Schůze zahájena v 13 hod.
Přítomní:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.
87 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr Brdlík, dr Burger, dr Fatka, dr Gruber, dr Kovařík, dr Mičura, dr Popelka, dr Procházka, dr Šusta.
Z kanceláře senátní: zástupci senátního tajemníka dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Dovolenou udělil jsem pro dnešní schůzi sen. Sehnalovi, dr Hilgenreinerovi, dr Koperniczkému, sen. Folberovi, na tento týden sen. dr Fáčkovi.
Tiskem rozdáno:
Zástupce sen. tajemníka dr Trmal (čte):
Tisk 925. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 861), týkajícím se usnesení senátu (tisk 1905) o návrhu sen. dr Karasa a soudruhů (tisk sen. 213) na úpravu služebních požitků zřízenců obecních a okresních (tisk sen. 552).
Na základě usnesení výboru iniciativního přikázáno:
Výboru rozpočtovému a sociálně-politickému:
Tisk 730. Návrh sen. Rudolfa Pánka a spol. na změnu zákona ze dne 7. ledna 1920, čís. 31 Sb. z. a n., kterým se nově upravují válečné přirážky k poplatkům a mění některá ustanovení o poplatcích.
Tisk 838. Návrh sen. Rudolfa Pánka a spol. na úpravu služebních poměrů vrchních dozorců vězňů v trestnicích a věznicích soudů sborových.
Výboru brannému:
Tisk 731. Návrh sen. Klofáče a soudruhů na svolání meziministerské porady ve věcech legionářských.
Výboru technicko-dopravnímu:
Tisk 752. Návrh senátorů Klofáče, Šťastného a spol. na vydání zákona o státních cvičebních kursech pro řidiče automobilů.
Tisk 736. Návrh senátorů Klofáče, Šťastného a spol. na změnu nařízení ministerstva vnitra s ministerstvem obchodu, ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910, jímž se vydávají bezpečnostní ustanovení policejní pro jízdu samohybných vozidel (automobilů, motorových vlaků a motorových kol).
Výboru sociálně-politickému:
Tisk 837. Návrh sen. Rudolfa Pánka a spod. na změnu nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. února 1920, čís. 128 Sb. z. a n., kterým se upravují poměry a denní platy (denní mzdy) výpomocných sluhů u státních úřady a ústavů a stanoví normální obnosy, jež tvoří základ při vyměřování zaopatřovacích platů a nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. února 1920, čís. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují poměry a platy kancelářského pomocného personálu v státních úřadech a ústavech.
Výboru ústavně-právnímu a výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu:
Tisk 847. Návrh sen. dr Herzigové a soudr., týkající se změny nominálního statutu pro nemocnice ze dne 12. března 1890, čís. 17.504.
Výboru rozpočtovému a technicko-dopravnímu:
Tisk 848. Návrh sen. dr Fáčka, Šťastného a soudr. na změnu celních sazeb pro automobily, motorové pluhy a motory z ciziny dovážené.
Výboru kulturnímu:
Tisk 878. Návrh sen. dr Mayra-Hartinga, Oberleithnera a soudr. na zřízení hudebních komor.
Výboru kulturnímu, národohospodářskému a rozpočtovému:
Tisk 880. Návrh sen. dr Naegle, dr Hilgenreinera, dr, Mayra-Hartinga, dr Spiegela, Hartla a soudr. na vydání zákona o zřízení státní německé obchodní a národohospodařské vysoké školy v Ústí n. L., jakožto odděleni německé vysoké školy technické v Praze.
Výboru ústavně-právnímu:
Tisk 846. Návrh sen. dr Fáčka, dr. Horáčka, dr Kloudy a spol., aby nařízení vlády republiky Československé ze dne 21. dubna 1921, č. 173 Sb. z. a n. bylo doplněno.
Tisk 896. Návrh sen. Kadlčáka, Klofáče, Niessnera, dr Soukupa a soudr. na změnu zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 328 Sb. z. a n. o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu.
Výboru národohospodářskému:
Tisk 836. Návrh sen. Hrejsy a spol., aby uloženo bylo příslušným ministerstvům, by umožnila, urychlila a upravila vývoz koní, hovězího a vepřového dobytka, jakož i masa za hranice.
Tisk 738. Návrh čl. senátu Lisého a spol. na okamžité knihovní převzetí zabraných velkostatků ve smyslu zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. a provedení pozemkové reformy na nich.
Zápisy o 60. a 61. schůzi senátu Národního shromáždění R. Č. vyloženy byly podle § 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Předseda (zvoní): Než přikročíme k vyřízená denního pořadu, uděluji slovo, které si vyžádal pan ministerský předseda.
Ministerský předseda Černý: Vysoký senáte! Politováníhodné události, které se včera večer sběhly v Ustí nad Labem a které si bohužel vyžádaly za oběť také lidský život, nutkají mne, vylíčiti senátu sběh věcí, pokud jest mi na základě zatímních úředních zpráv, které jsem si během dnešní noci a dnešního dopoledne od místních úřadů telefonicky vyžádal, známo.
Jako protest proti událostem, které se sběhly v Ústí nad Labem v neděli dne 31. července a o kterých jsem měl příležitost mluviti s pány zástupci německých stran poslanecké sněmovny v úterý odpoledne a o kterých se ještě dále zevrubněji zmíním, svolána byla jménem německých stran ústeckých na 3. srpen, na včerejšek, v 7 hodin večer, schůze všech Němců z Ústí nad Labem a okolí, a sice letáky.
Letáky obsahovaly výzvu, aby všichni Němci vyšli ven, že jde o věc nejcennější, domovinu, a ujištění, že poslancové všech stran jdou v předu jako vůdcové.
Okresní správa politická tento tábor, nechtějíc obmezovati shromažďovací právo, ač nebyla dodržena zákonná třídenní lhůta, přece povolila; během odpoledne však bylo spozorováno, že do města se schází četní demobilisovaní legionáři z okolí, jakož i různí jiní civilisté.
Poněvadž následkem toho byla obava, že by pořádáním táboru mohla veřejná bezpečnost utrpěti, zakázala politická správa asi o 6 hod. večer tábor, a zároveň vydala příkaz četnictvu, aby uzavřelo ulice vedoucí k náměstí, na kterém tábor lidu měl býti konán.
Rozkaz tento proveden byl četnictvem beze vší závady a rychle.
V hlavních ulicích a sice v ulici Teplické a v ulici Bělé utvořily se za četnickým kordonem shluky lidí.
K hloučku v ulici Teplické promluvil pan posl. Wenzel, načež zástup -asi 2.000 lidí -začal odcházeti, ku konci zbylo tam několik set lidí pohromadě.
Náhle padlo asi pět nebo šest střelných ran, jak se udává z řád demobilisovaných legionářů, kteří z druhé strany nenadále k davu se přiblížili. Věc, která posud není úplně jasná, bude samozřejmě přísně a přesně vyšetřena. Četnictvo zůstalo na místě státi a vyzvalo legionáře, aby se vzdálili, kterémužto vyzvání legionáři vyhověli. Část obecenstva, která již dříve z Teplické ulice odešla, táhla k Divadelnímu náměstí, kdež jeden z předáků měl k zástupu opět proslov.
Při tom padlo opět několik výstřelů. Též v ulici Bělé vnikli demobilisovaní legionáři do zástupů demonstrantů.
K 23. hod. byl v celém městě Ústí n. L. obnoven klid. Při srážkách s legionáři dne 3. srpna zraněny byly tyto osoby: Rudolf Grulich, dělník v Ústí, Edvín Laube, pekařský mistr v Bienauburgu, Jindřich Hoss, úředník z Ústí nad Labem, Otto Müller z Neštětic, Václav Kuhner, dělník v Ústí n. L., Karel Vaněk, úředník z Ústí n. L., Josef Havléček, zámečník z Krásného Března, Antonín Fuchs, obchodník dobytkem, a řezník Emil Stopka z Ústí n. L., Josef Fleck z Ústí n. L. Dva ze zraněných jsou národnosti české.
Všichni právě uvedení až na Emila Stopku, který po prvním ošetření byl poukázán do domácího ošetření, jsou v nemocnici v Ústí nad Labem.
Při srážce v Teplické ulici zraněn byl dvěma bodnými ranami do plic a do srdce František Pick z Ústí, jenž utrpěnému zranění krátce po té podlehl.
Politováníhodným obětem výtržností bude samozřejmě poskytnut zákonný příspěvek za škody způsobené.
Dle poslední telefonické zprávy, kterouž jsem před chvílí z Ústí nad Labem obdržel, je dnes v Ústí naprostý klid. Na můj dotaz o zdravotním stavu zraněných nedošla mne dosud odpověď.
Během téhož večera vnikli podle zpráv, jež nebylo dosud možno podrobně vyšetřiti, demobilisovaní legionáři do místních kasáren. O události této není mi možno prozatím podati bližší zprávu, poněvadž z vojenské strany vyšetřování dosud skončeno nebylo.
Politická správa učinila veškerá opatření bezpečnostní. Preventivně nebylo ničeho opomenuto, bylo působeno i mnou samým vhodným způsobem na příslušné činitele za účelem uklidnění. Do Ústí vysláni byli již v úterý 2 konceptní úředníci politické správy a soustředěno tam k 100 četníků s příslušným počtem důstojníků. Mimo to nařízena byla pohotovost vojenská. Když po 7. hod. večer došla mi zpráva o tom, že situace je napiatou, vysláni byli do Ústí další 2 konceptní úředníci politické správy a další silné posily četnictva.
Neblahé tyto události, jichž každý z nás musí upřímně litovati, jsou předmětem přísného vyšetřování a bude proti vinníkům, ať pocházejí z kterékoliv strany a kterékoliv třídy, přísně podle zákona za kročeno. (Výborně! Potlesk.)
Myslím, že jest potřeba, abych se zmínil blíže také o motivech těchto jisté politování a odsouzení hodných událostí. Proto považují za nutné sděliti s vysokým senátem také to, co sběhlo se v Ústí n. L. ve dnech 18. a 31. července. O událostech z 31. července jsem se již letmo zmínil. Dne 18. července t. r. konala se v Ústí n. L. veřejná protestní schůze německá proti daňovému systému a proti daňovým břemenům, uvaleným na obyvatelstvo. Řečníci, kteří mluvili, nešetřili ostrých slov, aby proti domněle nespravedlivému ukládání daní u posluchačstva vzbudili co největší odpor. (Hlasy: Slyšte! Slyšte!) Při veškerých daních jest prý pozorovati zřejmý úmysl poškoditi obyvatelstvo německé. Jako nemoc tohoto státu byly označovány velikášství a vnitřní rozklad, kterému se vydává každý stát, který je vybudován na základě bezpráví, korupce a zákeřnictví. Němci byli vyzváni, aby založili národní odborový fond. Armáda byla uváděna v posměch. Vynikající generál československé armády, jehož jméno bylo vysloveno, byl prý dříve zedníkem, pří jakési důstojnické zkoušce odpověděl prý kterýsi důstojník, že trojúhelník má čtyři úhly. Českoslovenští vojáci prý utekli již při pouhé zprávě, že prý Maďaři sypají do otevřených ran zraněných papriku. Proti českému běsnění je prý Němcům užíti sebeobrany. Jeden z řečníků zakončil svou řeč slovy: >Nic pro stát, vše pro lid!< Schůze tato jest jen malou ukázkou systematického vědomého činění a systematické a vědomé podkopné práce jistých německých kruhů, ať již jde o výzvu k neodvádění daní, nebo ať se jedná o výzvu k nenastoupení služby vojenské, nebo ať se konečně vybízí k brannému odporu proti úřadům republiky. A že takovéto výzvy, pánové, k brannému odporu nejsou platonické, dokazuje mimo jiné také případ z poslední doby, kdy v pohraniční jedné obci německé byl četnictvem odkryt sklad 125 německých mauserovek (Hlasy: Slyšte! Slyšte!), se sto tisíci ostrými patronami. (Sen. Lisý: Pane ministerský předsedo, my jsme vás na to upozorňovali a vy jste toho nedbali!) Vláda sleduje tuto systematickou podkopnou činnost jistých německých kruhů velmi bedlivě a nebude také nikdy a za žádných okolností trpěti, aby takovým neodpovědným způsobem vnitřní klid republiky byl ohrožován. (Hlasy: Tak jest! Nejvyšší čas!) Vláda má s dostatek prostředků po ruce, aby každou takovou podkopnou činnost v zárodku utlumila a nebude naprosto také trpěti, aby nepovolaní činitelé do této jejich úřední činnosti zasahovali. (Hlas: Za hranicemi!) Jako odvetu na vzpomenutý tábor z 18. července svolala na den 31. července t. r. Československá obec legionářů, odbočka v Ústí n. Labem, tábor lidu s programem: >O útocích německých na stát československý a československou armádu<.
K táboru sešlo se veliké množství lidu, zejména demobilisovaných legionářů z města i ze širokého okolí. Když se účastníci schůze scházeli na náměstí, kde měl býti tábor pořádán, došlo na několika místech ke srážkám s německým obyvatelstvem, které ponejvíce měly svou příčina v provokativních výrocích německých občanů. Na účastníky manifestace bylo voláno: >Zieht ab!<, také prý >böhmisches Gesindel< a pod. Tím vzniklo u českých občanů veliké vzrušení, jež vedlo k různým nerozvážným činům. Jednomu muži byl stržen s kabátu odznak spolku >Bund der Deutschen<, na jiném místě bylo útočeno na Františka Tusela, bývalého legionáře, Tusel uprchl, byl však pronásledován a sklenicí do krve zraněn. Zároveň s Tuselem byl malíř pokojů František Schröder zbit. Krátce po početí tábora ozvaly se z místní restaurace >U města Londýna< zvuky piana. Účastníci vyrušeni, odebrali se do hostince a doráželi na pianistu Arnošta Kirpala, aby přestal hráti. Poněvadž Kirpal jest slepý a nahluchlý a česky nerozumí, neuposlechl. Bylo to vykládáno jako vzdor a Kirpal byl odveden od piana. Zástup žádal, aby hostince byl zavřen. Policejní stráž, která v síle asi 15 mužů ihned zakročila, byla napadena a zbita. Bylo jí vytýkáno, že jest zaujatá. Jakmile stráž byla napadena, vyzváno bylo ihned četnictvo, jež za pomoci rozvážných účastníků tábora zjednalo pořádek.
Když byla volána na účastníky táboru >Ziehet ab!<, pátrali tito po původci, zmocnili se v klamném domnění, že zjistili pachatele, Františka Stroha, obuvnického mistra z Ústí n. L., strhli ho k zemi a ztýrali ho. Při táboru byl dále stlučen z neznámé příčiny František Riese z Kramlu. Felix Kornfeld, úředník z Ústí n. L., který se zastal Stroha, byl napaden, ale četnictvo ho ihned vyprostilo.
Stlučen byl dále tajemník československé komunistické strany František Ptáček z Trmic, poněvadž popudil na sebe jakousi poznámkou. Četnictvo se Ptáčka ujalo a odvedlo jej na četnickou stanici, odkudž byl propuštěn. Týž den odpoledne byl zbit účastníky, vracejícími se z tábora neznámý muž, jenž se vyslovil o legionářích >Das sind die Räuber!< František Schwalke, technik z Prahy, se napadeného ujal, byl však rovněž ztýrán.
Vláda zavedla ihned přísné vyšetřování a vyslala do Ústí zvláštního úředníka zemské správy politické v Praze a zemského četnického velitele, aby události tyto zevrubně vyšetřil a podal o nich zprávu.
Podle dosavadního výsledku šetření súčastnili se táboru Československé obce legionářské do Ústí n. L. pouze 2 aktivní příslušníci československé branné moci. Ostatní posádka v Ústí n. L. byla v plném počtu ve svých ubikacích. Vyšetřování, které současně bylo zavedeno, ukáže do jaké míry tito dva vojíni ve výtržnostech činně se súčastnili. Předmětem vyšetřováni jest také, zda je pravdou, jak se tvrdí, že účastníci tábora byli ozbrojeni.
Ku konci dovolte mi, vážené dámy a pánové, k událostem těmto několik všeobecných slov:
S největší bolestí a hlubokým soucitem vyslovuji upřímné politování vlády nad událostmi v Ústí n. L., jež nejsou nikterak způsobilými, aby dovedly nás ke kýženému čili svorného spolužití národů naší vlasti.
Nemusím opětně ubezpečovati, jak jsem to učinil z tohoto místa již několikrát, že proti vinníkům, a to proti všem, zakročí se podle zákona a že vláda je odhodlána klid a pořádek chrániti proti každému rušiteli z kterékoliv strany vždy a všude.
Vláda lituje, že vzrušení českého obyvatelstva pro ostré neomluvitelné útoky, pronesené řečníky na schůzi dne 18. července proti Československé republice, bylo zneužito k prudkému a nerozvážnému vystoupení proti příslušníkům národnosti druhé a proti městské stráži, že došlo k nepřístojnostem, jimiž význam tohoto projevu byl silně seslaben a že se sběhly shora vylíčené události, jež zanechaly po sobě velmi trapný dojem. Vláda odsuzuje každý čin, kterým se porušuje zákonný pořádek, ať jej spáchal kdokoliv. Takovýchto výstředností sluší nyní v třetím roce trvání naší samostatnosti, kdy stát je zkonsolidován a kdy je dosti právních prostředků k obhájení právního řádu, hluboce litovati. Jakékoliv snahy, čelící k strhnutí státní moci, vykonané na určitou třída obyvatelstva, neb snahy o osobování si státní autority jsou - a o tom jistě sporu není - nepřípustné a vedly by v důsledku svém jen k dalekosáhlým a neblahým následkům.
Je nutno, by na všech stranách, tedy i u demobilisovaných legionářů, zavládlo přesvědčení, že k udržení pořádku a klidu je tu legitimní státní moc, a že nejvíce by státu škodil ten, kdo by si osobovat práva státní moci. Přímo základů státu dotýká se ten, kdo z jakýchkoliv pohnutek zasahuje v moc státní, stává se hubitelem, ne ochráncem státu ten, jenž byt i v domnění, že chrání klid a pořádek, zasahuje do práv státní moci a ruší její disposice. Kdo opravdu miluje svou vlast, musí se chránit takových činů svémocných. Vláda v zájmu státním vykoná za všech okolností ve věci této svou povinnost proti každému bez rozdílu národnosti nebo třídy.
Jest jisto, že všechny tyto události, jak 18. tak i 31. a tak také 3. tohoto měsíce měly svůj základ, doufejme, přece jen v dočasných myšlenkových rozporech mezi občany české a německé národnosti. Snahou všech poctivých a blaho státu před očima majících živlů musí býti, aby spory byly vyrovnávány a na konec aby úplně zmizely. Tohoto cíle bude daleko snáze dosaženo, když dnešní němečtí spoluobčané postaví se otevřeně na půdu naší ústavy, uznají nezměnitelnost dnešních ústavních a státoprávních poměrů a přijdou vstříc oprávněným požadavkům českých menšin, které za Rakouska nedovolaly se nejmenších přirozených svých práv a zanechají útoků na stát a jeho zakladatele. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Byl mně podán dostatečně podporovaný návrh senátora dr Hellera a soudr., aby o prohlášení ministerského předsedy byla zahájena debata podle §u 55 jedn. řádu.
Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sen. tajemníka dr. Trmal (čte):
>Navrhujeme, aby o prohlášení ministerského předsedy byla ihned zahájena debata.<
Předseda: Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, aby zvedl ruka. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest přijat a debata se schvaluje.
Navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na čtvrt hodiny a aby z každého klubumluvil jeden řečník.
Prosím, kdo s tímto návrhem souhlasí, aby zvedl ruku. (Děje se.)
Můj návrh je přijat.
Ke slovu přihlášeni jsou pánové sen. dr Heller a dr Klouda.
Uděluji slovo prvnímu řečníku >proti< panu sen. dr Hellerovi.
Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Rozumí se samo sebou, že první slovo, které zde dnes pronáším, musí býti projev mého nejhlubšího soucitu, nehlubšího rozechvění nad tím, co se v posledních dnech v tomto státě událo, a že především vyslovuji všem obětem těchto smutných poměrů zde naši nejsrdečnější, nejvroucnější soustrast a že vyslovuji, že se, pokud na nás bude, vynasnažíme, abychom zhojili rány, kteréž tyto poměry přivodily obětem a bohužel také pozůstalým jediné z obětí.
Musíme však přece poněkud blíže, nežli tak učinil pan ministerský předseda ve svém prohlášení, k tomu přihlédnouti, jak ke všemu tomu mohlo dojíti, kterak bylo možno, aby v tomto, jak pan ministerský předseda řekl, konsolidovaném státě utvářel se stát ve státě, že tento stát ve státě nabývá vrchu nad státní mocí samotnou a že jest s to přivoditi takovéto výtržností, jak tomu bylo včera v Ústí. (Výkřiky sen. Hrubého.) Ponechám stranou námitky pana koledy Hrubého, kteréhož obviňuji, že na těchto poměrech v prvé řadě má vinu. Pan kolega Hrubý to byl, jenž tehdy v Praze nepravdivými zprávami pobouřil lidi, on nemá příčiny, aby se tím chlubil. Kdo v tomto státě se domnívá, že tento stát jest nutností, a kdo takto jedná, jako pan kolega Hrubý a jemu rovní, ten jest největším škůdcem tohoto státu, ten činí vše, aby tento stát zničil.
Pánové! Nejpodstatnější věcí na těchto poměrech, jaké zde máme, jest - a to opětuji - že jest možno, že v tomto státě jest kategorie lidí, kteří obcházejí ozbrojení, kteří se zbraní v ruce jdou proti bezbrannému obyvatelstvu, a že státní moc není s to, aby tyto lidi ovládla. Pan ministerský předseda vypravoval nám o událostech v Ústí. Zůstal nám dlužen vylíčiti události v Postoloprtech. Nejenom v Ústí udály se v neděli výtržnosti, výtržnosti velmi povážlivého rázu udály se také v Postoloprtech. Tam konala se německá slavnost. Zdůrazňuji, že to nebylo žádné shromáždění a žádná slavnost naší strany, nýbrž slavnost občanské strany poblíž města, slavnostní shromáždění; a jak daleko již to došlo, vidíme z toho, že tito lidé, když se potom navraceli do města, sňali své odznaky, jen aby českého obyvatelstva nikterak se nedotkli a je nerozčilili. I došlo pak během večera v Postoloprtech z příčin dodnes zcela nevysvětlených ke srážkám mezi obyvatelstvem obou národností, a najednou objevili se v železničním vlaku - ve zvláštním vlaku čs. státních drah - demobilisování legionáři a jiné osoby z Loun (Výkřiky na levici.), kteří se tohoto vlaku zmocnili a přišli nyní do města Postoloprt, nejspíše aby tam dělali pořádek. Jakmile tito lidé - přijeli ještě zvlášť na dvou automobilech, tedy zcela dobře uspořádané a dobře připravené polní tažení, které se tu konalo - se dostavili, začali v Postoloprtech >dělati pořádek<, t. j. každého, koho zastihli a kdo se jím nelíbil, každého Němce ovšem, tlouci, týrati a jemu spílati a k smrti utloukati. (Výkřiky na levici.) O těchto věcech nám pan ministerský předseda ničeho nevypravoval. Zcela podobně tomu bylo předešlou neděli v Ústí. Pan ministerský předseda nám vypravoval o schůzi, která se konala v Ústí dne 18. července. Pokud jsem mu rozuměl - jest pro nás také těžko odpovídati na projev pana ministerského předsedy, poněvadž všemu okamžitě nerozumíme tak, jak bychom chtěli - jednalo se o schůzí proti daňovým zákonům; na této schůzi mluvilo se proti daňovému systému, a jak pravil, také proti státu s ukončením: >Nic pro stát a všechno pro lid!< Tak tomu celkem bylo, jak jsem rozuměl. Při tom prý udály se také nějaké útoky proti českému lidu atd.
Pánové! Co se týče otázky daní, tož musí přece zajisté každému občanu tohoto státu býti dovoleno, aby se svobodně vyjádřil o daních, o kterých se nyní konají porady. A jak jsem četl, konají se také v českých krajinách schůze proti daňovým zákonům této vlády. Že se konají schůze proti daňovým zákonům, to doufám nebudete nikomu vytýkati. Jestliže v těchto schůzích padla slova proti státu, proti vládě, proti českému lidu, jsem já, pokud český lid znám, poslední, jenž by takovéto výroky schvaloval, poslední, který by se s nimi stotožňoval. Pánové, víme velmi dobře, že český národ převážnou většinou jest národem mírumilovných, řádných, pořádných a hodných lidí; to víme velmi dobře. Víme také, abych citoval starý známý výrok, že mezi vámi a námi jest jen tenká stěna papírová, neboť také německý národ skládá se valnou většinou z takových lidí, jak jsem je vylíčil u českého národa, a každý útok, každou urážku českého národa odmítám se vší rozhodností, a neuslyšíte nikdy od nás nějaké urážky českého národa - mluvím zde za naši stranu. Avšak, pánové, nestotožňujte národ se státem a s vládou! Ačkoli my všichni ctíme přednosti českého národa, ačkoli víme, že jest to národ, jemuž sluší všechna úcta, přece víme dobře, že stát, jejž si tento národ zde vybudoval, jest státem, jenž spočívá na míru Versaillském, jehož nikdy a nikdy neuznáme. (Hlas [německy]: Velmi dobře!) Právě tak dobře víme, že máme vládu, která mentalitě tohoto národa neodpovídá, a proto, pánové, pokud vláda a pokud stát spočívati bude na násilném systému míru Versaillského, pokud nebude dbáti všeho toho, co jste vy a co vaši spojenci ve válce slibovali, pokud nevyhoví sebeurčovacímu právu všech národů a tudíž také národa našeho, potud nemůžete žádati, abychom my tomuto státu, jakým dnes jest, přinášeli vstříc nějakou lásku, abychom ho uznávali, jak stále žádáte, neboť žádný stát, jenž zřízen byl proti vůli jiných národů, kteří ho obývají, nemaže od těchto národů žádati také ještě lásku a uznání. (Souhlas na levici.) Nemůžete před námi vytýčiti Gesslerův klobouk, nemůžete od nás žádati, abychom, poněvadž německý národ ve svém celku v této válce byl poražen, přijali mír, jenž tomuto německému národu činí násilí. Toho nemůžete žádati, to jest nemožné, a toho také nedocílíte. Avšak, pánové, nestotožňujte přece vždy každý útok, jenž namířen jest proti tomuto státu, tak jak vy jste si jej vytvořili - prosím, zdůrazňuji to výslovně, proti tomuto státu, tak jak dnes na základě míru Versaillského jest ustaven - nestotožňujte přece vždy každý útok, jenž dokonce jest namířen proti vládě, s útokem proti českému národu! To jest dvojí! To musíte rozlišovati! A právo, vystupovati proti tomuto násilnému státu anebo dokonce proti vládě, něčemu přece na světě nejvíce pomíjejícímu, toto právo nemůžete nikomu upírati. Stavíte-li se proti útokům, proti národu, všechna čest! Rak jsem zúplna na vaší straně. Útoky na stát - a dovolávám se zde slova presidenta Masaryka, jenž pravil: >Stát jest vedlejší věcí, hlavní věcí jest lid.< - stotožňovati s útoky na lid, nemáte vždy činiti takovýto závěr, jenž se odvozovati nemá. Všechno to nesplnomocňuje nikoho k takovým činům, jakých se minulé neděle a včera v Ústí dopustili demobilisovaní legionáři a jiní lidé.