Chceme-li nyní projíti jednotlivé daňové zákony, jak nám byly předloženy, tu měli jsme před několika minutami delší debatu o krytí schodku z moučného hospodářství, a byl to pan kolega Horáček, který na to poukázal. Také následky má okolnost, že má býti tištěno 500 milionů korun nových bankovek. Pan kolega Horáček však zapomněl anebo přehlédl uvésti, kterak došlo k velikému deficitu dvou miliard korun. Zapomněl uvésti, že předně způsobem, jakým vláda hospodařila s cukrem, tento nesmírný obnos vznikl, proto, poněvadž pan ministr Hotowetz, jenž jako obyčejně také dnes není přítomen - jest příznačno, že ministři, jejichž obory dnes hlavně přicházejí v úvahu, jsou nepřítomni - poněvadž tedy pan ministr dr Hotowetz spekuloval s cukrem a tím připravil stát o sta milionů korun. Výtěžek z prodeje cukru byl určen k tomu, aby nahraženy byly obnosy, kterých bylo zapotřebí k nákupu mouky v cizině. Tím, že cukr byl prospekulován, uniklo nám sta milionů korun. A druhá okolnost - nedivím se, že zástupce agrárních stran o této okolnosti se nezmínil - jest, že agrárníci nedostáli své povinnosti odváděti a že vláda byla nucena v cizině nakoupiti veliké množství obilí, které měli rolníci odvésti, a tím nucena vydati větší obnosy. To jsou dva důvody, které hlavně vedle jiných vedly k tomu, že povstal tento obrovský deficit v moučném hospodářství. A co se nyní týče toho obnosu, tož pochybuji také jako pan kolega Horáček, že bude brzo možno sehnati tyto dvě miliardy vnitřní anebo zahraniční půjčkou. Pokud nevyřídíte spravedlivým způsobem otázku válečných půjček, neseženete v tuzemsku žádných peněz. A pohlížíme-li na výsledek poslední loterní výpůjčky na základě zákona o zvelebení stavební živnosti, shledáváme, že výsledek netoliko u nás, nýbrž také u vás jest velice nepatrný, poněvadž také na tuto loterní výpůjčku takřka nic nebylo upsáno. Jest tomu jednou tak, že jestli část obyvatelstva ztratí důvěru ke státu, poněvadž stát obnosy, o nichž se obyvatelstvo domnívá, že to jsou dluhy státu a že je stát musí zaplatiti, neplatí, když tedy obyvatelstvo této důvěry pozbude, pak státu již ničeho nepůjčí. Tak tomu jednou jest a toho svými řečmi nemůžete změniti. Proto se obávám, že tato vnitřní půjčka bude zase bezvýsledná a že splacení těchto 500 milionů korun, které v nejbližší době má finanční úřad půjčiti, které tedy mají býti tištěny a v šesti měsících splaceny, že také jejich splacení nebude možno; a souhlasím úplně s panem kolegou Horáčkem, jestliže inflaci tímto způsobem, totiž tištěním bankovek beze vší úhrady reální ku zaplacení dávných dluhů, se vší rozhodností odmítám. Tento způsob inflace tištěním bankovek bez věcného krytí musí ovšem vésti k poměrům, jaké dnes shledáváme v německém Rakousku a z částí také již v Německu. To je zcela správné. Naproti tomu však nemohu souhlasiti s tím, aby každé tištění bankovek bylo odmítáno, poněvadž se domnívám, jestliže se tisknou nové bankovky a jsou zajištěny reálnými hodnotami, že takováto inflace nemá takového vlivu na valutu, jako inflace bankovkami nekrytými. V tom jsem s panem kolegou Horáčkem patrně v malém rozporu. Ale bylo nutno uvésti, jak k tomuto obrovskému deficitu v moučném hospodářství došlo, aby nebylo vzbuzeno zdání a aby se obyvatelstvo nedomnívalo, že tomu tak musilo býti. Nemusilo tomu tak býti. Deficit byl by zcela nepatrný, kdyby vláda byla konala svou povinnost jak v otázce cukru, tak také v otázce vymáhání obilního kontingentu. Slyšeli jsme v poslední době také, jakým způsobem se úřaduje ve Státním obilním ústavu. Byl to příslušník vaší národnosti, posl. Modráček, jenž tyto věci vynesl na veřejnost, a věru není divu, že takovéto schodky povstávají, slyšíme-li, že Státní obilní ústav od svého trvání nevede řádných knih, že schází tisíce dokladů a že se dějí nesčetné jiné nedbalostí a chyby v tomto ústavě. Při takovýchto poměrech není divu, když schodek stále více vzrůstá, a bylo by již dobře, kdyby se zde jednou udělal pořádek.

Máme pak dále předlohu o zvýšení daně z obratu, která obsahuje, že se daň z obratu zvyšuje z 1% na 2 %, s jistými výhodami atd., které znám. Co o této dani si máme mysliti, to nám svého času zcela jasně řekli pan dr Engliš, pan dr Heidler a také pan kolega Horáček. Mohu se vůči vám dovolávati jen toho, co tito pánové řekli, že totiž daň z obratu bez veškeré pochyby jest jednou z nejšpatnějších daní, jednou z daní, které nejméně lze hájiti, jednou z nejméně morálních daní. A celý obsah zákona o dani z obratu směřuje k tomu, aby obyvatelstvo o pravém charakteru této daně bylo klamáno. To zvláště má činiti ustanovení, které praví, že daň nesmí býti na účtech zvlášť zapsána a počítána, nýbrž že jest ji pojmouti do kupní ceny, aby kupující nepozoroval, že platí daň z obratu. Tak to na příklad odůvodňoval sám dřívější ministr financí dr Engliš. Kupující nemá věděti, že platí daň, kupující má takřka býti klamán o tom, že tuto daň platí. Ale co jest ještě horší, jest způsob vyúčtování daně z obratu. Dává prodávajícímu možnost, aby daň z obratu, mírně řečeno, zaokrouhlil nahoru, a to se také děje ve značné míře. A proto jsme dnes podali resoluci, ve kteréž pravíme, že se vláda vyzývá, aby předložila sněmovně osnovu, dle níž daň z obratu má prodavač, poplatník, vyúčtovati zvlášť. To jest v zájmu berní morálky, morálky vůbec, aby ten, kdo skutečně platí, také věděl, že ji platí. To jest to hrozné u nepřímých daní vůbec, co shledáváme tak zavržitelným, že ten, kdo je platí, sotva o tom ví, že je platí. A skutečně převážná většina příjmů státních plyne z těchto daní. Daň z obratu - bylo to již přečasto řečeno - má přirozený výsledek, že konsumenta nesmírně zatěžuje, že zdaňujícím způsobem působí na veškeré zboží. To mohli jsme pozorovati ihned při zavedení daně z obratu, a postiženými jsou hlavně ti, kdo jsou odkázáni na pevný příjem, úředníci, zaměstnanci, ty kruhy obyvatelstva, které tuto daň již nemohou přesunovati. Máte nyní v novém zákoně ustanovení, že jedna kategorie zboží, totiž nejnutnější potraviny, jakož i také předměty oděvní tomuto zvýšení nepodléhají, že se nadále platí pouze jedno procento daně z obratu. Ale v praksi tímto zákonitým ustanovením naprosto nenastala žádná úleva, nýbrž podstatné zhoršení. Dovolím si vám to vysvětliti na jednom příkladě. Doposud stál jeden kilogram chlebové mouky 82 h, v prodeji stál l Kč. Daň 1 % byla placena z rozdílu mezi těmito 82 h a l Kč, obnášela tedy 18/100 h za l kilogram. Pro příště bude nutno platiti daň také jen ve výši l % ale z celé koruny, takže budoucně bude se platiti l h za l kg, tudíž 5-6kráte tolik jako posud.

(Předseda Prášek ujímá se předsednictví.) Tak hledí se předstíráním, že široké vrstvy obyvatelstva tímto zákonem jsou chráněny, klamati obyvatelstvo, ve skutečnosti však provádí se ještě větší zatížení. Musím při této příležitosti však protestovati také proti tomu, jakým způsobem úřady berní daň z obratu předpisují. Jest možno, že naši úředníci berní jsou tak přetížení, že jim není možno daň individuelně předpisovati. Jest možno, že jsou nuceni používati jisté šablony. Ale tato šablona jde při předpisování malým rolníkům příliš daleko. Malí rolníci a malí živnostníci dostávají tento předpis bez jakéhokoliv ohledu na své přiznání. Bez ohledu na obrat zboží předpisuje se jim daň podle jisté šablony. Pánové, věcí nepřítomné zde vlády by bylo, míním pány z ministerstva financí, aby nám řekli, jak vlastně znějí předpisy pro předpisování daně z obratu.

Při této příležitosti přednesl bych určitý případ. Nechci položiti ruku do ohně za to, že jest správný. Ale bylo mně sděleno, že podnikatel v Podmoklí, jenž chtěl svůj obchod prodati, kupci, když tento se ho tázal, mnoho-li obnáší daň z obratu, odpověděl: >Jsem od daně z obratu osvobozen.< Jedná se o českého podnikatele v Podmoklí. Prosil bych vládu, aby tento případ měla na zřeteli, aby jej vyšetřila a nám pří příležitosti řekla, je-li tomu tak, čili nic. Bude mi asi také možno, sděliti vládě jméno dotyčného pána.

Ještě poslední stížnost máme proti zákonu o dani z obratu. Kdežto daň z obratu se zvyšuje z 1 % na 2 %, zůstává daň přepychová ve staré výměře 12 %. Jest zde tedy odvaha zdvojnásobniti daň, kterou nesou široké vrstvy obyvatelstva, ale není zde odvahy zdaniti výše ty kruhy obyvatelstva, které nakupují přepychové zboží, onu holotu keťasů, která si nakupuje šperky, kožichy a koberce. Mám za to, že, jestliže již zvýšena byla daň pro široké vrstvy obyvatelstva dokonce dvojnásobně, že bylo by pak alespoň povinností zvýšiti také přiměřeným způsobem daň přepychovou.

Máme zde před sebou dále zákon, který zdaňuje vodní sílu. Na veliký význam, který mají vodní síly pro veškeré naše národní hospodářství, nepotřebuji poukazovati. Jisto však jest, že touto daní systematické, vybudování vodních sil bude protahováno. Pohlédněte jednou, co se v německém Rakousku děje v oboru vybudování vodních sil, jak tento stát znenáhla se hledí učiniti nezávislým od ciziny, od dodávky uhlí z ciziny vybudováním svých vodních sil. Miliardy byly tam povoleny pro vybudování vodních sil, aniž by uložena byla nová daň na vodní síly. Vodní síly jsou jedním z největších zdrojů příjmů v budoucnosti pro stát a jejich zdaněním ochromuje se systematicky jejich vybudování. Co však se stalo? Vládní osnova navrhla, aby vodní síly až do 5 koňských sil byly od daně osvobozeny, vodní síly přes 5 koňských sil aby byly zdaněny 10 h za koňskou sílu a hodinu. Výbor poslanecké sněmovny změnil tuto předlohu v ten smysl, že toto zdanění již nastává při použití dvou koňských sil místo 5, že však zdanění mezi dvěma a pěti koňskými silami se stanoví 4 h za hodinu, přes 5 koňských sil rovněž 4 h a k tomu jistá přirážka dalších 4 h. Výbor poslanecké sněmovny tedy více zatížil malé, méně majetné lidi a toto zatížení sejmul s větších lidí, kteří by zvýšení daně mohli snáze snésti. To jest zcela nesociální. A jestliže jste především nějakou daň neměli přijmouti, pak jest to tato daň, v této formě, která znamená větší zatížení malých, větší zatížení oproti vládnímu návrhu a šetření velkých majitelů.

Budeme hlasovati proti oběma těmto daním, proti dani z vodních sil a proti dani z obratu. Naproti tomu přijmeme zákon o dani z příjmu, poněvadž tento zákon přece alespoň částečně odpovídá našim požadavkům. Ovšem musíme také zde říci, že zvýšení daně prostých obnosů ze 4.800 na 6.000 Kč pravým poměrům nikterak neodpovídá. Domníváte se skutečně, že člověk nebo rodina s příjmem 6.000 Kč může platiti daně? Domníváte se skutečně, že to, co patří k životním nezbytnostem - a to přece má zůstati nezdaněno - může býti kryto obnosem 500 Kč měsíčně pro jednoho člověka anebo rodinu? Byli bychom si naléhavě přáli, aby byl přijat návrh našich soudruhů v poslanecké sněmovně, aby daně prostý obnos byl zvýšen na 10.000 Kč. Byli byste nám souhlas s tímto zákonem podstatně usnadnili, kdybyste to byli učinili.

Mezi zákonnými osnovami, o nichž dnes zde máme jednati, nalézají se také dvě, které se týkají obcí, zákon o sanací obecních financí, se kterýmž souhlasíme, ačkoli také tento zákon vykazuje značné nedostatky, a zákon, který má upraviti finanční hospodářství obcí a o němž můj přítel ve straně, Löw, blíže promluví a odůvodní, proč tento zákon, jenž znamená těžké zasažení do obecní samosprávy, musíme odmítnouti.

Avšak, pánové, nalézá se mezi těmito zákony také celá řada takových, které státu ukládají nová břemena, aniž by bylo pečováno o úhradu. Praví se ohledně každého iniciativního návrhu, jenž jest spojen s výlohami pro stát, že ihned při podaní návrhu má býti také pečováno o úhradu. Máme za to, že co platí pro iniciativní návrhy, mělo by měrou zvýšenou platiti pro každý návrh vládní, a neocitali bychom se v trapném postavení, že musíme neustále povolovati dodatečné úvěry, kdyby vláda s větší svědomitostí plnila tuto svou povinnost, aby se také postarala o úhradu dříve, nežli se usnese na výlohách. Prosím, jen jeden příklad: Chcete se usnésti na novém nadání, Denisově nadání, kteréž chcete dotovati jedním milionem franků, to jest asi 5-6 miliony československých korun. Kde v celém návrhu naleznete jen slovíčko o tom, odkud k tomu chcete vzíti peníze? Slyšeli jsme již dnes a v poslední době velice mnoho o bídném finančním postavení státu. Bylo by přece bezpodmínečnou povinností vlády, dáti sobě netoliko povoliti 5 nebo 6 milionů korun, nýbrž, když již vláda a strany se domnívají, že toto nadání jest nutností, pak mělo by se také předem říci, jak toto nadání chcete zaplatiti. Uvidíme ty konce. Tak jako dnes poslední bod denního pořadu obsahuje již zase pěkný počet milionů dodatečných požadavků, tak jako jsme dnes musili povoliti pro vojsko zcela pěkný obnos, tak také tento obnos se objeví v té nebo oné více nebo méně zastřené formě v některém dodatečném rozpočtu. Úhrady pro to dodnes nemáte.

Abychom debatu příliš neprotahovali, usnesli jsme se, že při tomto bodu promluvíme o několika bodech denního pořadu najednou, a mám za to, že vy a ani slavné předsednictvo nebude míti ničeho proti tomu, poněvadž to přece jest v zájmu všech pánů.

Tak máme dnes na denním pořadu také smlouvu s Německem o státním občanství. Tato smlouva o státním občanství odporuje ustanovení §u 84 mírové smlouvy. Zaměňuje stále pojmy plemene, národnosti a jazyka. Chci uznati, že smlouva jest poněkud lepší, nežli analogická státní smlouva s Rakouskem, nežli brněnská smlouva. Ale obsahuje také ještě dosti nejasností. Při této příležitosti chtěli bychom také ještě přednésti několik stížností proti tomu, jak sobě vláda počíná při udílení státního občanství. Předně žádá vláda od těch, kdož žádají o státní občanství, aby se zřekli zaplacení válečné půjčky. Můžete mně říci nějaké zákonité ustanovení, které vládě dává právo, aby od někoho, jenž žádá za státní občanství, žádala zřeknutí se práva, kteréž jemu přináleží? Nyní máme přece právo podle platné novely - snad bude změněna. Jest to požadavek, který v zákoně odůvodněn není; zakládá se na nařízení ministerstva financí a znamená přehmat vlády. A pak dále, a to mohu prokázati: Kdosi, kdo dříve bydlel ve Vídni, žádal za propůjčení státního občanství. Víte, co se stalo? Zemská politická správa vyžádala si úřední dobrozdání Národního výboru ve Vídni, zdali dotyčnému státní občanství má býti uděleno čili nic. My máme pro to slovo >špiclovské služby<. To jest vlády nedůstojné, že v takovémto případě koná špiclovské služby, že sobě za zády dotyčného dává podati od nějaké organisace správu o tom, jak se dotyčný choval, a že udělení státního občanství má záviseti od toho, zdali tato organisace, tento Národní výbor, podá dobré, příznivé dobrozdání, čili nic. Přáli bychom si naléhavě, aby se vláda takovýchto nezákonitostí již nedopouštěla. Jest poukázána na to, aby konala šetření svými orgány, politickou okresní správou, pro mne třeba četnictvem - ve starém Rakousku také všechno vyšetřovalo četnictvo a při tom zůstalo - a pro mě třeba českým vyslanectvím, má-li ve Vídni co na práci, anebo úřady vídeňskými, ale nikterak nějakou organisací soukromé povahy, a přál bych si, aby tyto nezákonitosti přestaly.

Pánové! Máme dnes 96 zákonů na denním pořadu, ale zákon, jenž měl býti v čele, jenž obsahuje vyživovací plán pro příští hospodářský rok, tento zákon schází. Jest příznačným, že tento pro naše obyvatelstvo nejdůležitější obor zůstaven jest nařizovací cestě vládní. Slyšeli jsme zde a v poslanecké sněmovně překrásné řeči také od vás, že na vyživovacím pláně usnésti se musí Národní shromáždění. Ale můžete mluviti jak chcete, >pětka< spolu s vládou se usnesly, že se sprostí těchto nepříjemností hlasovati o tom, zdali svobodná lichva příštího roku volně a neobmezeně má nastati čili nic. A vláda, tato ubohá umírající vláda béře to také na svá široká záda. Ale také to není důstojno, také to neodpovídá tomu, jak jednati sluší ve spořádaném státě. Tu měly by jíž strany nabrati tolik odvahy a upraviti tuto nejdůležitější otázku, která obyvatelstvo nejvíce vzrušuje, cestou zákonodárnou a nikoli cestou nařízení, a k tomu ještě nařízení vlády, která co nejdříve odstoupí. Vidíte, 96 předloh zde máme, ale nejdůležitější, kterou jsme zde měli míti již dávno, schází. A co vidíme dnes venku? Pan koleda Lisý to byl, jenž si stěžoval, že se obilí vyváží do ciziny, do Uher a do Německa. Má zcela pravdu. To nemá býti a tomu dlužno zabrániti. Ale těchto domnělých 200 vagónů je maličkostí proti tomu, co naši agrárníci dnes prodají ve volném obchodě, je maličkostí proti tomu, co dnes na otevřeném trhu se prodá, aniž by naprosto dbáno bylo vládního nařízení. Vláda vydala nařízení, že 40.000 vagónů obilí má býti kontingentem získáno. Do dnes tento kontingent na okresy ještě nerozvrhla. A co vidíme? Že se agrárníci o toto nařízení nestarají, že ve volném obchodě prodávají, co mají, a až vláda bude chtíti tento kontingent vybírati, bude dávno po něm. Tak se pečuje o obyvatelstvo, a to víme netoliko my, to musíte věděti také vy, a neměli jste podati ruky k tomu, že v příštím roce budeme skutečně poukázáni na vysoké, cenám světového trhu se blížící ceny a že vláda jednoduše ničeho více nenalezne a že naše obyvatelstvo bude postaveno před nutnost dovážeti drahou mouku z ciziny. A jestliže jsme letos zaplatili dvě miliardy budeme muset na přesrok buďto státem anebo přímo obyvatelstvem zaplatiti mnohem více.

Vláda a s ní strany většiny, neboť také to bylo velkým předmětem sporu mezi stranami většiny, zradily v otázce zásobovací zájem pracujícího obyvatelstva, nechaly zájem pracujícího obyvatelstva na holičkách a následky se dostaví, že, kdy beztoho sucho, bída a vše možné nám hrozí, v příštím roce budeme státi před zlou katastrofou vyživovací. Podívejte se nahoru do našich krajin! Tisíce, desetitisíce jest dnes dělníků krátkou dobou zaměstnaných, to jest, pracují jen dva až tři dny týdně. Hladovějí již dnes. Představte si, jak to bude vypadati, jestliže neobdrží ani toho malého množství mouky a chleba za tu cenu, jestliže budou musiti draze všechno kupovati. Bylo opětně dovoleno vyvézti část masa, a bude nesmírně drahé, až to nejnutnější bude odprodáno. Jdeme vstříc vlně drahoty, která bude ještě mnohem horší, nežli již byla. Současně spatřujeme stoupající nezaměstnanost a omezování práce. Denně přicházejí k nám lidé a ztěžují si na to, jak to chodí v továrnách a závodech. Proti všemu tomu nic se neděje, zásobovací plán se neprovádí.

Nečiní se žádných opatření, aby omezena byla nezaměstnanost, a také ničeho pro to, aby dělníci měli práci a živobytí. Ukládají se nové daně pracujícímu obyvatelstvu. Této politiky nemůžeme se zúčastniti, odmítáme jí, neneseme odpovědnost za ni a nechceme ani pro budoucnost převzíti odpovědnost za politiku, kterou vy pěstujete. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Sděluji, že za onemocnělého ministra financí jest přítomen vedoucí odb. přednosta ministerstva financí pan dr Vlasák.

Byla mi podána dostatečně podporovaná resoluce sen. Linka a soudr.

Žádám, aby byla přečtena.

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

Resoluce senátorů Linka a soudr. k zákonu o dani důchodové a dani z příjmů.

>Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila Národnímu shromáždění návrh zákona, kterýmž obnos od osobní daně z příjmů osvobozený se zvyšuje ze 6.000 Kč na 10.000 Kč a kterýmž příjmům do 30.000 Kč přiznávají se přiměřené úlevy.<

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil dále pan sen. dr Brabec. Uděluji mu je.

Sen. dr Brabec: Slavný senáte! Velectěné paní a pánové! Neměl jsem v úmyslu účastniti se debaty při tomto bodě, ale pan předřečník přednesl zde některé věci, na které jest těžko nereagovat, a učinil si svoji úlohu poměrně velmi lehkou, postaviv se na stanovisko úplně stranické. On zde mluví o 96 zákonných předlohách.

Těch předloh, jest sotva polovice (Sen. dr Heller [německy]: Nikoliv. Řekl jsem 50.), poněvadž před každou zákonnou předlohou je myslím, formální návrh na zkrácené řízení a tudíž můžeme jich počítati mezi 40 a 50. Ale takovým způsobem si pan předřečník počíná i v jiných věcech. Já neupírám, že dnešní pořádek jest skutečně abnormální, ale prosím, aby bylo uváženo, zdali je to vinou senátu, že jsme se do této posice dostali a zdali tato vina neleží někde jinde, kde ji ale pan řečník přede mnou hledati nechce. My jsme byli svědky rozmanitých pustých výjevů v poslanecké sněmovně a je to skoro žalostné, že tam bylo zdržováno jednání sněmovní, že tam byl ohrožen pořádek takovými násilnými činy, takovým chováním, které jistě i u kolegů našich zde v senátě, německé národnosti, nevzbudilo nijaké radostí a že je jistě neschvalovali.

Situace je poněkud jiná. Ta >pětka< sice není jistě žádným sborem, který by byl nějakým ideálem, který by se nám líbil, i my jsme pronášeli stížností, ale bohužel u nás ve státě je příliš mnoho živlů, které se staví mimo státní půdu (Tak jest!) ať z důvodů národnostních, ať z důvodů jiných - myslím tím také živly komunistické. Já nechci říci, že bychom je měli naprosto odmítati, ale nemůžeme nikdy přistoupiti na tu jejich theorii mezinárodnosti poměrů, ku které jsou oni nejméně schopni. Já, když slyším mluviti někoho z těch stran o mezinárodnosti, mám vždy takový pocit politování. Někdo, kdo umí jednu řeč, mluví o mezinárodnosti. Pro mne každá mezinárodnost může býti pouze mezi celky národů, ale ne mezi několika jednotlivými členy národa. Tedy tyto živly jednak jinonárodní a jednak komunistické, stavějí se mimo půdu našeho státu a proti státu a ztěžuje nám veškerou zákonodárnou práci. A zde je ten důvod, proč české strany politické s takovou obtíží pracují. Kdybychom mohli pracovati čistě s hlediska věcného, a kdybychom mohli jednotlivé předlohy za spoluúčasti našich německých spoluobčanů docela objektivně projednávati, myslím, že by tato naše práce zcela jinak vypadala a mohla by se utvořiti koalice taková, která by i panu řečníku přede mnou byla daleko vhodnější, a našel by v tom jistě své pole součinnosti a nemusilo by docházeti k takovým abnormalitám, jakých jsme dnes svědky. My, vážení pánové, jsme vedeni k projednávání dnešního pořadu z jakési nouze státní. Musíme zlikvidovati moučné hospodářství, musíme státu dáti možnost opatřiti si určitého úvěru, to jsou věci všeobecně známé a proto musíme předlohy projednávati a usnésti určité daňové předlohy, které, není pravda, že by zatěžovaly pouze nemajetné vrstvy, nýbrž stejným způsobem zatěžují vrstvy i majetné, ačkoliv jistě každý uzná, že těch majetných vrstev vůbec ani mnoho nemáme, poněvadž válečnými a poválečnými poměry naše soukromé podnikání je značně ochromeno, ano skoro podlomeno a tudíž tato tíže daňová se netýká pouze určitých vrstev naší státní společností, nýbrž týká se vrstev všech. Tedy po této stránce výtka tato, myslím, že není spravedlivá a není objektivní.

Jestli my dnes odhodláváme se k takovému projednání denního pořadu, jako to činíme, jistě tak neděláme ze žádných jiných důvodů, než-li abychom vyvedli stát z velikých rozpaků, abychom mu do budoucnosti umožnili zase pravidelný státní život. Arciť, kdybychom ponechali řešení těchto otázek příští vládě, myslím, že by nová parlamentní vláda tím strávila všechnu svou energii a všechen svůj čas.

Jest tedy lépe, když to vyřídíme ještě za této vlády, která jest na odchodu a když umožníme aspoň příští vládě, aby se věnovala činnosti skutečně věcné a činnosti ve prospěch státu.

Dovolil bych si učiniti apel na pány německé národnosti, aby se necítili v tomto státě stále jako utlačovaní a jako cizinci, a sice proto ne, poněvadž myslím, že nám nikdo neupře, že daleko jiným způsobem vůči nim se chováme, nežli sami jsme to zakusili ve státě dřívějším. (Tak jest!)

Neříkám to jako nějakou výtku, jsou poměry, kterým podléhají celé státní společnosti, podali jsme však jistě od převratu tolik důkazů šetrnosti, podali jsme tolik důkazů nemstíti se a neodpláceti, že můžeme s klidem apelovati na naše občany německé národnosti, aby se postavili na půdu tohoto státu a aby s námi věcně, nestranně, bez trpkostí a záští spolupracovali na jeho vybudování.

Předseda: K slovu přihlásil se pan sen. Havlena. Uděluji mu slovo.

Sen. Havlena: Slavný senáte! K předneseným vývodům chtěl bych říci jen několik stručných poznámek. Také náš klub bude raději vidět, když parlamentární projednávání předloh a důležitých zákonů bude se díti jiným způsobem, nežli jak toho jsme svědky a jak to zažíváme v přítomných chvílích. Aby se to však mohlo státi skutkem, pak jest právě potřeba především těch předpokladů, které jsou největším základem parlamentární vlády, aby členové Národního shromáždění tvořili vládu, aby členové vlády takto sami měli zájem na tom, aby byla fedrována pravidelná práce parlamentární. V tom úplně souhlasím s kolegou dr Hellerem, pokud v tomto směru pronášel stížností. To byl jeden moment, pro který přinášíme s našeho stranického stanoviska určité oběti. Především chceme spolupůsobiti k tomu, aby byly přivoděny pravidelné parlamentární poměry v našem státě, jak toho jest nevyhnutelně v demokratickém zřízení potřebí.

Pokud se týče výtek, které tak často jsou pronášeny soudruhy z německého tábora stejného programového založení, kteří často v posledních chvílích osobovali si jakési právo adresovati našemu klubu, naší straně, určité výtky, tu dovolil bych si soudruhy z německého tábora ujistiti, že my nespouštíme se zřetele zájem dělníků, ale my - to prosím, aby bylo uznáno jednou pro vždy - máme na tom veliký zájem, aby náš stát se upevnil a aby mu byl zajištěn klidný rozvoj a klidná budoucnost, poněvadž jest to v zájmu našeho obyvatelstva v tomto státě, a především pracujících vrstev dělnických. (Tak jest!) Od klidného rozvoje také závisí možnost rozvoje hospodářského života, lepší rozvoj hospodářského podnikání, zabezpečení práce, zabezpečení výdělku, urovnání otázky vyživovací pro lid. Ale když jsou poměry takto rozhárány, když se neví v politickém životě, co bude zítra, když zde není žádná pevná base, pak zde také pro ten rozvoj nebudou žádné záruky dány. A je to v zájmu českého i německého pracujícího lidu, aby byly položeny základy k tomu, aby běh věcí šel pravidelným chodem.

A my jsme v tom postavení a my z toho odvozujeme pro sebe povinnost, nejen své právo určiti podle svého, jak to za dobré uznáme v dané situaci, nám zde rozpoložením voličstva, poněvadž nemáme sami převážné většiny, abychom mohli sami vládnout, ani se socialistickými stranami a také ne se stranami, jak se říká, z měšťáckého tábora - ani ty nemají samy o sobě kompaktní většiny pro všechny případy - aby byl klidný parlamentní vývoj zabezpečen, nám zde pak nezbývá, poněvadž demokratický stát má míti demokratickou parlamentní vládu, i přes nechuti politické, aby se ti, kteří chtějí vytvořiti klidný vývoj, navzájem sesedli a smluvili a aspoň položili základy k tomu, aby klidný vývoj politický před námi se objevil.

My jsme v té posici, kde hájíme zájmy pracujícího lidu, ale nepokrytě řeknu pro všechny časy: Máme to pevné vědomí povinnosti k svému vlastnímu národu, který po 300 roků byl dupán, máme tu povinnost (Výborně! Potlesk.), poněvadž, když té povinnosti nebudeme konati, neudržíme ani samostatnosti, nebudeme míti svého státu, svého sebeurčení. A my tu svoji povinnost národní - co nám nemůže býti vytýkáno - konáme, protože, co děláme, jest důsledkem naší povinností, na nás spočívá, jestli chceme spolupracovati a jestli chceme svou budoucnost zabezpečiti, či nic, a my tuto svou povinnost k svému národu a celé třídě dělnické známe. (Výborně!)

A my přirozeně také, když sami nečiníme německým soudruhům žádných výtek, ač by jich mnohdy bylo třeba, rádi bychom viděli, aby se nedostávalo výtek nám od našich německých soudruhů, poněvadž i my jsme přece jen stranou s vlastním určením a s vlastním rozhodováním.

Pak bych chtěl několik poznámek k dani z obratu. Ani nám není - přece jsme sociální demokraté - navalení těchto nepřímých daní nijak sympatickým, a řekl jsem při rozpočtové debatě, že jsme proti systému nepřímých daní a do budoucností budeme se snažiti v poměrech snadnějších tento systém urovnávati. Ale jsme si vědomi: kdybychom byli státu ucpali po Rakousku zděděné berní zdroje a opomenuli zabezpečení našeho státu po stránce finanční, nebyli bychom mohli existovati jako stát vůbec ani hodinu, poněvadž se navalily na stát těžké povinnosti, které musil plniti hned v prvních dnech převratu.

A za druhé řeknu otevřeně: když my sami se přičiňujeme, aby stát znal své sociální povinností k pracujícímu lidu, když jsme spolupůsobili k tomu, aby stát připlácel na výživu, když jsme spolupůsobili, aby stát připlácel na sociální velmi důležitá zařízení, jež mají naši invalidé, poškozenci váleční, ač zdaleka se jim nedalo to, čeho potřebují, když to vše vyžádalo si mnoho obětí od státu, když bylo by záhodno, aby stát mohl další oběti přinésti, když se musí platiti podpory v nezaměstnání - a to jest nezbytnou státní potřebou v nynější průmyslové krisi, to říkám zcela otevřeně do toho druhého tábora, kde se myslí, že zde se má šetřit - když tuto povinnost stát má, tak i my budeme ji míti ve zvýšené míře. Když na stát klademe velmi důležité požadavky sociální v mnohých a v mnohých ohledech, tu docela nepokrytě řeknu, že jsme si vědomi, že tomu státu musíme dáti k tomu prostředky.