Já v tom vidím jistý zásadní a dalekosáhlý průlom do valutního plánu prvního ministra financí dr Rašína o pozvolném zlepšování kursu naší koruny, o kterém snad mohou býti různé úsudky, s kterým snad nemusí každý souhlasiti, ale který spočíval na předpokladu, že zásoba bankovek, které jsme převzali po Rakousko-uherské bance, nemá býti nadále rozmnožována, nýbrž že má býti zmenšována a sice, byla jíž zmenšena zadržením poloviny tehdejších bankovek a měla býti v budoucností zmenšena výnosem dávky z majetku a přírůstku z majetku. To byl právě celý smysl a důvod dávky z majetku a přírůstku majetku, jejíž účel spočívá právě v tom, že má sloužiti k nápravě měnové.

Tedy tím, když nyní rozmnožíme opět naši zásobu státovek další půl miliardou, tu principielně jednáme proti tomuto plánu a tím ovšem se nám bortí všecko to, na čem jsme reformu valutovou hleděli provádět.

Na to jsem chtěl upozorniti a varovati, aby na této cestě nebylo pokračováno, poněvadž bychom se pak mohli dostati tam, kde jsou nyní naše sousední státy, bohužel, do tohoto papírového hospodářství, na tu šikmou plochu, ze které pak není žádného návratu. (Výborně! Sehr richtig!)

Z toho důvodu dovoluji si navrhnouti resoluci, docela krátkou, která zde byla přečtena. Tato resoluce má za účel varovnou tendenci, to jest, aby toto dnešní naše překročení kontigentu státovek bylo považováno za docela výjimečné. Když k jedenácti miliardám přibude ještě půl miliardy, nebude to konečně snad tak velkým neštěstím, ale je nutno, aby to nebylo považováno za precedencí a praejudic do budoucností a aby zejména vláda jednala v budoucnosti vždy nejen podle litery, ale také v duchu zákona, na kterém se první Národní shromáždění usneslo, to jest, aby nebyly rozmnožovány státovky a bankovky bez soukromoprávní úhrady. Proto doporučuji tuto svou resoluci váženému senátu k přijetí. (Výborně! Potlesk!)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo sen. Kotrbovi.

Senátor Kotrba: Slavný senáte! Tisk 960 podává nám nejlepší obraz celého toho státního i moučného hospodářství. Doufám, že se nám ještě naskytne příležitost, abychom podrobně o této otázce zásobovací a o všem, co s tím souvisí, co nám tento tisk přináší, rokovali, a omezuji se proto jen na stručné a nutné prohlášení za ty, které mám čest zastupovati. Za dnešní soustavy, jak ministerstva výživy, tak celé ministerské rady vidíme, že jsou vydávány výnosy, se kterými naprosto v zásadě i praksi nemůžeme souhlasiti. Proč? Proto ne, že bylo zde soustavně přihlíženo jen k jistým vrstvám, kdežto ostatní vrstvy společenské, kteréžto tvoří sílu, jádro a hospodářskou bonitu ve státě, jsou zde vždycky pomíjeny, Z toho důvodu žádáme jak ministerstvo výživy, tak celou slavnou vládu, aby všechna nařízení, která se vztahují k vyživovacímu plánu a novým zásobovacím otázkám, byla zrušena potud, pokud se týkají vyživovacích otázek, hlavně odboru potravinového. Dnes máme již mouku volnou, máme všechny pomůcky výrobní a proto není žádného důvodu, aby ministerstvo výživy nebo celá vláda ponechala dále tato nařízení v platnosti.

Ve výnosu z 1. června bylo oznámeno, že výkup budou obstarávati hospodářská družstva. A tu bylo také řečeno, že také prý obchod bude vzat v úvahu k této distribucí. Já, právě následkem toho, že státní úřady vždycky výrobní a obchodní vrstvy pomíjely, žádám, aby vedle těchto uvedených zřízení výkupních a distribučních byla vzata do tohoto plánu také společenstva pekařská a obchodní grémia, která jsou způsobilá, aby distribuci chleba a mouky pro konsumenty, kteří nejsou snad organisováni v družstvech dělnických atd., tedy pro konsumenty indifferentní, provedla.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo pí. senátorce Ecksteinové.

Sen. Ecksteinová: Vážený senáte! V zájmu výživy lidu musím reagovati na několik těch poznámek, které zde přednesl p. sen. Kotrba. Bylo by nanejvýše nebezpečno, aby se rychle odstranila všechna nařízení, vztahující se k úpravě vyživovacích poměrů. Mám za to, že by bylo velmi důležité, aby senát se usnesl, že má ministerstvo výživy přísně přihlížeti k tomu, jak se s domácí sklizní i ve volném obchodě hospodaří, protože se nám může opakovati to, co jsme zažili, že budeme míti napečeno mnoho rohlíků a luxusního pečiva, ale že nebudeme míti mouku na vaření a na chleba. Mouka se rychle společenstvem pekařů a příslušníky pekařského stavu vykupuje, aby se spekla na luxusní pečivo. Tím uvádějí se široké vrstvy lidové, vyhladovělé měsíce trvajícími výlukami a měsíce trvající nezaměstnaností, v nebezpečí. Jedna třetina dělnictva již dnes nám leží na dlažbě, dvě třetiny dělnictva pracují 2-3 dny v týdnu, a při tom kilogram bramborů stojí 3 Kč a mouky jest poloviční dávka.

Za takových okolností navrhovati, aby ještě ta sporá nařízení, jež jsou na ochranu výživy lidu v platnosti, byla zrušena, jest počin velmi nezodpovědný. Já slavný senát varuji, aby takové návrhy přijímal a na takové resoluce přistupoval. Jest v zájmu klidu v republice, by právě naopak republika snažila se o to, aby sama vykoupila sklizeň třebas z volné ruky v republice, poněvadž celý obchod se zařizuje ne na to, aby dovážel obilí a mouku z ciziny, nýbrž aby domácí sklizeň vykupoval a zkeťasoval. Jsou to krutá slova, ale musí býti vyslovena v tomto okamžiku. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Lisému.

Sen. Lisý: Vážený senáte! Jestliže páni předřečníci vyslovili obavu o sklizni a zásobování, považují za svou povinnost upozorniti slavný senát a vládu na to, že nebezpečí nastává také tím, že nejsou učiněna dostatečná opatření na hranicích, že již z nové sklizně vesele, bez kontroly a často i za podpory zřízenců i úředníků vyváží se do Německa a do Uher. Mám zprávy, že do Německa bylo vyvezeno z nové sklizně přes 200 vagónů obilí.

Vážený senáte! Jestliže vláda neučiní opatření, aby se obilí takto nekontrolované nevyváželo, velká část obilí z nové sklizně zmizí a výživa bude ohrožena.

Na tolik měl jsem za svou povinnost slavný senát a vládu upozorniti. Tím končím. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák: Rozprava jest skončena. Přeje si pan zpravodaj slovo?

Zpravodaj sen. dr Karas: Prosím.

Místopředseda Kadlčák: Pan zpravodaj má slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Vážený senáte! Pochybnosti pana senátora dr Horáčka známy byly rozpočtovému výboru a také se jimi rozpočtový výbor zabýval. Ale nebezpečí, na které sen. dr Horáček upozorňuje, jest zažehnáno právě stylisací §u 4, kde ono zmocnění bankovního úřadu pro půl miliardy bankovek jest pevně limitováno šestiměsíčním úvěrem, takže není nebezpečí, že by zde toto množství bankovek bylo trvale rozmnoženo. Jest to jen přechodné na dobu šesti měsíců.

Ohledně appelu pana senátora Kotrby na vládu, nemám jménem rozpočtového výboru možnosti, abych naň reagoval, poněvadž není podán konkrétní návrh.

Pokud jde o obavu pana sen. Lisého, jest si přáti, aby vláda zamezila vývoz obilí od nás, poněvadž výnos našich žní nám nestačí. Jak předloha dokazuje, musíme v cizině nakupovati obilí a úvěry v cizině pak lichvářskými úroky spláceti. Jest třeba, abychom si úrodu nechali doma pro domácí naše obyvatelstvo.

Místopředseda Kadlčák: Prosím, by páni senátoři zaujali místa. (Děje se.)

Přikročíme k hlasování.

O osnově zákona (7 §ů), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Žádám pány senátory, kteří s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí navrženou výborem rozpočtovým, souhlasí ve čtení prvém, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém.

Jelikož této záležitosti byla podle §u 55 jedn. řádu přiznána pilnost, přikročíme hned ke hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoliv.

Místopředseda Kadlčák: Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení druhém, tak jak přijata byla ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona přijata jest ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o resolučním návrhu p. sen. dr Horáčka a soudr., pro který se vyslovil pan zpravodaj.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluční návrh jest schválen.

Přikročíme k odstavci

45. návrhu, aby byla zkráceně projednána podle § 55 jedn. řádu zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení zákonů o solním monopolu.

Jelikož příslušné rakouské zákony tohoto oboru nemají pro území naší republiky významu, jest nutno upraviti platné u nás v tomto směru uherské předpisy přiměřeně novým našim poměrům. Jest tedy třeba, aby tato záležitost upravena byla ještě v tomto zasedání sněmovním.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě 1/4 hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, můj návrh jest přijat.

Budeme tak pokračovat:

Zpravodajem jest p. sen. Zimák, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Zimák: Slavný senát! V oblasti Československej republiky ostalo zo soľných baní a solivarov bývalej monarchie: solivar v Solnohrade pri Prešove a solné bane v Akna Slatine v Podkarpatské Rusi.

V bývalej monarchii bola soľ predmetom statného monopolu a tým ostává aj v našej republike. Základné ceny soli určoval zákon. Poneváč naše soľné doly a solivary sú len na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, aplikuje sa na soľný monopol zákon maďarský.

Zákonný článok XIII. z r. 1918 z 29. aug. určoval ceny soli kamenej 28 korún a varenej 33 korún za l kg, bez obalenia, manipulácie a pod. vedľajších nákladov, ktoré určovalo zvlášť ministerstvo financií.

Dražobnými poměrami stúply samozrejmo výrobně náklady soli, ale jej ceny dosial nie sú zákonom upravené. Aby soľný monopol nepracoval s deficitom pomohlo sa tým, že bratislavský komisariát pre štátne bane a hute prevzal úlohu, ktorá skôr pripadala maď. ministerstvu financií a použil toho práva, že určil cenu balenia solí a vedlajších výloh a síce z 1,22 K na 117 korún. To je zrejmé obchádzania zákona.

Předložená osnova má zjednať právny stav v soľnom hospodárstve.

§ l určuje nákupné ceny soli na mieste výroby, v ktorej cene je zahrnutý výrobny náklad a monopolná dávka. Toho času je vyrátaná cena kamenej soli v Akna Slatine na 80 Kč a varenej soli v Soľnohradoch na 150 Kč, k tomu sa prirátavá monopolná dávka 20 Kč za 1 q.

§ 2 dává monopolnej správě právo prirátavať ceny za obaly.

§ 3 umožňuje ministrovi financií menit na cenách, dla vzrastania lebo klesania výrobných nákladov, co v terajších ešte neustálených poměrech je odôvodnené.

§ 5 pamätá na obyvateľstvo žúp marmarošskej, oravskej, liptovskej a turčianskej, aby mu boly zaručené tradicionelné výhody zo soľného hospodárstva. Tieto župy dostávaly dľa maďarských zákonov sol kamennú za cenu výhodnejšiu. Túto výhodu, ovšem že nie za starých cien, lež za cien primeraných výrobným nákladom, - sveruje § 5 opatere ministerstva financií.

Tiež t. zv. deputát soľným zamestnancom sa sveruje dobrozdaniu ministerstva financií.

§ 7 určuje poplatok z dovážanej soli z cudziny, a to z prepychovej soli 200 Kč, z varenej soli 100 Kč a z kamennej 40 Kč.

§ 9 ustanovuje poplatky zo soli cudzozemskej, ktorá v deň vyhlásenia tohoto zákona je na sklade. Z tej soli na sklade se platí takto: z prepychovej 180 Kč, z varenej 80 Kč a z inej jedlej soli 20 Kč.

To by bola, slávny senáte, ta čast vládnej predlohy po vecnej stránke. Formálna stránka osnovy dáva viac príčin k nespokojenosti. Keď uvažime, že až do teraz sa obchádzal zákon tým, že zvýšená výrobná cena soli byla nahradzovaná cenou balenia a manipulácie, nemôže sa to ináč menovať, než obchádzaním zákona, keď cena soli podľa zákona je 28 Kč a 33 Kč a balenie stojí 117 Kč. Keď sa tedy obchádzal zákon, potom aspoň teraz, keď sa hospodárenie so soľou má riešiť zákonom, bolo by záhodné, aby toto riešenie bolo dôkladné a aby zákon nemohol byť ironizovaný. Avšak osnova zákona nie je dôkladne vypracovaná. Už sám titul zákona bude zde unikumom v osnovách zákonov. Stojí tu: >Zákon, kterým se mění některá ustanovení zákonů o solním monopolu.< Prosím, aké sú to zákony, o tom se nedočítame. V celej osnove ani písmeny o tom nikde nič nestojí. Kto dostane tento zákon do ruky, nedozvie sa, kde tie zákony sú a čo sa v nich mení.

To je, slávny senát, markantný príklad, ako sa zákony tvoriť nemajú. Zákony štátu, v ktorom všetka moc pochádza z ľudu, maly by byť predsa dôkladnejšie prejednávané než tam, kde vládly zhýrilé panovnícke rodiny. Pravda, k tomu je treba zmeny, abych tak hovoril, zavedeného už systému. Systém, ktorý v našom zákonodarstve zavládol, zasluhuje veru nejostrejšieho odsúdenia. Dnes máme 96 predmetov na dennom poriadku a je samozrejmé, že o svedomitej práci se musí pochybovať. Prípadné korektúry nie sú možné, poneváč každá predloha je v súvislosti s celým komplexom predlôh a vrátenie jednej predlohy v poslaneckej snemovne odďaluje stúpenie v platnosť iných a s tým značné poškoďovanie štátnych financií. Priznávam sa, že predloha, ktorú mám doporučiť menom ropočtového výboru ku schváleniu, nie je dokonalá, ale napriek tomu musím ju doporučiť, pretože okolnosti k tomu donucujú. Dúfam však, že bude to posledný prípad a že až sa znovu sídeme, nájdeme tu iný systém a spôsob demokratickej republike viac odpovedajúci.

Místopředseda Kadlčák: Rozprava je skončena, prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.) Přikročíme k hlasování.

O osnově zákona (13 §ů), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo s osnovou zákona (13 §ů), jeho nadpisem a úvodní formulí, tak jak navržena jest výborem, souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Podle přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Zimák: Textové opravy by boly, vážený senát, a to v § 7 a 9, kde je ponechané >K miesto Kč, korún českosl.< Považujem to za tlačovú chybu a žiadam, aby tam bolo všade opravené korún československých >Kč<.

Místopředseda Kadlčák: Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, tak jak přijaty byly ve čtení prvém, souhlasí také ve čtení druhém i s těmi textovými změnami, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Navržená osnova zákona přijata jest i se změnami textovými ve čtení druhém.

Přikročíme k následujícímu odstavci, to jest

47. návrh, aby byla zkráceně projednána podle § 55 jedn. řádu zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o změně některých ustanovení zákona o osobních daních přímých, týkajících se daně důchodové a daně z příjmu.

Z důvodů řádného vybudování daňové progrese zavádí se touto osnovou zákona nová daňová škála. Jest tedy zřejmo, že tato osnova zákona vzhledem k svým finančním důsledkům vyžaduje urychleného vyřízení.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána této záležitosti pilnost podle § 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby byla tato věc projednána v jediné debatě a to ve lhůtě 1/4 hodiny a aby byla řečnická lhůta stanovena na 10 minut.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat a budeme podle toho pokračovati.

48. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o změně některých ustanovení zákona o osobních daních přímých týkajících se daně důchodové a daně z příjmu. Tisk 1021.

Zpravodajem je pan senátor Klečák. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Vláda republiky Československé předložila poslanecké sněmovně Nár. shromáždění republiky Československé návrh na změnu zákona o dani z příjmu, jehož hlavním obsahem byla nová stupnice daňová se sazbami sníženými pří příjmech malých a s ostře stoupající progresí při příjmech vyšších. Mimo to bylo navrhováno zvýšení daně prosté částky ze 4.800 Kč na 6.000 Kč a některé jiné změny s tímto zvýšením související.

Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny měl však za to, že se nedoporučuje, aby v zákoně, který ve svém celku potřebuje nové úpravy, byly prováděny změny, které by měly býti trvalými, a usnesl se na tom, aby zákon byl pouze na léta 1921 až 1923 doplněn ustanoveními, která nesnesou odkladu, a aby progrese vládní osnovy byla sice zachována, avšak ve formě válečných přirážek, čímž i zevně dává se na jevo prozatímnost úpravy. S platností od roku 1924 zamýšlí se pak zavésti úplně nový systém daní přímých, platný pro celou republiku, čímž bude zároveň vyřešena otázka unifikace přímých daní.

Stanovisko rozpočtového výboru posl. sněmovny bylo poslaneckou sněmovnou schváleno. Příslušné usnesení stanoví proti dosavadnímu stavu hlavně tyto změny:

Daně prostá částka zvýšena na 6.000 Kč.

Poplatníkům s příjmem do 15.000 Kč rozdělí se příjem z hospodářského nebo výdělkového podniku, který je výsledkem pravidelné a trvalé spolupráce přednosty domácnosti a jejich členů tak, že na přednostu domácnosti případnou z tohoto příjmu dvě třetiny a na ostatní spolupracující členy domácnosti jedna třetina, která zůstane nezdaněna. Výhody §u 162, čís. 4. věta 2 (odčítatelnost hodnoty stravy pro spolupracující členy rodiny) a §u 173 (přihlížení k počtu členů rodiny snížením sazby) v těchto případech ovšem odpadají.

Daňové výhody pro domácnosti se značnějším počtem členů se novou úpravou §u 173 podstatně zvyšují.

Novým §em 237a zavádí se pro zaměstnavatele povinnost na vyzvání berní správy sraziti zaměstnancům z proměnlivých platů daň v částkách a lhůtách, jež berní správa určí. Nahrazuje se tu tedy dosavadní soudní exekuce řízením administrativním.

Válečné přirážky jsou odstupňovány tak, že proti dosavadnímu stavu nastupuje při příjmu až asi do 48.000 Kč snížení přirážky o 5%, odtud zůstává dosavadní zatížení stejné až asi do příjmu 140.000 Kč, od něhož nastává ostrá progrese až do 600%ní přirážky.

Rozpočtový výbor senátu Národního shromáždění republiky Československé, projednav v řádné schůzi, konané dne 11. srpna 1921 vládní návrh, jímž se mění některá ustanovení zákona o osobních daních přímých a stanoví se válečná přirážka k dani z příjmu za léta 1921 až 1923, usnesl se jednomyslně, aby usnesení poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé ze dne 6. srpna 1921, jímž se výše uvedený vládní návrh schvaluje, bylo senátem schváleno beze změny.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. sen. dr Hellerovi.

Sen. dr Heller (německy): Dámy a pánové! Nebude zajisté nikoho v tomto domě, jenž by tento den označil jako čestný den v dějinách této sněmovny. A bude asi sotva kdo, jenž by neměl pocit, že způsob, jakým se zde debatuje, jakým se zde hlasuje, sotva odpovídá důstojnosti zákonodárného sboru. Bylo by snad bývalo totéž, kdybychom sem byli poslali hlasovací stroje místo živých lidí; ty by to byly udělaly snad ještě o jednu anebo dvě hodiny rychleji. Ale jinak nebyl by býval rozdíl příliš veliký.

Jak dostali jsme se do této velice nepříjemné a velmi trapné situace, že dnes za jeden den musíme probičovati asi 90 nebo 96 bodů denního pořadu, mezi nimi body, které obyvatelstvu této země ukládají obrovská břemena, více než 1.200,000.000 korun nových daní? Víme všichni, že již na jaře t. r. dřívější ministr financí pan dr Engliš předložil v poslanecké sněmovně finanční plán, který však ve sněmovně, případně u pánů, kteří za sněmovnu nesli odpovědnost anebo záležitosti sněmovny obstarávali, nenalezl zvlášť příznivého přijetí. Víme z jednání, ze zpráv, pokud pronikly na veřejnost, že pět pánů v poslanecké sněmovně, známá >pětka<, o těchto finančních předlohách po mnoho měsíců se radilo sem a tam a že o tyto finanční předlohy nastalo handrkování mezi stranami většiny, které na konec má za následek, že jsme se dnes octli v této situaci.

Přihlédněte anebo pokuste se přihlédnouti, jakým způsobem takové věci se projednávají třeba v Německu. Německá vláda chce na podzim, přinucena velikými sumami, jichž potřebuje k reparacím, předložiti veliký finanční plán. O tomto finančním plánu - také zvýšení daně z obratu se mezi tím nalézá - jedná se již od týdnů a měsíců podrobně v německém tisku, nesčíslné schůze se jím zabývaly, v novinách následuje článek za článkem, a co víme podstatného o dani z obratu, víme ze zpráv říšskoněmeckých novin. Nyní vláda asi před 14 dny uveřejnila celkem finanční plán a my víme, že v Německu se o tom také mezi stranami vyjednává, ovšem že ne mezi pěti pány bez jakéhokoli mandátu, nýbrž mezi stranami jako takovými. V Německu trvají naši soudruzi, ale také občansko-demokratické strany na tom, aby, když již finanční plán se předkládá, když již Německo jest nuceno tyto obrovské sumy sehnati, nastal správný poměr v zatížení nemajetných a zatížení majetných a bohatých. O to se v Německu zápasí, o tom se v Německu vyjednává mezi různými stranami. Také u nás se říkalo, že >pětka< nemohla dojíti k žádnému výsledku, poněvadž se různí názory o rozdělení břemen, jež obyvatelstvu novými daněmi mají býti uložena. Vidíme-li však dnes výsledek těchto vyjednávání, musíme si říci, že strany, které se zasazovaly o menší zatížení nemajetných tříd obyvatelstva, utrpěly strašnou porážku. (Souhlas něm. senátorů.) Dostaneme asi 1200 milionů nových daní. Z toho vypadá na daň z obratu, tedy daň, která méně majetné vrstvy obyvatelstva nejvíce zatěžuje, na nepřímou daň, asi 800 milionů korun. Dostaneme daň z vodní síly, která rovněž na konsumující obyvatelstvo bude přesunuta, zase asi obnos, myslím, 30-40 milionů korun. Dostaneme novou daň z příjmů, která se zvýšenými přirážkami na pozemkovou daň má vynésti asi 80-90 milionů korun, a zde tak zvanou daň z obohacení, která vynese asi 100 nebo 120 milionů korun. Poměr mezi nepřímými a velikou část obyvatelstva zatěžujícími daněmi k přímým daním, které z největší části nesou také majetné třídy obyvatelstva, jest asi 4 nebo 5: l (Německý výkřik- Slyšte!); neboť z 1200 milionů korun má býti asi 1000 milionů korun vybráno nepřímými daněmi a sotva 200 milionů přímými dlaněmi. Shledávám zcela pochopitelným, že zástupci majetných tříd s těmito novými daněmi jsou srozuměni; neboť při této tak zvané reformě daňových zákonů velmi dobře vyvázly. Největší část nových břemen ponesou nemajetní konsumenti, a to, pánové, jest opěrným bodem při těchto nových daňových předlohách, to jest to, co ze všech porad >pětky< vzešlo.

Opakuji, jest to nesmírná porážka těch stran, které zastupují pracující třídu obyvatelstva, a nebyl bych uvěřil, že strany, které tyto třídy zastupují, budou s to dnes přisvědčiti k zdvojnásobení daně z obratu. Pánové, toto handrkování, které se v >pětce< dalo a které dlouho a dlouho nemohlo býti skoncováno, přineslo sebou, že teprve asi ve druhé polovici července mohla poslanecká sněmovna tuto předlohu projednati. V Německu konáno bylo ku projednání této daně z obratu 53 schůzí ve výboru, v poslanecké sněmovně 5, a u nás stačila jediná schůze, a ta měla pouze formální povahu, poněvadž jste předem úplně byli o tom přesvědčeni a úplně na to připraveni, přijmouti daň tak, jak v poslanecké sněmovně byla přijata. My obdrželi jsme osnovy zákona z poslanecké sněmovny v úterý a z části ve středu, k tomu ještě pouze v českém jazyce, beze všeho překladu. Nemohli jsme, poněvadž jsme tyto předlohy nemohli prostudovati tak, jak by se na zákonodárce náleželo, zúčastniti se sezení výboru. To byla jedna příčina, a druhá příčina byla ta, že jsme věděli, že do těchto porad se pouštíte s pevným úmyslem nezměniti ani čárky na všech těchto zákonech. Takovéto... (Sen. Löw [německy]: Komedie!) - nechci to nazvati komedií, chci to nazvati jen takovým jednáním - takovéto jednání nemůžeme prodělávati sebou. Takovýto způsob jednání zde ve sněmovně nemůžeme ještě sesilovati naší přítomností a proto nezúčastnili jsme se sezení ve výboru, proto zúčastníme se jen nepatrnou měrou při debatě zde ve sněmovně.

Nuže, pánové, do jaké situace dostal se senát? Vy jste to, kteří vždy mluvíte o důstojnosti senátu, vy jste to byli, kteříž jste v revolučním shromáždění trvali na tom, že musí býti utvořen senát. Vy byste tedy také měli povinnost netoliko zatínati pěstě v kapsách anebo jimi mávati - tím se činíte jen směšnými - nýbrž vy byste měli povinnost, abyste místo takovéhoto protestu ukázali skutkem, že si to nechcete dát líbiti. Jsou okamžiky, kdy slušný člověk se dopustí sebevraždy. Mám za to, že jsme v této situaci a dovolím si v některé resoluci letos na podzim položiti vám zcela vlažnou otázku, zda-li by nebylo v zájmu naší důstojnosti, abychom všichni dohromady podali návrh na změnu ústavy, jenž by obsahoval jediný paragraf, totiž: >Senát se zrušuje<. Tento nedůstojný způsob jednání, ku příkladu dnes, toto probičování 96 předloh - ovšem z části jsou to vždy formální návrhy o stejných předlohách, ale zbývá přece jen ještě asi 50 předloh - tento způsob nebude asi moci zvýšiti naši vážnost a náš vliv u obyvatelstva. Tu byli bychom měli právě říci: Nikoli, nepřipustíme, abychom neustále byli vháněni do takovéto tísně. Není to poprvé, bylo tomu při rozpočtové poradě právě tak, a bude tomu, prorokuji vám to, letos při rozpočtové poradě zase stejně. Budeme zase těsně před vánocemi nuceni co nejrychleji projednati rozpočet, poněvadž nám nebudou dány ty čtyry ubohé týdny, které nám ústava k projednání rozpočtu poskytuje. Pánové, rozmyslete si přes nastávající prázdniny můj návrh, raději zříci se této hodnosti, která žádnou hodností již není, nežli dělati také nadále loutky pro jiné.

Že mohlo tak daleko dojíti, má přece hlubší příčinu; proč dnes při nesmírném vedru musíme zde seděti a v několika hodinách všechny tyto předlohy probičovati, má svoji příčinu v tom, poněvadž musíme upraviti cestu budoucí a již přede dveřmi stojící vládě. Tato vláda, která celkem bude se skládati z týchž osob a z týchž stran jako ti, kdož tyto zákony dělali, nemá právě odvahy, aby převzala odpovědnost za tyto zákony na svá bedra. Přenechává odpovědnost vládě, která v nejbližších dnech najde svůj konec; nemá odvahy, aby tuto odpovědnost sama převzala, chce míti čistý stůl, chce, až se v září ustaví, býti zbavena alespoň na několik měsíců největší starosti, a tato okolnost, nedostatek pocitu odpovědností, tato - promiňte mně tento tvrdý výraz - zbabělost, nedostatek odvahy převzíti odpovědnost na sebe, jest poslední příčinou toho, co nás vehnalo do této situace. To jsou věci, které, jak se domnívám, nepřipouštějí úsudku, že poměry v našem státě zde jsou zdravé, a z nichž nelze usuzovati, že, jak předešlého týdne bylo tvrzeno, stát jest obzvláště konsolidován.

Chtěl bych nyní při této příležitosti dotknouti se ještě několika věcí. O zákonu o teroru bude mluviti můj přítel Kiesewetter a odůvodní zevrubně naše zamítavé stanovisko. V posledním čase stalo se zde zvykem, když některý zástupce komunistických stran se uchopí slova, anebo jestliže v zájmu svobody činí se jen pokus vystoupiti proti zákonům - také v cizině - kterými potlačovány jsou komunistická anebo jiné strany, na konec také sociálně-demokratická, že pak ihned zde ve sněmovně nastane veliký hluk. Slovo komunismus působí - nechci raději toho přirovnání použíti, jak skutečně působí. Ale pohleďte: také my vedeme úporný a těžký boj proti komunistům, také my se vší rozhodností odmítáme theorie a učení komunismu. Ale myslím, že není věcí zástupců pracujících tříd, aby zde v tomto domě, v přítomnosti zástupců měšťáckých stran, s komunisty takto vyúčtovali. To my již činíme venku v našich okresech s dostatek a myslím také, že to tam můžeme činiti s větším účinkem nežli vy zde, neboť nejvýše budete moci komunistům nadehnati přívržence, ježto vám dělníci všech kategorií nebudou důvěřovati. Přáli bychom si tudíž naléhavě, aby tato agresivní politika přestala. Konečně jsou zástupcové komunistických stran také zástupci lidu, jako všichni druzí, zastupují také zájmy lidu podle svých zásad... (Sen. Časný: Oni byli voleni na sociálně-demokratický program, oni jsou zrádci jeho. - Sen. Polach [německy]: Vy jste voleni na týž program!) Nemůžete popříti, že značná část právě českého proletariátu náleží dnes komunistické straně a že tudíž má právo na zastoupení v zákonodárných sborech. Na toto stanovisko nelze se tudíž stavěti.