Tedy proto mohl jsem s dobrým svědomím a po podrobném prozkoumání celé předlohy doporučiti ústavně-právnímu výboru, aby tuto předlohu, jak byla usnesena v poslanecké sněmovně, beze změny schválil. My docílíme uspíšením účinnosti zákona daleko většího prospěchu pro obce, nežli kdybychom se dalšími změnami snažili zákon ještě zdokonaliti. Ostatně v této věcí praktické zkušenosti nemůžeme říci, jak které to ustanovení zákona v praksi se osvědčí, a na základě zkušeností dalších bude vždy příležitost nějakou částečnou novelisací některý předpis v tom neb onom směru změniti.

Tedy já se přimlouvám, aby slavný senát schválil usnesení poslanecké sněmovny, třeba bych měl některé pochybností z důvodů právě přednesených. Poukazuji tu ještě na tu okolnost, že obecní hospodářství dostalo se vedle těch válečných poměrů do krise hlavně proto, že nemělo dostatek pravidelné úhrady. Tento zákon stanoví daleko lepší basis pro úhradu obecních potřeb a již z tohoto hlediska zabezpečuje možnost sanace obecního hospodářství. Dříve obce neměly mimo přirážky ku přímým daním, mimo některých spotřebních daní, jako jsou z vína a z masa, a mimo samostatných dávek, jako jest dávka z nájemného a dávka z piva, vlastně žádných dostatečných pramenů úhrady pro své vydání, vyplývající z rozsáhlé samostatné i přenesené obecní působnosti, kdežto dnes se dává obcím možnost daleko lepších pramenů příjmů, jak jest z celé osnovy z oddělení o úhradě viděti. To jest jistě určité plus, určitá velká přednost této předlohy, kterou jest potřebí co možná nejdříve přivésti k uskutečnění. Tedy proto doporučuji, aby byla beze změny schválena.

Ovšem jedné věci nemohu opomenouti ještě, abych neřekl, že totiž vládní návrh předložený poslanecké sněmovně o této věci je datován z 9. ledna a že nám se dostává ta předloha ku projednání teprve teď v srpnu, v době, kdy jsme zahrnuti spoustou důležitých a dalekosáhlých předloh, sotva 6 neděl před účinností zákona, která je stanovena na den 1. října. Tu by si bylo přáti v zájmu dokonalejší zákonodárné práce, aby senát nebyl stavěn do takové situace aspoň v budoucnosti.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. sen. Klečákovi.

Sen. Klečák: Slavný senáte! Vláda předložila zároveň s návrhem zákona, kterým se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní, návrh zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.

V důvodové zprávě, kterou návrh ten provázela, vyložila podrobně důvody, které ji k tomu vedly.

Jest to jednak snaha, aby se starostům a členům zastupitelstev obecních dostalo pokud možno přesného návodu, jak si mají v hospodářství obecním počínati, jednak snaha usnadniti obcím, aby mohly, nezvyšujíce přirážky, opatřiti si příjmy potřebné k úhradě nákladů, jmenovitě poměry válečnými a poválečnými ohromně vzrostlých.

V ohledu prvním však zacházela osnova vládní poněkud daleko, pokud obmezovala volné uvážení obecního zastupitelstva o tom, jaké jsou úkoly a potřeby obce, a vyžadovala pro rozpočty obecní schválení dohlédacích úřadů, jakmile by bylo nutno vybírati obecní přirážky k přímým daním ve výměře, vyžadující schválení dohlédacího úřadu.

V té příčině také poslanecká sněmovna vystihnuvši nebezpečenství, hrozící z toho obecní samosprávě, ustanovení ta změnila, a dovoluji si v tom ohledu poukázati jmenovitě na úplně přepracovaný § 7.

Nechci se zabývati podrobně ustanoveními návrhu zákona, jednajícími o rozpočtu, o vydáních a jejich poukazování, o účtování, sestavování účtů a dozoru, která zajisté budou míti blahodárný vliv na způsob hospodaření v obcích. Ta došla svého ocenění již ve zprávě p. referenta výboru ústavně-právního.

Naproti tomu mi budiž dovoleno, abych se krátce dotkl kapitoly o úhradě.

Při jednání o osnově zákona, jímž se přikazuje výnos některých státních daní samosprávným svazkům, bylo podotknouti, že pomoc tam poskytnutá nestačí, aby vytrhla obce z tísně, do které se dostaly po většině ne vlastní vinou, nýbrž vinou poměrů a jmenovitě úkoly, jim v době poválečné nově uloženými.

Bojím se, že ani pomoc, jakou jim přináší osnova zákona, o nějž právě jde, nepřivodí úplnou sanaci obecních financí, doufám však, že aspoň značně zmírní nesnáze, v jakých obce jsou.

Pokud jde o hospodaření s obecním jměním, nutno vítati ustanovení §§ 21 a 22, jimiž se obcím přímo ukládá, aby tvořily obnovovací fondy. Zkušenosti - jmenovitě novější doby - ukázaly, jakým otřesům jest vydáno hospodářství obce, která jest nucena náhle podniknouti větší opravy na svých budovách a pod., nebo nahraditi části strojního zařízení ve svých podnicích atd. Jsou tedy tato ustanovení způsobilá, aby do hospodářství obecního přivedla jistou stabilitu.

Stejně vítati jest ustanovení §ů 26 a 27, kterými jest dána možnost, aby jednak od osob, kterým některá zařízení obce přinášejí zvláštní prospěch, byly žádány příspěvky na zřízení a udržování takových zařízení, jednak aby závody, jejichž existencí vznikají obcím výdaje, kterých by jinak neměly, byly přidrženy k částečné úhradě těchto výdajů a to vedle přirážek, které podle ustanovení zákonných povinny jsou platiti.

Ustanovení §§ 28 až 39 dostává se berní výsosti obce jakožto veřejnoprávního svazku jasnějšího a přesnějšího vymezení, než tomu bylo dosud.

Jest zajisté všeobecně známo, s jakými obtížemi byly posud obcemi sestavovány rozpočty a hledána úhrada, jaké potíže stavěly se obcím v cestu a jak dlouho to obyčejně trvalo, než byla ta která dávka povolena. Již v tom jest spatřovati pro obce značnou výhodu, dostane-li se jim navrženým zákonem přesných pokynů o tom, které dávky a v jaké výměre jsou oprávněny zavésti, a omezí-li se pokud možno počet úřadů o povolení rozhodujících. Bude ovšem věcí vlády, aby vydala vzorná pravidla, o nichž se osnova zmiňuje, co nejdříve.

Osnova zákona obsahuje také v § 31 ustanovení o tom, v jaké výměře lze se usnášeti o přirážkách k daním přímým. Posavadní ustanovení neposkytovala v té příčině pro samostatné rozhodování obcí valné prostory a bylo nutno ve většině případů domáhati se k povolení přirážek i souhlasu úřadu politického a finančního. Budoucně tomu tak nebude; jednak jest zvýšena výměra, do které obec nepotřebuje vyššího schválení vůbec, pak i ona, do které mohou dohlédací úřady samosprávné bez ingerence orgánů státních rozhodovati. Vedle toho pak se na dále vyžaduje pouze souhlas úřadů finančních tak, že obcím bude lze dojíti povolení usnesených přirážek mnohem rychleji, zvláště když se v zákonu ukládá všem úřadům; o žádostech za povolení přirážek rozhodujícím, aby o takových žádostech rozhodly vždy nejdéle do 2 měsíců, kdy k nim žádost došla.

Daním výdělkovým dostává se v osnově zákona zvláštního povšimnutí, pokud jde o výměru přirážek přípustných. Jest to jednak ustanovení, že k povolení přirážek k dani výdělkové přes 200 % jest potřebí souhlasu finanční správy (u jiných teprve přes 300 %) jednak ustanovení §u 32, kterým se přechodně pro léta 1920 a 1921 stanoví nejvyšší přípustná mez zatížení podniků podrobených výdělkové dani podle II. hlavy.

Myslím však, že ustanovení tato jsou odůvodněna a také v zájmu obcí, kterým musí zaležeti na tom, aby podniky průmyslové a obchodní prosperovaly a mohly jim přispívati ve formě přirážek k přímým daním na úhradu obecních potřeb.

Považuji však za povinnost při projednávání tak význačného zákona prohlásiti, že pro příště bude vyloučeno, aby od rozpočtového výboru bylo žádáno, aby týž během několika hodin práce přehlédl, případně opravil a doplnil zákony, jimiž má se prospěti nejenom našemu občanstvu, ale též i státu a jimiž se máme representovati před celým vzdělaným světem.

Podobná práce jest nedůstojná jak pro výbor rozpočtový, tak i pro celý senát Národního shromáždění republiky Československé. Jestliže Revoluční Národní shromáždění stvořilo jak poslaneckou sněmovnu, tak i senát, tedy žádáme, aby každá vláda republiky Československé respektovala jak poslaneckou sněmovnu, tak i senát. Jsme činitelem rovnocenným a nejsme a také ani nesmíme být v zájmu cti našeho státu vasalem určité složky naší ústavy. Nechceme povyšovati se nad jiné, nemožno však od nás žádati, abychom sami sebe znehodnocovali. Jestli v přítomné době propůjčili jsme se k výkonu, jemuž v dějinách parlamentarismu není rovno, tedy jsme tak učinili jedině proto, že zájem státu a blaho občanstva stavíme nad osobní zájmy, nad zájmy stran. Učinili jste tak z úcty a z lásky k velikému našemu učiteli, presidentu státu, a učinili jsme tak rádi. Žádáme však, aby v době příští dostalo se nám významu, jaký nám podle ústavy náleží a patří. Nestane-li se tak, najdeme již cesty, abychom si respekt zjednali sami.

To jsem považoval říci zcela, otevřeně. Jménem rozpočtového výboru sděluji, že rozpočtový výbor na základě svého usnesení ze dne 11. srpna 1921 plně připojuje se k usnesení výboru ústavně-právního, a prosím, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno beze změny.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu senátorovi Löwovi.

Sen. Löw (německy): Slavný senáte! Politické poměry v tomto státě a obzvláště národnostní potíže, ve kterých se nalézáme, přiměly nás v posledním čase k tomu že jsme proti vládě a také proti stranám většiny použili ostrých slov. Buďte ubezpečeni, že nám by bylo bývalo mnohem milejším, kdybychom k takovýmto ostrým výrazům nebyli bývali nuceni, bylo by nám bývalo mnohem milejším, kdybychom se byli mohli věcně zúčastniti při poradách o zákonech, které byly slavnému senátu předloženy. Bylo by nám tak bývalo možno odstraniti leckterou krutost, kterou tyto zákony vykazují, aby také lid venku, na který také musíme bráti zřetel, snaze je snášel.

Ale nezbývalo nic jiného nám, a nezbývá následkem toho menšině, ještě k tomu menšině, která z různých příčin tvoří menšinu, jakou jsme my proti stranám většiny, také v národnostním ohledu, nic jiného, než-li prováděti kritiku zákonů, vlády a stran. Tak jest tomu také s tímto zákonem. Předložili jste nám zákon, který obsahuje 60 paragrafů, a jakkoli by obce nutně potřebovaly, aby obdržely od vlády podporu co nejrozsáhlejší, vidíme přece, že výměna, na kterou za to musejí přistoupiti, jest tak velká, že by mnohem raději se podpory zřekly, kdyby jim byla dána možnost, aby nadále podržely to, co při tom musejí dáti výměnou.

Jest pravda, že obce žijí za nejvýše obtížných poměrů. Za války jim nebylo možno udržeti své příjmy na stejné výši, příjmy klesaly od měsíce k měsíci. Příjmy obcí, ponejvíce nepřímé příjmy a přirážky, které se obyčejně omezovaly na nápoje a potraviny, zmenšily se během války, ale za to výdaje nesmírně stouply, výdaje, které jednak vyplývají z působnosti obce samotné a výdaje, které jim vláda uložila jako podpory, které stát pozůstalým po narukovaných dával; tyto podpory nestačily a obce musely sáhnouti do pokladny, skorém vždy prázdné, a musely z ní pozůstalým doplniti státní podporu, takže také zde nastalo oslabení obecních financí, které mělo dosti značný význam. Ale ještě více: když přišla doba poválečná, neviděli jsme, že by se byly obecní finance posílily, naopak, horšily se stále více. Následkem demobilisace, následkem vyloučení zajatých z vyživovacích podpor a z podpor podle zákona z 20. února 1920, že tedy tito poukázáni byli na chudinskou podporu obcí, což opětně obcím způsobilo značné výdaje, musely obce zase sáhnouti do pokladny, aby nedaly zahynouti ubohým, politování hodným lidem, jejichž živitelé se ještě nalézají v cizině jako zajatci. Ale netoliko vláda sama uložila obcím různé těžké úkoly - ne snad, že bychom v mnohém ohledu s tím nebyli srozuměni. Chci jen poukázati na zákon o obecních zřízencích, jenž zajisté byl nutný, ale jestliže obcím byla ukládána taková břemena, pak mělo také býti postaráno o to, aby je obecní zastupitelstva nenesla sama, nýbrž že stát musí něčím spolu přispěti, aby břemena byla učiněna snesitelnými. Obecní knihovny a vše možné, čeho si lze domysliti, uloženo bylo obcím, k čemuž ovšem musí býti dáno svolení, poněvadž vidíme, že to znamená jen pokrok. Ale tu bych zase myslil, aby vláda alespoň něčím přispěla, aby nebylo vše uvaleno na bedra obcí. Nejtěžší, co zákon vyslovuje, jest to, že obce by vlastně pozbyly své samosprávy. Ve staré rakouské ústavě byla věta, ve které se praví: Svobodný stát může býti vybudován pouze na základech dobře spravovaných svobodných obcí.

To bylo dříve zásadou států, pokud jsme měli státy. A mám za to, že v novém poměru státním, v němž se nyní nalézáme, mělo by to tím spíše býti základní tendencí státu, aby si zjednal budovy, které skutečně tvoří základ státu, které by tvořily základní pilíře státu. Ale vezmeme-li státu základní pilíře, obcím jejich existenci, jejich samosprávu, nebudou-li obce více pánem ve svém vlastním domě, budou-li obce vlastně spravovány osobami cizími, pak tomu již tak není, aby stát mohl říci, že se opírá o základy dobře spravované svobodné obce, a jestliže tedy obce musejí zaměniti svoji samosprávu za malé podpory, které od státu obdrží na daních, pak nemůže nikdy býti vzbuzen pocit, že jsou podporovány. Žádá-li stát, aby se obce vlastně staly tajnými policisty a bděly nad tím, aby daň z obratu a pod. správně byly odváděny, obdrží-li pak z vděčnosti za to několik procent z výtěžku daně z obratu, jest to zase tak těžká úloha pro obce, a měly by zajisté všechnu příčinu brániti se proti tomu, aby na takovouto podporu byly poukázány. Jak řečeno, obce by mnohem raději zůstaly u své samosprávy, nežli aby dostávaly podporu za to, že se propůjčují k špiclovským službám. K tomu máme v obcích ještě od státu přenesenou působnost, zajisté zatížení, které jest nesmírné. Musíme spolupůsobiti při odvodech, při všem možném. Také to jest věcí, která by státu neměla býti tak lhostejnou, a jestliže stát přibírá také obce k spolupůsobnosti, musel by je na jiný způsob podporovati, nežli tím, že přímo nebo nepřímo máme spolupůsobiti při vymáhání daní, jichž stát nutně potřebuje, a podílem na těchto daních.

Bylo by zapotřebí promluviti o tomto zákonu všeobecně, ale přiznáte mně, že pro krátkost času, jenž mně jest dán, nemohu se zákonem dopodrobna zabývati. Zákon, jenž obsahuje 60 paragrafů, nelze za 15 minut podrobiti řádné kritice. Ale vidíme-li již úvod, přihlédneme-li k paragrafu 10, podle něhož starostové obecní se mají činiti zodpovědnými za výdaje, jež nebyly provedeny způsobem řádným, tu není obce, která by nemusela sáhnouti k tomu, že musí někdy přikročiti k výdajům, aniž by tu bylo úhrady nebo usnesení obecní rady!

Činí-li se tedy v tomto § 10 starosta obce zodpovědným za to, pak přivodíte poměry, že lidé za takových okolností odmítnou spolupůsobiti v obcích, musí-li býti ještě odpovědnými za výdaje, které v obecním hospodářství někdy jsou nutny. Pak praví se v zákoně také, že vedení knih musí býti takové, jak je dozorčí úřad předpisuje. Chtěl bych viděti takové vedení knih! Promiňte mi, když vyřknu to tvrdé slovo, připadá mi to tak, jako bychom dostali vedení knih, jaké bylo ve státním obilním ústavě, tedy po celá léta vůbec žádných knih a dokladů! Jsme zajisté toho mínění, že to, co s hůry přichází, není vždy nejlepší, a že bychom se vlastně proti tomu museli brániti. Usnesli jsme se před krátkou dobou na zákoně, který omezuje svobodu stěhovací, zákonu ze dne 17. března 1921, jímž dává se obcím možnost, omeziti přistěhovalectví, poněvadž od počátku války nelze zaznamenati příbytku bytů a bytová nouze v obcích tudíž den ze dne se vzmáhá, takže mnohé obce své chudé nemůže umístiti ani v komorách, nýbrž musí je nechávati přespati v dřevnících anebo ve vězení. Ačkoli jsme proti tomuto zákonu, poněvadž jsme proti každému omezení osobní svobody, považovali jsme přece tehdy za nutné, aby se o tomto zákoně ze dne 17. března 1921 zde stalo usnesení, poněvadž jsme mysleli, že tím bude dána obcím možnost, aby setrvaly alespoň na státu quo, t. j., že se nedostanou do ještě větší bytové kalamity. V tomto zákoně se praví, že ministr může dáti obcím právo, aby tohoto zákona užily. Ale co říkáte tomu, když vám prohlásím, že jsou obce, které jíž začátkem května o toto přivolení žádaly a dosud od vlády žádného vyřízení neobdržely! Vidíte, jak se zákona užívá, vidíte, jak vláda jedná, když se jí dává možnost, aby z vlastního popudu anebo cestou nařizovací přivodila zlepšení nebo změnu při provádění zákona. Vidíme, že bytová nouze v obcích den ze dne vzrůstá a se zhoršuje K tomu ještě přichází, že váleční lichváři a keťasové platí nájemné, které pro dělníky v jednotlivých obcích je nedosažitelné. A následkem toho mají majitelé také všechnu příčinu, aby své nájemníky při nejmenší příležitosti dostali z bytu, poněvadž mohou byt lépe zpeněžiti, jiným dráže pronajmouti, než tomu bylo posud. Zákonem měla by tedy býti dána možnost zabrániti tomu, aby cizí keťasové a váleční lichváři se nastěhovali do obcí a byty zbytečně zdražovali. A musíme-li na zmíněné povolení čekati v obcích po celé měsíce, jakou důvěru můžeme míti k vládě, která s takovou lehkovážností přechází přes zákony, které mohou s sebou přinášeti tak nesmírné účinky pro obce? Vidíme tedy, že sice od začátku zákona až ku konci obcím něco má býti dáno, že však v něm jsou obsažena tak závažná ustanovení, že při nejlepší vůli proň hlasovati nemůžeme a že také musíme odmítnouti zaň zodpovědnost z té příčiny, že nám nebyla poskytnuta možnost na tomto zákoně věcně spolupracovati, poněvadž jsme viděli předem, že ujednání již byla hotova a že jest nám nemožno zúčastniti se věcných porad a domoci se nějakým způsobem změny na tomto zákoně. Také zde v plenu před branami veřejnosti nečiní se nám to možným, abychom zákon podrobili kritice a činili návrhy, poněvadž víme předem, že všechny návrhy s naší strany podané beze všeho by byly zamítnuty. A mimo to vidíme takové projednávání 96 bodů, jež jsou na denním pořadu, že by nezasvěcený musel mysliti že se nejedná o tvoření zákonů nýbrž o vyřizování maličkostí. Z těchto důvodů, jak již řečeno, nemůžeme spolu nésti zodpovědnost za tento zákon, jakož i za ostatní zákony o nichž se stalo usnesení, a budeme tudíž hlasovati proti tomuto zákonu. (Souhlas německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není dále nikdo přihlášen. Debata je skončena. Uděluji slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Budiž mi dovoleno na dva z vývodů pana předřečníka krátce reagovati. Zdá se - podle jeho vyjádření - že je mu velice proti mysli ustanovení zákona, kterým se zdůrazňuje osobní zodpovědnost starostova. Já bych tedy tuto věc považoval za velikou přednost tohoto zákona poněvadž jenom takovým ustanovením zákonným bude docílen ten stav, že k hodnosti starosty obecního budou voleni a budou se o ni ucházeti jedině lidé, kteří jsou pro tu věc schopni a kteří budou moci také ty úkoly splniti. Naopak zákon zde musí býti do jisté míry přísný a musí do konce i na tom trvati, aby starosta obecní osobně ručil za to co poukazuje, jinak není žádný pořádek v obecním hospodářství možný. A kdo jiný má býti po tom v této věci zodpověděn? Zákon jde dokonce i dále, že v těch případech, které jsou pochybny, kde se hlasuje v obecní radě o takových poukazech, anebo takové návrhy na vydání že činí zodpovědnými i ty kteří hlasují pro tu věc a předpisuje se hlasování dle jmen. Tedy je viděti, že zákonodárce tu chce podepříti i osobní zodpovědnost starosty dalším osobním ručením jednotlivých členů obecní rady. Naproti tomu ale přehlíží se že je to osobní ručení do jisté míry ulehčeno tím, že zaniká po 4 letech. Až dosud ta věc nebyla vůbec normována takže starosta obecní ručil třebas 30 let. To jest jistě určitá přednost zákona tohoto a rovněž předností tohoto zákona jest, že dává možnost, aby vláda vydala pravidla, vzorky pro vedení knih o obecním hospodářství. To není žádné mentorování obcí, je to dobrá pomůcka, kde ty obce mají knihy dobře vedeny jest dobře nemohou se tím cítit dotčeny. Ale je celá řada obcí, které jsou malé, a které nemají odborných znalců a kterým takováto pomůcka vládní přijde vhod. Tedy to je možno jenom schváliti.

Já se omezuji na těchto několik poznámek a vřele odporučuji slavnému senátu, aby usnesení poslanecké sněmovny beze změny schválil.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím pp. senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Přikročíme k hlasování.

Nebude-li námitek, dám o osnově zákona, která má 3 články o 60 §, o jeho nadpisu, jakož i o nadpisu jednotlivých části, jakož i úvodní formuli hlasovati najednou podle zprávy výborové.

Jsou námitky? (Nebyly.) Není jich.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina.

Osnova zákona s nadpisem a nadpisy jednotlivých částí, jakož i úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má snad pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj se. dr Brabec: Já si dovoluji upozorniti na tiskovou chybu v § 3, odst. 4, tam totiž je napsáno: >Z výnosů mimořádných atd.< a má to slovo >výnosů< býti bez kroužku, tedy >výnosu<, neboť je to číslo jednotné.

Prosím, aby tato tisková chyba byla v druhém čtení opravena.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a nadpisy jednotlivých částí, jakož i úvodní formulí také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a nadpisy jednotlivých částí i úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Přerušuji schůzi na 20 minut.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji další jednání. Na denním pořadu máme dále:

63. Návrh, aby byla zkráceně projednána podle § 55 jedn. řádu zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. inž. Lad. Nováka, inž. Bečky a soudr. na vydání zákona o úpravě cla na automobily, motorové pluhy a motory.

Jedná se o záležitost dotýkající se automobilového průmyslu a jeho celní úpravy, jest tedy s hlediska průmyslu a obchodu třeba, aby byla tato věc urychleně vyřízena.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána. v jediné debatě a to ve lhůtě 1/4 hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina - můj návrh jest přijat. Budeme dle toho pokračovati.

Zpravodajem jest pan senátor Havlena. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Podávám zprávu výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny ohledně návrhu poslance inž. Nováka, Bečky a soudr. o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2679) na vydání zákona o úpravě cla na automobily, motorové pluhy a motory (tisk 2831). Tisk senátu 979. Usnesením poslanecké sněmovny zavádí se vyšší celní sazba na ochranu domácího průmyslu automobilového. Celní tato ochrana, která se tomuto průmyslovému odvětví poskytuje, jest na první pohled velmi značná. Ale při posuzování výše této ochrany jest třeba bráti v prvé řadě zřetel k zvláštním poměrům našich automobilek a pak také k opatření, jaká k ochraně tohoto odvětví průmyslového činí státy, které v této příčině přicházejí zvláště v úvahu. Tuzemské automobilové továrny mají tu zásadní potíž, že musí odebírati z ciziny specielně materialie a součástky, které možno vyráběti jen hromadně, má-li výroba v konkurenci vůbec obstáti. Musí je odebírati z ciziny i z té jednoduché příčiny, že by samy nestačily odebrati potřebné množství k zabezpečení výroby tuzemské. To znamená potom podstatné zdražení výroby. Pokud pak vyrábějí se součástky v tuzemsku, zejména součástky ocelové, nutno žalovati na zjev přímo zarážející, že naše automobilky musí tyto součástky, zejména surovárnám, platiti až o 40 % dráže, než zač je zdejší surovárny dodávají cizině, zejména Rakousku.

To jsou podstatné a velmi závažné podmínky pro kalkulaci našich továren, které potom ovšem cenově proti cizím a přede vším rakouským továrnám neobstojí.

Důsledky toho jeví se na příklad v takovýchto číslicích: Rakousko v r. 1920 vyvezlo 2257 automobilů, z toho do republiky Československé 455 kusů. Dovezlo však pouze 341 kusů, do naší republiky bylo za totéž období dovezeno 660 automobilů, kdežto vývoz obnášeli pouze 303 kusy. Státy, které jsou obchodní potencí daleko silnější nežli stát náš, kde se průmysl teprve sbírá v době poválečné k ustálenějšímu životu a podnikání, v nichž výroba automobilová netrpí takovými potížemi, kupováním součástek v cizině, samy chrání se ke všem těmto výhodám ještě vysokými cly. Činí to na příklad Francie, která přes to, že uplatnila své celní smlouvy s naší republikou klausulí o nezvyšování, sama zvyšuje podstatně tyto celní sazby, rovněž Itálie má dosti značně vysoká cla a podobně Anglie, Amerika atd.

K tomu ještě přistupuje ta okolnost, když jsme se zmínili o Rakousku, o jeho výrobě a vývozu automobilů do ciziny, a ta pro ně veliká výhoda, že jejích valuta jest velice nízká, a přirozeně potom, když náš průmysl při vyšší valutě prodává do ciziny a když přimyslíme si jiné okolnosti, tu přestává býti, nebo lépe řečeno, není konkurence schopen, a to má potom ovšem za následek, že v našem průmyslu jest stagnace zvýšena tím, když výrobky, které se vyrábějí v cizině, v této těžké krisi k nám se dovážejí.

Nezaměstnanost tím zvýšená doléhá potem má široké kruhy dělnické, na veliké tisíce zaměstnanců v těchto továrnách a jest potom věcí veřejného zájmu, aby se učinily pokusy aspoň pro přechodnou dobu průmysl domácí ochránit.

V Československé republice jest celkem v používání automobilů podle sdělení odborných kruhů 5.500, vyjímaje automobily správy vojenské. Při plné výkonnosti našich továren vyrobily by ročně, kdyby všechno dělnictvo bylo zaměstnáno a celé řízení tovární využitkováno na plnou výrobu, na 3.000 kusů, kdežto civilní spotřeba domácí obnáší asi 1.000 kusů. To znamená, že potřebujeme vyvésti do ciziny 2.000 kusů z tohoto průmyslového odvětví. Poněvadž za těžkých cenových poměrů je vývoz nesmírně stížen a v dohledné době znemožněn, nezbývá pro nejhorší dobu než pomáhati aspoň k záchraně trhu domácího pro toto odvětví průmyslu, aby alespoň zdejší konsumenti kupovali od zdejších výroben. Ovšem jest nutno hned při tom říci, že musí býti také snahou našich průmyslových podniků, aby také všude držely stejný krok tam, kde se žádá výrobek dokonalý, a myslím, že ta snaha také zde jest.

Sděluji k tomu, že po tomto opatření přímo volají kruhy dělnické, volají po něm odborové organisace dělnické dotyčného kovodělného průmyslu, volají po něm průmyslníci, dobrozdání Obchodní a živnostenské komory pražské se za toto celní opatření přimlouvá a stejný návrh podán byl také v senátě senátorem dr Fáčkem, Šťastným a soudr.

Když bude u nás tato předloha, toto usnesení poslanecké sněmovny schváleno, bude tím také vyřízen zmíněný návrh senátorů dr Fáčka, Šťastného a soudr. - Tisk senátu 848.

Chtěl bych jenom připomenouti, když jsem se dotkl toho, že i Francie zvýšila cla, že je nutno litovati toho, že zástupci našeho úřadu pro zahraniční obchod neuplatňovali - anebo nechci říci neuplatňovali, snad se jim to nepodařilo - aby v obchodní smlouvě byly automobily a jiné věci, které do této výroby zapadají, pojaty do odstavce minimálních tarifů. Vysloviti toto politování jsem si jaksi nemohl odepříti. Je nutno sděliti ještě, že bohužel i při této předloze nebylo času se všemi těmito věcmi zabývati. Mohou býti z různých stran činěny námitky a konstatuji také, že přímo pan ministr pro zahraniční obchod dr Hotowetz prohlásil mně, jako zpravodaji, že upozorňuje na to, že sazba, která je uváděna pro motory, aeroplány, 15.000 Kč za 100 kg, je příliš vysoká, a že vlastně ani na přepychové věci, jako je hedvábí nebo zlato a podobně, taková sazba není a že upozornil podle svého přesvědčení, že to bude míti za následek příliš vysoké ceny automobilů a že to bude potom také znamenati, že nedostatečný odbyt dnešní bude ještě případně snažen a že se pak tyto výrobky budou kupovati méně nežli dosud.

Avšak z kruhů odborníků se tvrdí, že ta věc není tak tragická, poněvadž při propočítání bude obnášeti clo asi 33 %. Podotýkáme také, že referent úřadu pro v zahraniční obchod o této věci referoval také v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, ale přes toto dobrozdání referenta ministerstva pro zahraniční obchod rozpočtový výbor a potom i poslanecká sněmovna tuto osnovu zákona schválily.