Co se nám zdá zvláštním, podivným, jest, že v tomto státě vůbec jest ještě tisíce lidí, kteří mají zbraně. (Hlas [německy]: Velmi dobře!) Bylo zjištěno, že měli dokonce ruční granáty a ani se to nepopírá - byly prý to vyřazené tak zvané vejčité granáty - že ještě jest tisíce lidí, kteří s těmito zbraněmi v ruce přepadají obyvatelstvo a s těmito zbraněmi v ruce kladou přímo odpor moci státní. (Výkřiky na levici.) Napadli jste přece zde nesčíslněkráte velmi prudkými slovy komunisty, poněvadž tito prý se ozbrojují ku převratu proti státu. Máte však právo, proti tomu vystupovati, jestliže víte, že je tisíce lidí v tomto státě, kteří jsou také ozbrojeni, kteří také proti vládě vystupují, jestliže jich vláda není poslušna? To jest přesně totéž. A vy jste pozbyli všeho práva proti tomu vystupovati, pokud tam nezavedete pořádek. (Sen. Kroiher: A co ta německá obec, která měla pušky? Ta není ozbrojena? - Sen. Link [německy]: Vy nám ještě přinesete druhé Horthyovy Uhry!) Pánové, o poznámce p. kolegy Kroihera se ještě zmíním. Ale výkřik tento byl velmi příznačným. Pan ministerský předseda vypravoval, že někde v nějaké pohraniční obci bylo nalezeno 125 německých mauserovek a 10.000 nábojů, a pan kolega Kroiher z toho dělá >co je se zbraněmi, které mají obce<. Již během pěti minut dojde k tomu, že to jsou zbraně, které některá obec nashromáždila. Nuže, bližšího vysvětlení, bližší zprávy o původu těchto pušek, u koho byly nalezeny a kterak to souvisí, jsme přece od pana ministerského předsedy neslyšeli a slyšeli jsme pouze skutečnost, a poněvadž ji přece pan ministerský předseda přednáší zajisté jen na základě úředních zpráv, musíme jí také věřiti, že totiž někde v nějaké pohraniční obci bylo nalezeno 125 mauserovek a 10.000 nábojů. A co z toho vyvozujete? Tu přece musíte teprve podati důkazy, že tyto zbraně tam byly nashromážděny ku přípravě nějakého ozbrojeného povstání. To přece by muselo prokázati teprve vyšetřování. Ale skutečností jest, že tisíce demobilisovaných legionářů má ručnice, bodla, ruční granáty a že těchto věcí používají. To jest skutečností, naproti tomu jest okolnost, že někde bylo nalezeno 125 mauserovek a 10.000 nábojů, vůbec pouhou nepatrností, maličkostí. Neví se vůbec ještě, jaký účel měly tyto zbraně, jest velmi lehce možno, že, ježto to byla pohraniční obec, zde se jednalo o zcela obyčejné podloudnictví, jakéž v těchto pohraničních obcích jest obyčejem. Jest zcela lehce možno, ježto se jedná o německé pušky, že to jsou nějaké zbraně, které Němci z protějška zde schovali; to všechno nevíme. Jakékoli bližší vysvětlení zůstal nám pan ministerský předseda dlužen; ale abyste z toho chtěli zde vyvoditi aféru proti Němcům, toto počínání, pánové, se vám nezdaří.
A nyní, pánové, pan ministerský předseda prohlásil s velkou emfasí, že proti každému pokusu, klásti odpor státní mocí, byť by přicházel s kterékoli strany, také se strany demobilisovaných legionářů, zakročí se vší rozhodností. Ale pan ministerský předseda jest přece nyní, myslím, asi 10 nebo 11 měsíců ve svém úřadě. Musil by přece úředně věděti o tom, že tito pánové mají zbraně. Jest to veřejným tajemstvím, pan ministerský předseda musil by býti jediným ve státě, jenž toho neví. Za těchto 10 měsíců byl by měl již dosti času a příležitosti, aby zjednal průchod zákonu. Nebyl by musil čekati, až tento nezákonný stav má za následek oběti na životě.
Dámy a pánové! Tito živlové, kteří ještě dnes jsou ve státě - nechci se těchto lidí osobně nikterak dotýkati, jsem ve všech těchto věcech skutečně dosti objektivním, abych věděl, že všechno to jest stále ještě následkem této neblahé války, že všichni tito lidé ještě dnes trpí válečnou psychosou jako mnozí jiní, kteří se dodnes toho ještě nemohli zbaviti, kteří dodnes nevědí, že máme konečně jednou dosti těchto válek, také dosti tohoto vedení války ve státě a že tito lidé zněli by raději jíti za řádným zaměstnáním, místo aby chtěli na sebe strhnouti politiku státu. Mohli třeba býti udatnými bojovníky v zájmu své věci, ale k tomu nejsou povoláni, aby řídili politiku tohoto státu. Charakteristickou a příznačnou na těchto poměrech jest právě okolnost, že vláda nedovede odstraniti tento stát ve státě, že se zde, jak kdosi řekl, vzmáhá garda praetoriánů, garda, která jest hotova vystoupiti se zbraní kdykoli a proti komukoli. A pánové, mýlíte se velice, domníváte-li se, že tito lidé v daném okamžiku nepůjdou také proti vám. (Sen. Link [něměcky]: Jako v Italii fascisti!) Mýlíte se velice, domníváte-li se, že jest možno trpěti ve státě veliký zástup ozbrojených lidí, kteří do všeho zasahují, kteří strojí na stanovisku, že musí dělati pořádek. Čistý to pořádek, který toto panstvo dělá! Jsou do jisté míry exekutivou statní moci a tato státní moc ustupuje před těmito živly. To jest to, co tomuto státu vtiskuje charakteristický znak a čímž tvrzení pana ministerského předsedy o konsolidaci státu jeví se mně býti alespoň přehnaným. (Sen. Smrtka: Budete slyšeti s naší strany něco jiného!) To vám přece velice rád věřím.
Pánové, kam všechny tyto věcí povedou? Domníváte se skutečně, že to, čeho chcete dosíci, lze dosíci tímto způsobem? Máte skutečně za to, že tím, že tak zvané zněmčené území tímto způsobem chcete zase odněmčiti anebo počeštiti, že tímto způsobem dojdete cíle? O jednoho Němce jest nyní méně, o jednoho mrtvého, a o tisíc německých nacionalistů jest více. (Souhlas.) To jest následkem těchto poměrů, a propast, která jest mezi oběma národnostmi, takovýmito událostmi stále více se zvětšuje, stále více se rozšiřuje a jest již příznačným, že 10 zraněných a ten jeden mrtvý jsou sami dělníci, lidé, kteří zcela určitě nejsou nacionalisty, kteří náhodou do té věci se dostali. Několik minut před touto schůzí byl u mne jistý pán. Němec z říše, jenž mne navštívil v soukromé záležitosti. Strávil včerejší noc v Ústí. Když šel od nádraží do hotelu, neměl potuchy, co se děje, slyšel jen pilně střílet. Náhle na něho přišli lidé, mávajíce puškami, kteří se ho česky něco ptali. Nerozumí česky ani slova, jest z Drážďan, nevěděl tudíž, co chtějí, slyšel jen slovo >Čech< a řekl na to: >Jsem říšský Němec, jenž je zde za obchodem<. Pak ho propustil. (Výkřiky. Hluk.) Jaké jsou to poměry, jak je to možno, aby člověk, jenž ve městě tohoto státu jde klidně za svými záležitostmi, byl ohrožován, poněvadž jest Němcem? (Sen. Smrtka: A kdo to vyprovokoval? -Sen, Lφw [nμmecky]: Styďte se! Pusťte nás, nechceme u vás zůstati! Dejte nám naše práva! - Hluk.) Pro Boha, zdá se patrně, že pan kolega Smrtka již pouhou existenci některého Němce považuje zva provokaci! Jinak si to nedovedu představiti. Tak dlouho by nebyl musil čekati. Co jsou plátna všechna krásná ujištění, když po nich nenásleduje skutek, ani provedení. O jedno krásné prohlášení více nebo méně - od toho mrtví neobživnou, od toho také poranění se neuzdraví, a tím - což je hlavní věcí - nevyvarujeme se také toho, aby v budoucnosti nedošlo opětovně k takovýmto událostem. (Výkřiky.) Byli bychom od pana ministerského předsedy dnes očekávali přímé a jasné prohlášení, zdali jest ochoten užíti veškeré státní moci, aby těmto demobilisovaným legionářům byly odňaty zbraně. (Výkřiky.) Jestliže to dovede, nechť to zkusí. (Výkřiky.)
Chci vám sděliti, jaké požadavky ústečtí legionáři kladli vládě ve formě ultimata se čtrnáctidenní lhůtou: Žádají obsazení všech státních úřadů českými úředníky, zostření censury německých novin, odvolání velitele ústecké posádky Welse a jeho nahražení uvědomělým a spolehlivým Čechem. Žádají dále sestátnění dolů, jakož i velkoprůmyslových závodů a ústecko-teplické dráhy . . . (Sen. dr Klouda: Proti tomu jste, vy socialista?) Ale počkejte přece! (Výkřiky.) Ne ze sociálních důvodů, nýbrž, jak se výslovně praví, poněvadž jsou tyto podniky poslušnými sluhy německé rozpínavosti a tudíž musejí přejíti do českých rukou. Legionáři prohlašují dále, že všemi prostředky, po případě také dobrovolnou mobilisací všech legionářů, jsou ochotni požadavky své prosaditi. (Hluk na levici.) Co se týče socialisace, nemyslím, že jest věcí legionářů socialisaci provésti: doufám, že sjednocená síla socialistických stran ji prosadí, nikoli však jisté kruhy, které nesocialisují pro socialismus, které naopak chtějí socialisaci z důvodů národnostních. To jest rozhodně dvojí, a pane kolego Kloudo, chcete-li nám něco vyprávěti o socialismu a chcete-li nám, kteří se proti těmto požadavkům stavíme, předhazovati zradu na socialismu, vyvrací se to samo svou směšností. (Výkřiky německých sociálních demokratů: Pravým vězením stává se tento stát! To jsou lidé, kteří se jmenují socialisté! Styďte se! - Odpor u českých socialistů. - Hluk, předseda zvoní.) Výsledkem všech těchto věcí jest jen vybičování národnostní vášně, další národnostní štvaní a nemožnost dojíti vůbec v tomto státě ke srozumění. Nemohu vládu osvoboditi od veškeré viny a účasti na těchto věcech. (Sen: Klečák: Co vám schází?) Co nám schází? Mrtvý, který zde leží. Co pak to znamená? (Velký hluk německých sociálních demokratů.) Nám schází těch 10 zraněných. Nebylo ještě dosti vražděno? (Nepřetržitý hluk německých sociálních demokratů.) Nám scházejí mrtví. Nám scházejí mnozí ranění, nám scházejí všichni ti mrtví ještě z Kadaně, z Chebu, z Aše, z Teplic, z Ústí, všichni tito nám scházejí. (Sen. Löw [německy]: Všichni, které vy jste zavraždili!) Což tomu nerozumíte, že nás to musí z hloubi duše rozčíliti? A tu máte smělost se ptáti, co nám schází? Věru, musím říci, jestliže zástupce lidu v okamžiku, kdy stojíme u rakve mrtvého, kdy máme před sebou 10 zraněných, v tomto okamžiku se táže, co nám schází, pak musíme říci: Při této mentalitě nikdy nedojdeme ke sjednocení. (Sen. Lisý: Vy to sami vyvoláváte vaším štvaním! Vy lžete a my k tomu mlčíme! Podívejte se, co dělají vaši kolegové v poslanecké sněmovně! Copak myslíte, že jsme lidé bez krve, že vás budeme pořád poslouchat? Vy jste jednou poraženi a máte se chovat jako poražení a ne jako vítězové! Vy jste štvali a na vás padá krev! - Sen: Löw [německy]: Žádáme stejné právo jako vy a nic jiného! Vy jste reakcionáři až do kosti! -Hluk.)
Sen. dr Heller (pokračuje): Pánové, promiňte již, že se rozčilujeme.
Předseda (zvoní): Prosím o klid, pan sen. Lisý nemá slovo.
(Sen. Lisý [obrácen k Němcům]: Co pak myslíte, že nemáme v žilách krev, že máme v žilách syrovátku? My s vámi jednáme v rukavičkách, vy se máte u nás lépe než za Rakouska!)
Předseda (zvoní): Pan senátor Lisý nemá slovo (Hluk). Já bych si dovolil pana senátora upozorniti, že čas jeho již pomalu vypršel.
Sen. dr Heller (pokračuje): Ano, budu hned u konce. A chci ještě jen jedno zdůrazniti: Řekl jsem, že vláda na všech těchto věcech není bez viny. V posledním čase četli jsme v novinách neustále zprávy, že nyní přijdou na řadu naše lázeňská místa. Existuje přece zvláštní spolek, jenž tyto vpády do lázeňských míst organisuje. Tento spolek zaslal české universitě oběžník, ve které ji vyzývá, aby podporovala snahy spolku. Tento oběžník byl podepsán panem ministerským radou Svátkem. Pánové, nevím, jak dalece také páni ministři vědí o těchto věcech, anebo zda-li to jest soukromou zábavou pana ministerského rady Svátka, který zde tuto akci ku vpádu do německých lázeňských míst podniká. Ale jestliže se vláda domnívá, že, zúčastní-li se vládní orgán na vedoucím místě takovýchto věcí, že tím bude pomoženo národnostnímu míru v zemi, pak nalézá se alespoň ve značném omylu. Že pan ministerský rada Svátek před převratem svého času skládal ne právě krásné, ale četné básně na Jeho Veličenstvo císaře Františka Josefa a císařovnu Alžbětu, že byl velmi věrným sluhou svých pánů (Výkřiky), že tento pán asi chce, aby se na jeho minulost zase zapomnělo pro jeho valně republikánskou přítomnost, to jenom mimochodem. Ale jest to tak zrovna příznačné pro všechny poměry a okolnosti v této zemi. Nuže pánové, s jednoduchou řečí pana ministerského předsedy, s jednoduchým prohlášením, které nám se jeví úplně nepostačitelným, proto nepostačitelným, poněvadž jsme neslyšeli ani slova o tom, co chce učiniti, aby pro budoucnost takovýmto výtržnostem zabránil, jenom že chce potrestati vinníky a vzíti je k odpovědnosti, s tím nejme spokojeni, vždyť, Pane Bože na nebi, musil by se přece zříci i samotného zdání o právním státě, kdyby neřekl, že vezme k odpovědnosti vinníky bez rozdílu národnosti a stavu. To přece se rozumí jasně samo sebou. Ale co bychom byli rádi slyšeli, je to, že učiní vše, aby na příště takovýmto výtržnostem zabránil, že tyto organizace demobilisovaných legionářů, které dnes nemají již nejmenšího oprávnění, rozpustí a že především jim odejme zbraně. To bychom byli rádi slyšeli. Ale o tom jsme neslyšeli slova. A proto, poněvadž pan ministerský předseda míní tento stát ve státě, tuto gardu praetoriánů také na dále trpěti, poněvadž nechce použíti prostředků, jež jsou dány státu, aby zde zjednal pořádek, proto nemůžeme vzíti na vědomí jeho prohlášení, proto nemůžeme býti uspokojeni a proto musíme říci: Vláda, která nezjedná tolik sil, aby zde skutečně a úplně zjednala pořádek, jest vládou, která zúplna se zříká svých přívlastků. Pánové, vznáším zde výzvu na ty české strany, které uvnitř tak smýšlejí, jako já. Jsou přece množí mezi vámi, kteří naprosto s tím nejsou srozumění, že se tvoří tento stát ve statě, kteří naprosto nejsou s tím srozuměni, že tito demobilisovaní legionáři dnes ještě chodí se zbraní v rukou, že smějí v tomto státě zřizovati vládu násilí. Jsem pevně přesvědčen, že mnozí tak smýšlejí jako my. Ale žádám vás: Mějte přec jednou odvahu toto přesvědčení také vysloviti a jsem přesvědčen, že brzy bude po strašidle. Vy této odvahy neseberete vím to, vy nemáte odvahy jíti a říci: Žádáme, aby tomu byl učiněn konec. Žádáme, aby o tyto lidi, pokud mají potřeby pomoci, v každém směru bylo postarána, aby se mohli vrátiti k mírovému zaměstnání, aby byli zařazeni do řad pracujícího občanstva a přestali býti státem ve státě. Toto prohlášení byli bychom od vás očekávali. A toto prohlášení byl bych také žádal od vlády.
Pánové, nesmíte se diviti, když se pak stávají věci, které jako výsledek, jako odraz těchto věcí se vám stávají nepříjemnými. A nemůžete se diviti, že tyto neslýchané poměry na druhé straně vyvolávají odezvu. A jestliže pan ministerský předseda mluvil o tom, že by si přál, aby němečtí spoluobčané - myslím, že jsem rozuměl správně - se postavili na stanovisko ústavy a na půdu této republiky - pokud budete míti takovéto poměry, pokud Němcům, v tomto státě nedáte rovnoprávnost v každé příčině, pokud Němce v tomto státě budete označovati a snižovati na národ druhého a třetího stupně, potud nemůžete toho od Němců žádati. Proto odmítáme toto prohlášení a varujeme vás. Můj Bože, naším zájmem není, jestliže se nečiní přítrž tomuto neustálému podkopávání státní autority. My to vydržíme. (Sen. Lisý: My teprve to vydržíme a uděláme důsledky proti vám. Vy mluvíte jako žid a ne jako Němec. Vám je to jedno s národnostního hlediska. Smích na levici, výkřiky.) Konečně padlo osvobozující slovo. A jest příznačno, že pán, jenž se nazývá socialistou, tohoto slova užil. Neodpovím na to ovšem vůbec. Pan kolega Lisý je přece znám tím, že často svého temperamentu neovládne. Ani mu toho nebudu zazlívati. Ale to jest zcela vedlejší. To, co jsem chtěl říci a proč se k vám obracím, jest: Zadržte! (Sen. Lisý: Vy jste zaprodanci! Takhle mluví socialista?) Vždyť se vám již smějí vlastní straníci. Ale zkuste to přece jednou, abyste skutečně došli k sjednocení! A tu jest prvním předpokladem, že odstraníte tuto gardu praetoriánů, tento stát ve státě, že demobilisované legionáře přimějte k mírumilovnému zaměstnání, aby přestali býti nebezpečím pro stát a nebezpečím pro bezbranné německé obyvatelstvo. (Živý souhlas a potlesk.)
Předseda (zvoní): Pan řečník užil slov >násilnický stát<: Volám ho za tato slova k pořádku. (Výborně! Potlesk.)
K slovu přichází dále pan senátor dr Klouda, uděluji mu slovo.
Senátor dr Klouda: Slavný senáte! Ovzduší, ve kterém promluvena byla první řeč v této debatě o vládním prohlášení - bohužel - nesvědčí tomu, že politování, které zde proslovil pan sen. dr Heller a které všichni upřímní přátelé lidskostí s bolestí musíme projeviti nad prolitou krví lidskou, bylo míněno upřímně. Neboť, jestliže lituji prolité krve, jestliže jako demokrat a jako socialista nepřeji si, aby podobné scény ve státě našem se opakovaly, pak musí každý z nás se všech stran tohoto senátu přičiniti se a učiniti vše možné, aby podobné události nestaly se více možnými.
Pánové, veliké dílo pacifikace a konsolidace světové, které sledují mírové smlouvy, proti kterým p. kolega Heller tolik mluvil, to velké dílo pacifikace a konsolidace Evropy bude uskutečněno přes všechny kazimíry a rušitele míru. Byli mocnější činitelé, než jsou vaši konnacionálové v tomto státě, byla to velká říše německá, která i po své porážce zůstala velkou a mohutnou a která pokusila se a učinila opětný pokus, aby zvrátila dílo míru. A co jste viděli během posledních 3 let? Že přes všechny ty pokusy musila se skloniti, uznati loyálně právoplatnost a pravomoc mírových smluv a budete snad věřiti v loyalitu německé říše. Jest libovati, že právě vy soukmenovci té velké říše, která přichází pomalu, ale jistě k rozumu, že vy následujete ji v těch špatných stránkách a vyvolávati chcete a vyvoláváte zde v menším podobné události, které znamenají neklid a ohrožování míru, ohrožování té pacifikace a konsolidace, kterou republika Československá vědomě a s přesvědčením od počátku své obnovené existence sledovala, sleduje a bude sledovati, ať ruku v ruce s vámi, ať bude-li tak vůle vaše, přes hlavy vaše. To, prosím, abyste si uvědomili.
Jest litovati, že dnešní schůze zahajuje se ve chvíli, kdy nemáme vyšetřeno dohromady ničeho, nic určitého, nic pevného, ani o událostech postoloprtských, ani o událostech ústeckých. Budu proto ve svém prohlášení jen stručně se zabývati těmito událostmi, ale ovšem dovalte nám, pánové a dámy, abychom šli na kořen těch událostí, abychom uvážili příčiny, které vyvolaly události postoloprtské a události ústecké. Pánové! Pan ministerský předseda zde mluvil o tom, že nesmí býti nikomu dovoleno, aby rušivě zasahoval do výkonné moci státu, aby dokonce osoboval si tuto výkonnou moc na sebe strhnouti. Ale, pánové, co se děje s německé strany? Já jsem měl příležitost s této tribuny poukázati již před měsíci na to, co se děje v tak zvaném smíšeném národnostním území na severu Čech. Tenkráte jste to byli vy, kolegové, (obrácen k německým sociálním demokratům) kteří jste mě zasypali přímo posměchem. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.) A za krátko na to přišli vaši kolegové z komunistické strany. >Rudé Právo< před měsícem na základě vlastních spolehlivých informací potvrdilo do poslední písmenky všechny zprávy, které jsem zde uvedl. (Sen. dr Polach [německy]: Odhalením komunistických časopisů smáli se vrabci!).
Bohužel, nám to nebylo, není a nebude k smíchu. Nebylo a nebude nám to k smíchu, poněvadž právě takové události, které se udály v Postoloprtech a v Ústí n. Labem ukazují, k čemu ty snahy směřují.
Pan dr Heller zde mluvil o českém národu, v celku vyslovil uznání jeho mírumilovností, jeho snášenlivosti, jistě uznání vhodné a místné, ale jistě by byl pan dr Heller lépe učinil, kdyby stejné uznaní mohl adresovati svým konnacionálům. (Sen. dr Heller [německy]: To jsem dělal!), kdyby svým soukmenovcům řekl, aby se vzdali těch fantastických snů a plánů, aby zanechati šílené propagandy . . . (Sen. Friedrich Albert [německy]: My chceme jen samosprávu!) Ale, pánové, chcete samosprávu! Dovolte, přečtu vám ukázku té samosprávy, kterou chtějí v Postoloprtech a v Ústí n. Labem. Kdybyste na tom základě pracovali ve svých vlastních řadách, jak k tomu jako socialisté a demokraté povinni jste, jistě bychom velmi brzy a velmi záhy se hledali na společné půdě. Vy nemůžete říci, že by vám bylo v Československé republice ukřivděno. My jsme dělali ústavu bez vás ve svém revolučním Národním shromáždění, ale v té své ústavě dali jsme vám více, než vám dávala mírová smlouva. My jsme vám v jazykové otázce, v národností otázce vyhověli do všech důsledků. My, pánové, jsme se nechovali k německému národu jako národ vítězný nad národem poraženým, my jsme podali německému národu přátelskou ruku k smíru (Hlas: Rašín!) a jest ovšem na vás, abyste ji přijali nebo odmítli. Právě v poslední době v Ústí n. Labem horšily se poměry takovou měrou, že neminulo jediné veřejné schůze, že nebylo jednoho čísla časopisu, zkrátka jediné příležitosti, aby se nevystupovalo a neštvalo proti republice, proti jejímu presidentu Masarykovi, proti legionářům a proti všemu českému lidu. Pánové, my jsme byli tak šťastni po převratu, že jsme si řekli: Osvobodili jsme své menšiny, nemáme českých menšin. My jsme šli mezi menšiny a řekli: Dnes jste plnoprávnými státními občany. My jsme tomu věřili, my jsme nabádali ku lásce a přátelskému soužití s národností německou, která po převratu stala se menšinou v našem státu a ti naši lidé, ti naši pracovníci z menšin, ti nám, a správně, namítli: Vy jich neznáte! (Tak jest!) Němec zůstane Němcem. Němec bude toužit po nadvládě zrovna tak, jako před válkou i po válce. Němec také v našem státě bude se chovati tak, jako se choval za starého Rakouska, bude považovati sebe za pána na této české půdě a menšiny bude považovati za nevítané cizince, a bohužel, pánové, dnes ve třetím roce trvání republiky jest tomu tak. Aspoň ty zprávy, které dostávám z Ústí n. L., tomu nasvědčují. Co vám udělala tato republika? Co udělala vám Němcům, vám socialistům? Co vám udělal president Masaryk, že jest u vás tak nenáviděn a vysazován takovému pustému podezírání, jako se to děje dnes na německých schůzích? A co vám udělali ti naši legionáři, že dnes proti nim tolik mluvíte? S tím jíž musíte se smířiti, že my si nikdy nedáme na své legionáře sáhnout. (Potlesk.) Byli to náš bojovníci, bojovníci za svobodu našeho státu a konec konců i také bojovníci za vaši svobodu, ať jste chtěli anebo nechtěli. Ostatně ta pohádka po převratu, když jsme chtěli s vámi svorně pracovat, kdy přitáhli němečtí a maďarští členové legií domů společně s našimi legionáři, což ta pohádka nemohla a nesměla se státi skutkem? Což nemohla se ta pohádka přeměniti ve skutečný život? Kdybyste byli chtěli, pánové, pak právě ten legionářský smysl pro svobodu, ten legionářský smysl pro právo, ten kdyby byl u vás doma, ten by vás byl pojal v tu širokou pospolitost národní a státní, ve které žijeme my všichni.
Ale vy jste nechtěli a vy také nechcete, pánové. A tu nezbude nic jiného, než jako světové události musily poučiti Němce v říši o tom, že se musí smířiti se svým osudem, že také vy uvnitř našeho státu budete a musíte býti poučeni o tom, že musíte se smířiti s tím, jak náš stát roste a vyvíjí se. (Sen. dr Heller [německy]: Také se zbraněmi v ruce!) Nechte stranou ty zbraně. Právo na zbraně nemáme my občané, ale nemáte na ně také žádného práva vy, a nevytvoříte a nevydobudete ho na našem státě. Já tehdy ve své řeči poukázal na to, co se německých zbraní přenáší. Pánové, ještě dnes jsou veškeré ty tajné organisace zde, ty tajné organisace, o kterých se rádo říká, že vlastně jsou namířeny proti socialismu anebo proti komunismu, de facto čelí však proti českému státu, (Sen. dr Heller [německy]: Vždyť to není pravda!) proti české samostatnosti. Já jsem uvedl ve své tehdejší řeči celou řadu dokladů a dnes jste slyšeli od pana ministerského předsedy zde jeden zjištěný případ o těch 125 puškách mauserovkách s 10.000 náboji.
Lituji, že naše vláda, když jsem upozorňoval ve svých řečech tehdy na to velké nebezpečí, které zejména ve smíšeném území hrozí, nepodjala se svého úkolu jíž tenkráte, že nepátrala po stopách odhalení, které jsem zde učinil, neboť mám za to, že by se bylo zamezilo tak mnohé a mnohé, k čemu nyní došlo a že by se možná zamezilo i toto neblahé krveprolití ústecké.
Ostatně, pánové, Ústí n. Labem, to jest ohnisko takovýchto německých - a já řeknu přímo -iredentických snah od počátku naší republiky. (Odpor u německých senátorů.) Já jsem měl příležitost pana ministerského předsedu opětně a opětně upozorňovati na události, které se tam odehrávají, já jsem opětně a opětně poukazoval na to, že politická správa v Ústí n. Labem je v rukou neschopných a stranických, a pak se, pánové, nedivte tomu, když potom sebevědomé české občanstvo, kterému se ubližuje, které se, bagatelisuje, které se šikanuje - a měl jsem příležitost po stránce té uvésti celou řadu případů, jak panu ministerskému předsedovi, tak i jiným úředníkům - pak se nic nedivte, že jednou také vzkypí krev klidného občana českého a že po událostech, které se tam odehrávají a které se tam odehrávaly po celé měsíce a nejen 18. července - ty byly organisovány před tím dříve týdny a měsíce - že se vzchopí české občanstvo k sebeobraně a k ničemu jinému než k sebeobraně. Je to velmi smutné, pánové, že ještě dnes musíme mluviti o českých menšinách a že tyto naše tak zvané české menšiny musí se domáhati svého práva. Pan dr Heller byl tak laskav, že upozornil na některé odstavce resoluce, která byla přijata na schůzi v Ústí n. Labem. Lituji, že jeho informace nešly hlouběji, že nedal si práci, aby přečetl resoluci celou. Patrně čerpal jen na základě kusých novinářských zpráv, které věc zkreslují a které ji v plné pravdě neuvádějí. (Sen. dr Heller [německy]: Ale já ji nemám!) Já vám tedy povím, co tam stojí. Ten projev, který byl učiněn na velmi četně, bohudíky, navštíveném táboru lidu, shromážděném v Ústí n. Labem dne 31. července 1921, zní takto: