Také se v poslední době velmi mnoho mluví o nivelisaci. Já připouštím nivelisaci u vysokého úřednictva, pátou třídou počínaje. Zde skutečně se jistá náprava státi musí, ale nepřipouštím ji u nižších kategorií úřednictva - sám jsem nižším úředníkem - poněvadž to, co by bylo domnělou nivelisací, to bylo vynahrazeno tím, že jsme otevřeli vyšší třídy hodnostní a zkrátili postupové lhůty.

Co se označuje nivelisaci bylo to, že jsme těm, kteří neměli existenčního minima, prostě přidávali vyšší drahotní přídavky, že jsme jím dali více, než těm, kteří ho měli. V tom by mohla býti nivelisace spatřována. To byly ty drahotní přídavky. Ty odstraníme, až vytvoříme nový požitkový systém. Chtěli jsme různými zákony zlepšiti osudy státních zaměstnanců - ne vždy šťastně volenými zákony - to přiznávám. Stejně k takovým zákonům bych připočetl zákon o propočítávání služební doby, ne sám zákon, ale nařízení prováděcí, která se dopustila různých výstřelků. Ptám se, kdo to způsobil? Vždyť to dělala sama vláda se státně-zřízeneckým výborem v poslanecké sněmovně a tu pracovaly, jak mí známo, všechny politické strany jednomyslně na tom, aby tato prováděcí nařízení byla co nejliberálněji vykládána. A nyní, když jsme to prováděli, tak se na to hubuje. (Hlas: Tak jest!) Také se mluví o zrušení různých paritních zákonů, na př. učitelského. Vím, že tento zákon má velmi mnoho nepřátel. Já také jeho vady a nedostatky úplně uznávám, ale varuji před tím, abychom ho snad měnili. Není to správné, jestliže vychovatelům naší mládeže chceme upírat tu větší skývu, kterou jím tak dlouho upíralo Rakousko a nezapomínejme, že učitelský zákon je produktem Národního shromáždění revolučního. (Výborně! Souhlas.) Uděláme-li průlom, projde tímto průlomem pak jeden revoluční zákon za druhým.

Zmiňuji se dále o úsporné komisi. My jsme, jí v létě odhlasovali, já však patřím >in partibus infidelium<. Mám za to, že nebude s to zdolati úkol, který si vytkla, ačkoliv ji vítám, bude-li se poctivě počínati, bude-li na svém místě, může skutečně velmi mnoho docíliti, ale tak, jak si to v zákoně vytkla, myslím, že mnoho toho nezmůže. Mohl bych jen na jediný příklad poukázati. Má na př. zkoumati tato úsporná komise, zda v rámci rozpočtu povolená některá výdajová položka je hospodárná, zdali odpovídá ta položka schválená finanční, potencí státu i také berní schopnosti občanstva. Jestliže jednou Národní shromáždění schválilo určitou výdajovou položku, již nemůže býti žádné jiné instance, která by ji mohla změniti a zkoumati, jestli je hospodárnou nebo nikoliv. Na to máme přece Nejvyšší kontrolní úřad, máme zde na to celý složitý aparát a tomu musíme prostě věřiti, poněvadž je to zodpovědný úřad. Já si nedovedu vůbec představiti poměr členů této úsporné komise k nadřízeným úřadům, zejména k zodpovědným ministrům. Jinak však vítám úspornou komisi a mám za to, že bude-li spravedlivou, bude-li čerpati z reelních pramenů - pravím, z reelních pramenů - svoje zprávy a svoje poznatky, může mnoho vykonati. V první řadě však, měla by se zabývat tato úsporná komise revisí vysokého úřednictva, zda-li je na svém místě. Všechno můžeme změniti nařízeními a.zákony, ale jedno změniti nemůžeme žádným zákonem ani úspornou komisí ani reformou státní správy, totiž ducha v úřadech. Zde se teprve musí naše byrokracie převychovati. Chceme-li toho docíliti, musíme ji tak materielně postavit, aby prostě mohla z toho zajetí materialistického, v němž dnes těmi nešťastnými poměry se ocitá, abychom ji vymanili z tohoto zajetí, a aby se mohla věnovati také své převýchově a aby mohla spolupracovati na novém duchu naší byrokracie v našich úřadech. Dále se musí také zamezit ten útěk ze státní služby, zejména vysokých úředníků, kteří jsou pověřeni dozorem na soukromé podniky, kteří nám předčasně odcházejí do pense, aby se dali najímati soukromými firmami a podniky a tam pak využívali - mám na mysli vysoké úřednictvo - těch poznatků ze státní služby a také různých tajností v neprospěch státu a také občanstva. Ovšem nejlepší brzdou, řekl bych, tomu útěku bude, jestliže to úřednictvo postavíme materielně tak, aby nemusilo utíkati ze státní služby.

Prosím, abyste mně prominuli, jestliže jsem se poněkud zdržel u naší státní administrativy. Mám za to, že je to otázka nejakutnější a já se obávám, abychom touto otázkou neexperimentovali, poněvadž zde by byla eventuelně přímo dotčena existence státu. S těmi věcmi, co se týče státních zaměstnanců, není si co zahrávati.

Pokud se týče jednotlivých ministerstev, přál bych si, aby ministerstvo vnitra bedlivě přihlíželo ke stavu četnictva a aby zejména upravilo požitky vrchních strážmistrů, kteří jsou skutečně přímo duší tohoto, sboru a aby také pracovalo se na eventuelním vybudování nepolitické, hospodářské organisace, ovšem, aniž by tím trpěly zájmy státu a také aniž by tím trpěla nutná vojenská disciplina tohoto stavu. Bylo by také žádoucno, aby se důstojnický sbor rekrutoval z ministerstva a ne z aktivních úředníků.

Pokud se týče resortu ministerstva sociální péče, přál bych si ovšem, aby byly co nejrychleji skončeny přípravné práce, spojené se sociálním pojištěním, s invalidním a starobním pojištěním dělnictva, malozemědělců a maloživnostnictva a přípravné práce, spojené s uzákoněním kolektivních smluv a nemocenského pojištění státních zaměstnanců.

V souvislosti s tímto ministerstvem je také otázka, stavebního ruchu. Našemu senátu dostává se smutné satisfakce, jak se zákony nemají dělati. Senát tehdy chtěl na docela jiné basi stavební ruch, nežli poslanecká sněmovna. Dnes slyšíme, že tento zákon má být pouze prodloužen a teprve snad později býti novelisován. Já nechci o těch chybách mluviti. Mělo by se zase znovu pomýšleti na stavební povinnost, mělo by se také pomýšleti na nucenou stavební půjčku a eventuelně také o tom stavebním komisaři.

V těsné souvislosti s touto otázkou je otázka zvýšení činže. Musí-li k tomu dojíti - pravím, musí-li - tak samozřejmě nesmějí býti dotčeny nemajetné vrstvy lidové a pak musí býti také zisku, který by plynul ze zvýšení činží, použito ke zmírnění bytové nouze ve prospěch stavebního ruchu. Ale já varují co nejdůrazněji, abychom snad do 4. jarní sezóny vstoupili zase nepřipraveni, jako letos a abychom zase prodlužovali tu strašnou bídu těch, kteří nebydlí.

Pokud se týče ministerstva pošt, tu ovšem mnoho a mnoho úkolů tomuto ministerstvu jest zdolati. Především je třeba, aby vybudovalo jednu kategorii dopravního úřednictva a tím docílilo největších úspor, aby tohoto dopravního úřednictva bylo použito jen u úřadu se značnější agendou a správa menších úřadů a personální poměry aby byly postaveny na jinou basi, po způsobu švýcarském. Pošta si musí počínati obchodnicky, poněvadž jest podnikem, musí odložiti jakýkoliv byrokratický systém, který nevede k cíli, ona musí prostě honorovati ty, kteří konají těžké, zodpovědné práce administrační, musí je odměňovati lépe, než dosud se to dalo. Po té stránce byla poštovní správa velice úzkoprsou proti jiným ministerstvům. Pak je třeba, pokud se týče odměn dopravních kategorií, aby se nečinil naprosto žádný rozdíl, aby byly stejně placeny a aby se stejně zacházelo se všemi těmi, kteří vykonávají dopravu. Je také třeba, aby se restringovalo osvobození od poštovného, neboť jest dokázáno, že se ho zneužívá k dopravě soukromé korespondence. Jest statisticky dokázáno, že každý sedmý dopis se dopravuje v naší republice zdarma. Jestliže přikročujeme k určité restrinkci jistých výhod na železnicích, je třeba, abychom i zde učinili určitou remeduru a abychom osvobození od poštovného zrušili.

A nyní ještě několik slov ministerstvu národní obrany. Mobilisace, jak jsme slyšeli z oficielních úst, se podařila. Myslím ovšem, jen personální mobilisace, pokud se týče věcné mobilisace, tu bylo mnoho vad a mám za ta, že tyto vády budou odstraněny a že také vinníci budou příslušně potrestáni.

Pokud se týče oněch občanů, kteří se chtěli vyhnouti své občanské povinnosti, musí býti souzení podle zákona, V ministerstvu národní obrany zavládá v poslední době zvláštní duch. Tam vládnou byrokraté, (Hlas: Staří generálové!) tak, že ministr je prostě u nich loutkou. V ministerstvu národní obrany nemůže býti řeči o nějakém demokratickém duchu. Tam se utvořilo několik klik, které vládnou. Ministerstvo národní obrany není ničím jiným, nežli odvarem bývalého ministerstva vojenství. To musíme zde přibít veřejně, aby se stala příslušná náprava. Mobilisace podala toho důkaz, a my zdůrazňujeme, že cosi podobného se napříště opakovat nesmí. My jsme se spoléhali na legionáře, že legionáři nám přinesou nového ducha, ale jak je vidět, jejich snaha zůstává až dosud bez účinku.

Já končím s přáním, aby příští náš rozpočet podal nám jasnější obraz o našich financích, neboř spořádané finance jsou základem celého státu. Tuším, že to byl Tacitus, který řekl, že se nejlépe vlády udrží tím, z čeho vzešly. Nuže, tato vláda vzešla z absolutní nutnosti konsolidace a stabilisace hospodářské, finanční a politických poměrů našeho státu. Tato vláda se udrží, jestliže na této dráze bude bezohledně pokračovati.

Tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. dr Vetterovi.

Sen. dr Vetter-Lilie (německy): Slavný senáte! Pro krátkost mně přiznané řečnické doby jest mně ovšem nemožno také jen dotknouti se jednotlivých kapitol předloženého státního rozpočtu. Chci se tudíž pokusiti, promluviti krátce jen o skutečnostech, které především jiným jsou základem našich bezútěšných poměrů finančních. Předložený nám státní rozpočet vykazuje nekrytý schodek maličkosti asi čtyř miliard. Že bychom v příštím hospodářském roce měli zůstati ušetření dalších dodatečných úvěrů, jest zajisté sotva očekávati. Ostatně nelze z rozpočtu seznati, zdali obrovské sumy, které stát již značnou dobu dluhuje soukromníkům, především průmyslu, skutečně také jsou obsaženy v cifrách, jež nám byly předloženy. Po chybuji o tom. V tomto případě jeví se skutečný schodek mnohem větším. Deficit československého státního hospodářství vyplývá v prvé řadě z následujících dvou velkých chyb konstruktivních: jest to předně hypertrofie úřednického aparátu, případně vyplývající z toho obrovské náklady osobní a za druhé obrovské výdaje pro účely vojenské. Hypertrofie úřednického aparátu v Československé republice má důvod naprosto různý od důvodu, jenž dnes platí v republice německo-rakouské. Kdežto tam veliký úřednický aparát podmíněn jest shroucením velikého státu, při němž organisace ústřední správy státu o 27 milionech připadla státu o 6 milionech, jest armáda úředníků a zřízenců československého státu novým, umělým útvarem. Československá republika má dnes v ústředních úřadech, jichž počet v poměru ku starému Rakousku byl rozmnožen skoro dvojnásob, stejně velký, ba s části ještě větší počet úředníků a zřízenců. Počet míst vyšších a nejvyšších tříd hodnostních byl vesměs rozmnožen. Tento zjev silnější měrou vyniká v nižších instancích. Zde ostatně zcela obzvláště nápadným jest rozmnožení v IX. a X. hodnostní třídě, jež má svůj důvod hlavně v četném umístění legionářů. Naproti tomuto nesmírnému rozmnožení úřednictva lze ve všech oborech správy pozorovati proti dobám dřívějším nápadné váznutí výkonnosti, (Souhlas německých senátorů.) což asi má svojí příčinu v méně cenné kvalifikaci, obzvláště osob nově ustanovených. Jakých rozměrů nabyly vojenské výdaje během tří let, co republika trvá, vysvítá z následujících cifer: v rozpočtech let 1919-1922 požadovány jsou následující úvěry, které plnou měrou nebyly povoleny: roku 1919 1173,9 milionů korun, roku 1920 1212,1 milionů korun, roku 1921 2368,8 milionů a roku 1922 3118,8 milionů korun. Mimo to byly požadovány následující dodatečné úvěry: 1919 677 milionů korun, 1920 1130 milionů korun, 1921 556,7 milionů korun. Přihlédneme-li k výlohám mobilisace, k zahraničním půjčkám pro vojenské účele a to 25 milionů dolarů, 28 milionů franků a 180 milionů lir, vydalo ministerstvo národní obrany více nežli 15 miliard korun. Není pochyby, že úsporami v těchto dvou oborech schodek, stálý to dosud zjev v československém státním hospodářství - zdánlivá rovnováha v rozpočtu finančního ministra Engliše, nebyla brána vážně - mohl by býti odstraněn a že mimo to bylo by lze pomýšleti na snížení obrovského břemena daňového. Zavedení úsporné komise samotné tohoto cíle ovšem nedosáhne. Tu bylo by třeba již zakročiti trochu radikálněji. Tolik je jisto: Cesta, po, které se posud kráčelo, nabývá směru nejvyšší měrou povážlivého. Schodek ve státním hospodářství lze krýti pouze dvojím způsobem, buďto zvýšenými příjmy z daní anebo půjčkami doma a v cizině. Prvního prostředku československý stát dnes již nemá, neboť daně a tarify dosáhly míry, kterouž překročiti již nelze. Tak na příklad preliminuje se v státním rozpočtu na rok 1922 6,3násobný příjem na daních roku 1919. Základními pilíři nynějšího daňového systému jsou daň z uhlí a z obratu, jejíchž škodlivá, ba katastrofální působnost na celé národní hospodářství známa jest dostatek a kterouž denně můžeme spatřiti. Poukazují na poměry v ostravském revíru. Totéž platí o tarifech republiky, které platí za nejvyšší ve střední Evropě, Avšak také opatřiti krytí pomocí úvěrových operací jest možno jen, v míře omezené, nemá-li těmito úvěrovými operacemi nastati porucha v národním hospodářství. Takovýchto poruch lze se vyvarovati jen v jednom případě, jestliže domácími půjčkami vázán jest kapitál, v hospodářství uvolněný. Při tomto vázání, případně získávání volného kapitálu pro účely státní, měla republika dosud jen malý úspěch. Výsledky prvních tří dlouhodobých půjček, jež nutno považovati za úvěrové operace uvedeného druhu, jsou tyto: půjčka svobody vynesla l miliardu, druhá státní půjčka 1048 milionů, 4¹/₂% prémiová půjčka 540,8 milionů. Není-li možno takovýmito úvěrovými operacemi krýti státní schodek, pak nezbývá jiného prostředku, nežli rozmnožiti oběh platidel. Rozmnožení platidel, jakožto následek nekrytého státního schodku, však jest totožným s úpadkem veškerého národního hospodářství se všemi jeho následky, jak to máme značnou příležitost pozorovati, bohužel, v našich sousedních státech. Netřeba zajisté dokazovati, že výsledky dosavadních tří státních půjček, které dohromady poskytly státu asi 2,5 miliardy na hotovosti, nemohou stačiti na krytí deficitu. Nutno tedy blíže se zabývati otázkou, zdali z přirozené nutnosti nastati musely vylíčené, bohužel dnes skutečně trvající poměry v tomto státě, bohatém přírodními poklady, obývaném inteligentním a pilným obyvatelstvem, jenž ostatně při mírových smlouvách tak dobře pochodil. Tuto otázku nutno bezpodmínečně popříti. I když trh kapitálový všeobecně státním půjčkám není přízniv, tož, tyto poměry provokuje republika svými dosavadními opatřeními. Vlády od zřízení tohoto státu podaly celou řadu zákonů, které Národní shromáždění, ovšem bez přičinění Němců, ochotně a na mnoze bez debaty přijalo. V těchto zákonech učiněna zkrátka přítrž s pojmem nedotknutelnosti soukromého majetku, jenž posud ve všech kulturních státech platí, a tím vkročeno na nakloněnou rovinu, která musí vésti ku zkáze. (Souhlas německých senátorů.) Snaha, postaviti na místě individuelního pojmu o vlastnictví, nový ideál vlastnický, jest zjevem, s nímž se setkáváme v mnohých státech evropských a jejž vysvětliti jest ze společenského přeskupení, které nastalo v době válečné a poválečné. Tento vývoj sice poznal různé nedostatky starého pojmu o vlastnictví, které zajisté beze vší pochyby existují tam, kde popírány jsou sociální povinnosti s vlastnictvím spojené anebo kde se přes tyto povinnosti přechází, tento vývoj však, nemaje jasných a dosažitelných cílů, není s to, aby provedl novou konstruktivní stavbu a aby postavil něco lepšího na místo staršího, poněvadž právě to staré vyšlo ze stálého vývoje, jenž trval tisíciletí, i mohou vady, které někdy lpí na pojmu vlastnictví, zmizeti jenom prohloubením vědomí o povinnostech, s vlastnictvím spojených. V Československu vývoj, o kterém mluvím, nabyl jiných forem přistoupením nového dalšího cíle. Tento druhý cíl, jenž do pozadí staví význam cíle prvého, nabyl žádoucí vnitřní průbojností. Tímto cílem jest zatlačení Němců z jejích silnější hospodářské posice. (Německy: Velmi dobře!) Každý zákon a každé nařízení v Československu, jež prolamuje právní zásadu neporušitelnosti soukromého vlastnictví, nutno oceňovati jakožto součást systému, jenž ovládán jest uvedenou myšlenkou. Oba body, na něž hlavně se útočí, jsou zatlačení Němců z držby pozemkové a ztenčení německého kapitálu výrobního. Dlouhá řada dotyčných zákonů jest zajisté pánům z dostatek známa, takže mám za to, že nemusím poukazovati na jednotlivé z nich. Konstrukce zmíněného systému však má velikou chybu. Vychází totiž z mylného předpokladu, že národní hospodářství státu jest atomistickým útvarem, jehož jednotlivé prvky nejsou v žádném vzájemném vztahu a v němž zničení jednoho prvku bez ohledu na druhý by bylo možným. Nechali jste na přiklad bez povšimnutí, že by sice bylo možno německému lidu odníti jeho pozemek, že by však tím také veškerá zemědělská výroba byla ochromena, že záborem odnímá se radost z racionelního hospodaření a z investicí a že tímto způsobem zamezuje se znovuvybudování pokleslého zemědělství. Jest otázkou, na kterou není odpověď tak příliš těžká, zdali by nebývalo lze rychleji dosíci neodvislostí od cizozemského zásobování potravinami bez pozemkové reformy ve smyslu zákonů dnes platných, zdali by nebývalo lze uspořiti a ve prospěch domácího hospodářství obrátiti miliardové obnosy, které za to putují do ciziny. Bylo-li lze síly, které při pozemkové reformě působily tvořivě, uvésti ještě, čistě zevně v soulad se všeobecnými tendencemi sociální reformy - pro rozumnou pór zemkovou, reformu zasazovali se stále právě ti, o jejichž statek dnes jde, i podávali v té příčině positivní návrhy, které však zůstaly nepovšimnuty - (Německy: Velmi dobře!) pak nebylo to možným při všech těch opatřeních, která částečně anebo zcela směrují ku zničení německého kapitálu výrobního. V prvé řadě sem patří neuznání válečné půjčky, tento veliký, finanční problém Československa a jeho prvního finančního ministra, ve druhé řadě opatření o reformě měny, zadržení bankovek, o závěře pohledávek atd., a právě tato opatření to byla, která státní úvěr úplně podkopala. (Německy: Velmi dobře!) Že republika dnes přes veškerou reklamu s bídou sehnala jen 2¹/₂ miliardy založených vnitřních půjček, jest následek toho, že sama miliardy národního jmění zničila a že těm, kteří ještě mají kapitál, úplně odňala důvěru, které jest nezbytně zapotřebí pito každé poskytnutí úvěru. (Souhlas.) Účinky jdou však ještě dále. Nejen domácí kapitál odpírá zúčastniti se na úvěrových operacích státu, také cizina obává se plným právem, že dříve nebo později nějaký zákon státní zavede další omezení vlastnictví, kteréž by se mohlo dotknouti také kapitálu, jejž cizina poskytla. Podle informací, kterých jsem získal, zamýšlí vláda učiniti další krok na vylíčené křivé cestě. Ministerstvo zdravotnictví pracuje nyní na osnově zákona, jehož předmětem jest silné zasaženi do práv soukromého vlastnictví lékáren. Dne 23. listopadu t. r. konala se u pražské obchodní a živnostenské komory porada zájemníků o této zákonné osnově, při které jak s české, tak s německé strany co nejostřeji bylo protestováno proti zamýšlenému opětnému zasažení do soukromého vlastnictví celého stavu pracujících státních občanů. Dnes jen tolik o tomto úmyslu vlády. Naskytne se zajisté ještě příležitost vrátiti se k této důležité věcí. Chtěl bych však již nyní vládu co nejdůrazněji varovati před pokusy, které mohou zařízením ode dávna osvědčeným od základů otřásti a tím také veřejností způsobiti nezměrné škody, a jsem pevně přesvědčen, že vyjednáváním se všemi zúčastněnými kruhy byly by lze získati předpoklady, aby na základě nyní platného osvědčeného zákona lékárnického bylo lze žádoucí samostatnosti poskytnouti také těm, jichž oprávněný nárok na ni nemůže býti brán v pochybnost.

Slavný senáte! Vylíčeným způsobem vytvořila republika vlastním zákonodárstvím stav, jejž úzkostlivě hleděla zakrýti, jejž však dnes více zakrývati nelže. Schodkové hospodářství státní mělo za následek, že vláda má svolení ku sjednání výpůjček v obnosit asi 4.2 miliard, které nemůže realisovati a že dnes opětně jest v parlamentárním projednávání zmocnění k úvěrovým operacím ve výši přibližně stejné, aniž by vláda věděla, jak bude moci tohoto zmocnění využíti. Aniž bych se mohl pouštěti do podrobností, pokusil jsem se, abych ve svých vývodech podal vám absolutně objektivní obraz o našem dnešním finančním stavu. Jest to věru smutný obraz a přiznávám otevřeně, že kdybych měl nésti zodpovědnost za vedení státního hospodářství, měl bych jen bezesné noci. Srdce krvácí, musíme-li se dívati na to, jak se v této krásné a bohaté zemí vládne a správa její vede na její zkázu. To, pánové, musí sobě vláda ujasniti. Pokud trvati budou různé vyvlastňovací zákony ve své posavadní formě, pokud válečná půjčka nebude uznána zcela a bez výhrady plnou svojí cenou, a pokud plné úroky její jakož i úroky předválečného dluhu nebudou zplna zaplaceny a uzavřená konta uvolněna, potud nesmíte počítati se žádným úvěrem tuzemským, ještě méně pak s úvěrem cizozemským. A jakým způsobem tento stát bez vydatného úvěru chce vybřednouti ze své finanční bídy, tím já sobě hlavu lámati nebudu.

Slavný senáte! Slýcháme s tak mnoha stran a stále znovu výtku proti nám, Němcům, že stát sabotujeme, že jen na všem něco vytýkáme, jak v posledním čase často bylo lze čísti v českém tisku, že státu klademe jen překážky v cestu atd., místo abychom se spolu zúčastnili na jeho vybudování. Přehlédneme-li cestu utrpení, kterouž němečtí občané tohoto státu od jeho založeni musejí kráčeti, uvážíme-li mnohé urážky, odstrkování, ba pronásledování skutkem, jímž Němci ve všech oborech jsou vydáni, uvědomíme-li si, že všechny pokusy spolupráce v oboru zákonodárné činnosti ztroskotaly, ježto každý návrh, jejž Němci podávají - a kdyby byl sebe věcnějším a rozumnějším - uzavřená česká většina zamítá jen proto, poněvadž jej podali Němci, a musíte-li stále toho se dožívati, pak ovšem nelze se diviti, když se Němci v tomto státě necítí doma a nemohou si zjednati zájmu na něm. Odstrkování Němců v tomto státě táhne se jako červená, nit všemi obory veřejného a soukromého života. Odstrkování toto stalo se přece bohužel systémem, jejž přes všechno opačné ujišťováni popříti nelze. Pro svoje tvrzení mohl bych přednesli četné důkazy, ale chci se vám zmíniti jen o jednom případě, jenž pochází z poslední doby a jest typickým. Brněnský dobrovolný ochranný sbor, založený Němci roku 1891 po vzoru vídeňského ochranného sboru, v jehož čele stojí dnes muž, jenž se těší všeobecné vážnosti a sympatií, kterýžto sbor poskytuje první pomoc nemocným a raněným všech národností, jenž ročně dopravuje bezplatně na 2.000 nemocných a jenž mimo jakési příspěvky od obce jest poukázán pouze na dobrovolné dary a obnosy, ucházel se, když příspěvky od obce od roku 1921 byly velmi omezeny, případně zastaveny a výlohy jeho činnosti v rozšířeném Velkém Brně nemohly více býti sehnány, u zemské správy o udělení koncese na kino, když tři takovéto uvolněné koncese uděleny byly spolkům. >Červený kříž<, >České srdce< a >Klub českýchturistů<. Na zmíněnou žádost obdržel ochranný sbor dne 8. listopadu t. r. tento výměr: >Žádosti se nevyhovuje, poněvadžmístní potřeba kinematografických licencí jest kryta.<, nuže, toto odůvodnění beze všeho připouštím; jest to věc názoru - >a prošlé uvolněné licence jinak byly zadány<. Zmínil jsem se právě o tom, že zadány byly třem spolkům, jeden ovšem není dobročinným spolkem, totiž >Klub českýchturistů<, ale přeji mu to od srdce. Ale teď prosím dejte pozor: >V daném případě by koncese byly zadány někomu jinému.< Tedy tím vzata byla zkrátka ochrannému sboru, ústavu to nejvýš dobročinnému a veřejnosti sloužícímu, pro budoucnost jakákoli možnost výdělku. Německý ústav v Brně totiž jest národnostním odpůrcům trnem v oku a má vzíti za své. Brněnský ochranný sbor odvolal se proti tomuto výměru k ministerstvu vnitra a žádal o propůjčení určité, průběhem času uvolněné koncese. Uvidíme, zdali mne pan ministr vnitra pro moje tvrzení, jež jsem dříve vyslovil, usvědčí ze lži.

Slavný senáte! Zakladatelé tohoto státu vnutili do něho více než tři a půl milionů Němců, a nikoli naopak. Vy tedy chtěli jste míti nás a měli jste pro to také dobrý důvod. Chceme-li někoho k sobě upoutati, jest příkazem nejjednoduššího rozumu, aby se jemu toto postavení neučinilo nesnesitelným. Panství rozumu nad hmotou jest zákonem přírodním, a kdo se prohřešuje proti zákonu přírodnímu, svolává na sebe bez prominutí odvetu. Tu není uniknutí, ani vyhnutí. Jestliže Češi poslouchají pouze slepého národnostního šovinismu a obětují pouze podle národního státu, pak vylučují rozum, jakožto zákon přírodní. A budou musit nésti následky toho, ne proto, že my si jich přejeme, nýbrž poněvadž jim nemohou uniknouti. Slavný anglický filosof a spisovatel Carlyle praví: >Jest vzneseným, slavnostním, skoro příšerným pomyšlenímpro každého jednotlivého člověka, že jeho pozemský vliv,jenž měl začátek, nikdy, i kdyby byl nejnepatrnějšímz nás, po všechna století nebude míti konce. Co se stalo,stalo se, stmelilo se,s nekonečným, věčně žijícím a věčněčinným vesmírem a působí tam k dobru nebo ke zlu, zjevněnebo tajně, po všechny věky.< Ne na nás, na vás záleží, zdali chcete zjevným porušením práva anebo slepým šovinismem zničiti nás a sebe sami, anebo zdali chcete poslechnouti hlas rozumní. A příští doba bude vaše činy.proklínati, anebo jim žehnati. Budu hlasovati proti rozpočtu. (Souhlas na levici.)