen. dr. Kovalik: O tom by bolo velmi třeba hovořiť!) Ano, ale s rozumnými lidmi. (Potlesk.)

To je asi všecko, co jsem chtěl zde říci. (Sen. dr. Kovalik: Ještě o tom bude řeč! Uvidíme, kdo bude rozumný!) My máme právo v parlamentě kontrolovat úřady naše a to, co jsem zde právě přednesl, jsou výčitky některým úřadům, kontrola, která parlamentu přísluší.

V tomto zápase s ľudovci slovenskými, ale i s ľudovci našimi, připadá důležitá úloha právě vám, členům senátu a členům sněmovny, kteří jste socialisty. Devatenácté století vyneslo na povrch dvě nové strany, kterých dřívější doby neznaly, dvě nové strany mezinárodní, internacionální, katolickou internacionální stranu a socialistickou internacionální stranu, anebo odrůdy jich. Vy jste se rozdělí o vládu nad massami. Vy vniknete tam, kam česká kniha, český spisovatel, český politik středních stran nevnikne. Vy socialisté musíte tento boj vybojovat. To je boj osvěty. Jestliže dobře stopujete noviny, vidíte jak v klasické zemi podobných zápasů, v Belgii, socialisté prohráli a zvítězila tam katolická strana četnými kandidáty, které ubrala socialistům. Liberální strana založená na středních stavech a inteligenci podržela své mandáty. Tedy, přátelé ze socialistických stran, jde o váš boj nejvíc, neboť celý tento boj v republice mezi námi a Slováky jest boj o různý stupeň civilisace a kultury, a to vy mějte na mysli. Děkuji vám za trpělivost. Končím. (Výborné! Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Uděluji dále slovo p. sen. dr. Wiechowskimu.

Sen. dr. Wiechowski (německy): Slavný senáte! Jednání, ke kterému se nyní obrovskými krbky blížíme, jest smutné, mluvíme a přeme se o věc, na která se nic nedá maniti, místo abychom se jako praví filosofové s klidem a důstojností podrobili nutnosti. Bylo již mnohokráte zdůrazněno, že nemažeme v rozpočtu změniti žádné číslice. Nemůžeme však ve státním rozpočtu, který nám je předložen, opraviti ani tiskovou chybu. Jsou zde některé chyby, jež jsou opravdu povážlivé povahy. Nechci mluviti o tiskové chybě měnící smysl, jež, nemýlím-li se, jednomu zpravodajovi v rozpočtovém výboru, nebo řečníku většinových stran dala podnět k tomu, že žádal objasnění, co to vlastně jsou ty "mody", které jsou pro určité zaměstnance předepsány, až se ukázalo, že jsou míněny mzdy. V kapitole X. shledáváme nejen celou kapitolu špatně označenu, místo "řádné výdaje" stojí "řádné příjmy". Nejhorší však je, že na straně 10. bylo zapomenuto otisknouti personální stav vyslanectví v Číně, Dánsku a dokonce ve Francii. Jak vládní zástupce vykládal, je to chyba tisku, avšak takovou tiskovou chybu, případně chybu v sazbě, nemohu si představiti. Zdá se to býti spíše chybou, jež se přihodila již při sestavování rozpočtu a je příznačno, že při poradě o státním rozpočtu v poslanecké sněmovně všechny tyto chyby proklouzly, aniž by se na ně bylo poukázalo.

Jak pan generální zpravodaj již řekl, je rozpočtové právo senátu přistřiženo na pouhou kritiku. Této kritiky nyní páni většinových stran použili hodně vydatně netoliko zde, nýbrž také ve výboru a učinili-li to, učinili tak vědomě a také tím vyřkli, že tím konají státotvornou práci. Jestliže však my z oposice provozujeme kritiku, co tu uslyšíme? Že jsme šovinisty a že pracujeme proti státu. Tak se přihází, že konáme netoliko bezúčelnou práci, nýbrž, že se dostáváme navzájem jen stále více a více do rozporů. Místo abychom se k sobě v debatě přiblížili, rozešli jsme se touto debatou. Rozpory se zostřily. Tu mimovolně jsme přiváděni k tomu, že se tážeme: odkud to přichází? Částečně je to jistě zvláštní rozvoj parlamentarismu, jenž vede k takovému výsledku a vzpomínáme si smutně na zlé slovo komunistů v Moskvě o "boudě žvanění".

Lituji upřímně, že z české strany padla namnoze slova, jež my Němci nemůžeme jinak vykládati, než jako nepřátelské smýšlení proti Němcům jakožto národu, proti národnosti. Řekl-li p. kol. Kroiher, že Němci jsou národem, kterému není možno věřiti, který ve své filosofii klade násilí před právo, neznamená to přece nic jiného, než volati po neúctě k takovému národu, živě mi to připomíná, jakými prostředky se kdysi pěstoval antisemitismus. Není to nic jiného, než nenávist národní, která se zde rozněcuje. Co proti nám všichni bez rozdílu máte jako poslední důvod, když vinu, kterou staré Rakousko na šéfce uvrhlo, svrhujete jedině a pouze na německý národ, proti lepšímu vědomí, ani to nemůžeme jinak pojímati než nechuť vůči našemu národu. Věřte mi, mezi Němci a Čechy, mezi národy jako takovými, takové nenávisti není. Proč se zde zdůrazňujete a proč, jak se mi zdá, se v poslední době zvýšila, zdá se mi býti výronem nenávisti vašich velikých spojenců vůči Němcům, výrazem "západní, orientace", kterou si razitelé tohoto hesla jistě jinak představovali.

Namítnete-li: Jak přicházíte k tomu jako sociální demokrat, že mluvíte o čistě národnostních věcech, proč nemluvíte o bídě německých dělníků, místo mluvení o bídě německého národa? Odpovídám: Musíte viděti, že národnostní otázka je stále více překážkou sjednocení proletariátu v tomto státě a proto je rozřešení národnostní otázky důležitým úkolem jakékoliv proletářské politiky. Nechci naprosto mluviti o tom, že národnostní příslušnost je proletáři, právě tak jako každému jinému, cenným statkem, jehož ocenění stoupá s ohrožením. Tím přicházím na onen bod, který v národnostním vztahu je tak, důležitým, na školské záležitosti. Z milosti bylo mi dáno 10 minut času k řeči, a vidím, že již polovina mého času k řeči jest odmluvena.

Jako dříve i nyní stojí naše'strana na stanovisku, že se nikterak nestaráme o.to, jak si své školy.spravujete, jak mnoho škol si zakládáte. Také v tom ohledu nečiníme žádného srovnání. Zařiďte se ve svém školství jak chcete. My však chceme pro své školství to, čeho potřebujeme, a nemůžeme schvalovati, béřete-li nám něco z toho, abyste uspokojili své potřeby. Předpokládám školní samosprávu, které se stále dožadujeme, nestarám-li se o vaše školství a nedělám-li srovnání. Chci mluviti jen o německých školách a musím slavnostně jménem své strany protestovati, že stále ještě není konec ostudnému zavírání'škol. Ještě, v poslední době přihodil se tento křiklavý případ: V žateckém okrese jest 16% Čechů, v městě Žatci dokonce mnohem méně. Již před dvěma lety se počalo se zřizováním českých škol, byla zřízena i jedna česká škola občanská. V minulém roce český ústav pro vzdělání učitelů, ač tento měl býti z praktických důvodů umístěn v jiném místě, neboť žáci pocházejí ze vzdáleného okolí, z Loun atd. Tento český ústav pro vzdělání učitelů jest umístěn v jedné ze 3 německých obecných škol města zátce, v Žatci zbyly pro německé děti pouze 2 obecné školy a nyní má býti ještě celých 5 tříd. obecné školy zavřeno. To se stalo v poslední době. Co by bylo toho následkem? Dosud bylo v jedné třídě 57 dětí a kdyby toto uzavření školy bylo provedeno, přišlo by na 1 třídu 76-80 dětí. To nemůže nikdo schvalovati. Dělejte, co chcete, zřizujte si škol kolik chcete, jak však můžete nám odnímati naše školy? Pomněte jen na jedno. Postavte se na stanovisko, že by zde v Čechách nebyly dvě národnosti, nýbrž jen jedna. Musili byste přece pro 3 a ¹/₂ milionu německých obyvatel, kteří dnes na národ vypadají, přece také udržovati školy. Není možno upravovati tuto otázku tím, že se jednomu škola odejme. Řeknete-li: nejprve přijdeme my, poněvadž jsme byli dříve poškozováni, a až budeme uspokojeni, přijdete na řadu vy, pak je to nejnešťastnější myslitelné, odůvodnění pro vaše počínání. Co pak má počíti soutěž mezi různými národnostmi tohoto státu a stále trvati o to, co nenasytný vojenský rozpočet ponechá na školy? To by znamenalo, že národnostní boj zde nikdy nedojde konce. Avšak jste také tam proti nám, kde vás to nic nestojí. Naše návrhy, návrhy německé sociálně-demokratické strany dělnické, které jednak v poslanecké sněmovně, jednak zde podala na zřízení báňské fakulty při německé technice v Praze a na zřízení zvěrolékařského oddělení na lékařské fakultě v Praze, leží již dávno ve výborech. Zřídili jste vedle iniciativního výboru ještě druhý hromadný hrob na návrhy. Tyto výbory samy staly se hrobem, neboť tam prostě nejsou věci projednávány, protože je předseda nedá na denní pořad. Usnesli jste se, že něj prve přicházejí k projednávání všechny vládní návrhy. Zřízení obou školských oddělení vyžádalo by si jen jaksi škrtnutí péra, to znamená, dostačilo by jen přijmouti návrhy, neboť vše je po ruce a náklad by byl tak nepatrný, že vůbec nepřichází v úvahu.

Avšak ani německým vysokým školám - a na to musím zvláště klásti důraz - nedostává se z, vaší strany dostatečné péče. Všechny naše požadavky zůstaly nesplněny. Považte, že náklady živobytí a všech životních potřeb stouply patnáctinásobně a ústavní dotace byly zvýšeny na dvojnásob. Byly povoleny částky, kterými možno sotva udržovati ústavní knihovnu. V tom směru dělá to téměř dojem - nechci tomu však ještě věřiti - že v tom jest systém, že chcete naše vysoké školy všemožně přivésti k poklesu. Ovšem toto podezření sesíleno je tím, že se snažíte přistřihnouti samosprávu vysokých škol, že ve věcech odvolání děláte potíže, ztěžujete výměnu našich profesorů s ostatními německými vysokými školami. Naše návrhy zůstávají nevyřízeny. Je jasno, že můžeme existovati jenom, jestliže budeme státi kulturně s jinými německými vysokými školami v nejživější výměně. V souvislostí s tím musím opakovati totéž, co zde bylo řečeno v minulém roce, že naše vysoké školy musí udržovati pokud možno úzké styky s německými universitami v Německu, ve Švýcarech a v Rakousku.

Dovolte mně, abych obrátil na konec ještě vaši pozornost na některé věci, jež se mi zdají býti svrchovaně důležitými a které i vám jistě, leží na srdci. Nejprve několik slov o úřednících. Rád bych promluvil za úředníky dobré slovo, byť nás otázka úředníků bezprostředně nezaujímala, úřednici čekají stále ještě na stabilisaci platů a žijí každé chvíle v úzkosti, že drahotní výpomoci budou zrušeny a že nebudou moci žíti z těch mizerných platů. Tato úzkost zdá se býti oprávněnou. Od příštího roku chcet§ jim strhovati 8% jako pensijní příspěvek a ještě daně, jež dosud za ně stát platil. Již často bylo zde promluveno ve prospěch našeho úřednictva a bylo řečeno, nebude-li správně placeno, že nebude správně pracováno. V době, kdy ceny potravin jdou do výše, kdy hrozí zrušení ochrany nájemníků, nesluší se snižovati platy úředníků. To platí ještě větší měrou pro učitele. Máme paritní zákon pro učitele. Nyní jde pověst, a učitelé jsou v největším rozčílení, že sice paritní zákon nebude snad zrušen, že však přece pokud možno ve skryté formě mají býti činěny srážky, že mají býti dělány úspory u položek, jež jsou zařazeny na drahotní výpomocí, že má se šetřiti na těch nejubožejších z ubohých, u učitelů. Vyzývám vás, nedávejte těmto snahám místa a postavte se s celou svojí autoritou proti tomuto počínání. Rád bych vyzval přítomného ministra veřejného zdravotnictví, aby nepouštěl se zřetele svrchovaně naléhavou otázku výpomocných lékařů, o které nemohu nyní dále jednati. Jsou to ubozí lidé, kteří po mnohaletém studiu konají zdatné služby a nedostávají za to žádné odměny.

Spěji ke konci. Jsem přesvědčen, že se konečné ozdravění státu může provésti pouze na socialistické základně na podkladě, jenž má pouze hospodářské poměry za rozhodující, a národnost, jakož i náboženství jako nedotknutelné ideální individuelní vlastnictví nechává bez povšimnutí. S politováním musím prohlásiti, že mezi nás a naše české druhy se stále hlouběji vsunuje klín národnostního rozporu. Všichni, kterým jde poctivě o socialismus, musí pracovati proti těmto ^tendencím. Vyzývám vás, pracujme k tomu, aby se, jak řekl dr. Franta, nestala z papírové stěny kamenná zeď, jež nás dělí a která by znemožnila v tomto státě dosažení společného cíle. (Živý souhlas a potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan kolega sen. Lisý.

Sen. Lisý: Slavný senáte! V rozpočtu ministerstva zemědělství mluví se také o malozemědělství, ale konkrétní péče o nich se tam neuvádí. Pro krátkost času nemohu mluviti o tom, jakou pozornost věnuje stát a vláda malozemědělcům. Kritika byla by však velmi nepříznivá. Zmiňuji se pouze o tom, že v ministerstvu zemědělství sedí úředníci, kteří úmyslně přehlíží malozemědělce, ano přímo pracuji proti jejich zájmům. Máme případy, a už několik, že konaly se zemědělské porady, ke kterým nebyly pozvány organisace malozemědělské, aby mohly hájiti své potřeby. Minulou středu konala se první schůze říšského poradního sboru pro zpeněžení dobytka a ani k této poradě nebyli pozváni zástupcové malých zemědělců, ač drobní malozemědělci nejvíce dobytka poskytují. Protestuji proti tomuto jednání v ministerstvu zemědělství. Veřejně s tohoto místa žádám ministra zemědělství, aby učinil konec urážlivému podceňování malozemědělců. Ministerstvo zemědělství nesmí býti doménou velkých zemědělců a velkých zemědělských obchodních organisací, nýbrž musí především spravedlivě obstarávati zájmy a potřeby malozemědělství, které potřebuje více pomoci a ochrany, nežli velcí zámožní a zbohatlí zemědělci. Valná část obyvatelstva Československé republiky zaměstnává se zemědělskou výrobou. Zemědělství je prvovýroba. Válka ukázala, vážení pánové, co znamená tato prvovýroba pro soběstačnost státu. O vítězství ve světové válce nerozhodovala jen statečnost a vyzbrojenost vojska, schopnosti vojevůdců, vyspělost a práce průmyslu, ale i zdatnost zemědělství. Poražené státy měly dosti děl, strojních pušek a ručních granátů, ale nedostatek chleba, plodin a výrobků zemědělských. Po zkušenostech, získaných válkou nutno žádati, aby náš stát věnoval zvláštní péči zemědělství. Jest třeba, aby příští rozpočet byl sděláván nejen se stanoviska celostátních potřeb a vývoje v našem zemědělství vůbec, ale aby bylo přihlíženo v něm na potřeby a vývoj malozemědělství zvláště, poněvadž malozemědělci v naší republice jsou jedním ze základních kvádrů tohoto státu. Nemohu zde shrnovati všechny požadavky malozemědělců, poukazuji na nejdůležitější, to je na provedení reformy půdy. Je to náš požadavek revoluční, je to tradiční nutnost, vyplývající z celé naší minulosti. Reformou půdy mají býti odstraněny zločiny monarchů, šlechtické hierarchie římské, spáchané na našem národě po Bílé Hoře. Jest potřeba dobré vůle všech zákonodárných činitelů a jest potřeba míti odvahu radikálně odstraniti vše, co brzdí postup Pozemkového úřadu. Smutné obžaloby ozývají se ze všech stran venkova obyvatelstva zemědělského na provádění nebo neprovádění reformy půdy. Lidu byla slíbena půda a lid jásal a dnes jest krajně roztrpčen, poněvadž půda zůstala dále v rukou latifundistů, kteří se stávají přímo drzými vůči zákonným požadavkům zemědělského lidu o reformu půdy. Neplní rozhodnutí státního Pozemkového úřadu ani soudů, ani politických úřadů a jsou případy, že z práce vyhání zemědělce, kteří se odvažují žádati o půdu. Za velkostatkáři, šlechtou, stojí různí korupčníci v úřadech a lidé se nedovolají práva a ochrany. My nemůžeme se klidně dívati na tyto nepěkné zjevy. Drobný český lid jistě si nezaslouží,, aby se s ním tak jednalo a aby byl ve svých nadějích a touze po půdě oklamán, šlechtě, velkostatkářům ponechány jsou v držení půdy, lesy, rybníky a oni toho používají k drancování. Majitelé velkostatků dávají přímo rozkazy svým úředníkům, kolik milionů musejí vytěžiti z lesů než přejdou do správy státu. Upozornili jsme vládu na toto zločinné drancování. Jest nutno energicky učiniti tomu přítrž. Z darebných peněz podporují zejména šlechtiští velkostatkáři monarchistickou propagandu a ohrožuje se bezpečnost republiky. Bude jistější, když pozemky šlechtické a církevní budou rychle předány do majetku malých zemědělců,jejichž cítění národní a republikánské jest pevné a nadšené. Jde-li reforma půdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pomalu ku předu a je-li mnoho a mnoho stížností, pak jsou poměry v tomto směru na Slovensku a, v Podkarpatské Rusi neudržitelné. Zde se provozuje přímo sabotáž v samotných úřadech pozemkové reformy. Nepřátelé republiky mají velkostatky, které drancují a pilný lid slovenský a ruský stěhuje se do Ameriky, poněvadž zde nemá půdy. Na velkostatcích magnátů maďarských se dosud nesáhlo ani na statky těch, kteří podporovali Karlův puč. Od lidu se žádá věrnost ke státu, a slovenský a ruský lid jest věren. Představte si, co se děje v duši toho dobrého Slováka a Rusa, když vidí, že k vysloveným nepřátelům československé republiky jest plno ohledů.

Nemá-li ztratiti úplně důvěru tento lid v našem státě, musíme se starati, aby otázka reformy půdy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byla vzata, vážně a pevně do rukou a aby se ihned provedlo rozdělení statků kapitalistické šlechty a to bez náhrady, poněvadž podporováním Karla Habsburga způsobily se státu našemu miliardové škody mobilisační. Provedení zákona o reformě půdy na velkostatcích nepřátelů republiky musí býti zvláště Urychleno železnou rukou, jak zákon a spravedlnost káže.

Lid malozemědělský bude státi bez rozdílu politických stran jen za takovou vládou, která dovede energicky řešiti otázku reformy půdy a půdou uspokojený malý lid zemědělský bude spolehlivým živlem státotvorným, bude nejpevnějším základem státu Československého. Ministrpresident Beneš poznal, že otázka reformy půdy musí býti opravdu řešena a slíbil, že postaví se proti
všem intrikám, které uvnitř i vně říše provádí se proti reformě pozemkové a prohlásil, že pozemková reforma je vnitřní záležitostí státu a nikdo cizí nemá práva do ní zasahovati. Ujistil zástupce lidu, že starati se bude o urychlení provedení pozemkové reformy. Malozemědělci přijímají prohlášení ministerského předsedy a vítají je. Ale již mnoho slibů slyšeli malozemědělci o reformě půdy a jsou následkem toho nedůvěřiví. Chtějí skutky, ne papírový příděl pozemků, nýbrž skutečnou půdu. Doufejme, že nastává obrat k lepšímu, čemuž nasvědčuje i zvýšený náklad na pozemkový úřad na 100 milionů Kč a příprava k rozšíření Pozemkového úřadu o několik set úřednických sil.

Pánové, znáte poměry v Pozemkovém úřadě a víte, že Pozemkový úřad má politický charakter. Je vybudován dle klíče, dle stran politických, což je jeho největší vada a jeho Achillova pata. Bude-li se při rozšíření o nové úřednické síly pokračovati podle dřívější praxe, pak to bude zneužití dobré věci k politickému a sociálnímu klamu, který neprospěje reformě půdy, ale v krátké době vyvolá prudkou vnitřní státní krisi a v cizině nám hrozně uškodí. Varuji proto před stranickým a politickým obsazováním Pozemkového úřadu. Státní Pozemkový úřad potřebuje odborníky a ne politické agitátory. (Výborně!)

Dobrých úřednických sil je dostatek. Pozemkový úřad najde potřebné síly v jiných přeplněných úřadech ministerských, hlavně v těch, které budou likvidovati, dále mezi úřednictvem a zřízenci velkostatků k parcelaci určených, o je jichž'existenci je povinen státní Pozemkový úřad se postarati. Vítáme snahy po ozdravění a zesílení politického úřadu, ale nevěříme, že tyto injekce nemocnému Pozemkovému úřadu trvale pomohou. Obávám se, že místo nápravy, která má uspokojiti rozčilené a neukojené malozemědělce, nastane nové zklamání lidu, které by bylo velmi nebezpečné, poněvadž lid by pak sáhl k svépomoci. Lépe by bylo, učiniti ihned energický řez a místo neodpovědnému úřadu svěřiti pozemkovou reformu nové svěží instanci politické dle klíče stran nezatížené, která by získala důvěru lidu, totiž ministerstvu pro pozemkovou reformu. Odpolitisováním Státního úřadu pozemkového a přeměnou jeho v ministerstvo pro pozemkovou reformu nezatíží se stát. Přestane politické protěžování při parcelaci velkostatků a přidělování půdy úřednictvu se umožní, aby poctivě a nestranně pracovali. Zavedením osobní odpovědnosti u jednotlivých přednostů oddělení a referentů urychlí se rozhodování a postup práce. Přímá kontrola Národního shromáždění nepřipustí politicko-stranické využití reformy pozemkové.

Dle mého přesvědčení jest jedině správná a účelná reorganisace zřízení ministerstva. U širokých vrstev malozemědělských tato reforma jest přijímána se souhlasem, proti ní stojí pouze ti, kteří se bojí, že přeměnou státního pozemkového úřadu v ministerstvo ztratí dosavadní stranický a politický vliv na provádění pozemkové reformy.

Vážení pánové! Je nemožností, aby lid dále snesl nynější stav, aby stát klidně k tomu přihlížel, když tolik a tolik stížností na nesprávnosti a nedostatky a chyb při přídělu půdy dle § 63, při dlouhodobých pachtech, při krátkodobých pachtech, při stavební půdě, při rozdělování půdy, při parcelačním plánu na první tři léta bylo sneseno. Také žádná demokracie nesnese, aby suverénní Pozemkový úřad rozděloval půdu velkostatkářskou, zadával zbytkové statky, dával do nájmu dvory bez odpovědnosti. Doplňky, které mají býti provedeny ve státním Pozemkovém úřadě, nestačí, ba ukáží již za několik měsíců, za rok, že nevyhovují a pak nastane chvíle, kdy lid vynutí si radikální řešení reformy Pozemkového úřadu, to jest ministerstvo reformy půdy. (Hlas: Ministra!) Zákon o pozemkové reformě dává také právo našim hrdinům za svobodu, legionářům na půdu. Legionáři nejsou spokojeni s prováděním pozemkové reformy, poněvadž půdy nedostávají. Nedostávají půdy ti, v jichž revolučním programu byl na význačném místě požadavek zabrání velkostatků a parcelace půdy. Reforma půdy má také napraviti křivdy, které se staly na našich předcích. Více než 35.000 potomků pobělohorských exulantů žije v cizině v Německu, Haliči, Polsku, Ukrajině a Rusku a zachovali si národní charakter, národní jazyk, českého ducha a chtějí se vrátiti do staré vlasti české. Pozemkový úřad je povinen nalézti jim vhodnou půdu, nový domov. Všecky politické strany měly by se postarati o to, aby vrácena byla uloupená česká půda potomkům českých hrdinů a mučedníků.

Končím a prohlašuji, že strana naše, jako strana malého lidu bude věrným nositelem a neohroženým tlumočníkem všech oprávněných snah malozemědělců. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo pánu sen. Matuščákovi.

Sen. Matuščák: Slávny senát! Pred nami máme rozpočet pre rok 1922. Ja ako člen nášho klubu komunistického nemôžem rozpočet bez poznámok nechať, pretože ten predložený rozpočet neodpovedá demokratickému a tým menej socialistickému smeru, ľebo vidíme, že v tomto rozpočtu pre rok 1922 je ľen veľkokapitálna armáda zaručená.

Pretože pre náš rudý klub len niekoľko minút je povolené ké kritike rozpočtu, niemôžem sa všeobecne o tom rozširovať a len v krátkosti poznamenám, že rozpočet našej armády je hodnýma ciframi (Sen. Kouša: To není slovenšťina!) zvýšený proti minulému roku. Prečo sú tie cifry nie snížené? Pravda, 50 generálom postupy, miesto 1 četnického generála je potreba 4 generálov držať, štátnej polície máme tiež málo, tá musí tiež v hodnú armádu vyrastnúť, a k tomu tých pár tisíc detektívov, to je bagatel, také výdaje. Naša republika musí chrániť záujmy medzinárodného veľkokapitalistického diktátu a tu sa vidí, že republika je len vtedy konsolidovaná a zabezpečená, čím silnejšú vojenskú, četnícku a policajnú armádu má. Takým spôsobom si myslia mešťácke strany demokratickú republiku s bodákmi, Pankrácom a Illavskími žalármi zabezpečiť a konsolidovať. Pekné heslo vydala tá naša kamarila, tak rečená "petka" našej vláde: "šetrit na každej čiare", a vidíme, že sa to šetrenie začína pri kultúrnych výdajoch starých učiteľských, štátnych úradníkov a iných kategóriách pensistov, pri budovaní sanatorií pre robotníkov a invalidov, potrebných nemocníc atď.

Máme na Slovensku ešte mnoho škôl, ktoré nie sú opravené a tie dietka rastnú bez kultúrnej výchovy. Máme tu štátne úradníctvo, podúradníctvo a sluhov, začnúc od úradnictva slávneho senátu až do posledného úradu, kde duševní robotníci majú kvalifikáciu, ktorí v našom štáte najťažšiu robotu vykonávajú, bez ktorých by náš štátny aparát nemohol fungovať a proti tomu vidíme, že tí ľudia nemajú zaručenú svoju zaslúženú budúcnosť; oni musia mľčať, oni musia ponížene žobrať od týchto vysokých pánov o milosť, ktorí ľen si svoje mená podpisujú pod prácu toho duševného otroka.

Tí ubihí ľudia, ktorí fyzičnú robotu majú pridelenú, sa musia klamať pred svojim bratom človekom na systém starého Rakúska-Maďarska. (Veselost. Hlas: To je báječné.) Áno to je pre vás báječné. (Hlas: To je hatlanina!) K tomu bodu bych len jednu vec povedal, že duševné a fysičné robotníctvo hubu musí otvoriť pre ten kus chleba a tá naša republika je finančné slabá a nemôže stačiť pre vaše žalúdky a pre vaše výdaje. Ale keď pán minister Národnej obrany hovoril o armáde a o zvýšenie stavu četníctva, potleskom ste uznali, že je to skutočne republika žalárov a bodákov. (Hlas: Poněvadž ji ohrožujete! V Rusku to není?)