Škola bez náboženství byla by pouhým torsem a nevychovávala by mládeže pro život, sociální cítění a národní budoucnost. Proto varuji před experimentem a činím odpovědnu vládu za to, že podporuje anebo snad jen trpí snahy, které usilují o vyloučení náboženství ze škol. Upozorňuji, že to působí hrozné roztrpčení mezi obyvatelstvem. Republika musí přece respektovati city svých občanů, neboť je nebezpečí, že se vyvolají tuhé boje o konfesijní školu. Máme bojů dost, a přibude-li k tomu ještě boj o školy, bude zmatek dovršen. Zdůrazňuji r Varuji důtklivě vládu, aby se varovala podporovati tyto snahy, aby republika neutrpěla škody. (Hlas: Je to výstraha před, kulturním bojem!)

Krátce chci ještě odpověděti na 'včerejší vývody pana sen. dra Krejčího. Stěžoval si na to, že se církev katolická nechová tolerantně k církvi československé, že jí nechce propůjčovati svých kostelů. Pánové, tolerance je zajisté výsledkem civilisace, to je nesporné. Ale tolerance by byla nutná nejen na poli náboženském, nýbrž i na poli kulturním, sociálním, sportovním, politickém, národním atd. Jakou pak dnes vidíme u nás toleranci v ohledu národnostním? Jsme svědky toho, jak často tolerance pokulhává, a vidíte i v životě více šovinismu, než opravdové národní snášelivosti. Nevidíme ani v politickém oboru nijaké tolerance. A je snad tolerance v životě sportovním? Orli nesmějí cvičiti v sokolovnách! Tolerance se musí žádati v sociálním životě, a vždy pouze k osobám, nikoliv však k zásadám. V zásadách není naprosto žádné tolerance. Byla by to slabost, bezpáteřnost. Každá zásada je nesnášelivá a exklusivní. Československé církvi se neděje křivda, když se jí nemůže dovoliti, aby se usadila v kostelech církve, ze které vystoupila. Když někdo vystoupí ze spolku, odejde dobrovolně a nesmí si vzíti části společného jmění, není-li to ovšem nějaká obchodní společnost. Podívejte se na Lidový dům. Ze strany sociálně demokratické se odloučili komunisté a Lidového domu si nesměli vzíti, nesměli ho společně užívati a nikdo nemluvil o toleranci, poněvadž je právem sociální demokracie, aby si nechala, co jí patří, a když někdo od ní odešel, musí se starati, aby si postavil dům nový.

Zabírání kostelů schismatiky je násilím a nesvědčí právě o právním řádě v našem státě a vládě je špatným vysvědčením. Když se stane případ, jak jsem toho byl svědkem v Králové Dvoře, pak není možno mluviti, o právním řádu. Pod okny okresního hejtmana ráno schismatikové zabrali kostel a strážníci se při tom ani neukázali. Odpoledne chtěli katolíci jíti do svého kostela, ale kostel byl již obsazen policií a řeklo se katolíkům, že je zabrán a že v něm nemají co dělati. Policie dopoledne nehájila právního majitele kostela, ale odpoledne hájila násilníka. A to je zjev smutný. Nechci rozkládati svých názorů o československé církvi, ale obracím se k vládě a říkám, že zavinila zmatky a násilí vláda sama.

Když ministerstvo školství a národní osvěty vyhláškou z 15. září r. 1920 prohlásilo československou církev za církev státem uznanou, mělo se přesvědčiti, zda vyhovuje náležitostem zákona z 25. dubna 1874, který žádá, aby každá církev, která
se chce utvořiti, prokázala, že má všecky prostředky, kostely, bohoslužebná roucha atd. Ty podmínky zde nebyly a vláda přece povolila tuto československou církev. Proto ovšem z toho vznikly spory, násilí a stesky na netoleranci. Nebráním československé církvi, aby si své kostely vystavěla a jich užívala, ale musíme hájiti stanovisko katolické církve, která by si bezpáteřností nezjednala jistě žádné úcty u těch lidí, kteří mají pojem o charakternosti a zásadovosti.
(Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dále jest přihlášen k slovu pan sen. Spies. Uděluji mu slovo.

Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Zaujímáme-li já a moji soudruhové stanovisko k státnímu rozpočtu, zastupujeme zásadu, že se mají státní prostředky rozdíleti a vynakládati podle práva a spravedlnosti. Neboť státní rozpočet je věcí veřejnosti, je páteří státu a jestliže jsme my jako Němci vyšli z předpokladu, že aspoň v oboru hospodářském bude vládnouti jistá rovnoprávnost, zažíváme při tomto novém rozpočtu stejně hrozné sklamání, jako tomu bylo v loni, neboť tento rozpočet jest ve všech svých číslicích horším snižováním než všechna národní znásilňování. Neboť toto hospodářské odstrkování jest pomalé chřadnutí, pomalé vysýchání našeho národního těla. Značí to pro nás, jako zástupce širokých vrstev malorolnických, že vláda, že tento stát pro nás nemají zhola ničeho a že většina v této sněmovně tuze dobře ví, že podkopávajíc naše hospodářské postavení a rdousíc německé zemědělství, nás zároveň olupuje o naši národní sílu. Pokud však ustanovení tohoto státního rozpočtu posloužila zájmům zemědělským, nelze vůbec zjistiti, poněvadž některé části zemědělské zprávy bývají dotovány také z rozpočtů zemských. Bylo by tudíž v zájmu větší podpory našeho zemědělství, kdyby to, co na podporu zemědělství poskytuje stát, přejala zúplna zemská správa a dala to prováděti zemědělskými odbornými úřady. Aby se tedy zjistilo, jaké prostředky nám vláda dává k podpoře zemědělství, musili bychom míti v rukou také zemský rozpočet; poněvadž však tomu tak není, můžeme počítati jen s danými skutečnostmi a zabývati se jednotlivými položkami státního rozpočtu.

Při každé příležitosti, také již ve starém Rakousku, ukazovali jsme jako zástupci zemědělství na to, že rozpočet ministerstva orby proti jiným ministerstvům přichází příliš zkrátka; stejného názoru byli od jakživa také čeští agrárníci, a člověk by řekl, že se nyní v českém státě, kde české rolnictvo 'svou politickou stranou hraje úlohu tak důležitou, dřívějším přáním právě těchto zástupců v dalekosáhlé míře vyjde vstříc. Ale tomu dokonce není tak, nýbrž rozdíl v dotaci jest ještě větší než ve starém Rakousku.

Při rozpočtu ministerstva zemědělství bije zvláště do očí nes.mírné zvýšení správních výdajů, ústřední správa pro vyučování a pokusnictví samo jediná vyžaduje zhruba o 19 milionů více než v loni. Ale pro veškeré ministerstvo jest náklad zhruba o 305 milionů větší. Není však zřejmo, pokud tento větší náklad je k dobru skutečné podpoře zemědělství. Musím však jenom ukázati obzvláště na to, že se pod titulem "zemědělství" musí na vybudování našich zemědělských odborných úřadů věnovati daleko více. Jsou to naše zemědělské rady, při čemž však pokládám také za nezbytné, aby naše zemědělské školství bylo podřízeno zemědělským radám, po případě jejím národnostním odborům.

S politováním však musím konstatovati, že se našim zemědělským korporacím nepřiznává takového vlivu na důležité záležitosti týkající se zemědělství a lesnictví, na jaký by si mohli činiti nárok podle svého složení i cíle i odborné schopnosti, často vůbec nejsou slyšeny anebo se jim dává jen nedostatečná lhůta pro jejich dobrozdání, anebo zase jejich promyšlené a odůvodněné projevy a popudy velmi často nedocházejí sluchu. Pokládáme tedy za jeden z našich nejdůležitějších požadavků, aby činnost našich hlavních zemědělských korporací došla plného ocenění a povšimnutí, samy pak aby byly vypraveny všemi možnými prostředky, jimiž by obor své působnosti mohly rozšířiti. Při tom však musím připomenouti, že všechny rozpočtové položky, kterých se užije na zemědělství, jsou vydáním skutečně produktivním, neboť každý obnos, který se na to vynaloží, zase připadne s hojnými úroky celkovému dobru, neboť s tím souvisí všechno zásobování a zaopatření milionů. Všímám-li si blíže jednotlivostí v etatu ministerstva zemědělství,musím co nejostřeji vytknouti, že jsou Němci vyloučeni ze všech komisí a rad, a rozhoduje-li se skutečně jednou, o hospodářských věcech, nestalo se ještě nikdy, aby k tomu byl přizván praktický hospodář, který má potřebné vědomost. Rozhoduje-li se, činí tak vždy theoretikové. K tomu přistupuje, že v ministerstvu zemědělství nesedí téměř žádný německý úředník, ačkoli mánie podle své poplatnosti i početnosti stejné právo na to, aby v ministerstvu byli zastoupeni naši úředníci. Za úplně zbytečné vydání dlužno pokládati náklad na tak zvané zemědělské inspektory, (kap. 18. lit. 3), pro něž je zařazena položka 1,233.024 K. Byť bychom sebe více uznávali, že naše politická správa nezbytně potřebuje rady v otázkách zemědělských, přece nemůžeme se ubrániti obavám, že by ustanovením zemědělských inspektorů mimo organisaci zemědělských rad, jež jsou úřadem zákonitě povolaným ke zvelebení zemědělství, nastoupily na místo dosavadní jednoty zemědělské správy všechny nevýhody, které by musily sebou přivoditi nedostatek souvislosti a jednotného vedení jakož i různosti cílů a prostředků. Proto zastupujeme stanovisko, aby byli zemští zemědělští inspektoři ustanovováni u zemědělských rad, anebo že musí býti k disposici politickým úřadům jako rádci a znalci.

Čeho však ve státním rozpočtu obzvláště pohřešujeme, je položka pro vybudování zemědělského pojištění proti škodám, které by mělo býti vytvořeno podle zásad vzájemnosti a dobrovolnosti, jak to odpovídá pravé demokracii. Odmítáme však, aby toto pojištění (proti ohni, na dobytek, proti krupobití) bylo sestátněno, poněvadž to vede nezbytně k nucenému pojišťování a nezajišťuje konec konců ani zlevnění pojistných prémií ani rychlé vyřizování pojišťovací agendy, účinnou podporou se pomůže zemědělskému pojišťování proti škodám mnohem více než státním monopolem, a že se tu musí státi náprava, dokazují události posledního roku.

Jako zástupci německých malorolníků pokládáme však také za nutné vytvoření sociálního pojišťování a žádáme, aby byli do tohoto pojišťování pojati i ti samostatní zemědělští podnikatelé, kterým jejich majetek nezajišťuje dostatečně jejich existence, jako jsou malorolníci a domkáři.

Co však se týče nemocenského pojišťování, žádáme co nejrozhodněji zřízení samostatných zemědělských nemocenských pokladen, zvláště však tam, kde jsou zákonné podmínky proto a jsou splněny.

Při zřizování takovýchto nemocenských pokladen nemají se klásti v cestu žádné překážky tomu, aby se, tam přičlenily obce sousedních okresů se stejnými hospodářskými poměry a stejné národní příslušností.

Jedno však musím zvláště zdůrazniti: Stát zanedbává na venkově úplně zdravotní péči, a tu je třeba nutně nápravy. Velká úmrtnost kojenců na venkově, spustnutí mládeže válkou, nedostatečná péče o pravé vzdělání ducha a srdce, nedostatek zdravotních opatření, nepostačitelné vědomosti v ošetřování nemocných se nikterak nesnášejí s prabídnými podporami, které stát poskytuje venkovské zdravotní péči. široké vrstvy venkovské jsou tu právě jen, aby platily daně, ne však, aby z těchto daní dostávaly někdy podporu, a byť to bylo jen pro malé věci.

Stojíme tedy na stanovisku důkladné reformy veškerého berního zákonodárství, neboť jak se toto berní nehospodářství nyní vede, tak to už nemůže jíti dále. Což pak mají vždycky jen široké vrstvy obyvatelstva držeti státní stroj nad vodou? Při každé příležitosti se rolnictvu opakuje fráze o velikých ziscích za války, a této fráze užívá se nyní, aby se rolnictvo zatížilo až do nesnesitelnosti. Uznáváme úplně, že státu vzrůstají z poválečných poměrů nesmírná vydání, ale tato vydání se musí snížiti na míru nezbytně nutnou; nemáme-li ani peněz ani úvěru, tož se musíme uskrovniti. Tak ale rozkvétá také u nás militarismus svými nejkrásnějšími květy, ale přes všechen nedostatek peněz, dovolujeme si ještě výstřednost, jakou je mobilisace. Ale jedna z nejtěžších. výtek, kterou musí učiniti němečtí hospodáři našim berním zákonům, je odůvodněna tím, že zákony odebráním peněz ve prospěch státu znemožňují doplnění a rozšíření našeho výrobního kapitálu i jakýkoli vzestup jeho výkonnosti.

A jako musí býti všechny tyto zákony potírány se stanoviska materielního, tak značí také krok do zadu po stránce formální, poněvadž poplatníkům vůči přehmatům bezmezného fiskalismu poskytují ochranu jenom nedostatečnou. Nyní převládá soustava paušálního zvyšování daní, a vymýšlejí se stále nové daně bez ohledu na výkonnost; a byla-li nyní daň pozemková vyšroubována do úžasné výše procentními přirážkami, jest to zatížení, které už není v souhlase s výtěžkem půdy, je zbudováno na nerovnoměrném základě, a také ho nelze přivésti v souhlas s požadavkem spravedlivého rozdělení daňových břemen. Naprosto tedy odmítáme, aby zneužíváním této daně jako, přirážkové základny chyby naší. sousta vy pozemkové daně byly stupňovány znovu a znovu až do nekonečna, odmítáme to. však také obzvláště z toho důvodu, poněvadž ve většině obcí spočívá daňové břímě téměř výhradně jenom na zemědělství, kdežto členové obecní správy nepřispívají k státním dávkám téměř ničím anebo jen tuze málo. Pokud se však týče daně důchodové, protestuji jménem své strany především proti vysokým předpisům této daně, až příliš často neodůvodněným, protestujeme však také co nejrázněji proti nynějšímu sestavení odhadních a odvolacích komisí, a to tím spíše, když se má těchto komisí použíti také k vyměření dávky z majetku.

Nynější složení těchto komisí už neodpovídá přítomným poměrům, svou poplatností má rolnictvo právo, aby mělo v těchto komisích,místo, i hlas, proto žádáme, aby byly doplněny příslušným počtem zástupců rolnictva. Vůči bernímu zákonodárství zastupujeme vůbec stanovisko, aby byla vytvořena jednotná daň, která by břemena rovnoměrně rozdělovala. Obrovský vzrůst nepřímých daní vyznačuje přece nad jiné naši berní politiku, je nezbytně nutno, aby se tu sjednala náprava a přikročilo se k jejich snižování. Ale co nejrázněji se stavíme proti dani z obratu a způsobu, jakým se předpisuje, a není divu, sahá-li venkovské obyvatelstvo při předpisu těchto daní k vážným ochranným opatřením, ba přikročuje-li k demonstracím. Vázaným, hospodářstvím a maximálními cenami se právě tato daň vyvinula v hotovou metlu. Ale požadavek zemědělství, aby vlastní spotřeba a spotřeba vlastních výrobků pro čeládku - poněvadž tu přece není peněžního použití, jež by umožnilo peněžní dávku pro stát, a druhý případ jest pouze zvláštním způsobem placení mzdy - zůstala nezdaněna, zůstal dosud bez povšimnutí, ale my na tom pevně trváme za všech okolností, a.žádáme dále, aby naše společenstva, aby se zamezilo dvojímu zdanění, byla osvobozena od daně z obratu. Jménem své strany kladu však další požadavek, aby se přikročilo konečně co nejdříve ke změně paušálních sazeb pro vyměření daně. z obratu, jež, by se přizpůsobila výrobním poměrům jednotlivých krajů. Zde skutečně došlo k velmi hrubým chybám a omylům, a tu uvedu jen jeden případ: politické okresy Teplá a Doupov byly zařaděny do kraje obilního, okresy, jejichž průměrná výška je 600 až 740 m, okresy, kde jsou klimatické poměry (vrchy Tepelské a Doupovské) takové, že se s osevem může počíti často teprve počátkem května; naproti tomu byly zase jiné okresy s docela jinými výrobními poměry zařaděny do kraje pícního. Kde pak tu zůstává spravedlnost, jak tu může nastati jen trochu rovnoprávný výpočet daně z obratu, daně, kterou musím označiti za nejnemravnější ze všech?

Obírám-li se už daňovou otázkou, musím se ještě zmíniti o jedné věci, která se dotýká všech německých okresů a obcí.

Hospodářství okresů a většiny obcí spočívá, jak známo, téměř zúplna na přirážkách k přímým daním. Nedocházejí-li tyto přirážky pravidelně, trpí obce a okresy bídu, nemají peněz, nemohou tedy dostáti svým závazkům, a až na docela málo výjimek je tomu tak u všech samosprávných sborů, jak u Němců, tak u Čechů. Nyní, kdy tyto přirážky vybírají berní úřady, došlo k tomu, že jenom malý zlomek, často jen pětina nebo šestina jejich požadavků se přikazuje samosprávným sborům, a tento stav je na delší dobu zcela neudržitelný. Je zcela jasno, že se hromadný výpočet přímých daní a přirážek pro okresy a obce upravuje jednostranně ve prospěch, státu a že tento výpočet dopadne vždy v neprospěch ostatních. Kdežto si stát zajistí každý měsíc plnou dvanáctinu předepsaných daní, musí se obce spokojiti tím, co zbude, a nedoplatky působí tudíž jen na obce a okresy. Dále jsou obce, jejichž poplatníci svou povinnost vykonávají, ve velké nevýhodě proti obcím, jejichž poplatníci platí liknavě, poněvadž i ty obce, které se s placením daní opožďují, obdrží podíl z rozdílené sumy, jenž odpovídá jejich přirážkovému předpisu, jako druhé obce.

Všechny stížnosti, podané posud proti tomuto postupu, byly bezvýsledné, ba finanční ministerstvo na to odpovědělo, že tyto poměry zavinují jen nedostatečné splátky poplatníků. Něco pravdy na tom asi bude, ale to vše vysvětluje tyto úžasně nepatrné příkazy přirážek jen z části, jen z nepatrné části. A tu chci uvésti jen jeden příklad: U obce Stará Role činily splatné obecní přirážky až do 31. prosince t. r. 400.000 K, přikázané přirážky 249.784 K. To je schodek 150.216 K. U obce Novosedlice došlo do 31. října splatných přirážek 2,555.802 K, přikázaných přirážek obdržela obec 629.900 K, činí tedy schodek 1,925.902 K. A takových případů je na sta. U okresů vystupuje to však ještě křiklavěji. (Sen. Löw [německy]: Jsou však také obce, které mají přebytek!) To připouštím, a stejně je tomu u okresů. Okres bečovský měl dostati do 1. prosince na přirážkách 234.927 K, ale ve skutečnosti dostal do 1. prosince jen 118.325 K, je tu tedy nedoplatek více než 116.000 K, a tu se vás, pánové, ptám, jak mají obce a okresy hospodařiti, když nadejde 1. leden 1922 a ony nemají ani haléře přirážek.

Domnívá-li se však vláda, že mají na těchto poměrech, velikou část viny němečtí poplatníci sami, a je-li v přípise zemského správního výboru okresní správní komisi v Mimoni ze dne 29. října 1921, č. 112756/III. obsažena věta, že, občanstvo daní včas neplatí, což se podle informací zvláště v okresech s německou většinou obyvatelstva stává nejenom někdy, nýbrž takřka pravidelně, jest to obvinění, jež musím co něj rázně ji odmítnouti. Takovéto úřední projevy a takováto odůvodnění třeba kritisovati. Jest to podezřívání všeho německého poplatnictva a tuze rád bych věděl, ve kterých okresech je více daňových nedoplatků, zdali v německých nebo v českých. Ale hlavní důvod, proč daně a s nimi i přirážkové příkazy docházejí tak pozdě, dlužno hledati v tom, že jsou berní úřady s daňovými předpisy velice pozadu, a dnes ještě, v posledním měsíci roku, není ještě v mnohých okresech předepsána ani daň domovní, ani daň činžovní. Zase tu uvedu příklad: Chemická továrna v ústí n. L., jistě jeden z největších podniků v Čechách, dluží ještě stále daně od r. 1914, poněvadž jí ještě žádná daň nebyla předepsána, tedy podnik, který by se jistě nevzpíral platiti státu daně. V druhé řadě třeba ovšem přihlížeti k liknavosti poplatníků. Ale jak pak mají býti poplatníci papežštější nežli papež, když musí při každé poptávce u berního úřadu slyšeti: Vždyť my sami ještě nevíme, jakou daň máme předepsati.

Ohrazujeme se však dále proti nátlaku, který se vykonává při exekucích, které jsou docela bezvýsledné. Ale v obcích a okresech musí se konečně zjednati náprava. Neboť většina těchto samosprávných korporací je pevně přesvědčena, že se jim podaří zaopatřiti si dostatečné prostředky, povolí-li se jim, aby si svoje přirážky k státním daním vybíraly opět samy. Neboť jak k tomu přijdou okresy a obce, aby špatným hospodářstvím státním spolutrpěly? Víme, že celé finanční hospodaření v státě je nezdravé, a to dokazuje schodek 4000 milionů, to dokazuje lehkovážnost, s jakou správa zachází se státními prostředky, o tom svědčí zmocnění pro finančního ministra, že může přijmouti do rozpočtu 50 milionů korun proti dodatečnému povolení. Takovýmto ustanovením se úplně Opouští demokratické stanovisko, znamená to libovůli, až se musíme tázati, kam vlastně to tento stát spěje a jak k tomu přijdeme, aby ták lehkomyslně promarňoval daně často namáhavě vymačkané. Při provádění zákonů pozemkových je tomu právě tak. Těch se jen užívá, aby se Němcům odňal jejich majetek, a pak je tu a tam nějaký synovec, nějaký strýc, nějaký legionář, a tu nepřijde na nějaký ten milion, na nějaký ten statek. Miliony se promarňují, neboť finanční ministr má s ministrem zemědělství právo zabranou půdu, prodávati. Při tom není kontroly, libovůli jsou dvéře otevřeny dokořán. To vyznačuje ducha, který vládne ve správě tohoto státu. A myslím, že není už daleka chvíle, kdy nastane vyčerpání, kdy všechny pomocné zdroje musí selhati. Jsme tak daleko, že musíme říci, že je střední stav varován.

Zemědělství krvácí pod knutou vázaného hospodářství, nemůže se rozvinouti, pokud tento tlak na něm spočívá. Rozhořčení je tak veliké, že se zdá být úplně vyloučeno je utlumiti. Bylo by také marno zadržovati vření venkovského lidu proti všem útlakům, protože tito lidé mají pravdu. A což pak myslíte, že jsme srozuměni s politikou, která sice vynáší státu peníze, ale zájmům lidu ubližuje? A tu se vás ptám: Proč se i v českých okresech konají protidaňové protestní schůze? Protože jsou lidé také tam nejvýš nespokojeni.

A tu od nás žádáte, abychom líbali ruku, která nás bije, tu žádáte přiznání ke státu? Ode dávna byli jsme my Němci v tomto státě hlavními truchlícími pozůstalými. Jsme posud, jak to dokázal dr. Wieser ve starém Rakousku, největšími poplatníky. A na základě toho žádáme spořádané státní hospodářství. Požadujeme, abychom, za svoje vymačkané daně také něco dostávali. Naše trpělivost je u konce, nemáme už chuti, abychom nadále s sebou nechali zacházet jako s poplatníky druhého řádu, můžeme kdykoli podati nutné důkazy o tom, jak nedůstojně se s námi jedná, tak že nám dá celý svět za pravdu, pravíme-li: Tomuto státu nemůžeme dáti to, čeho požaduje, pokud s námi zachází způsobem tak nedůstojným. (Souhlas.)

Předseda: Uděluji slovo panu sen. Sabatovi.

Sen. Sabata: Slavný senáte! Jedním z nejdůležitějších úkolů státní správy jest včas sestaviti rozpočet a předložiti jej zákonodárným sborům k ústavnímu projednání. Koaliční vláda pamětliva jsouc tohoto ustanovení, nezůstala za předcházejícími vládami a postarala se o to, aby v zákonné lhůtě prošel oběma domy. Je ustáleným zvykem parlamentním, že málokterý z řečníků obírá. se věcnou stránkou projednávaného rozpočtu, ale používá této příležitosti k projevům, k nimž naskytuje se mu příležitost třebas jen jednou za rok. I já přidržím se tohoto starého zvyku.

Nepodařilo se sice nynější koaliční vládě zjednati plnou rovnováhu ve státním rozpočtu, jak by bylo naším vroucím přáním, ale přece, chceme-li býti vůči ní spravedlivými, musíme, doznati, že na tom mají lví podíl okolnosti mimořádné, nepředvídané.

Neváhám prohlásiti jménem svým i své strany, k níž mám čest přináležeti, že stojíme za touto koaliční vládou a máme k ní důvěru nejen proto, že v radě její zasedají mužové naší strany, ale i proto, že jsme ji pomohli budovati, jsouce přesvědčeni po zkušenostech z minulých let, že má-li nastati v naší československé republice ozdravění našich hospodářských, sociálních i kulturních poměrů, žádná jiná forma vládní není možná nežli koaliční.

Představila se nám sympatickým prohlášením, že zavede úsporný systém ve všech odvětvích státní správy a že dalších daní na poplatnictvo, beztak přetížené, uvalovati nebude. Zavedením nejnovější 8%ní zdravotní přirážky k přímým daním bohužel slib svůj porušila.

Odhlasovali jsme těch daní a dávek takovou nůši, že si s nimi pomalu ani berní úřady nebudou věděti rady, zvláště když ke mnohým prováděcí nařízení přicházejí hodné opožděně, že úřednictvo berní svoji práci s vybíráním daní zdolalo, uznal pan ministr financí v nedávném sezení rozpočtového výboru senátu a kvitoval všem kategoriím finanční správy za obětavou a svědomitou práci plné uznání. Dobře, nic nemáme proti tomu, když koná úřednictvo svoji povinnost, to se rozumí samo sebou, ono ji konati musí, než svědomitost jeho ve vybírání daní nesmí vybočit z mezí lidskosti, jak se často stává, na což je mnoho stesků, které na schůzích musíme vyslechnouti. Co bylo možné za Rakouska, je nelidové a nedůstojné československé republiky.

Žádáme proto na panu ministru financí, aby dal podřízeným orgánům pokyn ohledně šetrného zacházení se stranami a v případě přednášení stížností, aby dal tyto stížnosti věcně vyšetřiti a dle toho se zachovati. Nejvíce stěžují si drobní poplatníci z řad zemědělských i živnostenských do vysokého předpisování daně z obratu. Ať poplatník předloží úředním orgánem kontrolovaný zápis anebo ne, zvyšuje se mu jeho příjem libovolně, často jednonásobně; je-li z kruhů zemědělských, zaplatí, ať má zápis anebo ne, z hektaru půdy 30-42. K dle toho, do které oblasti jeho okres je zařazen. Daň paušálně takto vyměřená je nespravedlivá a co nejrozhodněji proti způsobu tomu protestujeme.

Takové jednání roztrpčuje řádné poplatníky, kteří se platiti nezdráhají, ale jen ze svého skutečného a ne ideálního příjmu. Očekáváme v této věci nápravu, jelikož daň z obratu, jsouc od 1. října t. r. zvýšena na 2%, dolehne na poplatnictvo se zdvojenou silou.

Jsem si toho plně vědom, že, má-li stát všem požadavkům naň kladeným - a ty jdou do miliard - učiniti zadost, potřebuje stále nových zdrojů příjmů. Zdroje ty musí státní správa vyhledávati tam, kde jsou - tam, kde za války i po ní, dík výborné konjunktuře - rostly miliony jako houby po dešti, t. j. u velkokapitálu, velkoprůmyslu a velkoobchodu atd., tam, kde se vyplácejí dividendy 20-40%. Mezi drobným lidem je ustálený, řekněme odůvodněný názor, že střední, finančně slabé vrstvy národa jako dříve, tak i nyní za republiky jsou vzhledem k své hospodářské a majetkové síle nepoměrně více zdaněny, než vrstvy kapitálově silné. To je fakt; má-li se republika nejen udržeti, ale i vzkvétati, musí se stavěti na pevných základech, t. j. prováděti rozumnou, cílevědomou politiku národohospodářskou, sociální a kulturní - najíti onu zlatou střední cestu, po kteréž by všechny vrstvy národa došly svého uspokojení a klidu.

To je práce ohromná, ale není nezdolatelná a té se musí podjat nynější koaliční vláda. Není známkou zdravého vývoje žádného jiného státu, když se na jedné straně hromadí milionové zisky, vzrůstá spekulace, kořistící z každé situace v té naší valutové tísni, a na druhé straně miliony drobného lidu stojí bezradně nad hrstkou svého majetku a čekají svého osudu.

Není v tom jistý systém? Za rakouské vlády bylo zemědělství popelkou, na úkor jeho favorisován cizácký, často nepřátelský průmysl. Ceny zemědělských výrobků cizí konkurencí stlačeny pod výrobní náklad, hypotekární dluhy rostly do závratné výše, exekuční dražby selských usedlostí byly na denním pořádku. V té době, kdy panovala přímo pohádková láce - v předních pražských restaurantech stál tehdy oběd 1 K, dnes by stál 15 K i více - domáhali se socialisté, všech národností, tedy i čeští, zrušení ochranných cel a otevření hranic cizímu obilí i přívozu dobytka a šli tak daleko, že si vymohli i přívoz zmrzlého amerického masa. To nebyl dojista projev přízně ke stavu zemědělskému. V té době zemědělci prodělávali doby krušné. Jen jejich šetrnosti, houževnatosti a vrozené lásce ke zděděné půdě lze děkovati, že obstáli a poznenáhlu sešilo váli, organisovali a sdružovali se hospodářsky i finančně. Stavovské uvědomění stouplo. Přišla válka se všemi svými hrůzami a svízely. Byli jsme plná čtyři léta jako v pevnosti. Na zemědělství vznesena obrovská úloha uživiti miliony lidí v poli a v zázemí. Zemědělství se zhostilo své úlohy za bezpříkladného sebezáporu a přineslo ty největší oběti. Centrály za pomoci maximálních cen svíraly je ve svoji náruč a zapomínaly se tak, že bezohledně mu braly i nejnutnější výživu.

Průmysl a obchod - jsa volný - těžil z dané situace, bohatnul a sílil. Konsumentské vrstvy se bouřily - ne proti průmyslu a obchodu, nýbrž proti zemědělcům, kterým spíláno keťasů, vydřiduchů, lichvářů atd. Byli snad mezi zemědělci někteří, kteří se tak zapomněli, že se neštítili kořistiti z lidské bídy a dráže prodávali, ale kolik jich mohlo být, když veškerá úroda byla pod závěrou a kontingenty předpisovány v tak vysoké míře, že nezbývala hospodáři často nutná výživa pro rodinu a čeleď, úrody následkem vyčerpanosti země slábly a ještě suchem neb mokrem byly poškozovány. Hrozeno tresty a vězením pro nedodaný zbytek kontingentu.