Místopředseda Kadlčák: Prosím pp. senátory o zaujetí míst. Přikročíme k hlasování.

O celé osnově zákona (4 §y), jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou. Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není, budeme pokračovati dle toho.

Kdo z pp. senátorů souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtecí prvém.

Vzhledem k přiznané tomuto předmětu pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Navrhuje pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Sáblík: Nejsou žádné.

Místopředseda Kadlčák: Není jich. Budeme tedy pokračovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí, přijatými ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To jest většina, osnova zákona jest přijata i ve čtení druhém a tím jest tento odstavec denního pořádku vyřízen a přikročíme k následujícímu, kterýmž jest zpráva výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny o návrzích posl. Dubického atd. na doplnění zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům (tisk 633).

Zpravodajem jest pan sen. Lisý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte! Politické osvobození československého národa přirozeně také vyvolalo nutnost osvoboditi národ československý hospodářsky. Hned po převratu bylo nutno přikročiti k velikým hospodářským reformám, z nichž nejpřednější místo zaujímá zákon o reformě půdy. Zákon o záboru půdy ze dne 16. dubna 1919 je jedním z největších revolučních činů po převratu. Veškeren zemědělský lid, lid venkovský, vítal s radostí tento zákon, neboť jím měla mu býti vrácena půda nepřáteli a dynastiemi před staletími mu urvaná, měla býti vrácena do rukou poctivého, plného lidu venkovského, který byl a jest nejlepší oporou a silou naší Československé republiky. Reforma půdy je otázka velice důležitá, na níž je potřebí několika let. Je přirozeno, že musí býti postupováno rozvážně a organisovaně, že půda musí býti dána do rukou schopných lidí, odborným silám, lidem poctivým, aby nebyla poškozena hospodářská síla národa a nebyla ohrožena výživa lidu. Při řešení této otázky ukázalo se, že je nutno některé otázky malozemědělské rychle řešit bez ohledu na celý zákon o reformě půdy, a je to zejména otázka poměru pachtovního našich zemědělců vůči velkostatkům. Zákonem ze dne 27. května 1919 dostalo se drobným pachtýřům právo výkupu pachtovní půdy, ale ani tento zákon nebyl úplně bez vad a nedostatků. Úkony zákonem státu svěřené při reformě půdy obstarává Pozemkový úřad, ale zákon o pachtovních výkupech je jaksi z rámce reformy půdy, tedy z pravomoci Pozemkového úřadu vyňat a je svěřen do rukou soudů.

Tento zákon měl býti rychle proveden dříve než se přikročí k velikému řešení otázky reformy půdy parcelací velkostatků. Přirozeno bylo, že by tento zákon všemi dlouholetými pachtýři vítán s jásotem a již 18. září 1919, tedy v krátké době po vydání tohoto zákona podáno bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přes 200,000 žádostí na nabytí pachtovní půdy dlouhodobé. A teď bohužel, nebylo postupováno tak rychle, jak by bylo potřeba a dnes desetitisíce těchto žádostí o příděl půdy do vlastnictví nejsou vyřízeny. Koncem minulého roku jen v obvodu pražského zemského soudu nebylo vyřízeno 95.939 žádostí, v obvodu zemského soudu v Brně 18,147. Tento nedostatek jeví se jednak v nedostatečném pochopení významu daní pachtovní půdy do rukou našich malozemědělců v kruzích soudcovských a jednak také tím, že byl nedostatek soudcovských sil. Proto žádá národohospodářský výbor zvláštní resolucí ministerstvo spravedlnosti, aby soudům - a zejména do těch okresů, kde jedná se o pachtovní půdu dlouholetou - byl dán dostatek potřebných sil soudcovských, aby co nejrychleji tato otázka byla rozřešena.

Od vydání zákona uplynula 2 léta a během provádění tohoto zákona objevily se mnohé a mnohé vady a nedostatky. Stalo se jednak neznalostí zákona, že celá řada drobných pachtýřů bud opomněla žádati o příděl půdy, anebo nesprávně formulovali žádosti, takže soudy - a některé byly zvláště nedůtklivé, poněvadž nadržovaly a nadržují velkostatkářům, - šmahem někde zavrhovaly tyto smlouvy a tím se stalo, že spousta malozemědělců nemá a neměla nároků na půdu, kterou po léta používala.

Zákon sám byl dosti nejasným a také se nemůžeme diviti, že malý venkovský zemědělec nepochopil obsah tohoto zákona a nedovedl jej ve svůj prospěch plně využíti, že jest mnoho rozporů a nedostatků, řekl bych, a vad. Bylo tak zejména při žádání o půdu církevní, kde tyto otázky byly velice nejasné. Otázka církevní půdy ani mnohým právníkům nebyla dosti jasná, tím více našemu malému venkovskému lidu. Máme plno případů, že právě pro nejasnost o výkladu otázky církevní půdy byly žádosti našich malozemědělců nepříznivě vyřízeny. Máme však také plno případů, že soudy samy prapodivným. způsobem motivovaly i jednotlivé rozsudky a řekl bych, když podíváme se na rub těchto rozsudků, tak vidíme, že nadržovaly velkostatkářům. Vedle toho staly se případy, že malozemědělci, dlouholetí pachtýři, byli přemlouváni držiteli, aby nežádali a tito jim slíbili, že dobrovolným úpisem jim ponechají pozemky v dalším pachtu, aneb dokonce je zastrašovali. Poněvadž nelze očekávati, že cestou práva tato otázka se dá řešiti, jest na zákonodárcích, aby zákon doplnili, opravili a tak mnohé škody zamezili a napravili. Tedy tato novelisace, jíž má býti zákon ze dne 12. května 1919 opraven, jest nutná a drobným pachtýřům dává se nová příležitost k výkupu půdy, když učiní přihlášky u okresních soudů nejdéle do 12. června 1921.

Ale tento zákon má také ještě mnohé nejasnosti a nedostatky; zejména mnoho obcí použilo svého práva podle §u 1 posledně jmenovaného zákona k zabrání půd do stavební kolem obcí, přes to, že požadována byla dlouholetými pachtýři a jim také dle zákona vlastně náležela. Tu se stalo, že některé tyto žádosti jsou dosud ve sporu a nebyly vyřízeny. Národohospodářský výbor doporučuje ve své resoluci, aby přednostní právo obcí bylo omezeno jen na skutečnou potřebu a mimo to, aby vláda uložila Pozemkovému úřadu, aby při přidělování půdy v prvé řadě přihlížel k potřebám pachtýřů.

V některých případech objevila se také při začaté parcelaci půdy potřeba zahrnouti půdu dlouholetých pachtů do souhrnu celé parcelace velkostatků, jako jsme to viděli na velkostatku pardubickém. Jsou totiž případy, že dlouholetí pachtýři mají jen úzké pruhy, které zasahují, anebo jsou někde i v prostřed celého komplexu velkostatku. Tedy zde jest nutno jaksi rušiti to právo dlouholetého pachtýře a zahrnouti to do parcelace, a pak mu přiřknouti tu určitou částku na něho připadající v ucelené jednotce. I v této věci tento zákon činí opravy a, řekl bych, činí tak ve prospěch dlouholetých pachtýřů, poněvadž vlastně provádí zcelovaní půdy, tedy na příděly půdy v tomto směru novelisace, neobyčejně prospívá malozemědělcům, a jest vítána příznivě od nich. Veliký spor byl v Národním shromáždění v poslanecké sněmovně o půdu tak zvanou farskou. Byl o ni prováděn boj, který pak vyzněl přijetím resoluce, kde se přiznává určité právo na farskou půdy pod 8 hektarů a kde Pozemkový úřad má půdu přiděliti z postupu dlouholetých pachtýřů kdekoliv, v první řadě ze zabraného majetku církevního. I v tomto směru byla učiněna určitá náprava a shoda a já doporučuji, aby tato resoluce, která byla schválena národně-hospodářským výborem, byla také schválena senátem. Tyto nápravy nedostatků a vad byly ke prospěchu malozemědělců a jistě malozemědělci plnou měrou budou si hleděti těchto výhod. Malozemědělci všech politických stran stojí před velmi vážným úkolem, aby využili veškerých zásad pozemkové reformy ve prospěch lidu a působili na urychlení jejího praktického provedení. Dosavadní provádění reformy půdy i všech zákonů s tím souvisejících naprosto zemědělce neuspokojí. Dnes, vážení pánové, jest nedůvěra k Pozemkovému úřadu i k reformě půdu, poněvadž vidíme my všichni, kteří organisovali jsme malozemědělce v různých politických stranách, že neprovozuje se zákon tak, jak byl zamýšlen, totiž aby půda dostala se do rukou malému lidu a aby bylo výhod využito ve prospěch lidu a ve prospěch státu. Lid počíná, vážení přátelé nevěřiti ani těm, kteří stojí v čele úřadu, jemuž svěřeno jest provádění této reformy. My ale také vidíme, že odpůrci reformy půdu, kteří působili dříve tajně a pracovali tajně proti ní, dnes odvažují se v tomto reakčním vzduchu, který kol nás vane, veřejně vyhlašovati boj reformě půdy. Jako zástupce malozemědělců varuji je před tímto činem. Vážení páni senátoři! My skoro všichni zastupujeme malé zemědělce a nemůžeme strpěti, aby demagogickým způsobem v dnešní reakční době využívalo se největších činů revolučních našeho státu. Proč reakcionáři dnes vystupují proti reformě půdy? Poněvadž počíná se s touto otázkou vážně povolaný úřad pozemkový zabývati. Dodnes byly to přípravy, o kterých se domnívali nepřátelé a odpůrci reformy půdy, že nebude možno tuto reformu provésti tak, jak zákon káže. Dnes, když Pozemkový úřad a jeho správní výbor stanovil na rok 1921, přesný plán nejen pro Čechy, Moravu a Slezsko, ale také pro Slovensko, na Slovensku má býti převzato a přiděleno na 60 tisíc katastrálních jiter půdy, kdy byl přesně určen plán pro Čechy, Moravu a Slezsko, a to nejen na rok 1921, ale také i na další období, kdy vybrána jsou celá panství ve všech oblastech, takže již v prvním období bude reforma půdy provedena na 40ti panstvích a dvorech, teď, když tito odpůrcově reformy půdy vidí, že přikročuje se opravdu k tomuto dílu, velikému lidovému a revolučnímu, začínají také vésti otevřený boj. Vážení pánové, vzpomínám na manifestaci zřízenců a úředníků, která před několika dny zde v Praze byla provedena. Já neodsuzuji čin zřízenců a úředníků velkostatkářských potud, pokud domáhají se existenčního zabezpečení svého, jež zákonná reforma půdy jim zaručuje. Jestliže mají nedůvěru dnes a volají po ochraně a chtějí ochranu vynutiti, konají to, co jest jejich socialistickou povinností. Ale vedle těchto zřízenců a úředníků, kteří sami uznávají boj proti monopolu pozemkovému, kteří na své manifestační schůzi rovněž se postavili na stanovisko reformy půdy, vedle nich ozývaly se hlasy: Pryč s Pozemkovým úřadem! Pryč s pozemkovou reformou! Pánové, tyto hlasy jsou hlasy lidu nepřátelské a my malozemědělci odpovídáme těmto hlasům, že vůči tomuto boji stojíme jednotně a svorně bez ohledu politických stran, jak také národohospodářský výbor se usnesl a protestujeme proti tomu, aby reformě půdy byl vyhlašován zničující boj. Pánové, nezapomínejte, že tímto bojem vyhlašujete boj největší a nejširší třídě v Československé republice. Malozemědělci to jest nejširší složka a ve všech státech viděli jsme význam malozemědělců. Poslední volby v okolních státech ukázaly, že program malozemědělský všude vítězí, že program malozemedělců ve svých zvolených zástupcích jest vedoucím politickým činitelem v sousedních státech. I u nás malozemědělci ve své veliké síle dovedou uplatniti svou moc proti všem odpůrcům pozemkové reformy a každá vláda, která by se v nejmenším odvážila sáhnouti na zákon usnesený o reformě půdy, bude svržena. Není možno, aby byla vláda taková v naší republice, která, by se postavila proti požadavkům nejširších vrstev našeho Československého státu - proti malozemědělcům. Také z usnesení národohospodářského výboru jest zde předložena pánům senátorům resoluce, ve které se žádá:

ťVládě republiky Československé se ukládá, aby Pozemkový úřad s veškerou vehemencí působil a pracoval k tomu, aby pozemková reforma, na kterou s nedočkavostí čekají osvobozené vrstvy národa, co nejrychlejším tempem byla prováděna,Ť zákon pozemkové reformy platí a kdo by vážení pánové, chtěl zneužíti tyto zákopy, kdo by chtěl je sabotovati a annulovati, ať to zkusí! Narazí na živelní odpor semknutého malozemědělského lidu. Já jsem pevně přesvědčen, jestliže minulá léta jsme musili selské bouře malých našich rolníků tlumiti, poněvadž nebyli spokojeni s poměry, které byly v projednávání reformy půdy, že bychom letošního roku neudrželi živelní tento odpor, že by propukl zejména na českém jihu na panství Švarcenberském, kde tolik našich ujařmených malozemědělců se nalézá.

Mluví se, vážení pánové, o možné novelisaci pozemkové reformy. Dnes my, kteří máme jistě první zájem na tomto zákoně a kteří bychom první měli věděti, co vláda smýšlí učiniti s tímto zákonem do budoucna, jsme úplně ve tmě a teprve z časopisů se dovídáme, že právě z rozkazu vlády má býti prováděna jakási novelisace tohoto zákona. My nevíme, zda k dobru či ke špatnu našeho zemědělského lidu a samotného státu. A proto národohospodářský výbor žádá, aby vláda podala příslušným výborům senátu i poslanecké sněmovny, správu o zamýšlené novelisaci a aby dříve, než-li bude prováděna, byl svolán zvláštní sbor důvěrníků a také zástupců Národního shromáždění, který by se o zamýšlené novelisaci mohl včas vysloviti a tak předejíti všem, řekl bych, škodám, které by na reformě půdy novelisace mohla provésti, a také všem škodám; které by mohl utrpěti lid a snad i také stát, který by byl finančně zatížen, poněvadž víme, že z novelisace mají prospěch velkostatkáři na úkor lidu a na úkor státu.

Žádáme od vlády, aby věnovala pozornost velkostatkům zabraným, poněvadž máme plno případů, kde velkostatky velkostatkáři nebo nájemci jejich jsou přímo plundrovány, ničeny na úkor prospěchu státu. Žádáme přesný dohled a aby každého škůdce stát příslušnými tresty stíhal.

Důležitou věcí v reformě půdy je to, aby konečně byl odpolitisován Pozemkový úřad. My vidíme dnes, že v Pozemkovém úřadě nejedná se odborně, ale že v Pozemkovém úřadě jedná se stranicky, politicky a byrokraticky. Pozemkový úřad, vážení pánové, nesmí býti arenou pro politické strany a já, pánové, říkám to docela otevřeně, že všecky strany tam provozují politiku bez rozdílu, místo aby použily tohoto úřadu k tomu, aby lidu dostala se v čas, bez ohledu, ku které politické stráně patří, půda, jemuž plným právem náleží. S reformou půdu dělá se licitace a náš venkovský lid bez rozdílu politických stran je klamán a roztrpčen, poněvadž místo, aby se přicházelo s faktickými věcmi, s reformou půdy, přichází se se sliby, slovy a podvody. Odpolitisování Pozemkového úřadu jest nutné. Místo politických zástupců mají tam býti odborníci, a to odborníci zodpovědní. A lituji velice, že z Pozemkového úřadu byl utvořen úplně samostatný úřad nepodléhající ani kontrole parlamentní, ani přímé kontrole ministerské. Kdyby tento úřad byl úřadem podléhajícím plné kontrole, nemohlo by býti zjevů, aby tam jednotlivé politické strany zneužily své politické moci v neprospěch přímo jednotlivých stoupenců druhých politických stran.

Před několika měsíci, a byla to v lednu, 20. ledna, proskočila zpráva, že hrozí nebezpečí reformě půdy. Tehdáž se sjednotili zástupcově organisací malozemědělských a byli to domovináři, jednotáři a také zástupci ťOtčinyŤ, kteří odevzdali našemu milému presidentu Masarykovi memorandum, ve kterém jej žádali za ochranu. Nuže, pánové, v této době, kdy znovu pozvedají nepřátelé reformy půdy hlavu, voláme rovněž k našemu presidentu slovy tohoto memoranda: ťPane presidente! Prosíme, abyste našim požadavkům věnoval laškavou pozornost a dal své vzácné pokyny oněm činitelům, jimž provádění pozemkové reformy bylo svěřeny, aby v duchu přijatých již zákonů a v duchu vnitřního života zemědělsky pracujících vrstev provedena a skončena byla reforma, dílo, které bude nejen chloubou našeho státu a národa, ale také jeho silou, zabezpečením a jeho rozvojem.Ť

Jsem, pánové, pevně přesvědčen, že reforma půdy musí býti provedena, nemá-li býti u nás silný výkřik protestu našeho malého lidu. A proto proti těm, kteří chtějí sahati na tento veliký revoluční čin, jenž vrací našemu lidu půdu, voláme ťPryč ruceŤ, a ťBěda těm, kdož sejí vítr. Budou kliditi bouři, bouři malozemědělskou.Ť (Výborně!)

Národohospodářský výbor souhlasí beze změny se změnou zákona, kterou se mění o doplňuje zákon ze dne 20. května 1919, čís. 318, který zajišťuje půdu domkářům, pachtýřům, s novelou třetí, kterou schválila poslanecká sněmovna Národního shromáždění v 65. schůzi dne 6. března 1921 a doporučuje ji vysokému senátu Národního shromáždění ke schválení.

Národohospodářský výbor přijal ve své schůzi 1. dubna 1921 přiloženou resoluci a doporučuje ji slavnému senátu ke schválení.

Předseda: Žádám o přečtení resoluce. Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Resoluce

národohospodářského výboru:

ťVysoký senáte račiž se usnésti:

1. Vládě republiky Československé se ukládá, aby Pozemkový úřad s veškerou vehemencí působil a pracoval k tomu, aby pozemková reforma, na kterou s nedočkavostí čekají osvobozené vrstvy národa, co nejrychlejším tempem byla prováděna.

2. Budiž změněn § 27 odst. 2 zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. v následujícím smyslu: vlastníci anebo správci církevních nadačních statků, jimž byla odebrána půda po rozumu zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 Sb. z. a n., buďtež zařaděni mezi ony uchazeče půdy vyjmenované v 1. paragrafu zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. Státní Pozemkový úřad jim přidělí půdu za pozemky postoupené dlouholetým pachtýřům dle §u 16 zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n., kdekoliv, v první řadě ze zabraného majetku církevního.

3. Vláda se vyzývá, aby uložila Pozemkovému úřadu, aby prováděje pozemkovou reformu vzal zřetel na uživatele dominikální půdy (Zinsgereuter) a odčinil bezpráví; které se jim stalo při vyvazování půdy roku 1848 tím způsobem, že dá jim možnost získati pozemků těch v celém rozsahu a, pokud možno, bez náhrady do vlastnictví.

4. Přednostní právo obcí atd. budiž omezeno na skutečnou potřebu.

5. Vláda se vyzývá, aby uložila Pozemkovému úřadu, aby při přidělování přihlížel v první řadě k pachtýřům.

6. Ministerstvo spravedlnosti budiž vládou vyzváno, oby přidělilo okresním soudům potřebný počet pomocných sil soudcovských, aby bylo urychleno provedení zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům.Ť

Předseda: Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Lisý: Děkuji. Nikoliv.

Předseda: O osnově zákona, jeho nadpisu - zákon obsahuje pět článku - a úvodní formuli - míním dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Budu tedy tak pokračovati.

Žádám pány senátory, kteří s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí se přijímá ve čtení prvém.

Jelikož této záležitosti byla dle §u 55 jedn. řádu přiznána pilnost, přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Navrhuje pan zpravodaj textové změny?

Zpravodaj sen. Lisý: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí je přijata také ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s přečtenou resolucí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina, resoluce jest schválena.

Dále jest odstavec 6.

zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o přechodných ustanoveních u daně domovní pro místa spojená s Prahou, Brnem a Olomouci. Tisk 634.

Zpravodajem jest pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Předložená osnova zákona jest důsledkem zákonů o Velké Praze, o Velkém Brnu a o Velké Olomouci. Zákon o Velké Praze z loňského roku v §u 12 má ustanovení, které měly obdobně i ostatní zákony o Velkém Brnu a o Velké Olomouci, totiž že daně a dávky v jednotlivých obcích zatím zůstávají nezměněny, jakoby nebyly sloučeny s Velkou Prahou a že unifikace přenechává se na dobu pozdější.

A nyní vláda přichází s návrhem zákona, jenž má unifikaci zdanění činžovního provésti. Osnova ta byla předložena poslanecké sněmovně; ta ji přijala a nyní má slavný senát o ní jednati. Rozdíl mezi zdaněním venkovských obcí a města Prahy, Olomouce a Brna byl v podstatě dvojí: Velká města podléhala pouze dani činžovní, kdežto menší obce většinou byly zařazeny mezi domovní daň třídní; nyní bylo potřebí provésti přeměnu daně třídní na daň činžovní. Vedle toho v těch obcích venkovských mimo Prahu a Brno z hrubé činže strhla se amortisace 30%, kdežto v Praze pouze 15% a ze zbývajícího obnosu jako čisté činže pro zdanění v Praze platilo se 19.86% a ve venkovských městech pouze 12,25%. Tedy byla zde dvojí různost. Unifikace mohla se provésti cestou dvojí. Buď ta vyšší daň v městech velkých v Praze, v Brně; byla by se snížila na nižší kvotu venkovských obcí, nebo daň venkovských obcí by se pozvedla na výši daně v Praze. Přirozeně, že finanční správa uchopila se druhého prostředku a tedy tu nižší daň zvedla na niveau daně v Praze. Nahražení domovní daně třídní daní činžovní nečiní obtíží. To se dělo pravidelně, jakmile polovina bytů a domů byla pronajímána, tím samým faktem, byla obec zařazena do činžovní daně. Tento případ nečiní tedy žádných obtíží, a pouze zvýšení daně činžovní se snížením amortisační kvoty jest poněkud citlivější pro poplatníky. To jest již oříšek poněkud trpči. Vláda hledí tento přechod ulehčiti tím způsobem; že rozvrhuje zvýšení té daně na dobu desíti let, takže je vypočteno, že se každým rokem ta daň o 3/4% má zvyšovati, až dosáhne té sazby, jaká jest v Praze. Diference mezi 19 5/6% a 12 1/4%, dělá 7 1/2%. To se rozdělí na 10 dílů, tedy 0.75% činí roční stupeň této daně, takže po desíti letech daň v předměstských obcích bude na téže výši jako v Praze. Zákon stanoví k vůli lehčímu přehledu vypočtení této daně v §u 2 již přímo tabulkou, a sice rozeznává se tam daň normální u starých domů, u novostaveb, pak u domů s malými byty a u domů, s malými byty družstevními, a konečně u domů osvobozených po 12letou lhůtu od činžovní daně. U všech těchto různých stupnic zdanění jest přesně vypočítán koeficient, jak to bude ročně postupovati. V poslanecké sněmovně při projednávání této předlohy podal spolek majitelů domů žádost, aby to zvyšováno nebylo na nejvyšší hranici 19%, nýbrž, aby byl volen střed; aby se daň v Praze snížila o něco a ve venkovských obcích aby se zvýšila takže by se bylo sešlo na 16%. K tomuto návrhu nepřistoupila však poslanecká sněmovna na zakročení vlády ze zcela správných důvodů, poněvadž kdyby se byla daň v Praze snížila, pravděpodobně by se činže nesnížily a byl by to pak dar majitelům domů a není třeba, aby tito majitelé domů dostávali ze státní pokladny nějakých darů.

Poslanecká sněmovna zamítla tuto myšlenku a schválila úplně návrh vlády.

O podrobnostech jsem se již zmínil. Pouze na omluvu, že se věc táto projednává jako pilná, nutno uvésti, že, mohla býti předloha ta projednána teprve, až byly podány fasse na rok 1920/21 - které se podávaly teprve před vánocemi - a tím méně mohla vláda vypracovati předlohu, se kterou přichází dnes a která má platiti pro celý rok, takže je nutné ji urychleně projednati.

Rozpočtový výbor podrobně probral ustanovení tohoto zákona, a zejména jeho motivaci a jeho výpočty, a přišel k náhledu, že ona daň odpovídá daným poměrům a proto navrhuje rozpočtový výbor, aby slavný senát schválil usnesení poslanecké sněmovny, jímž se tento zákon přijímá.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Přikročíme k hlasování.

O osnově zákona (2 §y), jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou; přikročíme tedy k hlasování v prvém čtení.

Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém.

Nyní přistoupíme k hlasování ve čtení druhém podle §u 55 jedn. řádu.

Navrhuje pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nikoli!

Předseda: Není takových změn.

Kdo tedy s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení druhém, tak jak byly přijaty ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona přijata jest i ve čtení druhém a tím tento bod denního pořádku jest vyřízen.

Bodem VII. jest zpráva výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona o státním příspěvku k podpoře nezaměstnanosti (tisk 1538).

Zpravodajem jest sen. dr Brabec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Sociálně-politický výbor jest si plně vědom významu předlohy, která jest na denním pořadu a záleží mu na jejím řádném zpracování jak v zájmu zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů.

V poslanecké sněmovně nebyla otázka ta vyřešena tak, aby nás to uspokojovalo, neboť zejména gentský systém byl tam porušen a nová soustava není tam také důsledně vyřešena, naopak jest obava, že by nějakými nesvědomitými živly, za které arci žádná třída nemůže býti činěna zodpovědnou, i nadále bylo podpor zneužíváno tak, jako se v četných případech dosud dálo. Výbor se ovšem snaží spojiti co možná oba zájmy, zaměstnavatelů a zaměstnanců, a vypracovati předlohu v dohodě co možná všech stran, která by zejména zaručovala, že podpory v nezaměstnanosti budou udíleny jen v těch případech, kde skutečně jest to naprosto zdůvodněno všemi poměry a že bude zabráněna veškerému jejich zneužívání. Ovšem takto vypracovanou látku výbor dosud nemá, není tedy s tou práci hotov a proto jménem sociálně-politického výboru, aniž bych se pouštěl do meritorního uvažování o předloze, navrhuji, by byla sňata pro dnešek s denního pořadu, ale z opatrnosti zároveň, poněvadž lhůta končí 7. května, aby byla ve smyslů §u 76 odstavec 2, jedn. řádu lhůta v dohodě s poslaneckou sněmovnou o další 4 neděle prodloužena.

Předseda: Zahajuji debatu. Navrhuji, aby lhůta pro jednoho řečníka byla stanovena na půl hodiny a celková lhůta na projednání tohoto odstavce denního pořadu 2 hodiny.

K slovu se přihlásil pan sen. dr Heller. Uděluji mu je.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Co se týče předlohy, jež nás dnes zde měla zaměstnávati, můžeme jen souhlasiti s návrhem pana zpravodaje, aby vymoženo bylo prodloužení lhůty pro senát a tím umožněno bylo opětovné projednání ve výboru. Také pro nás jest zákon, tak jak nám dnes byl předložen, nepřijatelným, a zejména § 7 zákona obsahuje takové příkrosti a nemožnosti, že nebylo by nám možno hlasovati pro tento zákon, jak nám dnes byl předložen. Budeme tudíž hlasovati pro návrh pana referenta.

Avšak, velectěné dámy a pánové, považujeme za naprosto nezbytné, abychom dnes, v den, kdy odcházíme na dovolenou nejspíše na několik neděl, promluvili a hospodářském stavu v tomto státě, a zejména o tom, co může dělnictvo očekávati v této zemi v příštích týdnech a měsících od hrozící krise hospodářské a průmyslové, od nezaměstnanosti s tím spojené, kterouž přece také osnova zákona, o níž právě mluvíme, se zabývá. Mám za to, že v širokých kruzích ještě velice se podceňuje hospodářská a průmyslová krise, hrozící nezaměstnanost, že ještě mnozí obyvatelé tohoto státu sobě neuvědomili, jaké budoucnosti jdeme vstříc v nejbližší době. My, kteříž přicházíme ze středu průmyslového území severočeského, domníváme se, že jsme o toto lépe zpraveni a považujeme za svoji povinnost, abychom upozornili, jak tuto sněmovnu, tak také vládu i veřejnost na vše, co nám v nejbližších měsících hrozí; nebude-li zakročeno co nejrychleji a s největší energií.

Četli jsme před několika dny v příloze časopisu ťProper TagblattŤ článek poslance dr Medingra; tento článek sám měl vás pohnouti k tomu, abyste zkoumali, zda obsažená tam data jsou správná; a ukázala-li se správnými, měla vláda povinnost v krátké době od velikonočních prázdnin nám říci, co zamýšlí učiniti k nápravě. Čteme-li zde, že na příklad ve vlnařském průmyslu jest zaměstnáno jenom 30-35% dělnictva, kdežto 65-70% jest bez zaměstnání, případně že výroba jest omezena na 30-35%; a že dělníci tudíž jenom část týdne jsou zaměstnáni, že hrozí další omezení práce; čtete-li, že v průmyslu stávkovém jest poměr týž a že mnoho továren již úplně stojí, - v textilních továrnách v Aši činí výroba 25% mírové výroby - tudíž čtvrtinu, v Aši jsou po několik týdnů a měsíců tisíce a tisíce nezaměstnaných; čtete-li dále, že zaměstnání v průmyslu krajkářském a pro výrobu záclon obnáší jenom 10%, tudíž jednu desetinu, ve výrobě koberců 25 až 30%, že v průmyslu knoflíkářském a kovodělném 19 továren zaměstnáno jest s 10%, dvě úplně stojí, 16 dalších továren stojí před uzavřením; že ve sklářském průmyslu se pracuje již jenom 3 dny v týdnu a to většinou na sklad, ježto není žádného odbytu; čtěte-li dále; že průmysl smaltový jest zaměstnán s 30%, průmysl porculánový s 65%, výroba porculánového kaolinu s 20%, výroba papírového kaolinu s 80%, kožařský průmysl průměrně se 40%, průmysl jenž se zabývá výrobou jedlých tuků s 25%, průmysl mydlářský s 30% a v nejbližší době již jen s 20%; čtete-li, že průmysl elektrářský již od července loňského roku trpí stagnací; že vyjma průmyslu lihovarnického a drožďárenského; kteréž skoro plně jsou zaměstnány, cukerní průmysl jest zaměstnán s 50% průmysl, jenž zpracuje cukr, ještě méně, průmysl mlýnský s 25%, že tovární výrobu sirek tento týden zavedla druhou sváteční směnu, takže bude pracovati jen ještě 4 dny, od příštího týdne však pouze 3 dny, pak si snad můžete utvořiti pojem o tom, jakým dobám jdeme vstříc. Musíme se však, chceme-li se pokusiti tomu zlu zabrániti, tomuto velmi vážnému nebezpečí čeliti, tázati po příčinách, kterak bylo možno, že v této bohaté průmyslové zemi, v nejbohatší zemi staré monarchie, nastati mohlo tak obrovské omezení výroby a následkem toho tak obrovská nezaměstnanost. A tu nemůžeme dojíti k jinému úsudku nežli k tomu, že Československý stát od svého trvání pěstoval průmyslovou politiku, kteráž nutně vésti musela ke zkáze průmyslu a k nezaměstnanosti. (Německy: Tak jest, zcela správně!) Jméno Rašín hráti bude v dějinách tohoto státu na věčné časy velmi smutnou úlohu. Od tohoto muže datuje se uzavření tohoto státu od veškeré ciziny a to, pánové, jakož i okolnost; že také následující vlády nedovedly se tomuto uzavření opříti a je zase zrušiti, jest hlavní příčinou, ta jest tím vinna, že dnes stojíme již před zkázou průmyslu, před tak obrovskou nezaměstnaností. Jak pak tomu bylo po válce? Zásoby byly všude vyčerpány, surovin bylo v zásobě na mále, a myslilo se, že tento stav nedostatku surovin, nesmírné potřeby v tuzemsku potrvá na věky i provozovala se politika průmyslového a hospodářského uzavření; jako by skutečně bylo bývalo možným počítati na věčnost s tímto nedostatkem surovin, s touto velikou potřebou konsumu v tuzemsku. Bylo však přehlédnuto, že od starého Rakouska převzato bylo 80 nebo 85% veškerého průmyslu, ale jen přibližně 20 nebo 25% obyvatel starého Rakouska. Tento veliký průmysl, jenž posud měl domácí trh 50-60 milionů lidí, měli jsme nyní v zemi, která má jen 13 milionů obyvatel, tudíž malý zlomek. Ale již tehda pracovala veliká část našeho průmyslu pro vývoz, nepatrný, zlomek průmyslu, v textilním průmyslu ku příkladu sotva 10-15%, stačí při plném zaměstnání, aby zplna kryl domácí potřebu. Mělo se tudíž od prvního dne pomýšleti, na to, že jsme poukázáni na export, na vývoz ze země a od prvního dne měl tento stát, kdyby byl pěstoval správnou hospodářskou politiku a nikoli - chci citovati slovo pana ministra věcí zahraničních - hospodářskou politiku diktovanou megalomanií, velikáštvím, se snažiti, aby ihned navázal obchodní a hospodářské styky se státy, které byly přirozeným odbytištěm našeho státu, tedy se sukcesorními státy starého Rakouska, především s Rakouskem samotným, především s Uhry, Polskem, Jugoslavií. Co stalo se skutečně? Žilo se v bludném mínění, jako by bylo lze vydržeti tuto uzavírací politiku trvale beze škody pro průmysl a dělnictvo. Ale žilo se ještě v druhém obrovském bludu! Věřilo se, že přáteli z dob válečných, pánové ze spojených a sdružených států. Dohoda, nebudou míti na očích pouze vlastní obchod, vlastní kapitalistický nájem, nýbrž že skutečně při úpravě svých hospodářských styků vezmou také ohled na vás, pánové, na tento stát, jakožto na stát sdružený. (Sen. Walló [německy]: To způsobila sociální demokracie. Chtěli jsme vyvézti 30 vagonů sýra do Rakouska, ale sociální demokraté řekli: ťne, ten sýr se musí snísti zde!) Pan kolega a mluví ovšem se svého stanoviska jako rolník. Byl by tehdy rád vyvážel potraviny v době, kdy naši lidé zde hladověli. To ovšem nebylo možno. Ale mluvím zde o průmyslu. Snad pan kolega uzná rozdíl mezi průmyslem a výrobou sýra! A nyní, pánové, vy jste tehdy skutečně mysleli, že Dohoda, že kapitalisté Dohody se budou ostýchati vzíti vám trh v cizině, jenž by byl býval vaším přirozeným odbytištěm. A co vidíme dnes? Dnes nemůže Československo konkurovati s Italií, Francií, Anglií se spojenými a sdruženými státy, poněvadž tyto země mu jednoduše odebraly trh všude v zemích, proti kterým se uzavřelo. A zrovna tak, jako tyto státy, učinilo přirozeně také Německo a do jisté míry také Rakousko. Ztratili jsme tedy dnes již z největší části trh, na který jsme byli a jsme poukázáni, a bylo by vaší povinností, tento trh si udržeti, získati jej co nejrychleji zase zpět. A co vidíme nyní? Zdlouhavé vyjednávání s Uhry, kterýmž jsme hrozili válkou a za nimiž jsme potom běželi do Mostu, abychom tam s nimi vyjednávali. Také s Rakouskem muselo se vyjednávati. Rakousko jest zrovna školním příkladem. Toto Rakousko, kteréž jste - promiňte tento příkrý výraz - v čase největší nouze vykořisťovali, toto Rakousko není dnes již na nás odkázáno, dostane cukr odjinud laciněji nežli od nás, cukr z Jávy laciněji nežli z Hodonína, uhlí z Anglie laciněji nežli z Moravské Ostravy nebo Kladna nebo z pánve hnědouhelné. Dnes se poměry obrátily. Cizozemská konkurence vypudila nás ze všech těchto trhů a pokud tomu ještě tak není, stane se to dále, budete-li dále pěstovati, politiku; kterou jste pěstovali. Zrovna školním příkladem jest dále politika, kterou jste pěstovali s vývozem uhlí. Za uhlí - nechci ani užíti slova, kteréhož toto uhlí vlastně zasluhuje, jest to nejšpatnější uhlí, kteréž vůbec existuje - braly se vývozní premie až 2.000 K za vagon. (Hlas [německy]: Slyšte!). Poněvadž se vědělo, že v Rakousku jest nouze o uhlí, kteréžto situace bylo využito. Tak šlo se znenáhla dolů až na 1,000 K. A kolik vývozní premie za uhlí dnes činí neví nikdo. Kdo má štěstí, v Praze, u ministerstva, platí jenom 100 K, kdo nemá štěstí, 200 K, jiný 300 K. V té příčině nastala úplná anarchie. Vy však, pánové, využili jste tamní nouze. Tomu se v soukromém životě říká lichva. A co z toho následuje? Že Rakušané samozřejmě v okamžiku, kdy vás nebudou více potřebovati, se vymaní. A ačkoli bychom byli pro Rakousko dodavatelem, zemí, kteráž by pro svoji zeměpisnou polohu měla zásobiti Rakousko uhlím, opatří si Rakousko uhlí přirozeně odjinud, kde je obdrží laciněji a snáze. A zrovna tak pěstovali jste svoji politiku v jiných věcech, svoji uzavírací politiku, kteráž se dnes velice trpce mstí na nás. Nevím, co chcete učiniti, abyste průmysl - v kovoprůmyslu není tomu mnohem jinak - opětně přivedli na míru, aby byl práce schopným, aby zase mohl dosaditi plný počet dělnictva. Nestane-li se to, co má pak nastati? Obrovská nezaměstnanost, a v zápětí její hlad a bída a vystěhovalectví. A zjevy, kteréž jsme mohli pozorovati předešlého roku zde u státního nádraží, kde leželo na sto chudých Slováků, kteří se stěhovali, totéž právě nastane zde v Čechách! Také naše dělnictvo bude nuceno sebrati svých pět švestek a vystěhovati se do jiné země, kde nalezne práci a zaměstnání, kde nebyla pěstována průmyslová politika jednoho dne, nýbrž průmyslová politika pro budoucnost, hospodářská politika, která byla založena na skutečných poměrech země. Dnes již spatřujeme, že Italie, Francie a Německo posílá své zboží do Rakouska, Jugoslavie, Uher, Polska a na Balkán, my však budeme moci ostrouhat kolečka. Nás při tomto vývozu pomíjejí, naše továrny stojí, ačkoli my bychom byli bývali a měli jsme býti těmi, kteří v prvé řadě převzati zásobování těchto území, poněvadž jako veliká země průmyslová hraničíme s těmito agrárními státy.

Vy ovšem těmto společným hranicím rozuměli jste tak, že zvýšili jste sazby tak nesmírně, že dnes za vagon, který jde z Dráždan přes Pasov do Vidně, platí se menší dovozné, než kdyby šel přímou cestou Československem. Vaše sazební politika byla od začátku do konce úplně pochybena. Shledáváte dnes u nás v hnědouhelné pánvi takové rozdíly sazeb, že na příklad z dvou sousedících šachet pro krátkou trať do Prahy jest rozdíl v sazbě 180 K, kde šachta, která od druhé pouze na hodinu jest vzdálena, za tutéž trať muší platiti o 180 K více nežli druhá. Takovouto šílenou tarifní politiku děláte zde v tomto státě a pak se domníváte, že vám bude možno zvelebiti zase náš průmysl. Čím však jste bez tohoto průmyslu? S tímto průmyslem ztrácíte veškeré bohatství této země, bez tohoto průmyslu klesáte také hospodářsky tam, kam klesli jste politicky, na úroveň státu balkánského. (Souhlas německých senátorů!)

Pánové, ke všemu tomu v poslední době dožíváme se ještě pokusu, jenž znamená to nejvyšší, co v tomto oboru mohlo býti vykonáno, totiž vyzvání Dohody k Československu, aby zavedlo hospodářské sankce proti Německu. (Hlas [německy]: Slyšte! Slyšte!) Nechci zde - slíbil jsem to a také to dodržím - mluviti o politických a národnostních následcích takovéhoto kroku. O tom se nemluví. Ale, pánové, o hospodářské stránce této věci musí býti promluveno, nežli půjdeme na prázdniny a nežli vláda za našimi zády, povolujíc tlaku Dohody, tyto sankce zavede. Víme dnes velmi dobře, že vláda má za lubem zavésti skutečně sankce proti Německu, to jest zavésti 50%ní dávku z ceny.

Jaké následky by to mělo pro nás? Co odebíráme z Německa? Odebíráme odtamtud stroje, barviva, chemikalie, léčiva, soli, součástky strojů a podobné věci, všechno zboží, jehož jinde nedostaneme, neboť nenakupujeme přece v Německu z lásky k Německu, nýbrž proto, poněvadž věci, které obdržíme v Německu, nikde jinde neobdržíme. Nuž, co stane se potom? Němci zůstanou nejdříve velice klidni, poněvadž přesně vědí, že jsme na tyto věci odkázáni. Nemůžete odebrati pro žádnou tiskárnu stroje odjinud nežli z Německa, nemůžete pro žádnou továrnu na sirky obdržeti stroje, které jsou k něčemu, odjinud nežli z Německa, určité barvy, chemikalie a léčiva můžete odebírati pouze z Německa. Nyní Německo těchto 50% a ještě více přirazí na ceně; těch 50% nebudou tudíž platiti Němci, ty budeme platiti my Dohodě. Nenastane než opětné obrovské zdražení všeho toho zboží a tím nová krise, nová nemožnost odbytu, nová krise hospodářská a průmyslová, nová nezaměstnanost. To jest jeden následek.

A druhý následek: Cožpak se domníváte, že si Německo dá klidně líbiti takovéto opatření? Odkud pak béřete vaší cizozemskou mouku. Což nemusí cizozemské obilí všechno jíti z Hamburku po Labi nahoru? Pro Německo nebude žádným uměním, vám to uzavříti a uvidím; jak potom Slovensko, kamž tato mouka jede, a kteréž má mouky jenom na 3 až 4 dni, bude zaopatřena. Můžete očekávati hotové vzbouření na Slovensku, jestliže to umožníte. A jak budete posílati svůj cukr do ciziny, kterýž prodáváte, jenž musí jíti po Labi dolů? Nemyslíte přece vážně; že se Německo nechá od vás popichovati a drážditi, a že se proti tomu nebude brániti. Nebudete moci ani dovážeti, ani vyvážeti.

Čtete-li cifry, shledáte, že 90% našeho vývozu po vodě jde přes Hamburk, a jenom 10% po Dunaji. Celý vývoz bude podvázán a toho docíliti není žádným velkým uměním, to dovede stát velmi lehko, jestliže chce, tento transitní obchod podvázati. Není-li to zrovna šílenstvím a obětováním se pro zájmy, kteréž nejsou našimi, prováděti zde u nás tyto sankce?

A co bude třetím následkem? Podívejte se přece na naši obchodní statistiku. Valná většina - mám za to, že se nemýlím, řeknu-li, že 80-90% - našeho vývozu a dovozu jde do Rakouska a do Německa. Až na malé odchylky, ku příkladu dodáváním cukru do Francie a pod., kteréž v této chvíli na několik měsíců přivodily změnu v této statistice, jde průměrem v roce 80-90% do Německa a do Rakouska a obráceně přichází 80% - snad ne tolik - z Německa a z Rakouska. Z těchto 80 a 90% jest zase větší část, dle ceny daleko největší část, z Německa a jde velmi značná část do Německa. Jsme svým dovozem a vývozem skoro z poloviny poukázáni na Německo a věřte mně, že si takovýmto opatřením znepřátelíte Německo na celou řadu desetiletí. Domníváte se, že Německo to klidně snese a strpí? Vím již, jste v obrovských rozpacích. Na jedné straně vaši přátelé, mocnosti spojené a sdružené, a na druhé straně vaše nejprimitivnější hospodářské zájmy. Pánové, pan sen. Klofáč to vylíčil jednou velmi názorně a jímavě, jak celým srdcem lnete k Francii. Jestliže však z této příchylnosti k Francii vzniká hlad, bída, nezaměstnanost, vůbec zkáza země, pak uvidíme; zda-li také české dělnictvo stále ještě projevovati bude svojí lásku k Francii, anebo zdali vám nebude činiti nejtrpčí výtky, že jste spolupěstovali takovouto politiku.

Nežli se rozejdeme, pozvedáme zde varovného hlasu, aby tomuto nátlaku Dohody nebylo povoleno, varujeme vás před těmito hospodářskými sankcemi z důvodů hospodářských. Jen o těchto zde mluvím, nemluvím zde o tom, že si učiníte tři a půl miliony obyvatel tohoto státu nepřáteli, budete-li tyto sankce prováděti. O tom nemluvím, ale mluvím o tom, že svůj vlastní hospodářský život na mnohá léta ještě více zničíte; nežli jste jej svojí hospodářskou politikou beztoho již zničili. Podali jsme k vládě dotaz, jakých prostředků a cest chce užíti, aby čelila hrozící nezaměstnanosti, průmyslové a hospodářské krisi. Neobdrželi jsme na to odpovědi. Jednání o obchodních smlouvách, kteréž dnes se všemi možnými státy byla zahájena, mohou snad po létech jednou něčím prospěti, z okamžité bídy však nemohou naprosto pomoci.

A tu, pánové, chtěl bych přece několik slov promluviti o tom, jak by bylo lze nalézti prostředek, aby alespoň z části bylo pomoženo hrozící krisi průmyslové a hospodářské. Krise v našem průmyslu textilním byla z valné části způsobena těmi neblahými nákupy v cizině, o nichž jsme přece před několika týdny zde obšírně promluvili. A teď, pánové, nebylo by možno - doporučil bych to pánům k úvaze dnes, kdy světová cena trhové bavlny činí 20 Kč, kdežto cena družstevní 46 Kč, tím že se dováží vlna z ciziny a dražší vlna se nyní míchá s lacinější, přivoditi sníženou cenu výrobků? Ovšem, nechtějme se klamati, - a to jest ten velký klam, v němž mnozí žijí a kterýž se nám stále chce předváděti jako by nákupní cena bavlny v prvé řadě byla vinna vysokými cenami za hotové výrobky. Družstevní cena obnáší 46 Kč, 1 kg příze, tedy zpracovaná bavlna stojí již 70 Kč. Cena na světovém trhu obnáší asi polovinu těchto 79 Kč. Avšak, 1 k hrubé tkaniny anebo hrubě tištěného kartounu stojí již 250-400 Kč a 1 kg jemné tkaniny 600 Kč. Nejsou to tedy jen vysoké ceny nákupní samotny, nýbrž obrovské zvýšení nákladu výrobního, kteréž výrobek prodělává od suroviny až do hotového výrobku, jest tím vinno, a přihlédneme-li k tomu, jak obrovským způsobem zejména naše přádelny se obohatily, pak víme také velmi dobře, kde tyto obnosy zůstaly. U nás v severních Čechách jest pán, kterýž dnes jest s to uložiti sto milionů v průmyslovém podniku v Německu. Tento muž, přádlák, vyzískal ve válce a po válce na těchto věcech nesmírné sumy, tam peníze zůstaly a tam si je musíte zase vzíti. Tam lze těchto peněz zase dobýti, také od bank; kteréž na tomto obchodě tak nesmírné sumy vydělaly, nikoli však u malých tkalců. Jak myslíte, že se to dělá, když se vám předkládají ceny? Tu kalkuluje nejmenší, špatně zařízená továrna, a cena, kteréž tato špatně zřízená továrna dosáhne, jest ovšem mnohem větší, než u dobře zařízených velikých továren, ale platí jakožto základní cena pro všechny továrny.

Tak se to dělá u nás, tak vyhánějí se ceny pro všechny hotové výrobky násilím do výše. Zde třeba nasaditi páku. V prvé řadě bylo by přikročiti k tomu, aby byli dosaženo skutečného přezkoumání cen, aby tyto obrovské zisky; jichž obzvláště velicí tkalci u nás docílili, z části byly ztenčeny. Musel by se učiniti pokus, aby se dosáhla přijatelné průměrné ceny mísením lacinější bavlny, kterouž dnes lze na světovém trhu obdržeti, s dražší bavlnou. Musel by se učiniti nějaký pokus, aby náš průmysl bavlnářský a textilní byl znovu uveden do chodu, a ne přihlížeti k věcem tak nečinně, jak vy to děláte. Zákon, jako právě usnesený zákon, nemá nejmenšího účinku pro zvelebení průmyslu, tak věc, obávám se, nepůjde.

A v kovoprůmyslu. Trpíme dnes ještě obrovským nedostatkem vagonů. Místo, aby v takových dobách se dávaly peníze na podporu nezaměstnaných, ukládejte přece raději peníze ve vagonech. Objednávejte vagony a zaměstnávejte naše továrny na vagony. Odvoláváte se na to, že vám z ciziny neposílají vagony zase zpět, že tolik vašich vagonů bylo zadrženo v cizině. Pokud mi známo, jde tu spřátelený stát jugoslávský v čele těch, kteří tyto vagony neposílají zpět. Spřátelené a sdružené státy, malá Dohoda, zejména Jugoslavie uzavřely se skoro dnes již proti všem průmyslovým výrobkům československým, zakázavše dovoz skoro všech průmyslových výrobků z Československa. To jest spřátelený stát! Tu byste měli právě něco podniknouti, abyste kovoprůmyslu pomohli zase na nohy. Především však rozhodněte se přece konečně jednou vážně, organisujte a povzneste činnost stavební. Nikoli zákonem, na němž jste se posledně usnesli a na základě jehož sotva provedena bude jedna stavba v republice aneb nejvýše několik domů v Praze, nikoli takovým papírovým zákonem, jemuž se každý praktik směje, nikoli loterní půjčkou jedné miliardy, kterou snad seženete za jeden rok, nýbrž stát by zde měl dáti peníze i kdyby je měl tisknouti, aby stavební činnost pozvedl, i když pan ministerský předseda potřásá hlavou. Mám za to; že peníze, jichž se užije ku stavbě obytných domů, nejsou penězi nekrytými, nýbrž penězi zcela realními. (Sen. dr Horáček: To není správné!)

Jsem, pane profesore, toho náhledu, že tyto peníze jsou kryty skutečně stávajícími reálními věcmi a proto, myslím, že, byť byste jich museli natisknouti dvě anebo tři miliardy, vždy by to ještě muselo nésti bohaté ovoce nesmírným zvelebením veškerého průmyslu. Neboť stavební průmysl, zvelebení stavební činnosti, jest základem pro zvelebení průmyslu vůbec. Tím byste široké kruhy průmyslu uvedli opětně v činnost. Podívejte se do Německa, do opovrhovaného, poraženého - nevím co se vše o něm říká - do zpátečnického, německým duchem naplněného Německa! Podívejte se, jak se tam staví! Vzdor všemu tomu nalézají tam cesty a prostředky a zde v této republice jích nenalézáme. Nenalezli jste žádných cest, abyste pomohli stavební činnosti, a zákonem, jemuž se přec každý rozumný člověk skutečně jenom směje, stavební činnost nepozvednete.

Prosím tedy: Zvelebení textilního průmyslu dovozem bavlny a přistřižením vysokých cen, to můžete, jestliže válečným zbohatlíkům, v prvé řadě přadlákům, uložíte snížení cen, zvelebení kovoprůmyslu stavbou vagonů a výrobou železničního materiálu vůbec, zvelebení stavební činnosti v nejprvnější řadě. To by byla okamžitá opatření, jak byste mohli potírati nezaměstnanost a průmyslovou krisi. Obchodní smlouvy snad jednou, lze-li vůbec opětně dobýti trhu, kterýž jste ztratili, - to nevím, to bude věcí průmyslu, - obchodní smlouvy snad jednou ukáží příznivou působnost. Avšak v době mezi tím jdeme vstříc tak obrovské nezaměstnanosti v naší zemi, že musíme vládu důrazně vyzvati, aby prostředky, kteréž okamžitě pomohou, této nezaměstnanosti čelila. Nechceme podpor pro nezaměstnané, chceme práci a mzdu pro dělnictvo. Nechceme, aby stát svoje peníze vyhazoval za podpory pro nezaměstnané, tudíž za účely neproduktivní, nýbrž chceme, abyste našim dělníkům opatřili práci, aby mohli žíti prací rukou svých. To jest produktivním uložením peněz, jimiž stát může nakládati. Nežli se dnes rozejdeme, chtěli jsme vás varovati. Pomozte v této strašné bídě, kteráž nám hrozí! A především chtěli jsme vás varovati před dalekosáhlými a přímo hroznými následky, kteréž by přivoditi mohlo prováděni hospodářských sankcí proti Německu. Takovéto opatření mohlo by zničiti nás, nikoli však Němce. Díra v jihu, kterouž dnes Francie chce ucpati, stala by se pro nás jámou zkázy. Do této jámy, kterou chce Francie kopati Německu, upadli bychom především my, obyvatelé tohoto státu. My bychom museli při tom zahynouti, kdybyste skutečně nalezli odvahu prováděti tyto sankce. A především jedno: Táži se vlády přímo, zda-li sankce, dříve než budou prováděny, budou parlamentu ku schválení předloženy. Táži se vlády zcela striktně a přímo, zdali se zavazuje před prováděním hospodářských sankcí vyžádati si schválení parlamentu čili nic. Stojíme samozřejmě na stanovisku, že o takovémto opatření bez zákonodárných sborů nemůže býti usneseno. Kdyby vláda po případě se pokusila bez Národního shromáždění uložiti Německu hospodářské sankce, spatřovali bychom v tom porušení ústavy, porušení práv parlamentu a museli bychom z toho vyvoditi všechny možné důsledky. Žádáme důrazně vládu, aby nám na tuto otázku odpověděla a prosíme, aby vláda v posledním okamžiku odpověděla, na otázku, jakým způsobem chce čeliti hrozícím následkům hospodářské krise vůbec a hrozícímu nebezpečí případného snad uložení sankcí proti Německu. (Souhlas a potlesk německých senátorů.)