Vážený senáte! Už len malú chvilku si prosím, a síce nemôžem sa zdržať, abych niekoľko slovami nereagoval na slová a na prednesené reči včera a predovčerom našich kollegov z ľudovej slovenskej strany. Prednášali žiadosti troch gymnázií v Ružomberku, v Nitre a Banskej Bystrici, ako žiadosť celého slovenského národa. To sa ani neopovážili vysloviť, že je to jedine len a len žiadosť našich slovenských ľudákov, ktorí majú všetko iné na mysli s tými tromi gymnáziami, len nie vychovávať slovenské národne uvedomelé občianstvo. Vážený senáte! Tie tri gymnázia, ktoré žiadajú, dnes už existujú a pôsobia blahodárne ku zdaru a požehnaní našej republiky. Ovšem profesori tých gymnázií nie sú ľudácki prívrženci, sú to všetko ľudia uvedomelí, nesúci v rukách faklu uvedomenia a pokroku svetového, otvárajúci oči zaostalému slovenskému ľudu, ktorému aj svoju mimoškolskú intensívnou prácou stále otvárajú oči, že to nie je tak, jak ti naši ľudovci mluvia ľudu slovenskému, ani to nepriateľstvo, ktoré oni umele vyvolávajú medzi národom českým a slovenským, medzi vetvou českou a slovenskou ako národa jedného. Riekam, že títo pánovia donášajú na Slovensko svetlo a za to sú tŕňom v očiach ľudákov, ktorí sa usilujú, aby za každou cenu ich odstránili. A tu sa, vážený senáte, neštítia ani tých najhnusnejších prostriedkov.

Vážený senáte, tam kde sú tieto gymnásia v kraji nekatolickom, nemáte najmenšej sťažnosti proti práci, proti práci, proti osvetovej práci z väčšej časti českých profesorov. Pripomeniem len príklad a porovnanie medzi Ružomberkom a Mikulášom, Ružomberok je miesto katolícke a Mikuláš evangelické. V Mikuláši je medzi profesorským sborom a občianstvom najlepšia harmónia a nebolo ani najmenšej sťažnosti nikdy proti profesorom prenesené. Ale Ružomberok je miesto katolícke, sídlo Hlinkové, a kde je Hlinka, tam nemôže byť pokoj. Heslom Hlinkovým je, to Slovensko musí byť katolícke, to on stále hlása a preto potrebujú tri gymnásia, aby v nich vychovávali verných poddaných otrokov a služobníkov Ríma a nie občanov československej republiky a verných tohoto štátu. Trochu som odbočil od predmetu. Chcel som totiž porovnať Mikuláš s Ružomberkom. Riekol som, že Ružomberok je miesto katolícke, a že Hlinka a jeho kamarádi stále štvú proti českým profesorom, ktorí sa nevmiešujú do vecí náboženských a nechajú každého, nech si chodí na svoje procesie po svojej vôli, ale oni doniesli do Ružomberka osvetu a nie tmu. A tam je potreba tmy. Ľudáci sa boja. svetla, oni chcejú tmu a poneváč tí tu tmu rozptylujú, von z českými profesory.

Vážený senáte, už mnoho českých profesorov odišlo a vláda musí mať pevnú ruku, aby tam dostala profesorov; nechcejú tam do Ružomberka vôbec jísť. Máme tam dnes už ľudí, ktorí chcejú utekať a riekol som, že sa ľudáci neštítia proti váženým a zaslúžilým týmto ľudom ani najohavnejších vecí, ani otravovaní duše žiakov týchto gymnásií. Minulý rok žiaci tohoto gymnásia maturovali, a poneváč maturovali pod vedením českých profesorov, mnohí s krásnym výsledkom, a náhodou katolíci, ktorí boli trochu slabší, čo vymysleli? že českí, profesori dali tým nekatolíkom predom themata, že ktorých budú zkúšání. Aby to dokázali, vzali si istého žiaka, chudobného maturanta, o ktorom vedeli, že je chudobný a snáď i peniazmi pracovali a postavili ho ako svedka, aby riekol, že je to skutočne pravda, že ten český profesor dal themata predom. Ale, poneváč je to človek najvýš spravodlivý a v práci svojej rigorósny a opatrný, okamžite žiadal proti sebe o disciplinárne vyšetrovanie, ktoré sa tiež previedlo a viete čo bolo výsledkom? Áno, stalo sa to na gymnásiu ružomberskom, že themata boly žiakom oznámené, ale urobil to profesor ľudák. Tedy vedomé a úmyselné prevrátenie a falšovanie pravdy. A máme my dať takéto tri gymnásia, kde nám mládež bola by vychovaná takýmto spôsobom? Stokrát by bola prekliata vláda, ktorá by dala takéto ústavy ľudom, takým, abych tak riekol, vlastizradcom a demoralizátorom. Už končím, vážení pánovia. Len ešte maličkú poznámku bych pričinil. Tyká sa to šetrenia, ktoréžto šetrenie si vláda vzala za heslo a vláda začína s týmto na našom školstvu a na našom zaslúžilom učiteľstvu, že toto šetrenie začalo u nášho školstva, to som už dokázal a nyní chcem tiež riecť, že toto heslo šetrenia odnáša už naše učiteľstvo. Včera sme slyšali z úst kolegu Smrtku, že táto krivda sa má stať tiež nášmu učiteľstvu. A sice ide o to, aby mu bolí vzaté požitky, ichž až dosiaľ požívalo. Totiž t. zv. núdzové výpomoci, ktoré má zákonom paritným zabezpečené, majú sa teraz značnou mierou zredukovať. Vážení pánovia, táto okolnosť mňa tým viac boli, keď vidím, že sa to stalo za ministra školstva, ktorým je dnes Slovák. Vážení pánovia, bojím sa, že bratia kolegovia, českí kolegovia na to teraz poukážu, že k tomuto šetreniu došlo práve za ministra školstva, ktorý je Slovák. Vážení pánovia! Snad neprezradím žiadnu veľkú tajnosť, keď rieknem, žg pán minister Šrobár zrovna Herkulov zápas bojoval v ministerskej rade, kde jednalo sa, aby požitky učiteľstva boly zredukované, že zostal pán minister Šrobár v menšine, za to nemôže. A že bojoval zápas za záujmy učiteľov, toho dôkazom je zápis ministerskej rady. Ja vyzývam vládu, aby uvažovala o tom, aby príjmy učiteľov skutočne neboly zredukované tak, ak je to zamýšľané. Vážení pánovia, vy si snáď môžete domysleť, čo to znamená, keď pracovník vo škole, ktorý má roztrpčenú mysel a rozboľavené srdce, vidí, že za svoju prácu má byť honorovaný ešte menej než je honorovaný nyni a to bez všetkej príčiny. Vážení pánovia, ja som presvedčený, že to nesmie byť v záujme našom a jak som riekol, vyzývam vládu, aby tieto pôžitky učiteľom nekrátila a to v záujme samého školstva a v záujme našej spoločnej republiky. Tým končím. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Dále si vyžádal slovo pan ministr financí. Uděluji mu je.

Ministr financí Novák: Slavný senáte. Račte dovolit, bych několika krátkými poznámkami doprovodil rozpočet právě projednávaný. Je pochopitelné že rozpočet, který proti loňským 14 miliardám vzrostl na 20 miliard korun, doznává značné kritiky nejen se strany oposice, nýbrž i od stran většinových. Byla mnohokráte v debatě činěna zmínka o tom, že často přichází vláda s položkami dodatečnými a že tomu tak bude i za rok 1921. Chtěl bych poznamenati, že rozpočet roku loňského v té době, když byl projednáván, byl skutečně v rovnováze. Z těch položek, které ráčíte hledati v rozpočtu dodatečném, 90% nutno přičísti k nákladům, které Národním shromážděním po projednání rozpočtu byly uzákoněny, že při tona se stalo, že vzrostly i některé jiné položky během roku, tomu při vytváření státu nebylo možno se vyhnout. Nejzajímavější jistě při posuzování rozpočtu je okolnost, zda preliminovaných příjmů bude možno dosáhnout. Dovolil jsem si již v rozpočtovém výboru senátu uvésti, že preliminované příjmy z daní přímých, nepřímých, poplatků a cel do konce roku proti rozpočtovým položkám roku 1921 dosáhnou zvýšení okrouhle o 2³/₄ miliardy Kč, a jen díky tomuto příznivému výsledku, který plyne jednak z přirozeného vzestupu daní, jednak z vyměřovaných nedoplatků, bylo možno finanční správě konati až dosud všecky závazky, zákonodárstvím bez současného povolení úhrady odhlasované. Letos vykazujeme schodek okrouhle 900 milionů korun, který přirozeně bude zvýšen předlohou, která v nejbližších dnech se dostane ještě na stolec senátu, totiž úhrada nouzových výpomocí státních zaměstnanců, na které v tomto rozpočtu pamatováno není. Jest patrno, že bude nám dále postupovat velice opatrně, než se dostaneme ke skutečné rovnováze. Máme jenom jeden druh příjmů, totiž příjmy daňové. Jeho zvyšování není nadále možným, poněvadž produkce sténá pod tíhou daní, které byly jí uloženy a dovolává se, aby nebyla dále zatěžována. Na druhé straně konsumenti se brání, snad právem, zvýšení daní nepřímých, neboť zejména obě daně vysokého výnosu, dávka z uhlí a daň z obratu, jistě zdražily velice živobytí. Nicméně za dnešních poměrů rozpočtových není finanční správě možno vzdáti se obou těchto zdrojů, třeba že uznává, že úleva těchto obou daní by byla jenom ku prospěchu našeho celého hospodářství. Další cesta, cesta úvěru, rovněž je možná jenom v mezích obmezených, poněvadž domácí trh kapitálový je silně napjat, všechny kapitály, které byly za války značně zmenšeny, nutno poznenáhlu nahrazovat. Slyšíme i z kruhů průmyslu, jak těžko si opatřuje prostředků provozovacích, a nelze tedy domácímu trhu připisovat větší nosnosti, poněvadž by nebylo možno počítati s úspěchem půjček a musili bychom se octnouti před cestou zhoubnou, kterou vidíme u našich sousedů n která končí velice neblaze. Zbývá nám tudíž jediná cesta, cesta úspor. Jsou vyslovovány pochybnosti, zdali úspory, tak jak dosud jsou zamýšleny, jsou nejsprávnějšími. Velectění pánové! O tom jistě bude často spor, poněvadž každá úspora jest spojena s bolestmi. A interesenti budou vždycky míti námitky proti tomu nebo onomu druhu úspor, které vládou budou, navrhovány. Nepochybuji, že cestou úspor jedině pracujeme také k sanaci své valuty, která, jak pan generální zpravodaj konstatoval, je znehodnocena asi na ¹/₁₇ předválečné hodnoty. Bankovní úřad jako náš ústav cedulový tu nemůže spolupůsobiti jinak, než že reguluje trh co se týče potřeby soukromého podnikání, potřeb průmyslu a obchodu. Bránil se jistě vždy, jak se za daných poměrů dalo, nárokům státní správy, a myslím, že porovnáme-li ho s cedulovými bankami ve střední Evropě, jistě dostál svému úkolu se ctí, takže cizinci, kteří vidí co se zde vytvořilo, vyslovují se jo naší valutové politice s uznáním. Jest litovati, že loňský záměr ministra dr. Engliše, aby Bankovnímu úřadu přikázány byly jisté reservy z vývozu cukru, nemohl býti uskutečněn, poněvadž pomocí těchto fondů by bylo jistě bývalo Bankovnímu úřadu mnohem snáze možno pracovati ke stabilisaci naší koruny. To jest jediné, co za daných poměrů můžeme si přáti. Až rozpočet náš vskutku bude v rovnováze, až budeme viděti, že naše platební bilance vůči cizině trvale je beze schodku, pak budeme moci přikročiti ke změně své valutární jednotky a opříti ji pravděpodobně o zlato, jak to dnes všechny státy se zdravou valutou snaží se docíliti.

Byly zde činěny různé.dotazy, které souvisí bezprostředně se státním úvěrem, a račte dovoliti, abych na ně odpověděl. Jistě je oprávněno přání všech majitelů titrů předválečných dluhů, aby kupony jejich byly co nejdříve honorovány. V tom směru finanční správa letos vykonala podstatný krok ku předu tím, že převzala renty, o které zejména se jedná, do úřední úschovy, poněvadž jen tímto způsobem bude možno úroky platiti. Kupony, tak jak jsou označeny, samy o sobě byly by nás vysazovaly příliš nebezpečí falsifikátu těchto označení. A byla tedy možná jen dvojí cesta, buď ta, kterou jsme volili anebo výměna kupónových archů za kuponové archy nové, což by bylo vyžadovalo doby příliš dlouhé. Není obavy, že dluh předválečný tímto způsobem trvale bude immobilisován, poněvadž je úmysl, jakmile věc bude upravena, vydati nové titry, aby majitelé opět dostali se k volné disposici se svými papíry. První placení kuponů stane se nyní tím způsobem, že tyto titry přijímány budou při upisování tak zvané moučné půjčky na základě zákona zmocňovacího, kterého se nám dostalo v letním zasedání, započítáním kuponů na titrech váznoucích. Tato transakce je čistě dobrovolná, není činěn žádný nátlak a stát hledí získati upisovatele pouze výhodami, které upisovatelům skýtá, to je zvýšení úroků a záměnu titrů věčných za titry al pare slosovatelné. Avšak i ti, kteří nebudou moci použíti této výzvy, dojdou v krátké době k výplatě svých kuponů, poněvadž v zasedání po novém roce bude podán návrh zákona, kterým upravena bude výplata úroků z oněch titrů, kterých nebylo použito k výměně a které nadále až do vyhotovení výměnných papírů zůstanou v úřední úschově.

Obtížnější je otázka válečných půjček, o kterých tak často čteme i v žurnalistice i v zákonodárných sborech.. Otázka ta je politikum a není možno odsunout tento moment, ačkoli doznávám, že by bylo lépe, kdyby od začátku byla bývala řešena jako otázka čistě hospodářská, jak pan generální zpravodaj naznačil. Vláda podle projevu p. presidenta zabývá se tímto problémem. Ona nemůže leč připraviti předlohu a připraviti půdu, aby předloha vskutku došla souhlasu zákonodárných sborů, které na konec o konečném řešení této.otázky budou rozhodovati.

Pokud se rozpočtu investic týče, který současně je předložen, jsme odkázáni na úvěr v cizině, o kterém vede se jednání, jak právě v posledních dnech se jeví, s Vyhlídkami příznivými. Nemusím jistě ujišťovati, co by znamenalo, kdyby takový úvěr, dosahující výše několika miliard, mohl oplodniti naše hospodářství, poněvadž veškerá stavba škol, veškeré investice železniční a pod. jsou dnes zdržovány nedostatkem prostředků peněžních, jak mnohým pp. senátorům z intervencí u ministerstva financí jest známo; my jsme během letošního roku poskytli z běžných prostředků ne méně než l miliardu korun záloh na investice. Přirozeně, že tyto prostředky nám schází a k velikému úkolu investičnímu absolutně nedostačují?

K podnětům, které byly předneseny zejména p. sen. Veselým, bych se chtěl zmíniti o otázce výnosu tabákové režie. Je správným, že percentuelně dnes výnos tabákové režie neodpovídá tomu výnosu, jak se jevil v Rakousku v době předválečné. Ráčíte-li však uvážit, oč podražily suroviny, dovezené z části z ciziny s hodnotnou valutou, oč podražily mzdy, které také tvoří výrobní náklady, je pochopitelno, že tento percentuelní výnos musel poklesnout, poněvadž není možno tabákové výrobky zdražovat do nekonečna, abychom nezavdali opět příčiny ke stížnostem konsumentů a na druhé straně nepodporovali podloudné dopravování kuřiva z ciziny.

Další jedné, výtky bych se chtěl dotknouti, kterou pronesl p. sen. dr. Veselý. Jest bohužel pravda, že dodnes není možno vykázati přesný stav našeho dluhu, zejména dluhu vůči cizině, poněvadž jsou zde komplikovaná vyúčtování za výzbroj legionářů, za repatriaci atd. a ministerstvo financí snaží se jistě že všech sil, aby udělalo v těch věcech., pořádek. Myslím, že v nejbližší době podaří se nám definitivní vyúčtování úvěru s Itálií. Nejobtížnějším bude vyúčtování úvěrů amerických, pocházejících z prvých dob republiky, kde se z těchto úvěrů opatřovaly potraviny, mouka a tuk. Ta věc tanguje nejen ministerstvo financí, nýbrž také státní obilní ústav, různé ústředny, a tato práce nebude jistě snadnou. Naproti tomu nebylo ovšem zcela odůvodněně možno vydat výkaz o oběhu mincí, poněvadž posud žádných mincí vlastních v oběhu nemáme. To co obíhá, jest zůstatek rakouských 20ti a 10ti haléřů. Po Novém roce bude možno následkem pokročilé výroby v Kremnici přikročiti k vydávání mincí 20 a 50 haléřových a pak nejvyšší kontrolní úřad jistě bude moci vždy přesně vykázati, jak náš oběh mincí ve skutečnosti vypadá.

Velevážené shromáždění! Jest jisto, že za pomoci obou zákonodárných sborů, když bude dodržena zásada, že nová vydání budou uzákoněna jen za těch okolností, aby současně bylo pamatováno na úhradu, dále za součinnosti parlamentní komise úsporné, ve které zasedají zástupci sněmovny poslanecké i senátu, podaří se nám skonsolidovati finanční hospodářství tak, aby v roce příštím rozpočet mohl vypadati příznivěji než rozpočet letošní, a prosím, aby ten rozpočet, jak vyšel z porad poslanecké sněmovny, senátem laskavě byl schválen. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. dr. Fáček a prosím aby se ujal slova.

Sen. dr. Fáček: Vážení pánové a dámy! Projednávání. rozpočtu, které se nám navrací každým rokem, jest jistě pro nás jednou z nejzávažnějších událostí. Ani ne tak proto, že při projednávání rozpočtu jest příležitost k tomu, aby se vládě projevila důvěra nebo nedůvěra, takových příležitostí máme konečně také jinde. Ale v tom shledávám hlavní význam rozpočtového projednávání, že představuje jakousi bilanci celého našeho státního života. Rozpočet jest jakýmsi zrcadlem, ve kterém vidíme svou pravou tvářnost se všemi přednostmi a vadami. Kdo dovede s porozuměním probírat se v číslicích rozpočtu, ten nalezne v nich všechno to, co nás znepokojuje do budoucnosti, a na druhé straně také zase všechno to, co naše obavy může uklidniti.

Náš rozpočet byl předmětem všestranné kritiky v tomto shromáždění, a to nejenom se stran oposičních, ale i se stran vládních. Byla to vlastně zajímavá a pro cizího diváka snad poněkud překvapující podívaná, že oposiční a vládní řečníci se pohybovali dosti často na jedné linii. Já v tom nevidím nijakého porušování loyality, jestliže příslušníci vládních stran také vystupují kriticky při projednávání rozpočtu. Ale ovšem jest tu jeden veliký zásadní rozdíl mezi kritikou z leva a z pravá. Kdežto naše kritiky vycházejí vždycky ze snahy, aby se zlepšilo to, co u nás není ještě dokonalé, abychom ten stát povznesli a zvelebovali, na druhé straně jsou, bohužel, motivy jiné. Já si trapně vzpomínám té jízlivosti a přímo zloby, která čišela z řeči p. sen. Ledebura, když mluvil o zahraničním úvěru pro republiku i stejně jízlivé a nenávistné zloby, která se ozývala z resoluce přijaté na nedávném sjezdu protichůdné strany německé sociální demokracie.

My zde v senátě máme také o jeden důvod více ke kritickému posuzování předlohy rozpočtové. Pan generální zpravodaj ve svém referátu dotkl: se naší situace, ve které jsme obyčejně při projednávání předloh. Zase pro budoucnost se zaříkal, že si nedáme vzíti svého práva měniti předlohy, ale pro přítomný případ přece jen zase koncedoval, že se musíme z důvodů státní raisony podrobovati nezměnitelnosti usnesení, které učinila poslanecká sněmovna. Bylo nám při tom trochu teskno, poněvadž jest na snadě domněnka, že se tato hra bude příštím rokem opakovati. To jest psychologický důvod, proč členové našeho senátů, když nemohou změniti v jednání výborovém předlohy, ulevují si ve svých kritických poznámkách ve výboru a plenu. Já sám ve výboru patřil jsem k všetečkům, kteří šťourali, ale zde, kde bylo tolik kritiky se všech stran, chci, aby byla zjednána protiváha, a považuji za svou povinnost vyzdvihnouti to, co shledávám v rozpočtu příznivého a potěšitelného. Je to především ta věc, že z rozpočtu seznáváme pokračující konsolidaci našeho státu, vidíme i z celé jeho zevní formy, z toho, že jest podrobněji a přesněji propracována než v letech minulých. My také z nejedná položky tohoto rozpočtu vidíme blahodárný návrat k normálním poměrům hospodářským, ve kterých bohu díky již žijeme. Zejména můžeme jistě s díkem kvitovati, že dnové ministerstva zásobování jsou podle rozpočtu již sečteny, že jsou tam vloženy položky již jen pro dobu do konce července, tuším, příštího roku. Také vidíme, že pokračuje likvidace ústředen a že se již pomalu začínáme vybavovati z toho vázaného hospodářství, které sice pro první čas bylo snad nutné, ale přece bylo pro naše finance velmi drahé, pro obecenstvo obtížná, a které bylo pařeništěm, úrodnou půdou pro kořistnictví a loupežení všeho druhu. Také ministerstvo pro zahraniční obchod má rozpočteny své položky již jen na půl roku. To je znamení, že i mezinárodní styky obchodní se vracejí k poměrům normálním.

Příznivý dojem vyvolává také kapitola ministerstva financí, kde vykázána je úhrada pro velkou část našich potřeb. Především u daní přímých vidíme veliký vzestup: z 822 milionů v roce 1920 vzrůstá tato položka na jednu miliarda 576 milionu v roce 1922. Já v tom vidím důkaz veliké, přímo úžasné poplatní síly našeho občanstva a tím také záruku naší budoucí existence, uvážíme-li zejména, že vedle těchto přímých daní tíž poplatníci nesou ještě ohromná břemena celé samosprávy zemské, okresní a obecní náklady na sociální pojišťování a tolik jiných věcí. Ale také nepřímé daně vzrostly, a to měrou ještě značnější, z 835 milionů roku 1920 na 3.047,000.000 v roce 1922. Vidím potěšitelný symptom zejména v tom, že i naše strany socialistické, ačkoliv vždycky byly zásadními odpůrci daní nepřímých a snily pořád o tom ovšem nemožném ideálu jediné daně, která by postihovala důchod, spolupůsobily při zvyšování daní nepřímých, které se jeví právě v těchto cifrách; u těchto stran porozumění pro nutnosti našeho státu bylo tak velké, že překonalo přirozenou setrvačnost starých stranických teorií.

Méně uspokojivým je druhé odvětví státních příjmů, totiž výnos státních podniků. Na př. v kap. o státních statcích a lesích máme rozpočteno, že čistý výnos tohoto majetku státního bude činiti asi 240 korun z l ha, ale pan ministr zemědělství v rozpočtovém výboru hned sám vyslovil pochybnost o tom, že tohoto výnosu bude moci býti dosaženo, ačkoliv ani ten rozpočtený výnos není poměrně vysoký, uvážíme-li, že neběží jen o výnos půdy, nýbrž že jsou při těch státních statcích také industrialie, lihovary, cukrovary atd., které soukromníkům poskytují dnes velmi značné výnosy.

Máme zde ještě jiné podniky: státní doly, tabákovou režii, státní tiskárny, továrny, kterými si vojsko opatřuje samo některé potřeby aj.

Při našich všechněch státních podnicích nevíme vlastně, jak se vyplácejí, poněvadž z pouhých příjmových a výdajových položek, které se jeví v rozpočtu, nelze si činiti úsudek o kupecké prosperitě závodů. Scházejí nám pro to veškeré podklady, poněvadž se nám nepředkládají bilance obchodní, sdělané podle obchodnických zásad. Bylo by účelno, aby v tom směru stala se náprava; do rozpočtu to sice nepatří, ale doklady takovéto jako vhodná pomůcka pro posuzování rozpočtu měly by býti předkládány.

Zdá se, že zkušenost, kterou jsme učinili se státními podniky, potvrzuje starou pravdu, že stát je velice špatným podnikatelem. My vidíme, že v celém světě se k tomuto poznání dochází, ač ještě nedávno vše stálo pod heslem "socialisace". Ve Francii t. zv. "desétatisme", t. j. snaha po odstátnění, vedla již k tomu, že jistá část státních podniků, hlavně drah, byla přenechána do provozu soukromým výdělečným společnostem a že se tam uvažuje také o tom, jestli by nemohl také monopol tabákový býti uvolněn pro soukromé podnikání, postižené jenom daní výrobkovou. Poukazuji na to, že v Anglii na příklad, kde jest taková úprava, vynáší tabák státu snad sedmkrát tolik, co vynáší tabákový monopol ve Francii. Pro nás aspoň musí_; z této zkušenosti vyplývati poučení, abychom zabrzdili snahy socialisační a převádění majetku do rukou státu; zejména při pozemkové reformě po této zkušenosti při správě státních statků musíme pamatovati stále na to, abychom reformou nepřiváděli do rukou státu půdu, které by se nemohl přídělem občanstvu zase v krátké době zbaviti.

Z těchto cifer, které jsem uvedl o výnosu daní přímých anebo nepřímých, je viděti, že tyto výnosy již skutečně nemohou býti zvyšovány. Páni ministři financí bývají nejméně ochotni uznati, že napietí poplatnictva se nedá stupňovat, ale náš pan ministr financí za dané situace ve svých vývodech dnešních to koncedoval. Zvyšování není možné, poněvadž jsme se přiblížili k povážlivé hranici, při níž výška daní je takovým svodem k defraudacím daní, že se na konec státním financím ani nerentuje další zvyšování. Ale i té hranici jsme se již přiblížili, která káže, nepodlamovati daněmi hospodářské produktivní síly ve státě. To je u nás zejména na pováženou, poněvadž jsme ve stadiu, kdy v nejbližší době vybírání dávky z majetku
přirozeně samo sebou oslabí výdělečné podniky, na kterých hlavní břímě státních financí spočívá.

Můžeme sice ještě rozšířiti základnu daňovou a postihnouti všechno to, co snad ještě zdanění uniklo. Zejména bude vděčnou úlohou pro berní správy zachytiti alespoň výnos z těch majetků, které byly nahromaděny až po převratu, v prvních letech naší republiky a které unikly dávce z majetku tím, že termín pro počítání dávky z majetku stanoven byl 1. březnem 1919. Dále je nevyhnutelné, aby finanční správa zdokonalila vyměřování daní, aby bylo stejnoměrnějším od osoby k osobě a od okresu k okresu. I v té stejnoměrnosti jest jedna z nejbezpečnějších záruk proti defraudacím daňovým. To všechno provésti je tedy ještě možno, ale není možným další zvyšování daní.

Ale přes ohromné zvýšení daní máme v rozpočtu schodek, jehož cifra, jak bylo koncedováno i finanční správou, není ještě definitivní. Nechci opakovat to, co v tom směru bylo již uvedeno, ale chci upozorniti na ta velká břemena, která nám v budoucnosti připadnou z dluhů, které dosud nejsou zúročitelny a nemohou se v našem rozpočtu projevit. Je to 750 milionů švýcarských franků za osvobození; úrok z něho se objeví v rozpočtu teprve v roce 1926. Je to celý ten úrok z toho, co převezmeme jako kompensaci za rakouský a uherský majetek státní, který připadl republice. Bude to Úrok z půjček, ke kterým vládu zmocňujeme tímto rozpočtem a o kterých doufáme, že budou uzavřeny během roku, aby se nezdržovaly nutné investice. Z toho všeho je vidět, že nás čeká zvyšování břemen. Tím více je ospravedlněno heslo šetřiti. Je to heslo, které jde dnes celým světem, všemi státy Evropy. I u nás je toto heslo takřka v ústech všech lidí, ale bohužel přítomný rozpočet nebyl ještě sděláván v jeho znamení.

Vidíme sice s potěšením, že některé položky proti loňskému roku se zmenšují, ale to všechno je zmenšování spíše automatické, které není přivedeno naší záměrnou činností. Tak zmenšují se podpory pro nezaměstnané ze 100 milionů na 75 milionů. Ale ovšem naše radost není tak úplná, jsou skeptikové - nevím, co je na tom pravdy - kteří praví, že příčinou je náš zákon o nemocenském pojišťování, který připouští, aby i nezaměstnaní obdrželi nemocenskou podporu. Poněvadž tato podpora z nemocenské pokladny je vyšší, než podpora nezaměstnaného, má prý to za následek, že se lidé raději ucházejí o podporu nemocenskou, a tím se zmenšuje vydání na podporu v nezaměstnanosti.

Zmenšují se položky na válečné poškozence z 570 milionů na 447 milionů. Ne sice z toho důvodu, že by byly snižovány podpory poškozenců, které zajisté nejsou příliš vysoké, ale zmenšuje se počet těchto osob bedlivějším jich tříděním. Naproti tomu zase vzrostl výdaj na úřady, zabývající se touto agendou, což je zjev politování hodný. Mám za to, že tyto okresní úřadovny pro válečné poškozence, které vyžadují v rozpočtu nákladu na 12 milionů korun, jsou dnes docela zbytečný. Svého času byla agenda tato svěřena zvláštním úřadům, poněvadž okresní správy politické byly jinou agendou přetíženy. To se dnes změnilo a celá řada prací poválečných, spojených se zásobováním a jinými poválečnými, zjevy, politickým úřadům odpadla, jiná práce nepřibyla, a nebylo by tedy nic snazšího, než zrušiti tyto okresní úřadovny a přenésti jejich agendu na okresní správy politické.

Potěšitelným zjevem jest, že výdaje na národní obranu alespoň nestouply, že jsou aspoň stacionární. Již v tom spatřujeme veliký pokrok proti dřívějšku, a doufám od mírové politiky našeho státu, že umožní nám nad to v brzké době, abychom mohli přikročiti k positivnímu snižování dosavadních nákladů na národní obranu. Také vyživovací příspěvky příslušníků vojenských se snížily ze 100 na 23 miliony. Zvláště je významným, že doplatky na obilí, které sice v loňském rozpočtu nebyly, ale ve skutečnosti pohltily ohromné sumy, o kterých bohužel pořád nemáme určitých zpráv - napřed to bylo 2¹/₃ miliardy, pak 4, teď dokonce se hovoří o 6 miliardách - tedy ty se v našem rozpočtu v této výši neobjevují. Jsou tam jen doplatky na obilí 123 milionů. Ale poslanecká sněmovna zvýšila tuto položku o dalších 143 milionů, a to povážlivě naznačuje a připouští pochybnost, zdali tato položka bude dodržena, poněvadž panuje úplná nejasnost a nejistota, kolik osob bude užívati levné mouky, jestli nepřijdeme zase do obnosů o mnoho vyšších. Bude tu záležeti na těch úřadech, které mají ve smyslu nového zákona postupně restringovati počet vyživovaných osob, aby nás před touto újmou chránily. Celkem jsou to maličkosti, které se u nás v rozpočtu zmenšují a jsme na příklad Francií v tom směru značně předstiženi. Já jsem srovnával rozpočet Francouzské republiky, který je současně projednáván s rozpočtem naším, a tu musím doznati, že tam jsou již omnoho dále. Tam nejen mluví o spoření, ale také skutečně v rozpočtu spoření provádějí. Kapitoly jednotlivých ministerstev vykazují tam proti loňsku zmenšení o celé stovky, ba tisícovky milionů, a celkem rozpočet těmito kompressemi v jednotlivých resortech byl sražen o tři miliardy, takže nečiní více než 25 miliard franků. I ze srovnání celkové cifry vidíme, jak jsme pořád ještě se svým rozpočtem vysoko.