A nyní byli jsme my, byli němečtí státní zaměstnanci také u dřívějšího ministerského předsedy Černého, a tu se mi stalo, že když jsem mluvil o německých státních zaměstnancích, ihned mne opravil a prohlásil, že nezná ani německých, ani českých státních zaměstnanců v Československu, že zná jen mezinárodní státní zaměstnance. Nevím právě, zdali pan ministerský předseda Černý jest mezinárodním státním zaměstnancem; myslím, že patří do zcela jiného tábora. Když nedávno kolega německé sociálně-demokratické strany dělnické v rozpočtové debatě senátního výboru mluvil o >německémčetnictvu<, prohlásil předseda Černý ihned: mluví-li se o >německém< četnictvu, uznáte, že tuto otázku nutno projednávati se zvláštní opatrností. Ale týž p. ministr Černý vzpomene si přece často na to, že jsou také němečtí četníci, ale pouze v tom okamžiku, jde-li o to, vyslati německé četníky proti českým dělníkům, anebo naopak české četníky, proti německým dělníkům. (Souhlas.) Pak se ví zcela přesně, že jsou němečtí a čeští četníci a statní zaměstnanci.

Pánové, vzpomeňte si přece, kolik bylo českých úředníků ve vídeňských ústředních úřadech. Připouštím, že většinu úředníků v ústředních úřadech tvořili němečtí úředníci, nikoli však německo-čeští státní zaměstnanci; byli to úředníci z těch vídeňských úřednických dynastií, kteří již předem vztáhlí ruku po státních úřadech, anebo úředníci z alpských zemí. Ale my, němečtí státní zaměstnanci v Čechách, nikdy jsme svými organisacemi nedosáhlí toho, abychom byli v těchto ústředních úřadech, mimo. několik lidí, kteří se tam dostala soukromou protekcí.

Druhý způsob počešťování, které provádíte, odívá se pak ovšem do roucha sociální reformy. Vzpomínám tu pouze tak zvané pozemkové reformy, která přece konečně nemá jiného účelu, nežli aby německo-českému území odňala německý charakter. Prohlašujete, že musíte ze strategických důvodů vyvlastniti lesní pás na hranících. Prohlašujete, že musíte ze strategických důvodů přeložiti státní zřízence u pohraničních drah. Ptám se vás: proti komu pak je tato strategie namířena? Pan ministr věcí zahraničních prohlašuje zde v senátě, že vůči Německu udržuje nejkorrektnější poměr a že není potuchy po nějaké rozepři nebo nedorozumění. Pak můžeme jen míti za to, že tato strategie jest namířena proti německo-českému lidu, A pak se divíte, když roztrpčení roste také v kruzích státních zaměstnanců? Když němečtí zaměstnanci na velkostatcích se dostavili na Pozemkový úřad a se dotazovali, co se stane s německými zaměstnanci a dělníky, odpověděl vysoký hodnostář: Můžete se vystěhovat do Ruska! Pánové, půda, kterou tito lidé svou pílí, obětujíce své zdraví po desítky let vzdělávali, jest německá půda, (Souhlas.) a úprava této otázky bude možnou teprve tehdy, až existence všech zaměstnanců a dělníků na velkostatcích bude zabezpečena a pak teprve budou moci domácí strany v této otázce pronésti slovo souhlasu.

Vysíláte do německých území, do německých úřadů své legionáře ke kolonisaci. Nuže, dovolte mi, abych se slovem obrátil na české legioniáře, i prosím vás, abyste sobě tato slova zapamatovali. Kdybychom my, Němci, bojovali o naši svobodu a kdybychom měli německé legionáře, buďte přesvědčeni, že by němečtí legionáři nekladli jiných požadavků, nežli aby pečováno bylo o ženy a děti padlých a o invalidy. (Souhlas.) Díkem pro vrátivší se německé legionáře nebylo by nic jiného, nežli malý železný kříž s nápisem: Svobodné německé obyvatelstvo bojovníkům za svobodu! a žádný německý legionář nedělá! by ze svého vlastenectví a ze své povinnosti obchod. (Souhlas.)

To platí také pro část českého, státního úřednictva. Značná část jeho - pravím to zcela otevřeně - není srozuměna s kursem, jak dnes jest zahajován. Ale ti, kdo dnes naše německé státní zřízence stále podezřívají, nečiní toho snad z lásky ke svému českému národu, anebo z lásky k českému státu, nikoli, činí tak pouze proto, aby se dostali na jejich místa, tedy ze žádného jiného popudu, nežli z obchodního vlastenectví. (Souhlas) Nemusíme se pak diviti, když dnes na české státní zaměstnance se klade bezectný požadavek, aby venku, v německých krajích, po německých úřednících slídili a na ně dozírali? Kdyby dnes německý poslanec přistoupil k německému úředníku s 'takovýmto bezectným požadavkem, odmítl by ho německý úředník s rozhořčením, poněvadž, bohudík, ve všech kruzích, našeho německého státního zaměstnanectva smysl pro čest nevymizel. (Souhlas.)

Ale netoliko v oboru počešťování státního zaměstnanectva, také pro útisk školství musíme konstatovati, že pocestování stále více se vzmáhá, i litujeme, že to byl právě socialistický ministr, jenž hned po převratu začal prudce utiskovati školství a jenž se nezastavil ani před tím, že německé dětí jsou odcizovány svému národu. Musil zajisté svému socialistickému přesvědčení přinésti veliké oběti. Ale komu čest, tomu čest: přinesl také osobní obětí, neboť byl jediným českým ministrem, jenž po převrátit položil na oltář své nové vlasti písmenu >e< svého německého jména. (Veselost.) Každá kritika poměrů v tomto státě jest, jak říkáte, státu nepřátelská. Ano, pak se táži vás: Kdo pak jest ještě stále přátelským; jděte přece jednou do českých kruhů a tažte se českých státních zaměstnanců, jděte mezí pensisty a živnostníky a uvidíte, že naše kritika jest ještě krotkou ve srovnání s kritikou těchto kruhů. Nemáte pro své pensisty peněz. Ubohé Německé Rakousko má však pouze jednu kategorii pensistů, a rozřešilo tuto otázku. Bohatý československý stát má dnes ještě tři kategorie pensistů, a tu musíme slyšeti z úst českých zástupců státních zřízenců, jak slovně cituji, že situace, v níž se nyní stát nalézá, jest taková, že úředníkům a pensistům nemůže se vyjíti vstříc. Slyšíme to nejen pokud jde o pensisty, slyšíme to také v otázce stabilisace platů.

Nyní ptám se vás, proč pak tu byly peníze, když šlo o provedení mobilisace? Tu se neukázal kolega Navrátil, aby vystoupil a řekl, že nejdříve nutno pomocí nejchudším z chudých, pensistům, nejdříve nutno pomoci státním zaměstnancům, a pak teprve mluvme o mobilisaci. Tehdy byly tu peníze. Nejdříve se řeklo, že přijde velký výpravný kus, a když obyvatelstvo tehdy reptalo, řeklo se, nu ten výpravný kus neplatíme my, to zaplatí Maďaři, a když se tomu Maďarsko usmálo a také v Londýně se tomu usmívali, tu pak se řeklo, že věc zaplatíme sami, že děláme jen mobilisaci na zkoušku. Kolega Udržal nemusil to teprve říkati, že to byla mobilisace na zkoušku. Po několika dnech již, když jsme na ulicích viděli válečné herce, řekl jsem ihned, že jest to mobilisace na zkoušku, neboť všichni hrdinové byli jako při zkoušce v civilu. (Veselost.) Bylo jenom štěstím, že nepřišlo k představení, neboť kdyby tito hrdinové, v civilu byli přišli do Uher, myslím, že by nebyli udělali zvláštního dojmu ani na maďarské dívky.

Pak slýcháme stále: Musíte se postaviti na půdu státu. Co znamená >postaviti se na půdu státu?< Vystoupí-li někdo s německé strany a chce mluviti do věcí státu, pak se řekne: To jest náš stát, my jsme ho vystavěli, vy do toho nemáte co mluviti. Jak si představujete rozřešení této otázky? Spozoroval jsem vůbec, že máte o státě zcela určité pojmy, vaše pojmy však jsou jiné než v ostatním světě. Chci vám při-pamatovati slovo: >bohmisch<. Kdybychom byli před 15 léty řekli některému Čechu, že jest >ein Čeche<, byl by býval uražen. Tu se musilo říci, že jest >ein Bohme<, Dnes jste se s tím smířili, řekli jste, že stát jest československým státem. Víme, z jakých důvodů se tak stalo. Žádáte od nás vlastenectví, neříkáte však jaké vlastenectví. Míníte vlastenectví, jaké jste provozovali v Rakousku, anebo míníte vlastenectví, jež chovaly ostatní národy v Rakousku? To jsou pojmy, o kterých se jednou musíme vymluviti. Mluvíte stále o demokracií, jak míníte tuto demokracii? Rozumíte slovem >demos< český národ anebo jiné, národy? Podle mého přesvědčení měli byste mluviti pouze o >čechokracii<; neboť my nemáme co mluviti do těchto poměrů. Mluvíte o parlamentarismu, kde jest parlamentarismus? Vidím v Rudolfinu pět popravčích, kteří jej zabíjejí, kteří sedí u zeleného stolu a losují o kůži z krávy, o provaz, oděv a roucha oběšených, a ti tedy nazývají se pak strážci parlamentarismu. My jsme národem, jenž hledí na pořádek, jenž má cit pro povinnost, avšak musíme dříve viděti pořádek, a viděti, že také vy povinnosti své plníte. A hned na začátku, když stát byl založen, byl to kolega Klofač, jenž k nám tehdy zvolal: >Tento stát bude vyšším Švýcarskem!< Jak my, Němci, již jsme naivními, zakoupili jsme si ihned turistické obleky, ovinovačky a horské boty a těšili jsme se, že budeme moci vystoupiti na hory české svobody. Musili jsme však zase svléci ovinovačky a horské boty a obléci perka, poněvadž jsme byli vedeni od níženy k nížině, od močálu k močálu, od bahna k bahnu a na místě vzduchu horské volnosti vane nám vstříc vzduch hrobek a žalářních zdí. (Souhlas.) Najednou spadl kolega Klofáč jako turista s vyššího Švýcarska dolů a řekl: >Pánové,my žijeme na lodi!< A tu nyní přešel k plavbě na lodi. Řekl: >Budete-li tuto loď sabotovati, zahynete s námi.< Dejme tomu, což však nepřipouštíme, že jsme na lodi. Co máme říci, vidíme-li na lodi kapitána, jenž ničemu z plavby nerozumí, vidíme-li kormidelníka, jenž ničemu z plavby nerozumí? Jestliže však na této lodi máme své nejsvětější statky kulturní a hospodářské a přihlížíme, jak kormidelník stále více se dostává na úskalí, a musíme-li spatřovati, že nejsvětější tyto statky také musí vzíti zkázu, co však potom máme říci? My přece vůbec nejsme na této lodí. Na této lodi - anebo lépe řečeno -- na této ukořistěné lodi - neboť náš německý lid byl ukořistěn a vzat do vleku dvou lan, jedno lano se jmenuje historické právo, druhé lano se jmenuje hospodářské právo nouzové - plujeme právě jen sebou. Lidé, kteří u mírového stolu ve vaší přítomností pronesli nad námi rozsudek, pomalu také již prohlédají, a jednoho krásného dne nahlédnou, jaké chyby se staly při tomto mírovém kongresu. Mám za to, že potom také pro nás, právě tak jako pro jiné národy, nastane doba, nastane den svobody jako pro irský národ.

Pamatuji se ještě dobře, jak ve vídeňském parlamentě přišli ke mně čeští kolegové a řekli: >Neznáte českémentality!< Ano, pánové, znali jsme ji velmi dobře a chci poukázati na to, že právě němečtí sociální demokraté od brněnského sjezdu strany a my v kritické době, kdy zbraně ústředních mocností vítězily, v červenci 1917, jsme mluvili s českými kolegy o tom, zdali by nebylo na místě, abychom s vámi sesedli a mohli dosíci řešení našich otázek. My vzali jsme ohled na mentalitu Čechů a také většina německo-českého lidu tak činila. Poměry byly zcela jiné. Ne my, Němci z Čech, nýbrž Němci ze zemí Alpských byli svého času proti autonomním snahám, které jsme my podporovali. Česká mentalita! Vzpomeňte si přece jen na rakouskou poslaneckou sněmovnu, když svého času sekční šéf dr Mataja ve své řeči použil výrazu: >Ve styku s poštovnímředitelstvím jest český jazyk přípustný pro poštovní úřadytřetí třídy.< Jaká bouře burácela tehdy v rakouském parlamentě pro slovo > přípustna

Toto nepřátelství vůči Němcům, které spatřujeme uvnitř státu, spatřujeme také v naší zahraniční politice. Veškerá zahraniční politika, kterou dr Beneš zahájil, jest naplněna záštím k Němcům, Nechci se dále obírati touto otázkou. Radím dr Benešovi jen toto: Ať založí o Československu katastr nebezpečí a do tohoto katastru nebezpečí ať zapíše vnitřní a vnější nepřátele. Jsem přesvědčen, že když nic jiného, pak že toto přiměje jej k jiné politice a že půjde jinými cestami, nežli těmi, po kterých jde nyní. Mohu jen otevřeně říci, že také tento boj musí skončiti, že trpělivost německého národa se chýlí ke konci. Volali jsme k vám nesčíslněkráte: Caveant consules! Na vás bude, abyste náš německý lid přivedli jednotí tak daleko, aby viděl, že utiskování přestalo. Nechcete-li tomu, bude-li utiskování trvati dále, pak bude vaší vinou, jestliže z tohoto >caevant consules< se stane >ceterum censeo<. (Potlesk německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo prvnímu řečníku pro sen. dr Frantovi.

Sen. dr Franta: Slavný senáte! Pan kolega Fahrner uznal za vhodné, aby zde si stěžoval na to, jak jsou Němci ve státe Československém odbýváni o utlačováni.

Mluvil zde o minores gentes, dávaje nám za příklad Anglii, Když se mluví o minores gentes, tedy jsou to zajisté také Němci v našem státě. Já bych radil, aby Němci jednou pochopili, že jsou v Československu menšinou, a podle toho zařídili své chování. Mohli ho zaříditi hned, jakmile náš stát povstal, a mohli míti jiné politické postavení, než mají dnes. Nechť tedy menšina si vzpomene, že jest menšinou.

Pan kol. Fahrner dále vykládal také, že se musili Němci domáhati dokonce jakéhosi klíče v Rakousku. Ovšem to nebyl klíč jako jest v Československu, nýbrž ten klíč byl skoro 99% a na ty ostatní zbyta jedno procento. Že bylo mnoho českých sil v ústřednách tenkráte, to jest prosím, neříkám vědomá, ale úplná nesprávnost. Také se zmínil pan kol. Fahrner o tom, že činnost Pozemkového úřadu jest vlastně činností počešťující. Já nemám té vědomosti a myslím, že z nás nikdo necítí, že Pozemkový úřad čechisuje, ale víme jen to, že republika Československá usnesla se zákonem ze dne 27. května 1919 o zajištění půdy drobným pachtýřům a že právě těm, kteří v krajinách smíšených jsou usedlí, zejména Němcům, jest zajištěna půda a že tedy se tyto kraje nečechisují, nýbrž spíše germanisují.

V roce 1917, když klonilo se vítězství k centrálním mocnostem a ony byly na výši situace, prý Němci brali ohled na mentalitu českého národa. To jetí ta největší nepravda, která se nám může říci, V roce 1917 právě český národ to byl, který musil zakoušeti toho, že se s ním nakládalo, jako s národem porobeným. A to má býti ohled na mentalitu českého národa? Vůbec zdá se mi, že docela Němci zapomněli, jak to bylo dříve. Oni ovšem nemohou zvyknouti na to, že dnes nemohou plně vládnout, jako dříve. Já je pokládám za výstřední stranu v tomto státě, která chce více, než potřebuje, zrovna tak, jako na druhé straně komunisty. Pokládám Němce docela za výstřední stranu. Co chtějí vlastně? Kulturně jsou přesycení, kulturně mají více, než jim patří, mají více, než poměrně československý národ. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Schází nám mnoho ještě. Škola montanistická, zvěrolékařská a vysoká obchodní.) Nás je více než vás a my jsme neměli v Rakousku 4 vysoké školy, jako máte vy. Tolik škol odborných, obecných a měšťanských i středních neměla jsme nikdy. (Výkřiky německých senátorů.) Přestaňte už jednou mluviti, že jste utlačování. Když se vám zavře nějaká zbytečná třída, již křičíte, jakoby to byl kulturní skandál. (Sen. Niessner [německy]: Zbytečnost školy musí posouditi národ sám a ne někdo jiný!) Já myslím, že žádná menšina nemá v kulturním ohledu tolik, co Němci v Československém státě. (Sen. dr Wiechowski [německy]: To je omyl!) Není to omyl, račte pohlédnouti na statistiku, že máte více než potřebujete. Vy si myslíte, že je vás daleko více v tomto státě než je pravda; přikládáte si daleko větší význam. V létě jsem četl, že pan prof. Naegle měl řeč, ve které pravil mezi jiným: >Nás Němců je ve státěČeskoslovenském 3,800,000; za druhé tam pravil, že jsme sivymyslili československou řeč; za třetí řekl zajistévelice pozoruhodnou větu: >My zdejší Němci čekáme pomoc odsílící německé říše.<

Tedy prvé i druhé je nepravdou, třetí je protistátní.Pokud se týče prvního, tedy statistika, sčítání lidu váspoučí, pánové, kolik vás je, že vás není 3,800,000, že vásje o hodně méně. (Sen. dr Wiechowski [německy]: A kolik jenás tedy?) Já nemám data, ale myslím, že více než 3miliony vás nebude. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Ovšem,nás musí být méně!) Snad si nemyslíte, že bylyčiněny jakési překážky volnému projevu mínění; to bylodříve, to se stávalo nám a slovanským národnostemv Rakousku, ale zde se to neděje. (Sen. Luksch [německy]:My víme, jak to chodilo při sčítání!) My to takévíme, jak to šlo v t. zv. uzavřeném území německém, žejsme tam ztratili více než 100 tisíc lidí.

A pokud se pak týče druhé věci, že jsme si vymysliličeskoslovenský jazyk, mohl bych jen upozorniti na resoluce,které jsou zde ve slovenském jazyku uveřejněny. Račte říci,je to jiný jazyk? Nejsme dvě větve jednoho národa, i přes topřese všechno, že jsme byli více než tisíc let rozděleni ado nedávné doby vlastně společný spisovný jazyk měli? Tokaždý učenec poví, že jest, že existuje československýnárod. (Sen. Klimko: TO neexistuje!) To se rozumí, žepan sen. Klimko řekne, že nikoliv. (Sen. Klimko:Československý ne, pane kolego, ale slovenský a český národexistuje! - Hluk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím oklid! Slovo má pan kolega Franta. (Hluk. Německévýkřiky.)

Sen. dr Franta (pokračuje): To jestpřesvědčení jazykozpytců, že je to jeden jazyk.

Dovolte, abych se dotkl toho třetího, co pan prof. Naegleřekl, že očekávají Němci pomoci od sílící německé říše.Kdybychom my byli něco podobného řekli, byl by nás stihl dřívejiný osud. Ale zde ovšem Němci jsou si vědomi toho, že mohoumluviti co chtějí, nejen v parlamentě, ale i jinde a žezůstanou beztrestní. Já nevím, ale o tomto případě myslím,že imunita jest u nás daleko větší než jinde - nechciovšem, aby snad byl někdo stihán způsobem, který by se příčilzákonu. Ale charakteristické je, že právě v německýchkruzích se vyznamenávají jako šoveni dva knězi, kteřímají vlastně hlásat lásku k bližnímu: pan profesor Naeglea pan dr Hilgenreiner. (Veselost. - (Sen. Jelinek [německy]:Budeme je vypočítávat také u vás. Na př. ministr Šrámek,to není šovinista? ) Jistě není šovinistou. Zajímavo jetaké, že kromě těchto, o kterých jsem myslel, že mají býtapoštoly míru, jsou to právě sociální demokraté, kteřípraví: My nejsme nikdy nacionální, my jsme internacionální,ale přece mají v našich sněmovnách zástupce, kteří jsoušovinisty. Což pak není pan dr Heller šovinista? (Smíchna německých lavicích.) Což není dr Czechšovinista? (Výkřiky z německých lavic.) Já bych seza to nestyděl, kdybych byl šovénem českým, já bych tonepopíral. (Výkřiky německých senátorů.)

Páriové a dámy, pan dr Czech prohlásilnacionalismus za anachronismus a řídí se tím? Nikoliv. Tedyneračte v této věci mně snad upírati pravdu, když jsemcharakterisoval tyto osoby tímto způsobem. (Sen. Niessner[německy]: Ale zastávat se přirozeného práva není přecešovinismus, nýbrž nacionalismus!) Ano, je pravda,přirozená Drává uznáváme vždycky. Já bych snad bylprvním, který by zřejmě vyslovil, aby se vám dalo všecko- i tedy účast na politické moci, kterouž dosud postrádáte,kdežto ostatní máte - ale jenom tenkráte, kdybyste sepostavili na půdu tohoto státu a nechtěli vynášeti svou národnost,výše než naši. (Hluk.) Jak vidíme, proslulá Kaizlovapapírová stěna stala se kamennou zdí, pevnostní zdí a je jitěžko překročiti. Vy chcete sebeurčeni. Vy ho máte mnoho aže ho nemáte všude, to si vysvětlete svým postavením, jakézaujímáte ke státu, vysvětlete si to tím, že vaši lidéštvou za hranicemi proti našemu státu takovým způsobem, ženemůžeme zůstati k tomu klidni. To si nedám vzíti, že toje šovinismus. Snad jsem já také v některých věcechšovinistou, nepopírám - ale já bych se k tomu přiznal,jak jsem již řekl, poněvadž já to nepokládám za něconečestného. To mně neračte rozuměti, chci to jenomkonstatovati.

Račte dovoliti, abych se nyní obrátil na chvilku k rozpočtu.Měl jsem opravdu radost jako všichni ostatní dobře smýšlejícís tímto státem, že v parlamentních kruzích av parlamentní vládě nabývá stále více a více přesvědčení,že se musí přestati se špatným finančním hospodářstvím,že musí se odvažovati stálé výdaje, které stát neobyčejnězatěžují a které by mohly přiblížiti jej k finančnímurozvratu, neboť finanční hospodářství souvisí s významemkaždého státu v cizině tak úzce, že každá vláda, každýčlen parlamentu, každý orgán měl by to míti stále a stálena mysli a podle toho jednati. Myslím, že dnes každý pokus,každý čin zatěžovati stát něčím, co není naprosto nutnoa prospěšno, že je pokus a čin rozvraceti stát. Kéžrozpočet uvedeme do skutečné rovnováhy a také i tam udržíme!

Šetřiti se musí a musí se ovšem na pravém místě, aletaké vystříhati se ztrát, které by mohl stát utrpětšpatnou finanční neb obchodní politikou.

Tolik jednalo se už o správních nákladech a osobníchvýdajích. Jsou nezměrně veliké. Osobní výdaje, kterékdysi v Rakousku činily méně než jednu třetinu, činí dnesu nás skoro polovici. Do služeb republiky bylo přijato toliksil, kolik jich tam strany mohly vůbec opatřiti. A protože jetěch sil nadbytek, nemůže stát vyhovět všem oprávněným přáním.Stát nikdy nemohl svým zaměstnancům slibovati skvělé žití;ba ani blahobyt. On by mohl napraviti nynější bídu našichzaměstnanců, kdyby jednou nastalo, že by nebylo přebytečnýchsil. Kdo pracuje, pracuje jistě pro svou rodinu a pro stát;stát také, když by každý pracoval a dosti pracoval, zajistéby byl za to vděčný a odsloužil by se svým zaměstnancům,jak může. (Sen. Matuščák: To je lehko říkati pracovat,ale dejte práci všemu lidu!) Já mluvím o státních zaměstnancích.(Sen. Matuščák: Všeobecně!) Stát ve vážné chvílimusí na svou administrativu spolehnouti, neboť je jaksi tmelemstátu; uvažme, jak ten starý stát, když už všeckofinančně a vojensky se bořilo, dlouho se ještě držel,poněvadž měl tradiční dobrou administrativu. Tedy myslím,že dle možnosti má stát uspokojiti vždy ty, kteří jsou vestátní správě účastni, ale na druhé straně žádatipráci, dosti práce, ukázněnost a umírněnost a na druhéstraně zase nutno, aby se nemyslilo stále a stále jen na tomaterielní, ale na něco vyššího, celostátního, jak to skvělezaměstnanci státní před rokem právě učinili.

Ze státních služeb se utíká. Zaměstnanci čím dáletím více přecházejí do soukromých služeb, zvláště tikteří jsou duševně zdatnější. Jedna věc je ovšem smutná,která dosud nebyla napravena. Týká se to staropensistů apensistů vůbec. Kdo může jíti dnes do pense, kdo můžeutrpěti ty ztráty, které mu přinášejí to, že po životěaktivity v podzimu svého života a v zimě svého života máněco tak skromného, na což si nemohl ani zvyknouti v nejhoršíbídě, v nejhorší době.

Porovnejme trochu rozpočet náš a rozpočet z roku 1914 předválkou. Jako pohádka tam vypadají některé sumy, za které bydnes nepořídil člověk skoro nic. Když na pořízení sochvynikajících parlamentářů bylo preliminováno 7000 K, nagalerií portrétu předsedy sněmovny 2500 K, to jsou sumy, kterédnes. jsou příliš maličké. Tehda ovšem zase opačně, t.zv. Allerbftchster Hofstaat stál tehdejších 11,300.000 K, toje dnes rozhodně přes 100 milionů korun. (Tak jest!) Myjistě nechceme, aby representantu našeho státu snad podobnýmzpůsobem se dostáváte jako tenkráte, ale uznáte, že to, conyní representant státu od republiky obdrží, je směšnéproti tomu, co bylo dříve za doby habsburské.

Nyní několik dat. V celé říši rakouské bylo r. 1914jak v poslanecké sněmovně, tak i v panské sněmovně i v orgánech,které byly oběma sněmovnám společný, 201 sil, u nás rozpočtenona rok 1922 pro poslaneckou sněmovnu a senát 257 sil.V ministerstvu železnic v ústřední správě bylo zaměstnánodohromady i s provisorními 620 šili, zde 356, V zemědělstvípro celý obor tehdejší říše bylo v ústřední správě,totiž v ministerstvu zemědělství, zaměstnáno 206 sil, unás 212, v ministerstvu spravedlnosti r. 1914 94, u nás 90.V ministerstvu veřejných prací za Rakouska 455, u nás 279.To jsou tedy jenom některá data, z nichž vychází na jevo.(Sen. Matuščák: Četnictva a policie kolik bylo dříve akolik je teď?) Nevím, poněvadž jsem neměl rakouskýchdat. Já chci jenom tím ukázalí, že někde není nadbytku zaměstnanců,ale mnohde je. Ukázal jsem to také na ústředních správách.K tomu podotýkám, že naše ústředí státní i ústředízemská zaměstnávají značnější počet úředníků vyššíchtříd. Ve III. a IV. třídě jsem jich napočetl kroměnejvyššího soudu, četnictva, ministerstva s plnou mocí proSlovensko, které se teprve vytváří a vedle ředitelů státníchdrah - 104. Nechci tím vystupovati proti nim. Chtěl jsem jenukázati, že v některých ministerstvech se šetří, v některýchvšak nikoliv. Celá věc ostatně souvisí s reformou správy.Budeme musiti zjednodušiti správu především a podnikystátní vésti alespoň tak, jako malovědomý obchodník, kdyžne tak jako dobrý obchodník. Bylo by velmi mnoho co říciv této věcí. Chci ukázati na jedno, naše ministerstva jsoupřetížena některými zbytečnými pracemi. Ministerstvo mácelou správu toliko říditi; má v ohledli správním, jenrýsovat velké linie, ale ne rozhodovati v prvé stolici.Uvádím příklad, že proto, aby chudý člověk mohl býtiumístěn za menší cenu nebo zdarma v Jáchymovskýchlázních, musí býti vyvoláno rozhodnutí ministerstva,ministerstvo musí vyšetřovati tu věc instancemi, zase to jdezpátky a věc prochází mnohýma rukama; mnoho času přijde nazmar.