Další prostředek, aby průmysl v Jablonci byl zveleben, jest připojení jmenovaného města k síti hlavních drah. Je to starý požadavek, již ve starém Rakousku byla teto žádost podávána, aby Jablonec byl připojen k hlavní síti drah. Dotyčná trať z Liberce má jen délku 6-7 km. Tato trať se však nestaví, a zboží, jež dochází do Jablonce, případně z Jablonce odchází, musí dělati okliku více než 20 km. Také zde byly dány sliby, že něco v té věci bude uděláno, avšak sliby zůstaly sliby, stále opět bylo poukazováno na to, že není k tomu potřebných prostředků, že proto není možno přikročiti k provedení této otázky.

Nyní na konec ještě několik zcela krátkých slov o bytové nouzi, protože jsme toho mínění, že i bytová nouze je s věcmi mnou uvedenými ve velmi úzké souvislosti. Již soudružka Perthenová poukázala na to, že na všech stranách jest bytová nouze přímo katastrofální, především je veliká v průmyslových střediscích, a tak také u nás v Jabloneckém okresu. Obce a také město Jablonec se pokusily čeliti bytové nouzi vystavěním domů, avšak vláda nepodnikla naprosto ničeho, aby tyto nepříznivé poměry byly odstraněny. Nestará se ani o to, aby tu byly místnosti pro státní úřady a zaměstnance; totiž ona se již stará, ovšem velmi pohodlným způsobem. Je-li na příklad na českou 'státní školu nebo na nějaký státní úřad dosazen nový učitel nebo úředník, udělí se zcela prostě obci příkaz, že obec má pro tu neb onu osobu opatřiti byt. Ovšem, to je pravda, jsou zákonná ustanovení, avšak po tom se nikdo neptá, odkud má obec byt vzíti. Kdyby vláda stavěla pro své úřady a zaměstnance byty sama, ulevila by tím obcím. Jablonec má na příklad důchodkový úřad, tedy státní zařízení, jež je nedostatečně umístěno. Lidé, kteří tam úřadují, chtějí míti jiné místnosti. Co dělá finanční úřad v Liberci? Napíše prostě městské obci lístek, že nutno pro důchodkový úřad opatřiti jiné místnosti, jinak, že bude tento úřad přeložen z Jablonce do Tanwaldu. To je svrchovaně pohodlný způsob, jak vláda vystupuje vůči obcím, žádali jsme v Jablonci, před velmi dlouhou dobou jo stavbu úřední budovy. Státní ústavy a úřady jsou umístěny v rozličných budovách. Jeden referát okresního hejtmanství je v tomto domě, jiný v jiném. Práce u státních úřadů jest následkem toho rozstrkání, že jednotlivé referáty jsou porůznu umístěny, nesmírně ztížena a bylo by v zájmu vlády a státní správy, aby hleděla k tomu, aby státní úřady byly umístěny v jedné budově. Na stavbu úřední budovy byla, ač již v minulém roce ministr financí a ministr veřejných prací prohlásili, že stavbě úřední budovy nestojí nic v cestě - bylo to již v r. 1919 - zařazena částka 270.000 Kč na tuto stavbu, a nemýlím-li se, také v rozpočtu na rok 1920. Obec poskytla pozemek a věnovala rovněž ¹/₄ milionu korun k těmto účelům, avšak po stavbě není naprosto ani stopy.

Pochopíte tedy, že netoliko ze zásadních, nýbrž také z čistě věcných důvodů musíme hlasovati proti tomuto rozpočtu. (Souhlas).

Předseda (zvoní): Pan senátor dr. Schmidt nazval ve své řeči naši, republiku policejním státem. Volám jej za tento nepřípustný výrok dodatečně k pořádku. (Výborně!)

Ke slovu přichází další zapsaný řečník pan sen. Filipínský. Uděluji mu slovo.

Sen. Filipínský: Vážený senáte! Já nebudu dlouho mluviti, poněvadž - řekněme si to upřímně - je mluvení v této debatě bezúčelným. Kdybychom mluvili až do Sylvestra, do 12. hod. tak se na tomto rozpočtu, který se právě projednává, nesmí ničeho změniti. Rozpočet se předloží krátkou dobu před ukončením roku, takže není ani rozpočtovému výboru, tím méně plenu možno, aby o něm dal svoje dobrozdání, aby ho mohl důkladně prostudovat.

Ačkoliv naše strana hlasovati bude pro tento rozpočet, přece jenom musím zde prohlásiti, že nesouhlasíme s celou řadou věcí, které jsou v tomto rozpočtu obsaženy, jmenovitě se chci zmíniti o některých věcech ke kapitole ministerstva národní obrany.

Pan ministr národní obrany před chvíli pronesl chválu na armádu. Já jsem dalek toho, abych armádě této činil nějaké výtky, ale chci poukázati na několik nezdravých zjevů, které v naší armádě jsou a které nutno odstraniti, má-li býti armáda takovou, jakou ve skutečnosti býti má. Podle úředního udání obnáší výdaje pro naši armádu za loňský rok 3.414,627.496 Kč, pro naši republiku, čítající ne celých 14 mil. obyvatelů, zajisté to suma ohromná.

Letos požaduje ministerstvo národní obrany 700 mil. na výzbroj a výstroj, kterého jest nevyhnutelně potřebí, neboť skladiště vojenská jsou z velké části prázdna. Stoupne tím tedy potřeba naší armády v tomto roce o další miliardu. Když na jedné straně vydání stoupá, mělo by se pomýšlet na druhé straně na úspory. Ale naše vojenská správa, jak se zdá, jest jen k tomu, vydávat a utrácet, ale peníze opatřovat a z lidu ždímat, o to ať se starají zákonodárné sbory.

Svého času bylo poukazováno v denním tisku na velký počet oddělení ministerstva nár. obrany a ohromný počet zaměstnanců v nich. Tak podle oficielního sdělení bylo přes 800 gážistů zaměstnáno v tomto ministerstvu. Ve starém Rakousku mělo ministerstvo války podle schematismu z r. 1914 právě jen o dva gážisty více než naše ministerstvo nár. obrany. Jaký to nepoměr při říši 47 milionové k naší republice, že by počet zaměstnanců u ministerstva národní obrany byl od té doby snad restringován, není veřejnosti dosud ničeho známo.

Podle "Přehledu", orgánu úřadu vyšších velitelstev a ústavů, vydaného organisačním oddělením generálního štábu ministerstva národní obrany dne 22. ledna t. r., má toto ministerstvo asi 11 odborů rozdělených na 53 oddělení. Zajisté závratná suma. Mnohá v přehledu tomto uvedená velitelství zdají se - a lépe řečeno - jsou zbytečnými. Tak existuje asi 11 správ československých vojenských velkostatků a jedna správa vojenského dvora, posádky jsou. uvedeny, avšak organisace těchto správ veřejnosti známa není. Bylo by záhodno zvěděti, jakou rozlohu mají tyto velkostatky. Je-li jenom několik kousků bývalých pevnostních pozemků, které byly před válkou přiděleny jednotlivým pododdělením, rotám, k pěstování zeleniny, jako na příklad v Olomouci, proč pak zřizovány pro ně vlastní správy? Je-li však rozloha jejich velká, proč se nerozparcelují? Dále existuje 33 vojenských správ průmyslových podniků. K čemu ty jsou, těžko chápati, když žijeme již tři roky v míru. Podobně, k čemu je pět stanovisk vojenských kurýrů? Rozum obyčejného republikána nemůže chápati, proč máme vojenský odbor zvláštního meteorologického ústavu v Praze se stálou meteorologickou stanici, v Chebu, češ. Třebové a Staré Ďalé u Komárna. Nestačí nám státní meteorologický ústav pražský, mající na slovo vzaté odborníky? Musí se vojenská správa ještě separovat? A ještě záhadnějším jest, že podle nařízení, vydaného v poslední době, musí posádková velitelství z 18 míst v Čechách, z šesti z Moravy, z osmi ze Slovenska a z jednoho z Podkarpatské Rusi, tedy z 33 míst, posílati na adresu "Meteor" Praha, dvakráte denně telegramy o počasí, panujícím větru atd., pro účely letecké. Snad by bylo mnohem jednodušší, kdyby dotyčné letecké oddělení se zeptalo po tom všem telefonicky u státního meteorologického ústavu, který podobně zprávy zajisté z celé republiky dostává, a nejen, že by tím nebyl obtěžován vlastní telefon, ale také by se ušetřila hezká suma peněz, neboť, počítá-li se jenom po čtyřech Kč jeden telegram, dělá vydání za telegramy ročně asi 100,000 Kč. Za starého Rakouska, kde vojenské úřady s civilními nechtěly míti nic společného, se přece něco podobného nestalo. Tu vojenská správa nevyhazovala zbytečně peněz, a pěkně se pozeptala, kde toho bylo zapotřebí, odborných civilních úřadů a více šetřila. Mezi školami v přehledu výše jmenovaném jest uveden také kurs pro výcvik psů v Kostelci nad Orlicí. Instituce ta, docela nová, kterou staří vojáci vůbec neznají. V dobách předválečných,, bylo více pokusů činěno s výcvikem psů, ale nedosáhlo se kýženého výsledku, neboť jeden vojín se nemohl výhradně věnovat k výchově jednoho psa, jak toho výcvik vyžaduje a jak se to děje u psů honících a strážných. V naší republice byl za velitele kursu tohoto vybrán štábní důstojník, který za tím účelem byl sedm měsíců přidělen ministerstvu národní obrany jako referent a byl pověřen úkolem, aby hledal po vlastech našich vhodné místo pro tento důležitý ústav, a našel ho v Kostelci nad Orlicí. Působí tam od července 1920 se dvěma rotmistry a dvěma vojíny. Psy mají dosud dva a ústav bude prý zřízen na 250 psů. A ve vojenském rozpočtu je na tento ústav zařazeno 600.000 Kč. Myslím, že věnování takovéhoto obnosu na psy a holuby mohlo by se věnovati na daleko důležitější věci. Tedy pro dva psy štábní důstojník se 4 muži; to jest drahá universita. Další organisace této školy není rovněž známa širší veřejnosti. Bylo by zajímavo, kdyby ministerstvo národní obrany prozradilo, kolik peněz ústav ten již stál, když jenom velitel při propočítání služebních let dostal doplatek asi 10.000 Kč. To všechno jsou úřady, bez kterých by se naše armáda docela dobře obešla a které jsou docela zbytečné a mnoho peněz by se ušetřilo, kdyby se zrušily, neb zavedením milice musí vojenská správa hleděti v prvé řadě, aby vycvičila vojína, jak náleží a nestarala se o tak zvané atrakce.

Účelným a v nynější době i poměrům odpovídajícím zdálo by se oddělení pro přípravu milice, zřízené při ministerstvu národní obrany. Vedením jeho byl pověřen bývalý úředník magistrátu města Prahy, který jak sám praví, jest 20 roků důstojníkem (ovšem neaktivním) a 10 let prý studuje vojenství. Bylo by záhodno, kdyby veřejnost zvěděla více o činnosti tohoto důstojníka, neb jinak nabude přesvědčení, že tento úřad je více méně dobrou sinekurou.

Nyní ještě několik slov o hesle šetření. Nejen u nejvyšší naší instance vojenské, ale také u nižších velitelstev dalo by se zredukováním sil, různých přebytečných referentů, mnoho na vydáních ušetřiti. Naše velitelství pěších divisí jsou nejméně tak vybudována, co se počtu gážistů týče, jako sborová velitelství za starého Rakouska. Jenom v Čechách máme pět takových velitelství - sborová velitelství byla však jen dvě - veliký to rozdíl. Co tu ještě posádkových, velitelství v naší republice, kde vedením dotyčné agendy pověřen vždy nejméně jeden důstojník, kdežto ve staré armádě zastával službu tuto pobočník mimo své funkce.

Ve větších posádkách, kde byl u tak zv. "Platzkommanda" jeden důstojník, obyčejně k řadové službě, nezpůsobilý kapitán, nyní za těchto okolností ba i za menšího počtu vojska v posádce zastávají podobnou službu tři důstojníci a to - jeden štábní důstojník a dva nižší důstojníci.

A jak je tomu u jednotlivých pluků? Důstojník, pověřený vedením důstojnické stravovny, tedy soukromě instituce důstojnické, nekoná jinou službu než tuto. Vedením augmentačního skladiště důstojnických konsumů jest pověřen buď kapitán s gáží podplukovníka, která se rovná gáží soudního rady, anebo přímo štábní důstojníci. Za starého Rakouska byl určen k podobným službám podřízeným obyčejně tělesně neb duševně k frontovým službám nezpůsobilý nadporučík, který dosažením hodnosti kapitána svou vojenskou kariéru ukončil, vzdor tomu, že tehda v poměrech mírových spravoval státu majetek v ceně přes l milion K, což by nyní odpovídalo našim 10-20 milionům Kč.

Jak však nynější augmentační skladiště vypadá, to těžko vylíčiti. Podobně asi, jako krám staré veteše. Když je vyšší důstojník na špici závodu, tu personál musí býti poměrně ve větší míře a proto nesmí scházeti alespoň jeden poddůstojník z povolání a přiměřený počet ostatního mužstva, třebas práce nebylo. Dříve byl předepsán pro augmentační skladiště z mužstva jen jeden poddůstojník v hodnosti desátníka a několik pěšáků ke skladištním pracem.

Také rozdělení důstojníků k jednotlivým plukům není racionelně prováděno. Tak na př. v posádce, kde je šest rot jednoho pluku, je šest štábních důstojníků, a to jeden velitel, jeho zástupce, jeden velitel praporu, jeden velitel druhého praporu, který by měl vlastně býti tam, kde jsou ony dvě druhé roty. Čtyři tedy mají co dělati a jejich zařazení je podle předpisu oprávněno. Co však dělají zbývající dva majoři? Těm se také musí přiděliti služba, a tak jeden je předsedou řekněme disciplinárního výboru a druhý velitelem vojenských hasičů. Tím jest jejich existence odůvodněna - na práci, nemají však ničeho. Celkem se jeví vůbec v naší armádě přebytek štábních důstojníků, zvláště mladých. Jak však to vypadá u nejnižších jednotek vojenských, tak zv. rot, baterií atd.? Tu jest většinou jeden velitel, mladý kapitán a málo kde důstojník subalterní. Podle toho musí vypadati výcvik, když u roty 125 mužů čítající není mimo velitele žádného důstojníka. Nadporučík jest v kursu, poručíka vůbec tam není, nejstarším, t. zv. služby vedoucím jest četař nebo desátník, účetním poddůstojníkem rovněž takový mladík. Za to v centrálním úřadě vojenském může každý viděti, kdo tam má co dělati, jakou práci zastává rotmistr z povolání. V několika kancelářích píše adresy na obálky.

Hezkou institucí na pohled a k poslechnutí jsou naše plukovní hudby. O následujícím si můžeme udělati posudek, co instituce tyto stojí, bez nichž by se vojsko docela dobře mohlo minout, a které ke zdatnosti naší armády ničím nepřispívají. Stav plukovní hudby obnáší jednoho kapelníka, 11 poddůstojníků z povolání, 49 ostatních mužů, 6 žáků - elévů - a jednoho koně k tahání bubnu. Počítám-li gáži kapelníka 5000 K, gáže 11 poddůstojníků z povolání jenom po 1000 Kč, je to měsíčně 11.000 Kč, vydržování 55 mužů denně nejméně po 20 Kč, měsíčně tedy 33.000 Kč a koně měsíčně 600 Kč, dostaneme okrouhle číslici 46.100 Kč měsíčně, ročně pak 541.200 Kč. U 48 pěších pluků činí vydání to asi 26 milionů Kč. Hraje-li hudba jednou týdně zdarma pro obecenstvo, stojí republiku každý takový koncert přes 10.000 Kč, zajisté hodně drahé pobavení. Zrušením vojenských hudeb by se ušetřilo 2880 mužů a kapelníci by mohli býti upotřebeni při administrativě armády.

Také pokud se koní v naší armádě týká, nikterak se nešetří penězi. V posádkách ať velkých nebo menších jest viděti, že jak důstojníci, tak i. poddůstojníci jezdí se svými rodinami na výlety v povozech v nichž jsou zapraženi erární koně a jež řídí vojáci. Není dozorčího inspekčního důstojníka, sebe mladšího poručíka, který by šel přehlížeti stráž pěšky, každý k tomu musí míti na sebe kratší cestu ne-li auto, alespoň erární povoz. To před válkou v našich posádkách přece nebylo. Takový luxus přijde při nynějších poměrech hodně draho.

Rozpočet náš zatěžuje - jak jsem již řekl - také ve velké míře zbytečný počet důstojníků v naší armádě. Daleko větší armáda rakouská neměla snad tak velký počet důstojníků jako naše republika. Tak na příklad přijde v naší armádě na 12 mužů jeden důstojník, na 10 mužů jeden rotmistr a na 3 muže jeden četař. Porovnáme-li však druhou stránku, to jest školství, vidíme, jak jsem nedávno zjistil, že připadá na 60 dětí průměrně jeden učitel.

To jest hodně křiklavý nepoměr. Bylo by tedy nutno alespoň polovici důstojníků z armády propustiti a vydání na ně věnovati škole.

Rovněž příští manévry budou státi naše poplatnictvo značnou sumu, a to, jak bylo v rozpočtovém výboru debatováno, budou prý státi příštím rokem jen maličkost, 40 milionů korun. Zajisté hodně drahá hra na vojáky.

Jedno přání bych měl k ministerstvu národní obrany, které sice nikterak nesouvisí s rozpočtem, bylo by však nutno, aby bylo splněno. Jedná se o ty nešťastné návratce z Ruska, kteří jsou ubytováni v karanténních barácích v Pardubicích. Tito ubožáci přišli z Ruska vyhladovělí, polonazí a bosí a ubytováni jsou ve zmíněných barácích, v nichž zmrzají na novo, neboť jsou tam veliké světnice a v každé pouze jedna malá kamínka. Mezi těmito nešťastníky jsou ženy a děti, a tu by bylo přece jenom nutno, aby ministerstvo národní obrany věnovalo těmto ubožákům více pozornosti a dalo tam postaviti dostatečný počet kamen, což jen při trochu dobré vůle by bylo zcela dobře možné.

A nyní jak vypadají přehlídky v naší demokratické armádě? Ohlásí se generál na přehlídku malé pohraniční posádky. Vyšší velitelství nařídí, co jednotlivé roty a čety mají nacvičiti, aby byl pan generál spokojen. Cvičí se plné čtyři neděle předem, místnosti v táboře, kde jest vojsko ubytováno, se vyprašují a větrají, okna se na rychlo zasklívají, popel přes zimu přede dveřmi nahromaděnný se odstraňuje, zahrádky se upravují atd., až konečně pan generál jest zde. To se rozumí, že přijel autem přes to, že městečko leží bezprostředně při dráze a má výhodné spojení, ale podle způsobu rakušáckého musí se okázalosti dodati lesku a váhy autem, aby vojáci, pro něž je dobrá dráha, byli omráčeni. A druhý den ráno v 8 hodin je přehlídka. Vše podle nastudovaného programu. Pana generála více zajímají však kolem ležící hory, ptá se svého okolí po jednotlivých názvech hór, po malé půlhodince řekne našim hochům "Na zdar" a odjíždí autem dále na prohlídku nedaleko ležících skal. Hoši se ptají svého velitele, jak dopadla přehlídka a co říkal pan generál. Vždyť jste ho slyšeli. Řekl "nazdar" a věc byla odbyta.

Tak vypadají přehlídky vojska v naší demokratické armádě.

Pánové, takovýchto a jiných věcí, jež by mohly a měly býti předneseny, jest ještě celá řada. My žádáme jich přísné vyšetření a odstranění. Obrana republiky vyžaduje řádné, přísné a šetrné vojenské správy, vyžaduje armády demokratické a vyžaduje, abychom již dnes konali pilné přípravy pro zavedení systému miličního, jenž má již po třech letech vstoupiti u nás v platnost. Zájem státu a všeho jeho občanstva dnes také vyžaduje, aby presenční služba vojenská byla zkrácena a abychom tímto způsobem došli k, tomu touženému cíli, aby branná moc republiky nebyla její pohromou, ale skutečnou oporou, oporou demokratického řádu ve státě a oporou míru na venek. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Předseda (zvoní): K slovu dále přichází pan sen. Hübner.

Sen. Hübner (německy): Slavný senáte! Jestliže dnes na tomto místě vedeme speciální debatu, jsme si toho vědomi, že dík panujícím tak zvaným demokratickým a republikánským zařízením je vlastně pouze formalitou, poněvadž je to úplně lhostejno a zůstává nepovšimnuto, co se přednáší. My Němci musíme přece však použíti každé příležitosti, abychom svému stanovisku a svým požadavkům zjednali sluchu. Německá strana Svazu zemědělců musí nynější způsob státního režimu z národnostního, hospodářského, kulturního a svobodomyslného hlediska rozhodně odmítnouti. Svoboda, kterou německému lidu čeští držitelé moci přiznávají, jest dostatečně známa; zvláště ona svoboda, kterou vláda má pro německé zemědělce, ukazuje robotu v nové formě obilních dodávek. V kompetentním ministerstvu sedí zvláštní čeští umělci, počtáři, avšak nijací, odborníci, a skoupá horská půda německých krajů pohraničních se zcela stejně šablonovitě oceňuje jako plodná půda vnitřních Čech a Hané. Tito odborníci, jak se zdá, by nikdy byli nevyšli za hranice Prahy, kdyby nebylo možno poznati zřetelně úmyslnost. Ale směrodatným místům budiž řečeno, že příliš napiatý luk brzo praskne. Diktát: "Musíš pracovati, nemáš však zrádného práva, abys výtěžek své práce sám ocenil", jest "snad největším bezprávím v době, kdy každý dělník má právo, sám určiti cenu své práce a dovede, dík své organisaci, své požadavky prosaditi. Avšak při odvádění obilí, rolníci, je to věc pojednou jiná. Tu se právě pouze řekne: to jsou povinnosti! Při tom zbývá v rozpočtu pro zemědělství pouze 3¹/₂% ač vyživovací krise dávno ještě nepominula. Z kruhů spotřebitelů se rolníkům vyčítá, že,oni sami jsou vinni drahotou a vyživovací krisí. Posl. Röttl vyvrátil ve své řeči vhodně tato tvrzení, neboť kdo dobře pozoroval poměry, musí z toho viděti, že s malými výjimkami nese vinu na krisi ústřední hospodaření. Hospodářské neúspěchy ústředen nechaly zničiti mnoho vagónů brambor, jež byly přikázány židovským lihovarníkům, nechaly zkaziti mnohu vagónů uzeného masa, jež bylo prodáno židovským mydlářům. Jak mnoho vagónů ovoce a obilí bylo zničeno, jichž ani na krmení již nebylo možno použíti. Dělají-li si nyní mezi Čechy socialisté a měšťáci navzájem výčitky, nesou právě všichni odpovědnost za to, že ti, kteří stáli v čele ústředen, nechali ujíti miliony. Tuková ústředna, lihová komise a jak se všechny jmenují, skončily s velikým schodkem, a u oděvní ústředny mluví se o ohromně velikých sumách. A zodpovědní ředitelé prý byli potrestáni tak, že jeden byl přesazen na Slovensko s ročním platem Kč 50.000 a druhý pensionován s 86.000 Kč ročně. Křiklavějšími snad poměry býti nemohou! Kdy podá pan ministr výživy zde řádné objasnění? A pro tyto poměry má rolník dále dodávati. Tu se právě zase řekne, to jsou povinnosti.

Jak pak to vyhlíží s právy? Chci vybrati pouze jedno, vysoce důležitý pozemkový úřad. Tento jest pro Němce stále ještě zavřen a nemohu si představiti, jak si to někdo představuje, aby se začalo s národnostním dorozuměním, pokud zde nevládne spravedlnost. Totéž vidíme při demobilisaci, při vracení koní. Ve sborech se konají porady o způsobu placení a odškodnění, ale to se pánů od vojska přece netýká. Inspektor remontnictví, nebo který pán to má ve svém resortu, je tu mnohem mocnějším, než občanský ministr, války. A ministr národní obrany popírá tu ještě stále, že vládne militarismus. Buď oddává se tu sebeklamu, nebo má ještě nedostatečné znalosti ve svém oboru. Nemá tu ani tušení, jak na příklad záležitosti gážistů jsou podřízenými orgány odstrkávány, až pak konečně prohlásí slavnostně vnitřní výnos, že věci
z tohoto roku 1919 nemají býti již vyřizovány.

Celá mobilisace je ostatně zvláštní kapitolou nejnovější české minulosti, že byla úplně zbytečnou, je netoliko nezměnitelným míněním Němců, nýbrž snad také míněním západních mocností a Rumunska, neboť její příčina byla přece již odstraněna dříve, než začala působiti. A také Češi dojdou k tomuto názoru, půjde-li o to, aby tato velikášská gesta byla finančně kryta. Tvrdí-li vláda opak, pak musí se člověk přece bezděky ptáti: což pak měly velmoci tak málo zájmu na svém výrobku, na svém mírovém diktátu? Či nahlížejí již své bezpráví? A bylo tu věcí mladé republiky, aby obcházejíc všechny nové výtvory, jako Svaz národů a všechny ostatní, burcovala západní svědomí? A nejlepším důkazem byl přece ústup Prahy, který ovšem vládou byl vykládán, jako úspěch. Ještě nevykonala československá republika vůči Francii svou plnou povinnost, ještě je jí třeba v západní geometrii, avšak ještě několik takových mimořádných počinů a budeme míti brzy tohoto satrapy dost. Pro nás může to býti vhod. Již nyní se starají mocnosti, aby české lípy nerostly do nebe. A měl-li tento celý podnik býti pouze státní zkouškou, pak by musel stát platiti proklatě vysoké zkušební taxy.

Místo jedině možné cesty, aby se totiž docílilo snížením a zmenšením vojenského rozpočtu snížení celkového schodku, dělá se opak, aby se pak ještě více škrtalo na kulturních požadavcích Němců ve školském rozpočtu. To jest smutná sláva republiky, že ničí kvetoucí školství jež vybudovaly monarchistické poměry. President Masaryk nemohl se dosti namluviti při své cestě na Slovensko o humanitě a lásce k národům. A co se vlastně děje? Německým vesnicím, jmenovitě v horách, loupí se školy a děti musí často choditi celé hodiny daleko do sousedního místa, aby se nestaly jako analfabeti zvláštností 20. století. Co to znamená při nynějších povětrnostních poměrech v drsných horských krajinách pro děti školou povinné, může posouditi jen ten, kdo zná tyto krajiny a horskou zimu. To jsou ta požehnání, jež tak zvaná republika svobody a demokracie přinesla německému venkovskému lidu. Mohlo by se říci, kulturní ostudu pro českou republiku. Kde však zůstává presidentův vliv podle ústavy? Ovšem zde jde pouze o německé venkovské děti! A pan president sídlí na zámku v Lánech, jako druhdy František Josef v Schonbrunně, který, jak známo, také svým národům neodkázal nic méně a nic více, než svou velikou lásku. A dokonce, chtějí-li Němci, díky německému kulturnímu svazu, sáhnouti k svépomoci, působí se jim úřady všechny možné i nemožné potíže.

Jako obecné školství, je rdouseno i školství střední a vysoké. Investice pro německé a české vysoké školy v poměru jedna ku třiceti mluví dosti. Jakýkoliv komentář jest zbytečný. My Němci můžeme zde klidně přenechati úsudek slušnému a vzdělanému světu. Není tedy divu, že nezbývá peněz na vybudování zemědělského oddělení v Děčíně či Liebwerdě, zrovna jako na zřízení německého zvěrolékařského učiliště v Praze nebo v Děčíně nebo v Liebwerdě. My však neúnavně, stále a stále budeme se vraceti k našim požadavkům.

Jak málo pochopení má vláda pro německé zemědělství, možno dále viděti z toho, že německým zemědělcům má býti vzato to poslední, co ještě mají, německý odbor zemědělské rady. Jde-li vládě skutečně vážně o národnostní dorozumění, nechť od toho upustí. Neboť proti takovému zasahování do samosprávy ohradí se němečtí zemědělci vší silou. Musí se státi opak, mají-li se poměry zlepšiti, totiž musí přijíti samospráva v oboru školství a zemědělství.

Nezvyšujte jazykovou nenávist, nýbrž zmenšujte ji spravedlivou úpravou jazykové otázky ve veřejné správě i zde ve sněmovně. Již minulého roku jsme usilovali o to, aby nám zde,na příklad jednání bylo učiněno srozumitelným. Naši voliči neposlali nás, abychom mařili čas, máme spolupracovati, avšak spolupráce se nám znemožňuje, protože se nám všechno předkládá v nesrozumitelné řeči. Zde je toho přirozeně třeba, aby se přestalo s utlačováním německých úředníků a aby na ně byl ve všech odvětvích veřejné správy brán zřetel podle národnostních poměrů. Kdyby se mohla většina propracovati k pochopení, jaké má švýcarská německá většina pro svou francouzskou menšinu, byla by jedním rázem odstraněna se světa největší příčina k třenicím. Jestliže však pokoušíte se v inspirovaném článku "Prager Abendblattu" dokázati, že by u nás byly švýcarské poměry neproveditelnými, pak je to právě jen zahalené doznání, že se nedostává ha směrodatných místech vůle k spravedlivé úpravě jazykové otázky. A kde není vůle, není přirozeně ani cesty. Ukázku z vládní kuchyně podal také ovšem veledůstojný pan ministr železnic, který podle novinářských zpráv neměl na inspekční cestě v Brně ničeho jiného na práci, než že připravil jednoho českého válečného invalidu, jenž na tamním nádraží vyvolává noviny, o chleba, protože vyvolával také německé noviny. Každý cit křesťanské lásky k bližnímu, který ti pánové, pokud se jim to hodí do krámu, rádi zdůrazňují, je ubíjen národnostní nesnášenlivostí.

Konečně bude museti vláda skutky dokázati, že si vážně přeje nápravy. Národnostní zášť a republikánská demokracie jsou právě dvě různé věcí a dají se nejvýše slepiti krásnými slovy, avšak pouze jen také na krátký čas bezvýznamných slov slyšeli jsme však dosti, trvale není tento recept účinným. Stanovisko Němců od podání státoprávního prohlášení zůstalo týmž. Svaz zemědělců musí samozřejmě tento rozpočet odmítnouti.

Nuže, pánové, měli jsme dnes opět příležitost, když jsme ráno vzali do ruky "Prager Tagblatt", nalézti různá zajímavá slova. Jeden pan řečník přede mnou poukázal již na to, že pan president řekl, že toto "hraní na vojáky" musí přestati. Avšak ještě jiné výroky jsme dnes ráno četli, a to od presidenta naší 'sousední země, německého Rakouska, jenž mezi jiným řekl, že nejbližším, cílem musí býti nahraditi sílu přátelstvím. Vezměte si k srdci tato slova, která řekl president německého Rakouska, a vezměte si k srdci slova, jež kdysi řekl pan president Masaryk: "Nesmíme míti nepřátel." Na vás to bude, abyste si z nepřátel udělali přátele. Staré přísloví praví: Kdo chce mír, bude sklízeti mír, kdo chce nepokoj, bude sklízeti nepokoj. A já myslím, že tento nepokoj ani českému národu nebude na prospěch. Stojíme blízko před vánocemi. Již tento svátek by měl na každého působiti. Jak již tak často, uslyšíme zase zbožné přání: Pokoj lidem dobré vůle na zemi. Mějte v úctě tato slova, hleďte dosáhnouti míru k blahu všeho lidu.