Přimlouvám se za usnesení rozpočtového výboru a jménem jeho doporučuji, aby slavný senát tuto předlohu schválil. Tím ovšem není uzavřena cesta tomu, kdyby se ukázala toho potřeba - v pozdější době, jako u všech zákonů se děje - v něčem učiniti prospěšné změny. Teď je konec jarního, lépe řečeno srpnového zasedání, a tu tedy nezbývá, než toto dílo na ochranu našeho domácího průmyslu v odvětví kovodělném přijmouti tak, jak je navrhováno ve svém celku.

Z těchto důvodů a z usnesení výboru rozpočtového doporučuji slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny v nezměněném znění schválil. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu senátoru dr Hellerovi.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Touto předlohou nastupujeme cestu, jež nás může vésti k velmi nebezpečným důsledkům. Osnova, jež nám dnes předložena byla ke schválení, neobsahuje nic jiného, než prohibiční clo na automobily, t. j. celý průmysl - k tomu se později vrátím - celý průmysl, který potřebuje automobilů nikoliv pro přepych - o tom nemluvím - nýbrž hlavně nákladních automobilů nebo automobilů pro nezbytné potřeby, bude touto osnovou těžce poškozen. Tato osnova je proto špatnou a neúplnou, poněvadž nečiní rozdílu mezi automobily přepychovými a užitkovými. Může býti, že přepychové automobily toto vysoké clo snesou a že se toto clo uložiti musí, ale užitkové automobily, t. j. automobily, potřebné k provozování živnosti, tímto clem zatížiti neznamená nic jiného, než tak nesmírné zdražení dotyčných předmětů, že budou stěží dosažitelny.

A nyní bych si dovolil krátkou reminiscenci na staré Rakousko. V starém Rakousku měli jsme vysoká ochranná cla, prohibiční cla pro výrobu železa. Důsledek toho byl, že jsme v starém Rakousku veškeré železné výrobky museli platiti asi dvakrát nebo třikrát tak draze, než jak byly placeny za hranicemi, důsledkem toho bylo, že rakouský stát musel zaplatiti každý vagón který koupil, asi třikrát tak draze, jako stály tytéž vagóny ku př. v Německu. Připomínám vám, pánové, že jste to byli vy, kteří vedli proti železářské společností a jejímu presidentu Kestránkovi krutý boj pro tuto věc, boj, který byl plně oprávněn, který však v starém Rakousku bohužel nevedl k žádnému příznivému výsledku. A právě totéž, co se tehdy stalo, chcete dnes opět dělati. Vy, pánové, chcete opět jeden průmysl takovým způsobem chrániti, aby byla vyloučena každá soutěž cizozemska, t. j. vy chcete vysoká ochranná cla, prohibiční cla, která znemožňují každý dovoz. Je zcela správným, jak pan zpravodaj řekl, že automobilový průmysl musí býti chráněn, že klesl - že panuje nezaměstnanost, že nedostává zakázek, ale tímto zákonem docílíte, že soutěž bude vyloučena, že každý dovoz z ciziny bude znemožněn a že tudíž automobilový domácí průmysl může a bude požadovati ceny, jaké chce. Podotýkám, že prohibiční cla mají ještě ten druhý špatný účinek, že průmysl, který je jimi chráněn, nejde s technickými pokroky, poněvadž toho nepotřebuje a velký podíl na vině, že nemůžeme dnes v Československé republice v mnohých průmyslových odvětvích s cizinou soutěžiti, jest právě v tom, že tato průmyslová odvětví byla chráněna vysokými ochrannými cly a neprodělala moderní pokrok technický, protože jej prodělati nemusila. Byla právě vysokými cly chráněna, věděla, že zahraniční soutěž je vyřazena a hospodařila dále, jako po desitiletí. Prosím, pánové, rozmyslete se, jaký začátek s takovýmto zákonem zde činíte. Uvažte ještě dále poměry v našem stavebním průmyslu. Máme dnes ceny v stavebním průmyslu, které asi dvojnásobně a ještě více ceny ciziny převyšují. Usneseme-li se na tomto zákoně pro průmysl automobilový, přijde zítra průmysl stavební a bude požadovati téže ochrany. Důsledkem bude, že stavební činnost bude ještě více obmezena a zdražena, nežli dosud, že budeme moci ještě méně stavěti než dosud. A požadují-li dělníci automobilového průmyslu tento zákon k zamezení nezaměstnanosti ve svém průmyslovém odvětví činí tak, poněvadž nepromýšlí důsledky těchto vysokých ochranných cel, těchto prohibičních cel až do konce. Neboť tato prohibiční cla v průmyslu poškodí konečně opět a zdraží konsum a přesunou se samozřejmě na konsumující obyvatelstvo a poškozují konečně ty, jež je žádají. Obávám se, že když tento systém prohibičních a ochranných cel ve státech, nejen v našem státě, nýbrž ve státech vůbec, opět jako před válkou nastane, posílení a ozdravění naších hospodářských poměrů se znemožní. Domnívali jsme se všichni, že po válce, po zkušenostech, jichž jsme nabyli před válkou, ve válce a po válce, vysoké ochranné clo - prohibiční celní systém - jednoduše stane se nemožným.

Vznáším zde varovný hlas - ze žádné jiné příčiny - nechť mi kolega Klečák věří - jistě ne z národnostních důvodů (Veselost.) - nýbrž skutečně jen v zájmu našeho průmyslu a našeho pracujícího obyvatelstva, jež souvisí s průmyslem, aby se zde neusnášely takové zákony, jež zavádějí opět vysoká ochranná cla, prohibiční cla, to znamená uzavření našeho státu od ciziny. Následkem takových cel jest bezprostřední retorse se strany ciziny. Uzavíráme se dnes s automobily, cizina zítra předměty, jež odtamtud potřebujeme. To je samozřejmé, že následkem takovýchto zákonných opatření je hospodářská válka. Uvažte, jsou-li naše poměry takové, abychom hospodářskou válku vydrželi. Otažte se sebe samých, můžeme-li vydržeti, abychom se dostali do hospodářských konfliktů se státy s námi sousedícími, s nimiž jsme v největších hospodářských vztazích, i když snad ne ihned, poněvadž státy ty jsou slabé. Ale ony sešili a přijde čas, kdy odvetná opatření přijdou a přijíti musí, kdy na své útraty veškeré tyto věci vyřídíme. Prosím, byste to uvážili.

Vytýkám v tomto zákoně za prvé výši cel samu o sobě, poněvadž působí jako prohibiční cla, jež nás od ciziny uzavírají, poněvadž tím nastane ohromné zdražení předmětů, přesun na konsum, zastavení technického pokroku v této výrobě, jehož pak není třeba. Vytýkám v tomto zákoně, že se nečiní rozdílu mezi přepychovými a užitkovými automobily. Zákon je neúplný, není dobře promyšlen. Navrhli jsme, aby osnova byla vrácena výboru.

Prosím vás v zájmu našeho celého průmyslu, abyste s takovými zákony nezačínali; v zájmu našeho dělnictva nezačínejte s takovými zákony; vedou k důsledku, jejž dnes nelze přehlédnouti, jenž konečně musí pro náš stát býti špatný; a budete jistě jednati v zájmu našeho státu, budete-li uvarovati o této věci ještě jednou po dva měsíce, poněvadž musíte přijití k závěru, že takovéto uzavírací zákony proti cizině v dnešní době jsou nemožnými. Žádám vás, abyste přijali náš návrh na vrácení věci výboru, a prosíme vás co nejdůtklivěji ještě jednou, abyste v našem návrhu neviděli nepřátelský počin proti sobě. K takovýmto osnovám může se přece mluviti klidně a věcně. Jest to jen starost o naše obyvatelstvo a náš průmysl, jež nás vede. Prosím, abyste byli přesvědčeni, že dáváme výraz jen této starosti, prosíme, abyste návrh náš na vrácení věcí výboru přijali. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Byl mi podán návrh sen. dr Hellera a soudr. Žádám, aby byl přečten.

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

Návrh senátorů dr Hellera a soudr. k tisku 101. Navrhujeme, aby osnova zákona byla vrácena výboru k novému projednání. V Praze, dne 12. srpna 1921. Dr Heller a soudr.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Šťastnému.

Sen. Šťastný: Slavný senáte! Všem nám je známa také zásada o naprosto bezcelním poměru. My jsme přesvědčení, že kdyby se daly stejné podmínky, nebo aspoň přibližně stejné podmínky výrobní a obchodní provésti na celém kontinentu, že zásada bezcelní byla by zásadou svobodné volné konkurence. Ta by ovšem vyvolala - řekl bych - poněkud volnější a svižnější pohyb ve výrobě, Ale bohužel, není tomu tak a my vidíme, že nejen my, ale všechny státy kolem nás svoji výrobnost a svůj obchod ochraňují přece jen pokud možno celními opatřeními. Že celní opatření může vyvolati retorsi, to jest pochopitelné; my jsme takové retorse viděli před válkou a budeme jich viděti ještě celou řadu také po válce světové. Tedy, jestliže některý stát uznal v některém artiklu potřebu, aby se lépe a vyšším ochranným clem chránil, odpoví stát, který se cítí býti dotčen, nebo který chce pomáhati dotčenému státu v artiklu, kterého ten, kdo to vyvolal, potřebuje více, retorsí. To jest pochopitelné a může se nám to státi také. To nepřehlížíme.

Tedy teoreticky má p. dr Heller velkou pravdu, jenže pravdu tu neobjevil. My ji už známe. Ale zde přichází v úvahu něco jiného a to jest okolnost velice důležitá: zdali za stávajících poměrů náš vyspělý - a já pravím vyspělý - automobilový průmysl může obstáti. Já pravím, že ne - a to nejen vlivem toho, co válka vytvořila, řekl bych jen tím rozšraňkováním mezi státy, takže souvislost, která kdysi byla a vyjadřovala se určitým volnějším pochodem naší výroby a prodeje, přestala, ale i tím, že ten, kdo měl za války v rukou moc, snažil se a dovedl to, že si pomohl k levným materiáliím, kterými ubíjel ty, jimž to štěstí nepřálo, poněvadž neměli v rukou moc. Já chci říci - aby mně bylo rozuměno - že ústředny kovů a různé ty sběrny oceli, železa a všemožných látek, jak to sami ráčíte věděti, za války sehnaly věci, které byly silným přílivem hnány do Vídně a tam se velmi dobře zpracovaly. Potom ovšem se dá laciněji obchodovati nežli průmyslu, který zůstal ošizen o všechny ty materiálie a musel je při špatné valutě u mocností, které mají nejlepší valutu - myslím Ameriku v prvé řadě - kupovat za strašných přímo obchodních okolností, To nesmíme zapomínati. Tím trpěl nejen automobilový průmysl, ale i veškerý strojní průmysl vůbec, železokonstruktivní průmysl, mostárny a vůbec železo a kov zpracující průmysl.

To jest jedna okolnost. Ale za druhé my jsme zde měli zvláštní věc, na kterou se, kdo jste si toho všimli před válkou, pamatujete a o čem jsem mluvil a ukazoval z tohoto místa, to jest všemohoucí monopol železářského kartelu, zejména Pražské společnosti, Poldiny huti atd. A z pánů nikdo nic nenamítal, poněvadž mám za to, že každý tuto pravdu nahlédl, To působí ještě dnes a konstatuji výslovně a přál bych si, když dr Heller tak kriticky a místy docela správně tuto věc posuzuje, že by bylo lépe, kdyby byl právě tam poněkud ostřeji zasáhl, poněvadž to jest politika obchodní, to jest taková zvláštní prohibice, kterou ani nepotřebuje dělati stát, kterou si ten vysoký kapitál, který je zapracován již z předválečné doby, shodou těch okolností vytvořil sám. To jest prohibice, když Poldina huť může tytéž výrobky, které potřebují naše automobilky do Vídně resp. německého Rakouska prodávati o 40 až 70 % specificky laciněji než naším automobilkám, přes to, že běží tam o výrobky Poldiny huti pod rakouským clem, které také není nízké. Pravda, že padá v úvahu také něco, co mám za to, že jest na vysokých úředních místech naší republiky značným omylem, že prý Francie má nejvýš 45 % cla. To byla pravda letos, tuším v březnu nebo v dubnu, že bylo clo 45 % jako u nás a my jsme bylí na rovině celní, ale nemá se zapomínati a nemá se přehlížeti, že od té doby v červnu znovu Francie, ačkoliv si vynutila zvláštní klausulí celní smlouvy s naším státem, že nesmíme my na úkor Francie stejnou resp. vyšší míru celní než ona stanoviti. A Francie značným způsobem opět zvýšila svá cla. To je prosím Francie, která je valutou silná a má spojení zámořské, která může, když jí scházejí určité materiálie, opatřiti si je lépe než naše republika. A Francie, která za jiných podmínek může vyráběti a konkurovati, musí se chrániti opětovně zvyšovaným clem. Já bych se tedy nebál té věcí a nemluvil bych o nebezpečné retorsi, když už ty retorse jsou provedeny preventivně proti nám, a kulháme za tím, co jinde se fakticky už stalo. Já bych jen mohl konstatovati fakt, že my zde máme - a ji v té věci plaidoval pro naše automobilky - takové paradoxon přepychové daně; říkám paradoxon, poněvadž ta daň nic nevynáší, poněvadž se neobchoduje, nic nevyrábí a neprodává, a potom paradoxon pro to, poněvadž automobil není přepych. Já měl příležitost i zde říci, že i míra vyspělostí dopravnictví toho kterého národa a státu je také znakem míry jeho civilisace, a já bych velmi prosil, aby se to bralo v úvahu. Je třeba jen podívati se do ciziny, já připomínám jen Paříž - nemluvím o amerických městech - kde to lítá jako dravci, ustavičný řev trubek. Což u nás, kde začínáme býti také velkoměstem? Ale my za chvilku budeme v té neblahé situaci, že naše dopravní prostředky naprosto nestačí, a ony už dnes nestačí. Jinde pomáhají na periferiích dopravě úřednictva a dělnictva zvláštními automobily, u nás myslíme, že je to luxus, bohužel. Tak ovšem máme, jak to říkám, daňové paradoxon přepychové daně z automobilů. Vídeň se chystá, ač neměla 12 % jako my, nýbrž jen 8 % - není-li to už provedeno - dle zprávy z července i tuto přepychovou daň zrušiti, aby temnější průmysl automobilový se lépe pohnul přes to, že se již tak dobře pohybuje, bohužel směrem k nám, poněvadž má šťastnější okolností výrobní, že může lépe konkurovati, a uplatňovati se na cizích trzích.

Německo, které nemusí mluviti o clech, má tak dokonale provedeno uzavření hranic, že tam neproklouzne ani jeden automobil. Německo, které mělo za 9 měsíců v r. 1920 vývoz 15.000 automobilů, dovezlo za totéž období ani ne celých 300 automobilů. Jaký je to poměr? A toho docílili ne clem, nýbrž takovým dokonalým uzavřením hranic, a nebojí se toho!

Nerad bych mluvil o prohibici a prosím, aby slavný senát uvážil, co je nutno a potřebno, a aby se neužívalo výrazů, které mohou býti theoreticky velkou pravdou, ale v praxi mohou ještě zhustiti nešťastný slav, že na příklad v továrně automobilové, kde pracovalo 1000-1200 dělníků, dnes jích máme 500 až 600, a nebude-li to-to opatření provedeno, očekáváme s plnou bezpečností, že za chvíli ještě polovice z této polovice, která tam zbyta, půjde pryč. Tu myslím, že zákonodárný sbor má také kousek povinnosti, aby rozumnými opatřeními aspoň takové pohromě nezaměstnaností, pokud jeho síla a autorita stačí, čelil. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: K doslovu jest přihlášen pan zpravodaj sen. Havlena.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Nemám v úmyslu polemisovati s kol. dr Hellerem. Naznačil jsem hned v původním svém referátu, že kdyby byl čas, snadno mnoho věcí by bylo mohlo býti projednáno a posouzeno z různých hledisek, jak se to státi nemohlo právě za těchto poměrů, za nichž jsme tyto předlohy všechny vyřídili. Snad by se dal činiti rozdíl mezi nákladními a luxusními automobily, ale právě u nás se automobily nákladní vyrábějí a náš průmysl domácí ve veliké míře obstarává domácí výrobu. Já bych chtěl jenom ještě k tomu, co jsem již pověděl, dodati, že znovu nutno si uvědomiti, že především naší starostí v těchto těžkých chvílích, a to starostí nejprvnější jest zabezpečiti práci a chrániti výrobu domácí a prameny odkud práce prýští. Já bych vznesl apel na kruhy průmyslnické, ačkoliv vím, že apel u těchto kruhů neznamená často vůbec nic a že u nich platí ještě z doby války kalkulace s vysokými zisky, aby v zájmu ozdravění našeho celého hospodářského života kalkulaci cenovou vývoz a odbyt výrobků sami ulehčovali, jako to činí sousední Německo, které přemontovalo za tři měsíce továrny, které vyráběly výrobky pro krvavé řemeslo válečné a za tři měsíce dodávalo hotové tiskací stroje, bez zisku nebo s malým ziskem a hledělo uchvátiti trhy a pro všechny časy je míti v rukou, aby máš průmysl sám měl zřetel k tomu, aby se přestalo počítati s vysokými zisky, které byly možný za války, ale které nejsou možný pro všechny časy, poněvadž je lépe, když náš průmysl jest zaměstnán a když má zúročeny svije kapitály méně, než když zaměstnán vůbec není. To znamená, je-li zaměstnán s malým ziskem, že širokým vrstvám odkázaným na mzdu zabezpečena je práce, výživa a existence a to je nejlepší a nejzdravější základ pro klidný vývoj poměrů u nás. Jest to eminentně v zájmu státu, aby v těchto mimořádných poměrech ta ochrana, kterou můžeme dáti, byla také poskytnuta. Jsou to poměry mimořádné a toto opatření je také mimořádné. Kdyby byly poměry pravidelné, snad bychom k takovým opatřením ani nesáhli, poněvadž bychom třeba byli stejného mínění s dr Hellerem, že bychom z těchže důvodů taková opatření nedoporučovali. Právě poněvadž jsou mimořádné poměry, proto jsou také tato mimořádná opatření. A znovu konstatuji, kdybychom na této předloze něco měnili, tvořili nijaké nové sazby, anebo vrátili ji výboru, znamenalo by to, že ta ochrana bude oddálena. Já se nemohu tudíž stotožniti s návrhem dr Hellera a trvám na usnesení rozpočtového výboru, který doporučuje, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno v celém znění. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Rozprava je skončena. Prosím pány a paní senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati o návrhu dr Hellera, aby věc tato byla vrácena výboru,

Bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle zprávy výborové,

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem sen. dr Hellera, aby věc byla vrácena výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Kdo souhlasí s návrhem jak byl podán panem zpravodajem, ať zvedne ruku, (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Havlena: Nemám.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.

Tím jest tento odstavec denního pořadu vyřízen a přikročíme k dalšímu, jímž jest

65. návrh, aby byla zkráceně projednána podle § 55 jedn. řádu zpráva výboru kulturního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se zřizuje >Nadání Arnošta Denise<.

Osnovou touto má býti trvale zabezpečena památka věrnému příteli našeho národa a jest tedy třeba, abychom tuto záležitost projednali ještě v tomto sněmovním zasedání.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě čtvrt hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

66. Zpráva výboru kulturního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se zřizuje >Nadání Arnošta Denise<. Tisk 998.

Zpravodajem za výbor kulturní jest pan sen. dr Krejčí. Udělují mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Krejčí: Vážený senáte! Poslanecká sněmovna usnesla se uctíti památku velikého přítele českého národa a spolubudovatele jeho samostatnosti Arnošta Denise zřízením zvláštního nadání s kapitálem jednoho milionu franků, kteréžto nadání by záleželo v založení stálé stolice pro dějiny Slovanů a pro dějiny jejich vzdělanosti na universitě v Paříži, dále koupí domu čís. 9 v rue Michelet v Paříži, kde umístněn jest slovanský ústav studijní (Institut ďEtudes Slaves), k němuž položil základ sám Denis. Zřízením nadání budou podporovány také naše vědecké styky s cizinou, jimiž bude šířena ve Francii kultura našeho státu ve všech jeho složkách v duchu našeho osvoboditele.

Kulturní výbor ve své většině s radostí chopil se plánu souhlasně s návrhem poslanecké sněmovny vyjádřiti svou úctu k památce Denisově a vděčnými sympatiemi velkodušnému národu francouzskému a navrhuje přijetí této předlohy beze změny a bez debaty. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodajovi rozpočtového výboru sen. Marákovi.

Zpravodaj sen. Marák: Slavný senáte! Vývody pana sen. prof. dr Krejčího doplňuji ještě také faktem, že Arnošt Denis byl známým sociálním historikem, po kteréžto stránce bohužel není ještě plně oceněn. Pokud se týče námitky dříve ještě panem dr Hellerem pronesené, jako by nebylo úhrady pro tento nový návrh, prohlašují, že o úhradu jest postaráno vlastně již v letošním rozpočtu v kapitole 10. Protože jest tedy o úhradu postaráno, a protože považujeme tento vládní návrh za akt prozíravé politiky, která utuží také naše vzájemné vztahy a lásku mezi oběma spřátelenými národy, navrhuji rovněž za rozpočtový výbor, aby tato vládní osnova byla beze změny slavným senátem přijata. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Debata jest skončena. O osnově zákona (8 §ů), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou podle zprávy výborové.

Není námitek? (Nebyly.) Není jich.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Navrhují zpravodajové nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Marák: V 2. paragrafu v třetím řádku jest napsáno >Založením stálé stolice pro dějiny Slovanů a jejich vzdělanost<, podle vládního návrhu má býti >vzdělanosti<. Navrhuji, aby to >i< bylo opraveno.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí i s tou navrženou opravou také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Přikročujeme k následujícímu odstavci:

67. Návrh, aby byla zkráceně projednána zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se civilním a vojenským státním zaměstnancům jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných povoluje mimořádná výplata jednoměsíční částky nouzových výpomocí stanovených zákonem ze dne 25. listopadu 1920, čís. 625 Sb. z. a n.

Jedná se o nouzovou výpomoc uvedeným zaměstnancům. Tedy jíž povaha této osnovy zákona žádá urychleného vyřízení i v tomto sněmovním zasedání.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě 1/4 hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To jest většina. Můj návrh jest přijat.

68. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se civilním a vojenským státním zaměstnancům Jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných povoluje mimořádná výplata jednoměsíční částky nouzových výpomocí stanovených zákonem ze dne 25. listopadu 1920, čís. 625 Sb. z. a n. Tisk 1008.

Zpravodajem za výbor sociálně-politický jest p. sen. Rudolf Pánek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Rudolf Pánek: Slavný senáte! Zákonem ze dne 25. listopadu 1920 byl státním zaměstnancům poskytnut nový drahotní přídavek ve formě nouzové výpomoci, a to o 100 % zvýšený s platností od 1. listopadu 1920. Jak jest slavnému senátu známo, tehdy přijala poslanecká sněmovna usnesení docela jiné, přijala tak zvaný návrh posl. Brodeckého, kterým mělo se dostati státním zaměstnancům daleko vyššího zvýšená drahotních přídavků, totiž dalšího zvýšení o 100 %, což by bylo vyžadovalo nákladu asi 800 milionů Kč. Budiž konstatováno, že státní zaměstnanci až na nepatrné výjimky v uvážení těžké situace finanční našeho státu odmítli takřka jednomyslně toto zvýšení, tento návrh posl. Brodeckého, což bylo také naší veřejností domácí i zahraniční vděčně kvitováno. Tehdy byli státní zaměstnanci jistě v kritické situací a přece ukázali se býti tolik loyální vůči státu, že prostě se zřekli toho, co jim nabízela poslanecká sněmovna. Zde v senátě jsme opravili tento návrh a tehdy jsme přijali resoluci, jak jest dobře známo, kterou, jsme jaksi zachránili vládu před krisí, zachránili jsme zde do jisté míry bývalého ministra financí dr Engliše. My jsme návrh ten poopravili, státní zaměstnanci se spokojili a přijali jsme zde resoluci, kterou jsme vyzvali vládu, jak je známo, aby vláda k prvnímu lednu 1921 připravila příslušný návrh zákona, kterým by se upravily požitky státních zaměstnanců ve smyslu usnesení poslanecké sněmovny, krátce, aby se upravily jiným způsobem požitky státních zaměstnanců. Ale nestalo se nic. Úřednická vláda nepřišla ani s úpravou těchto požitků, ani se stabilisací požitků státních zaměstnanců, což by nebylo pro aktivní státní zaměstnance vyžadovalo takřka žádného nákladu. Úřednická vláda nepřišla ani se služební pragmatikou, krátce úřednická vláda nevykonala pro státní zaměstnance ničeho, můžeme aspoň říci - téměř ničeho. Končí tudíž velkým passivem pro státní zaměstnance a snad jediným aktivem jest, že máme co činiti s velkou nespokojeností v řadách státních zaměstnanců, kterážto nespokojenost v mnohých resortech, kde jest mnoho personálu, nabývá povážlivé tvářnosti. My teprve nyní, jak jest viděti, chceme odčiniti to, co bylo jaksi spácháno na státních zaměstnancích, že jim ten tak zvaný říjnový příplatek nebyl vyplacen, poněvadž za to, že se státní zaměstnanci tak loyálně vůči vládě zachovali, bylo jim slíbeno tehdy v prosinci že jim bude vyplacena kvóta za říjen vypadající, tedy nepatrná záplata, a teprve dnes - ač máme srpen - přichází se s touto předlohou, aby se státním zaměstnancům dostalo toho nepatrného zbytku, který jim byl tehdy slíben.

Já věru jsem měl docela - řeknu to otevřeně - jiné mínění o významu a opravdovosti sněmovních resoluci. Já měl za to, že senát nebude dělati resoluce pouze snad pro okna, nebude dělati resoluce na sklad, že bude vždycky působiti k tomu, aby resoluce přijaté v senátě znamenaly tolik jako zákony. Bohužel, nedošlo k tomu a já očekávám, že na podzim odčiníme to, co bylo spácháno na státních zaměstnancích, že na podzim teprve příští parlamentní vláda bude moci vyhověti těmto požadavkům státních zaměstnanců, Ale já bych si přál také, aby senát dbal poněkud své prestyže. Jestliže se mu nepovedlo uplatniti svůj vliv u úřednické vlády, aby ho uplatnil u příští parlamentní vlády, aby se státním zaměstnancům dostalo toho, co jim bylo tou resoluci slíbeno.

Doporučuji přijetí tohoto zákona, jímž se má dostati státním zaměstnancům oné tak zvané nouzové výpomoci, totiž kvóty na říjen, k přijetí v nezměněném znění, jak bylo usneseno poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového p. sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Ve věci meritorní právě přednesl důvody pro přijetí této osnovy pan senátor Pánek. Pokud se týká krytí vydání tohoto, rozpočtový výbor přiklonil se k návrhu vládnímu a doufá, že výnosem daní bude možno také tento větší výdej krýt. Nestačí-li větší výnos daně, jak si vláda slibuje, nezbude nic jiného, než abychom sáhli k tomu fatálnímu prostředku z nouze, totiž k úvěrové operaci a v tom směru dává se zmocnění v §u 2 ministru financí. Uznávám těžké postavení úřednictva a že vláda jest vázána již částečně tím, že úřednictvu tuto výpomoc říjnovou dá - třeba s těžkým srdcem - ale musíme přece slavnému senátu navrhnouti, aby k těmto finančním operacím dal své svolení. Proto navrhujeme usnesení poslanecké sněmovny ku přijetí a zároveň přijetí resoluce, vytištěné ve zprávě rozpočtového výboru.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu senátoru Polachovi.

Senátor Polach (německy): Velevážené dámy a pánové! Připojuji se k mravnímu rozhořčení, jež obsaženo jest ve slovech zpravodaje pana kolegy Pánka. Tato věc s vyplacením říjnové výpomoci úředníkům má pravou historii utrpení. Prosím! Přijetí návrhu tenkráte se odůvodňuje a doporučuje tendencí drahoty, která postavení veřejných úředníků, státních úředníků, podstatně zhoršuje. Ale tento průtah provedení slibu po dobu tří čtvrtí roku, v době, kdy následkem drahoty postavení státních úředníků valně se zhoršilo, jest o jednu příčinu více, která zodpovědnému činiteli ukládá za povinnost, aby nyní skutečně nemeškal ani okamžik a splnil dané slovo. Velevážení! Chvat, s jakým dnes probičujeme přes 40 zákonů, měl by také býti výzvou ku chvatu pro vládu a pro ty činitele, kteří úředníkům provedení věci této ták dlouho zdržovali. Kolega Pánek vám přece vyložil dějiny této věci. Od listopadu byla věc protahována nejdříve do prosince, kdy vládla prohlásila, že přikročí k provedení věci. Po velmi srozumitelné připomínce se strany úředníků, po době více než čtyř měsíců, nevím, v dubnu nebo květnu, byla konečně vyplacena první část této říjnové výpomoci s pohrůžkou, že by musela býti vrácena - bylo by to bývalo veselé, jak by se to bylo provedlo, aby ji úředníci vrátili - kdyby výplata nebyla schválena zákonem. A dnes, kdy se rozcházíme, v měsíci srpnu, věc ta stále ještě není vyřízena, a stále ještě byla připojena opatrná poznámka k přijetí tohoto návrhu, že finanční ministerstvo bude hleděti úhradu, resp. bylo vyzváno oběma výbory, sociálně-politickým a rozpočtovým výborem, aby ze zvýšených příjmů daňových tuto povinnost splnilo. Tuto nesmírnou opatrnost, tuto přesnost vláda jinak všude nejevila ve všech těch návrzích, jichž přijetí nám dnes doporučovala. Již kol. dr Heller na to poukázal, že v řadě návrhů a právě v návrhu, kterýž jste bezprostředně přeci tímto návrhem přijali, o úhradě a o nutnosti zabezpečení úhrady nebylo řeči, že však zde v tomto případě, kdy se jedná o věc pro úřednictvo tak důležitou a nezbytnou, tato opatrnost hnána jest tak daleko, že úředníky musí zachvátiti pocit roztrpčení. A velectění, tato otázka přece zajisté není otázkou, na níž by bylo lze pohlížeti se stanoviska národnostního. To ovšem činí kol. Klečák, jemuž se podařilo předešle a také dnes v řečech, ve kterých nebylo ani slova o národnostní otázce, v nichž oba řečníci zúmyslna národnostní otázku vyřadili, zcela polemickou úvahu převésti na národnostní kolej, patrně v tomto případě již s ohledem na to, že užší jeho stranník návrh hájil. V tomto případě však by mu asi bylo sotva možno zjednati souvislost s otázkou národnostní. Tedy, velectění, vyzýváme vládu, aby si vzala příklad ze spěchu nás starých pánů v tomto sboru, a aby přikročila k bezodkladnému provedení této věci a alespoň jedním dobrým skutkem před svým odchodem si zjednala poněkud příjemnou vzpomínku u úřednictva. V tomto smyslu vás prosím, abyste jako vážný svůj projev vůle jednohlasným přijetím předloženého nám návrhu vyslovili, že pro vládu není jíž možnou žádná výmluva, žádný odklad, aby slib dávno splatný konečně splnila. (Souhlas).