Místopředseda dr Soukup: Pánové, prosím o klid.
Sen. Meissner (pokračuje): Také možnost produkce půdy utrpěla. Vážení pánové, přiznáte přece, že dlouhým trváním války vzata nám byla jakákoliv možnost, abychom půdě dali jisté náhradní látky, že tato půda značně pozbyla plodnosti. To přece dokazují také všechny poměry výrobní, neboť jinak musel by přece výtěžek půdy také vystačiti, jako vystačil v době předválečné, kde jsme měli přebytek. (Sen. Polach (německy): Vzdor přebytku byli jste však pro vysoká ochranná cla!) Neměli jsme dostatečných ochranných cel, můj milý pane, ale budeme zajisté o to pečovati, aby se naše ochranná cla vyrovnala ochranným clům výrobků průmyslových, o to se již postaráme. Tedy netoliko náš inventář, náš veškeren majetek, nýbrž také produkce půdy nesmírně utrpěla. Jestliže dnes, abych tak řekl začínáme se trochu zmáhati, přichází zase daňový zákon, který béře daně bůhví odkud. Pod jakým jménem se to děje, je přece zcela lhostejno. Stát chce míti daně, ale neptá se, zdali také jest dána možnost výdělku a zdali stát nenese snad také namnoze vinu na tom, že není tu výdělečné schopnosti v té míře, jak ji lze od poplatníka normálně očekávati. Výdělečné schopnosti při zemědělství není tu dnes v té míře, v jaké kdysi byla a přece vyžadují se všechny možné poplatky a šetří se pokud možno všechny ostatní stavy. To jest věcí, která obsahuje stranické politikum. A všechny zákony jsou dnes stranická politika, ničím jiným.
Pánové, chtěl jsem se jen ohraditi proti dávce z přírůstku na majetku od zemědělců. Tato věc měla by se přece projednávati poněkud svědomitěji, nežli se vydá zákon. Zamítám dávku z přírůstku na ceně jménem německého rolnictva naprosto. (Souhlas.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji, senátoru dru Horáčkovi.
Zpravodaj senátor dr Horáček: Slavný senáte! Dovoluji si jenom krátce v doslovu uvésti toto. Pan kolega Spiegel své výtky zde činil proti tomu, aby těch 50 milionů korun a těch 544 milionů Kč z výnosu dávky z majetku bylo použito jednak k výdajům režie, které jsou s ní spojeny a pak k refundací těch dodatečně uvolněných bankovek. O jeho věcných námitkách mohou býti různé názory. Jak jsem pravil, i v samotné komisi byly o tom různé názory a výsledek jaksi byl, že majorita se usnesla na tom, aby se těm požadavkům finanční správy vyhovělo. Ale hlavní výtka, kterou činil pan kolega Spiegel, byla vlastně formální. On totiž namítal, že tohoto výnosu dávky z majetku by mohlo býti použito jenom na základě vydání zvláštního zákona, tak jak to ten paragraf 1 zákona o dávce z majetku předpisuje. Ale zdá se mně, že je to věc čistě formální, zdali takový zákon by byl usnesen, anebo jestliže dnes v senátě a dole v poslanecké sněmovně se usneseme, aby k tomu dávky z majetku bylo použito. Naše usnesení je přece také jakýmsi zákonem a myslím, že v tom není nijakým způsobem ústava porušena, jestliže toto usneseme jako zvláštní zákon nějaký, anebo jestliže se na tom usneseme a usnesení to zde majoritou přijmeme. Kdo pro to není, bude hlasovat proti. Jestliže bude hlasovat většina proti, tedy se na tom neusneseme, jako bychom se neusnesli o žádném zákoně.
Efektivně je totéž, jestliže bychom měli zde zákon, anebo jestliže se to usnesení děje, aniž by mělo zvláštní formu zákona. Tedy to je asi můj názor.
Pokud se týká námitek pana senátora Meissnera, ty se vlastně ovšem věcně netýkaly této otázky, nýbrž týkaly se vlastněny dávky z majetku a přírůstku z majetku samotné. To je ovšem dávka, o které zase mohou býti různé názory. Zejména o tom přírůstku byly dlouhé debaty již v minulém Národním shromáždění. Ale to je jednou zákonem, který, dokud nebude jiným zákonem zrušen, musí býti respektován, a my nemůžeme při tomto případě, kdy máme jednati jenom o zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu a použití této dávky, jaksi vraceti se k tomu, zdali tato dávka je oprávněna anebo neoprávněna - zdali jest spravedliva anebo nespravedliva. To jsou věci o kterých nemůžeme dnes zde jednat a o kterých se nemůžeme usnášet.
Já tedy jako zpravodaj ovšem musím navrhovat, aby zpráva tato byla vzata na vědomí a návrhy v ní učiněné byly schváleny. (Souhlas.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím, aby byla zaujata místa. (Děje se.)
Senát jest schopen se usnášeti.
Kdo z pánů senátorů souhlasí s návrhem výboru rozpočtového, aby zpráva komise i s návrhy byla přijata, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh se schvaluje.
Přerušuji schůzi na 5 minut.
(Schůze přerušena v 17 hodin 10 minut).
(Schůze znovu zahájena v 17 hod. 17 min.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji znovu schůzi a navrhuji přesun v denním pořadu, aby místo bodu druhého ohledně zcizení několika pozemků města Frýdku byl projednáván nynější bod třetí ohledně předpisů o omezení spotřeby masa a tuku.
Kdo souhlasí s tímto mým návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh jest přijat a přikročíme k původnímu bodu třetímu, k němuž je referentem pan senátor Lisý.
Uděluji mu slovo.
Sen. Lisý: Slavný senáte! Národohospodářský výbor pojednal o nařízení vlády republiky ze dne 17. ledna. Nařízení toto zrušuje předpisy o omezení spotřeby masa a tuku. Tyto všechny předpisy jsou data starého, byly ve většině vydány již za války v letech 1916, 1917 a 1918. Bylo to tedy v době, kdy byl nedostatek tuku a masa a kdy hlavně jednalo se o zabezpečení vojska. Po politickém převratu tyto předpisy celkem pozbyly významu, poněvadž produkce domácího tuku a masa byla zvýšena a byla doplněna hlavně dovozem vepřového a hovězího dobytka z Jugoslavie a také tuku z Ameriky. Když obchod hovězím dobytkem, masem hovězím a telecím byl do jisté míry uvolněn, tedy když zásobování se zlepšilo a tyto zákony ve skutečnosti pozbyly již významu, přikročila vláda cestou nařizovací k zrušení všech těchto předpisů z let 1916, 1917 a 1918. Učinila to cestou nařizovací proto, poněvadž nastaly poruchy na počátku roku 1920 ve výživě z nedostatku moučných výrobků a tu, aby nahradily se tyto nedostatky moučných výrobků masitými jídly, bylo nutno uvolniti každé omezení spotřeby masa a tuku.
Vážení páni senátoři! Tato zpráva jest již vyřízena národohospodářským výborem a na nás jest, abychom prostě schválili návrh národohospodářského výboru. Ale k této zprávě jest nutno připojiti ještě pokud možno stručnými slovy význam a důležitost dnešní situace, pokud se týče spotřeby masa a tuku v době přítomné. Bylo by přímo hříchem, aby senát v této těžké, katastrofální chvíli nepromluvil své rozhodující slovo a nepodal ohroženému zemědělstvu pomocné ruky. Jest to přímo žalostné a bolestné, když dnes stojíme před smutným katastrofálním zjevem, na nějž naši malozemědělci a zemědělství vůbec přímo se slzami v očích, přímo se zoufalstvím se dívá. Den co den hoří obloha, vedra se stupňují a není nikde naděje na kapky vláhy, která by osvěžila umírající již traviny, umírající brambory a řepu, všechno co zemědělec potřebuje a s ním také široký konsument, jak dělník, živnostník, tak úředník, zřínec, jak prostý, tak vzdělaný. My těžce jsme se probírali z aprovisačních poměrů po válce v samostatném našem státě. Bylo tolik vzájemných štvanic, tolik politického zneužívání těžkých situací, že jedna strana napadala druhou, obviňovala ji, že ona jest příčinou, že lid nemůže se řádně najísti. Znemravňovány byly jednotlivé vrstvy lidu lichvou s potravinami chtějíce rychle zbohatnouti. Všichni jsme se těšili, že tato nová žeň, letošní nová úroda, která slibovala zlepšení vyživovacích poměrů, zlepší mravnost lidí, že nás plně vyživí, aniž bychom byli odkázáni na milost ciziny, aniž bychom byli nuceni vyhazovati miliardy za hranice. Všechny ty krásné naděje, vážení páni senátoři, den co den mizí. Vidíme, že nastane zase honba po kuse chleba, že jest nebezpečí, že zemědělci budou nuceni skrmovati i ušlechtilé obilí následkem nedostatku krmiv, která nám ničí dnešní sucho a vedra. Slyšíme žalostné výkřiky našich malozemědělců a zemědělců vůbec, poněvadž to, co snad prací získali v dobách pro ně příznivějších, ztrácejí v několika týdnech nejbližších měsíců. A přirozeně zavládá již dnes mezi nimi zoufalá nálada. Vážení panové, naše organisace malozemědělské dostávají dopisy přímo ve spoustách, ať je to jednota malozemědělců, ať organisovaní sociální demokraté, ať agrárníci čeští neb němečtí, kterými se přímo prosí o pomoc, kterými se prosí, abychom naději žadatelů neodmítali, abychom pro ně, co můžeme, učinili a nutili vládu k tomu, aby učinila to, co by alespoň do jisté míry je mohlo v jejich tísni zachrániti a určitou naději jim poskytnouti. Jsou to dopisy, které zasluhují, aby byly veřejně čteny. Dnes ještě, vážení pánové, jsou nerozumní jednotlivci v průmyslových řadách - řeknu to jako socialista - kteří v malozemědělci nevidí utiskovaného socialistu, utiskovaného člověka, který nynější situací stejně trpí, jako jeho spolubratr v továrně, v dílně a úředník v pisárně. Jeden z dopisů - je to dopis zemědělského našeho důvěrníka z Počátek, dobře illustrující nynější poměry - zní: >Když jsme po letech utrpení na vojně přišli domů, chlévy byly prázdné, rekvisice sebraly nám poslední jalůvku, chalupy byly roztrhané, že nám všude teklo, ženy vyhublé a ustarané, děti otrhané, - všude zkáza a bída na nás hleděla. Jiní si pomáhali, ulejvali se a keťasovali, my po příchodu zadlužili domky a chalupy, aby se koupilo tele na odstav, nebo vepřík na výkrm. Dva roky jsme pracovali do úpadu 16-18 hodin denně, jen aby se z nejhoršího vybředlo. Po 600-700 korunách jsme telata kupovali, krávy po 4-6 tisících korunách, opatrovali si to hospodářstvíčko jako oko v hlavě, starostí nespali a dnes nám dobytek padá hlady, běháme za řezníky, ponižujeme se, kus 2, 3, 4 centy těžký nabízíme téměř zadarmo. Ale marně. Sledujeme tedy s úzkostí, kdy a kde jsou trhy. Ženeme v noci - ve dne by dobytek vedrem a slabostí padl. Třebas 6-8 hodin cesty jdeme. Ale marně. Dobytek se nabízí po 2-3 korunách za 1 kg živé váhy a my prodati nemůžeme, ale uživiti také ne.<
Vážení pánové! To jsou poměry úžasné, ano strašlivé. Co znamená dobytek v zemědělství pro malého zemědělce? Znamená tolik, jako stroj pro továrního dělníka, jest záchrana jeho výživy, a udržení jeho usedlosti. Jestliže, vážení pánové, přijde náš člověk o tento dobytek, který dříve draze koupil, jestliže neutrží nyní ani polovinu ceny nákupní, nepočítáme-li v to výživu, pak, vážení pánové, malozemědělský stav klesne v takový úpadek, který pocítíme všichni, kteří jsme na tuto výrobu odkázáni, ať dělník, ať živnostník, ať úředník! Jest třeba, abychom této věci věnovali zvláštní pozornost. Slyšel jsem, vážení pánové, námitky proti tomu, že má býti malozemědělství ulehčeno v této tísni tím, že má býti toto napjetí do jisté míry ventilováno tím, že se má povoliti vývoz určité části celého stavu dobytka za hranice. Vážení pánové, námitky z průmyslové strany nejsou oprávněny. Já jako socialista kladu na to důraz a stojím na stanovisku, že musíme pomoci v této těžké chvíli malozemědělství, poněvadž úpadek našeho malozemědělského stavu je úpadkem i ostatních malých vrstev. Dnes je katastrofa tak hrozná, že ten, kdo ji viděl na vlastní oči, spíná ruce zoufalstvím stejně s těmi malými lidmi. Máme celé kraje, kde je tisíce kusů dobytka, který nemůže býti vyživen. Následkem uschnutí jiných potravin, jako směsky a jetelu, počíná malozemědělec krmiti již i suchým senem. Co to znamená? Jaký bude podzim, jaká bude zima? Zde musí býti ulehčeno. Dnes na trh žene se sta a sta kusů, ale ty se neprodají, poněvadž řezníci koupiti nechtějí a naopak čekají, až budou ceny sníženy na nejnižší, minimální cenu. Dnes máme trhy, kde se prodává dobytek po dvou až třech korunách, ale nekupovalo se a většina dobytka byla naprosto zase vrácena domů. Vážení pánové! Můžeme vzíti okres za okresem, všude je hrozná tato katastrofa a tato katastrofa je tím hroznější, že nejen u nás vedro a sucho působí strašlivým způsobem, ale že okolní státy jsou postiženy také tak, ať to jest Německo, Holandsko, ať to jest Rakousko-Uhersko, Rusko. Ve všech těchto státech již nejen že se vybíjí, ale počíná se také vyvážeti. Jestliže dnes, vážení pánové, někdo se bojí vývozu dobytka, jehož vývoz byl do jisté míry povolen, může být klidným, že se mnoho nevyveze, poněvadž druhé státy přicházejí s lacinějším dobytkem, než my prodáváme. Na příklad náš vývoz do Rakouska je ohrožen tím, že tento trh je dnes přímo nabit masem z Jugoslavie, Uher a Rumunska, a to lepší jakosti, než náš domácí dobytek. Do Německa se hrne holandský dobytek, kde po 9 neděl nepršelo. Zde dobytek dnes pozbývá ceny. Mohu říci, že právě proto, protože u nás plete se do zemědělství kde kdo, že právě často s odporem a z politických důvodů znemožňují se určitá opatření. Můžeme říci, že jsme přišli s vývozem dobytka o 2 měsíce pozdě a že právě to bude to neštěstí, za které nás budou činiti zemědělské kruhy vinnými. Vývoz dobytka nemůže a nesmí ohroziti konsum náš a aprovisování našeho lidu. Také podmínky, které stanoví ministerstvo výživy po dohodě s ministerstvem zemědělství a ministerstvem zahraničního obchodu, odstraňují obavy, že by byla konsumní spotřeba nějak ohrožena, poněvadž jen minimální část a opravdu rozumná část má se vyvézti. Z Čech má býti vyvezeno 2 %, což při počtu 2,340.000 kusů dobytka činí 46.800, Moravy 1 1/2 %, ze Slovenska jen 3 % a samotní naši zemědělci ze Slovenska tvrdí, - což jest také pravdou - že musí odprodati, mají-li se zachovati a udržeti, nejméně jeden milion kusů.
Vážení pánové! Není zde obavy: i tyto podmínky, pod kterými vývoz jest povolen, jsou takové, že určitou státní přesnou kontrolou, řekl bych, zadrží každou spekulaci s vývozem už tím, že v první řadě vývoz mají provozovati zemědělské organisace, družstva, a teprve v druhé řadě legální obchod. Ovšem přál bych si, aby povolení k vývozu nedostávali jako dosud židé-spekulanti, kteří by jistě při vývozu a obchodu za hranicemi nám neposloužili.
Už také to, že vývoz má býti vázán 20 procenty, které má odvésti každý vývozce ve prospěch výseku pro širší, méně majetné kruhy, jistě odůvodňuje, abychom nestáli negativně proti opatření, které ministerstvo učinilo. My žádáme přirozeně, že vývoz musil by býti zastaven v tom okamžiku, kdyby nastaly zcela jiné poměry počasové, které by umožnily zase výkrm našeho dobytka, a také v tom okamžiku, kdyby bylo nebezpečí, že by náš domácí konsum byl ohrožen. A proto, vážení pánové, není správné, že některé politické strany toho využívají hospodářsky a mluví a píší proti vývozu, který opravdu dnes jest jenom nouzovým provisorním opatřením.
Vážení pánové! Obrovské národohospodářské neštěstí našeho státu jest nynější katastrofální počasí! Je to, řekl bych, věc namnoze lidu protismyslná, když dnes horujeme a musíme horovati pro určitý vývoz, a na druhé straně musíme se raditi, jak bychom dováželi mouku, které se nám nedostává. Mnohý, který nerozumí těžkým dnešním poměrům v malozemědělství, nerozumí také této celé otázce, ale k tomuto činu, k tomuto přímo zoufalému činu nouzovému nutí nás nynější katastrofální postavení malozemědělců, a již také proto, abychom mu určitou cenou, která by odpovídala aspoň trochu jeho práci a vydání na živý dobytek, umožnili napříště zase chov dobytka tak pěstovati, jako dosud. Bude-li náš malozemědělec v katastrofě, nebude mu pomoci, nebude míti lásky ku pěstování dobytka a chuti a ochoty a my nedosáhneme toho, co chceme: předválečný stav dobytka, a nebudeme míti maso, tuto důležitou výživu zajištěnu jako dříve.
Vážení pánové! Jestliže dnes mluvíme o těchto poměrech mezi malozemědělci, nezbývá mi, než abych poukázal na ty živly spekulační, které tohoto stavu chtějí využíti. Vidíme na trzích plno dobytka, vidíme jak sta a tisíce kusů se prodá pod výrobní a nákupní cenou. Mám příklad, že koupil malozemědělec, aby se finančně sanoval, dobytek za 600 Kč a dnes prodává ten kus, když devět měsíců ho choval a krmil, za tři sta korun. My máme spoustu příkladů takového nízkého prodeje. Na trzích se prodal dobytek za 5 Kč nejlepší druh, jiný za 4, 2 - a jsou případy, že i také za jednu korunu - nejslabší kusy. Ale tento laciný dobytek, který je potom zabíjen a jako maso prodáván, má zcela jinou cenu. Tak viděli jsme na trzích v Třebíči, Kutné Hoře, že byl prodáván dobytek za 3-5 Kč. Ale v krámech řeznických vysekávalo se maso z tohoto dobytka za 14, 16, 18, 20-26 Kč. My jsme viděli, že na Slovensku prodával se dobytek za 2 a půl koruny a maso dosáhlo téže vysoké ceny.
Vážení pánové, máme příklady také u nás, že dobytek se kupoval za 5 Kč, na příklad na Jilemnicku, ale prodával se ještě před týdnem a 14 dny za 16 Kč. V Pardubicích kupoval se za 4 Kč a prodával se za 18 Kč. Teprve v posledním týdnu spadly ceny masa, (Senátor dr Karas: Na Křivoklátě jsme platili 20 Kč.) ale to stále neodpovídá nákupní ceně; a zde pan kolega mně právě upozorňuje, že na letních a lázeňských místech platí se maso takovými obrovskými cenami, že do těchto lázní žádný opravdu nemocný člověk nemůže přijíti, nýbrž jen keťas. (Výborně! Tak jest! To odpovídá pravdě!)
Tyto vysoké ceny musí býti uvedeny na patřičnou míru. Já přeji rád našim řezníkům a uzenářům jejich pravý a poctivý výdělek, ale nemůžeme zodpověděti před lidem tyto vysoké ceny. Zcela dobře již pan ministr dr Procházka v poslední poradě řekl, že otázka cen řeznických a uzenářských výrobků není již otázkou hospodářskou, nýbrž otázkou politickou. Což myslíte, vážení pánové, že ti, kteří maso musejí kupovati, budou mlčeti k tomu dále, aby na jedné straně malozemědělec prodával za 2-3 Kč dobytek a na druhé straně aby si plnili určití živlové penězi té chudiny, penězi malozemědělce, dělníka, živnostníka, úředníka, ba přímo bych řekl, přecpávali svoje kapsy? To jest otázka politická, poněvadž máme obavy, že tam, kde prodejní cena masa nebude uvedena v souhlas s cenou nákupní, vypuknou bouře.
Musíme žádati na vládě, aby učinila všechna energická opatření na snížení cen masa u řezníků a zároveň u uzenářů. Zvláště ceny u uzenářů jsou přímo křiklavé. Nežádáme naprosto nic nespravedlivého, a žádný nemůže tyto vrstvy výrobní, které dnes tak vysoko prodávají, obhajovati. Nikdo, poněvadž nemá k tomu, řekl bych: dokladů. Mám zde kalkulaci a musím uvést několik případů, abych dokázal, že naprosto nejednáme nepřátelsky vůči stavu řeznickému anebo stavu uzenářskému, ale žádati v zájmu jich cti a poctivosti, aby konečně přizpůsobili se těm cenám, za jaké kupují. Vážení pánové, dnes maso, které se platí 10 Kč, zcela dobře by se mohlo prodávati za 6-8 Kč a v tom je slušný občanský výdělek zajištěn. Hovězí mladý kus ve váze 200 kg dnes prodává se za 3 Kč živé váhy. Když se spočítají všecky výlohy, potravní daň, daň z obratu, přehlídky, porážení, ledování, když připočítáme ještě také 15% hrubého zisku, vychází výrobní cena za 1 kg 5-6 Kč. Tedy když ještě jim přiznáme mimo těch 15% do zaokrouhlení několik haléřů, tedy za 6 Kč by mohli toto maso prodávati a my bychom se i spokojili, kdybychom je kupovali za 7 Kč a z těžkých kusů se mohlo prodávati za 10 Kč. Mám zde i tuto kalkulaci, na které se nedá ani haléř měniti.
Vezměme salámy. Šunkový salám mohl by se prodávati za 26 Kč a salám obyčejný za 13 Kč a lidový salám, který prodávají za 18 Kč a v podobě párků a uzenic ještě dráže, mohli by docela dobře, spokojíce se a poctivým výdělkem 15 % prodávati za 10 Kč.
Pánové, tu musí vláda bez ohledu udělati určité rozhodnutí a v prvé řadě, poněvadž nejlepším jest konkurence, musí vyhověti mnohým přáním a žádostem různých měst, jako Prahy, Brna, Plzně, Mor. Ostravy, Bratislavy atd. a zavésti výseky obecní, nebo konsumní, nebo státní a na těchto výsecích dokázati, že i při té docela přiměřené ceně, získá se určitý zisk, ovšem slušný a poctivý, ne ten, který dnes se nedá odůvodniti.
Vážení pánové! Tyto výseky měly by býti tedy ihned na zkoušku zavedeny. My máme ještě jedno na mysli. Dnes jest doba, kdy se bude přímo hazardovat s masem hovězím, hovězí dobytek se bude vybíjet a proto musíme žádati, poněvadž tím vybitím v podzimních měsících nastane nedostatek masa, aby naše vláda měla na zřeteli konservování masa, zejména pro vojsko, které spotřebuje velkou část masa, na výrobu konserv, ale i pro občanstvo.