Dovolte, abych řekl ještě několik slov k řeči pana dr. Hellera, který včera v generální debatě se dostal k slovu. Pravil: "Víme, že všechen lid dnes značně trpí břemenem daní." Včera zlíbilo se však p. dr. Hellerovi dáti ještě novou radu. Zdůrazňoval, že má býti pozemková daň zvýšena. Myslím, že tímto výrokem nemohl by snad dr. Helleru mnoha set svých druhů dojíti ohlasu, neboť musíme věděti, co letos je pozemková daň. Kdo dnes platí Kč 100 pozemkové daně, platí 20,0 až 400% přirážky, dále obecní přirážky 500%, 250% procent zemi, 250% okresu. (Sen. Link [německy]: Všechny daně stouply desateronásobně, gen pozemková daň trojnásobně!) Pro velkostatkáře je tato daň snad nízkou, pro malorolníky nikoli.

U nás v horských krajinách jsou malí domkáři, kterým by se měla ještě dávati odměna za to, že tu špatnou půdu obdělávají, poněvadž se tím musí celý rok plahočiti a dříti.

Zdůraznil jsem, že všichni trpíme daňovými břemeny, je však smutné, najde-li se strana, jež žádá, aby daně byly zvýšeny. Víme zcela dobře, že v Německu musí si dáti líbiti každý dělník daňovou srážku 10% ze mzdy, ale u nás ještě nikomu nenapadlo, abychom řekli, že se to může zavésti také u nás. Krátce a dobře, musíme litovati toho, jestliže jeden stav by ha druhý uvaloval nové daně. Všichni trpíme daněmi, nikdo si nemůže stěžovati, že z toho hladce vyjde. (Sen. Link [německy]: Musíte mluviti také o zisku jehož zemědělství nabylo za války!) Je-li vykřikováno, že zemědělci zastrčili do kapes zisky, pak ať někdo dnes jde na venkov. Připouštím, že hospodáři se za války. snad zbavili hypoték. Avšak proč? Protože hospodáři byl vzat dobytek a nemohl koupiti jiný. Dal-li si těch pár zlatých stranou, dobře, podívejme se však na pole: ta jsou vymrskána. A mají-li býti domy a stálení opět jednou přivedena do takového pořádku, v jakém byla před válkou, pak nepostačí ten papír, který jsme dostali. Musíme tedy ještě jednou litovati a říci, že jeto smutné, jestliže jedna strana zaujímá proti druhé takovéto stanovisko. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Lažo.

Sen. Lažo (rusky): Budem hlasovať za rozpočtem, jak aj minulého roku hlasoval som za ruský národ na Slovensku a v Karpatoch, ale nič sa nezrobilo so školami a mostami.

Nebudem hovoriť prázdné slová, ale pravdu: na rok 1921 bole vzaté do rozpočtu 8,000.000 Kč na opravu škol a mostov na Slovensku, ale bohužiaľ na Slovensku nič sa neopravilo, ani štátné školy ani mosty, ktoré od vojny sú zpustošené.

Len tak možno hlasovať, keď vláda dokáže tomu národu, že opraví školy aj mosty, tak môžem hlasovať nie len v mene stranickej discipliny, ale tiež v mene celého korpatoruského národa, ktorého jediným predstaviteľom javím sa v tomto zákonodárnom shromáždění. Ruský národ připojil sa dobrovoľne k československej republike, a ponesie ochotné každú obeť a splní presne tie povinnosti, aké naňho vláda naloží.

Veď my chceme, aby naša mladá republika bola bohatá a mocná a aby zaujmula jedno z prvých miest, nielen medzi slovanskými slobodnými štátmi, ale tiež medzi inými štátmi v Evropě.

Pánovia, takému významu môže náš štát prísť len pri zdravých financiách, preto budem hlasovať za rozpočtom. Prosím však vládu, aby môjho hlasovania nepokladala za dôkaz dôvery a vďačnosti karpatského národa za robotu i zásluhy vlády vzhľadom ku Karpatskej a Slovenskej Rusi; v našej republike niet druhého národa, s ktorým by bola vláda tak nespravodlivé naložila, ako s národom karpatoruským, ktorý sa dobrovoľne pripojil k Československej republike, a mal tú najväčšiu dôveru k československej vláde, a za túto dôveru československá vláda sa nám odplatila svojou nedôverou.

Iba ešte sme sa ani nepripojili, a už začala nás podozrievať, že sa chceme odtrhnúť a preto hranice Podkarpatskej Rusi boly tak vedené, že miesto, jednoho máme dve Ruska, Karpatské a Slovenské.

Práve tá časť karpatoruského národa, ktorá s drom Beskidom ako vodcom prehlásila¹ sa za pripojenie k Československu, a svojím príkladom strhla za sebou i zbytok Rusi, tá časť bola odtrhnutá od Karpatskej Rusi a pripojená k Slovensku, tak že teraz v Československu máme vlastne dve Ruska, Podkarpatské a Slovenské.

Slovenské Rusko československá vláda určila k záhube: z nevzdelaného, vojnou zničeného Rusňáka má sa urobiť Slovák, a preto vláda úmyslne nespravuje ruských škôl ani cirkevných ani štátnych, rozbitých vojnou, aby deti nemalý kde sa učiť po rusku, československí školní inšpektori prenajali štátnu školu; vo vojenských školách učia našich synov len po slovensky, tak že jestli ktorý vedel dačo po ruskú, že i to pri vojsku zabudnul, a v úradoch hovorí sa všade i píše sa len po slovensky.

A keď bol voľakde dajaký učiteľ alebo úradník ruskej národnosti, to radšej išiel na Podkarpatskú Rus, než žeby mal tu byť pod večným dozorom šovinistických úradov slovenských a českých.

A z toho, ako sa previedlo na Slovenskej Rusi sčítanie ľudu, tomu už sa smeje celý svet, že županovia a hlavní slúžni vydali priasne rozkazy komisárom, že im neslobodno zapísať nikoho k ruskej národnosti, no i preto niet divu, že pri takých okolnostiach nemožno previesť nejakú organizáciu medzi ruským národom na Slovensku.

Tomu istému dru Beskidovi, ktorý svojou vážnosťou medzi národom pripojil Karpatskú Rus k Československu, za jeho dobré dielo zakazuje sa dnes organizovať národ, a jeho robota nazýva sa maďarskou agitáciou.

Takýchto práv. dočkal sa za dobrú dôveru karpatskoruský národ na Slovensku, a teraz pohľaďme, čo sa robí v samej autonómnej Podkarpatskej Rusi, a to pánovia, pre vašu zatvrdzelosť, že biedny národ u vás má byť otrokom, ako bol za Maďarov, a to nemôže byť.

Už tri roky uplynulý od pripojenia tej zemi k Československu a do toho času nevidíme medzi nami zástupcov toho kraja. Nepreviedly sa tiež voľby do miestneho autonómneho snemu, tak že celá vláda nachádza sa v rukách úradníkov menovaných československou vládou, ktorí nepoznajú miestnych pomerov, nerozumia duši národa, a z tejto príčiny doviedli kraj do plnej desorganizácie. Administrácia Podkarpatskej Rusi neobzerá sa na pravdivé potreby toho kraja, ani sa neráta z istými prianiami karpatoruského obyvateľstva, len sluchá toho, čo jej prikazuje ministerstvo zahraničných vecí. To, pre voľaké vyššie diplomatické kombinácie rozkazuje, urobiť z Podkarpatskej Rusi podkarpatskú Ukrajinu alebo nejaké Rusínske.

V tej závislosti karpatorúskej administrácie od ministerstva zahraničných vecí leží celá príčina terajšej desorganizácie v Podkarpatskej Rusi, bo národ chce sa nazývať ruským. A Praha i Bratislava rozkazujú nazývať ho rusínskym alebo Slovákom. Národ chce, aby jeho deti učily sa zprvu vo škole po ruskú, a Praha posiela do Užhorodu rozličných učencov, aby za každú cenu vymysleli dajaký jazyk alebo aspoň nárečie, lebo ruský jazyk je pre kaťpatoruské deti nebezpečný.

Výsledkom takej roboty je, že karpatoruský národ sa rozbíja na mnoho drobných strán, a preto ztratí všetku svoju energiu vo válke národnostnej. A ekonomicky ako bol maďarským a židovským sluhou, tak je ním i teraz. Rozdelili ste nás na dve teritória. V jednej chcete nás úplne vyhubiť a v druhej chcete nám zmeniť náš názov, za ktorý tisíc rokov válčili sme tvrdošijne s Maďarmi. A vy odbierate nám poslednú spojitosť, jazyk a názov, ktoré nás spojovaly s ostatnými našimi ruskými bratmi.

A nečudujte sa, že nemáme dôvery k vašej vláde. Ale preto my vykonáme svoju povinnosť voči vlasti, ktorú sme sami sebe vybrali, ale vy pozor!

Posledná mobilizácia ukázala, že ruský národ rád išiel i teraz na obranu našej republiky. Ruský národ vykonal svoju povinnosť, a má nádeji, že bratia Česi i Slováci ďalšie nepozvolia, aby vláda večne porušovala práva karpatoruského národa. V budúcnosti žiadame lepšej spravedlnosti než teraz.

A v našich horách treba vziať sa do roboty, národ nemá zárobku. Treba otvárať bane petrolejové a uholné, akciami spojiť sa s amerikánskymi spoločnosťmi olejovými, železnicou spojiť Bardiov s Laborcom alebo s Humennom. - A v lesistých horách gazdovia protestujú proti zalesneniu, bo lesy samy roštu, ale pastvín potrebujú pre chudobu, a panské majetky majú prísť z väčšej časti národu. - V zázemiach poškodených vojnou mal by byť národ oslobodený od dane, dokiaľ nebude mu úplne ztrata nahradená. A na Slovensku štatárium malo by prestať, a treba národ učiť, čo to znamená republika.

Vo svidnickom okrese od prevratu boly veľkí keťasi s múkou a cukrom, ale prišiel čas, a dalo sa to vyšetriť četníkom proti služnovským úradom. A boli vypovedení z úradov A teraz preto ešte mňa chcú dostať zo senátu, že som ich dal vyšetriť.

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Oberleithner.

Sen. Oberleithner (německy): Velectění pánové! V archivech poslanecké sněmovny a senátu kupí, se hromady spisů, podávající svědectví o nesčetných žalobách, které německý národ zcela neobyčejnou měrou ustavičně vznáší proti tomuto státu a proti vládám tohoto státu. Nemám nikterak v úmyslu znovu opakovati tyto stížnosti, tyto ohromné stížnosti, které zde byly už opětovně předneseny. Neboť jsem si plně vědom, že kážeme hluchým uším, ale podle okolností také hluchým duším, a že ve své domýšlivosti a vítězné náladě, v níž se nalézáte, nemáte vůbec pojmu a porozumění pro to, co se týká nás, co se týká německého národa, že v tomto rozpoložení mysli nedbáte ani svých nejvlastnějších zájmů a nechcete se obrátiti, vy, kteří jste nám vzali naše sebeurčovací právo, to sebeurčovací právo, jemuž děkujete za bytí svoje, či svého státu.

Pánové! Nyní bych řekl něco také o demokratismu. Dříve však, než o tom budu mluviti, upozorňuji, že jsem demokrat, že netoliko cítím jako demokrat, nýbrž že jsem zvyklý jako demokrat také jednati. A z těchto důvodů mohu snad dostáti povinnosti v tom směru, že zde něco řeknu, co se týká řeči mého velmi váženého kolegy senátora dr. Schmidta, kterou zde před tím přednesl, a pro kteréžto vývody jeden pan předřečník ho opravoval, po případě činil mu výtky. Pokud pana dr. Schmidta znám, ani mu nenapadlo brániti se myšlence demokratismu, nýbrž chtěl říci právě totéž, co řeknu i já, že totiž vy, český národ, máte slovo, demokratismus při každé příležitosti v ústech, že o něm strašně mnoho mluvíte, ale demokraticky nesmýšlíte, ani nejednáte. Obviňujete na př. německý národ, německou říši a její vlády z uchvácení zemí; a co jste učinili vy, pánové? Vzali jste nám naši vlast a nedali jste nám za ni jinou. Pokud bude v českém národě dosavadním způsobem pěstována takováto ideologie, nemůže ani německý národ, ani jiní nečeští národové v tomto státě považovati tento stát, tuto republiku za svoji vlast. A to přece nechcete, žádáte, abychom uznali tuto republiku, v níž nás den co den politicky a hospodářsky znásilňujete a nám ustavičně, jak bylo už na tisících příkladů zde i na druhé straně v poslanecké sněmovně s plným oprávněním ukázáno, odnímáte naše nejdrahocennější osvětové poklady, vy, kteří jste nás připravili o naši vlast, a k tomu chcete připojiti ještě další, chcete nám odníti také naši rodnou půdu. To je nejtěžší obžaloba, kterou musí vznášeti plným právem nejen německý národ, nýbrž i ostatní nečeští národové, žijící v tomto státě.

Stojím ještě zcela pod dojmem řeči, kterou jsme zde dnes slyšeli, vlastně dvou řečí, a dovolím si stručně se jimi zabývati. Jedna řeč byla senátora Hladíka, obsahující těžké obžaloby hospodářského rázu, proti nimž se nemůžete ani slovem ozvati, poněvadž jsou všechny oprávněny. Já, který nikterak nelpím na dogmatech stranických zásad, jsem šťasten, že jsem tuto řeč vyslechl. Je pro nás, pro německý národ, velmi významná, poněvadž dokazuje, že se na jednom poli přece jen úplně shodneme, i když se na sjezdech stran mluví o jiných věcech, i když se říká, že se nemůžeme shodnouti. Shodneme se na hospodářském poli a na tomto poli budeme se starati o německý národ. Slyšeli jsme však také ještě jinou řeč, byla to řeč milého našeho přítele Monsignora Hilgenreinera, jenž vám před nesl za vánoční na-' lady řeč o míru. Tato nádherná, překrásné sestavená řeč je v příkrém rozporu k žalobám, jež zde byly předneseny. I tuto řeč jsem velmi rád slyšel, poněvadž právě tak, jako řečník, náležím k těm, kdož by si přáli, aby v tomto státě zakotvila myšlenka rozumu, v zájmu nás všech, v zájmu našeho hospodářství, v němž máme pracovati, vy pro svůj národ a my také pro svůj.

Jak to však ve skutečnosti vyhlíží s hospodářskými poměry, v nichž zde německý národ žije, chci vám vylíčiti na několika málo, ale za to velmi význačných příkladech. Jako všechno podnikáte z toho důvodu a dáváte se při všem vésti myšlenkou, jak byste německému lidu odňali rodnou půdu, tak chcete vzíti německému lidu i německé hospodářství a všemožně se snažíte, kapitál a všechno, co s tím. souvisí, převésti do rukou českého národa. Jediný pohled na stránku výdajů v rozpočtu a srovnání tím podmíněných daní s národním jměním, jež optimističtí znalci odhadují na 100 miliard korun, nás poučí, že peněžní hospodářství státní spočívá na úplně neudržitelném základě a musí vésti ku zkáze. Nejenom německá, nýbrž i česká sdružení výrobních, stavů podnikla boj proti této pustošivé daňové politice, avšak bez výsledku, poněvadž vláda pustila úplně se zřetele, že životní schopnost výrobních stavů znamená zajištění hospodářské budoucnosti, a tím také budoucnosti vašeho státu. Souhrn těchto zhoubných a namnoze neproveditelných zákonů, jako zákon o dani z válečných zisků, o dani z příjmů, z přepychu, o dani výdělkové, dani z obratu, zákon o dávce z majetku a z přírůstku na majetku, o dani investiční, dani z vodní síly, o poplatcích ze smluv atd., nás poučuje, že výrobní stavy musí klesnouti pod tímto břemenem, obzvláště když se vláda velmi důkladně o to postarala, aby závody byly zbaveny kapitálu nerozřešenou otázkou válečných půjček a stále ještě nejistým řešením starých pohledávek, jakož i hodnot u vídeňská poštovní spořitelny, a tím se dostaly do závislosti na bankách, kterou už nelze odstraniti. Finanční hospodářství státní souvisí nerozlučně, to víme všichni, se správou. Musíme tudíž žádati dalekosáhlé opravy v obou těchto oborech, nemá-li býti životní schopnost výrobních stavů úplně podkopána. Nejvýznačnější výdajovou položkou v rozpočtu je náklad na stálé, a dovolte, mi užíti toho výrazu, sedící vojsko. Správní řízení musí býti zjednodušeno, daně postaveny na soustavný základ, daň z příjmů musí býti upravena, výdělková daň na novém podkladu vybudována tak, aby zachytila smrtící ránu, jež hrozí výrobním stavům,, a šílenství domnělé pozemkové reformy musí přestati.

Proti čemu se však bráníme vší mocí a se vší rozhodností, je nemravnost - odpusťte mi ten výraz - a nespravedlnost ve správě finančního hospodářství. Spravedlnost je, základem všech států. Tato zásada je i ve vašem státním základním zákoně, neboť se tam praví, že všichni státní občané jsou si před zákonem rovni. Tuto zásadu si však vláda naprosto nevzala k srdci. Proti této zásadě prohřešuje se správa každým krokem. Už úřadům v mocnářství nebylo možno vytýkati, že nedbají fiskálních pohnutek. Avšak daleko větší měrou má tuto pohnutku na mysli finanční hospodářství tohoto státu. Než toto snažení fisku vzrostlo až k nemravnosti. Jako následek toho zmiňuji se jen o předpisování daní, jež vylučuje jakoukoli možnost kalkulace, o libovolném přeceňování příjmů, o činnosti pověstných daňových komisí, které nutí podniky, aby válečnou půjčku, státem neuznanou a tudíž nyní bezcennou, uváděly v plné ceně, které netrpí odpisů pohledávek za vojenskou správou a které zaplacenou daň, tedy skutečnou výdajovou položku, připočítávají k bilančnímu zisku a tím zvyšují opět daň z příjmu a výdělkovou a zároveň také základnu pro výpočet přirážek. Další nemravnost je v tom - a to považuji za obzvláště důležité - aby byly už konečně jednou provedeny volby do daňových.komisí, které se nekonaly už více než 10 let, aby výrobní stavy získaly konečně možnost, ustanoviti ke své ochraně mladší, s novodobými poměry obeznámené muže, k nimž by měly důvěru. Nemravnosti je dále, že berní správy, které nedbajíce svých předpisů hned ukládají vysoké pořádkové pokuty, samy pořádku nezachovávají, předpisů nevydávají, odvolání nevyřizují, rozkladů a námitek ústních i písemných prostě nedbají a na ně neodpovídají. Nemravnost je dále ve správních opatřeních. Zmiňuji se pouze o odstavení německých dodavatelů při státních dodavkách a zakázkách a jest to zvláště ředitelství státních drah v Olomouci, které se při tom vyznamenává, které úplně přerušilo obchodní spojení s německým obchodním světem a už déle než rok neobjednalo ani jediného hřebíku u Němce. Zmiňuji se o úmyslném zanedbávání mého volebního kraje a obzvláště města Šumperku, které je téměř ode všeho železničního spojení odříznuto. Několikráte mohli jsme dokázati ředitelství státních drah v Olomouci, že by bylo velmi snadné, zaříditi jiné spojení ze Zábřehu do Údolí Děsné. Ale proč pak jste na tuto žádost měli vždycky jen krčení rameny a zamítavou odpověď? Poněvadž by to znamenalo pomoci hospodářsky německému údolí Děsné a směrnice olomouckého ředitelství státních drah, jako všechno, jde za tím cílem, hospodářsky je poškoditi, právě proto, zeje to německé území. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Zmiňuji se o nemravném jednání ředitelství pošt a telegrafů, která přijímají pojištění cenných balíčků a počítají při tom pojišťovací prémii ve francích podle denního kursu, naproti tomu, ztratí-li se pojištěný balíček, počítají škodu tak, že frank se rovná jedné koruně. Kdyby si tak počínal soukromník, bylá by jistě všechna státní zastupitelství v této republice vzhůru. Všechny stížnosti na to zůstávají úplně nevyřízeny. Zmiňuji se dále o nezákonných a tudíž nemravných přehmatech v počínání ředitelství státních drah v Olomouci. Poslouchejte a divte se - totiž vy se nebudete diviti, poněvadž jste ve svých hospodářských poměrech uvykli na sta takových případů - že v jednom určitém případě bylo majiteli skladiště, který pro úplné uváznutí obchodu nebyl s to, zcela zaplatiti velmi značnou investiční půjčku za toto skladiště, pohroženo - a tato hrozba byla také provedena, že mu bylo po několik dní odepřeno přistavování vozů, na něž má každý odesilatel nárok. Zmiňuji se o libovůli při udělování, či lépe řečeno, při odpírání dovozních a vývozních povolení, o kterémžto počínání my, kteří jsme zaměstnáni v hospodářském životě, můžeme tvrditi, že je naprosto jednostranné a že se zde také postupuje pod zorným úhlem národnostním. Podobnou kapitolou je vydávání pasů, o čemž můžeme my v pohraničním území velmi podrobně mluviti. S obzvláštním důrazem však musím se zmíniti o bezmezné libovůli při udělování koncesí. Neblahé daňové zákonodárství nutí výrobní stavy ve velmi četných případech ke změnám, pokud jde o formu společnosti. Němečtí podnikatelé mohou si nadarmo nohy uběhati, aby dosáhli povolení, založiti novou společnost, zvýšiti kapitál, nebo přeměniti společnost v akciovou. Toto odvětví správy je však v rukou kteréhosi ministerského rady, který je tam nahoře v ministerstvu financí rovný téměř Pánu Bohu. Bez jeho schválení nestane se na tomto poli ničeho. V ministerstvu financí je veřejným tajemstvím, že se ani sám ministr neodváží bez jeho svolení něco podniknouti, právě tak, jako že je úplně pod vlivem dr. Rašína a živnostenské banky. (Německé výkřiky: Jmenujte!) Je to ministerský rada dr. Pára, chcete-li znáti jméno, žádá-li akciová společnost v německém území, která je udržována výhradně, německým kapitálem a zaměstnává výhradně německé dělníky, o povolení zvýšiti kapitál, musí prodati akcie Čechům a kooptovati českého správního radu. Ovšem že nikoli československé členy dozorčí rady, nýbrž velmi podrobně do srdce a ledví vyzkoušené Čechy! Kterási pražská firma, změněná v akciovou společnost, která před tím nebyla v žádném spojení se živnobankou, musela za svou přeměnu v akciovou společnost splniti podmínku, že převedla nejméně 50% svých akcií na Živnobanku. Angličan, který se o této věci dověděl a který je s tímto podnikem ve spojení, podivil se, že v moderně spravovaném státě, jak si tato.republika namlouvá, ve finančně politickém, oboru něco tak nespravedlivého, ale já smím tvrditi, že toto slovo není přiléhavé, že by se mělo říci, něco tak nemravného, může se přihoditi. Z toho je patrno, že jinak schopné hlavy, jako tento ministerský rada, neslouží zájmům státním, nýbrž zájmům plutokratická klika, poněvadž hlavní jeho úlohou je, státní občany německé národnosti označiti jako státní občany druhého řádu a působiti k tomu, aby německý průmysl tohoto státu prostoupen byl českým vlivem. Od zákonů se všeobecně očekává a má se za to, že mají upravovati právní poměry podle všeobecných právních zásad, československá vláda se od této jedině správné cesty už několikrát uchýlila. Jedině rozhodující směrnicí se stal nikoli zájem veškerenstva, nýbrž předmětem zákonů se stal prostě zájem klik. Zmiňuji se v tomto směru o zákonu o nuceném rozdělení v bavlnářském průmyslu, jímž společnost s omezeným ručením byla přeměněna ve společnost s ručením neomezeným, dále o neuvěřitelném zákonu o francouzských ukořistěných strojích, o čemž před nedávném měl příležitost v této sněmovně znamenitě promluviti sen. Link. Tento zákon prostě šlape všechna právní ustanovení o poctivě nabytém vlastnictví. Pohnutkou je vylhané tvrzení, že jsme k tomu povinni podle mírové smlouvy. Zájem domácího průmyslu a domácího dělnického obyvatelstva je zde úplně zatlačen do pozadí zájmem několika málo francouzských průmyslníků, kteří bez toho budou odškodněni podle reparačních ustanovení mírové smlouvy.

Nuže o těchto věcech mohl bych ještě mnoho, velmi mnoho říci, avšak nyní ke konci chci se zabývati ještě jen dvěma věc-, mi. Je to nejprve otázka elektrisace Moravy, zahájená už za starého Rakouska dr. Pluhařem a dr. Lichtem, s níž se však až dodnes nikdo dále nezabýval, poněvadž se už tehdy seznalo, že tato hospodářská záležitost nemá sloužiti ničemu jinému, než počeštění německého území. A to co se tehdy tvrdilo, lze nyní úplně vyčísti ze stanov této společnosti. Vezmete-li si tyto stanovy, shledáte, že na základě poměrů hlasů, po případě účastenství, není německému kapitálu možno, náležitým způsobem se zúčastniti a že německé obce dostaly se samozřejmě v této společnosti do postavení menšiny. Vedle této severomoravské elektrisační akce jest zde svaz německých elektráren, který má jedině ten účel, svépomocí, vlastní hospodářskou prací zásobiti zemi elektrickým proudem. Prosím jsem technik, prohlédl jsem si veliké elektrárny v Sasku, Bavorsku, v Belgii a v jižní Francii a nejsem nepřítelem elektrisace, je-li široce založena a vedena s pronikavého hlediska technického. Avšak podíváte-li se na elektrisaci Moravy, jak taní se provádí, pak shledáte, že je pochopitelno nejen se stanoviska technického, nýbrž i všeobecně hospodářského a právě tak i národnostního, že se tomu bráníme. Co však se děje? Zakročuje moc státní a obcím, jimž by stačilo položiti jen zcela krátké vedení, aby dosáhly spojení se svazovou elektrárnou, se toto vedení zásadně nepovoluje, jen aby byly nuceny připojiti se k t. zv. severomoravské síti; a to vyžaduje, aby bylo postaveno celé kilometry dlouhé vedení. Na tyto výdaje jsou zde peníze. Na druhé straně však nastane velké hospodářské vystřízlivění, až totiž tato společnost bude museti skládat účty ze svého "má dáti" a "dal".

Nyní druhý případ. V Šumperku byly až do nedávná na obvodu města, na pokraji městského lesa vodoléčebné lázně, které
byly v praveni slova smyslu útočištěm nemocných z chudších tříd obyvatelstva. Toto sanatorium dostalo se neobratností předešlého majitele do rukou společnosti pro úrazové pojištění. A co se stalo? Vlivem, který mají členové "Národního výboru"
nahoře, musilo se toto sanatorium za každou cenu dostati do rukou státu, ačkoli lidé, kteří jsou k tomu povoláni, jako dr. Hollitscher, varovali stát před tím, aby z těchto lázní nedělal útulek pro pijáky, pro kterýžto účel se tento ústav nehodí. Přes
tyto námitky bylo však toto sanatorium zakoupeno ministerstvem zdravotnictví, poněvadž si to členové "Výboru" přáli, aby
byl do německé severní Moravy zaražen klín.

Takové věci se dějí a pak chcete aby zněly zvony míru a abychom my se své strany vyšli vstříc v ohledu národnostního smíření. Pánové! Změňte se, dejte nám co je naše, nechte nám naši rodnou půdu a pak si nebudete muset stěžovat na německý národ; on bude řádně a zdatně hospodařit na své vlastní, půdě, což vám bude konec konců v cele vaší správě hojnou měrou k dobru.

Takových nemravností, takových nespravedlností - úmyslně opakuji - dala by se uvésti ještě celá řada. Vybral jsem jen nejdůležitější, abych dokázal, že stát musí celé své bytí i v hospodářském ohledu opírati o násilí. Tím dlužno také vysvětliti, že nedávno byla neodvislost soudcovského stavu na další období zrušena; neboť nemravná správa může se udržeti jen tehdy, je-li jista, že soudy na její pokyny odsoudí ty, kdož se vzepřou vládnoucí soustavě. Ze všech těchto důvodů nemůžeme samozřejmě hlasovati pro váš rozpočet. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr. Herben.

Sen. dr. Herben: Slavný senáte! Prosím vás za shovívavost, budu-li mluviti o něco děle než je zvykem s naši strany, neboť já málo nadužívám vaší trpělivosti; v tomto slavném shromáždění jsem ještě nemluvil. Ale věci, o kterých chci dnes promluviti, jsou tak důležité, že ač churav, dal jsem se takořka dopraviti sem, jen abych mohl jisté přání a stesky v tomto slavném shromáždění přednésti.

Prvá věc je maličká, je to jen upozornění přítomného pana ministra zdravotnictví nato, že český skauting. dostal od ministerstva školství jen dva tisíce korun, od ministerstva zdravotnictví nic. Prosím, uvažte pánové a dámy, že v našem českém skautingu je organisováno 14 tisíc české mládeže, chlapců a děvčat, a ze tento skauting má 380 středisk. Tento skauting v této chvíli vyhánějí v Praze i z místností, které má a je bez přístřeší. Zdá se mi, že je to nechuť některého úředníka v ministerstvu zdravotnictví ke skautingu, že z tohoto místa nemůže skauting dostati podporu. Tolik se mluví o tělesné.výchově, tolik krásných článků vychází o skautingu a jeho vlivu. V našem prvém shromáždění, za vlády prvé koalice, byla'nálada, aby skauting byl zaveden povinně do škol, a tu najednou taková organisace 14tisícičlenná, se 380 středisky, důležitá i na Slovensku, odchází se státní subvencí dvou tisíc K, kdežto na příklad z téhož ministerstva zdravotnictví německý Sport-Verband dostal 36 tisíc K. (Slyšte! Hlas: To bude omyl!) -To není omyl, to jsem viděl. - Myslím tedy, že toto upozornění panu ministru stačí, aby se poohlédl na to, nebyl-li někdo zaujat.

Ale to byla jen připomínka. Důležité věci, o kterých chci mluvit, jsou jisté věci kulturní. Jsou to v celku tři věci: O církvi československé, o církvi českobratrské a o těch gymnasiích slovenských, která tolik prachu zvířila v poslední době.

Tedy o církvi československé. Vážení pádové a. dámy! Nikoho, kdo zná život našeho národa, nemohlo překvapiti, že po převratu politickém dostavoval se ponenáhlu také převrat církevní a náboženský, neboť jakmile jsme súčtovali s Vídni, bylo přirozeno, že budeme, že aspoň mnozí budou účtovati s Římem, a to tím spíše, že to byli právě Habsburgové, kteří také ten Řím přivedli do Čech, přivedli sem Jezovity. (Sen. Walló: Přivedli světlo! Řím je pře celý svět!)

Pane kolego, šetřte mé churavosti, já se s vámi nebudu příti. Pokud se pamatuji, já jsem vás také nikdy nevyrušoval.

Moje mínění je to, že nikdo nemohl býti překvapen, že takové hnutí církevní u nás vzniklo. I v té organisaci katolického duchovenstva, v Jednotě, vedle stavovských zájmů₍jsou čistě náboženské požadavky, a kdo vidí, jak se lidé účastní náboženských přednášek, kdo vidí hnutí spiritistické, a theosotické, dosvědčí, že všechno ukazuje na to, že jde o náboženství. Lidé venku chtějí býti nábožní, a když přicházejí řečníci, prosí, aby nemluvili agitačně a politicky, nýbrž přejí si věděti něco o náboženství. Církev československá prostě vznikla a je tu. Hnutí toto bylo s počátku přímo živelné. Zdá se mi, že mohlo být v církevním oddělení v ministerstvu školství a národní osvěty řešeno vládou jednoduše. Kde církev československá zaorala kostely, mohlo prostě přepsati práva a povinnosti na nového držitele, zejména tam, kde celá obec i se svými duchovními přestoupila, a tím způsobem by se bylo via facti rozdělení obou církví provedlo. Byly by prostě obě žily vedle sebe, a bylo by se přivodilo klidné spolužití, zejména kdyby církev římská pochopila, že také ona sama může býti v této republice minoritou. Církevní oddělení v ministerstvu školství nezachovalo však nestrannost, nýbrž postavilo se na stranu církve katolické.