Předseda: Dalším zapsaným řečníkem jest pan senátor Marák. Uděluji mu slovo.

Senátor Marák: Slavný senáte! Jako člen československé strany sociálně-demokratické omezím se na velmi stručné pro hlášení.

Návrh pana dr Mareše praví, aby se otázka fakult a vůbec všech vysokých škol řešila zákonitým způsobem. Stanovisko naší strany jest dáno prohlášením soudruha dr Soukupa v předchozí debatě. Bylo tam řečeno, že vaše strana stojí na stanovisku zákona, na stanovisku ústavním. Jestliže tedy návrh pana dr Mareše směřuje k tomu, aby takovéto otázky školské byly řešeny pouze zákonem, pak jest to stanovisko totožné úplně s naší stranou a proto mohu prohlásiti, že naše strana bude pro tento návrh hlasovati.

Ale návrh tento dotýká se také úzce ostatních otázek školských. My trvati budeme na tom, aby nejen otázky vysokoškolské, nýbrž i s jiných oborů řešeny byly pouze cestou zákonitou. Dosud jest vám známo, dámy i pánové, že se zde často stávalo, že mnohá škola odborná, střední a jiné nebyly zřízeny podle potřeby, nýbrž jen podle toho, jestli ten neb onen poslanec měl menší či větší úspěch u činitelů, kteří to povolovali. To však nemůže dále trvati, my jako socialisté musíme k tomu hleděti, aby takovéto otázky řešeny byly ve formě veřejné a ne pokoutní, a proto musíme na tom trvati, aby konečně již i v otázce školské bylo jasno. Dosavadní politika školská jest vlastně příštipkářstvím ku starým zákonům školským, které nikterak nevyhovují moderní době, a tu musíme na tom státi, aby bylo konečně jedou hnuto s reformou otázky školské, a aby skutečně v naší svobodné republice byla jednou moderní, pokroková, svobodná škola. Pokud se týče stanoviska pána dr Wiechowskiho, který přede mnou mluvil, tu ovšem není mým úkolem, abych já vyvracel některé jeho námitky. Chci se však pokusiti poukázati na některé momenty. Zmínil se na příklad pan doktor o tom, že pan profesor Heveroch jest snad jaksi ten, pod jehož patronancí se německý národ šikanuje. Mám čest znáti osobně pana profesora Heverocha jako muže velice jemného, učence jména evropského, a proto mohu rozhodně odsouditi takovéto řeči, které by směřovaly proti panu profesoru Heverochovi, jako by on sám trpěl jakékoliv šikanování druhé národnosti. Stal-li se případ podobný, pak jsou to skutečně podřízené orgány a bylo by na místě, aby takové věci byly předloženy panu profesoru Heverochovi, aby byly odstraněny. Pokud se týče zde čteného anonymního přípisu, tu sám pan doktor jistě uzná, že takovýto přípis nepodepsaný má sdíleti osud všech takových anonymních přípisů. Bud je to mystifikace nebo jenom přípis, který byl zúmyslně rozeslán všem českým poslancům, aby snad na ně působil. Je pochopitelno, že jako zde čtení jeho bylo provázeno úsměvem, tak také s úsměvem se na tento celý akt díváme a odsuzujeme jej jako naivní a dětinský.

Pan doktor zmínil se o autonomii školské a pravil, že by každý národ měl míti svou školskou autonomii. Myslím, že je v zájmu státu, aby stát sám měl vrchní dozor na školy. Jestli připustíme, aby některý národ si mohl své školství autonomisticky spravovati, pak vlastně bychom dělali to, čeho se pan profesor obává, totiž zavedli bychom politiku do školství a dosavadní zmatky by se ještě zvyšovaly a proto zájem školství i státu toho žádá, aby skutečně škola byla ponechána v řízení státu, a jak jsem se zmínil, aby konečně došlo k tomu, aby se nám dostalo reformy školské takové, která by vyhovovala všem oprávněným požadavkům jak státním tak národnostním.

Předseda (zvoní): K slovu přichází pan sen. dr Horáček.

Sen. dr Horáček. Slavný senáte! Jestliže se chápu slova k této otázce, tedy to zajisté není z toho důvodu, že by snad má slova měla míti nějaký osten oposice proti nynější vládě nebo dokonce proti nynějšímu panu ministru školství, jehož naopak si vysoce vážím jsa přesvědčen, že právě jím pravý muž se dostal na pravé místo. Ale otázka je principielního rázu. Stanovisko ministerstva školství jest správné do té míry, že právní stav dosavadní v této otázce ve starém Rakousku vskutku nebyl docela jasný. Jest známo, že nové university v Rakousku zřizovány byly pouze zákonem. Platí to zejména i o rozdělení university Karlo-Ferdinandovy v Praze i o zřízení jiných universit, a víme, že právě zřízení české university v Brně se tímto způsobem nemohlo uskutečniti, poněvadž většiny ve vídeňské říšské radě nebylo k tomu účelu docíleno. Ale naproti tomu jiné vysoké školy, zejména technické, nebyly v Rakousku zřizovány zákonem, nýbrž byly zřizovány pouhým nařízením vládním. To platí o české technice v Brně. Ale pro budoucnost a zejména v naší republice zdá se mí, že přece jest záhodno, abychom tu věc učinili docela jasnou a abychom pro budoucnost, nikoliv jenom pokud se týká universit, nýbrž pokud se týká i jiných vysokých škol, žádali, aby každé takové nové zřízení, zrušení, přeložení nebo změna organisace byly skutečně prováděny zákonem.

Vážení pánové! Školství jest velice útlá bylinka, která nesnese drsné ruky byrokratické, a zejména vysoké školství jest něco, co musíme pěstovati s velikou opatrností a něžností. Jest známo, že staré university, zejména ve středověku, byly přímo zakládány panovníky, byly obdařeny zvláštními privileji, byly to veřejno-právní korporace, které měly své vlastní jmění.

Později ovšem absolutismus - tak jako v jiných oborech - i zde hleděl se zmocniti škol a zejména vysokých škol, a z těch starých universit staly se státní ústavy a vláda více a více zasahovala do autonomie i jiných vysokých škol a osobovala si právo, nejrůznějším způsobem vysoké školství upravovati.

Já v tom vidím chybu a nerad bych, aby se v tom u nás pokračovalo a zdá se mi, že i na příklad nebylo docela správné, když u nás fakulta filosofická na Karlově universitě byla rozdělena ve dvě fakulty: duchovědnou a přírodovědeckou, aniž by byl senát akademický tázán na své mínění. V tom vidím skutečně jisté porušení autonomie senátu akademického.

Pokud se týče stanoviska pana kolegy dr Wiechowskiho, tedy dobře nerozumím, co on zde vlastně zastával, jestli mluvil proti návrhu Jeho Magnificence dr Mareše, nebo pro návrh. Jestliže mluvil proti návrhu a vyslovil zde jakousi nedůvěru sborům zákonodárným, tedy vlastně tím samým vyslovoval důvěru vládě. On vlastně více důvěřuje té vládě. (Sen. dr. Wiechowski [německy]: Řekl jsem: Ani vláda, ani Národní shromáždění, ale jen autonomie!) On vyslovil nedůvěru, že by snad naše Národní shromáždění pro vysoké školství nemělo porozumění. Myslím, že jeho stanovisko vychází přece jen z jistého úzkoprsého nacionálního stanoviska, myslím, že pro vysoké školství a pro kulturní věci vůbec v našem Národním shromáždění bude vždycky plné porozumění. Jest známo, jakým štědrým způsobem naše republika vybudovala naše školství a vysoké školy, zvláště tak, že až u některých stran to vzbudilo opravdové námitky, zda byly vždy plné a věcné podmínky pro všechny vysoké školy, které u nás byly zřízeny.

Ale mě velice těší, že pan ministr školství prohlásil, že celkem nic nenamítá proti návrhu pana rektora dr Mareše, ani že konečně nenamítá ničeho proti tomu, kdyby i resoluce, kterou má býti dodatečně sankcionováno všechno to, co v oboru tměn vysokoškolských bylo podniknuto, byla přijata. Já bych si přál, aby přijaté návrhy Jeho Magnificence rektora dr Mareše byly východiskem pro nový rozmach našeho vysokého školství, našich kulturních snah vůbec a to nejen jedné, nýbrž všech národností v tomto státě žijících. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Závěrečné slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. dr Mareš: Vážení páni senátoři! Uznávám za docela přirozené, že vláda má za to, že postupovala ve všem docela správně. Ovšem já nevidím úplně, jak jsem již řekl, že by to bylo bývalo veskrze správné a objektivní, na příklad to, když není o fakultách nic ustanoveno, že tedy vláda má právo je sama zřizovati nebo, že na základě zákona ze dne 27. dubna z r. 1873 jest výslovně určen počet fakult na universitách, že tedy vláda má právo fakulty zřizovati. Této logice já nemohu porozuměti. Ve skutečnosti z takového negativního vymezení nelze nic positivního dovozovati. Že nebylo v tom organisačním zákoně ustanoveno, kolik má universita fakult, vysvětluje se prostě tím, že byly tehdy university, které měly jen tři fakulty, a kdyby tam byl býval určen počet fakult na universitách, byl by musel býti výjimečně ještě přidán paragraf, který by se týkal také ještě těch universit, které mají jen tři fakulty. Ale dovozovati z toho, že má vláda právo zřizovati fakulty pouhým vládním nařízením, nezdá se mi býti odůvodněno. Ani rakouská vláda netroufala si na základě zákona z roku 1873 zřizovati fakulty pouhým vládním nařízením. Jen v jednom případě se stalo, jak jsem již uvedl, že zřídila právnickou fakultu v Inšpruku pouhým vládním nařízením. A vy se ještě pamatujete, co se stalo s tou italskou fakultou v Inšpruku! Tedy ani Rakousku vláda nikdy nezřizovala pouhým vládním nařízením fakulty, nýbrž vždycky na základě císařského rozhodnutí. Ale nejde o to, zdali vláda tak objektivně postupovala, správně či ne, o to se nejedná, nýbrž v té zprávě to bylo uvedeno všecko jen proto, abych odůvodnil potřebnost tohoto zákona, aby se takové vládní nařízení, které zřizuje nové věci, novou fakultu jednostranně, které zasahuje tím do těžkých politických otázek, jako jest zřízení té liebwerdské vysoké školy, připojené k německé technice v Praze, podruhé nemohlo opakovati.

Co se týká té nedůvěry pana kolegy dr Wiechowskiho, jest to doznání pro naši vládu velmi nebezpečné, které zároveň jest důkazem, že bylo nejvýše na čase, aby tento zákon byl odhlasován.

To znamená, že německé vysoké školy dosud byly od naší vlády znamenitě podporovány, (Tak jest!) poněvadž jinak by nebyla možno ta nedůvěra, když přijde k revisi všech těch výhod, které dostalo německé vysoké školství od naší vlády, že mnohé z nich budou zrušeny. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Nikoliv, nikoliv, to se týkalo pouze báňské vysoké školy a Liebwerdy, že jest možno, že vládní nařízení nebude schváleno!) Ano, pánové měli slíbeno a očekávali také zřízení montanistického vysokého odboru při německé škole technické v Praze. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Pan president nám to přímo slíbil, ano výslovně!) Račte odpustiti, není možno v republice něco slibovati, co se musí zřizovati na základě zákona. (Tak jest!) To jest protiústavní, jméno presidenta zatahovati do diskuse. Nevím, slíbil-li president republiky něco takového. Jestliže se to stalo, tedy je to proti ústavní listině. Tedy to utiskování, o kterém nám zde pan kolega dr Wiechowski pravil, to by náleželo do pravomoci ministerských nařízení, aby takové nešvary které se dějí v nemocnicích nebo někde jinde, byly okamžitě zastaveny. O tom zde mluviti, kde se nám jedná o principielní zákony vysokého školství, nic nerozhoduje. Tedy ať nechá vláda takových věcí, které je třeba zařizovati zákonem a hledí si v takových věcech zaváděti. pořádek tam, kde to může učiniti pouhým nařízením. Pak bude postupovati docela správně.

Kromě toho dovolil bych si přece jenom stručně poukázati na to, jak vláda vyhovuje ve všem požadavkům německých vysokých škol a jak před těmito požadavky ustupuje. Co se týče toho utiskování německé university universitním zákonem, o čemž pan kolega nechtěl mluviti, já to dořeknu. Ten zákon se vůbec neprovádí, vláda provádí to, co prováděti nemá; a neprovádí to, co by měla prováděti! Ten zákon není vůbec prováděn. Jen v jednom bodě byl universitní zákon proveden, totiž že michelský velkostatek dal si stát připsati v zemských deskách. Jinak však s všecko zůstalo při starém, jako to bylo dříve.

Památky po českých učencích jsou pořád v rukou německých profesorů, všecky památky staré university pražské, taktéž insignie atd. Tedy nezměnilo se na tom dosud ničeho, ano i v Karolinu má německá universita dodnes první místo tak, jak to bylo vždycky. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Znáte ty posluchárny?) Ano, první místo tam máte, které jste si tenkráte vybrali. Vy bydlíte v předním traktu a česká universita bydlí ve dvoře. Podívejte se na rektorát německé university a podívejte se potom na rektorát české university. Každý rektor musí se za to stydět, když přijde nějaká cizokrajná návštěva.

Vidíte, že zákon zde jednomyslně usnesený vůbec se neprovádí. Za druhé jsou jistá vládní nařízení ze starého Rakouska, která se neprovádějí, když si toho německá universita nepřeje. Německá universita, zejména lékařská fakulta její, minulého roku si udělala numerus clausus. Ale jak? Ona přijímala pouze ty, kteří pocházejí ze >Sudetenländer<, ale vyloučila všechny pocházející z >Karpathenländer<. (Sen. dr Wiechowski německy: Ale to nebylo přijato, nebylo to provedeno!). Prosím, račte prominout, až dokončím. Bude vám to nepříjemné, ale pravda to je! To je také jakási politická demonstrace. Bylo by dobře školu odpolitisovati s tím já úplně souhlasím. Totiž >Karpathenländer< nejsou uznávaní za stejnocenné občany našeho státu, jinak by nebylo možno vylučovati je z vysokých škol. Kdo byli >Karpathenländer<, býti z vysokých škol vyloučeni. To byli lidé německé nebo snad židovské národnosti ze Slovenska. (Hlas: Maďaři!) Maďaři, Němci a Židi. Ti byli zapsáni na německé universitě v Praze a následkem toho usnesení musili z té university pryč, nebyli přijati. Oni měli i první rigorosum rozděláno na té německé universitě a nebylo jim dopřáno, aby toto rigorosum tam dodělali. (Slyšte!) A přece máme nařízení vlády rakouské platné, že první rigorosum se musí udělati na té fakultě, na které bylo začato. Ale německá fakulta řekla: >Ne, nesmějí dokončiti to své rigorosum u nás a musejí pryč.< A co se stalo? Nařídilo se české fakultě, aby ty kandidáty německé university přijala (Slyšte!) a ty zkoušky na nich dokončila, ačkoli jsme proti tomu protestovali, jelikož jest zde platné nařízení vídeňské vlády, proti kterému se vídeňská universita vzepřela. Vláda ustoupila a nám nařídila, abychom konali to, co náleželo podle platných předpisů konati německé universitě. To jest, jich se báli, jim si netroufali naříditi, aby zachovávali platné předpisy, ale nám si troufali nařizovati. Tedy to jsou ty útisky německých vysokých škol. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Ne, ne, to nejsou ty útisky!) Pánové, já jsem to všecko prodělal, já musel ty kandidáty německé zkoušet a mám svých dost, tedy to vím autenticky. Tedy prosím, pánové, jenom žádné stěžování. Copak je to, že někomu nepřipravili nějaký lék proto, že byl německy předepsán! To jest věc administrativy, to se dá vyříditi velmi snadno, ale já vás upozorňuji, když vám tak velice záleží na těch pacientech: Jakpak se mívali čeští pacienti na německých klinikách? (Sen. dr Wiechowski: Vždycky dobře!) Vždycky dobře? Já jsem to prožil, já to vím. S těmi se vůbec česky nemluvilo. Jaké je to nyní, nevím, ale tehdy to bylo tak, že se mluvilo s českými pacienty jenom prostřednictvím opatrovnice; jak je to nyní, zdali němečtí profesoři umějí již česky, nevím. Nedávno nám připomněl pan kolega dr Wiechowski, kdybychom trvali na tom, že němečtí profesoři mají uměti česky, že bychom tím zabili jejich fakultu. Tak snad to znělo. (Sen. dr Wiechowski německy: Od toho nemůžeme činiti odvislým povolování!) Tedy oni neumějí česky a zacházejí s českými pacienty. K tomu jsou občané čeští z dělnických vrstev dobří. To je socialismus. (Sen. dr. Wiechowski, německy: Proto se s pacienty nezachází zle, buďte bez starosti!). Že s nimi zle nezacházejí? Já vám povím příklad z vlastní zkušenosti, a když neumí ten profesor česky, pak se nemá dávati na místo, jež vykonávati není schopen. To jest první věcí cti člověka, aby se nepletl do úřadu, k němuž není způsobilý. (Sen. dr Wiechowski německy: Je-li dotyčný narkotisován, není třeba s ním mluviti, nýbrž ošetřiti jej!) Račte prominouti, to jest tak jisté, co pravím, že není proti tornu žádné námitky. Tedy jen žádnou přílišnou humanitu s těmi recepty a ostatními věcmi. (Sen. dr Wiechowski německy: Chcete to na konec ještě obhajovati?) Já to nehájím, jen pravím, že jsou zde stesky mnohem těžší, které by neměly býti trpěny. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Otažte se českých pacientů, zda si jedenkráte stěžovali na německé kliniky!) To já nevím, vím jen to, co jsem sám prožil, když jsem studoval na poněmčilé universitě v Praze, kde byly profesoři povoláváni z Německa jen z nacionálních důvodů, kteří si z nás, českých studentů dělali posměch. (Výkřiky u německých poslanců.) Prosím, pánové já pamatuji více, nežli vy. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Kdo na příklad byl z národních důvodů povolán?) Hering. Toho já znám dobře. Neboť když student řekl při zkoušce: Das Epithel místo der Epithel, tak se na něho vrhl. To byly jiné časy! Vy si nebudete stěžovati na to, jak ses Vámi v české republice zachází.