Schůze zahájena ve 2 hod. 30 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Prášek;

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Vlček, dr Stojan.

97 senátorů podle presenční listiny;

Zástupci vlády: min. předseda Černý; ministři dr Fajnor; dr Kovařík, dr Gruber dr Brdlík a dr Procházka.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Dovolenou udělil jsem pro dnešní schůzi p. senátoru dr Koperniczkému a p. senátoru Fritschovi, sen. ing. Oberleithnerovi též pro včerejší schůzi.

Tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 680. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona, ktorým sa menia niektoré ustanovenia zákonov o súdnej príslušnosti a súdnom pokračování v občanských veciach a o projednaní pozostalosti a o návrhu posl. Elišky Purkyňovej a soudr. o zmene civilného súdného poriadku (tisk 636).

Tisk 681. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru techniko-dopravního o vládním návrhu zákona (tisk 544) o příslušnosti v záležitosti státních hranic a povinnostech vlastníků pozemků při stanovení státních hranic a udržování jich v patrnosti.

Tisk 682. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona o ochraně hraničních mezníků a trigonometrických značek (tisk 543).

Tisk 683. Interpelace sen. dr Franty; dr Horáčka, Svěceného, Klofáče, Zavorala a soudr. na pana ministra věcí zahraničních v záležitosti událostí v Maďarsku.

Místopředseda Kadlčák:Přikročuji k dennímu pořadu. Prvním bodem jest zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení §u 1154 lit. b) obč. zákonníka (tisk 678).

Zpravodajem jest p. senátor Jakubka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj senátor Jakubka: Slavný senáte! Sociálně-politický výbor pojednal o nedostatcích tohoto zákona a má pevně za to, že při této změně nezůstane, že později bude nutno celou hlavu 26, obč. zákona změniti. Tato změna jest pouze změnou z nouze, má odstraniti zneužívání dobrodiní zákona. Bohužel nepřináší nic nového. Ustanovení §u 1154 dalo se smluvně libovolně vykládati, a proto také mezi organisacemi dělnickými a zaměstnavatelskými docházelo k úmluvám, které měly zneužívání tohoto zákona odstraniti. Tak na příklad v kovoprůmyslu bylo učiněno ujednání, že dělník, dostává po čas nemoci o 80% zvýšenou podporu po celý rok, rozumí se ovšem, že staré nemocenské podpory, která obnášela nejvíce 6 K denně, takže dostával příplatek 480 K za den. Při nemoci déle trvající dostál dělník samozřejmě více, až pětinásobnou týdenní mzdu, a přes to zaměstnavatelé dávali přednost tomuto ujednání před původním zněním zákona, poněvadž 80-90% případů onemocnění prochází v prvých 14 dnech. Tedy zaměstnavatelé na tom ještě vydělali. V lučebním průmyslu bylo to ujednáno způsobem, jak to právě má řešiti tento zákon v prvém týdnu nedostával nemocný nic, v druhém týdnu 10, pak 20 a konečně 30% mzdy. Vládní návrh prostě kopíruje toto ujednání ve zhoršeném vydání. Že to bude nejšťastnější řešení, to nesdílíme. Znamená to veliké zhoršení proti dosavadnímu stavu; nejméně 80% nemoci v prvních 14 dnech, a ti, kdož dostávají týdenní mzdu, vyjdou na prázdno. Pouze déle nemocní získávají o 20% více tím, že v třetím až v čtvrtém týdnu dostávají 10% mzdy, v 5.-6. 20% a v 7.-8. týdnů 30%, celkem 120% mzdy, tedy o 20% více, než-li dle původního znění zákona.

Také o výkladu, jakou mzdu má dělník obdržeti, byly četné spory. V našem průmyslu je velmi pestrý způsob vyplácení mezd: 1. jsou základní mzdy, 2. drahotní přídavky, 3. rodinné přídavky, 4. pilnostní přídavky, 5. mzdy úkolové. Pravidelně zaměstnavatelé chápali se toho, že náleží dělníku podle § 1154 b) náhrada ve mzdě základní, která obnáší pouze 1/3 celkové výplaty. V tomto směru by muselo docházeti k jednání mezi organisacemi, kde by bylo vysvětleno, co si pod dojmem mzdy myslí. Vláda, by měla tedy v prováděcím nařízení říci, co vše si představuje pod jménem mzdy. My trváme na tom, že mzda je souhrnem všech příjmů dělníka. Při práci úkolové, kde mzda je velmi pohyblivá, aspoň 4nedělní průměr. My se netajíme, že vyplácení příplatků bude činiti velké potíže, hlavně v sedmém až v osmém týdnu, a to hlavně u zaměstnavatelů finančně slabších. Také zde jsou značné protiklady. Zaměstnavatel má právo dle §u 82 živnost. řádu rozvázati pracovní poměr bez výpovědi, je-li dělník déle čtyř týdnů nemocen, ale po rozvázání pracovního poměru musí příplatky k nemocenské podpoře dále vypláceti; přes to přináší zákon pro zaměstnavatele velikou úlevu.

Ustanovení §u 1154 lit. b) obč. zákona je zaměstnavateli přímo nenáviděno, a přece tento zákon měl přinésti kousek spravedlnosti pro manuelní dělníky. Motivy k tomuto zákonu byly vzaty ze zákona o obchodních pomocnicích, kde zákon dává obchodnímu pomocníku v případě jeho onemocnění plných šest týdnu jeho mzdu. Dělník měl dostati aspoň jednotýdenní mzdu, tedy malý náběh ke sociální spravedlnosti a tolik nevůle na všech stranách! Zhoršením zákona má se přinésti trochu usmíření a bylo by bývalo lépe měniti tento zákon v souvislosti s tím, co dělnictvo žádá, a sice dovolenou pro dělnictvo. To se ovšem nestalo. Jedno zlepšení přináší změna tohoto zákona, to jest ustanovení; že nemůže býti zákon omezen ani rušen; což zabrání, aby to málo, kterého se dělnictvu dostává, nebylo ještě na druhé straně dělnictvu opět vzato. Ještě jedna nejasnost je obsažena při změně §u 1154 lit. b). Dle §u 1156 měl zaměstnavatel právo strhnouti si s podpory nemocenské tolik, na kolik v poměru přispíval. Kdyby měl toto právo zaměstnavatel užíti oproti dělníkovi, tu by dělník nedostal naprosto ničeho. Mám za to, že změna zákona říká, že dělník musí dostati 10 až 30%, takže nemůže býti řeči o nějaké srážce. Doporučuji jménem sociálně-politického výboru zákon ku přijetí ve znění přijatém v poslanecké sněmovně.

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Byla podána resoluce. Žádám o její přečtení.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

(Překlad.)

Resoluční návrh

senátorů Jarolíma, Jakubky, Pánka a soudr. k tisků 637 (změny §u 1154 b).

Vláda se vyzývá, aby během 4 týdnů předložila Národnímu shromáždění návrh na změnu §u 1164 všeob. obč. zák. dle znění císařského nařízení ze dne 19. března 1916; říšského zákoníka, č. 69, dle něhož se § 1155 všeob. obč. zák. prohlašuje za závazné ustanovení zákona.

V Praze, dne 1. dubna 1921.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přeje si pan zpravodaj slovo?

Zpravodaj sen. Jakubka: Doporučuji resoluci ku přijetí.

Místopředseda Kadlčák: Konstatuji, že senát je způsobilý k usnášení. O osnově zákona (tři paragrafy), jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou. Je proti tomu námitka? (Nebyla.) Není. Přistoupíme ke hlasování. Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní, formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.) To je většina. Osnova zákona přijímá se ve čtení prvém. Vzhledem k tomu, že této záležitosti byla přiznána pilnost podle §u 55 jedn. řádu, přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém. Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Jakubka: Nemám.

Místopředseda Kadlčák: Kdo s navrženou osnovou zákona; jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení druhém, přijatou právě ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Přijímá se většinou. Osnova zákona přijímá se též ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s navrženou resolucí, kterou doporučuje také pan zpravodaj, nectil zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Navržená resoluce jest přijata.

Tím jest vyřízen první bod denního pořadu a přistupujeme k druhému bodu, jímž jest

zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti a soudním řízení v občanských věcech a o projednání pozůstalosti (tisk 680).

Zpravodajem jest pan sen. dr Veselý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Již v roce 1919 předložila vláda návrh zákona na změnu ustanovení zákonů o příslušnosti soudní, poněvadž poměry samy si vynucovaly změnu. Tento návrh poněkud změněný a doplněný byl předložen již tenkráte a stal se velmi naléhavým tím, že zatím poměry u soudů doznaly zhoršení jednak vzrůstem trestní agendy, jednak civilní agendy u sborových soudů. Jest tedy naléhavě nutno, aby byla zjednána náprava. Některé věci, které někde zákon upravuje, jsou samozřejmé a hlavně za změněných poměrů.

V článku I. na příklad odstraňuje se soud nejvyššího dvorního maršálka, který ovšem u nás v republice stal se bezvýznamným, odstraňuji se zvláštní předpisy o přísaze členů císařského rodu, které ovšem u nás nemají žádného významu, kromě toho, ženám zde bylo přiznáno právo, aby mohly býti plnomocníky u soudů, čehož dosud nebylo a konečně jest změněno ustanovení o skutkové povaze, která byla podstatnou součástkou rozsudku.

V článku II. ustanovuje se, že spory až do 10.000 korun u sborových soudů, tedy u krajských soudů a u zemského soudu mohou býti vyřizovány samosoudcem a nikoliv kolegiem soudním pozůstávajícím ze 3 soudců. Tím ovšem nastává ulehčení soudům, poněvadž není potřebí, aby 3 soudcové zaměstnávali se tou látkou, kterou může vyříditi soudce jeden. Závažnější jest ustanovení o tom, že soudy okresní stávají se příslušnými pro spory o majetkové věci do 5 tisíc korun. Dosavadní příslušnost dosahovala tisíc korun a tím se stalo, že sporů u okresního soudu bylo velmi málo, že obyvatelstvo muselo k vyřízení sporných, věcí přes tisíc korun sahajících putovati k sborovým soudům. Ty jsou ovšem vzdáleny, a řízení u nich byla zdlouhavější a dražší. Tedy tu má býti vyhověno naléhavé potřebě obyvatelstva a přispíváno k uspíšení vyřízení sporů. Namítalo se ovšem, že tím nastane u okresních soudů zase přetížení, že tam budou referenti procesní velmi zatíženi. Myslím, že to nebezpečí není veliké, poněvadž, když se rozdělí, dosavadní agenda sborových soudů na celou řadu 13-15 až 20 okresních soudů, tedy přece jen to zatížení na jednotlivce nebude veliké. Ostatně u našich soudů přetíženi jsou hlavně trestní soudcové u okresních soudů, kteří mají trestní vyšetřování pro zločin krádeže, podvodu, zpronevěření atd., a vedle toho soudcové, kteří mají nespornou agendu pozůstalostní, přidělení pozemků dlouhodobým pachtýřům, potom úpravu pachtu rozptýlených pozemků a podobné věci. Dvě oddělení jsou přetížena u okresních soudů, ale sporné oddělení nebude všudy, takže se tam snese poněkud větší zatíženi.

Dle toho také jsou upravovány předpisy upomínacího řízení, které jest rovněž rozšířeno až do 5 tisíc korun, takže obyčejným platebním rozkazem bude možno vyřizovati i takové jednoduché pohledávky. Zákon ovšem ustanovuje stupnici pro platební rozkazy v řízení upomínacím pro pohledávky, poněvadž dosavadní zákon obsahoval stupnici poplatkovou do jednoho tisíce korun.

Důležitým, jak jsem se zmínil, jest ustanovení o úpravě rozsudku, o úpravě skutkové povahy rozsudkové a vyloučení její z rozsudku. V tom má býti usnadněna práce soudcům, poněvadž vyjímati celý obsah sporu, objektivně jej sestaviti a všecky důležité okolnosti sebrati a upozorniti na ně, byla práce pro rozhodujícího soudce velmi obtížná a příliš mnoho času zabírala. Nový zákon ustanovuje, že stručné vylíčení stanoviska stran a jejich přednesu má býti uvedeno v důvodech rozsudkových tak, jak se dělo před novým civilním řádem soudním. Myslím, že toto ustanovena jest účelné za nynějších poměrů a že postačí.

Článek V. ustanovuje, že obhájce svazku manželského v řízení o rozluku nebo neplatnost manželství nemá býti ustanoven, poněvadž se ukázalo, že tato instituce jest přežilá, že nemá takového významu, jaký jí byl kdysi přikládán, a že sporné řízení bylo zbytečně zdraženo. Kromě toho jsou odstraněny tři pokusy o smír ve spořech o rozvedení manželství. Tyto pokusy o smír nejsou nutny proto, poněvadž procesní soudce má dosti příležitosti při jednání se stranami vykonávati na ně vliv, aby se smířily a vyložiti jim, jak vážné následky rozvod působí a přičiniti se o to, aby k rozvodu nedošlo. Při dobrovolném rozvodu zůstávají tyto tři pokusy o smír, poněvadž jest potřebí, aby soudce měl příležitost strany pobídnouti k smíru. Ovšem naše správa justiční připravuje vůbec reformu soudního řízení a také občanského zákona a tam bude toto řízení rozvodové nově upraveno.

Článek VI. přizpůsobuje jen ustanovení § 114 konkursního řádu nové hranici 5000 korun pro okresní soudy.

V článku VII. zavádějí se nová ustanovení souhlasně na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Zmínky snad zasluhuje § 12, ve kterém poslední odstavec má stejné znění a obsahuje stejné ustanovení, jako 1. odstavec §u 55. Jde tu o jakési nedopatření při stylisaci, ale toto nedopatření nemá vlivu na obsah zákona a proto není nutno, aby pro tuto vadu zákon byl snad vrácen poslanecké sněmovně.

Článek VIII. umožňuje zjednodušení exekučního řízení. V jednoduchých případech, kde jde o exekuci na svršky nebo práva, po př. na pohledávky, jest dovoleno, aby, kde není sporu mezi stranami, nevyhotovoval rozvrhové usnesení soudce sám, nýbrž aby přikázal tuto práci kanceláří soudní, která rozvrhové usnesení vyhotoví, pokud je jednoduché. Ovšem kdyby strany nebyly spokojeny, mají právo podati rozklad proti tomuto sestavení a celou práci pak provede soudce. Také tu jde o jakési ulehčení konceptním úředníkům soudním.

Závazným jest IX. článek nového zákona, který ustanovuje, že pozůstalostní řízení pravidelně mají prováděti notáři, nikoliv jako dosud soudci. Tím se ovšem agenda soudní v pozůstalostech značně zmenší a soudcům se tím uvolní čas pro práce jiné. Za to notáři budou značně přetížení projednáváním pozůstalostí a budou míti osvědčiti, jak tuto agendu budou vyřizovati. Pro menší pozůstalosti, u kterých hrubá cena pozůstalosti nečiní více než 2000 K, ustanovil zákon, že tyto pozůstalosti jsou úplně osvobozeny od poplatků, takže za projednávání takové pozůstalosti se nebude platiti ničeho, pouze při pozůstalostech přes 2000 K bude notář míti právo požadovati poplatek. Uvedl jsem jíž ve zprávě ústavně-právního výboru, že tato hranice 2000 K se mně zda býti nízkou a také ústavně-právní výbor projevil přání, aby vláda pokud možno brzy přišla s vládním návrhem, kterým by tato hranice osvobozovací byla zvýšena.

Čl. X, upravuje přechod pro spory již zahájené a čl. XI. má velmi důležité ustanovení o tom, že příslušnost okresních soudů do 5000 K a samosoudců u sborových soudů do 10,000 K má platnost pouze do 30. června 1923, tedy přibližně 2 roky. Po dvou letech bude musiti vláda změniti tato ustanovení, změní-li se kupní hodnota našich peněz, a bude tedy nutno učiniti ustanovení nová. Národní shromáždění bude pak míti příležitost po 2 letech se na tom vysloviti.

Ústavně-právní výbor kromě toho resolucemi projevil své přesvědčení; kde je třeba nápravy. A to se týče i projednávání pozůstalostí notáři, jak jsem se jíž o tom zmínil. Ale zejména si přeje senát, aby nebylo zhoršováno dosavadní vedení naší justice. Bohužel dospěli jsme k tomu, že věci, které dříve vyřizovaly soudy sborové, na příklad ve věcech trestních 4 soudcové, ve věcech civilních 3 soudcové, byly nyní z části přikázány soudní jednotlivci. Pro řádný výkon práva a pro zabezpečení řádného výkonu justičního jest ovšem třeba, aby to, staré ustanovení dle možnosti bylo zase obnoveno, poněvadž sbor soudců přece uvažuje zcela jinak, než soudce jednotlivec, který se může spíše mýliti, než 3 až 4 zkušení soudcové.

Rovněž tak přikazování větších věcí okresním soudům, kde rovněž rozhoduje soudce jednotlivec, jest snad jakýmsi uvolněním justice, snad jest to také újmou pro občanstvo. Tedy v té příčině myslím, že projevy ústavně-právního výboru jsou úplně odůvodněny a rovněž tak resoluce, ve kterých se vláda vyzývá, aby jaksi revidovala a znova upravila poplatky notářské a snížila je dle potřeby.

Zmínil jsem se již o tom, že celá reforma se stala naléhavou poměry u soudů, kde jest nedostatek soudců. Doufám, že tento nedostatek brzy pomine a že dorost právnický, který nám dodají naše university, brzy zase poskytne dostatečný počet zdatných sil pro soudy a že tyto nejhorší nesnáze přestanou. Od toho také očekáváme nejen úlevu soudům; nýbrž i vnitřní zlepšení naší justice, která má jistě dosti dobré vůle, ale která nynějšími poměry jest hnána k rychlému vyřizování věcí, se kterými jistě by každý soudce za normálních poměrů obezřetněji a opatrněji se zabýval.

Ústavně-právní výbor proto doporučuje, aby senát schválil celý nový zákon tak, jak byl poslaneckou sněmovnou přijat.

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Přikročíme k hlasování. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona (11 článků), jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou snad námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou, budeme tedy tak pokračovati.

Žádám pány senátory, kteří s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijaty ve čtení prvém.

Vzhledem k tomu, že této záležitosti byla dle § 55, jedn. ř. přiznána pilnost v 52. schůzi senátu, dne 17. března, přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Navrhuje pan zpravodaj některé změny?

Zpravodaj senátor dr Veselý: Prosím o opravu tiskové chyby. V čl. III. na straně 3 v předposlední řádce dole za číslicí 6, nemá býti malé c, nýbrž velké C, a kromě toho na stránce 7, v odst. c) v § 521 za slovem: ťodporovánoŤ má býti čárka. Je to tisková chyba.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou nyní ve čtení prvém, souhlasí též ve čtení druhém i s těmi tiskovými opravami, které právě pán zpravodaj přednesl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina.

Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o dvou resolucích.

Kdo souhlasí s navrženými dvěma resolucemi, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Obě resoluce jsou schváleny. Tím tento odstavec dnešního denního pořadu jest vyřízen a přikročíme k následujícímu odstavci, ke

ťzprávě výboru ústavně-právního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se zrušují ustanovení zemských zákonů na Moravě a ve Slezsku, jimiž jest omezeno právo obcí a silničních výborů k rozvrhu přirážek na rozličné druhy daní (tisk 679)Ť.

Zpravodajem za výbor ústavní jest pan sen. Lukeš a za výbor rozpočtový pan sen. dr Fáček.

Uděluji slovo panu sen. Lukešovi.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Poněvadž dosud nebyla projednána osnova vládních návrhů na sanování financí samosprávých korporací a to zejména zákon, kterým se mají přikázati samosprávným svazkům výnosy některých státních daní a zákon o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí, nezbývá než, aby se pomohlo obcím, zlepšiti poněkud rozhárané finance, kde je to možno zvýšením obecních přirážek. V Čechách nejsou obce dle obecního zřízení v tom směru omezeny. Naproti tomu však na Moravě a ve Slezsku jest jíst nehybnost systému přirážkového. Tam totiž naráží zvýšení přirážek na obtíže, spočívající v ustanovení § 72 obecního řádu a obdobných předpisech pro statutární města. Zde nejvyšší výměra přirážek v určitém směru je tedy zákonem omezena. Na Moravě mohou přirážky ke všeobecné dani výdělkové býti stanoveny pouze o jednu třetinu výše než přirážky k ostatním druhům daní přímých. Naproti tomu ve Slezsku zase smí přirážky k přímým daním osobním býti stanoveny pouze o jednu devítinu výše, než přirážky k daním reálním. Rovněž i finanční hospodářství silničních výborů na Moravě a ve Slezsku, pokud se týká přirážek, jest omezeno, zemský zákon na Morově stanoví, že přirážky k všeobecné dani výdělkové mohou býti jen o jednu třetinu vyšší než k daním ostatním, ve Slezsku pak; že přirážky musí býti rozvrženy podle téhož poměru jako přirážky zemské. Při každé změně těchto zákonitých ustanovení jest zapotřebí zase zákona, takže bychom musili pro každý silniční výbor, pro všecky obce, resp. pro každé statutární město, když by chtěly v tom směru přirážky zvýšiti, vydávati vždy nový zákon.

Pokud se týká statutárního města Brna, skutečně již otázka tato byla zákonem vyřízena. Pokud se však týče ostatních měst statutárních a ostatních obcí, které se řídí všeobecným zemským zřízením, byla otázka tato dosud nevyřízena. Z toho důvodu, aby nebylo zapotřebí vydávání stále nových zákonů, mafii se zrušiti omezení obcí a silničních výborů, pokud se týká rozvrhu přirážek na jednotlivé druhy daní a za tím účelem byla vládou vládní osnova tisk č. 2.016 vypracována a předložena. Tím bude dána samosprávným korporacím možnost vyšších přirážek k jednotlivým daním, přizpůsobiti je jednotlivým poměrům a finance obce aspoň poněkud zlepšiti. Ustanovení, která mají býti zrušena, jsou uvedena ve čl. I. dotyčného zákona, a sice v odstavci prvém a druhém.

Z těchto důvodů, ježto se jedná pouze o zlepšení financí obcí a aby bylo tím ušetřeno vydávání četných zákonů, navrhuji, aby vládní osnova zákona, kterým se zrušují ustanovení zemských zákonů na Moravě a ve Slezsku, jimiž jest omezeno právo obcí a silničních výborů k rozvrhu přirážek na rozličné druhy daní, jak byl usnesen poslaneckou sněmovnou a jak předložen byl slavnému senátu, byla schválena.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu senátoru dr Fáčkovi jako zpravodaji výboru rozpočtového.

Zpravodaj sen. dř Fáček: Slavný senáte! Jménem rozpočtového výboru připojuji se k návrhu výboru právního a podotýkám jen, že rozpočtový výbor svým souhlasem nechtěl žíci, že by si přál, aby po uvolnění té diferenciace autonomních přirážek diferencování na Moravě a ve Slezsku provedeno bylo tou měrou, jakou bohužel zavedeno bylo u nás v Čechách, zejména aby to relativní zvyšování přirážek k dani výdělkové podle II. hlavy nešlo do nekonečna. Máme dnes v Čechách takové případy, že tato daň činí o celá sta procent více, než daň výdělková podle I. hlavy, že ve spojení s ostatními přirážkami pohlcuje celé zisky podniků, které tím podlamuje a přímo ubijí. Nepřejeme si, aby tyto nešvary se opakovaly na Moravě a ve Slezsku, když posavadní zákonná závora odpadá. Tedy možnost jest tu, aby se to zamezilo, a možnost ta jest ve, schvalovacím právu vyšších úřadů. Všechny přirážky, pokud přesahují jisté procento, podléhají schválení zemského výboru; po případě schválení vlády. Očekáváme; že tyto orány použijí svého vlivu, aby takové nemírné a jednostranné zvýšení přirážek k určitým daním zamezily a ovšem všichni toužebně očekáváme slíbenou všeobecnou reformu financí obecních, která opatří těmto samosprávným svazkům jiné příjmy dostatečné a která zároveň položí pevnou mez posavadnímu přirážkovému hospodářství.

Jménem rozpočtového výboru navrhuji s těmito výhradami, aby na usnesení poslanecké sněmovny bylo přistoupeno.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Přistoupíme k hlasování.

O osnově zákona (2 články), jeho nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou. Není žádných námitek? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tudíž tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona (2 články), jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, s nadpisem a úvodní formulí jsou přijaty ve čtení prvém.

Poněvadž byla této osnově zákona přiznána pilnost podle §u 55 jedn. řádu, přistoupíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Lukeš: Pokud se týká článku I., v šestém řádku zdola po středníku stojí ťaŤ, které tam nemá býti, stačí jen středník.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem, jakož i úvodní formulí přijatou ve čtení prvém souhlasí též ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona jest přijata ve čtení druhém i s navrženou opravou tiskovou.

Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu,

ke zprávě výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění zákon o vybírání správního příspěvku k úhradě správních výloh, spojených s prováděním zákona přídělového o prozatímním pachtu, pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus (tisk 603).

Zpravodajem je pan sen. Sáblík.

Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Sáblík: Vážený senáte! Paragrafem 63 zákona přídělového povoleno bylo dáti část výměry statků zabraných do prozatímního pachtu. K úhradě výloh spojených s prováděním tohoto ustanovení upraven byl zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 254 Sb. z. a n. správní příspěvek ve výši 5 korun z 19 setin hektaru, totiž z jedné měřice u nás v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a 7.50 K z polovice katastrálního jitra na Slovensku. V zemích českých odpovídal tento správní příspěvek asi 20% obvyklého nájemného, kdežto na Slovensku a v Podkarpatské Rusi po většině převyšoval daleko toto procento, poněvadž byla místy ta půda neobyčejně chudá, z niž se bralo pachtovné mnohem nižší, ročně snad také 15 korun z jitra; z polovice jitra 7,50 K, takže vlastně ten poplatek v některých případech obnášel celých 100% pachtovného, čili to pachtovné se zdvojnásobilo. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus byla platnost tohoto ustanovení a pravomoc státního pozemkového úřadu k provádění akce podle §u 63 přídělového zákona, tedy přidělení pozemku do prozatímního pachtu, prodloužena ještě pro rok 1921. Je tedy nutno, aby výše správního poplatku byla upravena na určitý poměr mezi vybíraným pachtovným a mezi správním poplatkem. Vládním návrhem, který byl předložen poslanecké sněmovně, navrhuje se, aby poplatek tento neobnášel nikdy více, nežli 20% pachtovného, čímž by tedy v takových případech, kde půda byla laciněji pronajata vzhledem ke špatné jakosti také ten poplatek se přiměřeně snížil.

Snížení tohoto poplatku nebude nikterak zatěžovati státní pokladnu, poněvadž podle zkušenosti stačí úplně ke krytí nákladů spojených s prováděním §u 63 přídělového zákona, a přirozeně, že také nemá snad býti a není to účelem tohoto ustanovení, aby vynášel tento poplatek nějaké příjmy státní pokladně. Jde o krytí hotových a skutečných výloh. Jest tedy docela správno, že touto změnou zákona má se tento jakýsi nesprávný poměr mezi pachtovným a poplatkem správním odstraniti. Proto rozpočtový výbor, pojednav o této vládní předloze a o usnesení poslanecké sněmovny, která ten vládní návrh schválila v plném znění, usnesl se doporučiti také senátu schválení tohoto návrhu a usnesení poslanecké sněmovny č. t. 1491.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu jest přihlášen pan sen. Klofáč. Uděluji mu slovo.

Senátor Klofáč: Slavný sonáte! Pokud jedná se o referát pana kol. Sáblíka není potřebí, abychom se hlásili ku slovu, to je věc samozřejmá. Já používám prostě této příležitosti, abych promluvil několik slov a poměrech v Podkarpatské Rusi. Politické poměry v Podkarpatské Rusi vybíjí se způsobem, který se stává pro naši republiku přímo nebezpečným. Mohu rozhodně říci, že, i když dnes neužíváme materiálu, který máme po ruce, stav; který je dnes v Podkarpatské Rusi, musí v nás všech, kterým záleží na republice, vyvolávat vážné obavy. Čekali jsme, že poměry v Podkarpatské Rusi za guvernérství dr. G. Žatkoviče budou rychle konsolidovány, že budou konsolidovány poměry mezi slovanským lidem v Podkarpatské Rusi. To, co jsme právem čekali, se nestalo; naopak vidíme, že v Podkarpatské Rusi nastává veliká roztříštěnost slovanského obyvatelstva, a sice taková, že pracuje se tím do rukou nepřátelům naší republiky a k tomu my jsme, abychom nemlčeli a zaujali k tomu aspoň my jasné a mužné stanovisko, když naše vláda nemá dosti pevné ruky a nezasahuje včas v poměry, které naší republice jsou velmi nebezpečné. To není tak náhodné, že každou chvíli přichází k nám deputace z Podkarpatské Rusi, jednou 10, jednou 15 a dneska 45 občanů. To není uměle vyvolané hnutí, ti chudí občané, kteří k nám přicházejí z Podkarpatské Rusi, sami si platí ty cesty sem a zjev ten je důkazem, že poměry na nejvýchodnější naší hranici jsou skutečně velmi zlé a neutěšené. Rozvrat v Podkarpatské Rusi je vyvoláván zejména neobratným stanoviskem v otázce náboženské, v otázce pravoslavného hnutí. Dnes se od nás odpuzují lidé, kteří lnou k Československé republice a, vzpomeňte si, že to jsou titéž, kteří po převratu byli první, kteří se přihlásili pro Československou republiku. V Americe to byli první, kteří se obrátili na Masaryka tenkrát, v Americe dlícího, a žádali, aby Podkarpatská Rus jako autonomní část byla připojena k naší republice. Je to tedy vyvolávání nespokojenosti v onom lidu, který první se prohlásil pro náš stát. V čem je chyba? Chyba je v tom, že se v Podkarpatské Rusi ponechávají dosavadní maďarské interkonfesijní zákony, (Tak jest!), které z pochopitelných důvodů vyvolávají odpor lidu a tento postup, který vidíme, s našeho demokratického stanoviska je naprosto nemožný a okamžitá změna jeho je v zájmu státu nutna.

Postup naší státní správy, zejména musím žalovat, ministerstva vyučování a kultu není správný. (Souhlas.) Postup naší státní správy, která provádí zákony maďarské, a sice takovým způsobem, že nejen neuznává za pravoslavné ty lidi, kteří ohlásili své vystoupení politickým úřadům, nýbrž která brání užívání kostelů i v takových případech, kde pravoslavní a unitáři se dohodli, postup státní správy, která tam posílá vojáky proti pravoslavným, a k tomu tam nemáme vojáků (Tak jest!) správy, která zatýká kněze, vystupuje proti lidu četnictvem, takový postup přivedl to tak daleko, že lid začíná se bouřiti a ztrácí důvěru k vládě a k republice. Jsou tam poměry takové, že jestliže někdo chce z unitární církve přestoupiti, k pravoslavné církvi, tedy musí dvakrát jíti k dřívějšímu svému duchovnímu a přivést si dva svědky. Jedná se dnes o tisíce lidi. Jak je možno říditi se tu ještě starými maďarskými zákony? K čemu ten postup je? Je potřeba, aby člověk hluboce nábožensky cítící, který v pravoslavné církvi hledá útočiště, přicházel s dvěma svědky k duchovnímu, ke kterému nemá důvěry, poněvadž unitářští kněží jsou z velké většiny maďarští nepřátelé naší republiky nebo aspoň maďaroni! Nemluvím jako muž, který by snad stál v čele nějaké náboženské propagandy. Do otázky náboženství, otázky přesvědčení, otázky svědomí nebudem se zajisté míchati, ale jedná se o stát, jedná se o to, aby za režimu Žatkovičova nebyly vyvolávány poměry na Podkarpatské Rusi, které by musily končiti, řekl bych odporem nejlepších a nejsolidnějších živlů proti celé republice. O to se jedná! Věc je už tak akutní, že nelze čekati. To jest pravda, že v otázkách náboženských má Podkarpatská Rus používati autonomie. Ale stejně jest pravda a je to důvodem raisonu státního, že dosud autonomní orán, to jest sněm; na Podkarpatské-Rusi neexistuje. Je nutno tedy tuto velmi vážnou otázku, o níž jsem mluvil, řešiti provisorním zákonem, poněvadž otázka náboženství po mém přesvědčení a podle přesvědčení všech, kteří si Podkarpatské Rusi všímají, nestrpí žádného odkladu. To jest pochopitelno, že lid nedůvěřuje kněžím v Podkarpatské Rusi, kteří byli maďarskými propagátory a kteří i nyní při každé příležitosti veřejně dávají na jevu své maďarofilské smýšlení. Nejsem toho názoru, že by pravoslaví mělo býti uměle podporováno, ale nejsem také toho názoru, aby se lidu, který se v republice svobodně k vyznání tomu hlásí, činily umělé a násilné překážky. (Souhlas.)

Od guvernéra Žatkoviče očekávalo se, že zkonsoliduje slovanský živel v Podkarpatské Rusi. Úkolu toho nejen nesplnil; nýbrž zavinil svým nepřátelským stanoviskem k pravoslavnému lidu dnešní rozvrat i Podkarpatské Rusi. Lid, široké vrstvy chudého lidu také naprosto odpudil od sebe, ale také i od republiky a svým protiústavním postupem v poslední době, opakuji, protiústavním, činí se jako guvernér vůbec nemožným. (Souhlas.) Nezapomeňte, že Žatkovič složil slib republice, že přísahal na ústavu. Kdo zná, co se všecko odehrávalo v Podkarpatské Rusi, ten ví, že Žatkovič, který přece neměl zapomínati, že je guvernérem, postavil se přímo proti republice a proti ústavě, kterou má v prvé řadě hájiti. Mohl bych v té příčině říci ledacos, ale dnes budu ještě mlčeti.

Také upozorňuji na to, že jest na čase, abychom si všímali řádně různých zjevů v Podkarpatské Rusi, poněvadž jedná se často už o korupci. (Slyšte!) Subvencují se listy osob, které nemají čisté prsty nebo jinak jsou kompromitovány; upozorňuji na příklad na majora z armády Petljurovy Puzu, a takových lidí jest kolem Žatkoviče celá řada. Jejich listy subvencované se rozdávají zdarma, šíří se všude a všude, kdežto poctivé strany si musí listy přirozeně vydržovati samy a nemohou čeliti nekalé konkurenci, jež je placena státními penězi. (Souhlas.) Bylo by osudnou chybou, kdybychom my, kteří máme slovanský lid v Podkarpatské Rusi rádi, kdybychom mlčeli a proti takovému zneužívání státních peněz neprotestovali. (Souhlas.)

Proto používám dnešní příležitosti, abych i když jest jiná otázka Podkarpatské Rusi a Slovenska na denním pořádku, promluvil několik slov o poměrech v Podkarpatské Rusi. Velká deputace odtamtud je zde a lid chce věděti, zdali my poslanci a senátoři všimáme si poměrů v jeho zemi a máme-li pro tamnější poměry a pro tamnější lid porozumění. Nepřeji si, aby tato deputace měla vrátiti se nazpět mezi dělníky a sedláky a lidu v Podkarpatské Rusi říci: ťTam ti páni v Národním shromáždění, v poslanecké sněmovně a v senátě nemají o nás, o našem zoufalství ani tušení, jim jest Podkarpatská Rus španělskou vesnicí. Není nám španělskou vesnicí. Podkarpatská Rus jest nám mostem mezi námi a Ruskem a nám záleží na tom, abychom velmi loyálně se chovali proti tamnějšímu lidu. Nebudeme se míchati do poměrů stran a konfesí, ale budeme překážeti tomu, aby korupce jakkoliv, politická nebo hospodářská, byla zanášená nebo trpěna v Podkarpatské Rusi orgány vládními a budeme se brániti v prvé řadě proti tomu, aby otázka náboženské svobody byla jakýmkoliv způsobem porušována a otázka svobody, to nejvznešenější, co známe, byla znásilňována. Pro mne Žatkovič - i kdyby dřív měl zásluhy nějaké - jest osobou hotovou. Musí nám býti známo, že v poslední době dovolává se on, který složil přísahu, federace Česko-slovensko-ruské. Uvažte, to jest něco jiného, než poměr, jaký máme mezi Podkarpatskou Rusi a mezi raší republikou, než jsme to vzájemně smluvili. To jsou věci, které svědčí, že dosavadní guvernér není člověk loyální a že povinností své, svému poslání, jež mohlo býti historickým, neporozuměl. Nechť lid v Podkarpatské Rusi ví, že stojíme na Vitráži. Až bude Vám známo, jak píší maďarsko-nacionální listy v Podkarpatské Rusi, poznali byste, jaký jásot jest v těchto maďarsko-nacionálních listech ze stanoviska Žatkovičova, a jak zejména tento maďarsko-nacionální tisk přijímá je s neobyčejným oduševněním. Z toho je patrno, kam dnešní režim v Podkarpatské Rusi vede a komu by prospíval. Demise Žatkovičova je podána a mám za to, že tuto demisi povolané kruhy budou posuzovati tak, jak toho se stanoviska republiky zaslouží. Naší věcí jest, abychom do Podkarpatské Rusi zanesli pořádek, demokracii a aby konečně v Podkarpatské Rusi došlo k termu, co jest nutno, aby byly vykonány volby; aby lid konečně rozhodl o tom, jaký režim má býti v Podkarpatské Rusi a aby byla navždy znemožněna korupce, politika subvenční a zejména také potlačování náboženského přesvědčení, jehož jsme dnes svědky v Podkarpatské Rusi.

To jsem chtěl říci při této příležitostí, aby bylo jasno lidu v Podkarpatské Rusi, že senát jest na stráži a nemlčí. A kdyby naše ministerstvo vyučování, jsouc špatně informováno - informace pana dr Mülera byly informace Žatkovičovy - nechápalo situaci v Podkarpatské Rusi a kdyby třebas i vláda neměla odvahu konati svou povinnost; od toho jsme tu my, abychom donutili vládu konati povinnost její, poněvadž republika jest nade všecko a republika těmito poměry v Podkarpatské Rusi de facto jest ohrožena. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: K slovu není dále, nikdo přihlášen, rozprava jest skončena. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Sáblík: Ne. Děkuji.