Schůze zahájena ve 14 hodin 10. minut.
Přítomni: Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.
113 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: Černý, dr Dérer, dr Dolanský, Habrman, Aug. Novák, Lad. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, Tučný, Udržal, dr Vrbenský.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.
Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzí panu sen. dr Vlčkovi a sen. Hrubému a pro včerejší schůzi sen. Ferd. Jiráskovi a sen. Ackermannovi.
Tiskem rozdáno:
Zástupce sen. tajemníka dr Bartoušek (čte):
Tisk 1121. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 2367), kterým se předkládá obchodní smlouva, uzavřená dne 23. dubna 1921 mezi republikou Československou a královstvím Rumunským Národnímu shromáždění ke schválení (tisk 3220).
Z předsednictva přikázáno:
výboru ústavně-právnímu:
Tisk 1113. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1299), kterým se mění částečně § 3 zákona ze dne 13. března 1919, č. 139 Sb. z. a n., jímž se upravuje vyhlašování zákonů a nařízení.
Tisk 1119. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3199), kterým se lhůta stanovená v §u 21 novely k obecním zřízením (zákon, ze dne 7. února 1919. č. 76 Sb. z. a n.) prodlužuje do konce roku 1922 (tisk 3225).
Tisk 1120. Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona (tisk 3171), ktorým sa predlžuje doba organizácie riadnych súdov prvej a druhej stolice, určená dľa §u 99 ústavnej listiny zo dňa 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n. zákonom zo dňa 22. prosinca 1920, č. 691 Sb. z. a n., pre obvody súdnych tabúl v Bratislave a v Košiciach (tisk 3224) a o peticii Svazu československých súdcov v Prahe, č. 1805 pet. posl. snem.
Místopředseda Kadlčák: K žádosti vlády má býti o návrhu č. t. 1113 podána zpráva ve lhůtě 14ti denní a o návrhu č. t. 1119 a 1120 ve lhůtě co možná nejkratší.
Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Lhůta je přijata.
Zástupce sen. tajemníka dr Bartoušek (čte):
Výboru sociálně-politickému a ústavně-právnímu:
Tisk 1115. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 2145), kterým se mění ustanovení §u 1164 všeob. obč. zákona (tisk 2744).
výboru kulturnímu:
Tisk 1116. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 2896), týkající se návrhu sen. dr Mareše a spol. o zřizování fakult neb oddělení na vysokých školách (tisk 3206).
Výboru živnostensko-obchodnímu:
Tisk 1117. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk.3020) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 765 a 1028) ohledně zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr (tisk 3211).
výboru sociálně-politickému:
Tisk 1118. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3172), jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 30. června 1921, čís. 248 Sb. z. a n. o dalším zvýšení zaopatřovacích platů hornických (tisk 3226).
Místopředseda Kadlčák: K žádosti vlády má býti o návrhu č. t. 1115 a 1118 podána zpráva ve lhůtě co možná nejkratší.
Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Lhůta je přijata.
Přikročuji k projednávání denního pořadu:
Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1922. Tisk 1114.
Zpravodajem je pan sen. dr Horáček.
Navrhuji, aby byla zahájena rozprava povšechná a rozprava speciální, volná, nerozdělená podle skupin.
Navrhuji dále, aby lhůta k projednávání stanovena byla na 4 dny a aby se provedlo celé jednání ve 32 hodinách se lhůtou řečnickou, stanovenou podle dohody, učiněné v konferenci klubovních předsedů, takto:
Pro Klub češ. soc. demokratů 41/2 hodiny. Pro Klub republ. strany a strany živnost. 3 hodiny. Pro Klub čsl. strany lidové 2 hodiny. Pro Klub národ, demokratů 2 hodiny. Pro Klub čs. socialistů 2 hodiny. Pro Klub sloven. strany lidové l hodina. Pro Klub češ. soč. demokr. levice 1/2 hodiny. Pro Klub němec. soc. demokratů 41/2 hodiny. Pro Občanské strany německé a maďarské 71/2 hodiny.
Místopředseda Kadlčák: Žádám pp. senátory, kteří s mým návrhem souhlasí, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat.
Ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci:
pro debatu povšechnou:
proti: dr Heller, dr Naegle, Fahrner, Zuleger, dr Veller, dr Spiegel, dr Kovalik, Průša. Pro dr Franta, Rozkošný, Roháček, Valoušek, Pánek, dr Soukup, Ferd. Jirásek, Thoř.
Pro debatu podrobnou:
proti: Jarolim, Kiesewetter, Perthenová, Hladík, Stark, Barth, dr Wiechowski, K. Friedrich, dr Ledebur, Hartl, Jesser, Oberleithner, dr Hilgenreiner, Jelinek, Knesch, dr Schmidt, Meissner, Fritsch, Hubner, Lippert, dr Herzigová, Dúrčanský, Walló, Bárinka, Chlumecký, Matuščák. Pro: Hrejsa, Lukeš, Hrubý, Kroiher, Smrtka, dr Procházka, dr Karas, Šachl, Jílek, dr Reyl, dr Krupka, dr Herben, dr Brabec, dr Fáček, dr Veselý, dr Krejčí, Lisý, Časný, Babka, Dědic, Zimák, Petřík, Ecksteinová, Havlena, Kouša, Folber, Cífka, Filipínský, Lažo, Trčka.
Místopředseda Kadlčák: Žádám pana zpravodaje sen. dr Horáčka, aby laskavě podal zprávu.
Zpravodaj sen. dr Horáček: Slavný senáte! Nespatřují úkol hlavního zpravodaje o rozpočtu v tom, že by měl snad podnikati nějaké daleké výlety do oboru vysoké politiky, třeba by ovšem projednávání rozpočtu samo k tomu dávalo příležitost; aniž ovšem nespatřují úkol ten v tom, že by snad měl unavovati vypočítáváním nejrůznějších číslic, které mají pánové v rozpočtu vytištěny, nýbrž myslím, že úkol referentův má záležeti v tom, aby poukázal na některé, zejména význačné stránky našeho rozpočtu a našeho hospodářství finančního vůbec. Bývá zvykem, že rozpočet nově předložený na příští rok přirovnává se k rozpočtu za rok minulý. Učiníme-li tak, tedy na první pohled zdá se, že letošní náš rozpočet je nepříznivější, než rozpočet roku minulého. Roku minulého vykazoval rozpočet aspoň v oboru příjmů a výdajů řádných a mimořádných, nehledíme-li tedy k výdajům investičním, jistý, třebas neveliký přebytek. Naproti tomu letošní rozpočet vykazuje, jak známo, i v těchto výdajích a příjmech schodek. Ale ovšem radost z onoho loňského přebytku, který jsme celému světu, urbi et orbi, hlásali, že stát náš jest oasou neb šťastným ostrovem v tom celém ostatním vůkolí, nemělo pohříchu dlouhého trvání a právě včera, tuším, tady byl rozdáván červený sešit, ze kterého pánové mohou poznati, že vláda byla nucena předložiti za letošní rok dodatečný rozpočet, jenž vykazuje neuhrazenou částku okrouhle 21/2 miliardy. Tedy tak dopadl na konec ten náš finanční rok letošní. Proto nemůžeme pokládati za žádné neštěstí, jestliže letošní rozpočet vykazuje nějaký malý schodek a také se nemusíme za tento schodek hanbiti. Je to přirozený následek poválečných poměrů, a bylo by mně velmi milé, kdyby zůstalo jen při tomto malém schodku. (Výborně!) Mám nejraději, když finanční hospodářství státu je co možná upřímné a co možná otevřené, neboť tím vzbuzuje se důvěra v hospodářství státní nejen v domácím obyvatelstvu, nýbrž i v cizině, (Sen. Matuščák: Všechno pro militarismus!) když nehalíme se do nějakých tajemných číslic, nýbrž otevřeně pravíme, jak si naše hospodářství stojí.
Ovšem v tomto směru jsem i letos poněkud skeptickým a zdá se mi, že resoluce, kterou jsme loni přijali v senátě, aby totiž rozpočet byl sestavován takovým způsobem, aby nebylo nutno přicházeti s dodatečnými rozpočty, že i tato resoluce se nesetkala letos s praktickým výsledkem, poněvadž již dnes je známa na př. jedna číslice, to jest potřeba jedné a půl miliardy pro nouzové výpomoci státním zaměstnancům na příští rok, která do rozpočtu nebyla dosud zařazena. Nestalo se tak, jak důvody k rozpočtu uvádějí, prý proto, že tento výdaj není ještě schválen. Ale já myslím, že je to jen formální věc, a když víme o nějakém výdaji, že je naprosto nutný a že ho tady také musíme schváliti, tedy do rozpočtu náleží. Ale kdyby tam byl zařaděn, byl by schodek o to ještě značně větší, než skutečně je.
Také náš letošní rozpočet vykazuje vysoké číslice a stoupající tendenci. Tyto vysoké číslice našeho rozpočtu ovšem jsou především a zase jen důsledkem poměrů valutových, ve kterých stále ještě žijeme. My máme dosud ještě hluboce znehodnocenou valutu, snad asi 17teronásobně. Je to sice hezké, když se můžeme snad těšiti, že jinde v okolních státech mají ještě hlouběji valutu znehodnocenou, ale přece jen nám to neprospěje. Tato hluboce pokleslá valuta má povážlivější následky, než mnozí se domnívají. Ona je právě příčinou vysokých cen, veliké, drahoty, která stále trvá, ona je příčinou stále vyšších platů a mezd, nezasloužených zisků jedněch vrstev a nezasloužených ztrát jiných vrstev. Ona je příčinou také oslabeně naší produktivnosti, nejistoty obchodu a poruch našich tržebních styků zahraničních. Proto bych si velice přál, kdyby otázce valutní byla věnována větší pozornost, než jak se až dosud, děje. (Sen. Kouša: Věnovala se jí už až velká pozornost!) Ani já nepřeji si snad nějakých násilných zásahů do našich poměrů měnových. Já také jsem nepřítelem jakýchkoliv experimentů v tomto směru, ale co bych si přál, by bylo,' aby zde byl jistý, určitý cíl, aby byla zde jasná myšlenka, aby byly konány přípravy, aby v daném okamžiku mohli jsme vystoupiti se skutečným plánem na úpravu a reformu naší valuty. (Sen. Matuščák: A ne s bodáky!) Jestliže se u nás stále říká, musíme stabilisovat valutu, jestli se jedním dechem očekává zlepšení této valuty, vidím v tom jistý logický protiklad. Já bych si přál dojista také automatické zlepšení naší valuty. Ale na druhé straně musíme se konečně zhostiti té myšlenky, že by naše měna mohla se snad povznésti na míru předválečnou, a musíme otevřeně to říci. Vždyť ani by to nebylo žádoucí, poněvadž by tím na konec získali ti, kdo peněz a pohledávek již nabyli znehodnocenných. Musíme si uvědomiti, že na konec s faktickým znehodnocením valuty bude třeba se smířiti; ale že nelze nápravu měny oddalovati do nedozírné budoucnosti, neboť, to znamená, setrvávati stále v té nejistotě a v těch poruchách hospodářských, sociálních, ano i politických, jichž právě znehodnocení měny je příčinou. Zejména pak bych si přál, aby zejména bylo již co nejdříve použito onoho prostředku, kterým již minulé Národní shromáždění v tomto směru nápravu měny bylo zahájilo, totiž k předepsání a vybírání dávky z majetku, která má především sloužiti k obmezení oběhu státovek. Myslím, že čím déle s tím otálíme, tím je větší nebezpečí v průtahu a tím se oddaluje také ten účel, kterému měla majetková dávka sloužiti. Velmi mne uspokojilo tvrzení našeho pana ministra financí, že on je nepřítelem jakékoliv další inflace. Podotýkám ale, že pod touto inflací rozumím nejen inflaci tak zvaných nekrytých státovek, kterých vlastně vůbec není, nýbrž i státovek, které jsou kryté jedině úvěrem státním. Přál bych si, aby nenastalo žádné další rozmnožování našich státovek, nejen proti zákonu, ale třeba i dovolené zákonem, pokud by státovky ty nebyly kryty soukromohospodářskými pohledávkami.
Když nastoupila nová vláda parlamentní, tedy jsme zajisté uvítali velmi sympaticky její program, ve kterém prohlásila, že jejím heslem bude všemožné šetření. Ano, vážení pánové, šetřiti jest prvním požadavkem, kterým můžeme uzdraviti naše hospodářství finanční. Šetřiti ovšem nejenom ve správě státní, ale šetřiti také v soukromém životě hospodářském, ve kterém se lehce dnes u nás ve směru tom mnoho hřeší. A pokud se týká správy státní, pak šetřiti nejenom v některých jejích oborech, nýbrž šetřiti všude.
Mně se někdy zdá, že u nás si tak trochu hrajeme na velmoc a v tom vidím jisté nebezpečí pro náš stát. My jsme malý stát, a musíme si zvyknouti na to, že nemůžeme hráti světovou úlohu. Je to krásné býti velmocí, ale je to také velmi drahé a nákladné. V tom směru bych si také přál, aby jistý střízlivý názor pronikl nejen, u naší vlády, ale v celém našem národě.
Také bych si přál, aby stát svojí finanční politikou nepodporoval jisté tendence, které ještě drahotu podporují.
Podíváme-li se na to stálé zvyšování různých tarifů, port, poplatků atd., zejména ale na naší dosavadní politiku daňovou, vidíme, že v tom směru stát, snad třeba nerad a mimovolně proti své vůli, ale přece jenom je spoluvinen na tom, že stále žijeme na té vysoké úrovní cenové.
Některé naše daně nejsou z doby předválečné, ale již i po převratu zvýšily se dvoj- až trojnásobně, některé spotřební a nepřímé ještě daleko více. Poukazuji jen na miliardové výnosy naší dávky z uhlí a naší daně z obratu, jak právě tyto daně ohromně zatěžují celou naši produkci a spotřebu. Vůbec zdá se mi, že trpíme jakousi hypertrofií daňovou. Nic jiného jsme nedělali, než jsme zvyšovali daně staré a vymýšleli daně nové. A tu právě je mi velmi mílo, když vláda ve svém programu prohlásila, že v tom směru má nastati jakási přestávka a že máme co možná hleděti, abychom v mezích nynějších značných výnosů daňových, vystačili. Je toho třeba nejen proto, aby celé naše národní hospodářství nebylo takovým zatěžováním daňovým stále ochromováno, ale je toho třeba také proto, aby naše obyvatelstvo nebylo stále novými daněmi zatěžováno, aby také naše administrativa finanční přišla konečně ke klidu a zmohla tu obrovskou práci s předpisováním stále nových daní a aby neucházely státu nedoměrky daní, které činí na sta milionů.
K zatížení rozpočtu ovšem přispívá také značně číslice našich státních dluhů. Tu bych si přál, abychom konečně jednou mohli zjistiti definitivní číslicí těchto dluhů. Je to ovšem velmi nesnadno dnes, když mnohé tyto dluhy uzavřeny na měnu cizí a když kurs této měny stále kolísá. Ale máme nyní zvláštní orgán, ředitelství státního dluhu a.bylo by dobře, kdyby toto ředitelství občas sborům parlamentním vykazovalo výši, podmínky a zúročení, po případě splatnost těchto dluhů, abychom stále měli na živém vědomí, mnoho-li jsme dlužní a kam, a kdy máme tyto dluhy zaplatiti. Také bych si přál míti to, co jsme již v loni v resoluci senátu žádali, totiž aby byla zřízena zvláštní komise parlamentní pro kontrolu státního dluhu, které u nás dosud postrádáme. Rovněž bychom měli zpytovati, které jsou asi příčiny, které vedou k poměrně přece jen malému úspěchu našich domácích výpůjček. Vypsali jsme několik takových výpůjček různého druhu, ale výsledek jich - můžeme si to mezí sebou jistě říci tu - neodpovídá plně těm nadějím, které jsme v to skládali. A přece nemůžeme říci, že by mezi obyvatelstvem bylo snad málo pohotového kapitálu, málo peněz, které naopak jsou pořád ještě uschovávány. Že tomu tak není, o tom svědčí různé emise akciových společností, které jsou docela jinak oblíbeny než emise, které vypisuje stát. Nevím, zda k tomu přece jen částečně nepřispívá jisté otálení, které stále se jeví co do placení úroků z předválečných naších dluhů. Jest zde ovšem námitka, že dosud reparační komise nerozhodla o výši částky, jež z těchto dluhů na náš stát připadá, ale zdá se mi, že tato námitka nemůže býti té váhy, aby aspoň těm občanům našim, o kterých není naprosto pochybností, že jsou legitimními majiteli těchto předválečných půjček, jimž zejména svého času byly okolkovány, byly z nich vypláceny úroky, jak podle mírové smlouvy jsme k tomu zásadně povinní. Proto by bylo záhodno, aby ti, kdo nemohou pro nedostatek prostředků upsati.nové moučné půjčky na základě starých předválečných dluhů, tím netrpěli a neviděli v tom nějaký trest. Konečně bych si přál, aby i choulostivá a nemilá otázka válečných výpůjček došla konečně svého rozřešení. Tu se mi zdá, že hrajeme jakousi hru na schovávanou: vláda odkazuje tuto věc parlamentu a parlament vládě. Celá záležitost uvázla na jakémsi mrtvém bodě (Hlas německy: Velmi správně!) a nemůžeme z toho žádným způsobem ven. I v této věci bylo by snad třeba, podniknouti nový krok, nechci navrhovati jaký, a myslím, že by bylo záhodno přece jen pokusiti se o to, aby ze sféry politické, kam se celá otázka dostala, byla zase přesunuta do oblasti hospodářské, kam podle mého názoru přece jen náleží. (Hlas německy: Velmi správně!).
Jedna věc je v našem rozpočtu potěšitelná, že totiž z něho zmizely veliké správní náklady, kterých vyžadovaly naše ústředny. Nepodceňuji, vážení.pánové, význam ústředen v dobách válečných. Třeba bych je považoval za nutné zlo, chci uznati, že vykonaly jisté, velmi dobré služby, ale je přece velmi dobře, že je můžeme pomalu likvidovati, že se můžeme vrátiti zase do normálních poměrů volného obchodu a že můžeme projeviti naději, že v budocnosti již s ústřednami nebo jinými podobnými útvary vázaného hospodářství snad se nesetkáme.
Pokud se týká rozpočtu investičního, vykazuje něco přes 3 miliardy a jsou to jistě všechno investice velmi užitečné, ať již jsou ve prospěch našich železnic, pošt, elektrisace, vodních staveb, pozemních staveb atd. Já bych si jen přál, aby státní správa nalezla dostatečný úvěr, aby tyto investice, které jsou tak nutné a potřebné pro naše znovuvybudování hospodářské, mohla v tomto roce uskutečniti.
Co se týká zákona finančního, není v něm proti loňsku valných změn. Také on se drží dřívější zásady, že učiněna byla přehrada mezi rozpočtem řádným a mimořádným s jedné a rozpočtem investičním s druhé strany. Jakousi novotu provedl letošní finanční zákon jen v tom, že dáno bylo ministru financí zmocnění k prodloužení státních zápůjček příštího roku splatných a k převzetí státní záruky až do výše 50 milionů Kč za účelem opatření nevyhnutelných potřeb proti dodatečnému schválení sbory zákonodárnými.
Co se týče formálního projednání rozpočtu, měl bych ještě tu poznámku, že bylo podáno k rozpočtu 111 návrhů resolučních a několik návrhů pozměňovacích. Pozměňovací návrhy byly zamítnuty a z návrhů resolučních bylo 18 zamítnuto a 75 přikázáno vládě, a to přímo výborem, konečně 18 odkázáno k přijetí plénem senátu. Těchto 18 resolucí je ve zprávě rozpočtového výboru vytištěno.
Rozpočtový výbor činí návrh, aby rozpočet byl nezměněně schválen. K tomu bych si dovolil podotknouti ještě několik slov.
Schvalovací právo rozpočtu dlužno pokládati za jedno z nejdůležitějších ústavních práv sborů zákonodárných, neboť třeba rozpočet není žádným zákonem ve hmotném slova smyslu, žádnou normou právní, nýbrž jen jistým zákonem formálním, přece jenom schvalováním rozpočtu projevuje se zejména kontrola nad činností vlády, a po případě jeho schválením nebo neschválením nepřímo projevuje se také vládě důvěra nebo nedůvěra a je známo, že ve státech přísně konstitučních neschválení rozpočtu znamená vždycky také demisi vlády.
Myslím tedy, že žádný sbor zákonodárný, který jest si vědom svého významu a své důstojnosti, nesmí se vzdáti práva ústavního nejenom kritisovati, ale i schvalovati, měniti anebo neschvalovati rozpočet. Jestliže tedy rozpočtový výbor navrhuje plénu senátu, aby rozpočet byl nezměněně schválen tak, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou, dokonce nemíní tím snad do budoucnosti vzdávati se nějak tohoto svého ústavního práva, nýbrž činí tak jen proto, aby z důvodů legislativní a parlamentní techniky usnadnil vládě, aby rozpočet ten nemusil býti poslanecké sněmovně znova vrácen a nenastalo nebezpečí, že bychom se octli v jakémsi stavu ex lex. Pro budoucnost ovšem vyhrazuje si vždy také senát právo, rozpočet nejen své kritice podrobiti, nýbrž i také po případě měniti a poslanecké sněmovně, uzná-li tak za dobré, vrátiti. (Výborně!)
Konečně bych se ještě zmínil o tom, že návrh na schválení rozpočtu nebyl přijat v rozpočtovém výboru jednohlasně, nýbrž pouze většinou. Menšina hlasovala proti rozpočtu a bude patrně také zde v plénu proti němu hlasovati. Dlužno toho litovati z toho důvodu, že věcná i kritická stanoviska k tomuto rozpočtu ani v rozpočtovém výboru mezi oposicí a majoritou se tak valně nerozcházela. Ale ovšem minorita rozpočtového výboru stojí na jistém zásadním, řekl bych, nejenom proti vládě, ale přímo proti státu nepřátelském stanovisku, kterým ovšem toto své oposiční jednání a počínání odůvodňuje. Většina rozpočtového výboru, třeba by se jí leccos v rozpočtu nelíbilo, přece jenom se stanoviska celostátního navrhuje, aby rozpočet byl schválen a aby tím vládě byla projevena důvěra, neboť ona, třeba by snad také si přála, aby mnohé bylo v našem hospodářství i v naší politice lepší než skutečně je, musí uznati, že ty různé vady a nedostatky, které se ještě objevují, jsou nutným důsledkem velké katastrofy, kterou jsme všichni prožili za dobu světové války a z které se ještě naše hospodářství a celý politický život nemohl zotaviti. A věří a doufá, že nastanou doby, kdy se tak stane a kdy bude lépe, jelikož všechny předpoklady pro tuto lepší budoucnost pro stát náš jsou dány. Ale já také věřím a doufám, že nastanou i doby, kdy i nynější menšina. oposiční přijde k názoru a přesvědčeni, že i pro ni v tomto státě je, řekl bych, u stolu připraveno a prostřeno a že i ona bude účastna všech těch výhod a všech těch vymožeností, které jsou základem a zárukou svorného a spokojeného soužití všech národností v naší republice.
Já tedy jménem většiny rozpočtového výboru doporučuji slavnému senátu, aby rozpočet na rok 1922, finanční zákon tak, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou, jakož i připojené resoluce pod číslem 1-18 přijal a schválil. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji generální debatu. Podle zvyklostí parlamentních mluvívá první řečník vždycky proti. Proto uděluji panu sen. Fahrnerovi slovo.
Sen. Fahrner (německy): Vážení pánové! Nová hvězda vystupuje na obloze národů. Hvězda, svobodného národa Irů. Vítáme tento národ a děkujeme mu za zápasy, které svedl pro nás; neboť jeho zápas byl naším zápasem, jeho vítězství je naším vítězstvím. Radujeme se dnes z toho, že můžeme toto blahopřání zaslati svobodnému národu irskému. Uznáváme však také rozum hrdé, svět obepínající Anglie, že sklonila zbraň před svatým právem národů, před chrámem sebeurčovacího práva, jejž nechtěla krví potřísniti. Myslím, že jest to mementem pro všechny minores gentes, že nelze trvale potlačovati právo národů násilím a baronety.
Dovolte nyní, vážení pánové, abych vás z této říše radosti a svobody uvedl zpět do střízlivé všednosti, k ještě střízlivější debatě o rozpočtu. Bylo o nynějším kabinetu předpovídáno, že bude Kabinetem umírněností. Ale ke svému politování musíme konstatovati, že v nejmenším nepolevilo pronásledování, jež naši zaměstnanci, naší dělníci a náš národ vůbec pociťovali od počátku tohoto státu. Připomínáme vám, že hned po převratu nastalo pronásledování německých státních zaměstnanců a dělníků, které každého musilo naplniti rozhořčením. Sta a sta německých zaměstnanců a dělníků propouštěno bylo na pouhou denunciací ze služby a vyhozeno na dlažbu. A když se pak dotazují u jednotlivých ústředen, nenaleznou pak ani jediného protokolu, jenž by byl sepsán, a ani jednoho případu, jenž by skutečně byl býval vyšetřen. Jsou to jen paušální podezřívání, a přes to jsou tito lidé ještě dodnes bez místa a nevědí, z čeho mají žíti. Když vám to vytýkáme, pak se vymlouváte: to jest odveta za to, jak se chovali Němci k našim úředníkům v Rakousku.
Stojím po 25 let v odborovém zápase a prokáži vám, že také v Rakousku se vedlo českým kolegům lépe, nežli německo-českým státním zaměstnancům. Chci vám připomenouti, že také za Rakouska byle počešťování úřadů v německých Čechách na denním pořádku a že jsme právě proto se musili semknouti a založiti organisací německých státních zaměstnanců. Tehdy to byl místodržitel Thun, jenž nás ihned dal k sobě povolati a prohlásil: není německých státních zaměstnanců, jsou pouze rakouští úředníci, místodržitel Thun, jenž mne dokonce při mé agitaci dal četnictvem hlídati, a když viděl, že se jím nedáme v nejmenším zastrašiti, ihned německým politickým úředníkům zakázal přistupovati k našemu svazu státních zaměstnanců, Na druhé straně však týž místodržitel Thun nečinil svazu českých státních zaměstnanců nejmenších potíží a klidně připustil, aby se čeští političtí úředníci k tomuto svazu připojili. Tak to vypadalo již tehdy. A kolega Pánek, jenž stojí právě přede mnou, ví zajisté dobře, jak dlouho jsme musili zápasiti, nežli jsme prosadili: němečtí úředníci do německých Čech, a jak dlouho jsme musili zápasiti, nežli byl uznán národnostní klíč při jmenování státních zaměstnanců.