Aby naše živnostnictvo netrpělo nezaměstnaností, jest nutno svěřovati mu vojenské i státní dodávky. Je však dále nutno, aby za odvedené zboží a práci byly účty ihned vypláceny. Jest mnoho stížností do špatného a zdlouhavého vyplácení účtů, čímž živnostníci jsou značně poškozováni. Družstvo aneb sdružení, pověřené nějakou státní dodávkou, musí si vypůjčiti potřebný obnos na hmoty a mzdy z peněžního ústavu, musí zaplatiti vysoké úroky, které často čistý zisk stráví, a tak z celé dodávky nezbude mu nic jiného než starosti, které s vyřízením dodávky mělo. Jest dále nutno, aby suroviny, dosud státem obhospodařované, byly přidělovány ve větší míře malému živnostnictvu, než se dosud děje.
Před několika dny četli jsme stesk našich krkonošských tkalců, že lněná příze přiděluje se velkým fabrikantům, namnoze k našemu státu ne dosti loyálním, zatím co malí tkalci, kteří jsou republice plně oddáni, jsou pomíjeni. Jsou místa na Jilemnicku, Úpicku, Náchodsku, Poličsku, Červeno-Kostelecku a Trutnovsku, kde tkalci jsou výhradně zavedeni na zpracování lněné příze, a tím, že jim nebylo přiděleno tkanivo, ocitají se v nezaměstnanosti a tím i ve značné bídě. Strana živnostenská proto žádá, aby těmto lidem vyšlo se vydatným přídělem vstříc.
Lituji, vážený senáte, že nám není možno, aby se něco měnilo na rozpočtu a že se musíme omeziti jen na pouhou kritiku. Státní rozpočet je pákou, kterou se stroj národního hospodářství uvádí v pohyb, on jest položenými kolejnicemi, na kterých se státní stroj pohybuje. Záleží tedy mnoho na tom, aby tyto kolejnice byly položeny dobře. Pan ministr financí přivedl rozpočet do rovnováhy. To znamená pro náš stát z každého hlediska velice mnoho, ale následkem velikých jeho finančních požadavků je zatíženo živnostnictvo daněmi a dávkami do té míry, že pochybujeme, bude-li mu možno to břemeno unésti. Neposuzujme živnostnictvo dle některých jednotlivců, kteří si hospodářsky dobře stojí, kteří jsou hospodářsky dobře založeni. Je jistě 80% těch, kteří s námahou a jen velikou přičinlivostí těžko se živí. Ti neznají pracovní dobu, dřou se v pravém slova smyslu, někdy za pomoci členů své rodiny do noci a jen bídně hájí život svůj a život svých rodin. Ale i od nich jsou žádány vysoké daně, mnohdy větší, jak sám pan ministr financí dnes dopoledne se přiznal, než obnáší celý jejich majetek. Živnostnictvo se nevzpírá nijak placení daní. Rádo je odvádí, vždyť dává to svému státu, ale žádá, aby daně byly vyměřovány spravedlivě a v takové výši, která odpovídá jeho hospodářské síle. Ovšem totéž je nutno žádati i od těch, jichž příjem připouští zdanění.
Končím, vážení přátelé, a prohlašuji, že strana živnostenská přes to, že v rozpočtu jest tak málo na stav živnostenský pamatováno, že rozpočet, jak již bylo v poslanecké sněmovně konstatováno, je více rozpočtem kapitalistickým, že je tam odstrkováno živnostnictvo, bude hlasovati pro rozpočet, aby dokázala svou lásku k republice. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Proti není žádný řečník zapsán. Uděluji slovo následujícímu řečníkovi >pro< p. dr Kloudovi.
Sen. dr Klouda: Slavný senáte! Na samém sklonku roku scházejí se obě prvně zvolené sněmovny Národního shromáždění, postaveny jsouce před zodpovědný úkol, aby vykonaly své nejdůležitější ústavní právo a ústavní povinnost svoji, aby projednali státní rozpočet republiky naší na rok 1921. Ústavou vyhrazena jest přednost poslanecké sněmovně, aby projednala rozpočet, stejná přednost, jako o návrhu zákona branného dle § 41 odst. 3. naší ústavní listiny, ale zároveň uložena je senátu povinnost, aby učinil usnesení o návrhu rozpočtu ve zkrácené a neprodlužitelné při tom lhůtě jednoho měsíce. Jménem strany, která v minulosti své učinila pro národ a pro republiku všechno, co učiniti byla s to, prohlašuji, že také dnes a také v budoucnosti dáme svobodnému státu svému a své republice všechno, čeho k svému životu, k své existenci, k svému rozkvětu potřebuje. (Výborně!) Budeme hlasovati pro tento rozpočet. Ale, slavný senáte, přitom žádáme, aby pro příště oběma sněmovnám a zejména také senátu našemu bylo umožněno, aby měl s dostatek času k projednání rozpočtu a nejenom ke schválení a odbývání jeho. Právo, povoliti či odepříti při tom vládě rozpočet, je příliš důležité, aby mohla a směla býti omezena lhůta jednoho měsíce, jež nesmí býti prodlužována. Nebudiž také senátu na příště zkracována. Vláda a každá vláda nechať na příště se postará o to, aby obě sněmovny mohly volně a svobodně rozpočet projednati, v pravém slova smyslu projednati. (Výborně!) My stojíme na ústavním stanovisku. Pro nás, pro naši stranu je řádné projednání a schválení rozpočtu projevem silné životní důležitosti, projevem odhodlanosti, životní bujarosti, ale pro nás je také důkazem, jako stát náš dovedl pevně stanouti ihned po převratu ve svém státě, že také v budoucnosti jsme způsobilí, abychom pevným zákonným řádem určovali další svůj vývoj státní.
Smysl pro právní řád je hluboce vštípen povaze našeho národa, jenž tento stát před staletími vytvořil a dne 28. října r. 1918 obnovil. Je marno úsilí odpůrců, které jsme dnes slyšeli, aby nás vylíčili jako národ s dvojí tváří toho starořímského boha Jána, kteří nás líčili, jako bychom měli jinou tvář pro cizinu na venek a jinou tvář pro svůj vlastní domov uvnitř našeho státu, jako bychom na venek vůči cizině byli svobodomyslnými, vlídnými ke svým spoluobčanům a uvnitř doma provozovali zejména vůči občanům německým panovačnost, imperialism, násilí, jak jsme to dnes slyšeli z úst kolegů německých a bohužel také z úst německého kolegy Niessnera. Pánové, jste na omylu, kdo byste chtěli hledati u nás v našem novém státě násilí a panovačnost.
Před několika dny, pánové, slavili jsme, řeknu, významnou vzpomínku historickou. Dne 8. prosince roku 1870 po Sedanu, kdy velká Francie ocitla se v potupě a takořka na pokraji zkázy, malý, nepočetný a také třístaletou porobou zmučený národ český podává memorandum, které tehdejší vůdce českého národa František Ladislav Rieger podal tehdejšímu rakouskému kancléři Beustovi. Tímto memorandem náš malý národ podával přes hranice svou pravici národu, celému světu, manifestuje takto za právo sebeurčení pro všechny národy. Pro všechny národy, opakuji, již tenkráte, když v roce 1870 svým memorandem národ český mluví k celému světu před vítězným Německem vůči pokořené Francii. Dovolte, pánové, abych zde citoval jen několik vět na důkaz toho, jak mylně přičítají odpůrci našemu národu vlastnosti, které jsou nám, tradici naší, minulosti naší, dějinám a duchu národa cizími. Praví se v memorandu tom:
>Národ německý má nepopiratelné právo odraziti mocí válečnou všeliké útoky na území své, tak i na své právo sebeurčení, co do státoprávního sjednocení svého. Kdyby však úmysl jeho směřoval k tomu, aby vnutil národu francouzskému způsob vlády, aneb aby mu vyrval celé krajiny jeho državy, jichžto obyvatelé se cítí Francouzi a jimi zůstati chtějí, chystal by se rovněž porušiti právo sebeurčení oněch kmenů a postaviti násilí na místo práva... atd.< a pokračuje se v memorandu tom: >Jakkoliv neveliký počtem< - praví memorandum - >nechce náš národ malým býti ve smýšlení a snažení svém; nechceť on malomyslným mlčením uvésti na sebe zdání, že přisvědčuje k nějakému bezpráví, anebo že sklání před ním čelo své, kdekoli ono vystoupí s přemocí. Nechceť on ponížiti zvuku jména českého v dějinách, naopak hodlá jednati věrně v duchu otců svých, jižto první v Evropě podnikli za ideu svobody svědomí boj obrovský proti patrné přemoci, boj, kterýž dobojovali mužně, až do vyčerpání sil svých. V jich duchu chystá se národ český i dnes k činu, odhodlán státi obětavě za přesvědčení své, až jednou udeří hodina rozchodu, a kdyby hlas jeho měl zaniknouti bez účinku, bude míti zadostiučinění v srdci svém, že v době, když to platilo, vydal svědectví za právo a pravdu, za svobodné všem národům právo sebeurčení...<
Pánové! V dobách, když to platilo, vydal národ český hlas svůj a vydal svědectví svému přesvědčení svým snahám po právu sebeurčení. Pravda nebyla slyšána, v memorandu nebyl slyšán hlas volajícího po sebeurčení všech národů, ani ve Vídni, ani v Berlíně. Zmučená Francie stejně tak jako zmučené Čechy musila kalich pokoření a ponížení vypíti do dna. Také u nás to právo sebeurčení prodělalo svou cestu křížovou. Národ německý hýřil ve svém přesvědčení o právu dobyvatelském, o právu výbojovém.
Malá episoda, pánové. V roce 1871 byl povyšován na pražské universitě jistý pan Johann Elger z Liberce v Čechách na doktora práv. Tehdy ještě se konaly tak zvané doktorské disputace. Mezi větami, které učinil tento pan Elger předmětem své disputace, zařadil také, a sice v jedné z prvních vět, jako thesi z právní filosofie a mezinárodního práva také tuto větu: >I kdyby Elsasko a Lotrinsko dříve nikdy nepatřilo k Německu, jest oprávněn německý císař, aby tyto provincie právem dobyvatele proti vůli těchto zemí připojil k říši německé.< Pánové, může-li kdy pregnantněji, přirozeněji vystiženo býti nazírání násilnického ducha národa než právě těmito větami? Právo dobyvatele, právo výboje i proti vůli národa, který měl to neštěstí, že musel se skloniti před vítězným mečem. Právo dobyvatele podle ducha německého opravňuje vítěze, aby i proti vůli jejich připojil je k říši německé. Zde mám doklad z roku 1871: Johan Elger aus Reichenberg in Böhmen! (Ukazuje písemný doklad.)
Já budu ještě mluviti o té liberecké náladě nejen v roce 1871, ale i teď. Byl to tehdy mladý politik český dr Hugo Toman, později známý spisovatel v oboru práva českého a badatel v dějinách husitského válečnictví, který postavil se na universitě pražské proti této thesi a rázně a statečně naproti této thesi obhájil právo sebeurčení a svrchovanosti národa. Pánové, dnes po 50 letech, kdy zásada českého memoranda tak stkvěle byla potvrzena výsledkem války, kdy oživla ve slavných čtrnácti bodech Wilsonových, kdy promluvila Nemesis, kdy súčtovala s těmi domnělými právy výboje a dobyvatele, zda změnilo se to duchovní rozpoložení národa německého, zda změnilo se za hranicemi i u nás? V ničem ne, pánové, v ničem se nezměnilo, nepoučení a nezměnění řítí se zase příslušníci německého národa do pokusů, které jsou s to, aby ohrožovaly tak těžce docílený světový mír.
Neklamme se, pánové, ta dvě léta míru, v kterých žijeme jako na vlnách, neznamenají nic definitivního. Dnes cítíme, že světová reakce zdvihá hlavu a že pociťují z toho, že nastal vhodný okamžik, aby podnikli rozhodný útok na demokracii, na demokracii celého světa, ale také na demokracii ve státě našem, neboť republika naše založena byla a prodchnuta je duchem demokracie.
Tedy reakce, výboj, násilnictví jest na postupu. Starý militarismus a starý imperialismus, nikoliv český, nikoliv imperialismus a militarismus Československé republiky, ale imperialismus německý a militarismus německý zdvihá svou hlavu a jde ruku v ruce s monarchistickou propagandou ve všech zemích střední Evropy a také v naší republice. (Sen. dr Heller [německy]: Francie!) Pane kolego Hellere, právě z hlasů tisku francouzského a zejména z německého >Sociálního Demokrata< jest dostatečně známo, jaké byly povahy monarchistické odbojné organisace v Německu, jejichžto hybným mozkem a nervem jest dosud Bavorsko, a s druhé strany, jaká nebezpečí pro pokrok a demokracii právě s této strany hrozí.
Pánové, byla to věc naší strany a místopředseda této sněmovny, přítel Klofáč, který na veřejné schůzi na Mělníce učinil zajisté dnes sensační odhalení dalekosáhlého významu tím, že výpověďmi přímého účastníka na monarchistickém hnutí ve střední Evropě, známého mezinárodního agenta Trebitsche-Lincolna, bylo vrženo jasné světlo na nebezpečí, v němž se naše republika octla. (Sen. Klofáč: A demokracie celé střední Evropy! To se týká stejně demokracie v Rakousku!) Já zde nechci opakovati to, co kolega Klofáč v řeči své na Mělníce obšírně byl přednesl. Z toho jest jasno, že militaristická organisace v Prusku, Bavorsku a Maďarsku existovala. (Sen. dr Heller [německy]: Ve Francii není?) To jest jiné. Račte jen sledovati, o čem mluvím. Ustavila se mezinárodní monarchistická organisace, k níž náležel Ludendorff, Bauer, Horthy, Biskupski (Sen. Klofáč: Biskupski je ruský generál!), Wrangel a Steffan, a která měla již několik konferencí. To jest ta mezinárodní organisace militaristická, která vypracovala celý podrobný plán na falšování peněz, kterými by rozsáhlé akce financovala, jednak vojenské tažení, které mělo míti za účel, aby monarchisté svrhli veškeré socialistické vlády ve střední Evropě, a která měla za účel udělati zde nový monarchistický pořádek. (Německý hlas: Věřím, to se nás netýče! - Sen. Niessner [německy]: Není to proti německému národu?) O tom budeme ještě mluviti, jestli německý národ a vy můžete býti činěni zodpovědni, nebo spoluzodpovědni; račte mne jen klidně vyslechnout, možná, že přece uznáte, že trochu logiky chci vám zde říci. Právě v dnešních neklidných dobách, kdy usiluje u nás hnutí komunistů o podobný rozvrat, nabývá tento podnik monarchistický tím hrůznějších obrysů, že myslím, že nebude ani jednoho politika, kterým by prohlášení Trebitsche-Lincolna nezachvívalo. Jde tu stále a stále o ohrožení míru a zároveň i o ohrožení pokroku v celé střední Evropě těmi nejbrutálnějšími válečnými vynálezy. Poukazuji zde jen k tomu, že stačí uvědomiti si vojenské pokusy vedené Ludendorffem a Bauerem, které, jestliže by se byly povedly - a není pochyby, byly vypočítány na jiné poměry - byly s to, aby nastalo skutečně rozdmýchání nového světového požáru válečného. Ze spisů monarchistického komitétu jde na jevo, že Bauer a Ludendorff sestavili úplně novou taktiku vojenskou, podle níž měl se vésti celý boj zcela novým způsobem, a na základě těchto principů byla cvičena vojska, která se soustředila a koncentrovala ve Štýrsku a v Uhrách. Z toho je viděti, že monarchisté nevšímali si naprosto, co se děje kolem nich ve světě, šli pevně a zkrátka odhodlaně za svým cílem.
My - naše Československá republika - má povinnost, že musí se u věcí těchto zastaviti, a nemůžeme je přejíti mlčením, tím spíše, že v určitém území naší Československé republiky počaly se tvořiti již organisace odbojné, související co nejtěsněji s maďarskými a bavorskými organisacemi. (Sen. Klofáč: Filiálky >Orgesche Na severu Čech měli jsme konkrétní případy ve městech, které mám čest zde zastupovati, zejména na Liberecku, Ústecku a také na Karlovarsku, kde ruku v ruce s organisací nacionalistickou, která se skrývala za jméno >Volksbundu<, která je vedena v Karlových Varech velícím důstojníkem bývalé c. a k. rakouské armády, hlavním pomocníkem neblahé paměti náčelníka generálního štábu p. Stuscheho, a panem Koretzem, který jest vedoucím a hlavním činitelem demokratické unie, >Unie of Demokratic Control<. (Sen. Klofáč: V čele je vévoda Beaufort!) Ruku v ruce s tím jde propaganda t. zv. Volksbundu der Deutschen aus der ehemaligen Österreichisch-ungarischen Monarchie, která má své sídlo v Drážďanech. Tento spolek drážďanský vydává svůj vlastní časopis a sdružuje kolem sebe takové spolky, které se skrývají za jména zcela nevinných společenských klubů, ale ve skutečnosti je to spolek vlastně čistě odbojný, jak z pouhého nahlédnutí do jeho stanov i listů jím vydávaných jest na prvý pohled vidno. A na vše mám doklady.
Pánové, čas již velice pokročil a také jest mi velice skromně k řeči vyměřen, proto nechci a nebudu vás unavovati všemi těmi doklady a jen nejpodstatnější věci zde vytknu, abyste viděli a seznali, o jaké veliké nebezpečí jde. Tedy, v čem spočívají tendence tohoto spolku podle stanov, podle vojenského jeho poslání i podle věstníku jeho? Je to propaganda německé iredenty v Československé republice a drobná práce pro sloučení všech Němci obývaných území s velkým Německem. Těchto cílů chce spolek docíliti hlavně tímto: 1. Tendenčně zabarvenými zprávami o poměrech v Československé republice vzbuzuje nenávist k ní u příslušníků jejich německé národnosti v cizině dlících. 2. Poskytováním peněžních podpor německým obcím v Československu. 3. Propagandou velkoněmecké myšlenky. 4. Opatřením rovnoprávnosti v Německu všem cizincům německé národnosti. K tomu patří i opatření jich zvláštním výkazem, který by jim v Německu nahradil cizí pas a který částečně je již uznáván německými úřady za listinu úřední. (Ausweise über Zugehörigkeit zum deutschen Volke.) 5. Udržováním stálých styků s Němci u nás a jich organisací směrem k Německu. (Sen. dr Heller [německy]: Opět velezrádná aféra!) Ale, pánové, vždyť jest to v Německu. Kdyby šlo o váš stát, pane kolego Hellere, vy byste jinak mluvil a jinak byste se bránil. (Sen. dr Heller [německy]: Příčina toho všeho?) Ty důvody vám čtu. Vy je hledáte v něčem jiném, my také v něčem jiném, vy jste přišli s tím, že jsme vás měli přibrati ku práci a nepřibrali, to je hysteron-proteron. Vy jste měli volnost. My jsme dělali, co se dělati dalo a nevzpíráme se do budoucnosti tomu, abychom udělali, co učiniti můžeme. Vy jste dnes slyšeli projevy všech politických stran a není jediné politické strany, která by tutéž pravici, kterou jsme vám nabízeli před vstupem vaším do této sněmovny a kterou jste odmítli, vám také dnes nenabídla, ale rozumí se, že musíte sestoupiti se svého stanoviska, které nedovedete pochopiti, a které chce jen donutiti, ale donutiti nás se dnes žádnému nepodaří.
Vedlo by mne příliš daleko, kdybych vám měl citovati všecka ta místa z >Věstníku< tohoto Volksbundu v Drážďanech; upozorňuji, že především má tento Volksbund ve své agitační činnosti namířeno na dělníky a studenty německé národnosti v Čechách. Patrně počítá se s tím, že dělníci a studenti jsou živel nejpřístupnější a nejvznětlivější.
Z takových pokynů, které v jednotlivých číslech tohoto >Věstníku< jsou uveřejňovány, poukazuji k tomu: v záležitostech podpory pro nezaměstnané stanoví se na roveň Němci z Rakouska - a opakuje se: Němci z dřívějšího Rakousko-Uherska - říšskoněmeckým státním občanům. Při úředně sprostředkované práci nesmějí býti naši krajané z Československé republiky postaveni za uchazeče říšskoněmecké. Zaměstnavatel nesmí propustiti německo-rakouského dělníka, aby za něj zadáno bylo místo říšskému Němci. Všechna úřední veřejná opatření dobročinná jsou k disposici našim krajanům. Spolek >Heimatsdank< má se starati o naše vdovy a sirotky a válečné poškozence a pro všechny místní skupiny tohoto spolku >Heimatsdank< byly již vydány v tom směru příslušné poukazy. Vypovídání v případech nemoci a nezaviněné nouze nesmějí se více stávati. Na státně podporovaných vysokých, středních a odborných školách jsou německo-rakouští studenti postaveni na roveň říšsko-německým.
Pánové, kdo zná přísné vypovídací předpisy německé, ten zajisté uzná, že když tyto výjimky se dějí, že neděje se to ze žádné lásky sociální, ze žádné lásky příslušenské, nýbrž že se v tom skrývají určité politické cíle, které tak zřejmě jsou vytčeny ve stanovách spolku, že se v tom tají propaganda německé iredenty. Ostatně zmínil jsem se již o těch výkazech o příslušnosti k německému národu, nikoliv o příslušnosti k některému státu, nýbrž o příslušnosti k německému národu. A tyto výkazy, vydávané za souhlasu ministerstva vnitra v Sasku - byly o tom vydány poukazy ke všem ministerstvu vnitra podřízeným úřadům - jsou stejně ceněny jako jiné úřední výkazy, zejména jako cestovní legitimace a pasy.
Tedy, pánové, to jest jedna otázka této činnosti vašich soukmenovců. (Sen. dr Heller: Našich?) Vašich soukmenovců v naší Československé republice - myslím národních soukmenovců. Tento >Volksbund< udržuje nejintimnější styky s činiteli v Československé republice, které kryjí se oficielně pod pláštíkem charitativním. Přijdou také důkazy. Ve skutečnosti jest povaha >Volksbundu<, jak jsem již ukázal, úplně jiná.
Jiná stránka této činnosti. Již po delší dobu jest znepokojován náš český sever zprávami o budování vojenských organisací ve zněmčeném území, kteréžto organisace souvisejí s militaristickým hnutím v Německu, a stále a stále prokmitají zprávy o dopravě a hromadění zbraní na různých místech našeho tak zvaného zněmčeného území. Uvádím jen některé ukázky.
Dle informací okresní správy politické v Děčíně provozuje se poslední dobou v Georgswaldu velice činný obchod s Mauserovými puškami, což prý jest v souvislosti s příkazem odevzdati zbraně, který nyní v Německu vstoupil v platnost. Ručnice jsou prodávány dle zmíněné informace Ebersbachskými komunisty zdejším jich soudruhům. Jako shromaždiště byl označen byt jistého Neidlera v Georgswaldu, odkud prý již také několik rozložených pušek bylo odesláno do Podmokel jakémusi Haubemu. Ježto jméno Haube v Podmoklech vůbec se nevyskytuje, jedná se pravděpodobně o nepravé jméno, které má sloužiti ke krytí takových pláštíků při celé této propagandě. Více pozornosti zasluhuje také možný dovoz zbraní ze Sebnitz do Dolního Einsiedlu.
Jiný důkaz o opatřování zbraní: V Liberci organisuje se Bürgerwehr s odůvodněním, že to je proti bolševismu. Po obchodnictvu chodil jistý Herrmann, obchodník v Liberci pod podloubím. Továrník Jindřich Siegmund chodil po bývalých důstojnících a sbíral podpisy pro přistoupení k této organisaci. Kdo z obchodníků přistoupil, měl Herrmannovi zaplatiti příspěvek 1000 Kč. Hejtman Duras v Liberci se vyjádřil, že mají zbraní dost, že když přišel s podplukovníkem Tittelbachem z Norimberka, žádných neodevzdali. Hejtman Duras prodává prý též vojenské karabiny. V Karlových Varech jsou svědci, jak jistý pán přišel k jednomu obchodníku pro příspěvek, pro tak zvaný Kampffond. Jakého druhu jest tento bojovný fond, nepodařilo se mně doposud zjistiti.
Pánové, bylo bezpečně zjištěno, že v Liberci pod jménem Freie Bürgervereinigung, která má sídlo v hotelu >U zlatého lva< kryjí se měšťácké podniky, které byly dříve známy pod jménem >Svobodné občanské sdružení<, které souvisí s organisací Volksbundu a také s organisací >Orgeschů<. Hlavou této vojenské >Freie Bürgervereinigung< jest bývalý rakousko-uherský hejtman Tittelbach, jenž udržuje nejintimnější styky s důvěrníky Volksbundu a organisacemi >Orgesch< v Sasku a s důvěrníky v Československé republice. Poukazuji hlavně na říšsko-německého hejtmana Noaka v Žitavě, lékárníka Huba v Hrádku u Liberce a podplukovníka Gerstenkorna v Ústí n. Labem.
Cílem této organisace jest udržovati styky s tak zvanými >Zeitfreiwilligen-Formationen<, které jak u nás, tak v Německu se kryjí pod různými pláštíky. Tak se jmenuje seskupení takových >Zeitfreiwilligen< v Drážďanech společenský klub >Eros<, který se schází týdně k zábavním schůzkám, ačkoliv jsou to ve skutečnosti členové bývalé námořní brigády Eckhardtovy.
Všechny tyto a podobné organisace vojenské, skryté pod jinými jmény, vede důvěrník bavorských organisací >Orgesch< v Drážďanech.
Na poslední schůzi >Orgesche< v Mnichově byli přítomni mimo Ludendorffa a von Eckhardta také zástupci ze zněmčených území Československé republiky a bylo usneseno, že vojenskou agendu má převzíti nadále důstojník generálního štábu, jenž by sídlil v Drážďanech. (Slyšte!) To jsou fakta.
A nyní račte mi dovoliti ještě několik dokladů o povaze organisací, vesměs organisací militaristických, které jsou u nás. Organisace zvaná >Svobodné občanské sdružení<, >Freie Bürgervereinigung<, je vytvořena za účasti všech na pravo stojících stran, tedy nikoliv socialistických stran, které mají zasahovati v případě komunistického puče. Týdně konají se schůze, jak jsem se zmínil, v hotelu >U zlatého lva<. Tuto akci financují měšťanské kruhy. Při schůzích dostávají velitelé, výboři, stráže a Wehrleute pokyny a směrnice pro svůj další postup. Vojensko-technickým a taktickým vedením pověřen je podplukovník Tittelbach. Z tohoto střediska Tittelbach uděluje další pokyny podobným organisacím a jich vojenským vůdcům v Teplicích, v Chomutově, Chebu, Litoměřicích, České Lípě.
Hlavní starost všude a ve všech těchto organisacích jest opatřiti zbraně. Tito pánové hledali spojení v Drážďanech, Berlíně, v Potsdamu a Hamburku. Zatím dostali odtud jenom útěšná slova. V Jablonci u velitelství takovéto organisace zabaven byl dopis jakéhosi excellence Hammera z Drážďan. Cesta pro zbraně z Německa jest vyšlapána. Je to cesta přes Žitavu, přes Hrádek do Liberce. Zakročení se připravuje. Jednotliví velitelé obrany obdrží podrobné plány. Ze Zhořelce bylo vyžádáno zodpovědění vojenských dotazníků. Tedy přímo vojenská špionáž. Zvláštní středisko této vojenské organisace je v České Lípě. Tam je duší, střediskem této organisace major Lampert. Je ve spojení s tak zvanými městskými hejtmany v německém území severních Čech na jedné straně, na druhé straně s organisací >Orgesch< v Sasku. Také tyto organisace jednaly o zbraních, objednaly zbraně a sice pod nepravými jmény. Tedy pro zbraně jest na př. označení tužka čís. 1-6; tím jsou míněny jednotlivé druhy zbraní. Lampertovi v České Lípě podléhá celý česko-lipský a rumburský okres včetně Boru, Haidy a Mimoně a jsou tam místa, která jsou určena pro ukrytí zbraní, jež se objednávají z Německa, hlavně z Drážďan. Jest zde celá řada důvěrníků těchto organisací v jednotlivých místech našeho českého severu. Jsou to především tak zvaní zbrojní velitelé této organisace. Jsou to: v Liberci Tittelbach a nadporučík Hahnemann, v Jablonci nadporučík Michel, v Litoměřicích podplukovník Riemer, v Teplicích plukovník Fleischer, v Aši bývalý hrabě Zettwitz, v České Lípě Lampert. Důvěrníky Lampertovými v jeho zbrojním okrese jsou v Šluknově Hainz, Reichelt, Mader, v Haidě jest to plukovník Wendler, v Rumburku jest to Robert Hütter, v Alt-Erdenbergu nadporučík Liedisch. Vedle toho funguje zvláštní zpravodajské oddělení a jsou zvláštní zpravodajští důstojníci v Sasku jakož i v místech německého území v Čechách, kteří podávají zprávy o vzájemném stavu a postupu společné organisace. Vedle toho jsou zde zvláštní velitelé z jednotlivých míst >Orgesche<, pokud jsou určeni pro obor zbraní. V Berlíně jest to major Voss, v Potsdamu major Witte, v Hamburgu rytmistr Fehring, Arlt, Tamburg, v Mnichově major Kreibel. Vedle toho jest ještě celá řada jiných důstojníků, kteří těmto účelům slouží. (Hlas: Co dělá ministerstvo vnitra, když to všechno vidí? Co ministr zahraničí? Ti pánové tu mohou běhati a dělati agitaci proti státu?) Jest zajímavo, že některé z těchto organisací se odvolaly dokonce na autoritu našich úřadů, tvrdíce, že vyjednávaly s našimi rozhodujícími činiteli. (Hlasy: Je-li možná? Slyšte!) V Sasku jest vybudována také organisace bavorský >Orgesch< a sice tímto způsobem: Saský >Orgesch< tvoří součást říšské organisace a jest v těsném spojení s jednotlivými organisacemi. Organisace tato jest prováděna territoriálně, rozdělena ve dvou krajích v Sasku. První kraj je východní Sasko, druhý kraj západní Sasko. Každý z těchto krajů jest rozdělen v podkraj, venkovské obvody, okresy, pak ve skupiny a podskupiny. Vedle toho jest rozdělen vojensky v pluky, prapory a setniny. Každý kraj má svého velitele vojenského, kterému jsou přiděleni vojenští referenti a správní referenti. Jsou vytvořeny dvě velké skupiny, a to celkový komisariát, který úřaduje veřejně v Sasku, a vojenský, který jest zcela tajný. Vedle toho jest zvláštní zpravodajské oddělení u zemského velitelství. V Sasku jsou opatřovány zbraně pro každého příslušníka této organisace a jest připraven plán pro případ komunistického puče. Tedy to jest ten pláštík, který organisace kryje. Jsou tam připraveny zvláštní oddíly jízdní, vrhači min, motorových vozů, aby se nemuselo použíti nespolehlivých železničních zřízenců. Taktickou jednotkou těchto skupin jest setnina o 400-600 mužích. Drážďany mají 20 takových setnin. Studentské a politické setniny tvoří zvláštní skupinu. Přijímají se mužové od 20-30 let. Každý zná jen svého bezprostředního přímého představeného, dále jeho znalost nesahá. (Sen. dr Heller: Jenom Vy je znáte všecky!) Bohužel, pane dr Hellere, neznám všecky, kdybych všecky znal, dovedl bych učiniti opatření, která by se slušela a patřila. Dále jsou tu zvláštní úderné skupiny ze zvlášť zkušených a kvalifikovaných mužů. Financování obstarávají zvláštní finanční výbory. Jestliže mluvím o poměrech v Sasku, ty poměry se nás těsně dotýkají, a jak jejich působení znám, myslím, že je dobře si to uvědomiti, poněvadž z těchto zkušeností můžeme čerpati poučení a pokyny pro svou vlastní demokratickou a také socialistickou práci. Financování v Sasku obstarávají finanční výbory, které jsou přiřazeny svazům průmyslníků. A jak daleko jest od svazu průmyslníků v Sasku do Čech a zejména do severních Čech, můžete si dobře spočítati na prstech. Od průmyslníků a velkostatkářů vybírají se příspěvky na zachování pokoje a pořádku v zemi podle velikosti jejich majetku; na příklad u rolníka z jednoho hektaru pololetně 50 marek. Spojení těchto skupin >Orgeschů< s německým územím v severních Čechách obstarává jistý studující z Drážďan. Vedle něho jsou při tom činny osoby, které jsem jmenoval. Jest to především major Lampert a setník Baumgartner ze skupiny karlovarské. Také pro tyto účely bylo u nás t. zv. >Deutschböhmen< rozděleno ve čtyři obranné kraje. Je to kraj liberecký, litoměřický, chomutovský a karlovarský. Nejvyšším velitelem pro německé Čechy jest zmíněný podplukovník Tittelbach; podél německo-českých hranic jsou na saské půdě t. zv. sprostředkovatelny, které udržují stálý styk s orgány v Československé republice. V prosinci, tedy nyní, má se konati, nebo snad v těchto dnech se již konala v Drážďanech schůze válečné rady, tedy společná schůze saských a německočeských vojenských organisátorů. Očekává se, že pro německé Čechy nastane chvíle jednati dříve než v Sasku.