Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Přejí si páni zpravodajové doslov?

Zpravodaj sen. Pánek: Nikoliv. Zpravodaj sen. dr Karas: Ne.

Místopředseda Kadlčák: Přikročíme k hlasování. Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

O osnově zákona (4 §y) jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou podle zprávy výborové.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla přijata ve čtení prvém, podle zprávy výborové.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasováni ve čtení druhém.

Mají pp. zpravodajové nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Pánek: Ne. Zpravodaj sen. dr Karas: Nemám.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o resoluci rozpočtového výboru. Kdo souhlasí s navrženou resoluci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce rozpočtového výboru je přijata. Tím je tento bod denního pořadu vyřízen.

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž jest 69. návrh, aby byla zkráceně projednána zpráva výboru rozpočtového a sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Brodeckého a soudr., jimž se mění zákon z 18. února 1919, čís. 89 Sb. z. a n. o zařadění oficiantů do úřednických tříd hodnostních a platových.

Jedná se o osnovu zákona rázu sociálního v poměrech úřednických. Jest zřejmo, že i tato záležitost vyhledává svého vyřízení v tomto zasedání.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě čtvrt hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

Zpravodajem za výbor rozpočtový jest p. sen. Klečák a za výbor sociálně-politický p. sen. Rud. Pánek.

Uděluji slovo panu. sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Rud. Pánek: Slavný senáte! Zákonem ze dne 18. února 1919 bylí dřívější kancelářští oficianti, kteří za Rakouska byli smluvními úředníky, zařazeni do hodnostních tříd. Tento zákon, jako celá řada zákonů, které byly přijaty revolučním Národním shromážděním vykazuje určité mezery a nedostatky. Já nikterak se tím nechci dotýkati činnosti revolučního Národního shromáždění, naopak tehdy to ani jinak nebylo možno, ty zákony zde musily být, poněvadž Národní shromáždění musilo zmoci obrovskou práci, a proto mnohé zákony a právě také i tento zákon vykazují určité nedostatky a mezery. Právě v novém zákoně mají býti mezery a určité nedostatky tohoto zákona novelou napraveny.

Tento zákon, který byl tehda v revolučním Národním shromáždění schválen, má nedostatek hlavně v tom, že nebylo řečeno, do jaké úřednické skupiny mají býti kancelářští oficianti zařazeni. Druhý jeho hlavní nedostatek spočíval v tom, že zákon tento působil jednou pro vždy, to znamená, že pouze oni oficianti a oficiantky, kteří v době, kdy nabyl tento zákon účinnosti, dosáhli celkové služební doby 7 let, byli do těch hodnostních tříd zařazeni jednou, pro vždy. Ostatní, kteří tu dobu později dovršili, nebyli již účastni výhod tohoto zákona. Kromě toho působil tento zákon pří provádění zákona o propočítání celkové služební doby velmi nepříznivě na oficianty, totiž na ty úředníky, kteří se již na základě tohoto zákona úředníky stali, a to proto, poněvadž se jim odečetlo z celkové služební doby oněch 7 let, které byly směrodatný pro jejich zařazení do hodnostních tříd. Touto novelou mají se ony nedostatky a křivdy odčiniti, Tedy především tímto zákonem má se stanoviti dvojí druh kancelářské služby, kancelářské služby pomocné a kancelářské služby vyšší. Má se také poskytnouti vládě možnost, jaksi volná ruka - v tom bych ovšem spatřoval jistou slabinu tohoto zákona - jak jsem to již v sociálně-politickém výboru uvedl - že vládě ponechává se jaksi možnost libovůle, do které skupiny má býti ta která kategorie, ten či onen úředník zařazen. Kromě toho skýtá se vládě také možnost, by všechny kancelářské oficianty a oficiantky, kteří dosáhnou celkové služební doby 4 let, jsou kvalifikováni a vyhověli určitým podmínkám, mohla jmenovati úředníky a zařaditi je do hodnostních tříd.

Konečně bylo hlavním cílem tohoto zákona, aby se z celkové služební doby místo odečtených 7 let odečtla jen 4 léta, tak jak se to stalo u jiných úřednických kategorií na základě propočítání celkové služební doby. Tato výhoda má platiti také, jak bylo výslovně vládou v sociálně-politickém výboru konstatováno a slíbeno, i pro bývalé certifikatisty, kterým také v důsledku oficiantského zákona bylo odečteno z celkové služební doby 7 let. Na základě tohoto zákona budou jim odečtena jen 4 léta, jako kancelářským oficiantům.

Přimlouvám se, by tento zákon byl přijat v nezměněném znění, jak byl usnesen poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. zpravodaji senátoru Klečákovi.

Zpravodaj senátor Klečák: Slavný senáte! Rozpočtový výbor senátu Národního shromáždění republiky Československé jednohlasně schválil usnesení poslanecké sněmovny republiky Československé ze dne 6. srpna 1921, jimž se mění zákon ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n., zařazení oficiantů do úřednických tříd hodnostních a platových (tisk 963).

Usnesením tímto odčiněna bude aspoň částečná křivda, která trpce dotýkala se vždy kancelářských zaměstnanců.

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen. Přistupujeme k hlasování. Prosím pány senátory, by zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona (6 §), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou Námitky? (Námitky nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Navrhují pp. zpravodajové textové změny?

Zpravodaj senátor Klečák: Nikoliv.

Zpravodaj senátor Pánek: Nikoliv.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona jeho nadpisem a úvodní formuli také ve čtení druhém nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Tím jest tento bod vyřízen a přikročíme k následujícímu odstavci denního pořadu, jímž jest:

71. návrh, aby byla zkráceně projednána podle § 55 jedn. řádu zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

I tato záležitost, související s hornickými poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, vyhledává urychleného vyřízení ještě v tomto sněmovním zasedání.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jedné debatě ve lhůtě 1/4 hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

72. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tisk 1018.

Zpravodajem je pan sen. Zimák. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Pôžitky penzijné a zaopatrovacie členov t. zv. bratských pokladnic boly upravené zriadením ústredných zaopatrovacích fondov, ktoré boly ustanovené zákonom z 29. októbra roku 1919, č. 608 Sb. z. a n. Tento zákon bol pôvodne tvorený pre celú republiku. Keď mal byť ale v život uvedený na Slovensku prevádzacím ministerským nariadením, shľadalo sa, že organizácie bratských pokladníc v oblasti skôr pod Maďarsko patriacej je takého odlišného rázu od pokladnic v zemiach českých, že je tu třeba zvláštneho zákonného riešenia. Potom v tom zákone je vynechané tiež výslovné znenie - >Podkarpatská Rus<, co však v smysle Saint Germainskej smluvy je nutné. Z tých dôvodov došlo k podaniu nového návrhu zákona, ktorý by tuto naliehavosť na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi vyriešil.

Viac sto prácou zmorených a práce neschopných robotníkov čaká na mimoriadne prídavky k zaopatrovacím platom preto je rýchle vyriadenie osnovy zákona žiaducné. Doporúčam slavnému senátu tuto zákonnou predlohu ku schváleniu v plnom znení podľa usnesenia poslianeckej sněmovne.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Byla mně podána dostatečně podporovaná resoluce sen. Jarolima a soudr.

Žádám, aby byla přečtena.

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

>Resoluce sen. Jarolima, dr Hellera, Löwa a soudr.

Vláda se vyzývá:

1. aby již dávno ohlášený zákon o nové úpravě nároku pojištěnců u bratrských pokladen a o jejich účasti na správě bratrských pokladen co nejrychleji senátu k projednání předložila.

2. Aby zahájila mezistátní vyjednávání o invalidním, starobním a úrazovém pojištění horníků. <

Místopředseda Kadlčák: Uděluji panu zpravodaji slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. Zimák: Rezolúcia je sociálneho rázu, doporučoval by som preto slavnému senátu rezolúciu k prijatiu.

Místopředseda Kadlčák (zvoní):

O osnově zákona (14 §), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou padle zprávy výborové.

Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina.

Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Zimák: Nemám.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s resolucí sen. Jarolima a soudr. nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce jest přijata a tím jest vyřízen tento odstavec denního pořadu.

Přikročíme k následujícímu odstavci 73. návrhu, aby byla zkráceně projednána podle § 55 jedn. řádu zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o návrhu posl. Tayerle, Roschera, Hampla, Marka a soudr. na změnu zákona o podpoře nezaměstnaných.

Vzrůstající nezaměstnanost vyvolává potřebu upraviti event. pozměniti stávající zákon o podpoře nezaměstnaných, což má se státi ještě v tomto zasedání.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitostí podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě 1/4 hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

74. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona a o návrhu posl. Tayerle, Roschera, Hampla, Marka a soudr. na změnu zákona o podpoře nezaměstnaných. Tisk 1017.

Zpravodajem za výbor rozpočtový i sociálně - politický jest sen. Ecksteinová. Uděluji jí slovo.

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Vážený senáte: Zákon o podpoře v nezaměstnání byl přijat v revolučním Národním shromáždění 10. prosince 1918.

Zákon tento neznamenal vlastně podporu v nezaměstnání, byla to spíše podpora demobilisační, která se tímto zákonem udělovala. Byla vyměřena v takové výši, že k živobytí nestačila, ale přes to se tvrdilo, že je úměrná tehda panující drahotě. Drahota ovšem stoupá a stoupala. Zvýšení podpory v nezaměstnání je věcí nejenom sociální spravedlnosti, ale řekla bych, mnohem více v zájmu klidného vnitřního vývoje státu. Abych dlouhým usnášením senát neunavovala, spokojím se tímto odůvodněním po stránce sociální.

Po stránce rozpočtové řekla bych tolik: Krátký přehled vývoje nezaměstnanosti ukáže nejlépe, na kolik až rozpočtově může tato nová předloha zatěžovati stát. V únoru roku 1919 měli jsme, tedy v době zimních měsíců, kdy nezaměstnanost je nejvyšší 266.000 nezaměstnaných, v roce 1920 měli jsme 95.000 nezaměstnaných, v roce 1921 v únoru bylo 47.000 nezaměstnaných.

Podle tohoto měřítka nezaměstnanost sice značně klesá, ale přes to 47.000 nezaměstnaných jistě nemůžeme nechati v dnešních drahotních poměrech bez podpory anebo pří té podpoře, která byla vyměřena v roce 1918 a odstupňována vlastně dle podpor nemocenských. (Předsednictví ujal se předseda.)

V červnu, kdy máme nezaměstnanost střední výše, bylo v roce 1919 163.000 nezaměstnaných, v roce 1920 bylo 30.000 nezaměstnaných, letos je ovšem červnová číslice ještě neznáma. V říjnu, kdy je nezaměstnanost nejmenší, bylo v roce 1919 45.000 nezaměstnaných a v roce 1920 31.000 nezaměstnaných.

Náklad na tyto podpory v roce 1919 činil 346 milionů Kč, v roce 1920 86 milionů Kč, na rok 1921 bylo zařazeno do rozpočtu na podpory v nezaměstnání 100 milionů Kč.

Je mně nyní se zabývati okolností, jaké zvýšení podpor v nezaměstnání je navrženo a jak se bude jeviti výsledek tohoto zvýšení na rozpočtem preliminovanou sumu. Podpory, které byly stanoveny první předlohou v revolučním Národním shromáždění usnesenou na dani, činily od 60ti hal, až do 6ti korun - odstupňovány byly podle podpory nemocenské a pro manželky a děti do 14ti let činily po jedné koruně. Celková výše podpory nesměla přesahovati 10 korun. Mimo to jmenovitě se poskytoval příspěvek státní na práce nouzové 8 korun. Nová předloha, přihlížejíc na neudržitelné poměry drahotní a pak také k té okolnosti, že od roku 1918 byla vydána celá řada výnosů a nařízení, které způsobily pak ve stanovení, komu podpory patří a komu ne, tak veliký chaos, že se v tom bylo těžko vyznati, nová osnova, přihlížejíc k odstranění tohoto zmatku, stanoví, že podpory v nezaměstnání mají obnášeti pro osobu denně 8 korun v místech pod 7.000 obyvatel a deset korun v místech přes 7.000 obyvatel, pro manželku 2 koruny, pro dítě jednu korunu, celková výše má býti zvýšena pro místa se 7.000 tisící obyvateli na 16 korun, pro místa přes 7.000 obyvatelů na 18 korun denně. Vládní předloha, která obsahovala návrh, aby podpory v nezaměstnání byly stanoveny na 8 korun denně, byla kompromisem, přijatým v poslanecké sněmovně, zamítnuta. Na jedné straně byl učiněn ústupek požadavku dělnickému, aby podpory byly zvýšeny na 8 až 10 korun, na druhé straně byl učiněn ústupek požadavkům, kterými bylo žádáno, aby zákon tento neplatil podle původní osnovy vládni do vydání nařízení, tedy do doby neohraničené, nýbrž, aby platnost tohoto zákona vypršela 31. prosince 1921.

Námitka, která by se mohla činiti ne-produktivností udělování těchto podpor, byla odstraněna již v uplynulém období ministerstvem sociální péče, prováděním nutných staveb a okresní politické správy provádějíce to tedy v intencích ministerstva sociální péče, umísťovaly průměrně denně 3.500 osob na stavbách nouzových, čili 10 % všech nezaměstnaných.

Vážení pánové! Jestliže roku 1920 bylo vyčerpáno rozpočtem přes povolené sumy na podpory v nezaměstnání 86 milionů, jestliže letos jeví se celkový stav v nezaměstnanosti ještě o nějaké procento příznivější nežli loňského roku, není se obávati, že v rozpočtu povolených 100 milionů bude o více snad než 12 až 15 milionů překročeno. Ale vzhledem, jak jsem již na počátku řekla, na velmi stoupající drahotu, na sociální spravedlivost a vzhledem ke klidnému vnitřnímu vývoji státu, doporučuji za sociálně-politický a rozpočtový výbor tuto předlohu ku přijetí. Námitce, že této předlohy bude zneužíváno a že budou z ní kořistiti lidé nesvědomití, jest dostatečně položena závora odstavcem druhým a třetím předložené osnovy, která jakémukoli zneužívání dobrodiní tohoto zákona může náležitě čeliti.

Doporučuji také ku přijetí resoluci sociálně-politického výboru sněmovny poslanecké, kterou se vláda vyzývá, aby prováděním meliorací pozemků, zavodňovacích prací, regulací řek pečovala o práci pro nezaměstnané, aby tak vynaložený náklad byl produktivně zužitkován a škodlivé důsledky zákona opatřením práce paralysovány.

Předseda: Byla mi předložena dostatečně podporovaná resoluce pánů sen. Heckera a soudr.

Žádám, aby byla přečtena.

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

>Resoluce sen. Heckera a soudr. k zákonu o podpoře nezaměstnaných (č. t. 982).

Ministerstvo sociální péče se vyzývá, aby také dělníkům neplně zaměstnaným, jestliže jich týdenní pracovní doba obnáší alespoň 40 hodin, poskytlo podporu v nezaměstnanosti. V těchto případech platí se podpora z hodin bez práce až do 48 hodin týdně. V Praze, dne 12. srpna 1921.<

Předseda: Zahajuji debatu. O slovo se přihlásil pan sen. Hecker. Uděluji mu slovo.

Sen. Hecker (německy): Dámy a pánové! Jest zajisté nejzvláštnějším zjevem zákonodárství v tomto státě, že přes silné působení socialistických stran v zákonodárných sborech při veškerém tomto zákonodárství, jakým posud se jevilo, se zákony sociálně-politickými jedná se zajisté nejvíce macešsky, abych zřetelněji se vyslovil, způsobem nejnespravedlnějším. Právě na tu část obyvatelstva, na níž netoliko většinou spočívá práce, na kterouž také stát největší břemeno uvaluje - což také při daňových předlohách dnes projednávaných zase s dostatek se ukázalo - právě na tento stav, který nejvíce musel trpěti a trpí poměry válkou vyvolanými, právě na tento stav, na dělnictvo pomýšlí se co nejméně, jemu věnuje se nejméně pozornosti. Viděli jsme to netoliko při pojištění v nezaměstnanosti. Vidíme, že celé naše sociálně-politické zákonodárství jest zaraženo. První začátky měli jsme po převratu, po válce: Osmihodinový den, zákon o podpoře v nezaměstnanosti od starého Rakouska převzatý a několik jiných maličkostí. Zdálo se tehdy, jakoby také v tomto státě konečně se súčtovalo se starým systémem, že s dělnictvem se jedná jako s něčím, co zde jest jen pro práci, kteréž však jinak nepotřebuje ochrany, která mu právem přísluší. Viděli jsme již dávno, od doby, od které Národní shromáždění konečně tak jest sestaveno, jak se v demokratickém státě sluší, že v sociálně-politickém zákonodárství již ničeho se nedělá: Naopak, to málo, co tu bylo, z části ještě bylo zhoršeno. Viděli jsme, že ve věcech starobního pojištění, pojištění invalidů, vdov a sirotků nic více se nestalo.

Také zákon, který nám nyní byl předložen, praví, že dělník jenž pro tělesnou nebo duševní vlastnost nemůže vykonávati pravidelné práce, jest z podpory v nezaměstnaností vyloučen. Jestliže tito lidé, kteří po celý svůj život pracovali, dnes Z této výhody jsou vyloučeni, měla by společnost alespoň za povinnost postarati se o tyto lidi, nemohou-li více jíti za svým zaměstnáním.

Státní nutnosti šly napřed. A jestliže jsem v úvodě prohlásil, že v zákonodárném sboru, kde přece socialistické strany by měly hráti úlohu, právě v tomto oboru takřka se nic nečiní, pak jest tím řečeno velmi mnoho. To pravá massám lidu venku, že snad v jedné části se nedostává dobré vůle, u druhé částí snad porozumění, zasaditi se o dělnictvo s energií a sílou, jakéž jest zapotřebí. Víte, že jdeme stále nazpět. V německém Rakousku, v Německu jsou na tomto poli mnohem dále. V německém Rakousku máme jíž dělnické komory. Jak dlouho a jak často jsme se již jich domáhali u nás! Nic to nepomáhá, nic se nehne, ticho všude, dělnictvu také v této příčině nepřišlo se vstříc ani v nejmenším.

Vezměme vybudování agendy živnostenských inspektorů. Také zde nic se nehne. Naší živnostenští inspektoři říkají a stěžují si, že nemohou rozhodně více plniti své úlohy, jsou pracemi administrativními tak přetíženi, že jim pro jejich vlastní účele času nezbývá. Nechci vůbec mluviti o tom, že zcela bylo zapomenuto na otázky socialisace, která po převratu také v jedné částí měšťáckých kruhů hrála jistou úlohu, že také zde většina Národního shromáždění a této sněmovny učinila totéž, že o těchto věcech vůbec ani se nemluví. Pokud se jedná o vývoj našeho celého sociálního zákonodárství, o vývoj socialisace o sobě, neslyšeli jsme o tom ničeho více a lidé kteří ještě o těchto věcech mluví anebo kteří žádají, aby se něco stalo, jednoduše nejsou slyšeni a jejich návrhy jsou přehlasovány.

Chci vám říci ještě něco jiného: Přede dvěma měsíci byl veliký hluk, když vláda konečně chtěla se vzchopiti a vydati nařízení, že při omezení práce v závodech anebo zastavení práce má býti dosazena kontrola, zdali také toto omezení nebo zastavení práce skutečně jest obchodně, technicky a jinak odůvodněno. Podnikatelé hnali útokem, nechtěli si dát líbiti kontrolu živnostenského inspektorátu, kontrolu dělnictva, důvěrníků v závodech, a vláda se přikrčila; také od toho mála, co vlastně již bylo zcela hotovo - čekalo se již na den, kdy všechno cestou nařizovací mělo býti provedeno - vláda na naléhání podnikatelů zase upustila. Tak vypadají věci, abych to krátce zaznamenal, všeobecně.

Nyní k zákonu samému, kterýž projednáváme! Nelze zneuznati, že tento zákon alespoň v jistých věcech, ve zvýšení podpory, znamená částečné zlepšení. Ale to, co vyplývá z praxe celé posavadní doby, zůstalo nepovšimnuto, a nedostatky nařízení, která byla vydána na základě zákona anebo dle zákona z 10. prosince 1919, jsou v novém zákoně zase všechna obsazena. Především jsou vyloučeni dělníci zemědělští a lesní. Také v tomto případě neměli jsme příležitostí, abychom ve výborech a také jinak spolupracovali, poněvadž také tyto předlohy nás došly teprve v posledním okamžiku. Jak jest tomu se stavebními dělníky? Veliká část stavebních dělníků v krajinách průmyslových, zejména v krajinách textilních, kteří v létě pracují několik týdnů nebo měsíců, musí jíti v zimě do textilních závodů, poněvadž v létě nevydělají tolik, aby z toho mohli v zimě žíti. Ku příkladu nyní, v krátké době, na podzim přestane stavební činnost. Zákon sice praví, že ministr sociální péče jest oprávněn, aby také pro tyto kategorie něco podobného zavedl a že také výše podpory v tomto smyslu může býti stanovena. Ministr může, ale nemusí, a když toho nechce učiniti, zkrátka toho neučiní. To jest samozřejmé. Domníváme se, když se jednou řekne >zákon ku podpoře těch, kdož bez viny jsou bez zaměstnání<, že pak každý má právo na podporu, kdo bez své viny jest bez zaměstnání. Zdali tento dělník jest stavebním dělníkem anebo zemědělským dělníkem, nemá při tom hráti úlohy. Víte, co pak nastane? Tito lidé, totiž zemědělští a stavební dělníci, přijdou nyní na podzim sem, zaplaví průmyslový kraj, budou obléhati tovární kanceláře se svými nabídkami práce, poněvadž je nouze k tomu nutí, a jaké potíže z toho vzniknou stálému dělnictvu průmyslových krajin, to zajisté každý jednotlivý z vás může uvážiti. Ještě horší však jest ustanovení v nynějším zákoně, kde se praví, že ministr sociální péče jest oprávněn zmenšiti výměru podpory zde stanovenou. To znamená, že se dostaneme zase do starých poměrů. Nyní tomu bylo tak: V některém okresu, kde lidé dělali trochu hluku, povolilo se jim trochu více, v jiných okresech byly podpory zastaveny, ve třetím se to dělalo zase jinak, a tak to šlo dále, tak že se již nevědělo, co vůbec platí. Žádný ministr to nevěděl, žádný okresní hejtman, ani ve svém vlastním okresu, poněvadž podle okolností stanoveny byly sazby podpor dvojí anebo trojí. Ministerstvu se nyní zase přiznává totéž právo, a pravím vám, že uplyne sotva několik měsíců a budeme míti zase týž stav, jako jsme měli dříve. V některém okrese některý okresní úředník, snad okresní hejtman, poněvadž konečně chce býti u vlády dobře zapsán - neboť ti všichni jsou dobře zapsáni, kdož prý šetří finance státu - takový okresní hejtman řekne: V mém okresu není již podpory tolik zapotřebí. Pak bude podpora, nebude-li úplně zastavena, zkrácena anebo bude tak zatížena, že bude velmi nesnadno dostati podporu vůbec. Učinili jsme - obracím se zvlášť na naše české soudruhy - zde zkušenost, že těmito kaučukovými ustanoveními vyvolává se zase nejistota, podle zdání politického úředníka v okresu venku zákon zcela jednoduše se prolomí a dělnictvo je zase tanu, kde bylo dříve.

Že nezaměstnaní - a zde se zase nečiní rozdílu - dle nového zákona mají také býti zavázáni, aby metli ulice a čistili v domech, dlužno zavrhnouti, neboť co znamená čistiti v domech? To přece znamená čistiti stoky a co ještě ve veřejných budovách jest na práci. Řekne se: Ty jsi zdravý člověk, ty můžeš tyto práce konati. Metař jest ovšem také důležitým členem společnosti, jako každý jiný, ale bohužel veřejnost naň pohlíží přece ještě jako na něco méně cenného. Můžete textilnímu dělníku anebo jinakému inteligentnímu dělníku přičítali, i kdyby měl největší chuť ku práci, aby nyní, když snad posud v některém závodě konal prácí zvlášť kvalifikovanou, nyní náhle byl k tomu přidržán, aby čistil stoky a metl ulice? I když se řekne, že tělesná a duševní práce si odpovídají, tož přece ukázala nám praxe, zvláště v měsících květnu a červnu v našem libereckém kraji, že užito bylo dělníků ku práčem, k nimž tělesně nebyli způsobilí a které se s jejich kvalifikací neshodovaly a že jim, jestliže a protože tyto práce nechtěli konati, podpora byla vzata. To jsou věci, kterých v žádném zákoně nenajdete. Projděte německo-rakouský zákon, nenaleznete žádného takového ustanoveni. Jestliže dělník prácí jemu příslušející nepřijme a práci se vyhýbá, pak my jsme posledními, kteří by lidi práce se štítící chránili. Ale aby užito bylo nezaměstnaných ku práci nejvíce ponižující a jich nejnedůstojnější, toho nenajdete v žádném zákoně. Zákon, který nám byl předložen, ničeho neobsahuje pro většinu těch dělníků, které dnes rovněž musíme počítati mezí nezaměstnané, totiž pro dělníky krátkou dobu zaměstnané, pro částečně nezaměstnané. Máme v užším okresu libereckém ze 20.000 textilních dělníků alespoň 13.000, kteří zkráceně pracují, 2, 3 nebo 4 dni; ti, kteří pracují 5 dnů v týdnu, tvoří již dnes zvláštnost. A pak máme vedle toho 3000 až 4000 nezaměstnaných, kteří částečně jsou, částečně také nejsou podporováni, a jen nepatrný zlomek jest dnes ještě plně zaměstnán. Ale víme, že v textilním průmyslu a ve všech ostatních povoláních mzdy nejsou takové, aby i při plné práci dosaženo bylo indexové číslice. Nyní sobě přece představte tyto dělníky, kteří jen 2-4 dny v týdnu pracují. Ti nyní nemají obdržeti podpory. Dosud věci se měly tak, že když podnikatel část podpory vzal na sebe, také částečně nezaměstnaných, dělníci po krátkou dobu zaměstnaní mohli býti rovněž podporováni. Zákon však praví v předposledním odstavci, že zákon ze dne 10. prosince 1919 a všechna potom vydaná nařízení se zrušují, tudíž také toto nařízení, vezme-li se to přesně, takže vlastně, užije-li se zákona přesně, tito dělníci po krátkou dobu zaměstnaní neměli by více nároku na podporu, ani tehdy, kdyby podnikatel příspěvek k tomu poskytl. Ale víme, že podnikatelé většinou neposkytují již žádného příspěvku a že se nám pouze organisacemi podařilo přivésti to k tomu, aby také o tyto dělníky po krátkou dobu zaměstnané, kteří dnes představují největší část dělnictva, bylo nějak postaráno, aby podporu obdrželi.

Chci ještě poukázati na něco zvláštního, o čemž nevím, zdali si toho původci zákona jsou vědomi. Víte, že v květnu usnesli jsme se také v této sněmovně na zákoně o podpoře nezaměstnaných dle gentského systému. Nechci dále o tom mluviti, ale jest to charakteristické pro to, jak se zde zákony dělají. V květnu udělá se zákon, který snad vůbec nevstoupí v platnost, na volání dělnictva a jeho pokřik nouze ne bylo však vzato zřetele. Nejdříve se udělá zákon, který v dohledné době nemůže vstoupiti v platnost, a několik měsíců později udělá se zákon, právě tento zákon, o němž doufáme, že v nejbližší době vstoupí v platnost. Tak se zde dělají zákony: Místo aby se zákon, na němž se dnes usnášíme, byl udělal alespoň již v květnu, dělají se zákony, které vůbec nevstupují v platnost. To jsem jen chtěl konstatovati, V tomto zákoně, který jsme dělali v květnu, jest však obsaženo ustanovení, že dělníci nezaměstnaní pro případ, že by někde vypukla stávka, nemohou býti nuceni, aby tam práci převzali. Do tohoto nového zákona toto ustanovení není pojato, takže velmi snadno může nastati případ - a upozorňujeme vás na to již dnes - že jestliže někde vypukne stávka u nějaké firmy která má trochu vlivu na místní anebo okresní veličiny, řekne se potom snad nezaměstnaným: Tam je práce, tam musíš jíti; a že potom, bude-li se dělník zpěčovati, učiněn bude pokus, aby mu podpora byla odňata. Upozorňujeme vás již dnes na to, že nikterak nemůžeme připustili, aby takovéto poměry nastaly.