Dále bych se chtěl o něčem zmíniti, co je ve zprávě. Je to od pana generálního zpravodaje, který je vážným odborníkem a byl ministrem financí. Všeobecná zpráva praví, že dosavadní úvěrní operace byly pro finanční zprávu málo úspěšnými, německy to znamená, že stát nemá úvěru doma a nemá úvěru za hranicemi. To jest zajisté věc, která nutí k přemýšlení a ukazuje rozvrácený stav financí. Neboť nedostatek úvěru vede k závěru, že důvěra k státním financím jest nepatrná. A jaká by ta důvěra také měla být, pročteme-li finanční zákon. Finanční zákony jsou rok od roku stejné, tatáž ustanovení se přejímají, avšak tu a tam je přece jen nějaká novota. A letos nacházím také jednu takovou novotu. Podotýkám jen, že jsem to místo přečetl některým pánům z naší fakulty a vyžádal si jejich mínění o tom, poněvadž jsem si sám netroufal posouditi to (čte): "Ministr financí se zmocňuje, aby obnosy státních dluhů během roku 1922 splatných prolongoval." Musím říci, že tomu nerozumím. Neboť kdo vlastně prolonguje dluh? Dlužník, či věřitel? (Veselost.) Pouze věřitel může dluhy prolongovati. Ministr financí je přece dlužníkem, jak tedy má on dluh prolongovati? Snad je to řečeno eufemisticky - je to zase sofistika? - znamená "prolongovati" snad v tomto případě tolik jako "neplatiti"? (Veselost.) Ministr financí se zmocňuje neplatiti dluhů? Je to snad nějaké zastření? Nebo to znamená co pokládám spíše za správné, že se ministr financí zmocňuje, aby se ucházel o prolongaci a přinesl za to přirozeně všechny oběti, které věřitel na tuto prolongaci žádá? Má-li to ten smysl, pak nelze dosahu tohoto článku vůbec přehlédnouti. Prosil bych nepřítomného pana ministra financi, aby mi to vysvětlil. Myslím, že nesoudím příkře a že se také neproviňuji žádnou sofistikou, tvrdím-li, že Národní shromáždění nemá vůbec vlivu na finanční hospodářství a že zde finanční správa hospodaří zcela podle svého, že všechny tyto sešity, které nám zde byly předloženy, nemají významu; a nejsmutnější při tom je, že Národní shromáždění tohoto nedostatku. vlivu vůbec ani nepociťuje. To znamená hluboký pokles veřejného svědomí, znamená to, že zde není vůbec smyslu pro demokracii, vládu tam nahoře necháváte prostě dělat, co za dobré uzná a najde-li se nějaký německý pochybovač nebo sofista, který vládě nějak šlápne na paty, pak jest právě pochybovačem a sofistou, kterého už ani neposloucháte. (Veselost.) Národní shromáždění nemá vlivu na finanční správu a správní účetní kontroly není, to nám řekl pan president dr Körner v rozpočtovém výboru slovy: "Nemá-li něco moci v tomto státě, jest to kontrola." A myslím, že kdybychom chtěli míti pro své voliče a pro svůj německý národ nějaký účinný agitační prostředek proti vládě a finanční správě, stačilo by vytisknouti všeobecnou zprávu pana prof. Horáčka a pana presidenta dr Körnera. To stačí. (Potlesk a veselost na levici.)

Tážeme-li se nyní - a tím bych chtěl přejíti od finanční stránky k celostátnímu problému - tážeme-li se, kde je příčina tohoto finančního rozvratu, proč nemáme úvěru ani doma, ani za hranicemi, odpověď na to jest hledati v celostátní situaci: jest to otázka národnostní, která tomuto státu nedopřává klidu. (Výkřik [německy]: Hlad kapitalismu to je!) Kapitalismus? Prosím, co ještě chcete? Vždyť máte socialisty ve vládě, co tedy chcete? Chcete-li odpraviti kapitalismus, odpravte jej, máte většinu! (Veselost na levici.)

Pánové! Jak bezprostřední pan předřečník, ták i pan generální zpravodaj poukázali na to, že se Československo cítí velmocí, vystupuje jako velmoc, ačkoli jí není. A, pánové, tomuto velmocenskému postavení na venek odpovídá vaše představa o vládnoucím národu. uvnitř. Oboje úzce souvisí. (Souhlas.) Dospějete-li k tomu, že se nesmíte považovati za velmoc, a tato rozprava je mi důkazem, že tento názor počíná uzrávati i v českých kruzích, nahlédnete-li, že tím, že se považujete za národ velmocenský, stáváte se otroky cizozemských mocenských činitelů (Hlas [německy]: Velmi správně!), pak také poznáte, že se nesmíte ani uvnitř státu považovati za národ panující, že to odporuje všem zásadám demokracie a celé stavbě vašeho státu. Musíte už konečné hledat nějaký modus vivendi s námi, nesmíte si myslet, že stačí, když jste si ve své ústavě a ve svém jazykovém zákoně upravili jakýsi modus vivendi a když řeknete: "My jsme vyrovnáni." Nejste vyrovnáni, pokud se také my zároveň nevyrovnáme. Musíte hledat modus vivendi s námi. Mluvíme-li teď o rozpočtu, je na snadě říci: "Potřebujete německých daní, německé podnikavosti, německého národního hospodářství." Ale na to bych nekladl jedinou váhu, ba na.to bych vůbec nekladl největší důraz. Vy potřebujete německé spolupráce, jmenovitě na poli duševním. Nemůžete prospívati, pokud je třetina obyvatelstva politicky v porobě, nebo jak se vyjádřil jeden váš učitel státního práva, politicky zbavena práv. Potřebujete netoliko finanční rovnováhu, nýbrž i rovnováhu politickou a politické rovnováhy nelze docíliti, pokud se cítíte jakožto "většina" všemocnými. Taková rovnováha může nastati jen tehdy, nahlédnete-li, že i menšiny jsou integrující částí parlamentu a také integrující částí obyvatelstva. A tu máte jen jedinou cestu: Opusťte dráhu, kterou nastoupilo předešlé revoluční Národní shromáždění ve své nacionalistické pýše a zpupnosti. Rozrazte pouta, jež vám dalo dřívější Národní shromáždění svou ústavou, jazykovým zákonem a jednacím řádem. Otevřte brány svobodě a demokracii! Přizpůsobte se přece už jednou skutečným poměrům! Uvědomte si, že stát vybudovaný v St. Germainii a Trianonu není státem národním a nemůže býti státem národním, poněvadž dle vašeho vlastního přání hostí ve svých hranicích tolik zdatných národních menšin.

V této síni jste nyní umístili znak, který pochází od dřívějšího Národního shromáždění a tento znak je ozdoben heslem: "Pravda vítězí." Revoluční Národní shromáždění zvolilo, toto heslo zajisté jako výraz zadostiučinění, že tento stát byl zřízen a jako útěchu i pobídku pro budoucí časy. Uvědomte si, že v tomto hesle je zároveň i výstraha. Pravda zvítězí nade všemi nepravdami a lží Memoiru III. a Memoiru II. Pravda zvítězí nade všemi nepravdami a lží ve Versailles, St. Germainu a Trianonu atd. Pravda zvítězí nade všemi nepravdami a lží, kterou obratná zahraniční propaganda i nákladný vládní tisk den ze dne šíří po celém světě. (Souhlas.) A tak jsme přesvědčeni, že heslo znaku se osvědčí v náš prospěch: "Pravda vítězí!" (Potlesk a souhlas na, levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Thořovi!

Sen. Thoř: Vážený senáte! Připadl mi úkol, abych jménem strany živnostenské promluvil vzhledem k velmi krátké době a ke krátkému času mně vyměřenému jen několik vět k rozpočtu.

Musím předem s politováním konstatovati, že činím tak s určitým pocitem dávky trpkosti, poněvadž stav, který mám čest zastupovati, netěší se - bohužel - té pozornosti a přízni, jaká by mu náležela a jaké by zasluhoval. Mluví se sice o demokratické republice, ale demokracie je pouze ve slovech a na papíře, v praksi však není. Tak jako dříve i nyní tlačí silnější slabšího bez ohledu na stav a třídu a bez ohledu na přinášené oběti moc zase vítězi. Živnostnictvo již od zřízení republiky je odstrkováno a pomíjeno a nynější systém přes to, že prohlašoval, že vláda zastupuje všechny vrstvy obyvatelstva, všechny vrstvy národa, není nám příznivým, poněvadž právě stav, který státu přináší poměrně největší část zisku, ať ve formě daní přímých nebo nepřímých, tak i tvořením nových statků, tak svou pracovitostí a svědomitostí, byl prostě ignorován. Naše dobrá vůle, která byla upravením poměrů pro stav živnostenský příznivých súčastniti se spolupráce, byla úplně přehlédnuta a přece byla to naše strana, která za daleko nepříznivějších okolností tak již učinila a tím dokázala, že jí je stát nade vše. Proto byla nám vnucena úloha kritika. Ale my nechceme kritisovati planě, nýbrž kritisovati věcně, chceme pomoci kritiky domáhati se nápravy a zlepšení poměrů pro Živnostnictvo dnes krajně nepříznivých. Jestliže dnes slyšíme a čteme, že se musí šetřiti, pak jistě na této, doufejme blahodárné zásadě, dnes tak často propagované, má lví podíl silný hlas našeho živnostnictva, které jsouc břemeny přetíženo, ba i ohroženo po šetření volalo. Ale v té době, kdy volá se po šetření, je rozpočet o více jak 5 miliard vyšší, než roku loňského. Není bez zajímavosti, že rozpočet bývalého Rakouska roku 1866 činil 600 milionů zlatých a o 20 roků později 800 milionů zlatých. Vzrostl tedy rozpočet o 25% za 20 roků, kdežto u nás je zvýšen téměř o 30% za jeden rok. Je sice pravda, že nám byl předložen dodatečný rozpočet pro letošní rok asi o 5 miliard vyšší, ale my nemáme zaručeno, jestli se nám příští rok nepřijde opětně s nějakým miliardovým dodatkem. Vždyť během debaty v poslanecké sněmovně byla pronesena přání a žádosti, jichž splnění by vyžadovalo značných nákladů. Dle těchto hlasů mělo by se šetřiti vždy někde jinde, jen ne tam, kde dotýkati se má šetření zájmu mluvčího. Snad jedině je dovoleno šetřiti na živnostnictvu a tam se také šetří tolik, že. se prosté šetřit více nedá. Jen pouhý pohled na celý rozpočet upoutá pozornost slabounký sešitek, který jakoby se krčil před druhými a to je rozpočet ministerstva obchodu. Vždyť i umírající ministerstvo výživy má větší rozpočet, jak svým objemem tak i rozsahem. Zaráží to a to tím více, jestliže si uvědomíme, že tento stát je 65% státem průmyslovým. Pak teprve shledáváme, jak se šetří na stavu, který je poměrně největším zdrojem příjmů a vidíme, jak malá pozornost a malá péče jest stavu tomu věnována. My s politováním shledáváme, že ve vybudování min. obchodu nastalo veliké zdrženi a opoždění a že se tomuto důležitému resortu nevěnovala náležitá pozornost a tím není na výši doby a neodpovídá své potřebě. Nám nestačí sebe silnější slova slibů, zde je třeba přestavby systému. Ministerstvo obchodu má v ruce klíče, aby otevřelo dvéře reformě živnostenské otázky, ono musí také dbáti, aby celý systém našeho hospodářství byl postaven na basis povahy tohoto státu. Musíme, si konečně přiznati, že nějakou politiku kapitalistickou naše poměry nesnesou a že musí se pomoci právě středním stavům, aby co možno nejvíce se-sílily, poněvadž střední stav je základem celého hospodářského života této republiky. Je tedy na ministerstvu obchodu, aby podporováním a sesílením tohoto stavu sesílilo i náš stát. Nemohu se pro krátkost doby obírati jednotlivými položkami ministerstva obchodu, ale stačí, když uvedu jen jednu, a to položku na kursy a přednášky. Ale tato položka není jen pro Živnostnictvo, ta je i pro dělnictvo. Je preliminovánó celých 200.000 Kč pro celou republiku a tak velikými položkami hemží se rozpočet tohoto ministerstva napořád. Proto žádáme, aby se stala náprava. Ale tak, jak je pamatováno na potřeby živnostenské, je pamatováno i na potřebu jeho dorostu, na potřebu škol. Živnostenské t. zv. pokračovací školství je ponecháno samo sobě, musí své potřeby větším dílem krýti pomocí subvencí, okresů, obcí a darů soukromníků, jinak by zde tohoto školství vůbec nebylo. Náklad ministerstva vyučování v rozpočtu uvedený na živnostenské školství pro celou republiku činí 13 milionů. Je to sice víc, než nic, ale o mnoho víc na jednotlivé školy jisté nepřipadne. A ovšem, že vzhledem k naprostému nedostatku. je dle toho také školství toto vybaveno. A přece státu musí záležeti na tom, aby jeho občané, příští poplatníci, a doufejme, že v demokratickém státě i spoluvedoucí tohoto státu, byli vybaveni vědomostmi jak theoretickými, tak i praktickými.

Ale ne o mnoho lepší osud snášejí odborné školy průmyslové. I ty tonou v bídě a nedostatku, není jim věnována náležitá péče a netěší se přízni, aby mohly náležitě plniti své poslání. I zde je třeba nápravy.

Bylo by ulehčením ministerstva vyučování, ale i v zájmu věci samé, aby živnostenské a průmyslové školství bylo svěřeno ministerstvu veřejných prací, kam svou povahou náleží.

Vážený senáte! Byla zřízena úsporná komise, aby provedla potřebné nápravy. My budeme snahy této komise plně podporovat, ale připomínám, že bychom nerozuměli takovým úsporám, které by chtěly sociální postavení úřednictva a zřízenectva nějak ohroziti. Ano, kdo je přebytečný a zejména neschopný, ať je propuštěn. Ale jinak si přejeme, aby zájmy státních úředníků nebyly poškozeny. Dobře honorovati, ale žádati také dobře a svědomitě pracovati, je naším heslem. Ale může se šetřiti jinde a jinak. Ukážu na malý obrázek.

V Hradci Králové je krajská trestnice ve středu města a přístupna do samé blízkosti žalářních cel. Dle výroku znalců je možný útěk a zejména dorozumívání se s vězni. Od nepaměti konala zevnější hlídku vojenská stráž. Letošního roku ministerstvo národní obrany však rozhodlo, že stráž již nebude vysílati. Byla krajským soudem v Hradci Králové podána žádost, aby stráž tady byla ponechána, poněvadž se tím uspoří na výdajích za stráž civilní. Ale ministerstvo národní obrany, přes doporučení pana kol. dr Reyla a mé, prostě na svém usnesení setrvalo a stráž odvolalo. Na základě toho musila býti vzata stráž civilní, za níž platí stát circa 100 tisíc Kč ročně. Vojska je v Hradci Králové dosti, tedy není výmluvy. I zde je třeba, aby úsporná komise zasáhla.

Dále bude třeba, aby úsporná komise zjistila výrobní cenu kolků. Jsem přesvědčen, že výroba dvouhaléřových kolků je hodně pasivní, poněvadž bude jistě náklad-o ohledem na nynější, poměry daleko vyšší, než je prodejní cena. Účty do 50 Kč neměly by se vůbec kolkovati a stát by tím nic neztratil. Náhradu by bylo možno získati vyšším kolkovným druhé stránky účtů, která by převyšovala obnos 50 tisíc Kč.

Dnes malý živnostník je kolkovným zrovna tak zatížen, jako veliké firmy, jejichž účty dosahují statisíce i miliony, oba platí po 50 hal. za druhou stránku účtů, bez ohledu na výši obnosu.

Je dále nutno, aby byl brán zřetel k podpoře živnostnictva při státních dodávkách. Pan ministr národní obrany prohlásil, že prý nebude možno, aby státní dodávky zadávaly se za vyšší ceny malým živnostníkům a že bude lépe, jestliže se rozdíl mezi nižší a vyšší cenou dá na reformu živnostenského zařízení, aby byly konkurence schopny. Já mám obavy, že tímto způsobem nedostane živnostnictvo ani dodávky, ani jiné podpory. Ale je třeba uvážiti, co je lepší, zda podpořiti, toho malého člověka, dáti mu možnost výdělku, aby mohl živiti sebe, rodinu a platiti daně, či nechati jej v bídě a nedostatku a donutiti jej, aby se domáhal podpory v nezaměstnanosti? Je lépe podpořiti našeho člověka, který je oddaným příslušníkem republiky, či podporovati cizácké firmy, které jsou protistátní?

Zadání pražců v ministerstvu železnic a vynechání našich českých středních pilařů nijak neodpovídá obsazení tohoto resortu a je třeba, aby právě český průmysl byl náležitě podporován. Ušetří se tím jednak výčitek, ale zejména našeho národního jmění.

Žádají-li se od středních stavů značné daně, pak musí se jim poskytnouti možnost výdělku, aby byli placení schopni. Dále žádáme reformu daňového systému. Opětně objevují se insolvence a platební neschopnosti, které nevyplývají jenom ze špatné konjunktury, nýbrž často z daňového přetížení. Jestliže při čistém zisku 400.000 Kč žádá se na daních - a stalo se to v Pardubicích - přes 800.000 Kč, pak je jistě existence takové firmy ohrožena.

Proto ozývají se častější hlasy z řad živnostenských, aby bylo s penězi náležitě hospodařeno, aby se šetřilo. Jsou však tyto hlasy často mylně vykládány, jestliže se jim přikládá směr protistátní, jestliže každý, kdo se ozve, je házen do řad bolševických a označován jako nepřítel státu. Byli jsme - jsme a budeme mezi prvními, kteří budou tento stát za všech okolností hájiti. Proto špatnou službu prokazují tomuto státu ti, kteří nás jenom zrádcují a jiného slova pro náš nemají, než že nás stále odsuzují. Organisovanému živnostnictvu v naší straně je. dobře známo, a ono dobře cítí, že stát náš, a tím i náš národ udrží se jenom tenkráte, jestliže budou všichni občané konati svoji povinnost k svému státu.

Živnostnictvo dobře ví, že stát daně míti musí, bez nich nebyla by jeho existence možná. Proto chce a bude rádo platiti daně, ale žádá, aby to byly daně spravedlivé, snesitelné, skutečné daně a ne, jak se zhusta stává, že žádají se obnosy, které se mohou dobře nazvati konfiskací majetku.

Jestliže však živnostnictvo plní svědomitě své občanské povinnosti, pak je také na vládě, aby i ona konala svoji povinnost vůči živnostnictvu.

Doufáme, že tyto naše stesky dojdou.náležité pozorností, a že bude učiněna žádaná náprava.

Abychom dokázali, že tento stát máme rádi, že tento stát milujeme, budeme přes všecky naše stížnosti, které do vedení máme, pro rozpočet hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. dr Kovalikovi.

Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! Ako člen klubu senátorov slovenskej ľudovej strany chcem pohovoriť k rozpočtu. Hovoriť budeme a kritiku povieme o politike vnútornej a zahraničnej. Odhlasovanie rozpočtu alebo neodhlasovanie je otázkou dôvery k vláde.

Podrobím kritike politiku, nie so zlým, ale s dobrým úmyslom oproti republike Československej, abysme pomery v republike, a obzvlášte na Slovensku napravili.

Počul som vzpomenúť heslo a thesu, neviem či bolo opravdu povedané, že v tejto republike katolíci budú mať toľko práv koľko si sami vydobudnú. Myslím, že by skôr platila tá thesa, že v republike Slováci toľko práv budú mať, koľko si vydobudnú. (Hlas: Od koho.) Tieto these sú nesprávne, poneváč by to toľko znamenalo, že ani katolíci, ani Slováci v republike práv nemajú. Túto republiky budoval národ český a národ slovenský ako dva rovnoprávne národy. To máme zabezpečené i v zákonoch, máme to zabezpečené i v ústave a dôkazom toho je to, že je reč česká a že je reč slovenská, že sa spieva hymna česká a hymna slovenská. Teoreticky i v zákone je zachovaná tá rovnoprávnosť národa českého a národa slovenského, ale v živote sa tá rovnoprávnosť nejaví. Budem usilovať to dokázať a práve preto naša strana ľudová pracuje a bojuje za to, aby tá rovnoprávnosť národa českého a slovenského v život uvedená bola. Máme v ohľadu tom k vláde požiadavky. V prvom rade máme požiadavok týkajúci sa integrity zeme slovenskej. Boli sme postavení pred fait acompli Dohodou ohľadne odtrženia Oravy, Spise a Tešínská. Americkí Slováci s veľkou rozhorlenosťou protestovali proti tomuto odtrženiu a vytýkali slovenským poslancom a senátorom, prečo proti tomu neprotestovali. Na ochranu našej ľudovej strany, na ktorú toľko špiny hádžu a ktorú tak čiernymi barvami maľujú a dnes sme tiež mali príležitosť slyšať to od pána sen. Roháčka, jak maľoval tu ľudovú stranu, musím riecť toľko. Tá ľudová strana, keď bol plebiscit o Orave a Spiši, chodila od dediny k dedine - ja sám som sa zúčastnil agitácie - a povzbudzovala ľud, aby pri plebiscitu hlasoval pre integritu Slovenska a tým i pre Československú republiku. Keď bolo treba, pracovali sme. Čo sa o Jehličkovi nahovoríme! Ten je od nás dávno odmrštený, škoda to vzpomínať. Áno, bojovali sme za tu republiku. V zahraničnom výboru, ktorého som členom, pracoval som tiež proti odtrženiu Oravy, Spíše a Tešínska. Pán minister zahraničia však riekol tehdy, že je to hotová vec, že je to fait acompli, na ktorom sa ničeho meniť nedá. Podobné nebezpečie nám hrozí i dnes a preto som vzpomínal záležitosti s Poľskom, abysme sa z toho učili, abysme zase neboli postavení pred fait acompli. V Amerike je propaganda medzi Ukrajincami, ktorí majú v úmysle odtrhnúť od Slovenska kus Spise, kus Šaryše a celý Zemplín a pripojiť toto územie k Podkarpatskej Rusi.

ja s tohoto miesta jako verný občan republiky Československej a jako Slovák a obranca integrity Slovenska, - nech si i pán kol. Roháček nás maľoval čiernymi - viem, čo činim, my s čistým citom hájíme a budeme vždy hájiť republiku, Slovensko a národ slovenský. S tohoto miesta verejne zdvihám slovo a protestujem proti zámerom odtrhnúť len piaď pôdy zo Slovenska. Vyzývame vládu, aby nielen nepúšťala sa do nejakého vyjednávania ohladne odtrženia zeme a pridelenia k Podkarpatskej Rusi, ale aby už v zárodku udusila všetky takéto pokusy. A jestli vláda predsa len v nejaké vyjednanie by sa pustila, nech je presvedčená, že to spôsobí také roztrpčenie na Slovensku, že to zatrase základy, republiky. Mluví sa i o otázke Javoriny v Tatrách. Vyzývam vládu, aby jak o propagande rusínskej, tak i o riešení rektifikácie hraníc medzi republikou Československou a Poľskom podala nám zprávu, abysme čisto videli tú záležitosť, abysme mohli k nej premluviť a súdiť.

Pri tejto príležitosti ešte jednej veci musím vzpomenúť. Čítal som v novinách, že zamýšlajú oživiť maďarský Kárpátegyesület. To má byť turistický spolok. Upozorňujem, prosím, a vyzývam pána ministra s plnou mocou pre Slovensko - a keby mal plnú moc, všetcia žiadame, aby mal plnú moc, ale on ju nemá -, vyzývam ho, nech má či nemá plnú moc, aby nepovoľoval utvorenie tohoto Magyár. Karpátegyesületu, lebo by sa mohlo stať, že pod rúškom turistickej propagandy by sa konala vo Spiši a v našich slovenských Tatrách maďarská propaganda (Hlas: I tak sa koná!) Dosť ale, že, sa koná, ale na to je vláda, na to sú všetcia faktori, aby zamedzili maďarskú propagandu na území Slovenska. Tie naše Tatry slovenské boly, slovenské sú a musia zostať slovenskými. V Tatrách každá skala, každá jednotlivá kôra kosodreviny, každá kvapka morských ok a ručejí je slovenská a musí zostať slovenskou. Tedy, pane ministre, pozor na Spiš, a na východ, kde veľmi čuť a počuť maďarčinu a maďarisovanie a preto žiadame si hájiť integrity, hájiť slovenskosti tých krajov.

A keď mluvíme o Poľsku a o Rusínsku, musím vzpomenúť, že stojíme na základe vzájomnosti a solidarity všeho Slovanstva. Musíme konať všeslovanskú politiku, musíme každý kmeň a každý štát slovanský hľadieť do styku priviesť. Dohoda je ďaleko, tá nám nemôže pomáhať, sami na seba sa musíme spoľahnúť, a preto vítam smluvu s Poľskom, lebo je to výrazom, že už začínajú uznávať štáty slovanské, že sa majú sbližovať a že majú konať spoločnú, slovanskú politiku. Musíme i s Ukrajinou a s Rusi byť v dobrom dorozumení, ale tým nesmie napadať jedon slovanský kmeň druhý, Ukrajinci nesmia žiadať zo slovenskej zeme ani kúska, preto že i niekoľko tisíc občanov slovenskí hovorí, lebo to roztrpčuje to susedstvo a pred slavjanstvom majú také malichernosti zaniknúť a má stáť veľký záujem všeslovanský. Medzi pány slovanskými nech boh chráni, aby povstalo Elsasko-Lotrinsko. Vzájemnosť všeslovanská posilní jednotlivé kmeny a štát má byť posilnený. Ale k tomu čoho je potreba? Aby zavážil tiež náš štát v politike európskej, v politike internacionálnej, musí byť v štáte pokoj a spokojenosť a obzvlášte na Slovensku. Jestliže na Slovensku spokojenosti neni, tak ten štát silný nebude, to bude vedieť i cudzina, a ten štát nemôže vystúpiť s takovou energiou, s takovou váhou v politike internacionálnej, keď nebude mať vo svojom štáte spokojenosť.

Prvý zákon pre štátnikov tejto republiky je spokojenosť Slovenska. Tu v týchto miestnostiach, v ministerstvách, v úrádovňách, nevidia to Slovensko tak, jak ono je. Nechápu dušu a mentalitu Slovenska. Tu sa panuje, tu sa diriguje, tu sa riadi, aniž by sa bral ohľad na tú dušu a mentalitu slovenskú.

Čo sa dialo doposiaľ? Doposiaľ sa usiľovalo to Slovensko premeniť, jeho národnosť, jeho náboženstvo, jeho názor svetový, jeho charakter premeniť, a z toho Slovenska spraviť niečo celkom iného. To je neprirodzené; mali nechať Slovensko vyvinúť sa, jak je, prirodzene, s jeho tradíciami, (Hlas: Není pravda!) s jeho vlastnostmi. Keby politikovia naši boli takto povedali: "Vy Slováci, s vašimi schopnosťmi, s vašou pilnosťou, s vaším charakterom, s vaším náboženstvom, s vaším svojrázom ostataňte tak, ako ste a pojďte s nami bratry Čechy a budujme spoločne tú republiku." Veď to bolo. v pittsburskej smluve napísané, kde sa ponechávala samospráva Slovensku. Tí múdri politikovia, ktorí pittsburskú smluvu podepisovali, mysleli na to, nechať Slovensko tak, jak je, a nech ono jak je. buduje túto republiku. A lepšie by to bolo dopadlo a nebolo by nespokojnosti. (Hlas: S kým byste to budovali?)

Tedy je to múdra politika postaviť sa proti rázu a charakteru slovenskému, a premeniť jeho štát? (Hluk. Výkřiky. To nebolo ináč možné!) Bolo možné! Taký Bartoškov návrh.(Hluk. Místopředseda Kadlčák zvoní.) na rozluku církve od štátu, kde sa žiada vyhadzovanie krížov zo škôl, vyhadzovanie náboženstva (Odpor.) - to je faktum - to roztrpčilo ľud slovenský. Dobre vie ten slovenský ľud a národ, jak chcú premeniť to Slovensko, aké zákony mu chcú dať. Zákon pi Landovej-Štychovej o vraždení plodov ľudských, roztrpčí Slovensko. Jaké pochopenie bude mať ľud, že takéto návrhy sa tu robja! (Hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím neračte vyrušovati rečníka.

Sen. dr Kovalik (pokračuje): Taký zákon o pálení mrtvol... (Hlas. To jest rozumné!) tým pálením a ničením myslíte, že získate Slovensko? (Hluk. Místopředseda Kadlčák zvoní.)

Tedy takéto návrhy zákonov, takáto politika nezíska to Slovensko, tá ho odvráti. Preto povedám; že ktirs politiky voči Slovensku premeniť sa musí, pamätujte tieto moje slová. Pán president, keď cestoval po Slovensku sám povedal - počul som jeho slová v Ružomberku - "Svéráz slovenský má se hájiti, kultúra slovenská má se vyvinovati". A jak to je možné? To je tak možné, keď sa všetky sily slovenské uplatnia na celej čiare, keď budú Slováci umiestení vo školách, v administratíve, pri súdnictvu, lesníctvu a pri všech úradoch. Tak je to možné. Požadujeme si a budeme požadovať nielen prezkúmanie kvalifikácie úradníkov na Slovensku, kde sa dokáže, koľko je tam nekvalifikovaných ľudí, nekvalifikovaných učiteľov a učiteliek. To si budeme požadovať a žiadame prezkúmanie všech podaných prosieb slovenských na miesta všelijaké, administratívne, školské, lesnícke, hospodárske. Budeme zkútnať a dáme prezktímať prosby slovenských žiadateľov a uvidíme, koľko ich bolo vyplnené a koľko zamietnuté. (Hlas: Račte jmenovati jedného Slováka,