Účetní uzávěrka za rok 1919, kterou podal Nejvyšší účetní kontrolní úřad a která schválena byla již poslaneckou sněmovnou Národního shromáždění v 74. schůzi dne 19. července 1921.
Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu. Prvním bodem jest
1. zpráva rozpočtového výboru o zprávě komise N. S. pro kontrolu dávky z majetku a z přírůstku na majetku (tisk 783). Tisk 815.
Zpravodajem jest sen. dr Horáček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Horáček: Slavný senáte! Není mojí vinou, že dne 2. srpna a při vedru 30° přednáším dnes svůj referát. Ten referát byl již dávno hotov a mohl býti již dávno přednášen. A není to také vinou slavného senátu, že musí v těchto dnech a v těchto parnech zasedati. Kdyby to záleželo na senátu, tedy by jistě ten veškerý úkol parlamentární byl dávno dodělán a dokončen. Nechci zde o tom mluviti, kdo tím jest vinen, v čem záleží tyto poměry politické a ta roztříštěnost, která zavinila tento průtah našeho parlamentárního jednání, která není zajisté ani nám, ani našemu státu na prospěch. Ale ovšem nemohu se zbýti té pochybnosti, že také částečnou vinu má slavná vláda, která přece podle mého názoru poněkud pasivně se chovala, když se po celé jarní měsíce v poslanecké sněmovně nic neprojednávalo, a když všecky ty návrhy, zejména finančního rázu, které zde mohl senát docela dobře a docela hladce vyříditi, senátu nepředložila, ačkoliv ústavně není pražádné překážky, aby také takovéto finanční předlohy byly napřed předkládány senátu. Nechci zde vládě činiti žádných výčitek a zejména snad strpčovati jí poslední okamžiky jejího života, když se proslýchá, že její dny jsou již sečteny. (Hlas: To se říkalo už několikrát.)
Pokud se týká věci samotné, jedná se zde o zprávu komise 24ti členné, která byla zvláště zvolena ze členů sněmovny poslanecké i ze členů senátu a která má za úkol prozkoumati zprávu Nejvyššího kontrolního a účetního úřadu o výsledcích dávky z majetku a přírůstku na majetku. Jest jest známo, o dávce z majetku a přírůstku na majetku usneslo se již bývalé Národní shromáždění. Tato dávka má ovšem svůj zvláštní význam. My víme, že se stanoviska teoretického nebývají nikdy příznivé úsudky o nějaké dani majetkové, poněvadž se příčí hlavní zásadě národohospodářské, že daň má postihovati jen jisté periodické přírůstky jmění a nikoliv jmění samotné, jelikož tím vlastní svoje prameny vyčerpává. Ale ovšem lze se smířiti s takovou dávkou tenkráte, když není daň periodicky vybírána, nýbrž jednou pro vždy a když má své zvláštní mimořádné účely, jak tomu jest skutečně u naší dávky majetkové, která těsně souvisí s otázkou nápravy naší měny. Jest známo, že pokud se týká naší znehodnocené měny, převládal zde asi názor, že nemá býti provedena nějaká násilná devalvace této měny, nýbrž že se má postupně vyčkávati vývoje hospodářských poměrů, až tato měna se pokud možná sama povznese, a že ovšem tomuto povznesení má zejména pomáhati se tím, že by snad během doby inflace papírových peněz, oběživa byla zmenšena a to zmenšení se má státi právě výnosem dávky z majetku. Vedle toho ovšem se vychází také z toho hlediska, že právě, poněvadž se předpokládá budoucí povznesení této měny, má ovšem býti přiměřeně postižen - ovšem řekli bychom jen, imaginárně - valutární přírůstek z tohoto jmění, které zde existuje, zejména v jistých reálních hodnotách a které ovšem stouplo následkem právě faktického znehodnocení naší měny. Následkem toho ovšem v zákoně samotném o dávce z majetku a sice v §u 1 stanoveno přesně, že dávka tato jest jakožto předpoklad pro příští nápravu měny určena k vyrovnání břemen převzatých po Rakousko-uherské bance výměnou státovek za složené bankovky zadržením bankovek a převzetím girových účtů a pokladničních poukázek. Teprve přebytků má se užíti k úhradě nejtísnivějších břemen vzešlých ze založení a uhájení samostatnosti státu Československého, avšak s vyloučením běžných schodků hospodářství státního. Tedy nemá nikdy výtěžku této dávky býti použito snad k úhradě schodku, který se jeví v běžícím rozpočtu. Ku kterému účelu se přebytku dávky v tomto rámci smí použíti, bylo stanoveno zvláštním zákonem. Tedy teprve parlament má se usnésti na zákonu, který by určoval, k čemu té dávky z majetku má býti použito. Aby tato přísná ustanovení mohla býti dodržena, je právě zase řečeno, že nejvyšší účetní kontrolní úřad bdí nad přesným dodržováním ustanovení těchto v rámci své působnosti a jest povinen nejdéle do 6 měsíců po uplynutí každého pololetí podati zvláštní komisi Národního shromáždění řádně doloženou zprávu o výtěžku dávky, jeho použití a případných dalších opatřeních s přiměřeným návrhem. Komise tato předloží svou zprávu s návrhy oběma sněmovnám a její zpráva bude uveřejněna v úředních novinách.
Tedy v důsledku těchto ustanovení skutečně Nejvyšší kontrolní a účetní úřad předložil, a sice již dne 12. ledna t. r. svou první zprávu o dávce z majetku za dobu od působnosti zákona až do konce minulého roku. Tato zpráva sestává ze čtyř oddílů. V prvním oddílu - jest zde vytištěn jako příloha Nejvyššího kontrolního a účetního úřadu - především sděluje, jakým způsobem jest zpráva účetní a pokladní ohledně této daně z majetku uspořádána. Pokud se týká účetní manipulace, jest zařízeno, aby tato dávka z majetku, poněvadž právě jí se má užíti ke zvláštním účelům, byla docela zvláště od ostatních příjmů státních účtována.
K tomu slouží zvláštní účetní knihy, které jsou při všech berních úřadech, při šekovém úřadě, jakož i při bankovním úřadě a ve kterých tedy tato dávka z majetku zvláště se kontuje.
Pokud se týká placení této dávky z majetku, tedy až posud placení to děje se jenom dobrovolným způsobem, poněvadž, jak známo, - a to jest ovšem veliká vada této dávky - není ještě pohříchu předepsána. Platební listy na tuto dávku z majetku posud nejsou vydány, ačkoliv již uplynula drahná doba od vydání zákona o dávce z majetku, která má býti předepsána na základě stavu, vyšetřeného dne 1. března 1919. To jest ovšem veliká vada, jelikož jsou zde velké obavy, aby následkem nejrůznějších změn poměrů majetkových v mnohých případech dávka majetková nestala se ilusorní. (Sen. dr Heller (německy): Velmi správně!) Tedy až doposud se tato dávka dobrovolně odvádí, a sice buď hotově anebo složními listy na zadržené bankovky anebo po případě zadrženou polovinu žírových účtů a pokladničních poukázek bývalé Rakousko-uherské banky, a konečně zadrženými vklady v peněžních ústavech a u pojišťoven. Pokud se týká placení v hotovosti, děje se toto pouze pomocí poštovní spořitelny. K tomu účelu jsou vydány zvláštní šeky šedivé barvy, které mají číslo 43.000 a jenom pomocí jich se tato dávka z majetku hotově platí a to tím způsobem, že je otevřeno zvláštní konto u šekového úřadu, pro tuto dávku z majetku a že toto konto jest uzavřeno, to jest, že se jím nesmí disponovat, aby skutečně tyto sumy, které se odvedou na tuto dávku z majetku, byly svému účelu věnovány. Rovněž bylo zvlášť komplikovaným předmětem, jakým způsobem se dávka z majetku platí ze zadržených vkladů a pojistek.
Pokud se týká žírových účtů a pokladničních poukázek Rakousko-uherské banky, platí se jimi pouze u bankovního úřadu a konečně tedy platí se tato dávka, jak známo, zadrženými vkladními listy, znějícími na zadržené bankovky.
Druhá část zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu týká se dosavadních výsledků placení této dávky z majetku, a sice ovšem za minulý rok až do konce měsíce prosince.
Jelikož toto placení je doposud jenom dobrovolné, nejsou ovšem ty výsledky posud valné, ačkoliv určitá ustanovení dávají přímo velký podnět k tomu, aby dávku tuto každý dobrovolně platil, jelikož se mu přičítají k dobru desetiprocentní úroky z obnosů složených. Nicméně, jak zde právě vykazuje správa Nejvyššího kontrolního úřadu, bylo splaceno až do konce prosince 1920 na tuto dávku celkem okrouhle jen asi 180 milionů korun a vzhledem k tomu, že dávka tato má vynésti celkem 12-14 miliard, jest to ovšem suma velmi nepatrná a také, jak se proslýchá, letošního roku nebudou splátky na dávku z majetku příliš valné. Konečně zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu zabývá se 2 zvláštními specielními otázkami, které sluší také ovšem v parlamentu rozhodnouti. V našem letošním rozpočtu byla totiž uvedena zvláštní číslice 50 milionů korun, jakožto příjem z této dávky z majetku na úhradu výdajů, které jsou spojeny s režií, se správou ukládání a vybírání této dávky z majetku. Náš rozpočet ovšem byl schválen s touto cifrou, ale nicméně nečiní to žádný prejudic, aby se o té věci zvláště uvažovalo, zejména když Nejvyšší kontrolní úřad projevil názor, že by neměla z té dávky z majetku, která jest, jak jsem řekl, věnována zvláštním účelům, tato položka býti hražena, poněvadž zákon o dávce z majetku nikde nepraví, že by jen čistý výnos té dávky z majetku měl býti věnován tomuto účelu, nýbrž předpokládá, že celý hrubý výnos bude tomuto účelu věnován.
Finanční správa uváděla, že náklady s prováděním dávky z majetku spojené, byly tak značné, že je nemůže nésti z běžných výdajů. Žádala, aby náklady ty byly hraženy z výnosu dávky z majetku. Zvolená komise pro kontrolu dávky z majetku přiklonila se k názoru finanční správy a usnesla se na tom, navrhnouti poslanecké sněmovně, aby náklady, spojené skutečně s ukládáním a vybíráním dávky z majetku byly finanční správě hraženy z jejího výnosu, ale ovšem jen do té míry, pokud jde o mez těch 50ti milionů korun, pokud skutečně finanční správa přesně vykáže, že těch nákladů k tomu bylo zapotřebí. Tedy není tím řečeno, že by těch celých 50 milionů korun bylo povoleno, nýbrž bude povolena úhrada toliko v mezích těchto 50 milionů korun, podle toho, jaké výlohy finanční správa skutečně prokáže.
Naskytla se ještě druhá zajímavá otázka, a sice následující. Jak známo, při zadržení bankovek byly později jisté obnosy dodatečně z těchto zadržených bankovek uvolněny, a sice až do těch menších obnosů v zájmu sociálně slabších tříd, které tím velmi trpěly a velmi na to naříkaly, že jim byly bankovky do jedné polovice zadrženy. Byly jim tedy jisté částky dodatečně uvolněny, a sice stalo se to na jaře roku 1919. Tyto uvolněné bankovky ale nebyly vráceny tím způsobem, že by byly vzaty z těch zadržených bankovek, nově okolkovány a dány do oběhu, nýbrž tyto uvolněné obnosy byly hraženy z běžných prostředků státních. A nyní žádá finanční správa, aby také tento obnos za ty dodatečně uvolněné bankovky byl jí nahražen, resp. refundován z výnosu dávky z majetku. Dala také do rozpočtu obnos 600 milionů korun, který k tomu účelu požaduje jakožto výdaj těch dodatečně uvolněných bankovek. Zde Nejvyšší kontrolní úřad nenamítal ničeho proti tomu, poněvadž měl skutečně za to, že byl to jistý výdaj, který souvisel s tím zadržením bankovek. Pouze ta cifra okrouhle 600 milionů korun rovněž nebyla celá povolena, nýbrž bylo žádáno, aby bylo přesně prokázáno, kolik těch bankovek bylo dodatečně uvolněno. A tu se prokázalo, že to nebylo 600 milionů korun, nýbrž pouze 554 miliony korun. Následkem toho lze z výnosu této dávky z majetku - dnes ovšem ani ještě tolik neobnáší, ale až bude tolik obnášeti - částku 554 milionů korun také poukázati finanční správě k refundaci těch obnosů, kterých použila k uvolnění těchto dodatečných bankovek.
Tedy komise pro kontrolu dávky z majetku navrhuje ve své zprávě, aby správa Nejvyššího kontrolního úřadu o výtěžku dávky z majetku byla vzata na vědomi a aby zároveň byla tato částka 50,000.000 korun, jakožto záloha na režijní náklady spojené s jejím ukládáním a vybíráním proti dodatečnému súčtování, jakož i další částka 554 milionů korun, jakožto refundace za bankovky dodatečně uvolněné a z běžných prostředků státních vyplacené, z této dávky uhražena. Zpráva tato byla podána předsednictvu senátu a byla přikázána rozpočtovému výboru - tedy to ovšem je pouhá formalita. - Dle mého názoru by býval mohl referent komise přímo senátu referovat, ale poněvadž také v poslanecké sněmovně to šlo skrze rozpočtový výbor, tedy tomu tak bylo i zde a rozpočtový výbor připojil se ke zprávě referenta této komise a navrhuje, aby tato zpráva byla vzata na vědomí a aby tyto částky, o kterých jsem právě mluvil, byly z výtěžku této dávky z majetku povoleny finanční správě na úhradu těch výdajů, o které se právě jednalo. (Potlesk).
Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni řečníci a to senátoři: dr Spiegel a Meissner. Navrhuji pro jednotlivého řečníka dobu k debatě 10 minut.
Kdo souhlasí s mým návrhem, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh můj byl přijat.
Uděluji slovo panu senátoru dr Spiegelovi.
Sen. dr Spiegel (německy): Slavný senáte! Pan řečník přede mnou poukázal již na to, že musíme v tomto vedru jednati. Vzpomínám si na episodu z dob, kdy jsem byl záložním důstojníkem. Sloužil jsem u setniny, které velel nejneschopnější hejtman pluku. A když jsme se vrátili z nějakého cvičení, mohli si druzí odpočinouti, pro nás však platilo vždycky: Pátá setnina musí z trestu cvičiti dále. Tak se vede také nám. My přece toho nejsme vinni, ale poněvadž >pětka< věc zmotala, musíme my nyní z trestu cvičiti dál.
Nyní k věci samotné. Stává se zřídka v této sněmovně a ve druhé sněmovně obzvláště zřídka, že při některé příležitosti pronášeny jsou státoprávní námitky. Všeobecně mají strany většiny, smím-li se tak vyjádřiti, tvrdou kůži oproti státoprávním otázkám, ale dnes má se věc tak, že se nám ve zprávě, o které nyní jednáme, skutečně předkládají námitky a to způsobem prazvláštním. Jedná se zde o dvě věci. V jednom případě činí účetní kontrolní úřad námitky. Komise, která jest ustanovena, aby kontrolovala veškeré hospodaření s dávkou z majetku, sdílí tyto pochybnosti, přechází však přesně. A ve druhém případě nečiní účetní kontrolní úřad žádných námitek, komise však má námitky, ale přechází přes ně také. Vědomí o tom, že celá věc státoprávně není bez námitek, tu sice jest, ale přes to se navrhuje, aby sněmovna jednoduše jednala dle přání finanční správy. Nejdůležitější námitku však neuplatnil ani účetní kontrolní úřad, ani komise. Abych pánům zcela krátce věc vysvětlil, poznamenávám toto: Dávka z majetku a z přírůstku na majetku, o které se zde jedná, jsou účelové dávky, to znamená, že mají sloužiti určitému účelu. O tomto účelu zmiňuje se zákon o dávce z majetku zcela všeobecně a vyhražuje bližší úpravu pozdějšímu zákonu, který však posud vydán nebyl. Praví se v zákoně o dávce z majetku o účelu použití >Ke kterému účelu se přebytku dávky v tomto rámci smí použíti bude stanoveno zvláštním zákonem.< A tento zákon do dnes nevyšel. A nyní jedná se o následující: Předně má dle návrhu býti použito 50 milionů na režijní výlohy, které vláda prý měla s předpisováním, vyměřováním a přípravou této dávky z majetku. Tato věc ještě není prokázána. Nuže, to neodpovídá účelu, kterýž v zákoně jest udán, v tom jsou si účetní kontrolní úřad a kontrolní komise parlamentní za jedno. Přes to však - kdežto kontrolní úřad v této věci zaujímá korrektní přísné stanovisko - přechází parlamentní komise přes tuto věc a pomáhá si tím, že praví, že výjimečně má pro tento rok tento obnos finanční správě býti nahražen a to také nikoli definitivně, nýbrž jakožto záloha na režii. Nevím však, co to znamená >výjimečně<, zdali nezákonitost tím jest sankcionována, jestliže se řekne: >překročujeme zákon jen jednou, jednou jest tolik jako nikdy, těch 50 milionů vydáme proti zákonu.< Nehledě k tomu, není v návrhu, jenž ku konci zprávy komise jest položen, obsaženo slovo >výjimečně<. A nyní se táži: Co znamená >jakožto zálohauvolněno< - uvolnila. Ale ne v té způsobě, že bankovky vrátila, nýbrž že vydala peníze ze svých prostředků, asi půl miliardy korun obyvatelstvu zase dala. Prosím, představte si to! Stát peníze od obyvatelstva vzal, opětně mu je dal, pak platilo obyvatelstvo dávku z majetku a nyní všechny tyto peníze mají býti finanční správě zase vráceny, poněvadž této půl miliardy trvale přece nemůže postrádati. K čemu tedy tento celý oběh, jenž národohospodářsky není srozumitelným, neboť nevím, co to má znamenati. Ale to jest věcí, o kterou mi zde nejde, nýbrž jest to otázkou zákona o dani z majetku. Zákonu o dani z majetku neodpovídá, že uvolnění bankovek, kteréž se vláda takovýmto způsobem provedla, tímto způsobem se zase sanuje. Tím jest si také jista kontrolní komise. Účetní kontrolní úřad sice v té příčině neměl pochybností, avšak kontrolní komise řekla, že má pochybnost o tom, zdali tato refundace odpovídá duchu zákona. Tím jest již implicite řečeno: Znění zákona tato refundace zajisté neodpovídá, avšak duchu zákona patrně rovněž nikoli. Neboť těchto obnosů, které zde nyní mají býti refundovány, nebylo použito ku zmenšení oběhu bankovek, tomu by se zajisté rozumělo, že se dávky z majetku k tomu používá, aby tím způsobem kryto bylo zmenšení oběhu bankovek - nýbrž obnos jedné poloviny miliardy, jenž ostatně zde ještě není, jak pan zpravodaj řekl, má býti dán vládě, která v odměnu za to oběh bankovek nezmenšila. To stojí výslovně ve zprávě. Zákonu to rovněž neodpovídá. Hlavní pochybností jest, že ostatně, dle mého mínění o přebytcích dávky z majetku tímto způsobem raditi se nemůžeme. Nemůžeme se usnášeti, nýbrž dle zákona o dávce z majetku má býti vydán zvláštní zákon. Chce-li míti finanční správa v této věci rozhodnutí parlamentu, musela by vypracovati osnovu zákona, aby tato věc byla učiněna přístupnou parlamentárnímu projednání. A postup, jejž kontrolní komise zde zvolila, neodpovídá zajisté zákonu: praví se v zákoně, že zpráva Nejvyššího účetního kontrolního úřadu má býti dodána této kontrolní komisi, a kontrolní komise má podati sněmovnám zprávu s příslušnými návrhy. Avšak tyto návrhy mohou se vztahovati pouze na to, co se má státi se zprávou, zdali má býti vzata na vědomi čili nic, zdali finanční správa chce dáti nějaké pokyny ve příčině správy dávky z majetku, nikterak však nemůže kontrolní komise, která zde naprosto není k tomu, aby činila návrhy věcné, navrhovati, co se má státi z příjmů na dávce z majetku. To přesahuje obor působnosti kontrolní komise. A již ze všeobecného parlamentárního hlediska to vyplývá. Není tomu přece tak, aby parlament běhal za vládou ve věcech finančních. Myšlenka, která každé ústavě jest základem, je ta, že vláda žádá peníze a parlament jí tyto peníze povoluje. Ale v tomto případě vláda ničeho nežádala, to jest, jestliže něco žádala, pak to žádala jiným způsobem od účetní kontrolní komise, snad také v některém sezení kontrolní komise, mně to blíže známo není. Avšak to není správní způsob styku s parlamentem. Jestliže vláda peníze potřebuje, a v tomto případě je chce, pak nezbývá nic jiného, než aby sama předložila osnovu, která pak správně projde výborem, nejen tak, jak to řekl pan zpravodaj, aby to byl spis, který jen tak proběhne, že by rozpočtový výbor vlastně nebyl měl vůbec zapotřebí, aby se zprávou kontrolní komise zabýval, nýbrž že musí býti vypracována finanční předloha a ústavně projednána. To se v tomto případě nestalo.
Mám za to, že jsem svůj názor dostatečně odůvodnil, že totiž návrhům kontrolní komise nikterak nemůže býti přisvědčeno, i vznáším žádost na zpravodaje, jehož svědomitost přece všeobecně jest známa, aby přes takovéto těžké státoprávní pochybnosti tak jednoduše nepřecházel. (Souhlas a potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Dávám slovo panu sen. Meissnerovi.
Sen. Meissner (německy). Slavný senáte! Chci-li promluviti několik slov k prvnímu bodu denního pořadu, tož činím tak se stanoviska zemědělství. Že stát, každý stát, musí míti peníze, jest samozřejmo a všude, jak známo, béřou se daně, kde je lze jen vzíti. (Sen. dr Heller (německy): Ale druzí je mají platiti!) To jest Vaše stanovisko, to vím, Vy platíte nejméně daní, vy jste se vždy vyhýbali placení. (Veselost.) Avšak, pánové, jedná se o dávku z přírůstku majetku. Dávku z přírůstku majetku samu o sobě, kde kdo sice, můžeme říci, z nouze schvaluje. Ale dávky z přírůstku nelze všude použíti a není všude na místě. A dokonce už nikoliv při zemědělství. Prosím jen, abyste uvážili, co zemědělci museli po dobu války prodělávati, zdali tu vůbec lze mluviti o přírůstku majetku. Co jste nyní položili za základ? Cenu v době předválečné, tedy alespoň z roku 1914. Tehdy byla valuta, koruna ovšem plnocenná. Kde však jest dnes? Zde nemůžeme mluviti o přírůstku na ceně, neboť cena, kterou předmět anebo objekt tehdy měl, od té doby se nezvýšila. Zde jest společným jedině jméno, a to jest >koruna<. A co koruna dnes platí, víme všichni a co platila tehdy, víme také ještě. (Výkřik (německy): A co stojí máslo a vejce víme také ještě!) A co stojí vaše pracovní síla víme také. A že vy venku sabotujete naši práci, to víme také všichni. Že my jsme zde pozbyli všech hospodářských možností, víme také, ale vy to nevíte, poněvadž jste placenými agitátory. O tom jsem se chtěl zmíniti jen mimochodem. Záleží jen na tom, kdo tuto věc projednává, neboť zde jest projednávání takovéto věci stranicky politické; jinak to nemohu říci a nazvati. Má-li se dnes v rozpočtovém výboru jednati o takovéto věci, máme sobě především uvědomiti, zdali jest tu skutečně možnost, že předmět zde nabyl větší ceny. Přišli jsme o stroje, totiž o jejich upotřebitelnost. Dnes je to staré železo. Naše stavení sešla a dnes musíme je s velikým nákladem dát adaptovati. Stav našeho dobytka musí býti doplněn, a sice za cenu, která dnes již vůbec neplatí. A to se stalo právě tak ochotou vlády, které stále byl někdo v patách - že tisíce kusů dobytka z Rumunska bylo k nám propašováno, a sice před očima vlády. Neboť to není pravda, že by se něco takového bylo mohlo zatajiti. Avšak tato okolnost nejvíce k tomu přispěla, že nastal pokles cen, takže nám dnes vlastně jde o život. Není nic platno: Skutečně jsme stav našeho dobytka doplňovali za cenu 12-16 Kč a dnes můžeme se ho sotva zbaviti za 5 Kč. (Výkřik (německy): Vždyť je to tak dobře, to je štěstí!) Budete ještě jinak smýšleti, potrvá-li tato povětrnostní katastrofa ještě déle. Pak jednoduše stav dobytka bude zmenšen takovým způsobem, že na přesrok zde nebude ničeho, a pak můžete zase láteřiti na lichvářství zemědělců. To přece dovedete výborně, ale kde třeba lichvu hledati, zdali není ve Vašich řadách, to se neříká. (Výkřiky.) Netoliko stroje, nářadí a živý inventář utrpěl v těchto létech a v době poválečné, nýbrž také. (Výkřiky, hluk.)