Za to bych se velice přimlouval, aby se něco takového se strany vlády co nejdříve stalo. Dotkl jsem se jen uhlí, ale i jiné závody naříkají, že tam poklesla výkonnost. Mluvil jsem již s několika podnikateli závodů a všichni si stěžovali, že oproti dobám mírovým jest výkonnost dělnictva daleko menší, což má za následek zdražování cen výrobků. Když se snažíme cenu stlačiti, aby všeobecně klesla, musíme na druhé straně způsobiti a snažiti se, aby aspoň výkonnost přiblížila se dobám mírovým. Jest to povinností nás všech. To musíme žádati od každého, ať již patří k té nebo oné pracovní třídě, je-li to dělník nebo úředník nebo jiný činitel ve státě.

Řekl jsem jednak, že klesla výkonnost. Na druhé straně však nesmíme si zatajovati, že hospodářským poměrům našim nesvědčí též hospodářský a politický neklid. Máme stále ještě mnoho lidí, představujících u nás stranu komunistů, kteří nejsou spokojeni s nynějšími řády v naší republice, kteří stále ještě chtějí revoluční socialisaci, chtějí k nám zaváděti řád z Ruska, který jistě by u nás blahobyt občanstva nezlepšil, nýbrž zhoršil. Náš stát jistě jest státem skutečně demokratickým. Československý národ - nepotřebuji to opakovati - skutečně hluboce sociálně cítí, jistě všichni si přejeme zlepšení existence občanstva ve státě, přejeme to zejména těm nejslabším a přejeme si také, aby se u těch nejslabších začalo. Přejeme však sociální zlepšení stejně všem stavům a třídám. Při tom však nemůžeme dopustiti, aby některé živly, nevím ani z jakého důvodu, - sotva proto, aby zlepšily existenci těch, které chtějí zastupovati, snad z vlastních zájmů, nebo na nerozumné rozkazy agitátorů cizích států - štvaly náš lid, způsobovaly stávky a tím náš hospodářský život jenom poškozovaly a seslabovaly. Bylo zde řečeno panem kolegou Niessnerem, že to činí ti lidé ze zoufalství. Schválně jsem pánové uvedl ta data pokud se týká mzdy, abych ukázal, že mzda dělníků odpovídá nynějším cenám životních potřeb. Uznávám, že jsou dnes ještě všelijaké těžkosti, kterými všichni lidé trpí. Ale co by měli říci veřejní zaměstnanci, jimž se zvýšil příjem pouze čtyřikráte, když víme, že ceny životních potřeb stouply dvanáctkrát až patnáctkráte? Je-li zde kdo tím trpícím nebo tím zoufalým, museli bychom ho hledati v jiných řadách. To nejsou ti, kteří právě tvoří řady komunistů. Proto musím vítati poslední energické vystoupení vlády a nemohu se připojovati k vývodům německého pana kolegy Niessnera, který ostře se proti postupu vlády ohrazoval, ačkoliv právě na druhé straně sotva pět minut před tím dovozoval, že Němci chtějí míti ve státě pořádek a platný zákon. Je-li pro pořádek a zákon, tedy na druhé straně nemůže brojiti proti tomu, když někdo chce ten pořádek a ten zákon uhájiti a udržeti určitým nutným nařízením. Bylo by mně též milým, aby vláda na cestě započaté jednou již zůstala, sice kdyby se to nestalo, mohla by se tím veřejnost jen másti.

Další neklid v Československé republice způsobují spory národnostní. V čelných novinách, na veřejných schůzích, avšak i zde stále slyšíme, že se děje v našem státě jiným národům a zejména Němcům křivda a bezpráví. My pochopujeme rozčilení Němců po tom všem, co se jim stalo, po zhroucení jejich německého státu a po plánu kormidelníků německého státu o světovém panství, o kterém snili. Avšak my přece také víme, že na tom nejsme vinni a že světovou válku vyprovokovali oni sami. Nyní musejí též za následky pykati. Proto nás musí jaksi zarážeti ty stálé útoky proti našemu státu a národu. I na tomto místě jen výminečně jsme slyšeli smířlivý tón. Tím možnost hospodářské spolupráce, které nejvíce potřebujeme a se kterou se s naší strany skutečně také upřímně počítalo, jest ztížena. Národ československý, ačkoliv na něm bylo napácháno za minulé staletí tolik křivd a bezpráví, nemstil se na těch, kdo tyto zlé skutky dělali, nýbrž naopak snažil se při vypracování ústavy býti co nejspravedlivějším. Když se zákony dělaly, byla kladena opětovně otázka, co tomu řeknou ostatní národové, až do zdejší sněmovny vstoupí. Že jsou naše zákony skutečně demokratické, tomu nasvědčuje náš volební řád, a musíme říci, že takového volebního řádu v německých státech ani nebylo a není.

Naši mírumilovnost dokázal převrat 28. října 1918, když v Praze, jak jsem slyšel, nezkřivilo se ani vlasu Němcům na hlavě a nebylo vytlučeno ani jediné okno.

Co od nás vlastně Němci žádají? Jest to jednak národnostní stát, kulturní sebeurčení, změna jazykového zákona, obnovené postavení jejich úředníků, které měli, změna jednacího řádu a revise ústavy a jiných zákonů.

Slavný senáte! Požadavky, které zde Němci kladou, jsou významu dalekosáhlého. Republika Československá podle mírových smluv jest státem národním. Němci mají též svoje státy národní a sice dva, a musejí nám též přáti, když máme aspoň jeden. (Výborně!) Náš národ nereklamuje zde, i když je ve státě národním, pro sebe více práv, než co vyplývá z pojmu státu národního, a přejeme si, aby všichni národové zde bydlící byli občany rovnoprávnými, aby se zde cítili doma a mohli se kulturně a hospodářsky stejně s námi vyvíjeti. Pokud se týče kulturního sebeurčení, tu by mohli Němci naříkat jen tehdy, kdyby se prokázalo, že se jim stala křivda, ale tomu tak není. My bychom si přáli, aby národové ve státech německých byli stejně kulturně opatřeni, jako jest národ německý ve státě našem. Němci chtějí zapomínati, jaké křivdy po staletí na nás stále páchali právě v ohledu kulturním.

Zapomínají, jak jsme se nemohli dobojovati nových škol, že neplatilo tu častokráte ani rozhodnutí správního soudu a že následkem toho byly naše dítky nuceny navštěvovati německé školy. Zapomínají dále, že nám odpírali každé vyšší školství, že jsme neměli tolik škol, kolik nám jich patřilo a že naše vysoké školy nebyly do poslední doby vlastně ani řádným způsobem dobudovány. Teprve státním převratem se ovšem tyto bědné poměry změnily a, jestliže nyní poněkud rychlejším tempem musili jsme naše školství vybudovati resp. dohoniti, nemohou Němci v tom spatřovati páchání křivdy na sobě, nýbrž my napravujeme pouze křivdy dlouho na nás spáchané. My víme, že jest pro Němce bolestno, že byly zrušeny některé třídy a některé školy, anebo že byly tyto třídy resp. školy sloučeny, avšak my při tom dobře víme, a to si mají Němci uvědomiti, že jsme nezrušili žádných německých škol a německých tříd, nýbrž jen ty, které byly navštěvovány českým žactvem a je pozbyly, nebo ty, kde zůstali pouze 1 nebo 2 němečtí žáci následkem toho, že žactvo české, které navštěvovalo tyto německé školy nebo třídy, po převratu prostě z nich vystoupilo. Kdyby měly školy takové dále trvati, pak bychom je měli naprosto bez žactva, nebo s tak minimálním počtem, že každý jiný stát musel by se nám vysmáti, že můžeme a chceme takovéto školy vydržovati a přímo vyhazovati drahé peníze. Když jde sloučiti 60 žáků ve 2 třídy, nelze přece na žádný způsob vydržovati pro ně nadále zbytečně šest až deset tříd. A podobných případů je více. Zvláště ve Slezsku byla celá řada škol německých, na kterých vyučovací jazyk byl prostě pozměněn, poněvadž se řeklo po převratě, že tam není ani jediného německého dítka. Dříve se v nich vyučovalo pouze německy a nyní místo německy začalo se vyučovati česky. Když s německým školstvím vypadalo to před převratem tak špatně, nemohou si Němci ani dost málo naříkati, že se jim dělá křivda. Pokládám za svou povinnost konstatovati stav německého školství v Československé republice oproti školství našemu, při čemž podotýkám, že Němci tvoří v Československé republice as 1/4 všeho obyvatelstva a vůči nám as 1/3 obyvatelstva. Naproti tomu mají, když jenom namátkou uvedu: my university 3, oni 1, techniky oni 2, my rovněž 2, středních škol my 168, Němci 74, učitelských ústavů máme 32, oni 14, obchodních akademií máme 17, oni 8, obchodních škol máme 43, oni 15, státních průmyslových škol máme my 15, oni 9, odborných průmyslových škol máme my 29, kdežto oni 34. Ještě lépe vysvitne, že Němcům v ohledu školství neděje se u nás naprosto žádná křivda, uvedu-li data ze Slezska. Tam tvoří Češi po připojení Hlučínska a odpadnutí, vlastně lépe přičlenění značné části Těšínska asi 41% všeho obyvatelstva a Němci asi 39%. Ve Slezsku jsme tedy nyní silnější početně nežli Němci. Naproti tomu mají tam Němci ještě dnes celkem více škol a to: střední školy máme my 4, Němci 8, učitelské ústavy my 2 a Němci také 2, odborných škol tam nemáme žádných, kdežto Němci celkem 5. Státní a zemské výdaje na české školství obnáší ve Slezsku 1,123.184 K, na německé školství naproti tomu celkem 3,007.327 K, tedy v celku třikráte tolik jako na české školství, ačkoliv té doby jest tam Němců méně nežli nás. Uvádím to výslovně, neboť mnoho mluvení nepomáhá, avšak když prokáži něco statisticky, musí se mi věřiti. A když my Němcům také skutečně dokážeme, že mají poměrně více škol a že se na ně také poměrně více platí než na české školství, když my jim snadno dokážeme, že na jednu německou třídu připadá daleko menší počet žactva nežli na jednu třídu žactva českého, dokážeme tím celému světu, že tvrzení Němců, že se jim zde děje křivda a bezpráví, není naprosto správné, nýbrž falešné. Tím má se celý svět jen klamati, aby jej Němci proti nám a celému našemu státu popouzeli. (Tak jest!) Nezbývá proto, než aby se občas takové cifry Němcům veřejně řekly.

Jenom tak mimochodem se zmíním, že ještě mnoho škol německých má této doby velmi nedostatečný počet žactva. Na příklad německé bohosloví ve Vidnavě má 14 žáků a 7 profesorů. V rozpočtu státním vidíme pro toto bohosloví položku 121.000 korun a přes to není bohosloví toto zrušeno.

Jak se Němcům vlastně dobře daří, dokazuje okolnost, že, ačkoli jim ubylo ve Slezsku 6112 žáků na obecných a občanských školách, přece jim přibylo 31 nových tříd. Přes obrovský úbytek žactva mají tedy ještě více tříd než měli před převratem. To je křivda, o které stále mluví.

Jaksi na vysvětlenou, proč mají tolik tříd, chci uvésti liberální jednání zemské správní komise a zemské školní rady ve Slezsku. Chtělo se totiž pomoci tím způsobem mnoha německým učitelům, kteří jsou bez místa. Z toho je viděti, že máme vždy srdce na pravém místě, kde můžeme pomoci, neboť je velmi trapno, když nemohli učitelé němečtí vyučovati, a byli placeni, a abychom jim to umožnili, povolili jsme jim, kde to jen trochu šlo, nové třídy.

Dále žádali Němci změnu jazykového zákona. Slavný senáte, já myslím, že jazykový zákon, který máme, vyplývá též jen z povahy národního státu, jakým jsme, a že právě náš jazykový zákon je jakousi známkou, řekl bych, nebo vignetou toho státu. Kdybychom této známky neměli, přestali bychom býti tímto národním státem. Tak je tomu i u jiných národních států. Též v říši německé i v Rakousku i v jiných národních státech vyhrazují svému jazyku jistá zvláštní práva. Ovšem musí při tom jazykový zákon vyhovovati potřebám občanstva, a doufám, že vyhovovati bude, zvláště až budou vydána jazyková nařízení. My nemáme důvodu nějakým jazykovým zákonem občanský život Němců stěžovati. Nejlepším důkazem toho, že Němcům v tomto ohledu přicházíme vstříc, je, že dosud jim vydržujeme placené a dosti nákladné překládací kanceláře, že jim platíme jazykové kursy, aby se naučili českému jazyku, kursy jsou placeny z veřejných prostředků, a konečně je mi známo, že na příklad ve Slezsku se připojují německým úřadům překlady k českým výnosům. Je to tedy velká blahovůle se strany naší a Němci by si to měli dobře uvědomiti a dle toho také jednati. Dále si stěžují, že se stala křivda jejich úřednictvu. Avšak, velectění pánové, pokud je mně známo, úředníci, kteří byli kvalifikováni též jazykově, zaujímají všechna místa, která měli resp. na jaká měli nárok. I v Československé republice byli dosazeni na nejvyšší místa příslušníci národa německého. Jmenuji na př. Opavu, kde presidentem zemského soudu byl jmenován příslušník národa německého dr Kunz, aniž bychom byli proti tomu nějak protestovali. (Hlas: V Ostravě také!) V Ostravě tedy též. Byly zde též interpelace, že jest jich málo v ústředních úřadech. Proti tomu musím uvésti, že páni Němci nechtějí do ústředních úřadů jíti. Byli vyzváni u nás u zemského úřadu, aby se hlásili do ministerstev. Ze stavebního úřadu poslali jsme jim oběžník a všichni napsali, že si toho nepřejí. To je zase důkaz, že se zde nevystupuje stranicky proti nim. My jsme v ústředně mluvili též s konceptními úředníky zemského výboru, jest-li by si někteří nepřáli přijíti do ministerstva, ale všichni odmítli. Uvádím to na důkaz oproti všeobecným tvrzením a interpelacích, že není všechno pravda, co se s jejich strany vůči nám tvrdí.

Aby měl slavný senát malý obrázek, jak to nyní ve Slezsku vypadá, uvedu několik dat z centrálních úřadů. V tomto roce máme u zemské vlády českých konceptních úředníků 12, německých 11, technických českých 5, německých 15, v účtárně české 3, německých 14, českého zvěrolékaře žádného, německých 5. U finančního řiditelství zase konceptních úředníků českých 5, německých 16, technických českých 2, německých 8, v účtárně českých 9, německých 16. U poštovního ředitelství konceptních českých 3, německých 8, techniků 6 českých, 5 německých, v účtárně 5 Čechů, 6 Němců. U zemského výboru jsou konceptní úředníci 2 čeští, 12 Němců, z techniků 2 Češi a 14 Němců, v účtárně žádný Čech, 24 Němců. U zemského soudu v té době 8 Čechů, 16 Němců. U státního návladnictví 2 Češi a 2 Němci.

Proč jsem, slavný senáte, tyto věci uvedl? Tato data školská a úřednická ze Slezska jsem uvedl jenom proto, ne že by byli Němci s tím spokojeni, jak by měli býti, neboť jak z uvedeného jest viděti, jest nadpočet německých škol a úředníků, nýbrž abych vám ukázal, že ani s tím nejsou spokojeni, že tam proti těmto poměrům svolávají protestní schůze, ve kterých bouří celý svět proti nám, ve kterých spílají nám i vládě tím nejšerednějším způsobem. Ve schůzi protestní, která byla svolána na 7. listopad t. r. do Opavy, si počínali proti nám tak, že musil vládní zástupce schůzi tu rozpustiti.

Proto jsem to uvedl, abych ukázal, že oni, ačkoli jsou si vědomi, že jsou vlastně ve výhodě proti nám, že přece nejsou ještě s tím spokojeni, a že tedy, dokud se jejich mentalita nezmění, bude těžko od nich očekávati, že by sami přišli k lepšímu názoru, s čím mohou a musejí býti spokojeni, co jim patří a co mohou žádati. Ta doba dle toho, co jsem zde uvedl, ještě nepřišla. Proto ovšem jejich protesty se nesmějí tak tragicky bráti.

Mimo to žádají změnu jednacího řádu. Jednací řád je sice přísný, znemožňuje jaksi obstrukci, avšak jest přísný proti všem stranám politickým a proti všem národnostem zde v Národním shromáždění súčastněným stejně. Jestliže zde se nějak znemožňuje obstrukce, tedy má stát jisté právo, aby měl také jednací řád, neboť zákonodárné sbory nejsou k tomu, aby se zde práce jen mařila, nýbrž aby se pro stát a pro dobro občanstva umožnila. (Tak jest!)

V ohledu jazykovém přijde se Němcům, pokud se týče jednacího řádu, tolik vstříc, aby to vyhovovalo skutečné potřebě.

Byla zde, slavný senáte, opětně řeč o korupci úřednictva. Pokládám za svou povinnost, abych jako úředník této otázky se dotkl. Obvinění toto je přímo hrozné. V našem bývalém státě o korupci úřednictva se nemluvilo. Naše úřednictvo bylo skutečně vzorné a je to až divno, že i z úst našich lidí musíme tato těžká obviněni slyšeti. Jsem však přesvědčen, že o korupci mezi veřejnými zřízenci dobře nelze mluviti. Korupce do jistých úřadů byla zavedena za války, víme také proč, a udržuje se té doby, mohl bych říci, keťasy v ústřednách, resp. v takových ad hoc za války a po válce zřízených úřadech. To se však netýká starého kádru úřednictva a zřízenectva; ti byli stále poctiví, ti strádají i nadále jako dříve, ale ke korupci se svésti nedali. Proto pokládám za svou povinnost, abych s tohoto místa taková paušální nařčení co nejdůrazněji odmítl.

Naše zahraniční politika také neuspokojuje Němce. Věříme, oni by chtěli, aby náš kurs byl jaksi Německu přízniv. Víme, jaké by to mělo následky, jak si vždy Německo podmanilo svým vlivem Rakousko, Turecko a Bulharsko, a jak je donutilo pak všechny k válce. Toho si nepřejeme. Dovedeme dobře vycítiti sílu Německa a nemáme důvodu, abychom se mu dávali, jak bych řekl, do jeho služeb. Budeme dělati politiku zahraniční sobě zdravou a našemu státu prospěšnou, takovou, aby odpovídala též přáním našich spojenců, kterým vděčíme za své osvobození a kteří také mají zájem na tom, aby naše republika se zdárně vyvíjela. Zejména zachováme úplnou věrnost našim spojencům, Jihoslovanům i Rumunům, ale chceme žíti v nejlepší shodě se všemi sousedy, tedy i s Němci. Zejména bychom si přáli přátelské styky s naším bratrským Ruskem, až se tam poměry urovnají, to by bylo naším největším přáním.

Nynější doba poválečná vyžaduje ještě všude spolupráce. Válkou jak mravní hodnoty, tak i hospodářské hodnoty byly rozvráceny a bez zvýšené práce a součinnosti bychom hospodářsky stále se nemohli zvednouti.

Jest velmi mnoho naléhavých úkolů hospodářských a sociálních ještě k vyřízení a přál bych si, abychom aspoň na tomto poli s Němci shodně postupovali. Znám dobře německý lid, neboť skoro celý život mezi Němci působím, a vím též, že německý lid nemiluje národnostních sporů a že klade jistě větší váhu na hospodářské a sociální úkoly. Když by německý tisk a veřejnost nepěstoval národnostních sporů, když by Němci psali a mluvili objektivně, jsem přesvědčen, že by národnostní spory jistě přestaly anebo se značně zmenšily. Přál bych si proto, aby vláda v tomto směru věnovala jak tisku, tak i všem veřejným projevům v našem státě co největší pozornost, aby nepřipustila, by zbytečně se občanstvo proti sobě nerozeštvávalo. Vždyť národ československý jest skutečně veskrz demokratickým a hesla >rovnost, svornost a bratrství< jsou jemu vlastním dříve, než byla zavedena revolucí francouzskou. Nemusí se proto žádný národ v Československé republice báti, že bychom chtěli z něho učiniti národ druhořadý, přehlížený a nesvobodný.

Aby se poměry hospodářské v našem státě zlepšily, k tomu jest třeba na všech stranách dobré vůle (Tak jest!), jest třeba spolupráce, svornosti a vzájemného respektování. O to bych všechny prosil.

Pokud se týká rozpočtu, poněvadž všem stranám, i naší dle možnosti vyhovuje, bude naše strana hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Další řečník jest pan sen. Thoř. Uděluji mu slovo.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Projednávaný právě rozpočet dává nám příležitost, abychom stanovisko, které živnostnictvo k tomuto rozpočtu a k celému státnímu hospodářství zaujímá, vysvětlili, a na jeho přání a potřeby ukázali. Není třeba ani zvláště zdůrazňovati, že živnostnictvo spojilo osudy své s osudy tohoto státu a že tento stát jest odhodláno hájiti proti každému, kdo by jej chtěl ničiti. Má tedy živnostnictvo životní zájem na naší republice a proto záleží mu nejen na udržení, nýbrž i na zesílení a upevnění tohoto státu ve všech směrech. (Tak jest!) Nemůže tedy živnostnictvu býti lhostejno, jestliže jistá část obyvatelstva republiky staví se při každé příležitosti proti státu a hledí jej poškoditi, a zejména, je-li i členem tohoto zákonodárného sboru při takové práci jako vedoucí. Naši spolukrajané Němci svým jednáním republiku poškozují a tím poškozují přirozeně sami sebe. Stále si stěžují, že se jim děje křivda. A právě předešlý pan řečník číslicemi dokázal opak toho, že se jim křivda naprosto neděje. Nemají tedy naprosto žádných příčin, aby si stěžovali, mají tatáž práva jako my. Naopak vidíme, jak právě panem předřečníkem bylo dobře poukázáno na to, když to vezmeme s našeho živnostenského stanoviska, že odborných škol mají téměř o ¹/₃ více než-li Češi a Slováci, kteří si tento stát přece jen vybudovali a kteří tvoří velkou většinu obyvatelstva. Páni Němci vědí, že se jim křivda neděje, ale jsou stále ještě nevyléčeni z té bohorovnosti, že Němec jest něco jiného, než jiný národ, chtějí míti stále to heslo, jímž by řídili loď světa, v ruce, aby oni byli vedoucími. Přál bych jim, aby se měli na nějakou dobu tak dobře, jako my jsme se měli za jejich vlády v Rakousku, pak by dovedli jistě ceniti to, co mají. Na jejich nářek nemůžeme ani my, ani celý vzdělaný svět odpověděti jinak, než že měli po celá desetiletí téměř veškeru moc v rukou a že měli všechnu možnost a příležitost, ano i povinnost, aby vládli spravedlivě k spokojenosti lidu. Oni měli možnost, zachrániti svět před hrozným vražděním, měli v rukách moc, zabrániti válce a tím i hrozné lidské bídě. A vládli tak? - Ne - naopak. Právě oni to byli, kteří po celá desítiletí připravovali se k činu, který jim měl svět podrobiti. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)

A při této práci vidíme všechny Němce bez rozdílu politického přesvědčení. Proto, jsou-li dnes zařazeni do stejné linie s druhými, nemají žádné příčiny si stěžovati.

Náš Československý stát jest jen železným důsledkem doby a žádný křik a žádné spílání ho se světa nesprovodí. Proto má-li býti německy mluvícímu lidu v naší Československé republice pomoženo hospodářsky, sociálně, politicky a kulturně, pak musí se postaviti na půdu tohoto státu a musí za jeho dobro pracovati. V žádném případě však nemůžeme dovoliti, aby tento stát ničili. A proto opakuji, že naše strana postaví se na obranu a bude hájiti těžce dobyté a nám právem náležející samostatnosti do krajnosti a do všech důsledků.

Litujeme, že národnostní otázkou musíme se zde zabývati; domnívali jsme se, že otázka tato válkou a utvořením našeho československého státu je na vždy odstraněna. Že se tak nestalo, je vinna naše pověstná holubičí povaha, která brzy zapomíná na bývalé své chyby a zase se do nich vrací. Naší vinou se stalo, že zašli Němci příliš daleko a že naší ochoty se příliš využívá.

Kdyby na našem místě stáli Němci, necítili bychom jen pevnou ruku, ale i granadýrskou okovanou podešev, kterou by nás náležitě přišlápli. Proto náš lid těžko nese tyto nové národnostní spory. Upozorňuji na to, aby duševní rozpoložení našeho lidu bylo vedoucím činitelům výstrahou před eventuelní slabostí.

Zajisté si všichni přejeme, aby to soužití bylo k úplné spokojenosti, aby nebylo třenic a svárů, a chceme v tomto případě zapomenouti na bývalé nám učiněné křivdy. Ovšem jen tenkrát, budou-li s námi Němci k dobru státu a k blahu všeho lidu pracovati.

Ale oni nejsou sami, kteří republice škodí. V těchto hodinách jsme svědky dobře promyšleného a delší dobu připravovaného pokusu o rozvrat státní, převrat naší republiky. Strana živnostenská prohlášení vlády o učiněných opatřeních plně schvaluje, ale nemůže se zhostiti podivení, že se tak nestalo již dříve, za bývalých vlád, poněvadž to, co se děje nyní, jest výsledkem delší podrývačné práce, o které se vědělo a na kterou se všemi pořádkumilovnými lidmi upozorňovalo. Živnostnictvo bylo těmito nepořádky na své existenci stále ohrožováno, avšak jeho žalob nebylo dbáno. Teprve, když toto nebezpečí jako rozbouřená vlna dotýká se i těch, kteří pro sociální otázky - do jisté míry k upoutání mass - vykonali více, než poměry našeho státu dovolují, těch, kteří drželi i ochrannou ruku nad různými výstřelky, nad nimiž se pozastavovali všichni rozvážní lidé, teprve když nebezpečí hodně vzrostlo, uznává se potřeba rázného zakročení. Strana živnostenská přijímá toto přiznání s upřímným povděkem.

Za oběti, které vyvolané nepokoje si vyžádaly, jsou zodpovědni ti, kteří tak lehkovážně zahrávají si s životem člověka a ženou lid nesvědomitými agitacemi do vzpoury proti pořádku a státu. Vážený senáte! Máme dnes jiné vážné starosti, které se dotýkají všeho obyvatelstva bez rozdílu národnosti. Jsou zde k řešení veliké hospodářské a sociální problémy, z nichž na prvé místo staví se otázka výživy, dále bytová krise a nezaměstnanost.

Každá ze jmenovaných otázek zasluhuje největší pozornosti a poskytuje každému tolik práce, že mu nemůže zbývati času na jiné věci. Se všech stran ozývají se žaloby a stížnosti na nesnesitelnou drahotu, která u nás bohužel se spíše stupňuje než by povolovala. A na odstranění drahoty a bídy musí se pracovati nejen mozkem, ale i rukou, jinak se tohoto zla nikdy nezbavíme. Nic nepomůže svalování viny jedné třídy lidu na třídu druhou, nepomohou však ani sebe přísnější zákony a nařízení, dokud nebude odstraněn dnešní hospodářský systém. Drahota dnešní vzniká z nedostatku toho kterého zboží. Čím více zboží, tím menší poptávka a tím zboží levnější. Dnešní drahota jest důsledkem státního obhospodařování ústředen, které je, upřímně řečeno, nejen hospodářským zlem, ale i zhoubou lidu. Dokud životní potřeby nestanou se předmětem volné soutěže, dotud bude drahota. Jak ústředny se snaží, aby zboží bylo levné, shledáváme nejlépe na prodeji brambor, které odvádějí výrobci za 42 korun, ale lidu prodávají se až za 75 korun. Dále jest to viděti zcela jasně na ceně ovsa, který odvádí se za 130 K, avšak prodává se živnostníkům, špeditérům, vozkům za 208 korun. Vážení pánové, to není naprosto občanský zisk.

Jsou tedy na velkém omylu ti, kteří obhajují státní obhospodařování jako jedině způsobilé upraviti a napraviti naše vyživovací poměry. Ale toto státní obhospodařování jest také hlavní příčinou veškeré lichvy, korupce a všech podobných neřestí, které s tím jsou spojeny, poněvadž dává úplně možnost, aby pod rukou obchodovali nelegitimní obchodníci, kteří využívají nynější situace a zboží zdražují. Ano, tímto systémem jsou k tomu dokonce i vychováváni. Je to již ustáleným zvykem, kdykoliv se mluví o drahotě, že se prostě řekne, že drahotu dělají živnostníci. Je to tvrzení naprosto nesprávné a nespravedlivé. Jestliže živnostník draho koupí, musí i draho prodati. A na lichvě, myslím, to legitimní živnostnictvo nemá žádného většího podílu, než právě ty druhé vrstvy a stavy občanské. Máme dosti dokladů, že u lichevního soudu octnou se lidé všech tříd a všech řad, a je-li tam živnostník, pak jest to obyčejně obchodník neb živnostník, který obchoduje od té doby, co vznikla válka, tedy většinou živnostník nelegitimní. Legitimní živnostník jest svědomitý a nevydá se pro několik haléřů v nebezpečí ztráty na svém dobrém jménu, na své dobré pověsti.

Živnostnictvo si naopak přeje, aby viníci byli potrestáni, pak ale ať se trestají skuteční viníci a ne lidé nevinní. Prodavačka ovoce, která následkem malého a tím drahého nákupu prodala o 5 hal. dráže, než jest stanovena cena, jest souzena lichevním soudem, ale velké milionové závody a banky, které vydělávají 70-80%, jsou mimo veškerou zodpovědnost. To se má jmenovati spravedlnost! Taková prodavačka prodá za den za 50-100 K, vydělá 10-20 K denně a je vydána v nebezpečí; veliké závody vydělávají deseti- až statisíce korun denně, co veřejně přiznají, a nemusejí míti naprosto žádných obav, že se jim něco stane.

V poslanecké sněmovně byl učiněn návrh, aby zisky velkých závodů, které jsou nad 20%, byly vládou zabrány. Ale pan ministr financí s tímto návrhem nesouhlasí, poněvadž prý by se podvázala podnikavost. Tedy, jak je viděti, provádět lichvu je dovoleno jenom ve velkém. Strana živnostenská je proti veškerým neřestem, ať je to lichva nebo korupce, souhlasí s tím, ano přeje si, aby ti, kdo zdražují, zejména ty velké závody a banky, různí keťasové, kteří zpravidla zboží žádné nemají, často je ani nevidí, kteří sedí ve své kanceláři a telefonicky neb telegraficky jen rozkazují, ti aby byli trestáni. Ale ať se netrestají lidé, kteří se živí poctivým způsobem, kteří nechtějí rozmnožovati řady nezaměstnaných a žádati na státu podpory, kteří s lichvou jako s takovou nemají nic společného. Doklad měli jsme v tomto senátě před několika dny, kdy kolega sociální demokrat měl býti vydán soudu pro stíhaní z lichvy, ačkoliv si byl vědom své neviny. Tedy je dokázáno, že před lichevní soudy jsou voláni ti, kteří tam nepatří, a ti, kteří tam patří, voláni nejsou. To jsou důsledky státního obhospodařování. Proto k ozdravění hospodářského života a k zamezení stoupání cen vede jediná cesta - uvolnění obchodu. Je v zájmu lidu, aby vláda učinila všechny přípravy k odstranění státního obhospodařování. Bylo by dobře, kdyby zavolala živnostnictvo k poradě, na jakém základě dalo by se státní obhospodařování nejlépe nahraditi.

Chci ukázati, co nás stojí vedení ústředen, spojených s ministerstvem pro zásobování lidu. Tak rozpočet ministerstva pro výživu lidu vykazuje

Rozpočet ústředen:

Připočítáme-li ztrátu na dani výdělkové, na dani z příjmu a obratu ca. 30,000.000 K, které by živnostnictvo z tohoto obnosu muselo zaplatiti, měl by stát slušný příjem téměř dva a půl milionu. Tohoto obnosu dalo by se použíti na jiné sociální účele, zejména na zmírnění bytové krise.