Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Jako zpravodaj ústavně-právního výboru mám podati zprávu o nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. února 1921 o soudcovském příročí pro živnostníky poškozené válkou. Nařízením tímto prodloužila vláda předpisy o soudcovském příročí pro živnostníky válkou poškozené ohledně pohledávek, které vznikly do 31. prosince 1918 až do konce prosince 1921. Toto nařízení souvisí s akcí, která byla zahájena ve prospěch živnostníků zákonem ze dne 23. května 1919 a to tím způsobem, že jim měl býti poskytnut úvěr různými veřejnými korporacemi, na druhé straně, že pak neměli býti pronásledování živnostníci, kteří válkou utrpěli žalobami a exekucemi pro jistou dobu. Vládě bylo dáno zmocnění článkem VII. tohoto zákona, aby příročí po případě prodloužila. Vláda toto příročí prodloužila několikráte a naposledy do konce prosince 1920. Tu mělo se za to, že již není potřebí dalšího zásahu, nicméně však ministerstvo obchodu - asi v lednu 1921 - upozornilo, že by bylo záhodno ještě příročí prodloužiti, že jest to zapotřebí zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a do jisté míry též v ostatních částech naší republiky. Ale poněvadž mezi tím již toto příročí uplynulo a rovněž i zmocnění, které v té příčině bylo zákonem vládě uděleno, musela vláda buďto voliti cestu zákona, anebo cestu nařizovací, pokud zde vůbec schůdnou byla. A tu sáhla po mém soudu úplně vhodně k zákonu ze dne 15. dubna 1920, kterýž jí dává všeobecné zmocnění, aby pro mimořádné válečné poměry, jakož i pro případ nutnosti upravila tyto poměry živnostenské a vůbec hospodářské v naší republice. Podle tohoto zákona z roku 1920 není však vláda zmocněna to jen nařízením samým učiniti, nýbrž zapotřebí je k tomu také ještě, aby do 8 dnů, když toto nařízení bylo vydáno, předložila je Národnímu shromáždění a poněvadž zde skutečně šlo ve smyslu zákona z roku 1920 o mimořádný případ hospodářský, o případ nutnosti, tu zajisté ústavní výbor neměl jiného úkolu, nežli zejména zkoumati formální platnost tohoto nařízení. Jelikož nařízení toto podáno bylo skutečně do 8 dnů Národnímu shromáždění, schválil také výbor toto nařízení.

Pokud se týče obsahu samého, nemohl ovšem výbor míti nějakou ingerenci z té příčiny, poněvadž eo ipso vláda zmocněna byla zákonem k vydání tohoto nařízení a ostatní obsah jeho sám kryl se s obsahem již četných předcházejících nařízení, takže něco jiného v tomto případě vydáno nebylo.

Výbor ústavně-právní navrhuje tudíž, aby nařízení ze dne 25. února 1921 bylo senátem schváleno.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím, aby páni zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru ústavněprávního, aby toto nařízení bylo schváleno, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, nařízení se schvaluje a tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen.

Přikročíme k následujícímu odstavci třetímu, jímž jest

3. zpráva výboru ústavně-právního o návrhu sen. dr Hellera, dr Wiechowskiho a soudr. na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 331 Sb. z. a n. o zemském správním výboru pro Čechy. Tisk 884.

Zpravodajem je p. sen. Dědic, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Dědic: Vážený senáte! Podávám zprávu ústavně-právního výboru o návrhu senátora dr Hellera a dr Wiechowskiho a soudr. na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 331 Sb. z. a n. o zemském správním výboru pro Čechy.

Páni senátoři dr Heller, dr Wiechowski a soudr. podali tiskem 385 návrh zákona, jímž má býti počet členů zemského správního výboru pro Čechy rozmnožen z jedenácti na šestnáct, počítaje v to i předsedu.

Navrhovatelé sledovali svým návrhem patrně ten účel, rozmnožením počtu členů zemského správního výboru poskytnouti vládě možnost, aby do zemského správního výboru pro Čechy mohla také ihned povolati zástupce národa německého.

Ústavně-právní výbor považuje za spravedlivé, aby do zemského správního výboru byli také povoláni členové němečtí, a proto v zásadě návrh schválil.

Pokud se týče navrženého počtu členů této korporace, omezil ho ústavně-právní výbor na čtrnáct, počítajíc v to i předsedu, a to v uvážení, že tento počet jeví se právě vhodným.

Vedle toho jest zemský správní výbor také jaksi v likvidaci. Až bude jednou zavedeno župní zřízení, odpadne. Tudíž proto také zmenšili jsme ten počet.

Ústavně-právní výbor usnesl se proto ve schůzi konané dne 13. července 1921 doporučiti senátu, aby návrh senátorů dr Hellera, dr Wiechowskiho a druhů v tomto znění schválil.

Předseda (zvoní): Ke slovu jest přihlášen sen. dr Heller. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Heller (německy): Dámy a pánové! V debatě, kterou jsme před tím vedli o ústeckých událostech, přerušil mne jeden z pánů kolegů, nevím který, výkřikem: Co vám schází? Was fehlt Euch? Vidíte, tento návrh zákona, jenž se dnes zde projednává, je spolu jedním z mnohých důvodů pro to, co nám schází.

Republika trvá tři roky a v české zemské správní komisi nejsme zastoupeni. Nemám, pánové, zapotřebí, dále rozbírati důležitost této instituce pro denní život, která tak bije do očí. Zemský správní výbor vyřizuje přece jednak v první, jednak ve druhé instanci věci, které spjaty jsou s denním životem, kterých má každý jednotlivý státní občan nutně zapotřebí, které se týkají jeho nejprimitivnějších potřeb, věcí, na jejichž úpravě má každý jednotlivec zájem v míře nejvyšší. A přes to od prvního dne republiky trvala tato zemská správní komise, aniž by byl brán ohled na Němce v tomto státě, aniž by byli jmenováni němečtí členové. To je stav, jaký trvá do dnešního dne. Působnost zemské správní komise bude však ještě mnohem větší, až nový vládní návrh o sanaci obecních financí se stane zákonem. Neboť víte, že samospráva obcí v zákoně neobyčejně se omezuje ve prospěch dozorčího práva okresních správních komisí a druhé instance, tedy nyní zemské správní komise. Význam zemské správní komise tedy po přijetí zákona o sanaci obecních financí ještě značně vzroste.

Pánové! Dosti dlouho jsme bojovali o postavení v zemské správní komisi. Od prvního dne, kdy jsme v této sněmovně, předkládali jsme dřívější vládě i nynější vládě svá dotyčná přání. Bylo také vždy uznáváno, že naše přání jsou zplna oprávněna. Těším se, že jsme dnes konečně tak daleko, že se aspoň učiní začátek k tomu, že také německý národ v této zemi obdrží zastoupení v zemské správní komisi. Přiznávám úplně - nemůžete očekávati, že se zde budeme rozplývati vděčností - není to ochota, nýbrž přijetím tohoto zákona vyhovujete oprávněnému přání německého obyvatelstva.

Při této příležitosti nemohu však opomenouti, abych se nezmínil o poměrech v zemském výboru na Moravě. Zemský výbor na Moravě je anomalií, již není rovno. Kdežto po převratu zemská správní komise v Čechách byla celá znovu jmenována, sestává zemský výbor na Moravě ze dvou kategorií členů, především z několika členů, kteří ještě byli volení starým moravským sněmem, tedy institucí, které od převratu již není, a tito členové jsou ještě dnes členy moravského zemského výboru v té domněnce, že jejich činnost pomine teprve tehdy, až bezpochyby nový moravský sněm zvolí nové členy. Nový moravský zemský sněm však pravděpodobně nebude, leda že by byla znovu změněna ústava; ale aspoň podle nynější ústavy není žádného moravského sněmu a následkem toho také bezpochyby přestala existovati právní funkce členů moravského zemského výboru, pokud byli volení bývalým moravským zemským sněmem.

Pak je tu druhá kategorie členů, kteří byli po převratu jmenování vládou. Tímto jmenováním samým, myslím, je potvrzena neprávnost oněch členů, kteří byli voleni ještě starým zemským sněmem. Buďto jsou zvolení právoplatnými členy zemského výboru, anebo ti, kdož byli jmenováni. Ale aby obojí byli právoplatnými členy zemského výboru, o tom nelze mluviti.

Při projednávání této otázky byla naše strana ještě zvláště zkrácena, ježto v moravském zemském výboru zasedají dva členové německých měšťáckých stran, ale ani jediný německý sociální demokrat. Všechny naše snahy, které jsme do dnešního dne na to vynaložili, abychom byli v tomto zastupitelském sboru zastoupeni, byly marny, ztroskotaly jednak o odpor německých měšťáckých stran, které se těchto dvou mandátů držely, jednak o odpor vlády, která nechtěla utvořiti třetí mandát pro německé sociální demokraty. Proto jsme podali dnes resoluci, v níž žádáme, aby moravský zemský výbor byl znovu dosazen, a sice podle zásad, podle nichž byl dosazen český. Ve Slezsku byl zjednán pořádek, v Čechách byl zjednán pořádek, a dnešním zákonem bude učiněn úplný pořádek také v národnostním směru. Naše stížnosti ve příčině Moravy neobracejí se proti národnostnímu poměru, obracejí se proti tomu, že pro Moravu, smím-li se tak vulgárně vyjádřiti, peče se >extravuřt<. Toho není zapotřebí, to vůbec je naprosto nemístné. Ať se poměry na Moravě právě tak upraví, jako v jiných zemích. To neznamená porušení tak zvané moravské zemské samosprávy. Morava si podrží svůj zemský výbor, hranice nejsou zahlazeny, s tak zvanou zemskou samosprávou nemá to ani v nejmenším nic společného.

Ještě jednou bych se vrátil několika málo slovy k vývodům kolegy dr Soukupa v předchozí debatě, jež souvisejí s touto věcí. Kol. dr Soukup našel velmi vřelý tón pro smíření obou národů a zvláště pro smíření dělnictva obou národů. Mohu říci, že během roku, který tu zasedám, dost často jsem hájil stejné stanovisko. Jste v tomto státě národností, která representuje většinu, jste - to můžeme klidně říci - vládnoucí národností v tomto státě. Krok ke smíření musí tedy vyjíti od Vás. Pokládáme se - vy třeba jste jiného mínění - za poškozené četnými ustanoveními vaší ústavy. Pan kolega dr Klouda mínil, že jste ústavu udělali v revolučním shromáždění a dali jste nám ji. Již v tom leží takové pojetí věci, jímž se dorozumění velice ztěžuje. Což myslíte, že jeden národ si nechá od jiného národa ústavu dáti darovati? Ústava státu, který zahrnuje více národů, může býti pouze výsledkem dorozumění národů, nikdy darem jednoho národa druhému. To je to, co vám vytýkáme, že jste dělali všechny tyto zákony bez nás, ať jsou již dobré nebo špatné. Jedena část je zcela dobrá, volební řád ku příkladu je z valné části dobrý. Ústava podle našeho názoru není dobrou. To je to, co nás muselo předem rozhořčiti a roztrpčiti. Chci se z plna srdce připojiti k naději, kterou vyslovil soudruh dr Soukup. Také já doufám, že se podaří aspoň dělnictvu obou národů dojíti k dorozumění, nejen v zájmu dělnictva, a prosím, rozumím dělnictvem nejen dělnictvo průmyslové, lidi rukama prančující, nýbrž dělnictvo v nejširším slova smyslu. Tak míním, že tento národnostní smír smíru však není vlastně zapotřebí, nejsme přece nepřáteli - že toto vyrovnání v národnostních věcech nastane v zájmu veškerého obyvatelstva státu a především v zájmu těch, které zastupujeme, totiž proletářů v tomto státě v nejširším slova smyslu.

Dnešní návrh - přijmete-li ho, a doufám, že nebude proti němu odporu - je snad prvním krokem na dráže, řekněme - chci se vyjádřiti pokud možno opatrně - která může vésti k národnostnímu sblížení, také v národnostních věcech. Že jsme zde k tomu mohli a směli dáti podnět, jest nám zvláštním zadostiučiněním a jest nám také zadostiučiněním, že jste zde následovali tohoto prvního podnětu, tento zákon přijímajíce.

Ještě slovo. V předešlé debatě pánové nás velice často zaměňovali s občanskými stranami. Jeden z pánů mám zde předčítal článek z >Aussiger Tagblatt< a vytýkal nám jej. Je to německo-nacionální list, který se nemůže nabažiti potírání německých sociálních demokratů. Není nám pranic po tom, co stojí v tomto listě, potíráme tento list právě tak, jako ostatní listy německých občanských stran. Potřebuji jen poukázati na poměry zde a všude jinde. S německými občanskými stranami naprosto nepostupujeme společně, jdeme svou vlastni cestou - dnešní shromáždění to dokazuje - děláme svou vlastní politiku a s německými občanskými stranami nemáme naprosto co činiti. A proto bych vás prošil, abyste zanechali tohoto zaměňování, které je velmi trapné a jehož si nepřejeme.

Končím, vyslovuje naději, že přijetím dnešního zákona a pak, když bude přijat také na druhé straně v poslanecké sněmovně, bude učiněn první krok ke sblížení obou národů. (Živý potlesk.)

Místopředseda. Kadlčák (zvoní): K slovu není dále nikdo přihlášen. Rozprava jest skončena.

Byl mi podán návrh resoluce sen. Löwa dostatečně podepsaný. Prosím, aby byl přečten.

Zástupce sen. tajemníka dr Trmal (čte):

Resoluce sen. Löwa a soudruhů:

>Vláda se vyzývá, aby učinila opatření, aby moravská zemská správní komise byla sestavena podle nových státoprávních poměrů a aby při jmenování členů bylo přihlíženo k národnostním a politickým poměrům.<

Místopředseda Kadlčák: Resoluce jest částkou jednání. Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. Dědic: Navrhuji, aby tato resoluce byla přikázána ústavně-právnímu výboru.

Dále malou poznámku p. předřečníku o tom sblížení. Ještě za času revolučního Národního shromáždění jak vláda, tak i členové Národního shromáždění navazovali styky, ale vy jste tenkráte odmítli a proto nesmíte teď naříkati a namítati, že jsme vás nezvali k součinnosti.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přikročíme k hlasování. Račte zaujmouti místa. (Děje se.)

O osnově zákona, která má dva články: nadpis a úvodní formuli, míním dáti hlasovati najednou,

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, prosím, nechť zvedne rusku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata ve čteni prvém. (Potlesk na něm. lavicích.)

Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž jest

4. zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona o ochraně znaku a názvu Červeného kříže, Tisk 885.

Zpravodajem jest pan sen, dr Brabec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Osnova o vládním návrhu zákona o ochraně znaku a názvu Červeného kříže souvisí s mezinárodní konvencí, uzavřenou v Ženevě dne 6. července 1906, podle které jest i naše republika povinna učiniti zákonodárná opatření, aby zamezeno bylo zneužívání znaku a názvu Československého Červeného kříže. Užívání tohoto znaku a názvu jest totiž podle článku 23. řečené konvence vyhraženo pro zdravotní zařízení, sloužící účelům této konvence. Osnova, kterou ústavně-právní výbor vám předkládá, má za účel určiti přesně, kdo smí používati znaku a názvu červeného kříže a pak trestní ustanovení proti těm, kteří by jich neoprávněně užívali, a nastupuje tento nový zákon, resp. návrh zákona na místo dřívějšího rakouského zákona a na místo příslušných nařízení uherské vlády, tedy zároveň činí funkci unifikační v našem zákonodárství.

Co se týče jednotlivých ustanovení, jest možno zcela stručně poukázati na to, že § 1 vyhrožuje užívání znaku a názvu Červeného kříže především vojenské zdravotní službě, pak společnosti Československého červeného kříže v Praze a delegacím zahraniční společností Červeného kříže. K připuštění těchto jest ovšem zapotřebí svolení ministerstva věcí zahraničních, jelikož jest možné, že by také byly dotčeny otázky zahraniční politiky.

V §u 2 se stanoví možnost, aby jiným korporacím, ústavům a orgánům bylo dáno stejné povolení k užívání znaku a názvu Červeného kříže, ale v těch případech, zejména teď pro zdravotní zařízení, v době války na drahách a v nemocnicích, že tyto případy mají býti vyhlášeny ve sbírce zákonů a nařízení.

§ 3 byl pojat pouze z opatrnosti. Podle rakouského práva zaniklá totiž všechna práva k používání názvu a znaku Červeného kříže, ale v Uhrách zůstalo používání dále v platnosti, zejména v ochranných známkách. Proto jest stanovena lhůta v dotyčném paragrafu, podle které ona povolení zanikají.

§ 4 obsahuje ustanovení trestní. Zejména jest tu zdůrazniti, že stíná se pouze používání znaku a názvu Červeného kříže v životě veřejném nebo obchodním, tedy nikoliv v životě soukromém.

V §u 5 jest zostřeno trestní ustanovení pro dobu války.

§ 6 stanoví kompetence úřadů a v §u 7 jest ustanovena účinnost zákona tohoto na měsíc ode dne vyhlášení.

§ 8 obsahuje klausuli prováděcí.

To jsou v krátkosti všechna ustanoveni této osnovy.

Na základě usnesení ústavně-právního výboru dovoluji si učiniti uctivý návrh, aby slavný senát Národního shromáždění schválil předlohu ve znění, které jest zprávou předloženo.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Rozprava jest skončena. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.) Přikročíme k hlasování.

O osnově zákona, který má celkem pouze 8 paragrafů, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)

Není jich, budeme tedy tak pokračovati.

Žádám pány senátory, kteří s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, aby zvedli ruku. (Děde se.)

To jest většina. Navržená osnova zákona přijata jest tudíž ve čtení prvém a tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen.

Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupuje na místě sen. dr Karasa sen. dr Procházka.

Navrhuji, aby příští schůze konala se zítra, v pátek, dne 5. srpna 1921 o 10. hod. dopolední s tímto

1. Druhé čtení zprávy výboru kulturního o návrhu sen. dr F. Mareše a soudr. o zřizování fakult neb oddělení na vysokých školách. Tisk 782.

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavněprávního o návrhu sen. dr Hellera, dr Wiechowskiho a soudr. na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 331 Sb. z. a n. o zemském správním výboru pro Čechy. Tisk 884.

3. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona o ochraně názvu a znaku červeného kříže. Tisk 885.

4. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu byla zkráceně projednána zpráva výboru národohospodářského a zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 422), kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění obchodní a celní smlouva mezi Československem a král. Srbů, Chorvatů a Slovinců, sjednaná v Bělehradě připojenou notou, ze dne 9. září 1919 a uvedená v prozatímní platnost nařízením vlády republiky Československé, ze dne 18. května 1920, čís. 379 Sb. z. a n. Tisk 931.

5. Zpráva výboru národohospodářského a zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 422), kterým se předkládá ku schválení Národnímu shromáždění obchodní a celní smlouva mezi Československem a král. Srbů, Chorvatů a Slovinců, sjednaná v Bělehradě připojenou notou, ze dne 9. září 1919 a uvedena v prozatímní platnost nařízením vlády republiky Československé, ze dne 18. května 1920, čís. 379 Sb. z. a n. Tisk 931.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich.

Končím schůzi.