Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. kol. Jelinek. Prosím, aby se uchopil slova.

Sen. Jelinek (německy): Slavný senáte! Ačkoli víme, že jednání v senátě o rozpočtu je pouhou formalitou, přece jsme se rozhodli účastniti se ho a měli jsme v úmyslu mluviti k rozpočtu čistě věcně. Připravil jsem si několik záležitostí týkajících se obchodního oboru, jichž vyšetření se mě zdálo býti značně důležitým. Avšak jako vždy, také tentokrát vyvinula se z debaty věcné debata politická, důkaz to, že otázka národnostní je prozatím vždy ještě otázkou nejdůležitější, dotýkající se celého státu co nejhlouběji.

že senát ztratil jakýkoli význam, že všechny návrhy podané jeho členy znamenají jen bezcenný papír, že musí dělati a nechati, co si přejí druzí činitelé, to je vinou vaší, pánové z většiny, kteří se nevzepřete proti nedůstojné úloze, která se vám, svobodně voleným zástupcům lidu, přičítá. Luegrovy závorové tyče blahé paměti jsou hrdinové pevné páteře a sebevědomí proti členům naší většiny (Souhlas.), kteří sice získají odvahy mluviti v jednotlivých výborech a dokonce zde ve sněmovně proti rozpočtu, mnohdy dokonce ve velmi ostrých výrazech, kteří však nikdy a nikdy nemají odvahy, aby také hlasovali proti položkám rozpočtu, jež potírali. Ač z jistých známek lze souditi, že koalice zrozená za tak velkých a těžkých bolestí, vykazuje povážlivé trhliny, a jí nelze zajisté prorokovati příliš dlouhého trvání, přece při hlasování budou všecky odstíny vašich stran hlasovati pro rozpočet a vysloví vládě důvěru, jíž nepožívá ani u vás, ani u velké části národa vašeho. Dosavadní, debata dokázala nám znovu propast mezi většinou, již nelze utajiti, poslední debata nám dokázala, že ani jméno republiky ani tak zvaná státní řeč republiky není uznávána velkou částí vašeho národa, a že harmonie většiny ukazuje se při každé příležitosti v nejkrásnějším světle. Nevím, zda zahraniční propaganda přispěje k tomu, aby na př. jasně a upřímně byly velkým přátelům oznámeny včerejší řeči nebo scény, které se v této slavné sněmovně odehrály při řeči kolegy Walló. Snad "Matin" přinese již zítra zprávu, že se Walló a ctění členové národnědemokratické strany, dojati jsouce nepochybným důkazem lásky a společného příslušenství, objímali a líbali a přísahali si věčnou věrnost. (Veselost.) To by se mohlo, jak to odpovídá slohu Memoiru III. vyzdobiti a Československo vylíčiti světu jako ostrov nebeských radostí. My se ovšem na tyto projevy lásky díváme trochu jinak a vidíme v nich jen nový důkaz umělé, nepřirozené konstrukce tohoto státu. (Souhlas.)

Jednotliví ctění řečníci většiny mluvili ponejvíce, jak jsem řekl již před tím, nikoli věcně, nýbrž politicky a dovolím si jednotlivým z nich odpověděti, ač tak již učinili moji soudruzi ze svazu.

Pan dr. Franta mínil na začátku svých vývodů, že by se Němcům vedlo v tomto státě mnohem lépe, kdyby se byli dovedli hned na počátku tomuto státu úplně svěřiti, kdyby byli dovedli hned na počátku uznati tento stát za svůj. Pan dr. Franta patrně úmyslně zapomněl, že Němci v tom směru kroky podnikli. Nechci vám připomínati schůzku posl. Rašín a s posl. Seligrem, o níž se zde již často mluvilo. Nechci vám opět přednášeti slova, jež se nyní stala dokonce slovy okřídlenými. Chci však vypravovati skutečnost, která je snad vám, nebo snad široké veřejnosti méně známa. Brzy po utvoření Národního výboru v Brně, utvořila se také na německé straně tak zvaná německá národní rada a tato německá národní rada poslala, nemýlím-li se, 8. listopadu 1918 Národnímu výboru dopis, v němž mu oznamuje své ustavení a žádá ho, aby s ní jednal ve věcech hospodářských a národních. Na tento dopis, ač byl odeslán doporučené, nebylo dodnes odpověděno. (Výkřiky [něm.]: Slyšte! Slyšte!) Z toho pánové vidíte, že jsme tenkráte měli snahu přijíti ve styk se ctěnou většinou, že již tehdy na začátku tohoto státu měli jsme snahu, abychom své národnostní náležitosti řešili s vámi, smím-li to říci, po přátelsku. Vy však jste nám dali odpověď takovou, že jste vyřízení našeho dopisu zdrželi až do dnešního dne. Pan dr. Franta také míní, že prý jsme zvláště školami přesyceni. Přiznávám zkrátka, velectění pánové, naše německé školství nacházelo se až do převratu na slušné výši vývoje. Pakliže vaše školy nebyly vypraveny tak, jak jste si přáli, pak jste pánové, vinni vy, po případě ti, kdož váš národ dříve zastupovali. Při jedné dřívější debatě poukázal jsem již na to, že to byli zvláště zástupci českého národa, kteří se s veškerou energií bránili proti říšskému zákonu o školách obecných a kteří jmenovitě nechtěli ničeho věděti o zřizování škol měšťanských. Na př. v protokolech moravského sněmu možno čísti, že zástupci českého národa, aby znemožnili usnesení o zemském zákonu k říšskému zákonu o školách obecných, opustili sál, co nejostřeji proti těmto školám protestujíce. Teprve mnohem později - myslím, že mezi tím prošla doba deseti let - uznali vaši zástupci důležitost a význam zvláště škol měšťanských, a od tohoto okamžiku bylo k vašim přáním, zvláště co se Moravy týče, plně přihlíženo. Prosil bych velmi, aby některý z velectěných pánů, kteří mluvili v tomto smyslu proti Němcům, jako by Němci byli překáželi českému obyvatelstvu, co se týče jeho kulturního vývoje zřizováním škol, aby uvedl třeba jen jediný případ v posledních 20 letech, kdy nebylo přihlíženo k přáním českého obyvatelstva, zvláště pokud jde o školy obecné a měšťanské. (Výkřik sen. Hartla.)

Pan senátor probošt Valoušek vytýkal Němcům na Moravě nesnášelivost a nespravedlivost a dále řekl, že prý nejprve nutno dohoniti všechno to, oč byli Čechové v oboru kulturním a věcném zkrácení potom teprve že bude možno přistoupiti k přáním Němců. Nuže, divím se velice, že právě pan senátor Valoušek, který byl dlouhá léta členem moravského sněmu žíní moravským Němcům výtku nespravedlivosti a nesnášelivosti. Probošt Valoušek měl by zcela přesně věděti a ví, že zvláště Němci moravští vždy vycházeli vstříc svým českým spoluobčanům a přikročili, v době, kdy v moravském sněmu měli Němci, ještě číselnou převahu, k tak zvanému "moravskému vyrovnání", jež poměr mezi obyvatelstvem českým a německým rozřešilo úplně a spravedlivě. (Sen. Valoušek: Toho příčinou byla jenom naše veliká smířlivost!) Ta nebyla příčinou. Tehdy jste, velectěný pane kolego Valoušku, nebyl vinen vy. Bylo to již v roce 1896, kdy jsme přikročili k této otázce, kterou jsme pak rozřešili r. 1905. Velectění pánové! Já zvláště stojím na stanovisku, že zavírání škol, rdousení našeho školství, jež provádíte způsobem tak brutálním, může nám Němcům nyní zajisté škoditi. Avšak kultura, německého národa nezáleží od vaší milosti, pátere Valoušku. (Souhlas. Výkřiky sen. Valouška.) Tím nebude ani dotčena, je bohudík tisíciletou prací tak upevněna, že jí nemůžete uškoditi. Jestliže vy a vaši soudruzi nám dnes milostivě vše slibujete, až budete státi na témže kulturním stupni, pak je to nejprve věc velmi problematická a za druhé - nemějte mi za zlé - pak bychom museli čekati velmi dlouho. (Něm.: Velmi dobře! Výkřiky.) Víte, že můžeme hleděti zpět na kulturu mnohem delší, na kulturu tisíciletou. Táži se vás jen: Kde pak byli zástupci českého národa, když zpívali naši milostní pěvci, když zaznívala naše píseň niebelungů, když ve Výmaru působil klasický věk, zúrodňující a oživující celou zeměkouli? Tím naprosto nechci říci, velectění pánové, že snad nemáte kultury. Naopak. Patřím k těm, kteří vaši kulturu vysoko cení a si jí váží. Avšak jedno musíte přece přiznati, že vaše kultura je mladá, že můžete pohlížeti zpět nejvýš na dobu 150 let. Vysoce si vážím vašeho básníka Vrchlického a Čecha, Jungmanna, Havlíčka a Machara. Vysoce si vážím umění Mánesova, vysoce si vážím vašich učenců Dobrovského a Palackého, vašich skladatelů Smetany a Dvořáka. To je zcela správné. Pak nesmíte přece zapomenouti a tázati se, kdy vlastně kultura českého národa začala, a kdo k tomu přispěl. (Sen. Valoušek: Daleko před tím, nežli přišla, německá, byla v Praze universita! Sen. dr. Spiegel [něm.]: Avšak ta přece nebyla, česká!) A právě proto, že pravíte, že universita v Praze... (Sen. Valoušek: Ale proč nebyla v Berlíně, ještě jste tam nezardousili Slovany? Sen. dr. Spiegel [něm.]: Poněvadž Praha byla hlavním městem Německé říše, Berlín tehdy nebyl střediskem Německé říše.) Právě proto, že pan senátor Valoušek poukazuje na pražskou universitu, dovolím si upozorniti na to, že tehdy to nebyl nikdo jiný než vámi nenáviděný císař Josef II., který na pražské universitě zřídil stolici řeči a literatury české, (Výkřiky [něm.]: Slyšte! Slyšte!) a byla to stolice jím zřízená, která v 19. století svým vlivem zúrodňovala vývoj české literatury. (Sen. Hartl [něm.]: Nemluvte při kulturních otázkách o německé universitě! Sen. Valoušek: To bylo truchlivé, že v Praze teprve Josef II. musil zařizovati stolici pro jazyk český! Sen. dr. Spiegel [něm.]: Tehdy byla přece řečí učenců latina! Kde jinde byla taková stolice?) Nepopírám existenci vaší kultury, tvrdím jen, že jí schází ještě patina.

Také senátor Kroiher, jenž se zdá býti prototypem hlasatele pravé, lásky k bližnímu, (Veselost.) mluvil o poměrech politických a odvolával se na staré Rakousko, ale když se mu to líbí. Odvolával se na staré Rakousko, když mluvil o dani pozemkové, a proklínal to staré Rakousko v okamžiku, kdy mluvil o věcech politických, a on to, právě byl, který mluvil o tak zvané "německé nadvládě", v Rakousku. Řekněte mi vážně, kdy pak působila tato německá nadvláda ve starém Rakousku? Snad to bylo v prvních létech konstituční éry, a tu byste musili spravedlivě přiznati, že právě v této éře byly vytvořeny nejlepší zákony, jaké jsme ve starém Rakousku měli. Potřebuji vám jen připomenouti říšský zákon o školách obecných, že však tehdy Němci své většiny nevyužili, toho nejlepším důkazem jest, že neustanovili státní řeči, že však nepodnikli ničeho, co bylo namířeno proti Čechům. A později jste byli přece vždy ve většině vy, vy jste měli své zástupce v železném kruhu, byli jste, v klubu Hohenwartově, vy jste byli později ve většině u Taaffe-ho a u Badeniho! Měli jste tedy dle mého názoru času dost, abyste dohonili to, co vám Němci nedali. Proč pak jste tehdy nevyužili doby vám příznivé? To byla opět chyba s vaší strany! Pan senátor Kroiher mluvil ovšem také, jako všichni vaši řečníci, o tak zvaném... (Sen. Hartl [něm.]: Vzpomeňte si na to, co se dalo v Praze po pádu Badeniově, kdy jste tři dny drancovali, to vám to staré Rakousko dovolilo!)... o tak zvaném národním státě. Kromě pátera Kroihera opakovalo také ministr železnic v Olomouci. Myslím, že netřeba studovati právě teologii a míti vrozený talent k řízení železničního resortu, (Veselost) aby se nahlédlo, že stát, který je obýván 13 miliony lidí, není národním státem tehdy, spojuje-li v sobě pět až šest národností. Můžete to prohlašovati při každé příležitosti zde ve slavné sněmovně, ve všech schůzích venku s oním pathosem, jaký vám je v tomto okamžiku k disposici, avšak nesprovodíte se světa skutečnost, že tento stát není státem národním, nýbrž že za národní může platiti jen ve vaší fantasii. (Souhlas. Výkřiky.) Pan senátor dr. Brabec ve své včerejší řeči činil mimořádně neoprávněné výtky Lize Svazu národů ve Vídni, totiž členům, kteří na tomto sjezde ve Vídni zastupovali Němce. Prohlásil zde výslovně, že senátor Ledebura posl. Medinger jsou původci tohoto memoiru a že mají účast na jeho sepsání. A mluvil také o tona, že tento memoir obsahuje jen výpady proti českému národu. Nuže, na základě opatřených informací jsem zmocněn říci, že ani sen. dr. Ledebur, ani posl. dr. Medinger nemají na sepsání tohoto spisu nejmenší účasti. Tento spis byl sepsán ligou ve Vídni a původci, kteří ostatně nejsou tajemstvím - vždyť jste je přece při zasedání poznal, pane dr. Brabce - prohlásili, že přebírají za tento spis všecku zodpovědnost. Je dále skutečností, že náš ctěný pan kolega dr. Ledebur nepromluvil při tomto kongrese sláva a že pan posl. dr. Medinger zastával při tomto zasedání jen stanovisko menšin. To bylo jeho právem, to bylo jeho povinností, neboť byl v této vlastnosti do ligy vyslán. Po tomto objasnění - zdůrazňuji a opakuji ještě jednou, že ani sen. dr. Ledebur ani posl. Medinger neměli účast při spisování tohoto podání, že tento spis neobsahuje naprosto žádných urážlivých slov proti Čechům a že se senátor Ledebur při tomto zasedání slova nechopil, - doufám, že sen. Brabec po tomto objasnění náležitým způsobem odvolá obvinění, jež včera vrhl na našeho soudruha ze svazu.

Kolega Brabec také opět mluvil o pohádce o kolonistech. Nuže, chtěl bych i v tom směru říci, že by to nebylo hanbou, kdybychom byli kolonisty. Kolonisti se volají do země, nelze-li s vlastními lidmi přijíti ku předu, ví-li se o nich, že mohou půdu vzdělati a že přispějí k dalšímu vývoji. Nebylo by tedy hanbou, kdybychom, byli přišli do této země jako kolonisté, povoláni vámi, abychom zemi přivedli na lepší stupeň kultury. Avšak historicky dokázáno, že Němci v Čechách a na Moravě nejsou kolonisty 12. a 13. století. Již před tím bydlely v Čechách germánské národy a staroněmecká řeč zaznívala tehdy od Chebu až hluboko do Slovenska a do Karpat, čeští badatelé přece již od desítiletí považovali za neudržitelnou theorii o kolonistech, kterou tehdy vynalezl Palacký. Není zde místo, aby se tu mluvilo o této velice zajímavé otázce. Avšak myslím, že by bylo také s vašeho stanoviska dobře, kdybyste se touto otázkou zabývali blíže.

Také poslední řečník dr. Veselý mluvil o poměru Němců a Čechů a mluvil o boji národů, které obývají tuto říši, a tento boj dle jeho názoru trvá již daleko přes 1000 let. Nuže, také v tom směru, zdá se, že nejste úplně obeznámeni s dějinami své užší vlasti. Boje mezi cechy a Němci vlastně nikdy nebylo, boje mezi Němci a Čechy vedou se teprve asi od padesáti let. Všechny boje tehdejší, které předcházely před válkami husitskými a které přišly po nich, byly jen boje na poli náboženském a hospodářském. Němci zůstali katolíky a Čechové se stali Husity, a potom teprve se tyto velké boje rozvinuly. Pan dr. Veselý udal však nový prostředek, aby se eventuelně mohly navázati styky mezi oběma národy. Mínil, že se měla vybudovati lyrika. (Veselost.) Nuže, nevím, je-li poesie správnou cestou a správným prostředkem pro usmíření obou sporných stran, avšak návrh je rozhodně nový a originelní. Pan kolega Veselý také mínil, že naše řeči nemají ceny, že obsahují vždycky tytéž žaloby. Byl bych se domníval, že tak vážný muž, jako jest pan Veselý, měl by naše stížnosti aspoň zkoumati a nikoli je hned paušálně odmítati. Přání, jež má německý národ v této republice, jsou námi přesně dopodrobna uvedena v našem programovém, státoprávním prohlášení. Od prvního ministra justice v republice byl bych však očekával, že se bude touto otázkou zabývati vážněji a že právě muž, jako on, jehož si velmi vážím, aniž jej osobně znám, by svým politickým postavením byl tím, jenž by měl naší situaci rozuměti a snažiti se uvažovati o způsobu myšlení německého národa v tomto státě, a potom teprve vynésti rozsudek.

Nyní chtěl bych promluviti ještě několik málo slov o rozpočtu. Konstatuji hned předem, že nejostřejší žaloby proti rozpočtu - je příznačno, že senát musí o rozpočtu jednati vždy v nepřítomnosti ministrů - byly vzneseny generálním zpravodajem a presidentem nejvyššího kontrolního úřadu. Pan generální zpravodaj odkryl jak v rozpočtovém výboru senátním, tak i zde všecky vady, jež rozpočet v sobě má, a pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu s bezohlednou ostrostí, s jakou by žádný oposiční poslanec nemohl vystoupiti, poukázal na to, že jmenovitě finanční poměry v našem státě jsou tak nezkonsolidované, že je přímo odvahou, předstoupiti s takovým rozpočtem před veřejnost. President nejvyššího kontrolního úřadu poukázal zejména na to, že finanční operace, jež podnikla československá finanční správa, spočívají na úplně nezdravém základě. Myslím, že ostřejší rozsudek nad finanční správou není ani možnými. Nuže, prohlásili jsme v rozpočtovém výboru - a také tu se o tom velmi mnoho mluvilo - že zvláště kapitola "Státní dluh" není ve státním rozpočtu náležitě zaznamenána. Poukázali jsme na to, že této zvlášť důležité položce měla by se v rozpočtu věnovati přece větší ostražitost. Nezrazuji žádného tajemství, pravím-li, že jsme již v prvním zasedání rozpočtového výboru senátního - pan zpravodaj příslušné kapitoly stojí právě přede mnou - a moje maličkost poukazovali na to, že, státní rozpočet ne více a ne méně než 15 'miliard státních dluhů neobsahuje, ani jakožto obnos, ani jakožto sumu, ani jakožto zúročení. Přítomný zástupce ministerstva financí řekl, že prý tyto částky v přítomné době není nutno platiti. To přiznávám, Dohoda ještě chvíli počká na těch 750 milionů švýcarských franků, avšak na konec přece budete musiti je zaplatiti. A budete musiti také zaplatiti dluhy, jež jsem vám sdělil a jež byly tehdy ještě zprvu neznámy, které máte za převzaté dráhy. Také tuto věc bude nutno zaplatiti. Právě tak jako musíte zaplatiti svobodu a uniformu italských legionářů, budete musiti zaplatiti také dluhy z převzetí vozového parku. Když už se mluví zvláště o železnicích, musím říci, že do rozpočtu byly ovšem zařazeny příjmy a vydání železničního provozu, avšak úplně se zapomnělo na to, že nutno zúrokovati 1¹/₂ miliardy půjčky, že celý rozpočet ministerstva železnic je zcela falešný. V rozpočtovém výboru a také zde jsme opětovně projevili přání, aby nám konečně byla sdělena výše šatních dluhů. Bylo zde také vysloveno přání, aby nám byly konečně jmenovány veškeré náklady mobilisace, neboť číslice, kterou nám přednesl finanční ministr za své krátké přítomnosti v rozpočtovém výboru, týkala se jen prvých tří dnů, jak pravil, a je samozřejmo, že tato suma byla značně překročena, ježto mobilisace trvala delší čas. Finanční ministr tehdy v rozpočtovém výboru také mínil, že půjčky nebyly náležitě umístěny proto, poněvadž publikum je, jak myslí, vyčerpáno. Nuže, pánové, publikum vyčerpáno není. Obecenstvo účastní se denně nových emisí akciových společností, bank a průmyslových podniků. Nikoli, obecenstvo vyčerpáno není. Jen nemá k vám důvěry, jako k vám nemá důvěry ani cizina.

Na počátku jsem řekl, že jsem si připravil několik otázek týkajících se obchodního ministerstva, avšak bojím se, že doba pokročila tak, že o nich musím jednati jen sumárně. Státní rozpočet ministerstva pro průmysl, obchod a živnosti nemůže uspokojiti ani se stanoviska našeho národního hospodářství, ani se stanoviska ochrany hospodářských poměrů Němců. V době, kdy máme vše vynaložiti na to, abychom zvelebili výrobu průmyslovou, a živnostenskou, a své obchodní styky vytvořili co něj intensivně ji, zdá se, že ministerstvo pro obchod a průmysl právě ve vývoji průmyslu a živností klade svou nejvlivnější váhu na redukci důležitých požadavků našeho hospodářského života. My všichni jsme svědky hrozného kritického vývoje střední Evropy, jakého světové dějiny dosud ještě neviděly. Katastrofálními poklesy valut ve státech okolních, v Německu, Rakousku a Polsku, budeme bez záchrany strženi. Již z tohoto důvodu bylo by nezbytno, aby naše živnostenské a průmyslové výrobní prostředky byly zvelebovány a podporovány, a aby bylo zabráněno hrozící nezaměstnanosti. Bohužel však obraz, který nám poskytuje státní rozpočet, není dle toho. O průmysl, obchod a živnosti, přes nebývalé oběti, jež státu přinášejí, je ve státním rozpočtu mimořádně nuzně postaráno. A přece daň, kterou platí právě tyto kategorie vydělávajícího občanstva, činí téměř dvě třetiny všech daní. Nechci se pouštěti do poměru mezi jednotlivými ministerstvy. Nechci poukazovati k tomu, že pro ministerstvo veřejných prací je zařazeno 369 milionů, pro vnitro 514 milionů, pro ministerstvo zdravotnictví 149 a pro ministerstvo sociální péče 650 milionů. Každé z těchto ministerstev potřebuje, aby tak bylo dotováno. Avšak, že právě ministerstvo obchodu figuruje v celkovém státním rozpočtu jen s nejmenší částkou 20,941.450 korun, je přece důkazem toho, že nedovedete náležitě oceniti tento úřad, který zvláště přispívá k udržování tohoto státu. Postavení resortu pro obchod a živnosti je ve státním rozpočtu samo o sobě bídné a musí působiti podivně, zkoumáme-li blíže jednotlivé položky tohoto resortu.

Výlohy na obchodní zpravodajství byly proti roku minulému zkráceny z 1,350.000 korun na 500.000 korun, tedy o 850.000 korun. Podpora vývozu byla redukována ze 2,850.000 na l milion, tudíž o 1,850.000 korun, zajisté proto, poněvadž stát zříká se zvelebení vývozu. Státní rozpočet neposkytuje také úplně jasného obrazu o tom, jak se jednotlivé rozpočtové položky rozdělují na německé a české organisace. Je známo, že stát poskytuje ústavům pro podporu živností příspěvky na udržování. Ve státním rozpočtu však není obsaženo, jakým způsobem tyto částky jsou pro jednotlivé národy vydávány. Jako ve všech oborech naší vnitřní politiky vyskytují se zvláště také na poli obchodního resortu žaloby, z nichž úplně jasně vychází, že vláda je ještě velmi daleka toho, aby stejně a spravedlivě jednala se všemi státními občany a zvláště s národem německým. Stálé odstrkování politických, kulturních a hospodářských zájmů, stálé odstrkování ve všech oborech státního hospodářství není opravdu způsobilé přivoditi vnitřní konsolidaci. (Předseda Prášek převzal předsednictví.)

Velmi zajímavé je omezení položky na obchodní zpravodajství v cizině. Můžeme býti zvědavi na to, až bude předložen o tom přesný účet, jakým způsobem bylo této položky na obchodní zpravodajství použito. Na státní službu pro zvelebování živností je potěšitelným způsobem proti předešlým létům pamatováno částkou o více než 400 tisíc korun vyšší, tedy částkou 1,500.000 korun. Také tu by bylo důležito, kdyby přestalo odstrkování německých živností jmenovitě v oboru veřejných dodávek. Ředitelství státních drah, ministerstvo pošt a telegrafů, ministerstvo národní obrany, zadávajíce dodávky, přihlížely téměř výhradně jen k českému živnostenskému a obchodnímu stavu. Také, v tomto směru bude nutno, aby vláda co nejdříve podala zprávu, a to odděleně dle resortů, o tom, kterých dodávek se dostalo německému a kterých českému živnostnictvu. Po prvé objevuje, se ve státním rozpočtu ministerstva obchodu položka 580.000 korun na československou komisi pro státní dodávky. O organisaci a působnosti této komise. není ve veřejnosti dosud ničeho známo. Komise má však za účel zadávati nestranně, spravedlivě a bez jednostranného nadržování státní dodávky v rámci obchodního resortu. Vyhovíte-li tomuto programu, pak by se proti takovému zařízení ani s německého stanoviska nedalo zajisté ničeho namítati. Avšak již nyní nutno s veškerým důrazem požadovati, aby do této komise býti přibráni zástupci německého průmyslu a živností, zvláště však také zástupci německých ústavů pro zvelebování živností, v takovém poměru, jaký přísluší

hospodářskému postavení, poplatní síle německého národa.

Ještě bych krátce poukázal na to, že akce pro živnostenský úvěr živnostníků poškozených válkou, zavedená státem po převratu, velmi zklamala naše očekávám následkem silného byrokratického charakteru této organisace. Byli bychom rádi viděli, kdyby tu akci byly bývaly provedly, ovšem pomocí státních peněz, svazy živnostenských úvěrních pokladen. Byla by pak zbavena byrokratického charakteru a byla by mohla mnohem blahodárněji působiti v zájmu nového vybudování hospodářských poměrů v živnostech poškozených válkou, jmenovitě pro živnostníky vracející se domů.

Z materiálu, jejž mám po ruce, chtěl bych se ještě zcela krátce zmíniti o tomto: V prozatímních předpisech majetkové dávky, jež vydány byly v poslední době poplatníkům, vyměřuje se majetková dávka všeobecně také z válečných půjček, a to na podkladě hodnoty 40% z nominálu. Tento postup berních správ, který byl způsoben, jak se proslýchá, tajným výnosem finančního ministerstva, je v naprostém odporu s ustanovením zákona. Dle § 15, odst. 1. zák. z 8. dubna 1920, Sb. z. a n. 309, má se ocenění válečných půjček státi zvláštním zákonem. Tento zákon, jak známo, dosud vydán nebyl a berní správa není tudíž nikterak oprávněna, aby vyměřovala majetkovou dávku z válečných půjček na podkladě 40% hodnoty z nominálu. Poplatníci podají ovšem ve většině případů proti předpisu rekurs, takže stranám a úřadům, jež beztak jsou již přetíženy, vznikne veliké množství zbytečné práce. Nehledě k tomu, jsou poplatníci jednáním finanční správy těžce poškozováni také materielně, poněvadž rekurs nemá odkládacího účinku, takže daňová povinnost z válečných půjček, které prozatím nepředstavují určité hodnoty kapitálové a neposkytují žádného výtěžku, bude za jistých poměrů velmi tíživá. Je zřejmo, že tento postup finanční správy musí míti na široké vrstvy přímo dráždivý účinek a chtěl bych finanční správu žádati, aby berní správy o této věci náležitě poučila.

Spěji ke konci: Staré Rakousko, jemuž dle mého plného přesvědčení máte všechen důvod zachovati vděčnou památku (Souhlas.), stonalo bojem národů, a poněvadž nedovedlo tuto otázku řešiti uspokojivě náležitým způsobem, zahynulo. Také na morku Československa hryže boj národů zde sloučených, a ten musí býti vybojován. Jakým způsobem, jest ovšem vaší věcí. Musí však býti vybojován. Rozřešení této otázky záleží od vás. Víte velmi dobře: Státy mohou zaniknouti, národy však zůstávají. Můžete nás nějaký čas trápiti, rdousiti v naší vývojové možnosti, avšak trvale nemůžete nás nikterak potlačiti. (Souhlas.) Měli byste se snažiti, abyste nás v tomto státě učinili spokojenými občany, pamětlivi jsouce slova, jež promluvil president republiky a jež zní: "Nejsme tak naivní, abychom věřili, že by se československo mohlo udržeti vedle velkého Německa, kdyby naši němečtí občané byli trvale nespokojenými." Nuže, pánové, my jsme nespokojeni, je vaší věcí, zabrániti, aby se slova pana presidenta nestala skutkem. (Živý souhlas a potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem přihlášeným je pan sen. Špera. Uděluji mu slovo.

Sen. Špera: Slavný senáte! Včera večer pan prof. Krejčí velmi pěkně líčil zanedbávání universitních klinik v Praze ministerstvem školství. Já chci v tomto tematě pokračovati a mluviti o zanedbávání vysokého školství brněnského.

Více než čtvrtstoletí domáhala se Morava a s ní celá česká veřejnost, aby měla druhou českou universitu, která by byla umístěna v Brně. Po dlouhé námaze konečně po převratu dostali jsme universitu, ale není to vlastně universita, je to jenom válečná náhražka university, protože ta universita nemá podmínek, na základě kterých by se mohla rozvinouti a prosperovati. Byly sice některé objekty pro tuto universitu adaptovány, ale to naprosto nestačí a universita zápasí nejen s nedostatkem místa, ale také s nedostatkem zařízení, neboť vše jde velice pozvolna ku předu. Přírodovědecká fakulta na př. nemá vůbec žádných místností, přednáškových sálů, nemá ničeho, a proto nemůže zahájiti činnost v tom rozsahu, jak by bylo třeba. Také u lékařské fakulty to vyniká velmi křiklavě. Ta rovněž nemá žádných místností, kde by umístila své kliniky, jak by toho bylo třeba. Kliniky tyto jsou umístěny v zemské nemocnici brněnské. Je to stará nemocnice, zařízená na 927 lůžek, a v této nemocnici, která již dávno nevyhovovala, bude umístěno sedm klinik a vedle toho ještě nemocniční oddělení. Z toho si můžete udělati představu, jak jsou asi kliniky stísněny.

Přednostové klinik nejsou přirozeně s tímto stavem spokojení a naléhají na zemský výbor, aby jim nějaké místnosti opatřil, ale zemský výbor přes to, že vychází s největší ochotou vstříc veškerým přáním university, v tomto ohledu nemůže jim vyhověti, poněvadž místností tam není.

Je samozřejmo, že tato tíseň je na překážku zdárnému rozvoji fakulty a je třeba, aby ministerstvo.školství věnovalo brněnské universitě mnohem více pozornosti než posud. Když to učiní, sezná, že s tímto ubohým provisoriem, v němž jsou universitní fakulty, nelze vydržeti ani tři roky, poněvadž za tu dobu utekou nejen profesoři, ale také posluchači, vidí-li, když by se to nemělo zlepšiti, že by bylo docela bezúčelné, čekati na zahájení přednášek. Pánové z Prahy mohou namítnouti, že pražská universita není také pohodlně umístěna. To ovšem přiznávám, ale také nikterak toho nehájím, že by to nadále tak mělo býti, nýbrž jsem toho názoru, že také pro ni by mělo býti zaopatřeno větší pohodlí.