(Sen. Luksch [německy]: Jest přece dávno již prokázáno, že to není pravda!) A když tak krásně a vzorně si zařečnil, pan senátor Jesser provolal slávu císaři Vilémovi a Karlovi. (Sen. Luksch [německy]: To je lež!.) Mám za to, že tyto názory pana senátora Jessera nejsou tak nebezpečny, jak byly proneseny, ale z nich jasně vidíme, jaké šílené myšlénky hárají v srdci a v mozku tohoto pána a jeho politických stoupenců, a že se neklamu, slyšeli jsme teď právě řeč pana senátora Smidta, to je prosím hlas vaší německé kultury. (Sen. Luksch [německy]: To je již vybásněno, to je lež, on přece sám praví, že to není pravda!) Právě dnes obdržel jsem dopis od jednoho jihočeského obvodního pokladního a železničního lékaře, který v připíše tomto praví: Prodlužte zákon o ochraně nájemníků, a to nejen na rok, nýbrž navždy, abychom nebyli vydáni v šanc bezohledných německých majitelů domů. Kdyby se stalo a tento zákon nebyl prodloužen - praví tento lékař ve svém přípise - pak za to bych dal život, že v průběhu tří měsíců jsme my čecháčkové na šumavě a v severních Čechách na dlažbě. (Slyšte!)

Takových hlasů, jakým je hlas tohoto českého lékaře, slyšíme tisíce a tisíce. (Sen. Knesch [německy]: Pobít Němce, pověsit je!) Nerad, bych chtěl říci, že hlasy tyto mají zůstati hlasem volajícího na poušti. A tu vidíme, že i v otázce bytové péče nemůžeme se spolehnouti na své německé krajany a že musíme dělati zákony sami bez nich, a také i pro ně. Bytovou mizérií vedle českého dělníka trpí i rodina německého dělníka a doba nám ukládá za povinnost, že když selhal zákon o stavebním ruchu a když.stavební spekulace selhala, že musíme stvořiti zákon o stavební povinnosti. Tuto stavební povinnost po mém soudu musí na se vzíti v prvé řadě stát. Stát náš staral se o výživu obyvatelstva bez rozdílu národnosti a také má nyní povinnost starati se o své občany, aby měli přístřeší.

Ve Velké Praze i na venkově bydlí mnoho rodin pohromadě. V jedné, nejvýše, ve dvou místnostech, zůstávají dvě, tři až čtyři rodiny. Jaký je takovýto život rodinný a co z něho pochází, lze si pomysliti. Proto v této otázce, musí se státi radikální náprava.

Nyní několik slov na adresu Svazu majitelů domů. Svaz majitelů domů nedávno svolal v Praze schůzi, na které se mnoho mluvilo, a hlavně mluvilo se o sociálních demokratech. Mluvilo se takovým tónem, že poslanci dr. Meissnerovi a ministru Habrmanovi jistě znělo v uších. Známý pražský stavitel a bohatec? Sochor dokonce vyhrožoval a všichni řečníci na této schůzi mluvili a žádali, aby zákon o ochraně nájemníků byl zrušen a činže aby byly zvýšeny o 200-300%. Tímto svým projevem čeští majitelé domů postavili se do jedné řady myšlenkové s panem senátorem Jesserem, který sdílí tentýž názor. Majitelé domů musejí se spřáteliti s tou pravdou, že vlastniti dům neznamená míti výdělkovou živnost, a že musejí se spokojiti jen s takovou reformou, která jim poskytne z vlastního investovaného kapitálu občanský úrok.

Zajisté, že slavný senát těmito otázkami, které jsem si dovolil přednésti, bude se ve svých výborech zabývati a věřím tomu, že je rozřeší svědomitě a poctivě, aby klid, spokojenost a štěstí zavládlo v těch nešťastných rodinách, které nemají dnes před Štědrým večerem svého vlastního domácího krbu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Dále má slovo pan sen. Knesch.

Sen. Knesch (německy): Slavný senáte! Ježto kolegové z mé strany přednesou požadavky německých zemědělců, omezím se na to, že osvětlím požadavky a potřeby zemědělského školství. Nežli však přejdu na vlastní thema, musím odpověděti na obvinění, pana předcházejícího řečníka. Jest přímo směšné, že vytahuje novinářskou lež, aby z toho učinil zbraň proti sen. Jesserovi. Jesser nebyl nikdy monarchistou, ani ve starém Rakousku, jest to tedy přímo směšným a svědčí to o vědomé zlomyslnosti. Přece však tyto útoky nejsou na místě, neboť můžeme poukázati na to, že výtka proti Jesserovi je již dávno vyřízena, odmítnuta a její nicotnost dokázána. Avšak nechť slouží to pouze za příklad, aby se ukázalo, jak se proti nám Němcům vystupuje.

Zemědělské školství, o kterém chci jednati, je právě výkvětem nové doby, a proto musí býti na ně pohlíženo s tohoto hlediska. Jako hospodářský zvyk úzce jest spojen s praktickým životem, tak má zemědělská škola také státi v těsném styku s životem. Proto hledíme v naší nové době na vývoj zemědělského školství s podstatně jiných hledisek než tomu bylo dříve. To byla základní myšlenka velkého Albrechta Thaera, zakladatele hospodářské vědy, který vycházel z myšlenky spojiti učení s životem. Právě zemědělská škola má vstoupiti s praksí do úzkého styku, takže zemědělské školství zůstává trvale spojeno s praktickými zemědělskými podniky. A tato myšlenka, pánové, musí ještě dnes býti uznána pravdivou. Aby synové rolníků byli vychováni pro své povolání, jest spojení hospodářství se zemědělskou školou nutným. Neboť, byť bylo sebe více hodno uznání, že v novější době bylo založeno tak mnoho zemědělských zimních a odborných škol, přece právě tyto hospodářské školy měly by býti spojeny s hospodářským podnikem, s hospodářstvím. Jsou to ovšem špatné peněžní poměry, finanční nouze vůbec, jež proti tomu mluví, avšak myslím, že je toho nesmírně třeba, aby naše hospodářské školy a v prvé řadě hospodářské školy zimní, byly všechny takovým způsobem vybaveny. Nestačí, že se škole přidělí zabraný pozemek a půda, chybí fundus instructus, chybí stáj a co patří k hospodářskému podniku.

Bohatství Čech spočívá v úrodnosti polí a naše zemědělství, jež tvoří tak veliké hodnoty, může jen tehdy splniti svůj úkol, jestliže všechny síly se spojí, jestliže teorii a praksi, úzce spolu spojeným bude, bylo učeno již ve školách, a jestliže mladý člověk bude vychováván pro své povolání. Je to potěšitelná skutečnost, když jsme. viděli, že po převratu hospodářské zimní školy pro rolnické syny vykazují zvýšenou návštěvu, že zemědělci sami přišli k náhledu, více než tomu bylo dříve, že hospodářského vzdělání, hospodářské školy, jest skutečně potřeba. Právě tato forma hospodářské školy, zimní hospodářská škola, nalezla u zemědělského lidu zcela zvláštní pozornost a zřetel. Právě však je třeba, aby stát ukončil tuto organisaci a neorganisoval na polo a nenechal to státi polohotové. Použil bych obrazu: hospodářské zimní školy připadají mi tak jako středověké dómy, veliké a nádherně založené, které však nejsou dokončeny. Dokončení ještě schází; stojí ovšem peníze, a nevidím nikde, že v rozpočtu v tom směru bylo na to pamatováno. Pro naši mládež je pouze to nejlepší dosti dobrým, a vyhazuje-li se na zbraně a děla tak mnoho a mnoho milionů, má se také na vzdělání naší zemědělské mládeže vydávati to, čeho doba vyžaduje. Právě my němečtí rolníci máme hospodaření na půdě mnohem, obtížnější, poněvadž v pohraničních horách musíme počítati s mnohem většími potížemi, s nepříznivým podnebím, a proto právě musí práce rukou býti podporována duchem, aby tyto obě složky společně vytvořily skutečné, doba přiměřené hospodářství. Je potěšitelné, že hospodářská zimní škola stala se nyní tak dobře známou a také v hospodářských kruzích došla uznání. Družstevními spolky o sobě byl zemědělec nucen a pobízen k spoluprácí a proto obrací se jeho zrak na hospodářský ústav, a tak tato selská škola, zimní hospodářská škola, stala se základem celé naší hospodářské organisace právě naší prací. Kdo dnes sám stojí v životním povolání, jest právě sám. Avšak jenom sjednotí-li se jednotlivci k společné družstevní práci a právě k této práci jsou již ve škole vychováváni, pak může se dosáhnouti cíle, plného racionelního a době přiměřeného hospodaření v naší zemi. Byl vydán nový učební plán, a musím ovšem říci, že tento učební plán je velmi dobře myšlen. Má hojnost dobrých myšlenek, avšak plně a zcela bude možno použíti nového učebního plánu teprve tenkráte, bude-li zimní hospodářská škola vybavena tak, jak jsem již řekl, až bude spojena s hospodářstvím, s praktickými podniky.

Jako nejvyšší formu zemědělské školy máme vysokou školu zemědělskou. Naše škola v Liebwerdě, jež stala se z akademie školou vysokou, je zároveň nejstarší hospodářskou školou v Čechách, neboť byla založena jako zemědělská škola v roce 1850. Je potěšitelno konstatovati, že toto hospodářské učeliště se vyvinulo z nepatrných začátků ve vysokou školu. Z akademie byla utvořena vysoká škola, avšak i zde chybí právě správná peněžitá podpora. Není důstojno vysoké školy, že jednotlivé učebné stolice nejsou ještě stále úplně vybudovány a vybaveny. Není to vysokoškolské, že na příklad dvě tak různorodé vědy, jako věda právní a národní hospodářství, jsou sjednoceny v jedné ruce. Tato učebná stolice národohospodářské vědy musí býti rovněž tak vybudována jako pro vědu právní. Právě naše věda o hospodaření potřebuje také učení národnímu hospodářství. Podobně je tomu se stolicí pro hospodářskou chemii a chov zvířat. Je nutno, aby naše vysoká škola zemědělská jako nejvyšší učeliště došla přiměřené péče a vybavení.

Všeobecné přání směřuje k vysoké škole zvěrolékařské a zakládá se na nutnosti takového, ústavu. Kdo by se mohl zavírati takovému náhledu, kde tak veliké hodnoty jsou uloženy v našich domácích zvířatech a v našem chovu dobytka? Není hlavní věcí, kam tato škola přijde, zda do Prahy nebo do Liebwerdy, nýbrž hlavní věcí je, aby byla připuštěna zásada, že musí býti. Řekl jsem, že bohatství Čech spočívá v úrodnosti jejich půdy. Jako se zemědělství během dob vyvinulo, jak od desetiletí k desetiletí dosahovalo stále vyššího stupně dokonalosti, tak může pouze na této dráze vývoje postupovati, dostane-li se mu také se strany vlády skutečné podpory. Tato podpora musí býti však z celé duše a od srdce, nic polovičatého, pouze celek může zde prospěti. Jako pro naši mládež je pouze to nejlepší dosti dobrým, tak musíme žádati, aby naše německá škola zemědělská tímto způsobem přiměřeně byla vybudována. Máme na to právo, my Němci, svou německou vědou, svým německým vzděláním, máme právo žádati, aby tento ústav zemědělské, vědy byl odpovídajícím způsobem opatřen a vybudován, aby naše mládež mohla býti přiměřeně vzdělávána. Ať se nám již nepředhazuje, že jsme cizinci, vystěhovalci, osadníky atd. To je dávno překonané stanovisko, to není pravda, třebaže to řekl básník, spisovatel dějin Palacký. Nejsme cizinci na této půdě, kterou před staletími naši otcové a dědové a předci vymýtili a z divočiny vytvořili kvetoucí pole a nivy. Proto je tato půda naší, a proto jsme každým vláknem svého srdce a svých smyslů zakořeněni v této své domovině. To je naše, nechtě nás to říkati a takto tvrditi. Nejsme cizinci, přistěhovalci, nýbrž jsme syny této země, jsme syny této své drahé otčiny, třeba že Německo je naší vlastí duševní. Kdo by to chtěl popírati? Nejsme-li prosáklí německým vzděláním a mravem? Což jsme se neučili od časné mladosti jen německé vědě, a hodiny nejčistšího požitku, hodiny požitku v našem mládí záležely jistě v tom, když duch německých klasiků po prvé na nás působil a když jsme v nadšení poznávali krásu a velikost německého ducha. A protože v Německu vidíme duchovní svoji vlast, není žádných hraničních sloupů, žádných černožlutých a žádných červenobílých. Z druhé strany kořeníme celou svou existencí v této své drahé otčině, jsme syny této země. (Potlesk na levici.) Tak jest naše postavení v tomto státě dáno od samého počátku. Naši předkové vzdělali širé plochy této země, přišlo sem německé řemeslo, založilo města, a proto jsme zde oprávněni býti, je to naše země, je to naše domovina. Tu nemůžeme se nechati zahnati, a jako německý lid v dřívější době přestál husitské bouře, které ve strašném roku 1421 se převalily bouřlivě přes nás a naše předky, aniž zničily němectví, tak vydržíme i my všechno, co proti nám nepřátelsky bouří v jakékoliv podobě, zda otevřeně nebo tajně, zákeřně, vše jedno, zda nepřátelé nás napadají s otevřeným neb spuštěným hledím. My Němci zůstaneme věrnými syny své domoviny, kterou milujeme, nyní, vždy a v každé době. (Potlesk a souhlas.)

Místopředseda Kadlčák: Udělím slovo panu sen. Hladíkovi.

Sen. Hladík (německy): Dámy a pánové! Před několika minutami slyšeli jsme v tomto domě řeč, jež nám podala důkaz, že dnešní doba, jak jsme to ostatně již vždy říkali, není prosta zpátečnických zjevů. Pan dr. Schmidt prohlásil, že mu dnešní doba nevyhovuje. Věřím mu to docela rád a z vývodů pana Schmidta bylo možno poznati, že touží opět po jiné době, oné době, ve které velcí mužové, jako Karel, Vilém, Tisza v Maďarsku, hráli úlohu. Pan Schmidt prohlásil, že se vůči demokracii staví skepticky. Docela rád mu to věřím. Pan Schmidt jest toho názoru, že k odstranění šlechtictví došlo jedině proto, aby byl lidu nasypán písek do očí. Jedním slovem, pan Schmidt nám svými vývody ukázal, že reakce nebyla přes převrat po skončení války odstraněna, že spíše ještě silněji zpátečnické síly působí, aby tu trochu demokracie, jež dnes existuje, potlačily. Reakce, i když je přikryta národnostním pláštíkem, není proto méně nebezpečnou než reakce otevřená. To chtěl jsem při úvodu své řeči prohlásiti.

A nyní k projednávanému předmětu. Již při poradě o státním rozpočtu v minulém roce bylo z rozličných stran poukazováno na to, že sestavení státního rozpočtu nebylo provedeno s onou důkladností, jak by to bývalo bylo nutno. A to, co bylo řečeno v minulém roce, hodí se ještě také dnes. I při rozpočtu 1922 musí se jistě říci, že při sestavování jeho nespolupůsobilo příliš mnoho odborníků, a to hodí se především na kapitolu 15. kap. ministerstvo pro průmysl, obchod a živnosti. Prohlížíme-li tuto kapitolu, shledáme, že částka, jež má býti použita pro toto ministerstvo, má podíl pouze 0,12% na celkovém rozpočtu. Částka něco přes 20,000.000 Kč. Jež je zařazena pro ministerstvo obchodu, ukazuje se příliš nepatrnou, než aby se mohlo říci, že vše se stalo, aby obchod a průmysl byl oživen. Také-zpravodaj o této kapitole, kolega Jirásek, poukázal v rozpočtovém výboru na to, že rozpočtená položka pro uvedené ministerstvo je příliš nízkou. Ovšem pan ministr obchodu je jiného názoru. Pan ministr obchodu je toho mínění, že heslo "šetřiti" má míti platnost i v důležitých kapitolách našeho hospodářského života a tento názor zdánlivě prorazil, poněvadž se nejprve počíná šetřiti při tak důležité kapitole, jako je ministerstvo obchodu, živností a průmyslu. Naše mínění je toto: jsme rovněž pro šetření - o tom není řeči -' jsme však toho mínění, že se musí a má začíti spořiti nejprve u oněch výdajů, které mohou býti označeny jako neproduktivní výdaj. Bylo již několikráte poukázáno na to, že militarismus pohltí největší část příjmů státu. Pan ministr národní obrany také dnes opětně prohlásil ve své řeči: "v československé republice nemáme militarismu". Nechci tedy říci, že tuto sumu pohltí militarismus, nýbrž chci užíti výrazu, kterého užil pan president Masaryk, výrazu "hra na vojáky". Odpovídá-li zpráva, kterou jsme četli v dnešních novinách, pravdě, pak prohlásil pan president Masaryk vůči zástupci "Vossische Zeitung", že nyní je konečně načase, aby se přestalo s touto hrou na vojáky, tedy s militarismem.

Je nade vši pochybnost, že situace zahraničního obchodu v nynější chvíli nemůže býti ovšem označena pro československou republiku za příznivou, a sice z těchto důvodu: Anglie zvýšila celní sazbu před ne příliš dlouhou dobou o více než 30%. Francie následovala a Amerika uzavřela se vůči valutově slabým zemím vydatnou dávkou dovozní, tím že zvýšila celní sazby a 100%. Na tato opatření má naše vláda odpověď již hotovou. Zamýšlí totiž předložiti nový celní tarif, o kterém rovněž soudruh Heller ve svých vývodech při generální debatě již promluvil, celní tarif, který, bude-li přijat a proveden, přivede celý náš hospodářský život do těžké krise. A co bude nejbližším důsledkem, jestliže se zákonodárné sbory Národního shromáždění na tomto celním tarifu usnesou? Že Francie, Anglie, Amerika a také ostatní státy odpoví novým zvýšením a dostaneme stav, jaký byl ve starém Rakousku, který může býti označen jménem "celní válka". Celní tarif nám však také dokazuje, kolik v našem státě uhodilo. Právě tak jako ve starém Rakousku, je i v tomto státě zelená barva triumfem. Tímto celním tarifem, kterého ovšem ještě úplně neznáme, podává se důkaz, že obilní cla mají býti agrárníkům k vůli značně zvýšena. Je zcela samozřejmé, že, stane-li se to skutkem, bude výživa dělnictva těžce ohrožena. A je rovněž jisto, že se pak nemůže pomýšleti na snížení cen potravin, naopak: dělnictvo bude nuceno klásti nové mzdové požadavky, krise a nezaměstnanost budou důsledky této zvrácené ochranné politiky. Držitelé moci v tomto státě byli přece kdysi občany starého Rakouska a měli by přece věděti, jaké účinky měl celní tarif, usnesený v r. 1905 tehdejší říšskou radou, na celý politický a hospodářský život. Ale z toho všeho nelze ničeho pozorovati. Dnes jdete tamtéž a jednáte podobně.

Naproti tomu je průmysl a obchod zcela neodpovědným způsobem zanedbáván. Pan ministerský předseda Beneš prohlásil při svém nastoupení vlády, že jsme státem průmyslovým a vývozním. Avšak politika vlády Benešovy stojí v nynější chvíli v rozporu s tímto prohlášením. Je ovšem pravda, že postavení vlády v otázce obchodní ponuky není snad tak zvláště snadným. Možná, že není tak jednoduché uzavírati obchodní smlouvy, poněvadž uzavření každé jednotlivé obchodní smlouvy se strany vlády československé republiky má politickou příchuť. A tato politická příchuť jest, mimochodem řečeno, ještě trpčí příchuti proto, protože vláda v tomto směru nemůže činiti to, co chtěla. Je především odkázána na to, co řeknou dohodoví a spojenečtí přátelé, především na to, co k tomu řekne poručník Československé republiky - Francie. Následkem tohoto poměru závislosti se stává, že obchodní styky Československa především k přemoženým státům a mezi těmi opět k Německu, nejen nedoznaly žádného zlepšení, nýbrž stále se horší. Také v tomto ohledu náš soudruh dr. Heller poukázal již v generální debatě na to, jaké důsledky způsobí vztahy, jež nyní se strany tohoto státu vůči Německu se pěstují, nejen v politickém, nýbrž také v hospodářském ohledu. Avšak, pánové, přece tomu nevěříte, když to říká tato, naše strana sněmovny. Myslíte pak, že to neodpovídá skutečnostem, a projev mínění nemá proto účinku, který by vlastně měl býti předpokládán. Poslyšte jen, co praví jistá osobnost, proti které zajisté nemůžete ničeho namítnouti, která vidí před očima nebezpečí pro tento stát, především také v hospodářském směru s úplnou jasností, nebudou-li hospodářské vztahy k Německu lepší, než jsou nyní. Je to generální tajemník Svazu československých dovozců a vývozců, který, pří schůzi jmenované korporace, konané dne 20. dubna v Praze, pravil v této věci toto: "Ačkoliv náš stát patří k tak zvaným státům vítězným, musí přece pro svoji souvislost s Německem nésti také důsledky německé porážky. Náš vývoz, který teprve v r. 1919 se zdál opět poněkud oživovati, když jsme vyváželi do Anglie, Francie, Švýcarska, Jižní Ameriky a na dálný východ, byl umožněn jenom naší špatnou valutou. Zastavili jsme vývoz na západ. Klesá-li tento a odečteme-li ony položky, ve kterých nemáme soutěže, jako na příklad cukr, ukazuje bilance, že obchod s oněmi zeměmi činí pouze nepatrné procento. Chceme-li zjednati opět rovnováhu ve své zemi, musíme svůj vývoz zajistiti.

Žijeme v době, ve které každý stát si hledá nové odbytiště. Vítězné_r státy pracují podle určitého plánu, totiž, aby Rusko isolovaly a Německo zničily hospodářsky. Jsme nyní jednak vítězným státem na straně Dohody v boji proti Německu, jednak částí poraženého státu a trpíme nyní nevýslovně tím, že musíme zároveň bojovati proti Německu. Budeme-li proto tuto politiku sledovati dále, vyjdeme politicky z tohoto boje poraženi. Neboť ze všech států, jež dnes bojují proti Německu, souvisíme přece s tímto státem nejúžeji." To byla slova, jež, jak jsem již pověděl, promluvil generální tajemník Komárek ve schůzi tohoto svazu dne 20. dubna t. r.

Věc se má takto: Nechceme-li hospodářsky zahynouti, musíme od základů změniti politiku, kterou vláda dosud vedla. A neklamte se. I při této ryze hospodářské smlouvě hrají násilné smlouvy ze St. Germain a Versailles značnou, a ne podřízenou úlohu. A můžeme proto zcela klidně říci, a především bych to ukázal pánům z druhé strany, že se nesmíte naprosto klamati v tom, že udržení neporušenosti tohoto státu je netoliko otázkou politickou, nýbrž, otázkou hospodářskou. Proto nutno s úplnou jasností prohlásiti, že úmluvy St. Germainská a Versaillská jsou překážkou hospodářské konsolidace netoliko československého státu, nýbrž celé střední Evropy.

A proto je nutno říci: Pryč s těmito smlouvami!

Dovolte mně, abych po těchto všeobecných poznámkách řekl něco o specielním průmyslu v tomto státě a sice o jabloneckém průmyslu sklářském. Nechci to uváděti proto, poněvadž jsem právě náhodou z tohoto kraje, nýbrž proto, že jablonecký průmysl sklářský a bijouterie je průmyslem, jehož bytí nebo nebytí má pro stát nesmírný význam. Jablonecký průmysl je vysloveným průmyslem vývozním. Pouze asi 2-3% celkové výroby odbudou se v tuzemsku. Dovolím si předem poukázati na to, že na příklad v roce 1919 vývoz jabloneckého zboží činil 1¹/₂ miliardy, v roce 1920 něco přes miliardu, v tomto roce ovšem jen asi ³/₄ miliardy korun. Je přece jisto, že po válce následkem dlouhé přestávky v dodávání byl veliký hlad po zboží, který po povšechném ukojení poklesl. Také jest možno, že změny v módě přispěly k úbytku. Avšak bez pochyby jest jisto, že také vláda přispěla svými zvrácenými opatřeními k tomu svým dílem, že tato číslice vývozu poklesla. Zmíněné již nepřátelské chování vůči Německu přispělo k tomu, že především poškodilo vývoz.do jmenované země. Celní úmluva s Francií sjednaná měla za následek, že jsme byli téměř úplně vytlačeni z francouzského trhu. Ovšem nemůžeme se diviti, že taková celní úmluva byla sjednána, protože při vypracování této celní úmluvy spoluúčinkoval jako odborník jistý legionářský plukovník. (Sen. ar. Naegle [německy]: Ten tomu přece rozumí!) To jest samozřejmé. Jablonecký průmysl potřebuje surovin, jež částečně musí býti odebírány z ciziny. Vysoká cla, jež jsou stanovena na toto dovozní zboží, zdražují samozřejmě tento materiál, jenž u nás v jabloneckém průmyslovém okresu je pouze zušlechťován a pak jako hotový výrobek opět přichází ven. Nyní je to ještě tak, že při proclívání, pokud se týče při zařazování dováženého zboží do příslušných sazbových položek dějí se nejneuvěřitelnější věci. Chci Vám k ilustraci z mnohých ukázati jen jeden příklad, který tak, řekl bych, právě jako blesk osvětluje zvůli, jež v tom oboru se provádí. Pasíři a také jiní výrobci v jabloneckém kraji potřebují k dohotovení rozličných částí syndetikonu. Syndetikon je, jak známo, lepidlo a protože je to lepidlo, bude každý mysleti, že proclívání tohoto lepidla má spadati pod sazbovou položku 609 celního tarifu z 12. května 1919, pod tarifní položku "tmel". Celní sazba činí u této položky 7 x 13. To však není pravda. Tento syndetikon není proclíván podle tarifní položky "tmel", nýbrž podle jiné sazbové položky, a sice podle sazbové položky 620, "látky lékárnické a voňavkářské", na které je stanoveno clo 65 x 13. (Veselost) Tu se však vyclívá jenom onen syndetikon, který přichází do obchodu v lahvičkách. Nyní přichází do obchodu také syndetikon, který se zasílá v krabicích. Tento syndetikon, který jest stejnou látkou, vyclívá se podle sazbové položky 299, značně vyšším clem, totiž 100 x 10. Nyní však přichází to zajímavé. Obalový papír, kterého dodavatel použije na zabalení zboží, musí býti rovněž vyčleň. Ten však není samozřejmě vyclíván jako syndetikon, ani jako tmel, nýbrž jako "hromadný výrobek tiskařského průmyslu obraznického" a sice musí býti za tento obalový papír zaplaceno na clu rovněž Kč 100 x 10. (Sen Link [německy]: To je to podporování průmyslu".) Jsem toho mínění, že to není ochrana, nýbrž ničení tuzemského průmyslu. K tomu bylo by ještě dodati, že to není žádnou zvláštností, že cla činí až 25% ceny zboží. Rovněž jest jisto, že taková ochranná politika těžce zasahují? do hospodářského života státu, nemluvě o tom, že uhelná daň a vysoké sazby dopravní nejsou prostředkem, aby působily k podpoře průmyslu. Máme pasivní obchodní bilanci, avšak vláda nepodniká naprosto ničeho, aby číslice vývozu zvýšila.

Při této příležitosti bych se rovněž zmínil, abych pravdě dal průchod, že vláda jednou přece něco podnikla, aby jabloneckému průmyslu - (Sen. Löw [německy]: Dejte jen pozor, co přijde!) - se pomohlo na nohy. Bylo to v létě t. r., když krise v jabloneckém průmyslu byla zvláště ostrá. Tu poslalo tam ministerstvo sociální péče zástupce, aby vyjednával s dotyčnými činiteli, aby opatřili sklářským dělníkům zaměstnání, aby nebyli na obtíž péči o nezaměstnané. Konány porady s vývozci, s dodavateli a výrobci a také se zástupci dělníků. Co zástupcové ministerstva s oběma prvé jmenovanými skupinami vyjednali, to uniká mé vědomosti, nejsem o tom zpraven. Vím však, s jakým úmyslem přišel zástupce ministerstva sociální péče do Jablonce, z porad, které byly konány se zástupci dělnictva, protože jsem tam byl přítomen. Byli jsme samozřejmě napnuti a čekali jsme na to, že vláda učiní nějaký návrh, aby obrovskou nezaměstnanost odstranila. Ach o tom nebylo vůbec řeči. Zástupce ministerstva sociální péče - podobný příklad jako při stavebních dělnících, jejž citoval soudruh Heller - nadhodil tam otázku, zda není možno redukovati mzdy dělníků, aby tím konkurenční schopnost jabloneckého průmyslu byla podporována. (Německy: Slyšte, slyšte!) To byla ta celá latina vlády a musím již říci, že k tomu nepatří příliš rozumu, aby se takový návrh činil. Nad to mají se věci tak, že dělnické mzdy v jabloneckém okrese nejsou naprosto takové, aby snad bylo dělnictvu možno žíti v nadbytku. Vláda má se nejprve starati o to, aby byly sníženy ceny za potraviny a jiné předměty potřeby a pak budeme po případě dále mluviti o snížení mzdy. Shledáte pochopitelným, a snad ani ničeho jiného nečekáte, že tehdejší rozmluvy se zástupcem vlády měly stejný účinek jako když stříleli občané v Hornbergu.

Často je žalováno do toho, že jablonecký průmysl musí těžce trpěti také japonskou soutěží. Avšak také v tomto směru se dělá vše, aby soutěž Japonců, kteří nepochybně mají pro jablonecký průmysl význam, který není možno podceňovati, překonána byla tím, že vyrábíme u nás lepší jakost zboží, než bylo dosud možno. Co k tomu patří? K tomu patří především, aby odborné školství bylo vybudováno. Také zpravodaj kol. Jirásek poukázal v rozpočtovém výboru na to, že vybudování odborného školství nevěnuje se, taková pozornost a nepřikládá se onen význam, jaký vyžaduje. Také v Jablonci máme odbornou státní školu. Avšak jak vypadá tato odborná škola? Je to odborná škola, jež trvá již od celé řady let, jež však pražádným způsobem nebyla reformována a tak zůstává pozadu. Schází celá řada učebných odborů, jež by bylo nutno zříditi, poněvadž dosavadní jsou úplně nedostatečné. Mají-li tyto odborné školy netoliko u nás, nýbrž také jinde, samozřejmě pokud nebyly v jiném směru zkráceny, splniti svůj účel, musí býti zřízeny samo sebou nové odbory. U nás na odborné škole v Jablonci přišlo by především v úvahu zřízení odboru jemné mechaniky, průmyslové malby ve smyslu uměleckoprůmyslovém, kovotlačitelství, malba na skle, předení skla atd. Přidružení úřadu pro zvelebení průmyslu jakož i pokusného a zkušebního úřadu bylo by rovněž nezbytnou nutností. Tyto věci jsou samozřejmě vládě známy. Není tomu tedy tak, že by vláda neměla o tom vědomosti, jak je u nás postaráno o odborné školy. Dřívější ministr obchodu Hotowetz byl za své úřední činnosti v minulém roce v Jablonci a naše přání v tom směru byla mu přednesena. Slyšel se všech stran, jak naléhavou nutností je, aby bylo vybudováno odborné školství a také přislíbil nejúčinnější podporu. V srpnu téhož roku byli jsme u tehdejšího ministra kultu a vyučování Habrmana a přednesli jsme mu tuto věc. Také on prohlásil, že se k této věci staví sympaticky. Sympatií není ovšem průmyslu pomoženo, musí býti použito ještě něčeho jiného. Všechny sliby, jež kdysi byly učiněny, byly pro kočku. Vláda nehnula ani prstem, aby ukončila tento nesnesitelný stav, ač v prvé řadě by měl stát z toho prospěch, protože tím by bylo zachráněno důležité průmyslové odvětví před zánikem. Možno míti s velkou pravděpodobností za to že ani v příštím roce se ničeho nestane. Podívejme se jen na číslice rozpočtu, jež jsou zařaděny na zvelebení průmyslu pod tit. 1., § 4. v částce Kč 3,000.000; je to tedy o Kč 800.000 méně než roku minulého. Tu se již počalo šetřiti a byl škrtnut téměř l milion K na zvelebení průmyslu. Na pokusnictví a zkoušení je zařaděna v tit. 2., § 15. hrozná částka 150.000 Kč. Můžeme si již nyní tak přibližně představiti, jak to bude v příštím roce vyhlížeti s politikou vlády na zvelebení průmyslu. Nic se neudělá, po ničem se nebudete ohlížeti, co by případně se mělo míti, dostaneme zase jen nějaké sliby od směrodatných ministerstev.