Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Vlček a dr. Stojan.

111. senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Aug. Novák, Srba, Staněk, Udržal, dr. Vrbenský.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou p. sen. Drábovi.

Sen. tajemník dr. Šafařovič (čte): Tisk 1122. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu ve Vyš. Svidníku, za vydání senátora Juraja Laže pro přečin urážky na cti podle § 2 z. či. 41 z r. 1914 (uher. žák.). Č. 2706 předs.

Z cizích parlamentů ročník II č. 10-12 rok 1921,

Podle §u 3 zákona ze. dne 15./IV. 1920, čís. 337, Sb. žák. a nař.

výboru národohospodářskému:

nařízení vlády republiky československé ze dne 1. prosince 1921, kterým se zrušují omezení obchodu s výrobky železářských hutí.

nařízení vlády ze dne 1. prosince 1921, o zrušení nejvyšších cen piva.

Místopředseda Kadlčák: Přikročuji k projednávání denního pořadu, to je k bodu

Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. Barthovi.

Sen. Barth (německy): Slavný senáte! Moji soudruzi a zvláště náš klubovní předseda soudruh dr. Heller mluvili podrobně již o celé řadě položek, které obsahuje tento rozpočet, a já chtěl bych jen krátce poukázati na něco, co nás přivádí do tak příkré protivy k vládě této a jejím hospodářským problémům, je to pozemková reforma. Pozemková reforma je jistě jedním z problémů nejtěžších, jaký má některý stát upraviti, poněvadž na tomto problému jsou interesováni nejen majitelé půdy, nejen dělníci a zřízenci zaměstnaní v zemědělských podnicích, nýbrž veškeré obyvatelstvo státu, včetně lidu průmyslového. Proletariát průmyslový má stejně tak velký zájem, na zemědělské produkci a výrobě statků, poněvadž jeho životní situace je s touto produkcí v souvislosti. To nutno vysloviti předem, aby se vyvrátilo bláhové tvrzení, že prý pozemková reforma jest jen věcí státu a venkovského obyvatelstva. Pozorujeme-li však blíže pozemkovou reformu, jak byla dosud v československé republice prováděna a ještě se provádí, tu nelze naprosto mluviti o nějaké reformě půdy, jak my sociální demokraté si ji představujeme. Vidíme tu jasně, že se na tuto pozemkovou reformu pohlíží jako na nastroj počešťování německých jazykových území, a že tvůrcové těchto zákonů o pozemkové reformě dali se vésti jen národnostními dobyvačnými plány. Při tom bylo přehlédnuto, že v dohledné době by musil býti touto pozemkovou reformou vás vlastní stát rozbitím velkostatků na malé trpasličí statky zbaven jakékoli možnosti vývoje. Myslíme, že by bylo mnohem lépe, než se přikročí k rozdělování velkých statků v malá trpasličí hospodářství, kdyby se hned přikročilo k socialisaci těchto velkých statků, neboť je nesprávno, co tvrdil jeden z těchto pánů, že se tím nepodporuje výroba, přestane-li býti velkostatek soukromým vlastnictvím. Neboť tato panstva, jak je tu všechny v Čechách máme, tito Lobkovicové a tito Czerninové, tito pivní baroni Dreherové a Furstenbergové a Schwarzenbergové a všichni tito "bergové", jak se jmenují, ani svých statků neznají, hospodaření na těchto statcích obstarávají jejich hospodářští úředníci, a ti se při socialisaci postaví právě tak do služeb celku, jak to musejí činiti dnes u velkých pánů.

Tato zásada však není vůdčí hvězdou u nynějšího pozemkové úřadu, nýbrž tvůrcové vycházeli, jak jsem již uvedl, z názorů zcela jiných. Jsem rovněž pro to, aby se při rozdělování půdy úplně přihlíželo k těm malým sedlákům a domkářům, kteří mají svoji malou živnost v pořádku a svá pole dobře obstarávají. Avšak nebudiž přihlíženo k těm, kteří to málo, co dnes mají, nechávají ještě zpustnouti, místo polních plodin sklízejí pouze býlí. šlo by tedy nejen o půdu, která je u velkostatku a na níž nemožno ve velkých rysech hospodařiti, nýbrž také o půdu velkých a středních sedláků, pokud tito svoji půdu zanedbávají ku škodě celku. Proti čemu se vyslovuji co nejrozhodněji, je rozbíjení statků na zcela malé parcely. Je zásadně chybou, myslí-li se, že malý podnik v zemědělství předčí podnik velký. Velký a malý podnik při zemědělství je podroben podobným pracovním metodám jako průmysl, že se u mnohých lidí ustálily chybné názory, je nikoli v poslední řadě vinou agrárníků samých. Neboť oni to byli, kteří namítali při každé příležitosti, když se jednalo o nějaký sociálně-politický pokrok pro zemědělské dělníky: Ano, to, u zemědělství nejde, my jsme podrobeni jiným zákonům přírodním, náš podnik nelze říditi, jak se vyjádřil pan senátor Zuleger, dle metod tovární píšťaly atd. Je tedy jen pochopitelné, pakli se dodnes usazují v mozku lidí takové názory. Já vám však pravím, že pracovní proces zemědělský je podroben podobným metodám jako proces průmyslový. U velkoprůmyslu hraje totiž nejdůležitější roli dělba práce, a tak je tomu také u velkopodniku v zemědělství. Vezměte na př. továrnu na obuv. Tu jsou postřihači, kráječi, prošívači, dělníci, kteří šijí boty strojem, čistí je a dodělávají pro prodej. To je práce ve velkopodniku a proto se vyplácí, nejen protože je prováděna strojem, nýbrž také proto, poněvadž zručnost jednotlivých dělníků v těchto podnicích zapracovaných právě pro svůj obor lépe se uplatňuje. Právě tak uskutečňuje se pracovní proces u velkopodniku v zemědělství.

Nahlédneme-li do zemědělských velkopodniku, vidíme přesně týž pracovní proces již při setí. Potřebnými potahy opatřují se tu příslušné pomůcky, jež setbu připravují, za tím jde secí stroj, tím a jinými zařízeními se půda válcuje a vyrovnává, a osivo je v půdě. Jinak má se věc u podniku malého. Tu nutno každou jednotlivou z těchto prací konati zvláště. Nenáleží k zvláštnostem, že práce malého sedláka, než trochu svého osiva dostane do země, zvláště při jarním setí musí býti následkem dešťů přerušena na jednom a témž poli několikráte. Právě tak a ještě drastičtěji je tomu pak ve žních. Velkostatkář však požne obilí žacími stroji, má dosti lidí, jež může určiti k vázání. Může opatřiti potřebný počet potahů, jež dopraví obilí do stodol nebo do stohů, nebo je vymlátí hned na poli, je-li to možno, celý pracovní proces postupuje následkem dělby práce jako hodiny, právě tak jako při zmíněné továrně na obuv. Popatříte-li dnes, pánové, na pole, vidíte, že následkem sucha malým hospodářům bylo nemožno, aby pole zorali. Avšak velkostatkáři již přeorali svá pole pluhem parním, pluhem motorovým a připravili je pro jarní setbu. To znamená, že výrobě zemědělských a jiných produktů, nebude-li příští jaro příznivé, nastanou pro příští žně velké obtíže. Přihlédneme-li k celé produkci, jak ji dnes máme ve velkopodniku shledáváme, že naše města dostávají mléko jedině od velkých podniků. Půjde-li však reforma tak dále, bude-li ještě zabíráno tolik půdy, dojdeme k té zkušenosti, že naše města již v nejbližších dnech nebudou zásobována mlékem, že kojenci a kojící matky ve městech budou tu bez nejdůležitější potraviny, bez mléka.

Tvrdí se - a bohužel činí to i naši čeští soudruzi, - že malopodnik v zemědělství je výnosnější než v průmyslu. Toto tvrzení se odůvodňuje tím, že prý při zemědělském velkopodniku je osmihodinový den, kdežto malý sedlák pracuje ve svém podniku 16 a ještě více hodin. Předně je nesocialistické chtíti velkou třídu lidí opět degradovati k otroctví, avšak není to také pravda. I kdyby malý rolník pracoval 24 hodin, bude výrobní náklad vždy ještě větší než. u zemědělského podniku vyzbrojeného racionelními pomůckami technickými. Nejdůležitější při celé produkci je, jakými zařízeními, prostředky a pomůckami dostaneme se tam, abychom půdu učinili výnosnější, aby nám dávala více obilí než nyní v zájmu naší lidové výživy. A tu myslím, chceme-li tomu, že nutno dáti přednost velkopodniku, poněvadž technickými pomůckami, jež má dnes k disposici, a jež možno ještě více zlepšiti a vypraviti, jest s to, aby tam, kde dnes stojí jedno stéblo nebo jeden klas, dal vyrůsti v krátké době dvěma nebo třem stéblům a klasům. Abychom toho dosáhli, je první podmínkou hluboká kultura půdy. Parním nebo motorovým pluhem hluboce rozrytá půda dává rostlině nejen více živné půdy, chrání ji také před větším suchem nebo mokrem. Neboť tato hluboko zkypřená půda drží déle vlhko v roce suchém, v roce vlhkém jest - a to platí hlavně tam, kde jsou půdy těžké, - propustnější, takže plodiny netrpí tolik vlhkostí.

Avšak ze všeho nejdůležitější pro racionelní těžbu z půdy jest střídání plodin a látek. A tu u našeho malého a středního sedláka schází ještě mnoho porozumění. V těchto dnech při rozpočtové debatě vypravoval vám můj užší krajan, kolega Zuleger, že sklidil na l ha půdy jen 21 nebo 22 metrických centů brambor. Není však tato sklizeň v souvislosti se střídáním plodin? Neboť právě brambory jsou plodinou, jež časem způsobuje zemědělství velké'obtíže. Nejsem sice sedlák, avšak jakožto hospodářskému radovi našeho města přísluší mi úkol spoluhospodařiti na městském zemědělském a lesním hospodářství. V tomto, roce také v žateckém okresu sklidil jsem při 1³/₄ ha půdy 120 q brambor. Ovšem nutno zde, jak již uvedeno, zvláště při pěstování brambor, hleděti na střídání plodin. Avšak - a zakusili jsme to při státním hospodaření s brambory, při němž jsem byl ve svém území sám na tom účasten, - viděli jsme, že v našem okrese, jejž zajisté nelze v oboru zemědělství čítati mezi nejzaostalejší, jsou odváděny brambory, jichž satba byla tam přinesena snad již od dědů. Ovšem to nemůže býti, jak kolega Zuleger pravil zcela správně, brambor k jídlu, to je jen pro vepře. Avšak, pánové, záleží na tom, aby se při zemědělském podniku hledělo také na hnojiva. Vidíme také zde, že hnojivům není věnována náležitá péče, že se vždy opět nakupuje čerstvá satba, a půda se střídá mezi obilinami, okopaninami, luštěninami, jetelem a úhorem. Dle všech těchto zásad velkopodnik předčí malopodnik, poněvadž má k disposici školenější síly než malopodnik. Nyní však jsou, pánové, mezi malými sedláky takoví, kteří sice bez námitky přiznávají, že velkopodnik v zemědělství předčí malopodnik v pěstování obilí, že však při chovu dobytka je tomu již podstatně jinak, že prý tu nutno dáti malopodniku přednost před velkopodnikem. Ani to nesouhlasí, pánové, snažíte se sice dokázati to statistikami, avšak tu nejde o počet kusů, nýbrž číslo váhy.

A ještě jedno, pánové! Jak jsem se zmínil již na začátku, celá průmyslová města Čech jsou zásobována mlékem od velkopodniku, avšak v nejbližší době, bude-li se tak dále reformovati, budou tu bez micka. Kdyby však tyto velké vrstvy obyvatelstva našich průmyslových středisk a měst byly odkázány pouze na dovoz cizozemských potravin, bylo by celé naše národní hospodářství i se státem dříve nebo později vydáno záhubě.

Pánové, dovolte mi, abych ztratil ještě několik slov o našem nynějším zásobování. Pan senátor Zuleger ve své řeči vznesl celou řadu žalob, z nichž tak jsou mnohé oprávněny. Vylíčil vám velmi drasticky nuzný stav selský a scházely mu jen ještě velké peněžní měšce žateckých chmelařů, aby vám celý ten obraz bídy vylíčil. Zajisté, při předpisech a při požadování kontingentů, při vymáhání obilí je tomu právě tak, jako ve starém Rakousku. Myslím však, že tu pánové z této strany nejsou zcela bez viny, neboť kdyby nebyli státnímu zásobování kladli největší odpor, kdyby se byli spolu dali do služeb velké věci, pak by se nebylo mohlo ani státi, aby byl stát nucen, postaviti tam neschopné lidi, kteří měli provésti předpisování a vymáhání celé vyživovací služby státní. Pan senátor Zuleger vám také prohlásil, že následkem sucha zemědělci ani nemohou předepsané obilí dodati. Zajisté, mnozí si slibovali od letošní sklizně více, než výmlat poskytl. Avšak tak špatně věc přece nestojí. Chci opět poukázati na své vlastní hospodaření. První dodávku jsem provedl, provedli jsme rovněž již dodávku druhou; pak nutno uvážiti, že tu není tak mnoho obilí k disposici, poněvadž musím, ostatní potahy opatřovati ovsem a šrotem, poněvadž k tomu potřebuji nutně na 200 q ovsa a šrotu, a přece ještě zbude vždy tolik, aby mohla býti režie kryta. Avšak nesmíme, pánové, zapomínati - a to je zde zajisté nejdůležitější -, že dnes trpí hroznou nezaměstnaností nejen dělníci průmysloví. Jděte do žatecké krajiny, jděte do města zátce, do toho vysoce vyvinutého zeleného chmelového města, najdete tam přes 1000 nezaměstnaných, z toho 50% zemědělských sezónních dělníků. Tito zemědělští dělníci jsou tak zvaní "letní vinaři". U nás označují chmelaře jakožto "letní vinaře", což je patrně odvozeno od vinařů. Pracovali na řepných a zelinářských polích a dnes jsou bez práce, nemají výdělku. Na velkých schwarzenberských statcích jsou zavedeny střídy, týdně se pracuje jen 3 dny, dělníci se musejí střídati, mají práci jen.3 dny v týdnu. Tedy právě tak jako v našem textilním průmyslu. Pro ně se nenajde slova. Najdou se slova nouze a bídy jen pro agrárníky, zemědělské producenty, avšak nikoli pro zemědělské dělníky. U svých nemocenských pokladen, které čítají průměrně jen 8000 členů, vyplácíme týdně přes 4000 K nemocenského bez léků. A toto nemocenské odnášejí si ponejvíce tito nezaměstnaní zemědělští sezónní dělníci, kteří si ulovili nemoc na studených řepných polích velkostatkářských.

Tak se věci mají, pánové, a to se ještě mluví o "rudých nemocenských pokladnách". Utrhání na cti to je, pánové, vy ani nevíte, co nemocenské pokladny konají, poněvadž do věci nevidíte. Nemocenské pokladny musejí na svých bedrech nésti část starobního zaopatření, pojištění proti nezaměstnanosti a pojištění starobního, a tu má ještě někdo frivolnost mluviti o "rudých nemocenských pokladnách", kde se neví, kam peníze přijdou. Myslím, že je úlohou také zemědělských podnikatelů, aby provaz příliš nenapínali, neboť by se mohl přece jednou přetrhnouti. Prohlašujete-li, že to nemá jíti z kapes malých lidí, dobře, jde to z kapes všech, všichni musí k, tomu přispěti v této obrovské, hrozné, hospodářské krisi.

Pánové, poukázal jsem ve velkých rysech na to, že nejen pozemková reforma, nýbrž celé naše.národní hospodářství jest zle na tom. Poněvadž nynější vláda nenalézá prostředků a cest, aby odstranila tyto hrozné poměry na poli našeho národního hospodářství a našeho zásobování, proto k této vládě nemáme a nemůžeme míti důvěry a budeme hlasovati proti tomuto rozpočtu. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dru Veselému.

Sen. dr. Veselý: Vážený senáte! Naši němečtí páni kolegové několikráte v této debatě útočili na mírové smlouvy, zejména versailleskou a saint-germainskou, a doporučovali nám, abychom s nimi usilovali o zmaření těchto smluv. A včera nám bylo doporučováno, abychom se odloučili od Francie a Anglie a abychom hledali sblížení s Německem. Vážení pánové! Z těchto vyzvání jest viděti, že naši němečtí kolegové nerozumějí skutečnosti, že nemají smyslu pro reálnost, pro skutečné síly a, poměry, které tu jsou. Naše svoboda, existence našeho státu jest přece založena na řečených mírových smlouvách a my víme, že naše svoboda vykoupena byla ohromnými obětmi na krvi a majetku, které přinesl francouzský národ. I kdybychom to mohli zapomenouti - ačkoliv není možno, aby český národ toho zapomněl - mohou nám naši němečtí sousedi poskytnouti nějakou jinou záruku pro zabezpečení naší svobody? Kdy naši Němci volali po svobodě českého národa? Kdy oni usilovali o svobodu této země, ve které oni také bydlí a ve které jsou usídleni? Není možno, abychom slyšeli a dali se svésti těmito jejich svody.

My přece dobře víme, jak se nám vedlo před válkou v Rakousku, co Němci všecko proti nám prováděli ve válce a co nám slibovali pro případ, že by byli ve válce zvítězili. Ale ubezpečuji, že to věčné hašteření, že to, čemu Němci říkají "pronásledování, persekuce, utiskování", nám žádnou radost nepůsobí. My se všemi svými sousedy chceme býti v míru živi, a jako jsme se přičinili o to, abychom se všemi sousedními státy ne válkou, nýbrž po dobrém upravili své poměry, tak bychom chtěli i se svými sousedy Němci žíti v klidu a přátelství. My jsme nevymyslili teorie o Herrenvolku a Sklavenvolku. Kdybychom mohli tu přirozenou hranici hor, kterou příroda obklíčila Čechy, posunouti sem k nám do českého území, tak abychom něco Němců vypustili; jsem jist, že v celých Čechách neozvalo by se mnoho hlasů proti tomuto podnikání a že bychom přáli té svobody Němcům, touží-li po Německu. Ale jsem jist, že právě němečtí průmyslníci a dělníci by se nejdůrazněji ozvali proti tomu, aby byli připojeni k říši německé, ježto by tam jejich průmysl zanikl. (Výborně!) Němci velmi chybují, že nevyužívají právě nynější situace k tomu, aby nastalo uklidnění mezi Čechy a Němci a aby došlo k jakémusi dohodnutí. U nás v Čechách je ve veřejném životě nyní právě činnou generace, která prožila porobu rakouskou, která ví, jak těžko se žije v útisku, a která se několikráte přičinila o to, aby došlo k vyrovnání národnostnímu mezi Čechy a Němci. Ta generace by jistě i nyní každé příležitosti se ráda chopila, aby k přátelskému urovnání těchto poměrů došlo. Ale na německé straně není porozumění. Tyto snahy nemají žádné ozvěny u Němců, poněvadž mezi Němci vede politiku generace, která byla ještě vychována v pýše z vítězství německého nad Francií, která je vychována v tradicích všeněmeckých a ještě žije v myšlenkách z roku 1871. Je to také tragika poměru Čechů a Němců, obou národů, kteří žijí ode dávna v téže zemi. Tisíc let trvá to zápolení mezi Čechy a Němci a pořád nevidíme konce, že by se blížilo nějaké šťastné rozluštění.

Hus byl jistě spravedlivý, mírumilovný člověk, který chtěl dopřáti, také Němcům spravedlnosti, a co napsal před pěti sty lety? Před pěti sty lety řekl Hus: "Měla by pokolení německá, jenž sú v Čechách, jíti před krále a přisáhnúti, aby jemu i zemi byli věrni, ale to se stane, až had na ledu se shřeje."

Pánové, před pěti sty lety bylo stejné ovzduší v Čechách, byl stejný poměr Němců k Čechům jako nyní. Vidíme, že to není snadný problém, že jeho rozluštění nebude jednoduchým, že tu jest třeba mnoho trpělivosti a dobré vůle. Pan prof. Spiegel kdysi na moji řeč odpověděl, že zákon jazykový není žádná lyrika. Pánové, tento názor není správný, také mezi národy má lyrika svůj význam. Národové nejsou kamenné sochy, to nejsou schémata, mrtvé číslice, kterými by se operovalo, národové jsou živé bytosti. Jde tu přece o poměr duší národních, p lidská srdce, a to je také lyrika, a já bych si přál, aby v té lyrice nastalo u nás zlepšení, aby v té lyrice nemluvila jen nenávist, nýbrž aby nastala vzájemná důvěra a láska, a pak jistě ten poměr Čechů k Němcům se zlepší. (Výborně!)

My vždy budeme usilovat o to, aby bylo přátelským spolužití, ke kterému od přírody na staletí a tisíciletí jsme určeni. My důvěřujeme, že právě uskutečnění zásad socialistických povede k tomu uklidnění a zlepšení poměrů českoněmeckých, protože socialismus není jenom hospodářská spravedlnost, to je, spravedlnost také národnostní, kulturní a mravní. Pánové z německé strany musejí vidět, jak nepatrný účinek mají všecky ty jejich řeči, které tu pronášejí, všecky ty vyhrůžky, které jsme i před chvílí slyšeli, že stát náš je před shroucením, že musí zahynout a se sřítit, že je vše stavěno na sypké půdě, že má jen jepicí život. Ty všecky vyhrůžky na nás nepůsobí a my je slyšíme bez hlubšího dojmu. Proč? Pánové, my jsme k těm výhrůžkám zvyklí, tyto výhrůžky slyšíme a čteme již celé století. Již naši buditelé Dobrovský a Jungmann byli vydáváni se strany německé jen posměchu za svoji práci. Jejich buditelská práce byla provázena posměchem, bylo jim tvrzeno, že to nic není platno, že to všechno zahyne. Palacký a Havlíček politicky musili odpovídati a brániti se podobným výtkám a musili vyvraceti blouznivé. útoky německé. My pak, příslušníci generace pozdější, po padesát let čteme ve všech "Tagblattech" vídeňských, pražských, berlínských atd. a v "Neue Freie Presse" jen posměch pro naše snažení, pohrdání pro celý národ nás a proroctví, že musíme padnouti a podrobiti se.

Pánové, mnohem více by všecky vaše výtky působily, a my bychom je rádi slyšeli a jimi se řídili, kdyby vycházely z lásky, z pravdivosti a skutečné starosti o budoucnost a prospěch tohoto státu, ale dokud tu mluví jen škodolibost, radost z každého neúspěchu a touha po neúspěchu tohoto státu, do té doby ty vaše výtky a žaloby nemohou míti na nás žádného vlivu a nemohou míti úspěchu. (Výborně!)

Pánové, rád bych ke skutečnému rozpočtu také něco promluvil a lituji, že bych vlastně měl opakovati celou svoji řeč, kterou jsem pronesl k předešlému rozpočtu. Přednesl jsem tehdy několik docela věcných přání, ale žádné z nich nebylo splněno, žádal jsem, aby censurní oddělení nad poplatky v ministerstvu financí bylo řádně vybudováno a aby nebylo ponecháno vyměřování poplatků jen úřednictvu, které zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi částečně ještě sestává z Maďarů a Maďaronů, lidí nám nepřátelských. Jest nutno, aby dohled nad tímto vyměřováním státních poplatků byl zaveden. (Sen. Walló: To není pravda. Na Slovensku nemáte Maďarony v úřadech, to jsou chlapíci. Uznejte své chyby a Slovensko půjde s vámi. -Sen. dr. Krouský: Požičky! - Sen. Walló: Dokud požičky nevyplatíte, důvěru mít nebudete. Uvidíte následky válečných požiček. Proč jim to nevyplatíte? Teď máte hegemoniu, robíte s námi co chcete, ale přijde čas, že nebudete robit, co byste chtěli!)

Konstatuji,, že vyměřování ekvivalentů vůbec není nikým kontrolováno, že to je dáno do rukou jen úřednictva, které nám není vždycky příznivým a nemá vždy zájmy státu na srdci. Viděli jste to při nedávném odvádění koní pro vojenskou správu, jak stát byl těžce poškozen. (Hluk. - Výkřiky sen. Walló. - Místopředseda dr. Soukup: Prosím, pánové, o klid, aby mohl pan referent mluvit.)

Rovněž tak na stavbu justiční budovy se nepomýšlí, ačkoliv, ministerstvo spravedlnosti jest již z kadetky vypovídáno. Rovněž tak soupis vkladů, které podle zákona z roku 1919 propadly ve prospěch státu, poněvadž nebyly k soupisu přihlášeny, nebyl dosud proveden. Ministerstvo financí ani neví, kolik mu patří z těchto vkladů, uložených v bankách a spořitelnách, ze vkladů, které jsou úplně opuštěny a zapomenuty a které jistě budou pomaloučku mizeti a se ztráceti, jak se děje při dávce z majetku, nebude-li brzy proveden řádný soupis jejich a nepožádá-li stát o jejich vyplacení.

K těm starým stížnostem bych měl novou. Jde o tabákový monopol. Je ku podivu, jak málo náš tabákový monopol vynáší, a také rozpočet pro příští rok jest pro stát nepříznivý. V Rakousku na rok 1913 byly vypočteny celkové příjmy z tabákového monopolu na 200 milionů korun a celkové vydání s tabákovým monopolem spojené na 700 mil. kor. Rakousko tedy mělo. 130 milionů čistého výtěžku, neboli 65% celého příjmu připadlo státu jako čistý výtěžek. Náš tabákový monopol příštím rokem má vynésti 1700 milionů korun příjmů a vydání je rozpočteno na 1000 milionů, takže čistý výtěžek má býti pouze 700 milionů korun, čili 42%. Stát při monopolovém předmětu pracuje pouze se 42% čistého zisku. Pánové, při luxusním předmětu obyčejný obchodník vydělá 42%, a nepotřebuje monopolu. (Hlas: Ne vždycky!) Zdá se, ze se tu neztrácejí peníze jen krádežemi v továrnách, nýbrž i při nákupu ztrácejí se veliké obnosy, a že nákup neděje se dost opatrně. Tu je potřebí - a já výslovně volám Nejvyšší kontrolní úřad - aby konal svou povinnost podle zákona, že má nejen číslice zkoumati, nýbrž zkoumati výsledky státního hospodaření, zdali bylo jednáno hospodárně. Ovšem Nejvyšší kontrolní úřad neplní všech svých zákonných povinností. Nejvyšší kontrolní úřad měl do konce července letošního roku podati nám účetní závěrku za rok 1919. Ani nyní, o šest měsíců později, této závěrky nepodal. Je jisto, že rozpočtová debata by docela jinak vypadala, kdybychom měli správný přehled o státním hospodaření za léta předešlá. Nejvyšší kontrolní úřad má jistě dosti dokladů a důležitých pomůcek pro posouzení státního hospodářství a lituji, že aspoň provisorní závěrku nám nepředložil, aspoň to, co mohl zjistiti ze státních pokladen a předložených účtů. Nejvyšší kontrolní úřad nám také nepředložil ani čtvrtletního výkazu o státních dluzích a o oběhu mincí, ačkoliv jest k tomu povinen podle zákona. Nejvyšší kontrolní úřad nám dosud také nepředložil jednacího řádu, ačkoliv jej měl již dávno sestavit a předložit Národnímu shromáždění. Doufám, že v tom nastane náprava, poněvadž tu jde o důležitého spolupracovníka ve státním hospodářství.

Ještě bych se rád zmínil o odpovědi pana ministra zemědělství, kterou jsem dostal na svou interpelaci. Podal jsem interpelaci v červenci 1920 o hospodářství na velkostatku, konopišťském. Letos v září, tedy za plných 14 měsíců, se mi dostalo odpovědi. (Veselost.) Když pak odpověď byla mi předložena a jakési noviny ji chtěly otisknouti, sám jsem prosil, aby jí neotiskovaly, poněvadž tu odpověď dáti do novin bez výtek, by bylo jako povzbuzování ke korupci, která by způsobila mnohem více zlého než dobrého. Můj dotaz týkal se toho, že loni v červnu prodal dr. Thun jako poručník dětí Hohenbergových vilu, ležící u samého parku konopišťského, jednopatrnovou, za 25.000 K. Poněvadž v roce 1919 byla podepsána st.-germainská smlouva, podle které nám všechen majetek a zejména nemovitý majetek rodiny Hohenbergů také připadl, - tedy mírovou smlouvou - stal se stát vlastníkem těchto statků. Ale přes to v červnu roku 1920, tedy skoro za rok po podepsání smlouvy mírové, ministerstvo zemědělství schvaluje smlouvu, kterou ne stát, nýbrž zástupce rodiny Hohenbergů prodává kus statku, připadlého státu. To jistě je případ neodpustitelný, to je známka velice nesprávného nazírání na právní poměry v naší republice. Ministerstvo zemědělství odůvodňuje prodej tím, že prý vila, která leží blízko - asi třicet kroků od parku konopišťského - nesouvisí s velkostatkem, a že byla za ni utržena mnohem vyšší kupní cena, než zač koupil tu vilu v roce 1912 arcivévoda František Ferdinand, kterýž za ni dal 17.500 K. Ministerstvo však zamlčelo, že František Ferdinand vilu přestavěl jistě aspoň nákladem 10.000 korun a že u ní zřídil zahradu s velkým nákladem. A přes to byla vila prodána za 25.000 korun, (Slyšte!) ačkoliv měla cenu nejméně sto tisíc korun. (Hlas: To je hospodářství!) Já jsem vytýkal, že tehdy vnucený správce velkostatku Konopiště vyvážel z Konopiště potraviny, že byl chycen vojenskou policií na nádraží Wilsonově, jak vezl 12 bažantů a 12 zajíců, 40 kg másla a 40 kg sádla a 4 q mouky, a žádal jsem vysvětlení. Ministerstvo zemědělství docela klidně mně řeklo, že to vezl Hohenbergům. (Hlas: To je dobré!) Pánové, my jsme ustanovili vnuceného správce na Konopiště proto, aby osobně vozil Hohenbergům mouku, máslo atd.? Jsem přesvědčen, že to nebylo ani pravda, že to Kučera vezl sobě. Vytýkal jsem, že vnucený správce používá zahradníka konopišťského, aby mu zařídil zahradu na Vinohradech, že používá truhláře, aby mu vyrobil zde v Praze nábytek podle vzoru konopišťského. Ministerstvo zemědělství docela klidně odpovědělo: On prý těm lidem, zahradníkovi a truhláři, zaplatil mzdu. To stačí ministerstvu zemědělství? Já jsem vytýkal, že si tento vnucený správce odvezl z Konopiště obraz. Ministerstvo zemědělství odpovědělo: On si ten obraz koupil na faře v Poříčí. To je totiž patronátní fara konopišťského velkostatku a byla pod dozorem vnuceného správce. Tento správce za mizerných 50 K od p. faráře koupil obraz - pan farář se mu chtěl asi zavděčiti - a vnucený správce tu zneužil své moci, a ministerstvo zemědělství nemá proti tomu žádné výtky? Mně nešlo o toho Kučeru, ten je odbytým člověkem, o něm je všeobecně ustálený úsudek, mně šlo o to, aby ministerstvo zemědělství projevilo nějaké mravní rozhořčení nad takovým jednáním, ne pro Kučeru, ale pro ostatní, kteří by se dali snad svésti k podobnému jednám. To jsem očekával od ministerstva zemědělství, čekal jsem, že zakřikne takové jednání a slíbí přítrž takové korupci, ale nic se nestalo. Tím, že vnucený správce zaplatil zahradníkovi a že zaplatil pakatel za kostelní obraz, jsou v ministerstvu zemědělství úplně uspokojeni, je všecko prý v pořádku. (Hlas: Bude tam asi takových Kučerů víc!) Mně nejde o toho Kučeru, mně jde o toho ducha, který v ministerstvu zemědělství se takto projevuje. Já jsem chtěl, aby ten duch byl odstraněn. (Hlas: On byl ještě posílen!) Také tady je potřebí, aby Nejvyšší kontrolní úřad dokročil, a to nejen pouhým zkoumáním číslic, nýbrž aby také kontroloval, zdali toto jednání ministerstva zemědělství jest hospodárným. Je to trapné, pánové. Pro Konopiště mají zájem všechna ministerstva, když jsou hony, to tam najdete účastníky snad ze všech ministerstev, ale když jde o úpravu drahocenných sbírek, o posouzení historických a uměleckých předmětů, které tam jsou, o to se nestará nikdo. Za tři léta jsme nedokázali, aby byl proveden soupis, a obecenstvo mělo přístup do zámku, obecenstvo, které hledá přece ty historicky důležité památky nynějších dějin. (Dr. Karas: Ani do vnitřního parku není přístup, já jsem tam byl dvakrát a nepustili mne tam!) My se musíme domáhati úpravy poměrů v zámku konopišťském, a to je jeden kus mé interpelace, na kterou mně odpověděno nebylo. Tázal jsem se p. ministra národní osvěty, kdy se postará o úpravu a posouzení těchto sbírek, kdy bude zámek přístupným obecenstvu. Na to mně pan ministr nár. osvěty vůbec nic neodpověděl. Z odpovědi ministerstva zemědělství na mne mluví chytráctví, které se u nás hodně chtělo zahnízditi ve veřejném životě i v hospodářských poměrech, ale které nesmí u nás míti trvání, nesmí míti budoucnosti, a které my musíme všichni vykořeniti. Na naší poctivosti, na tom, kolik čestných a pracovitých lidí najdeme, na tom závisí budoucnost republiky. Za mé řeči ozýval se hlas o Slovensku. Rozřešení problému Slovenska a Podkarpatské Rusi závisí na tom, kolik my tam dosadíme poctivých, pracovitých a spravedlivých úředníků. Podle toho bude se vyvíjeti smýšlení lidu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k nám. Jsem přesvědčen, že takovéto chytráctví jenom na chvíli pomůže z nějaké okamžité tísně, ale trvale pomáhati nemůže, český národ, který tolik obětí přinesl ke svému osvobození, dovede také dosti poctivých, čestných a pracovitých lidí vychovati a postaviti do veřejných služeb, aby tak budoucnost svoji zabezpečil. (Výborně! Potlesk.)