>Poměry v území národnostně smíšeném stávají se nadále neudržitelnými. Německý lid poštvaný imunitou chráněnými poslanci chystá se zřejmě k protistátnímu odboji, vyjádřenému jasně na veřejném projevu německých stran v Ústí n. Labem za nečinnosti státních úřadů. Nehlásáme politiku znásilňování německého lidu, nevoláme po silné pěsti, protestujeme však proti shovívavostí a ohleduplnosti tam, kde vrhá se pochodeň války občanské v obyvatelstvo tohoto státu tolikerými našimi obětmi vykoupeného. Vybízíme vládu a odpovědné kruhy ke konání povinnosti k státu a jeho občanstvu. <

Může-li, pánové, někdo proti zásadám v tomto úvodě resoluce pronášeným něco míti, ať řekne, co namítá. Nyní přijde vypočtení konkrétních požadavků. Pan dr Heller snad zná resoluce ze schůzí, účastní se politického ruchu a nebude překvapen tím, když se v resoluci žádá něco ostřejšího.

>Žádáme:

1. Okamžité odvolání státních úředníků, kteří přímo i nepřímo živí německou iredentu, kteří naskytují záruk podpory klidného soužití obou národností. Odstranění úředníků neznalých českého jazyka a nerespektujících zákony Československé republiky.<

Pánové, tento požadavek, který odpovídá našim ústavním zákonům, jest zde zřetelně vysloven. Český člověk má přece právo, aby nalezl v úřadech českého státu úředníka, který pří nejmenším umí česky. (Sen. dr Heller [německy]: Německý nemá právo?) Má, ale prosím, pánové, tato stylisace požadavku v tomto znění jest docela něco jiného, než co nám četl pan dr Heller: >Čechisierung der Staatsbehörden<. To jest prosím vědomé překrucování.

2. >Sestátnění dolů, jakož i velkých podniků průmyslových, ochotných to služek německé rozpínavosti, jakož i okamžité sestátnění městské policie v krajích národnostně smíšených.<

Tady právem jsem se jíž dotekl toho, že pan dr Heller jako sociální demokrat je nejméně povolán k tomu, aby proti tomuto požadavku tak eminentně socialistickému se vyslovoval. Motivy, které zde podkládá pan dr Heller, jsou nerozhodnými, ale nejsou také správné v tomto případě, poněvadž legionáři naši jsou při nejmenším tak dobrými socialisty jako pan dr Heller a jako jeho strana. To svou celou činností, celou svou působností za hranicemi dokázali a to dokazují i doma. My si nedáme na své legionáře ani po stránce socialistické sáhati. (Sen. Chlumecký: Máme také legionáře - komunisty!) - Ano, máte také komunisty. -Není tedy potřeba, abyste projevu našich legionářů podkládali takové pohnutky a motivy. (Potlesk na galerii.)

Místopředseda Kadlčák: Žádám galerii, aby se nemísila do jednání, poněvadž bych musil jinak proti ní zakročiti. Pane řečníku, račte pokračovati.

Sen. dr Klouda (pokračuje): Třetí bod resoluce:

>3. Obsazení státních úřadů českým úřednictvem a zajištění jazykového práva českého lidu na podkladě úplné rovnoprávnosti a spravednosti.<

Pane dr Hellere, v Rakousku jste měli české úředníky, kteří vám tu úplnou rovnoprávnost a spravedlnost zaručovali až až, na podkladě úplné rovnoprávnosti a spravedlnosti. Tedy jen dočíst všechno a pak budeme si rozumět a budeme spolu spokojeni.

Bod 4. A to je to, co se zvlášť důraznou kritikou vytýkal pan dr Heller: >Zostření censury německých časopisů, které vychovávají německý lid k revoltě a ruší klid tohoto území.< (Hlas: To řekne socialista!) To řekne člověk, který zná zákon a který má smysl pro zákon, který ví, co je to zákon. >Lex dura sed lex.< Dokud máte zákony, budete jich poslouchati; chcete-li míti větší svobodu tiskovou, pak musíte se své strany přispěti k tomu, abychom nový tiskový zákon mohli uskutečniti. Takovýmito debatami a takovýmto způsobem jistě k tomu nepřispějete. (Hlas: Co by řekli tahovému protistátnímu psaní v Berlíně? Zavřeli by je!)

Odstavec 5. >Odvolání německého velitele zdejší posádky kapitána Welse a nahražení jeho českým uvědomělým, spolehlivým státním občanem a sesílení zdejší posádky.<

To zdálo se panu dr Hellerovi velmi závažným bodem. Ale, pánové, zde jde o bezpečnost státu, zde jde o bezpečnost občanů a tu musíte dovoliti, abychom v čelo tak odpovědného úřadu, v čelo vojenské posádky, v čelo administrativního našeho úřadu povolali lidi, kteří mají smysl a svědomí pro tento náš stát, kteří vyznávají náš stát a kteří jsou ochotni zastávati stát náš proti každému, proti nepříteli vnějšímu i vnitřnímu. Tedy požadavek zase samozřejmý.

Bod 6. >Vybavení českého školství všemi moderními pomůckami a potřebami, především však stálým, existenčně plně nezávislým učitelstvem:<

To jest zase jedna z bolestných kapitol, když dnes občané českého státu, příslušníci státní národnosti, musí se dovolávati toho, by bylo jim vybudováno české školství a aby bylo opatřeno všemi potřebnými výchovnými moderními pomůckami.

Odstavec 7. >Nejúčinnější podporu kulturního, hospodářského vývoje českých menšin.<

Bod 8. >Odstranění všech nápisů a památek z dob rakouské monarchie.<

To je zase věc velmi časová. A je to věc, s kterou byste vy mohli plně souhlasiti, poněvadž vzpomínky na monarchii jsou vám tak cizí, jako nám, přes to, že se jednalo o vaši německou monarchii.

Bod 9. >Sestátnění Ústecko-Teplické dráhy a všech cizích drah v území Československé republiky probíhajících jakožto bašt německé irredenty.<

Dodává se, že legionáři stojí za těmito požadavky a jsou ochotni . . . (Hlas: Zbraněmi zakročiti!)

O zbraních zde ničeho není. Já vám to přečtu. Praví se tam; >Za těmito spravedlivými požadavky stojíme neochvějně jako jeden muž a jsme odhodláni případně i dobrovolnou mobilisací legionářů zjednati průchod konečnému vítězství volnosti a rovnosti českého lidu v tomto území.

Varujeme povolané kruhy před pokračováním v dosavadní politice slabosti a vybíjení energie v bratrovražedných bojích, zatím co s druhé strany zcelený lid německy zvedá prapor pomsty a odvety.

V hodině dvanácté bijeme na poplach v pevné víře, že varovný náš hlas nebude oslyšán. Kdybychom v této víře měli býti zklamání, odmítáme odpovědnost za následky. Naše trpělivost jest u konce.<

Tedy, pánové, račte odpustit, když tak horkou odezvu vyvolává jen referování o těchto věcech zle v senátě, nesmíte se diviti, že tam je půda trochu horčejší, tím horčejší, čím štvavější jsou časopisy, které o těchto věcech píší. Bylo mně zasláno číslo časopisu >Aussiger Tagblatt< č. 169 z 27. července 1921, které přináší zprávu >Unerhörtes Benehmen eines Čechen<.

Neslýchané chování Čecha v Ústí n. Labem! To neslýchané chování, víte, v čem záleží podle referátu toho německého časopisu? (Slyšte!) Sedí na verandě zahradní restaurace jakési v Ústí nad Labem německá společnost a kolem jednoho stolu tam sedí také Češi, a rozumí se, že se česky baví, a že se tam nic nestalo, jak ten časopis tady vytýká. U vedlejšího stolu si zanotují německé písně, u českého stolu chtěli si zazpívati česky. Když je dovoleno německy zpívati v té restauraci, také Češi si chtěli vzíti to dovolení a začali zpívati česky. A vtom je to neslýchané chování a v tom jest ta neslýchaná provokace, že došlo potom k vzájemné šarvátce, jíž německý list per longum et latum popisuje, že přišla městská stráž, že sebrala toho Čecha, ti ostatní Češi že šli nimi, a tak zůstala, německá společnost vítězem. (Sen. Polach [německy]: My to odsuzujeme, ale myslíte, že v jediném českém městě by směl Němec německy zpívati?) Správně odsuzujete, ale jistě že je zajímavo pro usuzování a vzájemné soucítění německých stran, že tuto otázku, kterou mně kolega sen. Polach položil, že na konci své zprávy klade německo-nacionální list, který se ptá, co by se bylo stalo. Němci v českém městě, kdyby používaného pohostinství bylo takovým způsobem zneužito, jak jest shora vylíčeno. Jest tedy zajímavá ta mentalita, to duševní příbuzenství, které se i u německých sociálních demokratů i u německých nacionálů objevuje, a tu mají kolegové z českých řád sociálně demokratických odpověď na svou otázku, kde jest nacionalismus a kde jest šovinismus.

Zpráva pak konči, že >mají si Češi býti vědomi toho, že jsou zde jenom malou menšinou, že jsou hosty na německé půdě.<

Tento list nebyl konfiskován - pan dr Heller pak se diví, že potom čeští legionáři volají po zostření censury proti listům, které veřejně, vychovávají lid k revoltě. (Hlas: Když to dělají socialisté, tak se divím!) Socialisté to tak nedělají.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Klouda (pokračuje): Pánové, řekl jsem, že bohužel události ústecké teď se vymykají našemu usuzování, ježto není dosud zjištěno, na kolik byly vylíčeny podle úplné pravdy a na kolik dojdou později zde opravy.

Totéž platí o událostech v Postoloprtech, o kterých zde mluvil pan dr Heller. Také tyto události nejsou přesně vyšetřeny, ale vylíčení, které podal pan dr Heller, pokud já mám informace, plně pravdě neodpovídají.

Ti legionáři, kteří do Postoloprt přijeli na automobilech a zvláštním vlakem, ti byli povoláni na ochranu státní autority, byli povoláni na ochranu Čechů. U Němců, kteří se vrátili z výletu a kteří, jak pan dr Heller uvedl, sňali pásky velkoněmecké se svých kabátů, byly nalezeny zbraně uschované v jejich obuvi. (Slyšte!)

Tedy, pánové, takto se loyálně nejedná. Řekněte plně pravdu a pak buďte také jinak nahlížeti na události, o kterých mluvíte. Jestliže němečtí spoluobčané naši myslí upřímně s naší republikou, musí docela jinak zaříditi své chování, musí se snésti se svými spoluobčany českými, ať již jsou v menšině v určitém obvodu, v určitém, místě nebo jsou ve většině.

Dnes byl u mne občan z Králík, který mně hlásil, že tam obzvláště od sčítání lidu štve se proti české národnosti, proti republice, štve se proti jejímu presidentovi a tvrdí se, že nebude žádná Československá republika a když bude nějaká, že to bude německo-český stát. Tedy ani s tím, se nechtějí smířit, že to má být stát československý, nýbrž má-li být nějaký, má to být napřed německý a potom teprve československý. (Sen. dr Heller [německy]: To jsou maličkosti!) Maličkosti, ze kterých se usuzuje na ducha, ze kterých se usuzuje na vaše snahy, ze kterých se usuzuje potom na naše smýšlení.

Místopředseda Kadlčák: Upozorňuji pana řečníka, že lhůta řečnická uplynula.

Senátor dr Klouda (pokračuje): Jestliže hledáte příčiny, a jsme povinni hledat příčiny neblahých událostí, kterých všichni litujeme, pak říkám, hledejte ty příčiny nejen mimo sebe, nejen v legionářích a českých menšinách, které tam pracují, které prací poctivou zaslouží si chleba, který vydobudou a zaslouží právo na svoji existenci, ale hledejte ty příčiny také u sebe samých. Změňte se a přeměňte a pak budeme moci spolu dobře vycházet, pak nebude potřeb takových debat, takových litování, které zde byly proneseny. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slova dalšímu řečníkovi senátoru dr Procházkovi.

Senátor dr Procházka: Vážený senáte! Stály se události rozhodně veškerého politováníhodné, neb zmařen byl život lidský a 9 lidí poraněno, avšak není správné, jak s německé strany se ta stalo, že za důvod těchto událostí se klade národnostní zášť, národnostní nenávist. Já pokládám za příčinu těchto událostí spíše všeobecnou podrážděnost poválečnou, psychosu poválečnou. A odpovídám hned, netekla, jen v různých městech německá krev, tekla v různých městech také česká krev a slovácká krev a poukazuji zejména na to, že byli zavražděni Němci naši češti vojáci v Jihlavě, Šternberku, Znojmě a jinde (Slyšte!) a že tekla slovenská krev také v Námestové, Pruské a Krompachu atd. (Sen. dr Heller [německy]: Ta jest něco jiného!) Chci jen poukázat, poukazovalo-li se na to, že právě tolik a tolik německých lidí již padlo, že jest to německý národ, přirozeně celý národ, jeho vychování, jeho celé úsilí, jeho panovačné úsilí, jeho smýšlení, že jest takovým nadčlověkem, který má na svědomí ty miliony životů lidských, které padly ve světové válce.

Za bývalého Rakouska staly se často takové zájezdy všelijakých německých spolků, byly to Sängerfeste, Bundesschiessen, Volksfeste atd. do českých měst moravských, a řekl bych s velkou výlučnou částí obyvatelstva českého. Tenkráte lid český, který je zajisté dobré povahy . . . . (Hlas: Myslím, že v Brně také!) Brno bylo alespoň na venek německé . . . tenkráte nebylo ovšem ještě té podrážděnosti, nebylo takové nálady, v celku lid český se choval náramně slušně a zajisté, že i lid německý si nemohl stěžovat. Ovšem, když čeští lidé přišli ke slavnostem do německých měst, tu alespoň dostali bití holí, anebo byli popliváni, bylo jim nadáváno atd., ale v celku to byly nevinné věci. (Sen. Kroiher: V Brně nám svého času zabili jednoho Čecha!) Ano, jeden byl zabit . . . . Byly to v celku nevinné věcí, ale dnes je ta vážnější proto, že je ta výchova lidu následkem války docela jiná, že lid válkou sesurověl. Naše Československá lidová strana bere prohlášení pana ministerského předsedy k uspokojivé vědomosti, neboť prohlásil, že pořádek a klid chrániti proti každému rušiteli jest přední povinností vlády. Naše strana jest také pra klid a pořádek á proto vítá toto prohlášení a zejména vítá je proto, že je akcentováno proti každému rušiteli, ať je jakékoliv třídy.

Bylo zde již poukazováno na to, že příčinou těchto událostí jsou právě také páni Němci. Vážení pánové! My velice těžce neseme ty různé řeči mnohých vašich lidí. Nečiním výtku všem, ale mezi vámi, specielně v druhém sboru Národního shromáždění, jsou páni, kteří rozhodně mají tu nešťastnou povahu, že musí vždy štváti a proti každému, že si nedávají nikterak pozor na to, co mluví, a že tímto štvaním rozeštvávají svůj národ a náš národ uvádějí rozhodně ve velkou nespokojenost a ve velkou obavu o budoucnost naší republiky. Když se prohlašuje, že se nebudou platiti daně, když se prohlašuje, že ten stát musí býti zničen atd., to nás velice bolí a my tedy jednoduše jen proti tomu se bráníme, když si nedáme nic takového líbiti.

Jestliže si páni tento způsob takových řečí odvyknou a jestli budou působiti na svůj tisk, který rozhodně působí velice neblaze, jelikož tiskem se právě rozšiřuji ty štvavé myšlenky a štvavé ideje mezi širším obyvatelstvo, pak zajisté nastanou i lepší časy.

Nebude klidu a nebude pořádku v naší republice, dokud páni Němci si tohoto způsobu štvavých řečí a toho štvavého psaní neodvyknou. Teprve tenkráte, až nebudou hledati nějakou revanchi proti míru St. Germainskému, na to ti páni, kteří dnes zde jsou, nikterak nemohou mysliti, a kterou revanchi my nepřejeme zajisté také naším potomkům, jelikož by to bylo něco hrozného, kdyby ještě více milionů lidí padlo, nežli pádlo nyní. Takových myšlenek by se mělo nechati. (Sen. dr Heller [německy]: Vždyť o tom žádný nemluvil!) Když mluvíte, že neuznáváte míru St. Germainského a že to chcete odčiniti, pak to je jen druhá revanche (Sen. dr Heller [německy]: To není revanche!) Páni kolegové nesmějí koketovati a k St. Germainskému míru říkám a připojuji nyní já: To by bylo proti našemu národu, proti celistvosti naší republiky, to také absolutně dopustiti nemůžeme. Chceme býti spravedliví k národům a zajisté, že všichni i páni Němci lépe učiní, když budou místo štvaní v lidu pracovati pro uklidnění lidu. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku sen. Hrubému.

Sen. Hrubý: Slavný senátě! Pan dr Heller ve své řeči usnadnil si svůj úkol velice. Nepotřeboval hledati žádného vinníka a řekl prostě; tím vinníkem, tím původcem krveprolití jest sen. kol. Hrubý. Já nebudu ovšem tak povrchním, abych na někoho z vás chtěl vinu neblahých událostí v Ústí n. L. svalovati, událostí, kterých všichni litujeme. Vždyť nad krví prolitou v Ústí n. L. jsme všichni vzrušeni. A proto objasním příčiny pokud čas stačí podle pravdy. Pan dr Heller vyslovil se jistě pěkně o českém národě, já učiním totéž i o německém lidu, posud nesvedeném vášnivou agitací protistátní. Jest jedno však zajímavým, že mezi nás Čechy a mezi Němce staví se někdo třetí a obyčejně to bývá z toho plemene, jemuž dr Heller náleží, plemeno, jež snaží se o to, zdvihnouti a vzbuditi zášti mezi námi, aby z ní těžilo, či nevidíme, že vůdcové komunistů jsou ponejvíce židé, kteří Rusko přivedli do záhuby a že pan dr Heller vede sociální demokracii a vede ji jistě způsobem, který jest eminentně šovinisticko-nacionální a nikdy sociální. (Tak jest!) Nuž, abych naprosto jako odpovědný činitel vylíčil příčiny toho neblahého činu a neštěstí v Ústí, prosím, abyste ráčili vzíti na vědomí toto: Máme skutečně, jak p. dr Heller se zmínil, dva státy a sice máme republiku Československou, která nesahá dále, nežli trochu za Kladno, ale pak výše máme šovinistický stát německý, kterým je celé smíšené území. Prosím, račte laskavě kdokoliv nestranný jíti na týden do území smíšeného a všemu jinému budete věřiti; jen ne tomu, že jste na půdě republiky Československé, na půdě národního státu. Tam neuvidíte na státních úřadech téměř nadpisu českého, tam nemáte téměř českého úředníka, tam poznáte ve státních úřadech lidi, kteří přísahali na Deutschböhmen, kteří v srdcích mají jedno: živelní zášť proti republice Československé. Proto správně žádá resoluce ústecká: >dejte jedině Čechy za úředníky v území smíšeném, dejte tam lidi, kteří jsou smýšlení republikánského. kteří stojí za ideou státu Československého!<. Opatření to jest výsostný zájem státu, to jest povinnost, ku které volám na tomto místě naší vládu.