Místopředseda dr Soukup: Referentem za výbor živnostensko-obchodní jest pan kol. dr Přikryl. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Přikryl: Živnostensko-obchodní výbor uznává potřebu, aby vláda v zájmu státního hospodářství měla možnost upravovati obchodní styky s cizinou a přimlouvá se proto za prodloužení žádaného splnomocnění i na léta 1921 a 1922. Současně uznává výbor potřebu umožniti vládě, aby až do uzákonění nového autonomního celního tarifu, mohla upraviti celní sazby po způsobu nařízení ze dne 21. května 1921 tak, aby ochránila náš vývoz před zhoubnou konkurencí zahraniční. Při tom počítá výbor s tím, že uvolněno bude povolovací zřízení pro obchod zahraniční, jak v důvodové zprávě ministerstva obchodu se slibuje. Já se přimlouvám, jménem výboru živnostensko-obchodního, aby zákon vládou podaný přijat byl souhlasně se sněmovnou poslaneckou.

Místopředseda dr Soukup: Pan zpravodaj hotov? Ke slovu se přihlásil, pan sen. dr Dula, prosím, aby se ujal slova.

Sen. Dula: Slávny senát! Vysokoctené dámy a pánovia! Prosím vysokoctené predsedníctvo, aby mi dovolené bolo vyhovieť povereniu, ktoré som dostal od všetkých slovenských kolegov.

Ctený senát prosím, aby láskave v známosť vzal osvedčenie, na ktorom sa slovenskí členovia senátu usniesli:

Velké sklamanie musí cítiť každý, kto o našich súsedoch Maďaroch predpokladal, že skonsolidovaním vnútorných pomerov v našej republike sa usmieria a že uspokoja sa so zmenou, ktorá v ich položení nastala.

Priamy opak toho predpokladu zakusujeme. Čím viac sa blížime k normálnym pomerom, tým viac rastie ich netrpelivosť, nervozita a nevraživosť proti našej republike.

Povestný Viktor Dvorčák, o ktorom sme pred prevratom na Slovensku ani potuchy nemali, hneď za prevratu vstúpil do služieb maďarských, ale na ten čas spokojil sa s uzurpovaným pretendetstvom predsedníctva slovenskej národnej rady. (Hlas: Republiky - já jsem tam byl!) Dnes, vydržovaný súc v Paríži Maďarmi, dáva sa vo francúzskych časopisoch oslavovať ako >najpopulárnejší slovenský spisovatel<, ako >najpovolanejší znateľ slovenských vecí< a >veliký priatel Francie<. A takto súc predstavený francúzskemu obecenstvu, poučuje ho, že Česi so Slovákmi sú takými bratmi, ktorí sa predtým nikdy nevideli a neznali, ktorých povahy sú naprosto rozdielne. Stotožňovanie Slovákov s Čechmi je vraj mystifikáciou, ktorej sa dopúšťa český imperializmus. Jazyk slovenský je vraj celkom iný než český. Príslušnosť Slovákov k Maďarom chce zdôrazniť zvlášte tým, že i všetky rieky a všetky cesty sbiehajú sa do Dunaja, smerom k veľkej maďarskej rovine. Slováci si vraj prajú svoju nezávislosť podoprieť úzkym spolkom s Maďarskom a Poľskom. Majú vraj túže latinskú vzdelanosť, to isté náboženstvo, tieže hospodárske záujmy. Česi zaviedli vraj na Slovensku hrúzovládu a počet uveznených Slovákov v povestných českých žalároch sa odhaduje na 232.000. To je vraj pre slovenských vlastencov nesnesitelná situácia, trvá sice už 2 roky, ale čoskoro sa vraj skončí krvavým kúpeľom. Slovenský národ vraj motykami a kosami zaženie českých votrelcov. Pittsburghská smlúva neodpovedá vraj žiadostiam slovenského národa, len želaniam Čechov a niekoľkých agentov, stojacích v ich žolde.

Takými vylhanými informáciami zaplavuje renegovaný Viktor Dvorčák a jemu rovná cháska Maďarmi vydržovaných agentov väčšie menšie francúzske časopisy.

Nám slovenským ľuďom, riadne zvoleným senátorom nemôže byť ľahostejné ako si cudzozemsko a zvlášte nám priateľsky naklonený francúzsky národ predstavuje náš pomer k našim spoluobčanom a k našej republike.

My nemôžeme strpieť, abysme tak, ako sa to dialo v Uhorsku, i v našej Československej republike pokladaní boli za národ podmanený. Ani maďarská teória nemala dejinného podkladu a bola vybájená len v zaujme snadnejšieho udržania nášho národa pod maďarským jarmom.

My sme vstúpili do sväzu nám s bratmi Čechmi spoločného, Československej republiky, na základe práva sebeurčenia, ktoré nám víťazné svetové veľmoci priznaly, na základe spoločnej, rodnej a kultúrnej totožnosti a krvavých obetí našich synov a bratov, ktoré oni v zaujme našej svobody a víťazstva spravedlivej veci víťazných svetových mocností na všetkých bojištiach predošlej svetovej vojny hrdinsky donášali.

Pokiaľ národ slovenský nemal všeobecným volebným právom vyvoleného zastupiteľstva v zákonodarstve, vyslovil sa skrz svojich synov, ktorí už pred prevratom hlásali, že chce sa sliať v jednotný štátny útvar so svojimi rodnými českými bratmi. To sa stalo 30. októbra 1918 v slávnostnej Turčiansko-svätomartinskej deklarácii, ktorú si slovenský ľud celého Slovenska hneď po jej vyhlásení s veľkým oduševnením osvojil. Ani jedného jediného protestu nedošlo z celého Slovenska proti tejto deklarácii, ale pravda jednomyselné prejavy súhlasu s ňou i z najmenších a najvzdialenejších obcí Slovenska.

Po vynesení nového volebného zákona revolučným Národným shromaždením, národ slovenský svým pristúpením k voľbám do zákonodarných sborov našej republiky vo všetkých volebných okresoch ratifikoval shora naznačenú deklaráciu.

Nemôže tedy byť ani reči o tom, že by slovenský národ, len Čechmi znásilnený, bol sa podrobil spoločnej Československej republike.

S rozhorčením a opovržením odmietame v základe lživé informácie, ktorými Dvorčák a jemu rovná, Maďarmi zakúpená, cháska, zavádza francúzske obecenstvo v časopisoch Maďarmi zakúpených, ktorými kydajú hanu na našich českých spoluobčanov, ako našich udajných utlačovateľov. Dúfame, že týmto lživým informáciam žiaden súdny človek nesadne na lep.

Pôvodcom týchto lživých informácií však pripomíname, že všetok ich vztek je márny. Slovenský národ sa nevrátí do maďarského jarma! (Výborně!) Čo bolo, nie je už a viac nebude! (Výborně!) My spolu s našimi českými bratmi svorne stojíme za našu Československú republiku ako múry hradné. Dobre sme si vedomí, že len takto odoláme každému, proti nám strojenému náporu. (Výborně!)

Samo sebou sa rozumie, že útoky vo francúzskych časopisoch, Maďarmi podujímané, získaných skrz ich agentov, proti integrite nášho štátu a nášmu svornému spolužitiu nezostaly bez ozveny v budapeštianskej žurnalistike. >Pester Lloyd<, dalej orgán maďarského zahraničného ministerstva >Magyar Külpoliiíka< opakujú, ohrievajú informácie svojich agentov a potešujú sa, že napriek mierovým smluvám, i Maďarmi podpísaným, naše zaujatie Slovenska je len priechodnou epizódou, ktorá v najbližšom čase pomine.

My im opakujeme odkaz, ktorý Slovenská centrálna národná rada grófovi Károlyimu na jeho dotaz, čo sa uzavrelo dňa 30. októbra 1918 na martinskom shromaždení, v ten istý deň telegraficky poslala. Odkaz, ktorý sa takto končí: >V prípade slušného susedného zachádzania s nami, naším štátom, vynasnažíme sa všemožne udržovať dobré susedstvo s Maďarskom.<

Pri tejto príležitosti práve my poukazujeme na ten neodtajiteľný smutný fakt, ako Maďari utlačujú nemaďarské menšiny, ktorým nedoprajú ani najmenších práv rečových a politických, zaistených trianonským mierom, ba utláčajú ich väčšmi, než pred vojnou.

Naše národnostné menšiny majú v našej republike všetky občianske a politické práva, kdežto v Maďarsku národnostné menšiny, najmä skoro polmiliónová slovenská, nemajú ani najprimitívnejších kultúrnych a občianskych práv. Naše národnostné menšiny majú všetky potrebné školy, kdežto v Maďarsku nemajú ani jedinej školy, menovite Slováci. (Hlas: Tak jest!)

Našu, chvála Bohu vzkriesenú svobodu my nikdy nezameníme maďarským jarmom! Na tom stojíme a trváme i dnes! (Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): K slovu se přihlásil pan ministr dr Beneš. Uděluji mu je.

Ministr zahraničních věcí dr Beneš: Slavný senáte! Páni slovenští senátoři žádali, abych k projevu tomuto zaujal stanovisko. Pří této příležitosti tedy dovoluji si říci jenom krátce těchto několik slov.

Jest pravda, že v poslední době provádí se jistá nepřátelská propaganda, zejména ve věcech slovenských se strany maďarské a že zejména na tuto propagandu vydává se ohromné množství peněz. Propaganda tato má asi tento charakter:

Jak bylo řečeno, vynakládají se na ni z různých pramenů ohromné sumy peněz. Jest prováděna zejména ve Francii, také v Anglii, ale specielně - jak jsem již řekl - v poslední době ve Francii. Užívá se k ní řada nezodpovědných politiků. Pravidelně jest možno pozorovati, že žádný z vážných politiků a bývalých vážných politiků maďarských se této propagandy nezúčastnní, nýbrž že jsou to právě jen různí političtí desperádové, různí podvodníci a lidé, kteří zde byli právě charakterisováni, jako takový Dvorczák..

Dále jest charakterisována tato propaganda tím, že užívá method, které zde byly naznačeny a které jsou nejlépe charakterisovány vysloveným číslem 32.000 zavřených Slováků na Slovensku. Podobných přehánění, zkřivování pravd a přímých lží všeobecně se užívá a zejména také na mnohých a mnohých místech zneužívá se prohlášení různých našich politiků, zejména slovenských a eventuelně i našich, projevů žurnalistických.

Konečně je charakterisována tato propaganda tím, že se chytá v cizině listů, které mají jistý cíl. Pravidelně jsou to listy druhého, třetího nebo čtvrtého řádu. Nemají mnoho významu, velmi často se přímo za tím účelem listy zakládají a mohu ujistiti slavný senát, že v celku propaganda tato přes to, že se s ní dělá mnoho hluku, nemá takového významu, aby se musila zbytečně v naší veřejnosti přeceňovat.

Jsou to většinou plátky, které se tisknou, jak říkám, s velikým nákladem a velikými penězi, ale pravidelně - ať už jde o anglické nebo francouzské noviny - i tam, kde se vniká do cizích novin, bývá to také jen pomocí prostředků, které nejsou vždy přímé a které neslouží cílům ideálním. Velmi často bývají to také lidé, kteří za války stáli proti naší samostatnosti, kteří byli poraženi výsledkem války, a tudíž se zlobí nyní, že situace dopadla zle a dodatečně stojí ještě proti tomu, co válkou bylo provedeno.

Konečně mohu konstatovati, že propaganda tato specielně v posledních měsících - jak mohl jsem zjistiti a i doklady dokázati - byla do velké míry živena fondy, které náležely a náležejí okolí bývalého císaře Karla.

Vše to má, jak jsem si dovolil naznačiti, v celku nepatrný význam a nesmíme to přeháněti. Je ovšem třeba na to dát pozor, je třeba dobře vidět podstatu toho a zejména si vysvětliti, z jakých psychologických momentů to vychází. A tu je vidět zejména také, že na jedné i druhé straně, jak v tom státu, kterému to má sloužit, tak také v tom, ve kterém se to provádí, je to ve skutečnosti veliký pokus o podvod a házení písku do očí.

Je ovšem pravda, že to odpovídá koncepcím určitých politických kruhů v Uhersku. Musím při této příležitostí konstatovati, že my z naší strany přirozeně musíme se proti tomu brániti, že musíme na ty věci dáti pozor a eventuelně se ohraditi proti tomu a konstatovati, že kdyby takovéto věci oficielně byly podporovány, sousedem, se kterým v dobrých stycích sousedských býti chceme, a jak právě naše celková linie ukazuje, také všemožným způsobem jsme se o to starali.

Dovoluji si také upozorniti, že jsem měl příležitost ukázati i při různých oficielních dohovorech, že přirozeně nemáme a nemůžeme mít nic proti tomu, aby známost o druhém státu, o našem sousedním státu způsobem řádným, spravedlivým a slušným se skutečně šířila. Jde o to, aby, když má náš stát ve druhém státě o sobě známost šířiti, aby to činil vždycky způsobem positivním, nikoli negativním. Je možno dobře povědět, co náš stát a obyvatelstvo je a jaké poměry jsou, ale nepotřebujeme tím kalumnovat, hanobit souseda, můžeme vykládati věcí, jak skutečně jsou a nešířiti věci, jaké toto prohlášení obsahovalo. Proti takové práci jistě správné a dobré, nikdo by nic neměl a nikdo nic mít nebude.

Konečně bych chtěl jen k tomuto projevu konstatovati, že jistě projev má svůj význam a důležitost hlavně z toho důvodu, že v něm byla zdůrazněna jaksi jednotná vůle všech slovenských stran, že proti té charakteristice těch projevů, o kterých právě bylo se strany opačné mluveno, ukazuje se zde na tu nerozbornou jednotu a jednotnou linii politickou, která jest zde mezi Čechy a Slováky přesně a přísně stanovena a zejména - což je důležito - proti charakteru těch, kteří proti nám tyto různé zprávy v cizině šíří, že právě projev tento děje se od právoplatně zvolených slovenských senátorů, zvolených všeobecným přímým tajným právem hlasovacím a ještě mimo to poměrným hlasováním, tedy nad slunce jasněji od nejprávoplatnějších faktorů politických. To je také docela něco jiného, než co se všeobecně vykládá o tom v té nepřátelské propagandě.

A tu dovoluji si zakončiti tím, že mohu konstatovati, že prohlášení toto znamená a musí znamenati zejména vzhledem k zahraničí pro nás dokument, který při příležitosti zahraniční ministerstvo neopomene ukázati, nebo postaviti před oči těm, kteří by se znovu tímto způsobem, nesprávným způsobem, pokoušeli informovati veřejnost.

Za tento dokument tohoto druhu, který jistě je v tomto směru dokumentem důležitým, pánům senátorům slovenským v zájmu státu upřímně děkují. (Výborné! Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Přejí si páni zpravodajové slova?

Zpravodaj sen. dr Přikryl: Nikoliv.

Zpravodaj sen. dr Horáček: Ne.

Místopředseda dr Soukup: Páni zpravodajové resignují.

Přikročíme k hlasování. O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli chci dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy tak hlasovati.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí jest přijata ve čtení prvém.

Ve smyslu pilností přikročíme také ihned k hlasování ve čtení druhém.

Textových změn není?

Zpravodaj sen. dr Přikryl: Nikoliv.

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s osnovou zákona, s nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí se přijímá také ve čtení druhém.

Tím jest tento bod denního pořadu vyřízen a přikročujeme k bodu 57, jímž jest:

57. návrh, aby byla zkráceně projednána podle § 55 jedn. řádu zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, ktorým pozmenujú sa niektoré ustanovizne zákonného čl. I. z roku 1890, jednajúceho o verejných hradských (silniciach) a mýtach na Slovensku a Podkarpatské) Rusi. Tisk 1013.

Výnos silničních přirážek v municípiích z daleka nepostačuje na značně zvýšená vydání silničních. Jest tedy třeba přizpůsobiti zdroje příjmů nynějším poměrům poválečným. Vyhledává tudíž tato osnova zákona urychleného vyřízení ještě v tomto zasedání.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitostí podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě 1/4 hodiny a aby byla řečnická lhůta stanovena na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

58. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona, ktorým pozmenujú sa niektoré ustanovizne zákonného čl. I. z roku 1890, jednajúceho o verejných hradských (silniciach) a mýtach na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Tisk 1013.

Slovo má pan zpravodaj sen. Zimák. Prosím, by se ho uchopil.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Válečným drancovaním a nivočením vedľa iných komunikačných prostriedkov utrpely tiež silnice čili, ako na Slovensku hovoríme, hradské.

Nielen tam, kde automobily a nákladné vozy chodily, sú cesty znivočené, leč spustly tieto všady inde, pretože nebolo času ani sil na ich opravovanie.

Reštaurácia ciest v terajšej dobe naráža na prekážky finančné. Najhoršie je na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

Tam u nás je v platnosti maďarský zákon čl. I. z r. 1890, ktorý ustanovuje prirážky pre municípia, a to k predpísaným štátnym daniam 10 %, v mimoriadnych prípadoch najvyše 13 %.

Tieto prirážky nestačia v dnešnej dobe ani na zaplatenie najnutnejšieho personálu.

Štát sám tiež nie je v stave prevzať opravy všetkých poškodených silnie a postavil sa na stanovisko, aké zaujíma v českých zemiach, aby totiž štát sa staral o štátne silnice a municipia o tie, ktoré im boly sverené v záujme obecenstva svojej oblasti.

Štátu ostane tu ešte dosť povinností vedľa udržovania štátnych silnie budovať nové, čoho je najmä na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi velká naliehavosť, aby hospodársky život nového štátu bol čo najskôr riadne vybodovanou komunikáciou podopretý.

Osnova zákona, o ktorom referujem, sleduje ten cieľ, aby župám a municípiam umožnené bolo vyberať vyššie prirážky, odpovedajúce nákladom na opravy a vydržovanie silníc.

K tomu cieľu je treba zmeny dosiaľ platného maďarského zákona čl. I. z roku 1890 a síce § 22 odst. 1., 2., 3., § 23 a § 28, ako to je v § l osnovy zákona uvedené.

Keď s poverením rozpočtového výboru doporučujem slávnemu senátu túto osnovu zákona ku schváleniu, dovoľujem si pripojiť upozornenie, aby naskutku venovala sa úprave ciest na Slovensku zvláštna pozornosť.

My máme na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi oblasti, kde zúrila beštia svetovej vojny. Máme celý rad rozbúraných mostov a rozbitých ciest.

A poneváč v týchto krajinách zvlášte hrajú silnice dôležitú úlohu v hospodárskom živote, žiadam, aby tejto veci venovaná bola náležitá pozornosť,

S tým záverom doporúčam slávnemu senátu osnovu zákona ku schváleniu. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Přikročíme k hlasování. O osnově zákona (má 2 články), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomu. (Nebyly.)

Nejsou, kdo tedy z pp. senátorů s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, uvedenou ve zprávě výborové, souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přistoupíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Zimák: V § 23, odst. 2, druhý riadok má stať miesto slov >pro niž< >pro něhož<.

Místopředseda dr Soukup: Kdo s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí a opravou chyby tiskové, tak jak byla přijata ve čtení prvém, souhlasí také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona přijímá se též ve čtení druhém a tím tento bod denního pořadu je vyřízen. (Místopřeseda Kadlčák přejímá předsednictví.)

Místopředseda Kadlčák:

59. návrh, aby byla zkráceně projednána podle § 55 jedn. řádu zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění.

Nastalé zdražení životních potřeb ukázalo nedostatečnost drahotních přídavků k pensijním důchodům, jakož i potřebu podstatného zvýšení důchodů. Tomu má býti odpomoženo touto osnovou zákona. Jest tedy i při této třeba urychleného vyřízení ještě v tomto zasedání.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě 1/4 hodiny a aby byla řečnická lhůta stanovena na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

Zpravodaj za výbor sociálně-politický sen. Jílek, za výbor rozpočtový sen. Zimák.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor sociálně-politický p. sen. Jílkovi.

Zpravodaj sen. Jílek: Slavný senáte! Následkem poměrů válečných a drahotních důchod těch soukromých úředníků, kteří podléhají pod pojištění pensijní, byl nedostatečný a tito lidé nemohli z toho býti živi. Proto přichází vláda s návrhem, aby tato hranice důchodová byla zvýšena, jak zároveň usneseno i poslaneckou sněmovnou.

Výbor sociálně-politický senátu se usnesl doporučiti slavnému senátu, aby tuto předlohu přijal, a tím, aby ulehčil těmto lidem, kteří čekají na zvýšení svých důchodů.

Místopředseda Kadlčák: Přeje si pan zpravodaj za výbor rozpočtový slova?

Zpravodaj sen. Zimák: Připojuji se k vývodům pana kolegy.

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena.

Byla mně podána dostatečně podporovaná resoluce sen. Jarolima a soudr. Žádám, aby byla přečtena.

Zástupce sen. tajemníka dr Trmal (čte): Resoluce senátorů Jarolima, dr Hellera, Löwa a soudr. k tisku číslo 997.

>Vláda se vyzývá:

1. aby provedla přiměřenou reformu zákona o pensijním pojištění zřízenců,

2. aby co nejdříve zahájila mezistátní vyjednávání ve příčině pensijních požitků,

3. aby ve smyslu §u 62 a) zákona čís. 89 z.5. února 1920 vydala jednací řád pro jednotlivé zemské ústavy a aby až do 31. prosince t. r. provedla volby do pensijního ústavu na základě uvedeného zákona<.

V Praze, dne 12. srpna 1921. Následují podpisy.

Místopředseda Kadlčák: Slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Jílek: Slavný senáte! Zde podaná resoluce sice má tak dalekosáhlý význam, že není možno jenom tak obyčejným hlasováním ji, abych tak řekl, přijmouti a proto činím návrh, aby resoluce tato odkázána byla sociálně-politickému výboru, který by ji patřičně prozkoumal a pak podal zprávu.

Místopředseda Kadlčák: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona (11 §ů), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Nejsou, budeme tedy tak pokračovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Navrhují pp. zpravodajové nějakou textovou změnu?

Zpravodaj sen. Jílek: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Zimák: Nemám nic.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí v tom znění, jak byla přijata ve čtení prvém také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s tím, aby resoluce sen. Jarolima a soudr. podle návrhu pana zpravodaje byla odkázána výboru sociálně-politickému, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce je podle návrhu pana zpravodaje odkázána výboru sociálně-politickému.

Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je

61. návrh, aby byla zkráceně projednána podle § 55 jedn. řádu zpráva výboru ústavně-právního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.

Jedná se o úpravu finančního hospodářství obecního, která má býti provedena jednotně v celém státě a jest rázu prozatímního. Již tato povaha prozatímnosti svědčí o potřebě rychlého vyřízení.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě 1/2 hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat.

62. Zpráva výboru ústavně-právního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním. Tisk 1027.

Předseda: Uděluji slovo p. zpravodaji sen. dr Brabcovi.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Předloha, o které mám čest referovati, o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním, je již ve svém názvu označena jakožto úprava přechodná, ale přes to je to osnova zákona zvláštní důležitosti a velkého rozsahu, která bude vodítkem pro hospodaření obcím nejenom v době nejbližší, nýbrž - jsem přesvědčen - i v dobách dalších. Je to zákonodárná práce, která byla na základě vládního návrhu poslaneckou sněmovnou - a já to rád a upřímně konstatuji, - pečlivě sdělána na základě skutečných praktických zkušeností, a upravuje finanční hospodářství obcí způsobem takovým, že bude-li ten zákon prováděn svědomitě, bude-li prováděna také ta kontrola nad pracemi orgánů samosprávy obecní, že můžeme dojíti v obcích našich zase k úplně pravidelným poměrům a že může býti skutečně hospodářství obcí našich sanováno.

Já při té příležitosti nemohu, abych nezdůraznil důležitost obecní autonomie. Vidím v obcích základní jednotku veřejné správy prvého řádu, považuji ji za základ demokratické správy veřejné ve státě. A je jistě nejvýš spravedlivo, aby těmto obecním správám, byla věnována největší pozornost, poněvadž zrovna tam občan přichází do styku s veřejnou správou se stanoviska poměrů, tedy se stanoviska poměrů, které jsou mu velice blízké, a také mají i při menší připravenosti a erudici možnost správně chápati a voliti také k řešení naskytujících se otázek správné prostředky. Je to takřka demokratická škola občanů.

Zákon tento obsahuje 2 články, ovšem velmi různého rozsahu, a to článek I., který jedná o finančním hospodářství obcí a článek II., který jedná o finančním hospodářství měst s právem municipálním. Druhý článek jest ovšem jenom několik paragrafů, které obsahují doplňující předpisy vzhledem k právům municipálním. V článku l. jsou oddělení o obecním rozpočtu, o vydání a jejich poukazování, o účtování, sestavování účtů a dozoru, o úhradě a pak ustanovení všeobecná. Ve všech těchto odděleních jeví se snaha podati občanu přesný návrh, jakým způsobem se má při svém zodpovědném úkolu zachovat. Tak zejména velmi jasně se stanoví rozdíl mezi rozpočtem řádným a rozpočtem mimořádným. Kdo prakticky prodělával správu obce, ví, jak se mnoho v tomto směru hřeší, jak se směšují příjmy řádné a mimořádné, přesunují se příjmy jednoho druhu do kategorie příjmů druhého druhu. Je dobře, že zákon tyto věci přesně stylisuje, že vypočítává příjmy rozpočtu řádného, které jsou skutečně pravidelné - a zde mohu zase konstatovat, že poslanecká sněmovna učinila některé dobré opravy vůči návrhu vládnímu, zejména bych zdůraznil v odst. III. § 2, kde vytýká, že mezi příjmy rozpočtu řádného patří příspěvky z výnosu poplatků a dávek obecních již povolených. V těchto případech velmi často bývaly bilance obecní tím způsobem sdělávány, že se do úhrady zařazovaly poplatky a dávky obecní dosud nepovolené a že se tím vlastně celá bilance zkreslovala, když pak povolení poplatků nedošlo, a často to byly dávky, o kterých se předem vědělo, že povoleny nebudou. Tedy takových ustanovení je tam celá řada. Důležitá jsou též ustanovení §u 5, kde se stanoví osobní zodpovědnost starostova, když nešetří předpisů, zejména předpisů o poukazování vydání k výplatě, a stanoví se povinnost k náhradě škody, jakým způsobem povinnost k náhradě škody bezprostředním úřadem dohlédacím, totiž okresním výborem, může býti vyslovena a jak na základě tohoto výroku může soud výši náhrady škod ustanoviti. Takovým způsobem řeší zákon celou řadu otázek, které dosud byly v obecní autonomii spornými a které dnes následkem toho mohou býti i laiky, neodborníky, ze zákona vyčteny anebo snadno prostým zdravým rozumem rozřešeny.

Nebudu probírat veškeré tylo předpisy, poněvadž vzhledem k dnešnímu přesycení denního pořádku jistě by vás to zbytečně unavovalo a myslím, že stačí, když celkem upozorním na obsah celé předlohy a když se dotknu jedné okolnosti, kterou ovšem považuji také za důležitou a nesmí býti opomenuta, která sice není té předloze tak příznivou, ale je to požadavek pravdy a svědomitosti referentské, aby také i na to bylo poukázáno. Předloha tato, jak jsme ji my projednali jistě ve velmi krátkém čase, snad by snesla některé změny a snad i ty změny by jí byly prospěšny. Mám na př. pochybnost o § 6, kde se jedná o povinnosti obecního zastupitelstva, aby se usneslo o rozpočtu nejdéle dva měsíce před počátkem správního roku. Naproti tomu § 42, kde má starosta povinnost oznámiti výši obecních přirážek ku přímým daním orgánům, které obecní přirážky vybírají, teprve do konce května běžného roku, ve kterém se mají vybírat. Tyto lhůty nejsou dosti vhodné, a to zejména lhůtu pro rozpočet bude velmi těžko obecním správám dodržet, aby po projednání bilance v obecní radě, po přípravě tomu předcházející vykonané starostou a finanční komisí, aby již koncern října před 1. listopadem měly rozpočet úplně projednaný i v obecním zastupitelstvu a to tím méně, jelikož pro sdělání rozpočtu jest vždy zapotřebí průměru dosavadního hospodaření v běžném roce, a tu ten průměr arci bude dosti krátký. I jiné ustanovení, na př. v §u 38, kde se připouští možnost vybírání dávky ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím, zdá se mně býti zejména se stanoviska vrstev méně majetných poněkud nepokrokové, abychom zdražovali osvětlování nějakými dávkami. Máme též pochybnosti o vybírání dávky z pozemků nezastavěných, pokud se nepomýšlí pouze na pozemky k zastavění skutečně určené a pokud do toho mohou býti zahrnuty na př. ve velkých městech zahrady, kde musíme jistě vítati, když někdo chce bez ohledu na svůj osobní prospěch nebo výnos udržeti zahradu. To jest jistě v zájmu veřejném se stanoviska hygienického jen doporučitelné. Já bych měl takové pochyby též o §u 39, kde se stanoví služby roční, které dělají dojem předpisů dob válečných, ale kdybych tyto změny a jiné, které mi ještě napadly doporučil, aby se v zákoně staly, bylo by jistě tím došlo k odložení účinností toho zákona na několik měsíců a prospěch z těch změn by daleko neodpovídal těm škodám, které by z toho zdržení povstaly.