Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan senátor Ackermann. Prosím, aby se ho ujal.

Sen. Ackermann: Slavný senáte! Kdo má co dělati mezi dělnictvem, zejména dokud jsme zřízenci a zástupci dělnictva jako odboroví sekretáři, vidíme nejlépe, že je nevyhnutelně třeba, aby zákon o podpoře v nezaměstnání byl co nejrychleji projednán. Sledujeme-li v této době tyto věci, jaká jest u nás zaměstnanost, docházíme k závěru, že v průmyslu, který se nachází v naší republice v poměru k bývalému státu v 80% bez rozdílu druhu průmyslu, nachází se skoro 50% ne-li více, dělnictva v nezaměstnání. Ovšem také ta nezaměstnanost někde snad je vyvolávána, aniž by k ní dojíti muselo. Mám na příklad na zřeteli státní dodávky. Častokráte se stává, že státní dodávky jsou vypisovány v takovém okamžiku, kdy náš průmysl není v stavu je dodati. Týká se to ministerstva národní obrany. Vím, že právě v této době se jedná o dodávky stejnokrojů pro ministerstvo národní obrany. Jest to nutné, ale dodávka není vypsána a jak jsem se včera dozvěděl, bude vypsána až někdy v polovici dubna a do polovice května má býti již odvedena. Není zde žádných vzorů, není také kalkulace, ale proto přece do polovice dubna má býti dodávka hotova. A nebude-li moci průmysl do té doby ji dodati, hrozí se mu: ťKdyž nám to nebudete moci dodati do určitého dne v té krátké lhůtě, pak máme možnost, přivézti si tento hotový tovar ze zahraničí, třeba z Anglie, Francie, z Německa nebo odkudkoliv jinud.Ť Tím se u nás jenom podporuje nezaměstnanost dělnictva se strany státu, kteráž přirozeně pak, vyvrcholuje v jiné experimenty, které nám nejsou v žádném případu milé. Jak zde uvedl pan kolega předcházející řečník dr Heller o nezaměstnanosti, zejména v průmyslu textilním, mohu zde potvrditi, že skutečně v průmyslu pletařském, v tomto jediném odvětví průmyslu textilního, jest tedy úplná nezaměstnanost, ať se jedná o jakýkoliv druh výroby pleteného zboží. Tedy v této době, kdy bychom měli státi na jiném stupni výroby, nacházíme se zrovna v největší krisi; ve které jsme snad nikdy nebyli. Je to snad zaviněno částečně tím hospodářstvím bavlněným, které se dostavilo, a které, předpokládám, snad během 14 dnů bude se moci nějakým způsobem urovnati, aby nezaměstnanost se nerozšířila ve větší míře, než jest v této době.

Jest ovšem ještě jiná vada. Zmínil jsem se při rozpočtové debatě o dodatečném rozpočtu pro rok 1920, o desauování našich bankovek. Předešlý pan řečník dr Heller pravil, že by bylo radno, a doporučovat přímo, aby se bankovky tiskly. Já bych to nedoporučoval, třeba že nejsem národohospodář a finančník a tedy tak dalece tyto věci neovládám, ale přece myslím, že by nebylo dobře, aby se dostavila taková horečná výroba platebního papíru, protože víme, že toho papíru jest u nás natištěno dosti. Jen kdyby ten papír nebyl neracionelně ukládán do truhel; nebo jak se na venkově děje, do punčoch, ihned by nám bylo pomoženo a náš průmysl měl by dostatečných prostředků, aby v peněžních ústavech dostat úvěr a mohl si zakoupiti potřebné suroviny. Tento recept, který zde byl doporučován, nemůže žádný rozumný člověk schváliti. Vidíme, že v sousedních státech, kde se na rotačkách pracuje ve dne v noci na státních platidlech, nepřispívá to k hospodářskému povznesení, naopak spíše k hospodářskému úpadku. Toho si nemůžeme přáti a myslím, že přáním nás všech jest, aby hodnota našeho papíru spíše stoupala, než klesala. Jest pravda, čekali jsme, že novým stavebním zákonem, který byl vypracován, nastane náprava. A mohu říci, že kdyby tento zákon skutečně byl vžit, že by měl veliký vliv nejen na stavebnictví, jako jediné odvětví práce, ale že by měl vliv také na všecky jiné druhy průmyslu, na příklad na textilní průmysl, dekorační práce, na kovodělný a dřevařský průmysl.

Chci se ještě krátce zmíniti o tom, že velkou vadou jest, že z vyjednávání o obchodních smlouvách, o smlouvách jakýchkoliv, vyloučeni jsou zástupci dělnictva, všech těchto vyjednávání zúčastňují se ponejvíce zástupci druhů kapitalistických a měšťáckých, kteří nemají valného zájmu na tom, jaký by mělo dělnictvo, aby bralo účast na takovémto sjednávání smluv. Zástupci dělnictva musili by účast reklamovati ve všech státech, aby dělnictvo ze všech států na těchto smlouvách bralo podílu, aby ono mohlo také o těchto otázkách mluviti a mezi sebou obchodní smlouvy a podobné záležitosti také vyjednávati.

Já přimlouvám se za to jak bylo to zde panem referentem dr Brabcem zmíněno, aby tento zákon z dnešního jednání byl odložen a aby, byla udělena prodloužená lhůta. My uznáváme prospěšnost gentského zákona, gentského systému, ale je třeba, aby skutečně má-li to býti na skutečných základech gentského systému zákonitě vypracováno, abychom ještě o těch věcech si zjednali náležité jasno. Třeba že to nerad prohlašuji, že jsem pro to, poněvadž vidím toho nezbytnost, prohlašuji ale současně, že když se domáháme tohoto zákona, nedomáháme se podpory lenosti, naopak chceme úpravou tohoto zákona mýti náležitý přehled o lidech, kteří skutečně chtí pracovati a o lidech, kteří snad se práce štítí a to jest jedině možno provésti tímto systémem gentských. (Hlas: Bravo!)

Předseda: Další slovo má pan senátor Jelinek.

Sen. Jelinek (německy): Sen. dr Heller vyložil jménem německé sociální demokracie správně příčiny nezaměstnanosti a podrobil při tom celou-průmyslovou politiku tohoto státu zdrcující, ale dle mého názoru, zcela oprávněné kritice. Ku konci projevil výstrahu a vyzval vládu, aby zastavila na cestě, kterouž se od dvou let v tomto oboru ubírá, případně aby včas obrátila. Zdůrazňovali jsme vždy své stanovisko výtky oproti průmyslové politice, v níž si vláda libuje, od té doby, co jsme v této slavné sněmovně zastoupeni. Poukazovali jsme vždy na to, že přirozeným odbytištěm tohoto státu jest Německo a Rakousko, a zdůrazňovali jsme při každé příležitosti důležitost zvelebení průmyslu. Vzpomínám na debatu, kteráž se konala ještě ve starém revolučním shromáždění při poradě o rozpočtu. Tehdy nový ministr obchodu dr Heidler co nejostřeji kritisoval posavadní činnost úřadu pro obchod a prohlásil, že cesty, jimiž se ubíral první ministr obchodu, oky Československý stát případně jeho průmysl zvelebil, byly zcela nesprávny, a dr Heidler tehda prohlásil, že v tomto resortu musí se bráti zcela jinakými cestami. Jmenoval tehdy, pamatují-li se dobře, pouze dvě cifry a řekl, že vývoz Československa - to bylo v roce 1919 - činil něco přes 1 miliardu a z toho šlo ne méně, než-li 978 milionů - tato cifra mně utkvěla dosti přesně v paměti - do Rakouska, resp. do ostatních národních států. Z této cifry musíte přece konečně seznati; že v tomto oboru nemůže býti umělých nařízení, že pouze jest třeba jíti přirozenou cestou, a že jen tehdy, když půjdete touto přirozenou cestou, totiž zvelebováním průmyslu přiměřeným vývozem a dovozem, jen tím způsobem bude možno pomoci těžce strádajícímu průmyslu.

Pan dr Heller mínil, že jest také úlohou vlády, aby vzhledem k veliké nezaměstnanosti, kteráž nyní ve státě trvá, podporovala činnost stavební a že by se to mohlo státi eventuelně také tiskem nových bankovek. Pokud jsem pozoroval, nedošel projev pana dr Hellera souhlasu páně ministrova a všeobecně potřásali na ministerské lavici hlavami. Avšak stanovisko, pánové, jest správné; neboť nemáme v tomto státě bankovně krytých státovek. To, co dnes obíhá, jsou státovky, jejichž kupní síla spočívá na národním jmění a úvěru státním. Přílišný strach z inflace státovek není tudíž oprávněn, jestliže výdejem nových peněz hospodářská činnost se pozvedne, jestliže skutečně hospodářské statky se tvoří, statky, kteréž zvyšují národní jmění a úvěrní hodnost i schopnost státu. Proti výdeji státovek, kteréž by mohly splniti takovýto účel, nemohlo by zajisté býti námitek, mohly by býti námitky pouze proti vydání státovek, kterýchž by eventuelně bylo užito k účelům mobilisačním anebo jiným podobným účelům, zkrátka k účelům neplodným.

Pánové, podali jsme dnes interpelaci, aby pan ministr věcí zahraničních padal, vysvětlení o tom, zdali Československá republika a Dohodou skutečně byla vybídnuta, by se zúčastnila sankcí. Pan ministr věcí zahraničních prohlásil ve své včerejší řeči ve sněmovně poslanecké, že takovéhoto vyzvání se československé vládě skutečně dostalo, že československá vláda však ještě vyjednává a na odpovědi se posud neusnesla. Nemohu tomu posud uvěřiti, pokud nám pan ministr věcí zahraničních nedá přímé odpovědi na naši interpelaci, že by se vláda Československého státu propůjčila k tomu, aby se zúčastnila sankcí, ať jen v ohledu hospodářském. V ohledu vojenském zdá se, že nepočítá se příliš na naši pomoc, avšak trvá mínění anebo přání, aby sankce v ohledu hospodářském se provedly. Dr Heller vám již podrobně a důrazně osvětlil, jak nesmírné zatížení a opětovný útisk byste způsobili národnímu hospodářství tohoto státu, kdybyste se skutečně chtěli zúčastniti sankci. Pan dr Heller v rozkladu dosti obšírném a ciframi doloženém toto své stanovisko obhájil, a nemohu než jménem stran v parlamentárním svazu zastoupených prohlásiti, že se v tom prohlašujeme s ním úplně solidárními, že přednesená data považujeme za zcela správná. Lituji velice, že pan ministr věcí zahraničních nepovažuje za hodnou odpovědi interpelaci, kteráž v senátě na něho byla podána, případně že není přítomen ve sněmovně při této debatě, kteráž dle úrady presidia měla nahraditi debatu o interpelaci.

Prohlašuji vám jenom, že jestliže skutečně tyto sankce příjmete a v plném rozsahu, jak jsme to slyšeli, v té příčině Dohodě vyjdete vstříc, že znovu spolupracujete na zkáze tohoto státu a že znovu dokazujete, že Československo není státem suverením, nýbrž jednoduše pouhou satrapií Dohody. (Výkřik německy: Velmi dobře!) A prohlašuji vám otevřeně, pánové, a mám za to, že jest to míněním největší části obyvatelstva republiky bez rozdílu národnosti: Splníte-li toto přání Dohody, pak dopouští se Československo sebevraždy. (Souhlas a potlesk německých senátorů.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slov dalšímu řečníkovi senátoru dr Kovalíkovi.

Sen. dr Kovalík: Slavný senát! Predovšetkým prosím za odpustenie, že hovorím takýmto hlasom, zachrípnul som totiž. Je to ale taká vážna otázka, že nechcem zmeškať príležitosť, aby som k tejto vážnej otázke niekoľko slov neprehovoril.

Nezamestnanosť nevidíme len u nás v československej republike, nezamestnanosť vidíme i v Anglicku, kde do milionov ide počet nezamestnaných, vidíme ju v Amerike, v Spojených štátoch. Ako povstáva nezamestnanosť? V továrni prestáva práca, v podnikoch prestáva práca, továrnici sú nútení prepustiť svojich robotníkov. Z toho čo povstane? Nespokojenosť, pretože robotníci nemajú plat, povstane z toho vzbura, povstane bolševizmus. U nás nemusí byť, lebo v republike je práce dosť; kdo prácu chce, môže prácu najsť. (Hlas: Kdo práci chce?) Ano. To sa vie, že štát musí sa starať, keď nenie dosť zamestnania, keď robotníci a delníci bez vlastnej viny nemôžu pracovať; uznávam, že štát musí sa postarať o nich, musí im dať možnosť výživy, ale chcem len to dokázať, že práce máme dosť. Poviem vám teraz v záujme Slovenska toto:

Teraz, keď je toľko nezamestnaných, dojme im takú prácu, z ktorej i robotníci budú mať osoh a zisk, z ktorej i štát bude mať osoh a zisk, a z ktorej ho bude mať i všeobecnosť. Na Slovensku na príklad máme rieky, ktoré robia veľké škody; lebo sú neregulované. To je pohraničná Morava, Váh, Orava, Nitra. Tieto neregulované rieky berú nám každý rok hektary a hektary úrodnej pôdy, ktorá je škodou pre všetkých. Tomu môžeme pomoci. Navrhujem to nakrátko, aby, keď sa na toľko množí počet nezamestnaných v našej republike, že bude treba konať verejné práce. V budúcnosti bude toľko nezamestnaných, nech sa títo nezamestnaní upotrebia na takéto práce všeobecného záujmu. Za to štát nebude museť sám platit, lebo trovy na regulovanie týchto riek budú museť platiť príslušné obce a príslušní majitelia, ktorí majú svoje pozemky; svoje majetky pri týchto riekoch. Tedy tam robotníci, pracovníci dostanú prácu, dostanú plat od tých obcí alebo majiteľov, a čo nestačí, dodá štát a tímto spôsobom odstraníme nezamestnanosť a práca táto bude využitá k všeobecnému dobru.

Len toľko som si dovolil v záujme Slovenska poznamenať pri otázke nezamestnanosti, že nemusíme nechávať nezamestnaných, ale že musíme tu prácu využiť k všeobecnému dobrému. Kde ani to nepostačí - ja to uznávam, nehovorím v opozícii proti vláde - musí sa štát postarať o to, ale kým stačíme, môže byť nezamestnanosť využitá pre verejné práce, pre všeobecnú potrebu, a v prvej rade to odporúčam na Slovensku, aby sa myslelo na upravu riek. Už pod maďarskou vládou to bolo projektované, ale nikdy a k tomu neprikročilo. Teraz; keď budeme mať dosť nezamestnaných, odporučujem vláde a zemedelskému ministerstvu, aby sa zabývali touto otázkou. - A tím končím.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Vývody pánů předřečníků, pokud byly meritorního obsahu, netýkají se mého čistě formálního návrhu a proto nepovažuji za vhodno; abych se pouštěl v meritorním směru do debaty. Ovšem s povděkem kvituji souhlas pánů předřečníků s mým formálním návrhem projevený a ubezpečuji, že prodloužení lhůty neznamená žádného odkladu, nýbrž, že je navrženo pouze i opatrnosti a doufám, že výbor bude s prací svojí během tohoto měsíce hotov. Prosím slavný senát, aby hlasováním schválil formální návrh na sejmutí tohoto odstavce s denního pořádku a zároveň návrh na prodloužení lhůty o další 4 neděle.

(Předsednictví přejímá předseda Prášek.)

Předseda (zvoní): Dám hlasovati o návrhu pana zpravodaje, aby bylo podle §u 6 odstavce 2, jedn. řádu na poslanecké sněmovně vyžádáno 4nedělní prodloužení lhůty k usnesení o tomto návrhu zákona přijatém poslaneckou sněmovnou.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.) To jest většina, návrh jest přijat.

Přikročíme k bodu

8. zprávě výboru rozpočtového a technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se pozměňují ustanovení o úpravě uhelného hospodářství. Tisk 633.

Zpravodajové: Za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas, za výbor technicko-dopravní pan sen. Kouša.

Uděluji slovo zpravodajovi za výbor rozpočtový panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný sonáte! Jak již včera jsem měl čest se zmíniti, vláda podala osnovu zákona o změně §u 34 o dávce uhelné, kterou poslanecká sněmovna s některými dodatky a změnami taktéž přijala. Rozpočtový výbor senátu projednal tuto předlohu a původně navrhl slavnému senátu její přijetí. Avšak ještě před projednáním v plenu se seznalo, že by uzákonění této předlohy bylo spojeno s citelnými hmotnými ztrátami pro naši republiku, poněvadž cizina, totiž hlavně nástupní staty rakouské, domáhaly se stejného práva na použití nezdaněného uhlí, jako by měly naše podniky. Proto na přání vlády slavný senát se včera usnesl, aby otázka ta byla vrácena výborům k novému projednání jako spěšná věc. Výbor rozpočtový podobně jako výbor technický a dopravní projednávaly tuto otázku. Vláda přišla s novým návrhem, jak by se mělo snížení daně, z uhlí znovu upraviti. Dřívější návrh vlády sestával ze dvou částí, 1. z tak zvaného sociálního zlepšení, aby se dostalo lacinější uhlí jednak osazencům na dolech, dělníkům provisionistům a pensistům a pak lacinějšího uhlí k provozu na dolech, 2. aby se snížila daň na uhlí, jehož se používá k výrobě koksu, tak, aby průmysl zpracující železo mohl lacinější své výrobky do obchodu dávati a umožniti další zpracování této suroviny a konkurenci s cizinou.

Návrh, jejž vláda včera podala výboru, omezil se na pouhou polovinu projektu, a sice na sociální zlepšení dělnictvu a ulehčení provozování dolů, kdežto ten druhý díl původní osnovy vládní, snížení daně na výrobu koksu a k potřebám obcí ve prospěch obecních vodovodů, vláda nepředložila, ale slíbila, že bude v nejkratší době parlamentu předložen.

Tuto novou osnovu výbor rozpočtový a technicko-dopravní, jehož zpravodajem je pan sen. Kouša; projednávaly a shledaly, že nová předloha vlastně jenom obsahuje změnu tří §§ů o dávce uhelné, totiž §§ 32, 34. a 35. V §u 32 má změna odstraniti dávku z uhlí na tu částku ceny uhelné, která se týče zlepšení mezd, platů dělníků a úředníků, kteří jsou zaměstnáni na dolech; neboť podle § 5 zákona o dávce uhelné se vedle maximální ceny na uhlí smí ještě rozvrhnouti zvýšení mzdy dělnictvu a úřednictvu a v podobě zvláštní sociální dávky přiraziti k ceně uhlí; v duchu pak zákona, poněvadž celá cena uhlí podléhala zdanění, tedy musela se platiti daň i z této přirážky. Tedy účel, aby se zlepšily platy, byl paralysován tím, že byla zvýšena cena uhlí a zvýšena i daň. Aby toto zhoršení odpadlo, navrhuje vláda, aby do § 32 byl vložen odstavec, že do takového zvýšení ceny uhelné se nepočítají příplatky, které dle §u 5 zákona o dávce z uhlí jsou rázu přechodného a jsou určeny pro zvláštní účele.

Vedle toho bylo také vhodno, aby v §u 32 bylo výslovně ustanoveno, že v tom případě, kdy podnikatelé dolů prodávají uhlí za vyšší ceny než maximální, tedy provádějí lichvu s uhlím, - lichva ta ovšem je trestná a stihána, - aby z té skutečné ceny, o kterou překročili maximální cenu, musili platiti dávku. Je to zostření trestu. Ustanovení zdá se nám býti zcela rozumné a správné a proto rozpočtový výbor na to ustanovení přistoupil. § 34 má býti nechán tak, jak původní předloha poslanecké sněmovny nám včera byla předložena.

Tedy v tiskové zprávě § 1 odst. 2, se pozměňuje tak, že má býti uhlí, jež se spotřebuje pro opatření provozní síly důlního podniku k dobývání, třídění a nakládání uhlí, sproštěno dávky a že uhlí, které správa dolů potřebuje pro osazence dolů, pensisty, provisionisty a jejích vdovy, - je sproštěno této dávky. Ustanovení o koksu a uhlí pro vodárny, odpadá, za to však trestní sankce, že použití toho od dávky osvobozeného uhlí k jiným účelům než k provozování těžby uhlí se trestá jako těžký důchodkový přestupek, zůstává. Konečně vláda ještě ku přání vyslovenému z poslaneckých kruhů zvláště navrhla dodatek k §u 35, jakožto reciprocitní ustanovení, že má býti zproštěno dávky i uhlí, jehož se dostává, dělníkům, kteří bydlí v území naší republiky, ale pracují mimo území naší republiky, to jest zejména pohraniční Slezsko a Čechy oproti Prusku, kde dělníci pracující v dolech pruských, bydlí u nás v Čechách; to uhlí, které v Prusku dostávají pro svůj otop, přenášejí k nám a z něho by musili platiti daň. Také to uhlí je zproštěno daně, poněvadž podobně se zachovává německá vláda, když dělníci, kteří bydlí v Prusku, ale pracují v našich dolech, tu jest jejich naturální dávka z uhlí také zproštěna daně. Dnešní osnova zákona se omezuje pouze na tyto tři body, doplňujíc § 32, 34 a 35 zákona o dávce z uhlí.

Aby vážení členové senátu znali text tohoto zákona, poněvadž pro krátkost doby nebylo možno o novu rozmnožiti tiskem, přečtu dotyčné 3 paragrafy, o nichž se má hlasovati.

Paragraf 1 zní: § 32 uvedeného zákona o dávce se pozměňuje a má na příště zníti takto: ťZ vytěženého uhlí jest podnikatel dolu povinen odvésti finanční pokladně 30% ceny, stanovené podle §u 5, způsobem určeným v prováděcím nařízení.Ť

A nyní nový odstavec jest: ťDo této ceny podle §u 5 nepočítají se příplatky stejným způsobem úředně stanovené, které jsou rázu přechodného a jsou určeny pro zvláštní účel.Ť

Další nový odstavec jest: ťProdá-li podnikatel dolů uhlí za cenu vyšší než úředně stanovenou, jest povinen odvésti dávku z této vyšší ceny, aniž by se tím vylučovalo případné trestní stíhání.

Povinnost k zapravení této dávky vzniká vypravením uhlí z dolů neb užitím jeho uvnitř důlního podniku k účelům jiným než uvedeným v §u 34.Ť

Paragraf 2 osnovy má zníti: ť§ 34 uvedeného zákona o dávce se pozměňuje a má napříště zníti: ťUhelná dávka se neodvádí za podmínek stanovených v prováděcím nařízení (uvnitř důlního závodu):

1. z uhlí, které se spotřebuje pro opatření provozní síly důlního podniku k dobývání, třídění a nakládání uhlí (třeba i uhlí z dolů cizích);

2. z uhlí, které správa dolů z vlastní těžby a zdarma nebo nejvýše za režijní ceny poskytuje zřízencům a osazenectvu dolů, pensistům, provisionistům a jejich vdovám pro jejich vlastní domácí potřebu k otopu, pokud výměra těchto deputátů byla ministerstvem veřejných prací schválena.

Použití uhlí od dávky osvobozeného k jiným účelům stíhá se jako těžký důchodkový přestupek. Uhlí k jinému účelu použité propadá ve prospěch státu.

A konečně paragraf 3 zní: ť§ 35 uvedeného zákona o dávce z uhlí se upraví v bodě druhém odstavce druhého zamění se tečka středníkem a přidá se jako bod 3. ťz uhlí, které poskytují cizozemské uhelné doly z vlastní své těžby zdarma aneb nejvýše za režijní ceny zřízencům a osazenstvu těchto cizozemských dolů, bydlícím v území Československé republiky pro jejich vlastní domácí potřebu k otopu, pokud výměra těchto deputátů nepřevyšuje množství stanovená dle §u 34 bod 2, pro zaměstnance dolů tuzemských.Ť

A paragraf 4 jako normální: ťZákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministrům financí, veřejných prací a ministru průmyslu, obchodu a živností se ukládá, aby tento zákon provedli.Ť

To jest celý text toho zákona. A k zákonu tomu rozpočtový výbor přijal dvě resoluce, a sice resoluci již dříve usnesenou, navrženou senátorem Havlenou, která zní (čte): ťMinisterstvo veřejných prací se vybízí, aby při stanovení dávky z uhlí ve smyslu §u 2 odst. 2, byly směrodatny pracovní smlouvy mezinárodní...Ť

A resoluce druhá senátorů Koušy a Karasa: ťVláda se vyzývá, aby hned zařídila potřebné, by umožnila tuzemskému železářskému průmyslu mezinárodní soutěž zlevněním surového železa vyrobeného tuzemsku.Ť

Jako dodatek bych měl uvésti ještě tolik, že vláda slíbila, že osnovu na snížení daně z uhlí k výrobě koksu předloží v době nejkratší. Průmysl železářský v očekávaní, že tímto zákonem, již předloženým poslanecké sněmovně, bude snížena daň z uhlí, fakticky snížil cenu surového železa o 50 K na 1 q.

Poněvadž provedení toho zákona bude oddáleno, vláda, teprve předloží po prázdninách novou osnovu zákona - třeba, aby ten průmysl byl ubezpečen, že skutečně k zákonu tomu dojde. Vedle slibu vlády, že osnovu zákona předloží, je zde zároveň slib zákonodárných sborů, že osnova ta ková bude provedena. Právě tomu měla odpovídati ta resoluce senátorem Koušou a mnou podaná, aby měl tento průmysl železářský garancii za to, že skutečně ta druhá osnova zákona bude předložena. Proto rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby tato osnova i s oběma resolucemi, jak jsem je přednesl, byla schválena.

Předseda: Uděluji slovo panu zpravodaji za výbor technicko-dopravní senátoru Koušovi.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Výbor technicko-dopravní stejně jako výbor rozpočtový, za který podával zprávu kolega, sen. dr Karas, projednal vládní návrh, kterým se pozměňuje ustanovení §ů 32, 34 a 35 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. o úpravě uhelného hospodářství.

Tento vládní návrh o úpravě uhelného hospodářství má míti ten účel, aby průmyslu železářskému byla umožněna konkurence s výrobou železa za hranicemi, protože u nás, jak bylo mnou referováno a jak je také zjištěno, je železo dražší o 158 korun než železo německé, protože Německo za výhodnějších podmínek vyrábí železnou rudu, než-li se u nás vyráběla. Finance státní budou touto úpravou uhelnou snad zkráceny okrouhle asi o 170, možná o 200 milionů korun na ročních příjmech, ale zase se to vynahradí tím, že u nás ubude nezaměstnaných, že naše republika nebude musit vyplácet podpory v nezaměstnanosti. Daleko více byla by republika postižena, kdyby nastala krise v průmyslu železářském, kdyby továrny musily dělníky propouštět a kdyby republika musila vydávati ohromné sumy peněz na podporách v nezaměstnanosti.

Tím jako zpravodaj za výbor technicko-dopravní docela souhlasím s tím, co přednesl kolega dr Karas a prosím slavný senát, aby tento vládní návrh přijal tak, jek jej doporučuje kolega dr Karas. Oprav žádných nemám. Rovněž resoluce přečten kolenou Karasem doporučuji.

Předseda (zvoní): Dám přečisti ještě podané mi resoluce, že se tím uspoří pouze 5 milionů korun uhelné dávky, bylo by to velice málo.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Resoluce

senátorů Jarolima, dr Hellera, Löwa a druhů:

ťVláda se vyzývá, aby předložila senátu co nejdříve k usnesení zákon, jímž ustanovení zákona o uhelném hospodářství ze dne 9. dubna 1920, Sb. z. a n. č. 260, stran vybírání 30% uhelné dávky se zrušuje.

V Praze dne 31. března 1921.Ť

Resoluce

dr Horáčka a druhů:

ťVláda se vyzývá, aby se zřetelem k národohospodářským škodám dávky uhelné hledala náhradu finanční za tuto dávku a předložila pak návrh na její zrušení.

V Praze 1. dubna 1921.Ť

Předseda: Zahajuji debatu. Navrhuji lhůtu pro jednotlivého řečníka, čtvrt hodiny a celkovou lhůtu k projednání tohoto bodu denního pořádku půl hodiny.

K slovu přichází pan senátor Jarolim.

Uděluji mu je.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Ačkoli doba jedné čtvrt hodiny, jež mně byla vyměřena, je příliš krátkou, nezbývá mně bohužel, nežli dle toho se zaříditi. Předepsaná doba jest zejména také proto příliš krátkou, ježto nemohu opomenouti, abych nepoukázal na něco, co vyřízeno byla jakožto předcházející bod denního pořadu.

Z vývodů všech pánů předřečníků vyplývalo, že se nalézáme v obrovské hospodářské krisi. Bylo také vytčeno, jak tomu jest v jednotlivých odvětvích průmyslových a bylo by bývalo zcela samozřejmé, kdybychom s příslušného místa, od vlády, a zejména od zúčastněných ministrů byli slyšeli, jak na tuto věc pohlížejí. O tom nebyla promluveno slůvka. To jest opomenutí, a musíme se domnívati, že vláda není si jasně vědoma, co vlastně se má státi v nejbližší době, anebo že pěstuje politiku pštrosí, stavíc se na stanovisko, že pro ni tyto věci neexistují, poněvadž tomu ničeho neříká. Toto stanovisko přece zaujal také jeden pan kolegia, alespoň to tak naznačil. Pan kolega ze Slovenska, jenž mluvilo nezaměstnanosti, konstatoval zde slavnostně, že nezaměstnanosti v tomto státě není zapotřebí. Prohlásil slavnostně, že každý, kdož v tomto státě chce pracovati, má dost možnosti pracovati, a na můj výkřik, kterýž - jsem pronesl, aby uvedl příklady, poukázal na to, že na Slovensku jest hojnost práce, poněvadž nutno upraviti řeky. Tam že by tisíce lidí mohlo býti zaměstnáno. Nepopírám toho nikterak. Zajisté může tomu tak býti. Těchto regulací však bylo již dříve zapotřebí a byly účelny, a nebude přece moci býti žádáno, aby nyní zcela náhle 60% veškerých textilních dělníků, 50% kovodělníků a mnoho desítitisíců zedníků, kteří všichni v německých a také českých průmyslových krajinách jsou zaměstnáni, nyní jednoduše horempádem jeli dolů na Slovensko a tam regulovali řeky. Neboť jsou-li poměry tak příznivé, že by bylo lze všechno dělnictvo tak náhle přepraviti na Slovensko, proč tedy vlastně stěhuje se každého týdne 600 rodin ze Slovenska? To lze přece denně počítati na nádraží Masarykově a také na jiných nádražích, jaké množství lidí se stěhuje ze Slovenska. Toto pozvání tedy míjí se úplně cíle a pan kolega bude muset přiznati, že s touto pštrosí politikou nelze vystačiti. Kdybychom se stavěli na stanovisko, že bychom věci, jichž nechceme viděti, považovali za neexistující, pánové, pak byl by onen pták; pštros, nesmrtelným ptákem. Tolik o předchozím bodu.

A nyní k vládní osnově, jež nás zaměstnává stran uhelné dávky. Vláda předložila dne 27. ledna poslanecké sněmovně osnovu, již mění se zákon z 9. dubna; a sice má obzvláště nastati osvobození od uhelné dávky pro podniky, které z uhlí vyrábějí koks, aby tím způsobem opatřeno bylo lacinější uhlí pro železářský průmysl. Nuže, poslanecká sněmovna v tom ohledu na předloze příliš mnoho nezměnila. To, co bylo změněno, směřovalo k tomu, aby také vodárny od dávky uhelné byly osvobozeny. Do včerejška jsem nevěděl, jak dalece toto rozšíření bude působiti, před stavoval jsem si však ovšem, že výsledek bude zcela nepatrný. Ježto jsme však včera od pana ministra veřejných prací slyšeli. Bylo by tudíž bývalo na snadě, rozšířiti osnovu zákona ve sněmovně, ještě potud, že alespoň obecní plynárny a elektrárny by byly osvobozeny od uhelné dávky.

Ale jest velice pozoruhodno, že ministerstvo veřejných prací, předkládajíc osnovu, na něco zcela zapomnělo, totiž na toto: Jedná se o uhlí provisionistů. Dle stávajícího zákona vybírá se uhelná dávka také z uhlí provisionistů. Nejednou bylo v ministerstvu veřejných prací intervenováno, nejednou byly předneseny ministrovy námitky, a jak ministr, tak také jiní pánové, s nimiž bylo jednáno, přiznali bez výhrady, že jest zcela samozřejmé, že při nejbližší novelisaci zákona bude vzat zřetel na to, aby uhlí provisionistů bylo osvobozeno. Překvapilo tudíž, že ministerstvo veřejných prací na to zcela zapomnělo. Mělo se tedy za to, že jest sociálně rozumné, sociálně spravedlivé, že se asi 1/3 veškeré provise provisionistům jednoduše odejme a státní pokladně odevzdá. Tuto vadu nyní poslanecká sněmovna změnila, přijavši ustanovení, že také uhlí provisionistů od dávky uhelné má býti osvobozeno.

Nyní máme tuto předlohu v senátě. Ani dopravně-technický, ani rozpočtový výbor nezměnil nic podstatného na této předloze. Tato předloha přišla k projednávání a byla přikázána výboru a výsledek, jenž se nám dnes předkládá, jest zase méně, než tomu bylo dříve. Totiž ustanovení, že uhlí, potřebné k výrobě železa od daně jest osvobozeno, bylo škrtnuto. Neznám důvodů z veřejného jednání. Nebyly udány. Ale působí divně, zejména přihlédneme-li k přítomné situaci na našem hospodářském trhu. Vezmeme-li vládní předlohu a čteme-li důvodovou zprávu; museli bychom dojíti k úsudku, že uhelná dávka musela by býti co nejrychleji zrušena. Ve vládní zprávě důvodové praví se výslovně, že v Německu na příklad obnáší uhelná dávka 20%, u nás obnáší sice dle zákona o uhelném hospodářství 30%, ale jsou to 42,8%, což rovněž ministerstvo veřejných prací ve své důvodové zprávě potvrzuje. U nás jest tudíž uhelná dávka o 22,8% nejvyšší.

Ale, pánové, také ještě jiné okolnosti k tomu přistupují; nejen že máme uhelnou dávku dvakrát vyšší, nýbrž - sledují zde opět zprávu dopravně-technického výboru - že máme oproti Německu trojnásob, vyšší sazbu dopravní. Představte si tedy jen to všechno: Dvojnásobné ceny uhlí, trojnásobné tarify dopravní, a tu zajisté přijdete na to, kde to vlastně leží, že schopnost konkurenční není tu v té míře, jak by býti měla. Nuže, pánové, jest mnohem jednodušší, když jak vláda, tak obzvláště však zúčastnění průmyslníci prohlašují, že dělnické mzdy jsou jedině vinny na tom, že nejsme proti Německu schopni konkurence. Pánové tomu rozhodně tak není, neboť přezkoumáme-li věc, jest jisto, že až do války v tomto státě i se všemi ostatními státy starého Rakouska byly nejnižší mzdy mezi všemi průmyslovými státy, s druhé strany však nejvyšší ceny potřeb životních. Měli jsme nejhorší míru životní mezi všemi průmyslovými státy. Na tom nezměnila válka toho nejmenšího, naopak přes velký a mnohý křik o vysokých mzdách dělnictva trvá skutečnost, že zatím bylo sotva čtyř pětin skutečné mzdy doby mírové dosaženo. Z této skutečnosti můžeme poznati, zda-li jest pravdou, že životní míra dělnictva jest tak nesmírná, a zda lze kdy na to pomýšleti, aby mzdy vůbec byly snižovány, neboť opak měl by nastati: Měli bychom pečovati o to, aby také spotřební schopnost veškerého obyvatelstva v tomto státě byla zvýšena. To může se státi jedině, jestliže mzdy postačují. Poukazuji jen na Ameriku a na Anglii. Tam vydává dělník asi sotva polovinu své mzdy za potraviny a druhou polovinu za ostatní věci, jako za oblek, prádlo a pod. U nás počítá se tak, že každý jen má vyráběti, ale nikdo nemá býti konsumentem. Tím nemůže se udržeti žádné hospodářství; ač jest pravdou, že v našem textilním průmyslu můžeme si sami podržeti jen skrovnou část toho, co máme, mohl by přece odbyt býti rozšířen, kdyby každý si mohl opatřiti košili, kterou sám potřebuje. Mluví-li se tedy, o naší neschopnosti konkurenční, nesmí tato neschopnost konkurenční nikdy býti spojována s výškou dělnické mzdy.

Všeobecně nepříznivé hospodářské poměry, které shledáváme v různém průmyslu, shledáváme již také u veškerého hornictví. Musíme konstatovati okamžitou skutečnost, že tam již mnoho tisíc dělníků jest bez zaměstnání a že pro nejbližší dobu tomu bude ještě hůře, a na tom nyní vláda není zcela bez viny. Argument, jenž své doby byl uváděn, že sami potřebujeme československé uhlí a že nikdo od nás nemůže obdržeti ani kilogram uhlí, vymstí se velmi těžce, a není daleká doba, kdy v německém Rakousku budou jednoduše státi před příkladem početním: Co je lacinější, československé anebo anglické uhlí? Položí-li se nám otázka zakoupiti vagon československého uhlí s přibližně 2000 kalorií za 40,000 anebo 48,000 německo-rakouských korun, rozhodneme se snad pro to, že vezmeme za trojnásobný obnos vagon anglického uhlí s tepelným obsahem 7000 kalorií, poněvadž jest to lacinější. Může se nám přihoditi, jak se nám to přihodilo s cukrem; pěstovali jsme tak dlouho cukerní politiku, až v německém Rakousku obdrželi skutečně cukr lacinější, nežli jsme ho dodávali my. A před chvílí v debatě také jeden kolega zvolal: ťTím byli také sociální demokraté vinni, že omezena byla možnost vývozu. Ti přece chtěli, aby zde vše zůstalo.Ť Vyzván o co jde, prohlásil: o sýr. Kolem sýra se vlastně svět netočí, neboť sýr mohli jsme svého času jísti a kdo ho může zaplatiti, může ho jísti také ještě dnes; ale uhlí, jehož nemáme přebytek, toho se zříci nemůžeme. Neboť uhlí nemůže býti nashromažďováno: buďto musí býti spotřebováno tou měrou, jaká je spotřeba, anebo musí býti závody omezeny. V tom beze vší pochyby naše vláda a s ní směrodatné ústředny nesmírně hřešily. Ale nejen to, že od ciziny žádána byla nesmírná dávka uhelná 30-42%; jak jsem dříve řekl, mimo to vybírány byly také ještě premie, o kterých již předtím mluvil můj přítel, že premie 2000 K nejdříve za jeden vagon byly vybírány; pak byly cifry zmenšeny a v poslední době již se vůbec nevědělo, jak byly premie vyměřeny. Mám po ruce příklady, kde jsme intervenovali. Byli jsme u pana ministra veřejných prací; ten řekl beze všeho: V tomto nebo v onom případě musí býti ihned zařízeno, aby uhlí mohlo býti vyvezeno bez vývozní premie. Slib pana ministra tu sice byl, ale ti ostatní, kteří o tom měli disponovati, byli mnohem mocnějšími; ti licitovali. Jeden platil 500 K, druhý 600 K, následující 1000 K. Podruhé šlo se zase hlouběji, 300, 600 a zase 900 K, takže vlastně vůbec nikdo již neví, jak se v ministerstvu veřejných prací disponuje uhelnými premiem. Jsou lidé, kteří, ač to nemohu dokázati, tvrdí čestným slovem, že pánové, kteří disponují tímto vývozem uhlí a těmito premiemi v ministerstvu veřejných prací, všemu jinému dají spíše průchod; nežli nestrannosti, spravedlnosti, a hospodářské nutnosti. Při tom mohou zcela jiné okolnosti těmto pánům býti směrodatnými. To jest stav, který zrovna pobuřuje, a můžeme jen uvítati, že tomuto hospodářství od včerejška částečně byl učiněn konec. Mohu zajisté říci, kdyby uhelná rada byla bývala svolána dříve, bylo by zajisté v té věci došlo k nějakým přesným usnesením. Tito pánové, kteří jednoduše v ministerstvu veřejných prací licitovali uhelné premie, budou se nyní muset držeti měřítka uhelnou radou jim předepsaného.

Shrneme-li vše, co týče se zákona projednávaného, musíme konstatovati, že tento zákon nadále jest neudržitelným a, bylo by se rozumělo samo sebou, kdyby vláda co nejrychleji byla přistoupila k tomu, aby z vlastních údajů vyvodila důsledky a mimo to, pak-li že vláda sama tomu nechtěla, že by alespoň sněmovna dotyčný návrh byla podala. Ale to se nestalo, nýbrž naopak, to nepatrné, co sněmovna na zákoně opravila, nyní se obrousilo, takže nezbývá, než aby jen zůstaly mimo úvahu uhelné ceny, jež se vymohou při vyměřování uhelné dávky, jakožto příplatek pro životní potřeby a sociální péčí. To jest zvlášť skrovná část. Nicméně budeme hlasovati pro maličkost. Rovněž jest samozřejmo, že budeme hlasovati pro návrh výboru, že při vyměřování uhlí provisionistů mají býti směrodatnými úmluvy s organisacemi. Nemůžeme přece uznati, že si ministerstvo veřejných prací chce vyhraditi, aby jednoduše rušilo úmluvy a samo stanovilo výši uhlí provisionistů.

Nyní dovolujeme sobě předložiti ještě samostatnou resoluci. Tato zní (čte): ťVláda se vyzývá, aby co nejdříve senátu předložila k usnesení zákon, dle něhož se zrušují ustanovení zákona o uhelném hospodářství z 9. dubna 1920, pokud se týkají vybírání 30%ní uhelní dávky.Ť Prosíme slavný senát, aby tuto naši resoluci přijal. (Potlesk německých senátorů.)

Předseda (zvoní): Nikdo více není k slovu přihlášen. Debata jest skončena. Přikročíme k hlasování.

O přičtené osnově zákona míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s přečtenou osnovou zákona (4. §u), s nadpisem a úvodní formulí v čtení prvém, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.) To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí se přijímá v čtení prvém.

Ve smyslu §u 55 jedn. řádu přikročím ihned k hlasování ve čtení drahém. Navrhuje pan zpravodaj některé textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s usneseným zákonem, nadpisem a úvodní formulí ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.) To jest většina. Osnova zákona jest přijatá ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s resoluci výboru rozpočtového, otištěnou ve zprávě výborové a rozpočtového výboru a technicko-dopravního výboru číslo 569 pana sen. Havleny, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.) To jest většina. Resoluce jest schválena.

Dále dám hlasovati o resoluci pana senátora Jarolima, která byla přečtena.

Kdo souhlasí s touto resolucí, prosím aby pozvedl ruku. (Děje se.) To jest menšina. Resoluce se zamítá.

Dám hlasovati o resoluci, pana senátora dr Horáčka a druhů.

Kdo souhlasí s touto resolucí, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.) To jest většina. Resoluce pana sen. dra Horáčka jest přijata.

Nyní dám ještě hlasovati o resoluci výboru technicko-dopravního a rozpočtového. Byla přečtena.

Kdo souhlasí s touto resolucí, prosím aby pozvedl ruku. (Děje se.) To jest většina. Tato resoluce jest přijata.

(Zvoní): Slovo vyžádal si pan ministr pro zahraniční záležitosti dr Beneš. Uděluji mu je.